Čtvrtek, 3. listopadu 2011Tiskové zprávy
Národní rada osob se zdravotním postižením v ČR ve spolupráci s Ligou lidských práv a Společností pro podporu lidí s mentálním postižením v ČR
si Vás dovoluje pozvat na tiskovou konferenci, která se koná
v pondělí 7. listopadu od 11 hodin v centrále NRZP ČR (Partyzánská 7, Praha 7).
Tématem bude prezentace Alternativní zprávy pro Výbor OSN pro práva osob se zdravotním postižením
Tiskové konference se zúčastní:
Václav Krása, předseda Národní rady osob se zdravotním postižením v ČR,
Denisa Slašťanová, právnička Ligy lidských práv,
Camille Latimier, ředitelka sekretariátu Společnosti pro podporu lidí s mentálním postižením v ČR
Jan Hutař, právník Národní rady osob se zdravotním postižením v ČR
Podle Alternativní zprávy Česká republika selhává při plnění svých závazků, které vyplývají z Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením a které se týkají široké oblasti života těchto lidí.
Kontakt:
Václav Krása
předseda Národní rady osob se zdravotním postižením v ČR
e-mail: v.krasa@nrzp.cz
Středa, 2. listopadu 2011Zprávy z médií
2. 11. 2011 | Hnutí Duha, Liga lidských práv, Ekologický právní servis
Právní zástupkyně mluvčího blokády kácení Mojmíra Vlašína Zuzana Candigliota obdržela písemný rozsudek Krajského soudu v Plzni [1]. Ten potvrdil, že zásahy, kterými policie potlačovala pokojnou blokádu kácení v oblasti Ptačího potoka v Národním parku Šumava, byly protizákonné. Účastníci blokády požadují od policie omluvu, vyvození důsledků pro zodpovědné funkcionáře a zveřejnění kroků, které policie udělá, aby se podobná chyba nemohla opakovat.
Za zásadní pochybení policie označil soud skutečnost, že předem nevyhodnotila, proti komu má správně zasahovat – zda proti účastníkům protestu nebo proti dřevorubcům. „Je zřejmé, že odpůrce /Policie ČR/ otázku oprávněnosti těžby dřeva vůbec neřešil, resp. nedospěl k závěru, že těžba je oprávněná“ [2]. Podle soudu mohli policisté rozpustit shromáždění z důvodu ochrany zdraví osob pouze tehdy, pokud by se prokázalo, že těžba byla v souladu se zákonem. Účastníci blokády přitom opakovaně upozorňovali policii, že pro kácení v území ponechaném přírodě v oblasti Ptačího potoka nebyly vydány potřebné zákonné výjimky, které by umožnily poškodit vzácnou přírodu, a tudíž je nelegální.
Soud rozhodl s odkazem na Ústavu ČR a zákony, které stanovují povinnost chránit naše přírodní bohatství. Podtrhl přitom význam účasti veřejnosti na ochraně přírody, třeba i formou blokády kácení: „Uskutečňuje-li se ochrana přírody za přímé účasti občanů, je evidentní, že účast občanů bude díky jejich významu mnohem intenzivnější na území národních parků než kdekoli jinde“, uvedl soud [3].
Soud ale neřešil riziko opakování celé situace, protože „nemá důvod v případě odpůrce /Policie ČR/ pochybovat o tom, že by se propříště neřídil právním názorem vysloveným v tomto rozsudku“. Avšak policie i po obdržení písemného rozsudku zopakovala, že na svém postupu vůči účastníkům blokády trvá [4] a zároveň správa parku oznámila plán dalšího kácení v příštím roce. Liga lidských práv, Ekologický právní servis i Hnutí DUHA považují takový postoj policie v právním státě za nepřijatelný.
Rozhodnutí soudu je již nyní pravomocné, není možné se proti němu odvolat. Policie proti němu podala kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.
Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv řekla: „Pokud chce policie před veřejností vypadat jako nestranná instituce, která ctí zákon a ne politická zadání, pak musí rozhodnutí soudu respektovat a vyvodit z něj i personální důsledky.“ „Zrušení plzeňského rozsudku na základě kasační stížnosti je velmi nepravděpodobné. Nejvyšší správní soud ve své rozhodovací praxi připouští zasahování do práva shromažďovacího jen ve výjimečných případech. Kromě toho plzeňský rozsudek je velmi kvalitně odůvodněn a pochybení policie je zjevné.“
Markéta Cooiman z Ekologického právního servisu řekla: „Kácení v Národním parku Šumava probíhalo prokazatelně v rozporu s právními předpisy [5]. Správa parku nesplnila ani jednu ze třech podmínek pro povolení kácení, které ukládá zákon. Opakovaně jsme na tuto skutečnost policii a další orgány upozorňovali, doposud bez výsledku. Proto oceňujeme rozhodnutí plzeňského krajského soudu o nezákonnosti policejního jednání vůči účastníkům šumavské blokády a dále se hodláme o toto rozhodnutí opřít v řízeních, která nejsou doposud ukončena.“
Vratislav Vozník, mluvčí blokády řekl: „Místo aby policie zajistila dodržování zákonů na ochranu přírody, chránila dřevorubce, kteří ilegálně masivně káceli stromy v srdci národního parku. Žádáme, aby se policie veřejně omluvila všem účastníkům blokády za nezákonný zásah a vyvodila systémové a personální důsledky. Odpovědnost musejí nést především policejní funkcionáři, tedy velitel zásahu a krajský policejní ředitel, kteří o zásahu rozhodli a vedli jej. Nesmírně závažné je pro mne zjištění, že už ani policie v naší banánové republice nerespektuje pravomocné rozhodnutí soudu, za to na slovo poslouchá politicky dosazené figury.“ „V tuto chvíli vím i o čtyřech účastnících pokojné blokády nelegálního kácení u Ptačího potoka, kteří se budou soudně domáhat finanční satisfakce za újmu, která jim byla zásahem způsobena. Případné odškodné věnují protikorupčnímu fondu.“
Petr Vacek, herec, signatář Šumavské výzvy, řekl: „Jsem rád, že alespoň v tomto bodě vítězí zákon a rozum. Bohužel v dalších případech tomu tak není. Zatím není jasné, jestli někdo najde odvahu prohlásit kácení za ilegální, přestože je porušení zákona zcela očividné. A hlavně – je to zadostiučinění, ale zničený les na Ptačím potoce zůstane zničený. Tak jen do budoucna doufejme, že se podaří zabránit dalším šíleným nápadům správy parku.“
Jaromír Bláha z Hnutí DUHA řekl: „Následky nezákonných zásahů policie nese také příroda. Pokácené stromy v oblasti Ptačího potoka už nikdo zpátky nepostaví, holiny a těžbou poškozené části lesa se budou desítky let vzpamatovávat. Zanedbatelné nejsou ani ekonomické důsledky chybného rozhodnutí krajského policejního ředitele a velitele zásahů. Krajské ředitelství policie je vyčíslilo na milion korun, ve skutečnosti ale budou výrazně vyšší, protože na Šumavu jezdily policejní jednotky z celé republiky. Dlouhé prsty kmotrů, na které upozornil Karel Schwarzenberg, nás stojí nejen zničenou přírodu v národním parku, ale také pěkné peníze.“ [6]
Kontakt:
Zuzana Candigliota, Liga lidských práv, tel: 777893871
Markéta Cooiman, Ekologický právní servis, tel: 775154081
Vratislav Vozník, mluvčí blokády, tel: 732719699
Jaromír Bláha, Hnutí DUHA, tel: 731463929
Poznámky:
[1] Celé znění rozsudku je zde.
[2] str. 23 rozsudku.
[3] str. 17 rozsudku. Soud přitom nepochyboval, že blokáda byla shromážděním občanů vyjadřujících určitý názor, v daném případě že těžba v oblasti Ptačího potoka je nelegální a poškozuje chráněnou přírodu.
[4]http://www.ceskenoviny.cz/domov/zpravy/policie-se-brani-rozhodnuti-soudu-o-zasahu-na-sumave/708995?utm_source=rss&utm_medium=feed
[5] Oblast Šumavy je zákonem chráněna v minimálně třech vrstvách: • jako území národního parku, v němž je dle § 16 odst. 1, písm a) zájona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny zakázáno hospodařit na pozemcích způsobem vyžadujícím intenzivní technologie, zejména prostředky a činnosti, které mohou způsobit podstatné změny v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci ekosystémů, což kácení jednoznačně způsobuje. • na území se vyskytují zvláště chráněné druhy živočichů a rostlin. Ustanovení § 50 odst. 2 z.č. 114/1992 Sb. říká, že je zakázáno škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů a správa NP Šumava nedisponuje výjimkou k zásahu do míst výskytu těchto druhů, které se v oblasti prokazatelně vyskytují. • zároveň je Národní park chráněným územím Natura 2000, ve kterém lze kácet pouze s povolením orgánu ochrany přírody, který shledá, že taková činnost nepředstavuje negativní vliv chráněné území. Posouzení vlivu kácení na území Natura 2000 však nebylo provedeno.
[6]http://www.mzv.cz/jnp/cz/o_ministerstvu/archivy/clanky_a_projevy_ministra_schwarzenberga_4/x2011_08_14_karel_schwarzenberg_sumava_je_nejlakavejsi_korist.htm
Sobota, 29. října 2011Zprávy z médií
Umístění nesvéprávného člověka do ústavu musí schválit soud, s takto jasným stanoviskem přišel ombudsman Pavel Varvařovský. Reaguje tak na konkrétní případ Jaroslava Červenky, který byl proti své vůli sedm měsíců držený v ústavu. O osudu lidí zbavených svéprávnosti, kterých je teď v České republice přes třicet tisíc, rozhodují jen jejich opatrovníci. A to je podle veřejného ochránce nepřijatelné. Jeho zpráva není rozhodnutím, ale právním názorem a doporučením opatrovníkům, jak by se měli chovat.
Červenku nechal jeho opatrovník – úřad městské části Praha 11 – letos v únoru převézt do uzavřeného domova se zvláštním režimem, a to údajně pod záminkou rehabilitace. Pak ale uzavřel smlouvu o jeho pobytu s ředitelem ústavu. Muž přitom podle Ligy lidských práv o jednání opatrovníka nevěděl a ani se ho nezúčastnil, i když je schopen smysl smlouvy chápat.
Jedinými důvody Červenkova nuceného pobytu v ústavu byla podle ligy domněnka, že není schopen žít sám ve svém bytě a byl zbaven způsobilosti k právním úkonům. Muž s umístěním do ústavu nesouhlasil a kontaktoval policii i opatrovnický soud. „Žil jsem mezi lidmi, kteří nejsou vůbec schopní verbální komunikace, jsou mimo úplně. Já mám vysokoškolské vzdělání, tak to na mě působilo velmi špatně,“ popisuje pobyt v ústavu Červenka.
Podle Barbory Rittichové z Ligy lidských práv se režim, kterému se muž musel v ústavu podřídit, téměř podobal vězení. Neměl například vůbec povolené vycházky. „Vzhledem k jeho statutu osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům měl prakticky odejmut přístup ke spravedlnosti,“ uvedla.
Ombudsman upozorňuje, že je umístění do ústavu s režimovými opatřeními zásahem do práva svobody pobytu a pohybu, který zaručuje Listina základních práv a svobod. Umístění prý proto musí schválit soud. „Považuji přitom za samozřejmé, že se soud seznámí s důvody, proč je umístění do zařízení navrhováno, a zjistí i názor opatrovance,“ uvedl Varvařovský. Podle něj má soudní přezkum nastoupit i v situaci, kdy člověk v ústavu žije, ale nepřeje si tam už být. Úřad Prahy 11 ovšem upozorňuje, že se pak může stát, že než soudy záležitost projednají, tak už bude místo v ústavu obsazeno jiným klientem.
V současné době žije v Česku asi 35 tisíc lidí, které soud zcela zbavil svéprávnosti. S tímto institutem už ale nový občanský zákoník nepočítá. Soudy by měly v budoucnu mít možnost práva jen omezit.
Článek byl publikován dne 29.10.2011 na www.ceskatelevize.cz a najdete jej zde, reportáž odvysílaná na toto téma je k dispozici zde.
Autorkou reportáže je Jitka Szászová.
Středa, 26. října 2011Aktuality
Zase o kousek blíže ke spravedlnosti jsou nyní manželé Ľubovi, kteří jsou souzeni pro pomluvu. Té se měli dopustit, když před čtyřmi lety upozornili na možná bití a další nevyšetřená zranění dětí z Dětského domova v Novém Jičíně.
V březnu letošního roku okresní soud uznal oba manžele vinnými a odsoudil je k několikaměsíční „podmínce“. Manželé Ľubovi se však na místě odvolali, a tak se případ dostal až ke Krajskému soudu v Ostravě. Ten ve čtvrtek 20. října rozhodl, že námitky Ľubových proti rozhodnutí okresního soudu jsou důvodné, „trest“ jim zrušil a celý případ novojičínskému okresnímu soudu zase vrátil zpátky. Liga lidských práv případ monitoruje, protože se jedná o pomluvu, která je sama o sobě podezřelým trestným činem, a tady ještě víc než jindy
Okresní soud byl nedůsledný
Krajský soud ve svém rozhodnutí okresnímu soudu vytkl, že přesvědčivě nepopsal, z jakého důvodu se jedná o trestný čin pomluvy, a že se téměř vůbec nezabýval zaviněním obou obžalovaných. Pomluvu je totiž možné spáchat pouze úmyslně, zatímco okresní soud nevysvětlil, jak došel k závěru, že Ľubovi vědomě rozšiřovali nepravdivé informace o situaci v dětském domově, čímž chtěli poškodit jeho pověst a jeho zástupce Michala Pokorného – tedy že neměli na mysli hlavně dobro dětí.
Krajský soud proto novojičínskému soudu vzkázal, aby provedl ještě další potřebné důkazy a aby znovu a důkladněji posoudil jednání manželů Ľubových, zda opravdu představovalo trestný čin pomluvy.
Okresní soud kritizivala i krajská státní zástupkyně
O vadnosti rozhodnutí okresního soudu ostatně svědčí i to, že jej před krajským soudem kritizovali nejen obžalovaní, ale také krajská státní zástupkyně. I ta upozornila, že se okresní soud nezabýval zaviněním obžalovaných ani věrohodností důkazů, které provedl.
Manželé Ľubovi se tak posunují do další série nesmyslného soudního seriálu, v němž – nedobrovolně – hrají hlavní role. Nezbývá než doufat, že v něm novojičínský soud napraví své předchozí chyby, a budou se moci zaradovat nejen manželé Ľubovi, ale i všichni příznivci demokratického právního státu s férovou justicí.
Středa, 19. října 2011Zprávy z médií
Podle veřejného ochránce práv Pavla Varvařovského nemohou opatrovníci sami rozhodnout o umístění člověka zbaveného svéprávnosti nebo s omezenou způsobilostí k právním úkonům do ústavu. Nejprve krok musí schválit soud. Ombudsman argumentuje tím, že umístění do zařízení se zvláštním režimem znamená zásah do práva svobody pobytu a pohybu.
„Ještě předtím, než dojde k uzavření smlouvy mezi zařízením a opatrovníkem, musí takové umístění schválit soud. Považuji přitom za samozřejmé, že se soud seznámí s důvody, proč je umístění do zařízení navrhováno, a zjistí i názor opatrovance,“ vysvětlil Varvařovský správný postup.
Ombudsman tak rozhodl na základě stížnosti Jaroslava Červenky, kterého jeho opatrovník v únoru umístil do uzavřeného domova se zvláštním režimem kvůli rehabilitaci.
„Následně uzavřel smlouvu o pobytu s ředitelem ústavu. Červenka o jednání nevěděl a nezúčastnil se ho, přestože je schopný plně chápat smysl smlouvy. Jedinými důvody Červenkova nuceného pobytu v ústavu byla domněnka opatrovníka, že není schopen žít sám ve svém bytě, a skutečnost, že ho soud zbavil způsobilosti k právním úkonům,“ uvedla právnička Ligy lidských práv a Centra advokacie duševně postižených Barbora Rittichová.
Červenka se obrátil na policii i opatrovnický soud, věcí se ale nikdo nezabýval. „Režim, kterému byl v ústavu podroben, bez možnosti vycházek, se téměř podobal vězení. Vzhledem k jeho statutu osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům měl prakticky odejmut přístup ke spravedlnosti,“ popsala situaci Rittichová.
Červenka se proto obrátil na ombudsmana, který pak vydal průlomové stanovisko. „Dosud totiž nebyly speciálním řízením upraveny situace, kdy může být osoba omezená nebo zbavená způsobilosti k právním úkonům držena v takovém ústavu proti své vůli,“ dodala Rittichová.
Ombudsmanovo vyjádření je právním názorem a doporučením opatrovníkům, jak by se měli chovat, řekla ČTK mluvčí ombudsmanovy kanceláře Iva Hrazdílková.
Článek byl publikován dne 19.10.2011 na zpravy.idnes.cz a najdete jej zde.
Středa, 19. října 2011Tiskové zprávy
Veřejný ochránce práv Pavel Varvařovský vydal minulý týden průlomovou zprávu z oblasti sociálních služeb: Osoby zbavené či omezené ve způsobilosti k právním úkonům již nemohou být umísťovány do ústavů pouze na základě souhlasu opatrovníka. Od teď je potřeba rozhodnutí soudu.
Ombudsman tak rozhodl na základě případu Jaroslava Červenky z Prahy. Toho nechal jeho opatrovník v únoru tohoto roku převézt do uzavřeného domova se zvláštním režimem pod záminkou rehabilitace a následně uzavřel smlouvu o jeho pobytu s ředitelem ústavu. Červenka o jednání nevěděl a nezúčastnil se ho, přestože je schopen plně chápat smysl smlouvy. Jedinými důvody Červenkova nuceného pobytu v ústavu byla domněnka opatrovníka, že muž není schopen žít sám ve svém bytě, a skutečnost, že ho soud zbavil způsobilosti k právním úkonům.
S umístěním do ústavu Červenka nesouhlasil a informoval proto policii i opatrovnický soud. Všechna jeho podání ale příslušné orgány ignorovaly.
„Byl jsem zbaven způsobilosti a to mě provází dodnes. O tom, že mám jít do ústavu, se rozhodlo za mými zády. Hledal jsem pomoc všude, ale všichni mě ignorovali. Lidé si myslí, že člověk bez způsobilosti je neschopný a nemá právo se rozhodnout o tom, jestli chce nebo nechce žít v ústavu,“ uvedl Červenka.
Kvůli ignoraci úřadů i ústavu se muž nemohl úspěšně bránit
„Umístění do pobytového zařízení sociálních služeb, kde jsou uplatňována režimová opatření, představuje zásah do práva svobody pobytu a pohybu garantovaného Listinou základních práv a svobod,“ komentoval ombudsman Pavel Varvařovský. „Ještě předtím, než dojde k uzavření smlouvy mezi zařízením a opatrovníkem, musí proto takové umístění schválit soud. Považuji přitom za samozřejmé, že se soud seznámí s důvody, proč je umístění do zařízení navrhováno, a zjistí i názor opatrovance,“ vysvětlil ombudsman správný postup.
Nakonec se Červenka se svým problémem obrátil na kancelář Veřejného ochránce práv a na Ligu lidských práv, která začala jeho problém aktivně řešit.
„Režim, kterému byl pan Červenka v ústavu podroben, bez možnosti vycházek, se téměř podobal vězení. Vzhledem k jeho statutu osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům měl prakticky odejmut přístup ke spravedlnosti,“ popsala situaci právnička Ligy lidských práv
a Centra advokacie duševně postižených (MDAC) Barbora Rittichová a uvedla, že orgány, které byly povinny se tímto případem zabývat, tak nečinily, díky čemuž neměl Červenka možnost proti svému nucenému pobytu v ústavu úspěšně bojovat. „Docházelo tak k zamezení přístupu ke spravedlnosti a tedy i práva svobodně žít,“ dodala Rittichová.
Po přešetření celé věci vydal ombudsman průlomové stanovisko, ve kterém uvedl, že osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům může být umístěna do domova se zvláštním režimem pouze po předchozím schválení soudem. Pokud však někdy po svém přijetí nebude člověk se svým pobytem souhlasit a nebude možné jej ze zařízení propustit, je třeba iniciovat řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče.
Ombudsman se přiklonil ke stanovisku, které již funguje v zahraničí
Tímto rozhodnutím se tak výrazně mění praxe v oblasti umisťování lidí do ústavů poskytujících sociální služby. V České republice totiž dosud nebyly speciálním řízením upraveny situace, kdy může být osoba omezená nebo zbavená způsobilosti k právním úkonům držena v takovém ústavu proti své vůli.
Na Slovensku však řešení, které přijal také český ombudsman, funguje už několik let. Tamní Ústavní soud již v roce 2000 rozhodl, že takové omezení lidských práv vyžaduje soudní přezkum, neboť není možné, aby důvodem omezení svobody člověka byl nedostatečný právní mechanismus. Soud při tom doporučil použít institut takzvaného detenčního řízení, který je jak ve slovenském, tak v českém právním řádu již dlouhou dobu zakotven.
Problematika osob zbavených a omezených ve způsobilosti k právním úkonům je v současné době velmi aktuální, a to nejen vzhledem k současným právním trendům ve světě, ale i vzhledem k návrhu nového občanského zákoníku.
Bližší informace poskytne:
Barbora Rittichová, právnička Ligy lidských práv a MDAC, mail: brittichova@mdac.info,
tel.: 773 621 228
Maroš Matiaško, právník Ligy lidských práv a MDAC, mail: mmatiasko@llp.cz,
tel.: 777 701 621
Úterý, 18. října 2011Tiskové zprávy
Žáci českých a amerických škol se budou nyní moci veřejně a kreativně vyjádřit k tématu tolerance a diskriminace mezi spolužáky. Vytvořením vlastního krátkého videa o tom, jak to v jejich školním kolektivu vypadá s přístupem k těm, kteří se nějakým způsobem liší, se mohou zapojit do soutěže Zaostřeno na toleranci, říct světu, jak to vidí oni, a zároveň vyhrát atraktivní ceny.
Soutěž na téma Tolerance a rozmanitost v naší škole/třídě vyhlásila právnička Iva Pikalová ve spolupráci s Ligou lidských práv a Bridges for a Just Community. Smyslem soutěže je propagovat toleranci na školách v České republice a Spojených státech amerických. Projekt také podporuje tvůrčí myšlení žáků a vybízí je, aby se kreativním způsobem vyjádřili k aktuálním otázkám ve společnosti.
„Chceme tímto dát šanci dětem, které jsou hlavními aktéry vzdělávacího procesu, vyjádřit se k toleranci na jejich škole. Zejména s ohledem na události poslední doby a napjatou sociální situaci se ukazuje, že diskuse na toto téma je velmi potřebná,“ vysvětlila Pikalová.
Týmy žáků budou mít za úkol natočit maximálně pětiminutové video o tom, jak vnímají rozdílnost ve svém kolektivu a jak si představují toleranci ke spolužákům, kteří jsou odlišní ať už v barvě pleti, názorech, víře, vzhledu, nadanosti, rozměru postavy nebo kvůli handicapu. Videa pak budou postupně umisťována na bilingvní web vytvořený speciálně pro soutěž.
Tolerance očima kamery
Nejlepší tři videa vybere odborná komise, ve které zasednou bývalá mluvčí a poradkyně ministra pro lidská práva Lejla Abbasová, herec Jiří Mádl a americký filmový a divadelní producent Chuck Beatty.
„Tolerance je pro mě především snaha o porozumění svému okolí a tím pádem i sebe sama. Je to proces, který často bolí, a to všechny zainteresované strany. Proto je někdy tak úlevné tento nelehký úkol vzdát,“ uvedla Abbasová. „Myslím si, že tolerance musí být hýčkána, podporována a šlechtěna. Jinak zvítězí agresivita a nenávist. A to já si osobně opravdu nepřeju,“ dodala porotkyně důvod, proč se rozhodla soutěž podpořit.
Pro vítěze soutěže je připravena odměna v podobě flip kamery. Jedno z videí také získá cenu veřejnosti. Vyhlášení vítězů proběhne v březnu 2012 v Americkém centru v Praze.
Bližší informace poskytne:
Iva Pikalová, právnička Ligy lidských práv, email: ipikalova@llp.cz, tel.: 607 670 463
Další informace o soutěži najdete zde.
Partneři:
Pondělí, 17. října 2011Zprávy z médií
Praha – Liga lidských práv ocenila osm základních škol, které podporují inkluzivní vzdělávání, tedy otevřený přístup k žákům, kteří během výuky vyžadují zvláštní přístup. Takzvaných férových škol je po dnešku v Česku osmnáct. Férová škola nemá žádnou výběrovou ani speciální třídu, kde by byly zdravotně postižení nebo žáci jednoho etnika, všichni se učí dohromady. Zda si škola ocenění zaslouží, či nikoli posuzuje odborná komise.
„Zajímá nás, jak škola pracuje s individuálními vzdělávacími plány jednotlivých dětí nebo do jaké míry je komunitní, jak pracuje se svým okolím a tak dále,“ přiblížila hodnotící kritéria pedagožka Ligy lidských práv Monika Tannenbergerová. Cenu získala třeba základní škola v Praze-Karlíně, kde se účastní výuky vedle ostatních i žáci se zdravotním postižením, sociálním znevýhodněním, romské děti nebo děti cizinců.
Široká škála specifických potřeb u dětí je ovšem pro školu velice náročná. „Máme jen 3 asistenty, potřebujeme jich mnohem víc, v podstatě do každé třídy,“ postěžovala si speciální pedagožka Klára Fischerová. Inkluzivní vzdělávání podporuje díky nedávné změně legislativy také stát, školy nyní mohou odmítnout přijetí žáka pouze v případě nedostatečné kapacity.
Ředitelé těchto škol ale přesto varují, že pokud bude ministerstvo školství rozdělovat peníze jen na základě výsledků, budou mít problém. „Rozhodně nedopadneme exkluzivně jako vyhlášená gymnázia nebo školy. My totiž za to, že děláme něco nad rámec svých povinností, dostaneme méně peněz, protože jsme v testování nedopadli úplně top,“ říká třeba ředitel ZŠ v Praze 8 Jan Korda. V otázce financování dávají někteří ředitelé za příklad zahraničí, kde stát nejvíce podporuje právě ta zařízení, která ve srovnávání a následném hodnocení skončí nejhůř.
Článek byl publikován dne 17.10.2011 na www.ceskatelevize.cz a najdete jej zde.
Pondělí, 17. října 2011Zprávy z médií
Liga lidských práv dnes předá některým školám certifikáty Férová škola. Slavnostní předávání se odehraje na Základní škole Lyčkovo náměstí v pražském Karlíně. Oceněny budou školy s otevřeným přístupem k inkluzivnímu vzdělávání.
„Všechny ty školy byly oceněné, protože splnily nějakým způsobem dané podmínky, které ještě kontrolovaly naše komisařky,“ vysvětluje pedagožka projektu Férové školy Katarína Krahulová.
Inkluzivním vzděláváním férová škola projevuje snahu vzdělávat všechny děti společně. Tedy i děti sociálně a zdravotně znevýhodněné, děti jiného etnika, děti cizinců a podobně.
Článek byl publikován dne 17.10.2011 na www.rozhlas.cz a najdete jej zde.
Autorkami článku jsou Tereza Kubíčková a Lucie Maňourová, www.rozhlas.cz.
Pondělí, 17. října 2011Tiskové zprávy
Při dnešní slavnostní certifikaci v Praze ocenili pedagogové Ligy lidských práv dalších osm základních škol z celé České republiky za jejich otevřený přístup ke vzdělávání žáků, kteří mají speciální potřeby. Počet oceněných škol, které podporují inkluzivní vzdělávání, tak vzrostl na osmnáct.
To, zda si daná škola certifikát zaslouží, posuzovala tříčlenná odborná komise, která v letošním roce vybírala z dvanácti zájemců. Pokud se škola z vlastní vůle rozhodne ucházet o certifikát, navštěvují ji speciální koordinátoři a pedagogové, kteří zjišťují informace potřebné k hodnocení školy, kontrolují dodržování podmínek certifikace v běžné praxi školy a poskytují konzultace. Certifikátem byly nakonec oceněny ZŠ a MŠ Červený vrch, ZŠ a MŠ Dub, ZŠ a MŠ Chotýšany, ZŠ a MŠ Klobuky, ZŠ a MŠ Praha 8 – Karlín, ZŠ Most, ZŠ Vítkov a ZŠ Žďár nad Sázavou.
Školy učí žáky toleranci a ohleduplnosti
Školy, které mají nebo mohou získat označení „férové“, musejí splňovat určité podmínky vztahující se k problematice inkluze. Taková je například základní a mateřská škola Lyčkovo náměstí v Praze-Karlíně, kde se slavnostní certifikace konala. Zde je podle komise heterogenita třídních kolektivů obrovská. Společně se tu učí žáci se zdravotním postižením, se sociálním znevýhodněním, romské děti a děti cizinců.
Z odborného hodnocení komise také vyplývá, že „škola je velmi aktivní v komunikaci rodič – žák – učitel a má velice dobře zpracovaný postup konzultací, vycházející z pozitivních výsledků žáka a jeho vlastního hodnocení, a plánů osobního rozvoje žáka“. Pedagogové například poskytují odbornou podporu a pomoc dětem, které si své domácí úkoly zpracovávají v družině. Odlišnost školáků je v karlínské škole vnímána jako příležitost k rozvíjení respektu k sobě i ostatním, rozvíjení schopnosti empatie, tolerance, ohleduplnosti a zodpovědnosti.
Stejnou filozofií se řídí také malá základní škola ve středočeských Chotýšanech, jejíž vedení si zakládá na komunitním a otevřeném přístupu nejen k dětem, ale i k dospělým. Učitelé tu připravují během roku několik akcí pro rodiče i širší veřejnost a informují o aktivitách i dění ve škole prostřednictvím místních novin, plakátů a webových stránek školy. Chotýšanští pedagogové přizpůsobují metody výuky dětem a respektují rozdílné typy učení a předpoklady dětí.
Inkluzivní vzdělávání podporuje i stát, zatím však nedostatečně
Kromě projektu Férová škola Ligy lidských práv se o otevřenější přístup škol k znevýhodněným žákům starají také orgány státní správy. Současný legislativní stav v oblasti školství je uspokojivější například díky novelizaci vyhlášek 72 a 73/2005 Sb., které vešly v platnost na začátku září. Díky této změně školy mohou mimo jiné odmítnout přijmout žáka pouze kvůli nedostatečné kapacitě školy.
Bohužel však stále přetrvávají ustanovení, která umožňují školám provádět kroky opačným směrem a segregovat děti z běžného školství. „Přesto se však najde mnoho škol, a certifikace Férové školy je toho důkazem, které prosazují rovný přístup ke všem žákům i za stávajícího stavu školské legislativy,“ komentovala situaci právnička Ligy a koordinátorka Férové školy Iva Pikalová.
Bližší informace poskytnou:
Iva Pikalová, právnička Ligy lidských práv, email: ipikalova@llp.cz, tel.: 607 670 463
Katarína Krahulová, pedagožka Ligy lidských práv, email: kkrahulova@llp.cz, tel.: 731 455 789
Monika Tannenbergerová, pedagožka Ligy lidských práv, email: mtannenbergerova@llp.cz, tel.: 608 362 594
Více informací o inkluzivním vzdělávání a o projektu Férová škola najdete zde:
http://www.ferovaskola.cz/
Více informací o novelizaci školských vyhlášek najdete zde:
http://www.llp.cz/cz/tiskove-zpravy/skoly-jiz-nemohou-odmitnout-zaka-kvuli-nedostatecnym-podminkam-z578
