Čtvrtek, 3. dubna 2008Zprávy z médií
Na svém zasedání 26. března tohoto roku vláda schválila podnět Rady vlády pro lidská práva k právní úpravě používání omezujících prostředků při poskytování zdravotní péče. Tento podnět Radě vlády připravil její poradní orgán – Výbor pro lidská práva a biomedicínu, jehož jsem členem. Podotýkám, že ve výboru i Radě vlády jsou přítomni zástupci ministerstva zdravotnictví a před tím, než šel podnět do vlády, prošel také připomínkovým řízením ? a to v podstatě bez připomínek (včetně ministerstva zdravotnictví). Proto jej také vláda bez problémů schválila.
Jak podnět osvětluje, v ČR dosud není používání restriktivních prostředků (poutání k lůžku, umisťování na izolační místnost, používání síťových lůžek) regulováno zákonem, ale pouze metodickým pokynem ministerstva zdravotnictví z roku 2005. Z hlediska dodržování ústavních pravidel se jedná o deficit, neboť k omezení základních práv a svobod může dojít pouze zákonem (nikoli metodickým pokynem, kterého se nikdo nedovolá). Na nedostatečnou právní úpravu poukázal také Evropský výbor pro zabránění mučení (CPT) při svých návštěvách v minulých letech. Již v roce 2002 CPT uvedl, že “pravidla pro užívání opatření omezujících pohyb pacienta by měla jednoznačně stanovit, že prvotní pokusy o zklidnění rozrušených nebo agresivních pacientů by měly být pokud možno nekontaktní (např. slovní pokyny) a že v případě nutnosti fyzického zklidnění by se v zásadě mělo jednat o zvládání pomocí rukou. Použití prostředků fyzického omezení pohybu (popruhy, svěrací kazajky apod.) bude oprávněné pouze velice zřídka a musí být buď výslovně nařízeno lékařem nebo o něm musí být lékař neprodleně informován a požádán o souhlas. Pokud prostředky fyzického omezení budou ve výjimečných případech použity, mělo by být jejich použití ukončeno co nejdříve; nikdy by neměly být používány nebo jejich použití prodlužováno, jako trest.”
Tento výbor působící při Radě Evropy již od roku 1990 dohlíží na naplňování Úmluvy o zabránění mučení (č. 9/1996 Sb.), která je v současnosti právně závazná pro všech 48 států Rady Evropy. Zlepšení praxe používání omezujících prostředků upravují obecné standardy CPT od roku 1998, naleznete je i v češtině na jeho webových stránkách . Je potřeba právě na stránkách Britských listů uvést, že již od počátku devadesátých let zástupci tohoto orgánu jmenovaní jednotlivými státy prosazují tyto standardy při pravidelných návštěvách míst omezení svobody všech států od Islandu po Kavkaz a Vladivostok. Navíc jeho členové jsou psychiatři, právníci, specialisté na vězeňství, zadržování mladistvých a další profese a jeho práce vždy reflektuje moderní trendy.
Také ministerstvo zdravotnictví se naštěstí přibližuje západní praxi, evidentně nemá se zlepšením zacházení žádný větší problém a slíbilo tuto úpravu promítnout do nově připravovaného zdravotnického zákona. Podle autora v úvodu zmíněného příspěvku je však vyžadovaná praxe údajně nesmyslná a nemožná. Skutečně je tomu tak? Jak je tedy možné, že podobné principy obsahuje od 1. 1. 2007 účinný zákon o sociálních službách? Zákon regulující sociální služby v § 89 mj. říká: “Opatření omezující pohyb osob lze použít pouze tehdy, pokud byla neúspěšně použita jiná opatření pro zabránění takového jednání osoby, které ohrožuje její zdraví a život nebo zdraví a život jiných fyzických osob. Poskytovatel sociálních služeb je proto povinen podle konkrétní situace nejdříve využít možnosti slovního zklidnění situace a jiné způsoby pro zklidnění situace, například odvrácení pozornosti, rozptýlení, aktivní naslouchání. Osoba musí být vhodným způsobem informována, že může být vůči ní použito opatření omezující její pohyb.” Samozřejmě ani systém sociální péče není bez chyb, jak v lednu ukázala britská BBC. K této kauze toho již bylo napsáno dost. Také CPT ČR opakovaně vybízí, abychom jejich používání ukončili. Já bych pouze poukázal na příspěvek Davida Kocmana, který kauzu poměrně podrobně analyzuje.
Příspěvek autora dále uvádí, že zásada nejméně restriktivního přístupu je v našem zdravotnictví samozřejmostí. Je pak otázkou, proč jeho autora tyto výroky vedly k napsání rozhořčeného článku plného osobních útoků. Není samozřejmě možné, aby zdravotničtí pracovníci nechali pacienty ubližovat sobě nebo někomu jinému. Připoutání k lůžku nebo umístění na izolaci je však závažným zásahem do lidské důstojnosti a je proto na místě, aby právní úprava specifikovala podmínky, za kterých k němu může dojít. A o to v podnětu Rady vlády, který vláda schválila, jde.
Co je ovšem politováníhodnější, že tento příspěvek je jen jedním z mnoha, kterým Britské listy vytváří prostor pro virtuální realitu. Například klecová lůžka jsou dokonce zvláštním tématem Britských listů. Jak vidno z letité praxe evropského CPT – působícího při mezivládní mezinárodní organizaci Rada Evropy založené evropskými státy – byla v Česku zahájena žhavá diskuse až díky výrokům jedné celebrity z anglosaské země na toto téma dosti opožděně. Jako kdyby humánní zacházení s osobami omezenými na svobodě byla nějaká novota imperialisticky prosazovaná Georgem Sorosem nebo K. D. Rowlingovou. To bohužel vypovídá o tom, jak málo je české prostředí propojeno s již letitou praxí nejen v anglosaských zemích, ale i v kontinentální Evropě na západ od nás, včetně praxe psychiatrů. Přejme Britským listům, že z toho aspoň vytěžili virtuální protiimperialistické téma. Proč tomu ovšem musí být v takové podobě, na níž upozorňoval Filip Gregor? Neplatí snad i pro téma používání restriktivních prostředků v podání Britských listů nejtrefněji tento Gregorem zmiňovaný citát, za jehož zveřejnění mu bylo vyhrožováno útočnými PR praktikami? “?měníme realitu. Rádi vyprávíme pohádky. Kolik lidí snese pravdu o tom, že král je nahý? A víte, jak často zjišťujeme, že se pohádky staly realitou? Proto, že vytváříme mýtus. A ten pak, stvořen, žije dál svým vlastním životem. My, kteří jsme mu vdechli život , pak jen zpovzdálí sledujeme, jak to dítě roste. A někdy jsme i pyšní.”
David Zahumenský
Článek vyšel dne 3.4.2008 na www.blisty.cz, naleznete jej zde.
Čtvrtek, 3. dubna 2008Tiskové zprávy
Tisková zpráva Ligy lidských práv, Poradny pre občianske a ľudské práva a občanského sdružení Vzájemné soužití.
Brno, Košice, Ostrava – 3. dubna 2008 – V pátek 4. dubna 2008 se v Ostravě uskuteční již druhé setkání protiprávně sterilizovaných žen ze Slovenska a Česka. V rámci asi pětihodinového odpoledního programu budou účastnicím předneseny příspěvky týkající se historického kontextu problematiky a situace v České republice a na Slovensku. Během volné diskuse pak ženy dostanou prostor pro vzájemnou výměnu zkušeností. Akce, kterou pod heslem „Vzájemná solidarita posiluje“ zorganizovala Poradňa pre občianské a ľudské práva, potrvá až do soboty.
Liga lidských práv by v této souvislosti ráda upozornila na průtahy při přijetí podnětů k řešení nezákonných sterilizací vládou ČR. Rada vlády ČR pro lidská práva schválila na svém zasedání 13. prosince 2007 podnět Výboru pro lidská práva a biomedicínu ke sterilizacím prováděným v rozporu s právem. Rada vlády ČR pro lidská práva na základě tohoto podnětu doporučila vládě, aby uznala fakt, že v minulosti k protiprávnímu provádění sterilizací docházelo, vyslovila nad touto skutečností politování a zavázala se podniknout kroky, které by do budoucna podobnému jednání zamezily. Vláda by také měla ustanovit pracovní komisi k prošetření provádění sterilizací od 1. července 1966.
Nyní je na ministryni pro lidská práva a národnostní menšiny Džamile Stehlíkové, aby podnět předložila vládě ČR. Ministryně Stehlíková tak ale dosud neučinila. Liga lidských práv, Poradňa pre občianske a ľudské práva a Vzájemné soužití, které se řešením případů sterilizovaných žen dlouhodobě zabývají, se proto obávají, aby v této souvislosti nedošlo k podobné situaci jako před rokem. Rada vlády pro záležitosti romské komunity totiž přijala podobný podnět již v únoru 2007. A přestože povinností ministryně Stehlíkové bylo podnět vládě předložit, nikdy tak neučinila. Podnět byl bez uspokojivého vysvětlení „pozdržen“ a k projednání do vlády se nedostal. Je proto potřeba věnovat pozornost tomu, aby se podobný postup neopakoval.
K protiprávním sterilizacím docházelo nejen v ČR a na Slovensku. Některé země se však se svou minulostí dokázaly vyrovnat se ctí. Například ve Švédsku vznikla zvláštní komise, která během několika let zmapovala rozsah problému, doporučila vládě určitá řešení a následně se angažovala i při odškodnění obětí nucené sterilizace. Odškodnění získaly tři čtvrtiny ze zhruba dvou tisíc osob, které si o něj požádaly.
Další informace poskytnou:
David Zahumenský, Liga lidských práv, +420 608 719 535
Vanda Durbáková, Poradňa pre občianske a ľudské práva, +421 908 695 531
Sri Kumar Vishwanathan, Vzájemné soužití, +420 777 760 191
Pondělí, 31. března 2008Zprávy z médií
Praha/ Duševně nemocní lidé by si měli dávat větší pozor na soudy. Ty si totiž někdy ulehčují práci tím, že je zbaví svéprávnosti bez dostatečného důvodu. Nemohou pak sami nakládat s penězi, volit či vstupovat do manželství. Často by ale stačilo, kdyby za ně například při placení větších částek rozhodoval opatrovník.
Své o tom ví i paní Jana, která žije se synem v domě v “lepší” brněnské čtvrti. Ač oba trpí duševní poruchou, žijí normální život – tedy až na to, že ve svém domě a okolí mají značný nepořádek. Sousedé si kvůli tomu na ně stěžují. To bylo i důvodem, proč městská část vyvolala soudní řízení, jehož výsledkem bylo plné zbavení svéprávnosti.
“Považovali jsme to za absurdní. Vadilo nám, že místo nabídnutí nějaké pomoci se veřejná moc hned snažila tyto lidi nějak omezit,” říká právník David Zahumenský z Ligy lidských práv. Právě tato organizace se do případu vložila a výsledkem bylo, že odvolací soud rozhodnutí o odejmutí svéprávnosti zrušil.
Omezením práv lidí si soudy často ulehčují práci
Práci soudců kritizuje také ústavní soud. Podle tiskového mluvčího ústavního soudu Michala Spáčila si soudy nižších instancí často ulehčují práci a zbavují lidi svéprávnosti zbytečně. Pro to hovoří i údaje ministerstva vnitra, podle kterých byla k polovině loňského roku omezena svéprávnost 3 893 osobám, zatímco plně o ni přišlo 23 283 lidí.
Nemohla se vdát
Ústavní soud řešil například stížnost paní M. F., kterou pražský obvodní soud před lety kompletně zbavil svéprávnosti. Přitom podle posudku se mělo omezení týkat jen nakládání s větší částkou peněz.
Paní totiž do svých padesáti let žila s matkou, která veškeré praktické úkony zařizovala sama. Po její smrti v roce 1998 měla problém v životě obstát a například platit nájem. Soud ji kvůli podnětu z městské části uznal za nemocnou a zbavil ji svéprávnosti.
O tom ji ale soud ani neposlal vyrozumění. Důvod: není schopna plně chápat smysl soudního řízení. Když se dotyčná po čase chtěla vdát, zjistila, že o tom sama nemůže rozhodnout. Několikrát se proto odvolala. Až loni v prosinci ústavní soud rozhodnutí zrušil.
Podle prezidenta soudcovské unie Jaromíra Jirsy by se praxe soudců měla obrátit ve prospěch omezování svéprávnosti. “Od úplného zbavování způsobilosti k právním úkonům by se trend měl posunout k jejímu omezování, pokud to trochu jde,” říká Jirsa.
Článek vyšel dne 31.3.2008 v Boleslavském deníku, Brněnském deníku, Českobudějovickém deníku, Havlíčkobrodském deníku, Hradeckém deníku, Moravskoslezském deníku, Plzeňském deníku, Pražském deníku a Ústeckém deníku.
Pondělí, 31. března 2008Tiskové zprávy
Vysoce postavení právníci z Dárfúru a mezinárodního společenství vyzvali dnes Radu bezpečnosti OSN, aby se postavila Súdánu v souvislosti s jeho odmítáním předat Mezinárodnímu trestnímu soudu (ICC) Ahmada Haruna a Aliho Kushayba, kteří jsou podezřelí ze spáchání 92 případů válečných zločinů a zločinů proti lidskosti v Dárfúru.
Například v Bindisi (západní Dárfúr) Harun a Kushayb údajně organizovali vraždy civilistů, znásilňování žen a dívek, ničení mešit a vyhnání 34 000 osob. Súdánská vláda odmítla tyto zločiny stíhat, což před třemi lety (31. března 2005) přinutilo Radu bezpečnosti k předání tohoto případu Mezinárodnímu trestnímu soudu. Bez trvalého tlaku Rady bezpečnosti je však nepravděpodobné, že ICC bude schopen oba muže podezřelé z hrůzných zločinů spáchaných v Dárfúru předvést před soud.
Signatáři otevřeného dopisu vyzvali Radu bezpečnosti k návštěvě Chartúmu a naléhají na súdánskou vládu, aby Haruna a Kushayba předala Mezinárodnímu trestnímu soudu. Dále požadují zmrazení aktiv členů súdánské vlády, která oba podezřelé chrání. Od Rady bezpečnosti pak signatáři očekávají silné předsednické prohlášení, které by mělo být vydáno v červnu poté, co Rada bezpečnosti obdrží od prokurátora ICC další zprávu o vyšetřování v Dárfúru.
Signatáři vyjadřují své pobouření nad tím, že „bez ohledu na svá obvinění, Ahmad Harun pokračuje ve své funkci ministra súdánské vlády odpovědného za humanitární záležitosti a v současné době dohlíží na humanitární snahy v celé zemi. Byl jmenován jedním z předsedů komise, která má za úkol vyšetřovat stížnosti na porušení lidských práv a komunikuje s mírovými jednotkami UNAMID v Dárfúru. Ali Kushayb byl podle dostupných zpráv jmenován do Komise pro humanitární otázky. Tímto se oba hlavní podezřelí ve vyšetřování masových zvěrstev stali odpovědnými také za osud těch, kteří zůstali na živu.“ Na obvinění vznesená proti Ahmedu Harunovi a Ali Kushaybovi odpověděla v loňském roce súdánská vláda veřejnou výhružkou useknutí hlavy každému, kdo se je pokusí zatknout. (Sudan Tribune, March 2, 2007,
http://www.sudantribune.com/spip.php?article20536&var_recherche=behead)
Nick Donovan, vedoucí kampaně Aegis Trustu říká: „V současnosti jsme svědky druhé fáze súdánského řešení dárfúrského problému. Ahmad Harun údajně organizoval první fázi násilí, při které byli nearabští civilisté vražděni nebo úmyslně nahnáni do utečeneckých táborů. Nyní řídí druhou fázi, ve které jsou tyto tábory obklíčeny, jejich obyvatelé napadáni a jejich bezpečnost i přístup k jídlu a vodě podléhají Harunovým rozmarům. Tento muž by měl být u soudu a ne kontrolovat osud obětí zločinů, z nichž je sám podezřelý.“
Mezi signatáře patří: Carla del Ponte a Richard Goldstone, někdejší hlavní prokurátoři Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii a mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu; Henry King, prokurátor z Norimberku; Femi Falana, prezident advokátní komory západní Afriky; David M Crane, prokurátor Zvláštního tribunálu pro Sierra Leone; Hon. Irwin Cotler, bývalý ministr spravedlnosti Kanady; Salih Mahmoud Osman, dárfúrský držitel Sacharovy ceny Evropského parlamentu; Abdelrhman M. Gasim, Mohamed Abdalla Eldoma, a Elsadig Ali Hassan z Dárfúrské advokátní komory; Lord Falconer, bývalý ministr spravedlnosti Velké Británie a Héctor Diaz-Bastien Lopez, Union Internationale des Avocats (Mezinárodní asociace advokátů).
Další informace k problematice a uvedenému případu poskytnou:
Jan Kratochvíl, Liga lidských práv, jkratochvil@llp.cz, tel. 608 021 038 (Česko)
Nick Donovan, Aegis Trust, nick.donovan@aegistrust.org, tel. +44 207 613 5258 nebo mobil +44 7990 555 756 (Evropa)
Poznámka pro editory:
1. Mezinárodní trestní soud je prvním stálým mezinárodním soudem s pravomocí stíhat jednotlivce obviněné z genocidy, válečných zločinů nebo zločinů proti lidskosti. Více než polovina států světa (106 zemí) se již k ICC připojila. Česko je jedinou členskou zemí EU, která tak dosud neučinila. Cílem Mezinárodního trestního soudu je ukončení beztrestnosti pachatelů nejhorších trestných činů, které lidstvo zná a tím přispět k jejich prevenci. Statut Mezinárodního trestního soudu byl schválen za účasti a podpory České republiky na konferenci v Římě v roce 1998. Mezinárodní trestní soud začal působit od 1. července 2002. Základním principem Soudu je zásada komplementarity, která znamená, že Soud může zasahovat pouze, pokud národní systémy nejsou toho schopny nebo ochotny. V současné době Soud provádí vyšetřování ve čtyřech oblastech: Uganda, Demokratická republika Kongo, Dárfúr (Súdán) a Středoafrická republika. Ve vazbě v Haagu, kde Soud sídlí, se v současné době nacházejí tři obvinění.
2. Padesát čtyři mezinárodních organizací se spojilo, aby přiměly Radu bezpečnosti OSN přijmout kroky proti beztrestnosti, která nyní v Súdánu panuje. Jejich webová stránka nazvaná “Wanted for War Crimes,” má za cíl dostat oba podezřelé k soudu v Haagu. Více informací na www.wantedforwarcrimes.org.
Účastníky jsou: Aegis Trust (UK), Centre for International Human Rights Studies (Egypt), Center for Peace (Chorvatsko), Society for Threatened Peoples (Švýcarsko), Physicians for Human Rights (USA), Collectif Urgence Darfour (Francie), Waging Peace (UK), Japanese for Darfur (Japonsko), Human Rights First (USA), IDP Action (UK), Italians for Darfur (Itálie), Darfur Australia Network (Austrálie), Polska dla Darfuru (Polsko), Sudan Organisation Against Torture (UK, Súdán), Investors Against Genocide (USA), Americans Against the Darfur Genocide (USA), Enough Project (USA), STAND Canada (Kanada), Independent Advocacy Project (Nigérie), RADDHO (Senegal), Prepared Society (Keňa), UN Watch (Švýcarsko), Bahrain Society for Public Freedom and Democracy Watch (Bahrajn), Darfur Union (UK), Massachusetts Coalition to Save Darfur (USA), People Against Injustice – PAIN (Gambie), SERAP (Nigérie), STAND USA, Land Centre for Human Rights (Egypt), Darfur Consortium (Rwanda), Liga lidských práv (Česko), Global Grassroots (Rwanda), Sudan Divestment UK, Genocide Intervention Network (USA), Amnesty International Ghana, Gulf Centre for Democratic Development (UK), ICC Student Network (UK), Stop Genocide Now (USA) GATS (US) Sudan Divestment (USA), Save Darfur Canada, Minority Rights Group (UK), Dream for Darfur (USA), American Jewish Committee (USA), Kimathi Peacenet (Kenya), Justice for the World (Nizozemí), Coast Legal Aid and Resource Foundation (Kenya) Arab Program for Human Rights Activists (Egypt), American Islamic Congress (US), Fonte di Speranza (Itálie), Society for Threatened Peoples (Německo), Sauver le Darfour (Francie).
3. Plný text dopisu:
Your Excellencies,
It is almost one year since the International Criminal Court (ICC)
issued arrest warrants for Ahmad Harun and Ali Kushayb, who together
are wanted for 92 counts of war crimes and crimes against humanity in
Darfur. For instance, in Bindisi it is alleged that they organised
the murder of civilians, the rape of women and girls, the destruction
of the mosque, and the forced expulsion of 34,000 people.
The Government of Sudan’s non-compliance with the arrest warrants is
clear. Despite his indictment, Ahmad Harun has continued working for
the Government of Sudan and now serves as the Minister of State for
Humanitarian Affairs and currently oversees humanitarian efforts
throughout the country. He has been appointed to co-chair a
committee charged with investigating human rights complaints and
liaises with the United Nations peacekeeping force in Darfur. It is
also reported that Ali Kushayb has been appointed to the Humanitarian
Affairs Committee. Thus, the chief suspects in an investigation into
mass atrocities in Darfur are now responsible for the fate of the
survivors.
The Government of Sudan has no serious intention to investigate past
or ongoing crimes in Darfur. Three years ago, UN Security Council
Resolution 1593 referred the case of Darfur to the ICC in order to
uphold international law and combat impunity. The resolution placed
all states under a legal obligation to comply with the ICC’s
investigation and any subsequent prosecution. The challenge for the
international community, embodied in the UN Security Council, is to
fulfil the promise of the law, to enforce judicial decisions, and to
ensure the arrest of sought individuals.
We urge the UN Security Council to issue a strong Presidential
Statement in response to the ICC prosecutor’s next report to the
Security Council in June, to visit Khartoum at the earliest possible
opportunity to demand that the suspects are handed to the ICC, and to
take the strongest possible measures, such as the freezing of
personal assets, against Sudanese Government officials harbouring
suspects and those who continue to commit international crimes in
Darfur.
Signed:
Čtvrtek, 27. března 2008Zprávy z médií
Rozrušeným či agresivním pacientům svítá na lepší časy. Kazajka nebo popruhy budou až poslední možnost.
PRAHA Vláda se včera shodla, že používání omezujících prostředků ve zdravotní péči má být upraveno zákonem. A zároveň má být jen výjimečné.
Včerejší rozhodnutí vlády znamená, že ministr zdravotnictví Tomáš Julínek (ODS) pravidla pro užívání omezujících prostředků zapracuje do novely zákona o péči o zdraví lidu nebo do zákona o zdravotních službách.
V Julínkově zákoně by se tak měly objevit teze, s nimiž přišel vládní výbor pro lidská práva a biomedicínu. “Přikurtování, použití svěrací kazajky, umístění do síťového lůžka nebo na izolaci dnes není zákonem upraveno,” říká člen výboru a právník Ligy lidských práv David Záhumenský. “Přitom jde o velmi závažný zásah do osobní svobody.” Absenci úpravy omezujících prostředků ve zdravotnictví kritizoval i Evropský výbor pro zabránění mučení.
Vládní výbor zároveň navrhl, jak by měla vypadat správná praxe. První pokusy o zklidnění rozrušených nebo agresivních pacientů mají být nekontaktní – třeba slovní pokyny, Pokud slova nepomohou, může nastoupit fyzické zklidnění -ale jen pomocí rukou. Popruhy nebo kazajka by se měly používat velice zřídka, vždy z nařízení nebo se souhlasem lékaře. Použití omezujících prostředků by mělo trvat co nejkratší dobu. “Nikdy by neměly být používány, nebo jejich použití prodlužováno, jako trest,” stojí v materiálu vládního výboru pro lidská práva, který předložil vládě. Každý případ by měl být zaznamenán ve zvláštní knize se jménem lékaře, který opatření nařídil.
“Zásada nejméně restriktivního přístupu nebyla zdůrazňována,” těší se na změnu praxe David Záhumenský. “Zdravotníci nebyli vedeni k tomu, aby vynaložili dostatečné úsilí a bez nejdůraznějších způsobů omezení se obešli. Zákonná úprava povede k tomu, že je budou používat méně,” říká.
Článek vyšel dne 27.3.2008 v Lidových novinách.
Středa, 19. března 2008Aktuality
Právníci Ligy se dlouhodobě zabývají závažnými pochybeními lékařů. Ve spolupráci s MDAC zastupují také klienta, který byl v loňském roce – poté, co si omylem vzal větší dávku léků – přijat na záchytce v Brně. Ačkoli lékaři rychlé záchranné služby, kteří pana L. na záchytku přivezli, do záznamu o převozu uvedli, že pan L. byl klidný, lékaři záchytné stanice pana L. přikurtovali k lůžku. Kurty, kterými byl pan L. připoután na kotnících, na krku a na zápěstích, mu způsobily vážné spáleniny a poranění. Zranění na zápěstí byla natolik vážná, že vyžadovala asi čtrnáctidenní akutní rehabilitaci. Pan L. podal na lékaře trestní oznámení.
V rámci vyšetřování bylo prokázáno, že ke zraněním pana L. došlo v důsledku zanedbání kontrol jeho stavu během kurtování v předepsaných intervalech ze strany středního zdravotního personálu a lékaře. Přesto však bylo podezření ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví zanedbáním povinnosti dle § 223 trestního zákona bez dalšího odloženo. Vzhledem k tomu, že usnesení potvrdil i státní zástupce, připravují Liga a MDAC ve prospěch pana L. ústavní stížnost. Ústavní soud se bohužel v podobných věcech (např. protiprávní sterilizace) odmítá případem zabývat. Právníci se tedy musí často bezodkladně obrácet na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Podána bude s největší pravděpodobností i civilní žaloba na náhradu způsobené újmy.
Liga poukazuje i na skutečnost, že použití omezujících prostředků ve zdravotnictví dosud není upraveno zákonem, přestože se jedná o zásah do základních práv občanů. Tento ústavní deficit by snad měl být napraven přijetím nového zákona o zdravotních službách.
Středa, 19. března 2008Zprávy z médií
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Česká republika podle všeho dožene zpoždění, které má oproti ostatním členům Evropské unie v oblasti ochrany menšin. Takzvaný antidiskriminační zákon dnes prošel sněmovnou, norma má pomoci zajistit rovný přístup ke vzdělání, práci či zdravotnické péči bez ohledu na věk, národnost, rasu, sexuální orientaci, zdravotní postižení, pohlaví, náboženství a světový názor. Pokud by Česká republika podobný zákon neměla, hrozila by jí žaloba a pokuta od Evropské komise. Na lince je nyní ředitel Ligy lidských práv Jiří Kopal. Dobrý den přeji.
Jiří KOPAL, ředitel Ligy lidských práv
——————–
Dobrý večer.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Pane Kopale, může podle vašeho názoru nový antidiskriminační zákon skutečně pomoci v boji s diskriminací nejrůznějšího druhu v České republice?
Jiří KOPAL, ředitel Ligy lidských práv
——————–
Tak pomoci může cokoli, ale my si myslíme jako právníci, že by bylo dobré, kdyby tam bylo více stupňů právní ochrany nebo i možností pro rozumné řešení sporů v oblasti diskriminace, a to se nepovedlo, tudíž jsme kritičtí k této normě.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Více stupňů právní ochrany, to je co?
Jiří KOPAL, ředitel Ligy lidských práv
——————–
To znamená, že by bylo možné, aby osoby měly přístup k bezplatné právní pomoci v případech diskriminace, měly by přístup k mediaci tak, aby se některé spory vyřešily jednodušší cestou a nikoliv u soudů, poté, aby existovala možnost, že i nevládní organizace mohou pomoci v případech, kde se oběti diskriminace bojí vlastně něco s věcí dělat, zasáhnout a pomoci podat žalobu a vlastně v tom současném návrhu, který prošel, zdá se dneska, se změnou, která byla ze strany poslanců navržena, dochází i k oslabení důkazní situace toho poškozeného diskriminací, a to by už dokonce mohlo být závažnější porušení směrnic evropských, protože ty říkají, že by se přijetím antidiskriminačního zákona nemělo dojít k oslabení současné situace, což tady tou pozměňovací, vlastně tímto pozměňovacím návrhem zřejmě došlo. Tudíž ty stupně právní ochrany jsou dost důležité, aby ta norma byla právě použitelná v praxi a na to se ptáte, pokud ten nástroj bude použitelný a já si myslím, že moc nebude.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Říká pro tuto chvíli ředitel Ligy lidských práv Jiří Kopal. Pane Kopale, zůstaňte, prosím, na lince. Do vysílání teď zvu ministryni pro lidská práva a národnostní menšiny Džamilu Stehlíkovou. Dobrý večer.
Džamila STEHLÍKOVÁ, ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny
——————–
Dobrý večer.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Jak vy sama jste spokojena s podobou toho zákona tak, jak prošel dnes sněmovnou?
Džamila STEHLÍKOVÁ, ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny
——————–
No, je to první krok, myslím si, že to je krok prvním směrem, správným směrem a nikdo nebrání tomu, abychom po čase vrátili se k této předloze, vyhodnotili praktické zkušenosti, který získáme a eventuálně učinili další úpravy. Myslím si, že tento zákon, já se omlouvám, já jsem na demonstraci k podpoře Tibetu, tento krok týkající se ať už přenosu důkazního břemene nebo akce popularis neoslabují stávající úpravu, naopak my si myslíme uvádí nový návrh v soulad s naším stávajícím právním řádem, neboť co se týče důkazního břemene, je v souladu s nedávným nálezem Ústavního soudu.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Paní ministryně, podle některých sociálních demokratů vznikl vlastně zákon, který proti diskriminaci nebude chránit dostatečně, že prý jde o bezzubou verzi. Kdyby záleželo na vás, šla byste v některých ohledech ještě dál?
Džamila STEHLÍKOVÁ, ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny
——————–
Pokud by to záleželo jenom na mě, tak v podstatě ten úplně původní návrh, s kterým jsme vstupovali do legislativního procesu, byl širší, nicméně museli jsme brát v potaz i nález Legislativní rady vlády, která poukázala na určité právní nesrovnalosti a v podstatě ta norma, jak byla přijata, je, bych řekla, možná o něco hubenější /nesrozumitelné/ …
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Naopak …
Džamila STEHLÍKOVÁ, ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny
——————–
… jednak směrnice a jednak zavádí vlastně novou žalobu, obecnou žalobu proti diskriminaci, což je jako klíčový a doposud neexistuje právní ochrana před diskriminací.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Naopak ve sněmovně se objevil ale i jiný názor. Podle některých poslanců je tento antidiskriminační zákon nadbytečný, protože mnoho pravidel v něm obsažených český právní řád již obsahuje, to si myslí třeba ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Není ten zákon nadbytečný?
Džamila STEHLÍKOVÁ, ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny
——————–
Nikoliv ten zákon není nadbytečný, protože v současné době už třeba zákoník práce nebo zákon o zaměstnanosti odkazují na antidiskriminační zákon a pokud bychom nepřijali zákon, který obsahuje samotnou definici diskriminace, tak vlastně ji nemáme, takže já si myslím, že naopak přijetí tohoto zákona je potřebné nejenom z hlediska ochrany občanů před diskriminací a splnění závazků vůči Evropské unie, ale i z hlediska koherence našeho právního řádu vnitřní soudržnosti.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Říká ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny Džamila Stehlíková. Já vám děkuji za rozhovor. Na druhé lince nás stále poslouchá ředitel Ligy lidských práv Jiří Kopal. Pane Kopale, nestane se antidiskriminační zákon jen kusem papíru, na který nebude brán valný ohled?
Jiří KOPAL, ředitel Ligy lidských práv
——————–
Tak to musí zajistit občané, kteří se nebudou bát v případě, že se budou cítit oběťmi diskriminace, se obracet na soudy a důležité bude, jestli si budou věřit, že právě ustojí, jak se říká, to právní, to důkazní břemeno u soudu právě s touto změnou, která během vlastně projednávání v Poslanecké sněmovně nastala.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Nebude ale skutečně velmi obtížné dokazovat, že člověk byl vystaven diskriminaci?
Jiří KOPAL, ředitel Ligy lidských práv
——————–
Já si myslím, že už je tu docela zajímavá judikatura třeba u té etnické diskriminace Romů na diskotékách, ve službách a tak dále. Kde se nejvíc toho obávám, jsou pracovní věci, kde často, jak třebas upozorňují i jiné nevládní organizace jako třebas Ekologický právní servis, která se zabývá ochranou zaměstnanců třebas před nadnárodními řetězci, tak je škoda, že se oslabují zbytečně práva občanů tam, kde třeba stát už nemá sílu zasáhnout, protože má třebas menší pravomoce než ty nadnárodní společnosti, co se týče těchto věcí zaměstnávání a špatných podmínek diskriminace. A ti zaměstnanci si velice rozmyslí, jestli budou schopni zaplatit advokáta, unést důkazní břemeno a pak nést náklady celého řízení a soudit se ohledně nějaké diskriminace a tudíž, i když samozřejmě máme v současnosti trendy, že nezaměstnanost není takový problém, je to něco, co by nevadilo, kdyby existovalo v právním řádu jako určitá potencionální ochrana do budoucna pro lidi, kteří opravdu se stanou oběťmi diskriminace. Tak to se obávám, že trochu zbytečně poslanci připravili část občanů o možnost opravdu v praxi naplnit ta ustanovení, která po nás Evropská unie chce naplnit do praxe.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Pane Kopale, velmi stručně jednou větou na závěr, jakožto právník z oblasti lidských práv, slibujete si od tohoto antidiskriminačního zákona nějakou zásadní změnu v ochraně menšin?
Jiří KOPAL, ředitel Ligy lidských práv
——————–
Ne.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Tak to bylo jedním slovem. Děkuji za rozhovor, to byl ředitel Ligy lidských práv Jiří Kopal. Na shledanou.
Jiří KOPAL, ředitel Ligy lidských práv
——————–
Na shledanou.
Textový záznam rozhlasové diskuze na ČRo1 – Radižurnálu ze dne 19.3.2008.
Pondělí, 17. března 2008Aktuality
Dne 27.3. 2008 se uskuteční pod záštitou veřejného ochránce práv JUDr. Otakara Motejla kulatý stůl „Pro bono v České republice.“ Kulatý stůl se koná v prostorách úřadu veřejného ochránce práv od 14:00 hod.
Cílem akce je zhodnotit stav poskytování pro bono advokátních služeb v ČR, představit zahraniční zkušenosti, zvážit jejich přenositelnost do českých podmínek a projednat konkrétní možnosti podpory konceptu pro bono v České republice. Kulatý stůl je určen zejména advokátům, akademikům a dalším právníkům zabývajících se dostupností právní pomoci a zástupcům nevládních organizací.
Koncept pro bono představí účastníkům ředitel PILA Vítězslav Dohnal, který také zhodnotí situaci v České republice. Přínosu pro bono pro advokáty se bude věnovat Michael Haroz, partner právní firmy Goulston&Storrs, advokátka a vyučující na katedře ústavního práva PF MU Kateřina Šimáčková promluví o osobní motivaci advokáta k poskytování pro bono právních služeb, právnička Ligy Veronika Kristková svým příspěvkem zahájí diskusi o praktických krocích a spolupráci neziskových organizací s advokátními kancelářemi na podpoře rozvoje pro bono aktivit.
Pozvánku na kulatý stůl najdete zde. Bližší informace poskytne Veronika Kristková na tel.: 545 210 446 nebo na vkristkova@llp.cz. V případě zájmu o účast na kulatém stole se prosím registrujte na uvedeném telefonním čísle nebo mailu.
Více o konceptu pro bono a projektu rozvoje pro bono v ČR najdete na www.probonocentrum.cz.
Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti.
Čtvrtek, 13. března 2008Zprávy z médií
Návrh zákona o policii zbytečně zasahuje do práv občanů a v některých ustanoveních je v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Tvrdí to zástupci organizací zabývajících se lidskými právy.
“Zákon má problém ve třech základních oblastech. Především nezavádí nezávislou kontrolu policie. Dále příliš zasahuje do soukromí občanů a policii dává nepřiměřené pravomoci pro omezování osobní svobody občanů,” řekl Právu předseda Ligy lidských práv Jiří Kopal.
Navíc zákon podle něj vznikl narychlo a bez předložení věcného záměru. “Každému zákonu by mělo předcházet předložení věcného záměru, aby bylo jasné, jestli je vůbec potřeba. Tady bylo připraveno rovnou paragrafové znění, které je nekvalitní a nedotažené,” uvedl.
Zákon nezavádí vytvoření nezávislé inspekce, tedy orgánu, který vyšetřuje trestnou činnost policistů, i když to je součástí programového prohlášení vlády.
Stanovuje sice, že ředitele již nejmenuje ministr vnitra (MV), ale vláda na návrh ministra. Jinak se ale postavení inspekce příliš nemění, zůstává i nadále součástí MV.
Nevládní organizace tvrdí, že by orgán, který vyšetřuje trestnou činnost policistů, měl být na vnitru zcela nezávislý a měl by být podřízen například Úřadu vlády.
Navíc inspekci tvoří výhradně policisté. “Měla by do sebe, tak jako v zahraničí, absorbovat i civilní prvek, například bývalé investigativní žurnalisty, absolventy právnických fakult a podobně,” řekl Kopal.
Myslí si také, že by měla řešit nejen trestní oznámení na policisty, ale i stížnosti občanů.
“Teď si je netransparentně přehazuje inspekce s odborem vnitřní kontroly policie a věci se pak se velmi často zametou pod koberec,” konstatoval.
Dalším sporným momentem zákona je podle organizací shromažďování a nakládání s údaji o občanech.
Předvedení kdykoliv
Podle Filipa Pospíšila z organizace Iuridicium Remedium však v návrhu zákona chybí důkladnější kontrola, jak policie se získanými údaji bude nakládat.
“Navíc by zákon umožnil, aby policie odposlouchávala pro tajnou službu a opačně. To povede k dalšímu oslabení kontroly odposlechů,” řekl Právu Pospíšil.
Návrh zákona také podstatně rozšiřuje možnosti policie k omezení osobní svobody občana.
Ale Evropská úmluva o lidských právech v článku 5 přesně říká, za jakých podmínek tak lze učinit a kdy nikoli.
“Podle návrhu zákona by policie mohla člověka předvést na policii prakticky kdykoliv by se jí zachtělo. Mnoho ustanovení návrhu je tak v rozporu s úmluvou,” vysvětlil Kopal.
****
Řekli k návrhu zákona:
FRANTIŠEK BUBLAN (ČSSD): Nový zákon o policii je potřeba. Ale tento je připravován překotně a změny budou velkým zásahem do chodu policie. Mám k němu dvě velké výhrady. Jednak nevzniká Generální inspekce pro všechny ozbrojené sbory, která by byla naprosto nezávislá na vnitru. A také se krajská ředitelství stávají samostatnými ekonomickými jednotkami, což bude znamenat, že policejní prezidium na ně nebude mít ekonomické páky. V některých oblastech také příliš zasahuje do práv občanů.
PAVEL SEVERA (KDUČSL): Nad zákonem bylo v koalici mnoho diskusí a jsem rád, že se nakonec narodil, protože policie bude moci fungovat podle moderního zákona. Určitě ale není stoprocentní a doufám, že se podaří doladit právě na půdě parlamentu. Je i na diskusi, jak moc zákon zasahuje do práv občanů, když máme na druhé straně požadavek na boj proti terorismu. Najít vhodný průnik mezi těmito dvěma stranami je složité.
ZDENĚK MARŠÍČEK (KSČM): I když zákonu předcházela téměř roční diskuse, ministr Langer nebral připomínky poslanců téměř na vědomí. Nevím, kde se vezmou policisté na obsazení funkcí při rozšíření krajských ředitelství z 8 na 14. Také není jasné, jak budou fungovat útvary s celostátní působností. Postavení inspekce se příliš nezměnilo. Uvažujeme o tom, že zákon nepodpoříme.
Článek vyšel dne 13.3.2008 v deníku Právo. (Článek byl uveřejněn také na www.novinky.cz a na www.ceska-media.cz, naleznete jej zde a zde.)
Čtvrtek, 13. března 2008Zprávy z médií
Novináři kupodivu nechávají tento exces projít bez zásadnějšího komentáře. Alespoň že se ozval jejich syndikát.
O čem je řeč? Do sněmovny míří na druhý pokus nový trestní zákoník. Aby prošel co nejhladčeji, předkladatelé v něm ponechali i zastaralou úpravu verbálních trestných činů. Vláda, která jindy používá liberální rétoriku, hodlá na přání blíže neurčených poslanců zachovat pomluvu jako trestný čin.
Mrtvý paragraf? Kdeže
Je možné, že v Česku už verbální trestné činy nejsou – naštěstí – pro samotné žurnalisty nebezpečné. Novinář se dokonce může stát na chvíli »stíhaným hrdinou«. Redakční advokáti je při občasných zjevně přehánějících trestních oznámeních podpoří. Politik se přechodně zesměšní.
Co ale nařčení z pomluvy jako nástroj proti občanům, kteří promluví do mocenských vztahů na regionální úrovni? Tak to zažil bývalý zaměstnanec zoo ve Dvoře Králové Roman Komeda, který si dovolil s kolegy upozornit na praktiky tamějšího vedení a označil ředitelku za »nekompetentní«. Protiútok přišel v podobě trestních oznámení za pomluvu dokonce ze dvou stran (od ředitelky a od jejího podřízeného). Až krajský soud obě věci – přes výhrady snaživé státní zástupkyně – zastavil.
Kdo tvrdí, že se zastaralý paragraf skoro nepoužívá, mýlí se. Každý rok je v Česku za pomluvu odsouzeno několik lidí. V roce 2006 si za ni odpykával dokonce nepodmíněný trest v pardubické věznici pražský právník Petr Partyk. Ten se měl dopustit pomluvy odesláním nepravdivé informace o jiné osobě do internetového fóra z počítače, ke kterému měl přístup.
Nikdo z údajně poškozených se v obou případech nenamáhal vysoudit odškodnění u civilního soudu. Proč, pokud pro ně byly výroky natolik urážlivé?
Výchova k zbabělosti
Trestní právo má představovat v právním státě krajní prostředek úpravy společenských vztahů. Má plnit i preventivně výchovnou úlohu. Co si ale pomyslit o těchto ustanoveních, jejichž potřebnost není v důvodové zprávě k zákoníku vysvětlena ani slovem?
Zkusme při absenci odůvodnění usoudit, že funkcí skutkové podstaty pomluvy je výchova k plýtvání finančními i lidskými zdroji státu a navíc k zbabělosti a záludnosti občanů. Proč tak silná slova?
K plýtvání v případě trestního stíhání tohoto činu se veřejně vyjádřila již dříve Soudcovská unie. Návod na zbabělé jednání je nasnadě – vyřešení verbálního ataku se přehodí na policisty a státní zástupce. A záludnost? Paragraf bývá často využíván účelově k zastrašování kritiků, zvlášť, pokud se o nich ví, že jim výdaje na advokáty zkomplikují život.
Každý má mít možnost vysoudit si za pomluvu solidní odškodnění, nikoli se však uspokojit trestní sankcí na verbálním narušiteli jeho vážnosti. Na to, že se pomluva má řešit pouze prostředky civilního práva, přichází stále víc postkomunistických zemí. Naposledy Estonsko, Ukrajina, Gruzie či Bosna.
K neodůvodněným ustanovením pošlapávajícím svobodu projevu patří i opomíjené, ale stále zbytečně široce vymezené schvalování. Čeští policisté jsou schopni vyšetřovat občany za souhlas s činem spáchaným aktivisty za práva zvířat v zahraničí před řadou let. (Tak efektivně trávili část své pracovní doby policisté loni v Brně.)
Trestní kodex nelze označit za moderní, jak by si přáli jeho tvůrci – dokud v něm zůstanou postsovětská ustanovení.
***
Každý rok je v Česku za pomluvu odsouzeno několik lidí. Jeden právník si za ni odpykal i vězení.
Jiří Kopal
Článek vyšel dne 12.3.2008 v Hospodářských novinách. (Výňatek z něj byl dále uveřejněn dne 13.3.2008 v Boleslavském deníku, Brněnském deníku, Českobudějovickém deníku, Havlíčkobrodském deníku, Hradeckém deníku, Moravskoslezském deníku, Olomouckém deníku, Plzeňském deníku, Pražském deníku a Ústeckém deníku.)
.gif)
