Středa, 28. května 2008Tiskové zprávy
Brno/Praha – 28. května 2008 – Poslanecká sněmovna v současné době projednává návrh nové právní úpravy, podle které nikdo nebude moci jakýmkoli způsobem zveřejnit vyobrazení obětí trestných činů mladších 18 let, dále pak snímky obětí kuplířství, šíření pornografie, trestných činů proti rodině a mládeži, životu a zdraví a fotografie obětí trestných činů proti svobodě a lidské důstojnosti. Zákaz se má vztahovat i na zveřejňování jména a příjmení nebo jiných údajů, které by umožnily oběť identifikovat. Podle návrhu by bylo možné za porušení tohoto zákazu dle zákona o ochraně osobních údajů uložit pokutu až do výše jednoho milionu korun.
Reakce médií a nevhodná publicita je v mnoha případech zdrojem dalšího prohlubování traumatu obětí tragédií a trestných činů. Současná ochrana obětí před nevhodným zveřejňováním informací je nedostatečná. Případů, kdy se oběť nebo pozůstalí brání zveřejnění informací soudní cestou, je velmi málo. Judikatura jasně nedefinuje, co lze považovat za zásah do soukromí, soudní řízení trvá často několik let a výše částek přiznaných jako náhrada nemajetkové újmy je mnohdy nízká, takže se médiím v některých případech „vyplatí“ informace publikovat. To všechno přispívá k nerespektování soukromí obětí médii.
Průlomový rozsudek, který by měl přispět k větší ochraně obětí tragédií před neetickým zveřejňováním jejich fotografií v médiích, vydal počátkem letošního roku Nejvyšší soud. Rozsudek se týkal případu, kdy deník Šíp na titulní straně a na internetových stránkách www.deniksip.cz zveřejnil fotografie ohořelých ostatků syna manželů Štáfkových, který tragicky zahynul při dopravní nehodě. Oběma manželům, sourozencům a celému okruhu blízkých lidí způsobilo toto zveřejnění další těžké trauma, proto se rozhodli, že budou proti neetickému způsobu zveřejňování postupovat právní cestou. Podle Nejvyššího soudu bylo zveřejnění fotografií zobrazujících mimo jiné též ohořelé tělesné pozůstatky tragicky zesnulého syna žalobců zcela neopodstatněné a neoprávněně postihlo soukromí manželů. O výši odškodnění bude 29. července 2008 v 10.00 dále rozhodovat Vrchní soud v Praze, kam se případ vrátil. Pro Vrchní soud je názor Nejvyššího soudu závazný. Tento případ je precedentem v oblasti ochrany soukromí nejen pro oběti dopravních nehod a jejich pozůstalé, ale také pro oběti trestných činů a pozůstalé obecně.
Bližší informace o případu poskytne:
Mgr. Jana Neusarová, psychosociální poradce ČSODN, tel.: 739 983 321,
Bližší informace o ochraně soukromí obětí trestných činů poskytne:
Mgr. Veronika Kristková, právnička, Liga lidských práv, tel:+420 545 210 446
Pondělí, 26. května 2008Zprávy z médií
PRAHA Zatímco v Česku je očkovací kalendář ze zákona povinný, ve většině západních zemí odborníci jen doporučují, kdy a proti čemu dát dítě očkovat.
Rodiče mají svobodu volby, a navíc se od lékařů dozví o výhodách a rizicích té či oné vakcinace. Rodiče v Česku jsou na tom hůře. Když odmítnou některé z povinných očkování, čeká je pokuta až deset tisíc korun a v krajním případě obvinění z nedostatečné péče o dítě.
Názory odborníků na to, zda očkovat povinně, nebo dobrovolně, se liší. Hlavní hygienik Michael Vít je zastáncem povinného očkování: “Obávám se, že by proočkovanost poklesla pod 80 procent a s tím i kolektivní imunita.” Naopak Karel Křepela z pediatrické kliniky 1. lékařské fakulty UK se kloní spíš k očkování dobrovolnému: “V některých zemích očkování není povinné, a přesto si velká část rodičů nechá dítě proti závažným nemocem očkovat.”
Změnit českou praxi se před šesti lety pokusil otec čtyř dětí, profesí lékař, Lukáš Dostal. K Ústavnímu soudu chtěl dostat otázku, zda jeho dcera musí být očkovaná proti virové žloutence typu B. Argumentoval tím, že nepatří do rizikové skupiny a riziko nákazy žloutenkou je v jejím případě o něco nižší než riziko komplikací, které mohou po očkování nastat. Dostalovu cestu k soudu ale zablokovala pardubická hygiena. Nechtělo se jí jít do sporu, proto mu neuložila pokutu. Právník hygieny to nejdřív zdůvodnil tím, že běžně se sice očkuje mezi 9. a 12. týdnem, ve výjimečných případech je ale možné počkat do konce třetího roku dítěte. Ani pak se však Dostal pokuty nedočkal, tentokrát to právník hygieny zdůvodnil tím, že ve vyhlášce stojí: u dětí, které nebyly očkovány podle odstavce 1, se očkování provede mezi 12. a 13. rokem.
Ambici dostat povinné očkování k Ústavnímu soudu má dnes Liga lidských práv. Zastupuje několik rodin, které odmítly nechat svému dítěti aplikovat tu či onu vakcínu. “Soud by mohl říci, že u nás má být očkování tak jako v řadě zemí jen doporučené, a ne povinné,” vysvětluje právník Ligy David Záhumenský. “Ale tak daleko to nejspíš nepůjde. Stačilo by, kdyby soud řekl, že povinných očkování je ve vyhlášce příliš mnoho.”
Liga lidských práv: “Stačilo by, kdyby soud řekl, že povinných očkování je ve vyhlášce příliš mnoho.”
Článek vyšel dne 26.5.2008 v Lidových novinách.
Čtvrtek, 22. května 2008Aktuality
Rozhovor s ministrem školství Ondřejem Liškou na téma integrace, zajišťování rovných příležitostí a zlepšování podmínek pro vzdělávání žáků se zdravotním znevýhodněním či postižením čtěte na stránkách Férové školy.
Úterý, 20. května 2008Aktuality
Hnutí za aktivní mateřství a Unie porodních asistentek připravila na čtvrtek 16. května program u příležitosti Světového týdne respektu k porodu. Součástí programu byla mimo jiné přednáška právníka Ligy Davida Zahumenského o možnostech efektivní ochrany práv rodiček a rodičů. Přednáška se konala v kině Perštýn v Praze a doplňovala filmový festival „Jak se rodí Evropan“, který byl určen těhotným, rodičům, studentkám a studentům porodnictví i nejširší veřejnosti. V rámci diskuse, která byla s přednáškou spojena, se z řad přítomného obecenstva ozývaly hlasy po větší informovanosti jak rodičů, tak i lékařů a sester.
Oblast porodnictví a psychiatrie považuje Liga za nejkonzervativnější a k právům jednotlivce nejméně vstřícná odvětví z celého českého zdravotnictví. Zkušenosti klientů Ligy ukazují, že v porodnictví, bohužel, stále přetrvává přístup k rodičce, jako k „nesvéprávné“. Častým problémem bývá rovněž nadměrné zasahování do rodinného života odebíráním dítěte. Liga se v této oblasti snaží o větší informovanost jak v řadách pacientů, tak i mezi lékaři a zdravotníky. Ti mají možnost zúčastnit se vzdělávacích seminářů, které Liga nabízí. Pro pacienty pak Liga na svých stránkách zřídila internetovou poradnu, kam mohou zasílat své dotazy.
Pátek, 16. května 2008Zprávy z médií
PRAHA 16. 5. 2008 (iHNed.cz)
Liga lidských práv ve čtvrtek večer zveřejnila analýzu o rolích státního zástupce a obžalovaného v soudní řízení, na jejímž základě navrhuje úpravu trestního řádu tak, aby lidé mohli k soudu podstoupit případ i bez státních zástupců.
Liga tak učinila proto, že chce zefektivnit soudní systém v případech, kdy by se měl před soud dostat politik, policista či jiný člověk napojený na státní aparaturu. Podle prohlášení Ligy se mnoho případů k soudů kvůli odmítavému postoji státního zástupce, který případ řeší, v soudu vůbec nedostane.
Jako příklad Liga uvádí kauzy Czechtek či lékařské sterilizace romských žen. „Ilustrovat to lze na případech bezdůvodného policejního násilí, protiprávních sterilizací, zneužívání práv duševně nemocných či dalších pochybení ze strany profesních skupin, kterým orgány činné v trestním řízení poskytují oproti ostatním občanům bezdůvodně vyšší ochranu,“ uvádí právník a předseda Ligy lidských práv Jiří Kopal.
Liga tak navrhuje, aby měl občan možnost subsidiární žaloby. Občan by tak měl možnost dál trvat na žalobě a soudním řízení, byť by se státní žalobce rozhodl se případem nezabývat a obžalované nestíhat. Dalším návrhem je například zavedení vyšetřujícího soudce, zřízení úřadu veřejné obhajoby nebo inspekce ministerstva spravedlnosti, která by měl kontrolovat státní zástupce.
Článek vyšel dne 16.5.2008 na www.iHNed.cz, naleznete jej zde.
Čtvrtek, 15. května 2008Tiskové zprávy
Brno – 16. května 2008 – Ve dnech, kdy se vzhledem k nedůstojným sporům mezi nejvyššími představiteli české justice občané již poněkolikáté ptají, proč se jistý politický případ nedostal k posouzení trestnímu soudu, zveřejňuje Liga lidských práv analýzu, která se zabývá rolí poškozeného a státního zástupce v trestním řízení. Analýza navazuje na předchozí práci Ligy na případech porušování lidských práv a byla připravena pro třetí ze série kulatých stolů pod záštitou ministra spravedlnosti. Na rozdíl od předešlých analýz (Práva obětí trestných činů, Návrhy na posílení ochrany obětí trestných činů před druhotnou viktimizací), které jsou zaměřeny na různé aspekty postavení obětí trestných činů, se nová analýza konkrétněji zabývá možnostmi jak dostat případ přes státního zástupce k soudu.
Liga dává k veřejné diskusi materiál vytvořený na základě zahraničních modelů a případů z České republiky. V souvislosti s rekodifikací trestního řádu navrhuje opatření, která mohou přispět k posílení práv poškozených, ke kvalitnější činnosti státních zástupců a zejména k tomu, aby se k trestnímu soudu dostaly také případy, kdy by měl být potrestán policista, lékař nebo třeba i politik. Řada z nich se totiž přes státní zástupce k soudům nedostane a navzdory podloženým stížnostem poškozených i jejich právních zástupců skončí v tzv. „přípravném řízení“.
Občan poškozený trestným činem nemá v ČR právo v případě nečinnosti nebo zastavení stíhání ze strany státního zástupce obžalovat pachatele sám, narozdíl od sousedních států jako je Německo, Polsko, Rakousko, Maďarsko a dalších evropských zemí, které dávají poškozeným možnost tzv. „subsidiární žaloby“. Tu je možno využít v případě, kdy se státní zástupce rozhodne věc nestíhat. Poškozený poté může nastoupit na jeho místo. Obdobný systém fungoval také v Československu mezi válkami. Na setkáních se současnými i bývalými vysokými představiteli justice právníci Ligy diskutovali také další možná řešení tohoto neduhu. Navrhováno je například zavedení vyšetřujícího soudce, zřízení úřadu veřejné obhajoby nebo efektivní inspekce ministra spravedlnosti kontrolující státní zástupce. Tyto návrhy analýza Ligy rovněž stručně zmiňuje.
Přestože se na mediálním poli v současné době řeší pouze jedna konkrétní politická kauza, která se nedostala k soudu, podle dlouhodobých zkušeností právníků Ligy se tento trend dotýká mnoha poškozených. Neupozorní-li se zavčas na případy a porušování práv společensky méně významných občanů, často bývá pozdě na změnu přístupu v ožehavých kauzách politických. Ilustrovat to lze na případech bezdůvodného policejního násilí, protiprávních sterilizací, zneužívání práv duševně nemocných či dalších pochybení ze strany profesních skupin, kterým orgány činné v trestním řízení poskytují oproti ostatním občanům bezdůvodně vyšší ochranu.
Liga podporuje kvalitní práci státních zástupců i jejich významné postavení v trestním řízení. Musí jim ovšem předcházet důsledný postup při vyšetřování také těch kauz, kde jde z pohledu řady žalobců o méně významné občany, jako jsou Romové nebo oběti policejního násilí z řad demonstrujících a tanečníků techna.
Zlepšení managementu a mírné zvýšení efektivity činnosti státních zástupců by mohl přinést zákon o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státních zastupitelství, který byl přijat letos v dubnu. Jak však vyplynulo z diskuse u kulatého stolu, kde se právníci Ligy sešli se státními zástupci, tento zákon není spojen s koncepcí finančního posílení míst na státních zastupitelstvích. Nelze tudíž očekávat, že přinese zvýšení počtu jejich pomocného personálu.
Příklady z praxe:
Právníci Ligy mají díky řadě konkrétních kauz i projektů osm let zkušeností s případy policejního, domácího i sexuálního násilí, stejně jako s případy s prvky závažných pochybení lékařů. A to z většiny regionů republiky.
Konkrétní zkušenost můžeme ilustrovat například na případech nevyšetření protiprávních sterilizací. Vzhledem k jejich závažnosti podal v letech 2005 trestní oznámení v konkrétních případech veřejný ochránce práv JUDr. Otakar Motejl. Všechny ovšem státní zástupci odložili bez nalezení pachatele, navzdory stížnostem právničky Ligy, která zastupovala oběti. Zřejmě proto i letos ombudsman podal dalších 5 trestních oznámení s příkladnou snahou o potrestání pachatelů těchto závažných zásahů do fyzické integrity žen. Budou opět všechny bez dalšího odloženy?
Obdobné je to s odkládáním desítek případů policejního násilí (kupříkladu po CzechTeku 2005, ale i v každodenní praxi policie). I v případech, kdy byli konkrétní pachatelé trestných činů rozeznáni, státní zástupci je ve spolupráci s inspekcí ministra vnitra odložili nebo zastavili s odůvodněním, že případy nejsou natolik vážné, aby se k soudu vůbec dostaly. V konkrétních kauzách jsou místo násilných policistů před trestní soud postaveny nebo trestním příkazem odsouzeny dokonce samy napadené osoby.
Bližší informace poskytne: Jiří Kopal, právník a předseda Ligy lidských práv, mobil: 776 234 446
Úryvky z analýzy Procesní práva poškozeného a role státního zástupce:
„V rámci diskuse o diskreci státních zástupců jsou poznatky právníků Ligy na straně poškozených cele založeny na dosti zásadní zkušenosti. Když se dostane případ jimi vedený přes řadu nástrah přípravného řízení konečně před trestní soud, bývají alespoň některé osoby za zásahy do fyzické integrity občanů odsouzeny. A to včetně osob působících ve státních orgánech. Důležitou úlohu v tom podle naší zkušenosti hraje možnost zmocněnce nebo advokáta na straně poškozených cíleně klást otázky obžalovaným i svědkům během řízení a doplňovat tak činnost státního zástupce. Toto tvrzení se dá ilustrovat konkrétním příkladem, kdy kupříkladu v posledních čtyřech letech bylo v případech bezdůvodného násilí ze strany policie vedených právníky Ligy na straně poškozeného, odsouzeno 9 policistů (6 státních, 3 městští). Přitom s případy útoků na fyzickou integritu ze strany policie jsme se setkali v daleko vyšším počtu případů. Zásadní rozdíl byl v tom, že drtivá většina se vůbec nedostala k soudu. V každém z případů, když už se došlo do stádia řízení před soudem, vždy byl alespoň jeden z obžalovaných násilných policistů odsouzen.“ str. 25
„Naše zkušenosti vycházejí z praxe, kdy v řadě případů stavovsky silných skupin – policistů, lékařů apod., existuje v České republice slabší motivace důsledně dotáhnout kauzy a postavit i některou osobu z těchto stavů před trestní soud, aby rozhodl o jejich vině a případném trestu (bez toho, že bychom volali za každou cenu po trestech nepodmíněných). Dochází zde tak podle našeho názoru k nerovnosti občanů před zákonem, jakkoli takový názor vyvolává kritiku z důvodů „přílišné paušalizace“.“ str. 26
Práce právníků Ligy lidských práv v této oblasti byla podpořena grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti.
Úterý, 13. května 2008Aktuality
Liga lidských práv a Public Interest Lawyers Association si vás dovolují pozvat na workshop na téma komunikace s klientem a řešení obtížných situací.
Workshop proběhne 5.6. od 15:00 v Praze. Cílem akce je nabídnout zájemcům z řad advokátů a advokátních koncipientů možnost zdokonalit se v komunikačních dovednostech s klienty a v řešení obtížných situací v komunikaci advokáta a klienta. Seminář proběhne interaktivní formou praktických modelových situací. Účast je bezplatná. Bližší informace naleznete v pozvánce zde. V případě zájmu o účast, prosím, potvrďte Vaši účast na probono@pilaw.cz nebo na tel:+ 420 545 210 446.
Za bezplatné poskytnutí prostor a občerstvení děkujeme 
.
Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti.
Úterý, 13. května 2008Zprávy z médií
Kterého žáka je v současné době možné označit za “úspěšného”? Vzdor reformě, která upřednostňuje klíčové kompetence, je na mnohých školách oceňováno bezproblémové chování a poslušnost. To je jedním z možných důvodů, proč integrace romských žáků není jednoduchá.
Dnes už bychom za úspěšného žáka rozhodně neměli považovat toho, kdo sice výborně prospívá, do vyučování je vždy perfektně připraven, je poslušný, ale neprojevuje svůj názor, vědomosti pouze přijímá a bezchybně je reprodukuje zpět. Takový jedinec v sobě nese známky průměrnosti, přestože z pohledu chování a učení patří mezi tzv. “bezproblémové” žáky. Školní úspěšnost rozhodně nespočívá v dobrých známkách a dokonalém chování, neboť pouze skvělá paměť a schopnost mechanického učení je pro dnešní svět nedostatečná.
Za úspěšného by měl být považován takový žák, který klade otázky, přemýšlí o problému, hledá svá vlastní řešení. Nespokojí se jen s tvrzením, že “to tak je”. Chce vědět víc. Jenže přemýšliví a zvídaví žáci bývají často velmi neklidní a jejich chování nelze označit za bezproblémové. Jako úspěšného můžeme hodnotit i žáka, který sice není příliš pohotový, nedokáže sám hledat nové cesty, ale má zájem a snahu účastnit se života školy a třídy a jejích aktivit, spolupracuje se spolužáky a svojí prací napomáhá dobrému výsledku v rámci týmu.
Podle Obsta (2005) nelze předpokládat, že do výuky přijdou žáci s plně rozvinutými schopnostmi, tvořivostí a učebním nasazením. Rozvoj těchto faktorů je úkolem učitelů. Škola by měla pomoci žákům oblasti jejich zájmu objevovat, budovat schopnosti osobního nasazení v daném oboru a tvořivě v něm pracovat. Každý žák má tedy šanci dosáhnout svého osobního maxima a být ve škole úspěšný, jen mu musí být poskytnutý prostor. Učitel by měl všem žákům na základě jejich individuálních schopností pomáhat získávat nové poznatky a dovednosti a tím rozvíjet jejich osobnost.
Ve skutečnosti však situace v některých školách vypadá jinak. Existuje zde mnoho žáků, kteří zažívají úspěch jen velmi zřídka a nebo vůbec. To pro ně rozhodně není a ani nemůže být motivací ke zlepšení školní výkonnosti nebo zvýšení zájmu o další studium. Mezi takové žáky, pro které je úspěch ve škole často neznámým pojmem, patří i většina romských dětí.
Proč jsou romští žáci neúspěšní?
Školní neúspěšnost romských žáků většinou vyplývá z jejich nepřipravenosti na život ve škole. Příčiny této nepřipravenosti spočívají v odlišném způsobu výchovy dětí v romské rodině a ve velkém nezájmu romských rodičů o předškolní vzdělávání. Malí Romové si tak nemohou osvojit základní jazykové dovednosti a nedostatečné zvládnutí českého jazyka se pak stává velkým problémem v prvním kontaktu se školou. Následkem toho může docházet ke vzniku neuróz a samozřejmě i nevhodných způsobů chování. Dalším důvodem může být neznalost způsobu života v romské komunitě ze strany učitelů. Kovaříková (1998) uvádí, že pro výchovu a vzdělání romských žáků by měl učitel získat speciální znalosti a dovednosti. Měl by se zabývat mimo jiné i charakteristickými projevy osobnosti Romů. Neboť abychom mohli lépe pochopit některé jejich projevy jednání a chování, musíme nejprve poznat odlišnosti romského etnika.
Jde to změnit?
Podle Bartoňové (2005) jsou Romové orientováni pouze na přítomnost, proto nemá velký smysl pokoušet se vzbudit jejich zájem o další studium vytvářením představ o budoucím povolání. Při přípravě vzdělávacích aktivit pro romské děti je třeba brát v úvahu větší emocionalitu a malou houževnatost. Většina Romů přijímá společenská pravidla majoritní společnosti pouze mechanicky, projevuje se u nich velká nestálost a to se pak odrazí v jejich hierarchii hodnot, což vede i k jinému pojetí morálky. Velmi důležitou roli zde hraje také odlišná historie a s tím související způsob života dnešních Romů. Romští rodiče vychovávají své děti jiným způsobem, než je tomu v českých rodinách. V nepochopení těchto odlišností se mohou skrývat příčiny školní neúspěšnosti romských žáků a zároveň i příčiny vzniku negativního vztahu ke škole a nechuti ke vzdělávání. Veškerá opatření zavedená ve škole musí být především podpořena celospolečenskými změnami, které přispějí k většímu souladu v soužití majority s romskou etnickou skupinou. Není žádným tajemstvím, že v naší společnosti panují mezi Romy a většinovým obyvatelstvem negativní vztahy. Systémové změny ve vzdělávání by měly směřovat k individuální integraci romských žáků do běžných škol. Strategie, kterou škola za účelem zvýšení úspěšnosti romských žáků vytvoří, musí být učiteli vnitřně přijata. Pedagogové by měli znát historii Romů a jejich tradice. Znalost romského jazyka, třeba jen částečná, by na školách také významně napomohla k pozitivnímu řešení problému školní úspěšnosti. Učitel by měl využívat všech vhodných podpůrných opatření a uplatňovat takové metody a formy práce, které by nejen probudily zájem romských žáků, ale změnily také vztah jejich rodičů ke škole. Vztahy mezi učitelem a romskými rodiči by měly být budovány na základě důvěry a opravdovosti. Kladný postoj rodičů ke škole je velmi důležitý.
Jedním ze základů školní úspěšnosti zvláště u mladších dětí je umět jim podat učební látku formou hry, která kopíruje jejich zájmy. Učitel by měl poznat osobnost každého žáka, protože jen tak může vytvářet aktivity, které budou směřovat k individuálnímu rozvoji dětí. Prospěch neukazuje obraz osobnosti dítěte objektivně. Jeho pravá osobnost, která by měla být ve škole dále rozvíjena, se projeví teprve během her.
Do školky povinně
Pro každého integrovaného žáka by měl být zpracován individuální vzdělávací plán. Je však nutné, aby tento plán byl otevřeným dokumentem, který bude možné měnit podle vývoje a pokroku žáka v průběhu školního roku. Nepřipravenost romských dětí na školní podmínky se školy snaží řešit zřizováním přípravných tříd. Absolvování přípravného ročníku je dobrovolné, zájem o něj podle statistických šetření pomalu stoupá, bohužel však počáteční nadšení některých romských žáků postupem školního roku často opadá. Nepravidelná docházka je opět příčinou toho, že u těchto žáků nedojde v dostatečné míře k vytvoření žádoucích návyků.
Jednou z možností by bylo zavedení povinné docházky do posledního ročníku mateřské školy. Takové opatření by prospělo nejen romským dětem, ale všem dětem předškolního věku, které mateřskou školu nikdy nenavštěvovaly. Školka u romského dítěte napomůže kompenzovat rozdíly v jazykové oblasti, rozvíjet motoriku a u některých dětí vede k vytvoření nejen sociálních, ale i základních hygienických návyků, což je předpokladem pro snadnější adaptaci na školní prostředí. Má-li se zvýšit školní úspěšnost romských žáků a jejich zájem o další studium, nestačí jen zavést potřebná opatření ve školách, musí jít o celospolečenskou změnu, která zasáhne daleko více oblastí běžného života.
***
Ve školách existuje mnoho žáků, kteří nezažívají úspěch. To pro ně rozhodně není a ani nemůže být motivací ke zlepšení školní výkonnosti nebo zvýšení zájmu o studium.
Marie Horáčková
Článek vyšel dne 13.5.2008 v časopise Rodina a škola.
Neděle, 11. května 2008Zprávy z médií
Liga lidských práv se zaměřuje na ochranu lidských práv ve všech oblastech společenského života včetně školství. Nyní proto připravila certifikát Férová škola, kterým chce ocenit základní školy, jež nabízejí férové vzdělávací prostředí pro všechny a podporují rozmanitost.
„Liga se jako nevládní nezisková organizace snaží v českém vzdělávacím systému prosadit co nejotevřenější prostředí pro všechny děti bez ohledu na podmínky, z nichž pocházejí, či handicapy, kterými jsou obtěžkány,“ uvádí Jan Vodák, ředitel Ligy lidských práv, proč se organizace rozhodla nabídnout školám certifikát.
O certifikát může zažádat kterákoliv základní škola. Prvním krokem je registrace na webových stránkách projektu – http://www.ferovaskola.cz. Osvědčení o tom, že se škola zasazuje o férový přístup ke všem žákům bez rozdílu, však získá pouze tehdy, když splní požadované standardy. Standardy pomaháli připravit experti na pedagogiku
Držitelé certifikatu by měli splňovat podmínku dodržování lidských práv, měli by zabránit diskriminaci žáků a rodičů a podporovat integraci žáků se speciálními vzdělávacími potřebami.
Standardy pro udělení certifikátu připravila Liga lidských práv ve ve spolupráci s renomovanými pedagogickými experty. Školám, které vyhoví požadavkům, bude certifikát udělen s platností dvou let. Neúspěšné školy obdrží doporučení pro nápravu nedostatků.
Certifikát zaštítilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.
Článek vyšel dne 11.5.2008 na www.novinky.cz, naleznete jej zde.
Středa, 7. května 2008Zprávy z médií
Pedagogicko-psychologické poradny jsou dlouhodobě kritizovány ze strany českých i zahraničních nevládních organizací za neoprávněné zařazování romských dětí do “zvláštních škol”. Psychologové se brání. Na obou stranách konfliktu se objevují mýty a polopravdy. Nedorozumění se prohlubuje.
Některé nevládní organizace (například Liga lidských práv) pedagogickopsychologickým poradnám vytýkají, že používají rasově diskriminující psychologické testy, zejména testy inteligence. Podle přesvědčení kritiků je řešením výměna těchto testů za testy nezávislé na kultuře (culture free), protože jiná kulturní zkušenost, jiný způsob uvažování mohou mít vliv na pochopení zadání a úspěšnost provedení testu.
Nejpoužívanějšími testy inteligence jsou v českých poradnách Wechslerovy testy (používá se starší PDW a nejnovější revize WISC III), dále pak IV. revize Stanford-Binetova testu a v některých případech Ravenovy barevné progresivní matice pro děti. K dalším používaným psychologickým testům patří například orientační test školní zralosti (autoři Kern a Jirásek), test zrakověsluchového učení (Monreová), test sluchového rozlišování (Vepman a Matějček), kinetickoreverzní test (Hortová), modifikovaný reverzní test (Edfeldt). Všechny jsou standardizovány, většinou přejaty ze zahraničí a platí za etalony v oboru psychologie po celém světě. V žádném případě se nedá říct, že by byly samy o sobě rasově diskriminující.
Na druhé straně ze zkušeností s používáním psychologických testů po celém světě vyplývá, že ve všech zmíněných testech skórují níže obyvatelé sociálně vyloučených lokalit. V českém kontextu se jedná především o Romy, v dalších zemích o jiné menšiny. Sociokulturní prostředí, ze kterého testovaný pochází, determinuje úspěch v těchto testech mnohem více než případné rasové rozdíly, nehledě na obtížnou udržitelnost rasových teorií obecně. Proto je chybné hovořit o rasové diskriminaci v konstrukci samotných testů, diskriminující může být pouze způsob, jakým se používají.
Klasické culture free testy byly a jsou používány v některých poradnách jako doplněk běžného psychologického vyšetření (zejména zmíněný Raven). Mnozí moderní psychologové se však domnívají, že ani tyto testy nejsou prosty vlivu kultury, ve které vznikaly, a jsou tedy vlastně jen esencí myšlení a myšlenkových pochodů typických pro euroamerickou kulturu (analýza, syntéza apod.). V poslední době se uvažuje o nahrazení některých psychologických testů takzvanými kulturu zohledňujícími (culture relevant) testy, které vycházejí z definice psychologických vlastností v jednotlivých kulturách i subkulturách a používají jejich jazyk i symboliku. Jako příklad můžeme uvést Maroko, kde došlo k převedení testů paměti pracujících s nonverbální symbolikou typickou pro euroamerickou populaci (čtverce, trojúhelníky, kolečka apod.). Po transformaci těchto symbolů na “culture relevant” symboly v podobě tematických prvků objevujících se na marockých kobercích se výsledky Maročanů v testech paměti srovnaly se standardem běžným v americké populaci, i když v původním testu byly průměrně nižší. Podobným způsobem je jistě možné postupovat i při modifikaci inteligenčních testů.
Nevýhodou je, že tímto postupem test ztratí předpovědní hodnotu pro úspěšnost ve škole. Školní prostředí v České republice je totiž prostředím významně ovlivněným kulturou majoritní společnosti. Případné používání culture relevant testů inteligence i jiných schopností tedy v konečném důsledku neřeší problematiku zvládání školních nároků. Přesto je konstrukce takových testů stále velkou výzvou pro psychologické odborníky. Mohly by být významné pro diagnostiku poruch kognitivních funkcí, případně organických postižení mozku a jejich odlišení od sociokulturního handicapu.
Testy neměří potenciál
Nabízí se otázka, co měří testy inteligence. Pravdou je, že psychologové to dosud přesně nevědí, také kvůli tomu, že samotná definice inteligence není v psychologii jednoznačně přijímána. Lépe řečeno definic je mnoho a jsou poměrně odlišné. Pro účely diagnostiky však nemusí být nejasný koncept inteligence velkou překážkou. Testy inteligence byly koneckonců původně vytvořeny pro identifikaci dětí, které budou mít problémy se zvládáním školních nároků. Pomocí testů inteligence používaných v současnosti můžeme poměrně spolehlivě zjistit, zda bude mít dítě ve škole výchovné či výukové obtíže.
Největším problémem těchto testů je skutečnost, že měří pouze aktuální stav dílčích schopností. Nedokáží změřit potenciál dítěte, zda a jak je schopné se rozvíjet. Důvody, proč v klasických psychologických testech dítě selhává, jsou různé a liší se u dětí z různých sociokulturních skupin.
Romské děti v těchto testech selhávají z mnoha důvodů. Všechny se obvykle schovávají pod sociokulturní handicap. V praxi jsou takto označeny děti mentálně retardované, zanedbávané svými rodiči, děti s jazykovou bariérou, děti nemotivované k podávání jakéhokoli výkonu, děti, které mají problémy s vyplňováním testu, ale také ty, které jsou svou rodinou vychovávány jinak než děti majority, a mají tedy rozvinuté jiné vlastnosti, jež se pomocí používaných testů neměří. Například mnohé romské děti, které jsou školsky (a testově) neúspěšné, projevují značnou míru inteligence v praktickém životě – musejí ovládat romštinu i češtinu, na dívky přechází starost o zajištění domácnosti… V této souvislosti je nutné si uvědomit skutečnost, kterou kritika inteligenčních testů do jisté míry zastírá. Ačkoli jsou psychologické testy inteligence součástí pedagogicko-psychologického vyšetření, celkové vyšetření je mnohem komplexnější. Jeho součástí je též pozorování, rozhovor s dítětem a výsledky ostatních psychologických zkoušek a testů. Během vyšetření se analyzují anamnestické údaje, získávají se informace ze školy, od rodičů, probíhá rozbor školních výkonů. Celková analýza a interpretace je tedy závislá na více údajích. Cílem vyšetření je identifikace oblastí, které způsobují problémy při zvládání školních nároků.
Na druhé straně zkušenosti z terénu ukazují, že v některých lokalitách se může způsob vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně od obvyklého značně lišit (Hirt a Jakoubek, 2006). Proto také existují významné rozdíly mezi výsledky vyšetření (mnohdy i stejného dítěte) v různých pedagogicko-psychologických poradnách a u různých psychologů.
Na vině jsou i školy
Největším problémem segregace romských dětí v českém školství není existence rasově diskriminujících inteligenčních či jakýchkoli jiných testů v pedagogicko-psychologických poradnách. Podílejí se tedy poradenští psychologové na diskriminaci romských dětí? Na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď.
Podíváme-li se na zařazování romských žáků do základních škol speciálních a praktických blíže, nemůžeme si nevšimnout zajímavého jevu. Segregační praxi vykazují pedagogickopsychologické poradny a speciálněpedagogická centra v lokalitách, kde většina romských dětí navštěvuje základní školu praktickou nebo speciální. Ovšem v místech, kde existuje pouze “normální” základní škola, která se stane spádovou pro většinu romských dětí v oblasti, se romské děti v základních školách speciálních či praktických nevyskytují téměř vůbec a pedagogicko-psychologické poradny do nich také romské děti nedoporučují. Psychologové z praxe vědí, že do vzdálené školy by dítě stejně nedojíždělo, a spádová ZŠ je zároveň více nucena se se specifiky romských dětí vypořádat, protože pedagogové vědí, že jinou možnost ani nemají.
Valná většina pracovníků pedagogicko-psychologických poraden se snaží o co největší podporu a pomoc všem dětem, které k nim do poradny přicházejí, bez ohledu na barvu pleti. (Diskriminační postoj je spíše profesním a osobním selháním konkrétního člověka.) Na druhé straně je zřejmé, že se mnohé poradny na segregační praxi vůči romským dětem podílejí. V některých případech je totiž doporučení romského dítěte do ZŠ speciální či praktické lepším řešením, než ponechat je ve škole, která s ním není schopna ani ochotna pracovat a ve které je trvale nedostatečné. Segregační praxe pedagogicko-psychologických poraden může být pouze důsledkem neschopnosti a někdy i neochoty některých základních škol integrovat romské děti a naučit se respektovat jejich specifika. Školský systém v České republice některé diskriminační tendence skrytě umožňuje. Za nejvíce eticky problematické lze považovat personální propojení speciálněpedagogických center, která spolurozhodují o zařazování dětí do základních škol speciálních a praktických, s těmito školami samotnými. Řešení současné situace leží ve změně způsobů práce v běžných základních školách a v důrazu na integraci všech dětí nějakým způsobem odlišných a výjimečných. Pokud budou české základní školy připraveny takovou formu integrace poskytovat, změní se i role pedagogicko-psychologických poraden. Segregace v českém školství totiž probíhá i bez jejich účasti a je důsledkem mnoha faktorů.
Připomeňme si obavy tvůrce prvních moderních testů inteligence Alfréda Bineta: “Někteří učitelé mohou uvažovat takto: Teď se naskýtá vynikající možnost, jak se zbavit dětí, které nám působí starosti, a naprosto nekriticky by vyčlenili i žáky zlobivé nebo ty, které škola prostě nebaví.” Binet odmítal myšlenku segregace dětí s nízkými výsledky v jeho testech, naopak jim chtěl pomoci zvládnout nároky běžné základní školy. V tomto kontextu bychom měli vyhlásit návrat k Binetovi.
Tomáš Nikolai
Článek vyšel dne 7.5.2008 v měsíčníku Psychologie dnes.
.gif){kind=small}
. 