Kterého žáka je v současné době možné označit za “úspěšného”? Vzdor reformě, která upřednostňuje klíčové kompetence, je na mnohých školách oceňováno bezproblémové chování a poslušnost. To je jedním z možných důvodů, proč integrace romských žáků není jednoduchá.

Dnes už bychom za úspěšného žáka rozhodně neměli považovat toho, kdo sice výborně prospívá, do vyučování je vždy perfektně připraven, je poslušný, ale neprojevuje svůj názor, vědomosti pouze přijímá a bezchybně je reprodukuje zpět. Takový jedinec v sobě nese známky průměrnosti, přestože z pohledu chování a učení patří mezi tzv. “bezproblémové” žáky. Školní úspěšnost rozhodně nespočívá v dobrých známkách a dokonalém chování, neboť pouze skvělá paměť a schopnost mechanického učení je pro dnešní svět nedostatečná.
Za úspěšného by měl být považován takový žák, který klade otázky, přemýšlí o problému, hledá svá vlastní řešení. Nespokojí se jen s tvrzením, že “to tak je”. Chce vědět víc. Jenže přemýšliví a zvídaví žáci bývají často velmi neklidní a jejich chování nelze označit za bezproblémové. Jako úspěšného můžeme hodnotit i žáka, který sice není příliš pohotový, nedokáže sám hledat nové cesty, ale má zájem a snahu účastnit se života školy a třídy a jejích aktivit, spolupracuje se spolužáky a svojí prací napomáhá dobrému výsledku v rámci týmu.
Podle Obsta (2005) nelze předpokládat, že do výuky přijdou žáci s plně rozvinutými schopnostmi, tvořivostí a učebním nasazením. Rozvoj těchto faktorů je úkolem učitelů. Škola by měla pomoci žákům oblasti jejich zájmu objevovat, budovat schopnosti osobního nasazení v daném oboru a tvořivě v něm pracovat. Každý žák má tedy šanci dosáhnout svého osobního maxima a být ve škole úspěšný, jen mu musí být poskytnutý prostor. Učitel by měl všem žákům na základě jejich individuálních schopností pomáhat získávat nové poznatky a dovednosti a tím rozvíjet jejich osobnost.
Ve skutečnosti však situace v některých školách vypadá jinak. Existuje zde mnoho žáků, kteří zažívají úspěch jen velmi zřídka a nebo vůbec. To pro ně rozhodně není a ani nemůže být motivací ke zlepšení školní výkonnosti nebo zvýšení zájmu o další studium. Mezi takové žáky, pro které je úspěch ve škole často neznámým pojmem, patří i většina romských dětí.

Proč jsou romští žáci neúspěšní?

Školní neúspěšnost romských žáků většinou vyplývá z jejich nepřipravenosti na život ve škole. Příčiny této nepřipravenosti spočívají v odlišném způsobu výchovy dětí v romské rodině a ve velkém nezájmu romských rodičů o předškolní vzdělávání. Malí Romové si tak nemohou osvojit základní jazykové dovednosti a nedostatečné zvládnutí českého jazyka se pak stává velkým problémem v prvním kontaktu se školou. Následkem toho může docházet ke vzniku neuróz a samozřejmě i nevhodných způsobů chování. Dalším důvodem může být neznalost způsobu života v romské komunitě ze strany učitelů. Kovaříková (1998) uvádí, že pro výchovu a vzdělání romských žáků by měl učitel získat speciální znalosti a dovednosti. Měl by se zabývat mimo jiné i charakteristickými projevy osobnosti Romů. Neboť abychom mohli lépe pochopit některé jejich projevy jednání a chování, musíme nejprve poznat odlišnosti romského etnika.

Jde to změnit?

Podle Bartoňové (2005) jsou Romové orientováni pouze na přítomnost, proto nemá velký smysl pokoušet se vzbudit jejich zájem o další studium vytvářením představ o budoucím povolání. Při přípravě vzdělávacích aktivit pro romské děti je třeba brát v úvahu větší emocionalitu a malou houževnatost. Většina Romů přijímá společenská pravidla majoritní společnosti pouze mechanicky, projevuje se u nich velká nestálost a to se pak odrazí v jejich hierarchii hodnot, což vede i k jinému pojetí morálky. Velmi důležitou roli zde hraje také odlišná historie a s tím související způsob života dnešních Romů. Romští rodiče vychovávají své děti jiným způsobem, než je tomu v českých rodinách. V nepochopení těchto odlišností se mohou skrývat příčiny školní neúspěšnosti romských žáků a zároveň i příčiny vzniku negativního vztahu ke škole a nechuti ke vzdělávání. Veškerá opatření zavedená ve škole musí být především podpořena celospolečenskými změnami, které přispějí k většímu souladu v soužití majority s romskou etnickou skupinou. Není žádným tajemstvím, že v naší společnosti panují mezi Romy a většinovým obyvatelstvem negativní vztahy. Systémové změny ve vzdělávání by měly směřovat k individuální integraci romských žáků do běžných škol. Strategie, kterou škola za účelem zvýšení úspěšnosti romských žáků vytvoří, musí být učiteli vnitřně přijata. Pedagogové by měli znát historii Romů a jejich tradice. Znalost romského jazyka, třeba jen částečná, by na školách také významně napomohla k pozitivnímu řešení problému školní úspěšnosti. Učitel by měl využívat všech vhodných podpůrných opatření a uplatňovat takové metody a formy práce, které by nejen probudily zájem romských žáků, ale změnily také vztah jejich rodičů ke škole. Vztahy mezi učitelem a romskými rodiči by měly být budovány na základě důvěry a opravdovosti. Kladný postoj rodičů ke škole je velmi důležitý.
Jedním ze základů školní úspěšnosti zvláště u mladších dětí je umět jim podat učební látku formou hry, která kopíruje jejich zájmy. Učitel by měl poznat osobnost každého žáka, protože jen tak může vytvářet aktivity, které budou směřovat k individuálnímu rozvoji dětí. Prospěch neukazuje obraz osobnosti dítěte objektivně. Jeho pravá osobnost, která by měla být ve škole dále rozvíjena, se projeví teprve během her.

Do školky povinně

Pro každého integrovaného žáka by měl být zpracován individuální vzdělávací plán. Je však nutné, aby tento plán byl otevřeným dokumentem, který bude možné měnit podle vývoje a pokroku žáka v průběhu školního roku. Nepřipravenost romských dětí na školní podmínky se školy snaží řešit zřizováním přípravných tříd. Absolvování přípravného ročníku je dobrovolné, zájem o něj podle statistických šetření pomalu stoupá, bohužel však počáteční nadšení některých romských žáků postupem školního roku často opadá. Nepravidelná docházka je opět příčinou toho, že u těchto žáků nedojde v dostatečné míře k vytvoření žádoucích návyků.
Jednou z možností by bylo zavedení povinné docházky do posledního ročníku mateřské školy. Takové opatření by prospělo nejen romským dětem, ale všem dětem předškolního věku, které mateřskou školu nikdy nenavštěvovaly. Školka u romského dítěte napomůže kompenzovat rozdíly v jazykové oblasti, rozvíjet motoriku a u některých dětí vede k vytvoření nejen sociálních, ale i základních hygienických návyků, což je předpokladem pro snadnější adaptaci na školní prostředí. Má-li se zvýšit školní úspěšnost romských žáků a jejich zájem o další studium, nestačí jen zavést potřebná opatření ve školách, musí jít o celospolečenskou změnu, která zasáhne daleko více oblastí běžného života.

***

Ve školách existuje mnoho žáků, kteří nezažívají úspěch. To pro ně rozhodně není a ani nemůže být motivací ke zlepšení školní výkonnosti nebo zvýšení zájmu o studium.
Marie Horáčková
 
Článek vyšel dne 13.5.2008 v časopise Rodina a škola.

děti, učitel, vzdělávání, žáci