Pondělí, 25. října 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 25. 10. 2010 ve Zdravotnických novinách.
Porodní asistentky spočítaly, že kdyby jim zdravotní pojišťovny platily za vedení porodu, uspoří ročně stamiliony z veřejného zdravotního pojištění. Do poslanecké sněmovny jde novela, která zruší nutný dohled lékaře.
Peníze za porody v porodnici jsou vázány na dohled lékaře; podle porodních asistentek by se ušetřilo, kdyby nebyl dohled nutný. Domácí porody zákon nezakazuje, ale žena si asistentku platí sama. Porodníci odmítají porody doma jako neúměrné riziko pro matku a dítě. Hrozí nečekané komplikace, které podle nich zvládne jen nemocnice. „Ročně v Česku proběhne zhruba 100 tisíc porodů, až tři čtvrtiny z nich jsou bez komplikací. Pokud o tyto ženy bude pečovat porodní asistentka, ušetří pojišťovny ročně minimálně 206,5 milionu korun,“ řekla minulou středu prezidentka Unie porodních asistentek Ivana Königsmarková. Do této částky zahrnula návštěvy 70 tisíc těhotných ročně u lékaře, kdy se za hodinu jeho práce počítá sto korun (celkem 24,5 milionu Kč), dále 70 tisíc porodů vedených lékařem (celkem 42 milionů Kč), další úspory by přineslo zkrácení pobytu ženy v nemocnici (odhadem 140 milionů). Podle Königsmarkové chtějí rodit doma či v porodním domě 2 procenta žen.
Komplikace jsou doma častější
Podle odhadu předsedy České gynekologické a porodnické společnosti ČLS JEP Vladimíra Dvořáka se k porodu doma rozhodne ročně asi stovka žen. „Většina to nepřizná a tvrdí, že to do porodnice nestihly a že porodní asistentka ‚šla náhodou kolem‘,“ řekl Dvořák.
Část porodů započatých doma končí v porodnici kvůli komplikacím, ty jsou u domácích porodů častější. Příprava, porod a péče v šestinedělí vyjde ženu, která chce rodit doma, na 10 tisíc korun. Řada žen na to nemá peníze, bez pomoci asistentky však hodně riskují.
Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv tvrdí, že jsou takto porušována práva rodiček. Zdravotní pojišťovny by podle ní měly porod doma platit, aby se ženy mohly rozhodovat svobodně.
V Česku má registraci 6200 porodních asistentek, stovka působí mimo porodnice při přípravě žen na porod a při péči v šestinedělí. Jenom dvě mají od ministerstva zdravotnictví licenci, aby vedly porod doma. Zdravotní pojišťovny jim na to ale nedaly smlouvy.
Porodnice vycházejí ženám vstříc
Slova o omezování žen odmítla předsedkyně sekce porodních asistentek České asociace sester Libuše Barešová. Porodnice podle ní vycházejí vstříc ženám, které v informovaném souhlasu předem vymezí, s čím nesouhlasí.
Potvrdil to i přednosta Gynekologickoporodnické kliniky 3. LF UK a FN Královské Vinohrady docent Bohuslav Svoboda, který řekl, že soustředění porodů na specializovaná pracoviště výrazně zlepšilo péči, takže je v Česku nejnižší novorozenecká úmrtnost v Evropě. Na Vinohradech mají ženy dle jeho slov po porodu dítě u sebe a jejich přání jsou zohledněna.
Podle Libuše Barešové by porodní asistentky již brzy mohly mít větší pravomoci. Nyní pracují v porodnicích pod dohledem lékařů. „Do sněmovny jde novela, která slova o práci na základě indikace lékařem škrtne,“ vysvětlila Barešová.
Pátek, 15. října 2010Tiskové zprávy
Zástupci české vlády včera před Výborem OSN pro odstranění diskriminace žen odpovídali na nepříjemné otázky třiadvaceti expertů. Členky výboru se zajímaly především o kvalitu života romských žen v ČR, jejich přístup ke vzdělání, zdravotní péči, zaměstnání. Česká delegace se však v rámci diskuse musela vypořádat také s tématem odškodnění nezákonně sterilizovaných žen, domácího násilí či s otázkou svobodného přístupu ke zdravotní péči těch rodiček, které nechtějí přivést své dítě na svět v nemocnici.
Výbor OSN upozornil českou delegaci na to, že existují ženy, které nechtějí rodit v porodnici, a že pro tyto ženy není zajištěna odpovídající zdravotnická péče. Zástupkyně ministerstva zdravotnictví na tuto výtku reagovala informací, že 99% porodů se odehrává v porodnicích, a tudíž ženy, které si přejí rodit mimo porodnici, neexistují. Ministerstvo zdravotnictví dále uvedlo, že nemá informace o žádných ženách, které by byly s péčí v nemocnici nespokojené. Samotné členky Výboru však zástupce vlády upozornily na to, že pokud ženy nemají jinou možnost, pochopitelně musí rodit v nemocnici, i když by si třeba přály rodit jinde.
Pro registraci porodních asistentek stanovil stát nesplnitelné podmínky
I pokud by se u nás pro domácí porod každoročně rozhodlo jen 1% žen, znamená to o něco více než tisíc rodiček. Těm se stávající nastavení systému zdravotnické péče snaží situaci co nejvíce ztížit a porodům mimo nemocnice zamezit. A to například čerstvou vyhláškou, která stanovuje takové podmínky pro vydávání registrace porodním asistentkám, že naprostá většina z nich nebude schopna tyto náročné technické podmínky splnit. Pouze registrace je přitom opravňuje k asistenci u porodu bez dozoru lékaře.
Analýzu týkající se porodních asistentek zveřejní Liga v pondělí 18. října. Jejím cílem je představit veřejnosti objektivní a ucelené informace o fungování péče o rodičku mimo porodnici v jiných evropských zemích (Francie, Holandsko, Irsko, Německo, Rakousko, Spojené království). „Chceme přispět k věcné diskuzi o tom, jak co nejlépe zajistit odbornou péči českým ženám, které chtějí rodit doma nebo v porodním domě,“ říká jedna z autorek analýzy, právnička Ligy Zuzana Candigliota.
Zástupkyně ministerstva zdravotnictví před Výborem OSN přiznala, že o kritice zmíněné vyhlášky ví, je však přesvědčená, že každé legislativě je třeba dát čas, aby se její účinky projevily. Uvedla navíc, že ženy si mohou místo porodu svobodně vybrat. „Svobodná volba nastávajících maminek je však značně omezená. Pokud si přejí rodit mimo porodnici, nemohou požádat o pomoc porodní asistentku, jak je to běžné v jinýchzemích. Zůstávají tak bez potřebné péče.“ Komentuje vyjádření zástupců české vlády právnička Ligy lidských práv Kateřina Červená.
Závěrečná doporučení zveřejní Výbor do měsíce
V rámci tzv. konstruktivního dialogu, který Česká republika vede s Výborem každé čtyři roky, česká delegace dále opakovaně potvrdila, že současná vláda nemá v úmyslu odškodnit protiprávně sterilizované ženy a celou záležitost považuje za vyřízenou. Závěry šetření spolu s doporučeními, která by Česká republika měla přijmout, aby dostála svým mezinárodním závazkům, zveřejní Výbor do měsíce.
Bližší informace poskytnou:
Kateřina Červená, právnička Ligy lidských práv (Ženeva): +420 777 18 99 26, kcervena@llp.cz
Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv (Brno): +420 777 893 871, zcandigliota@llp.cz
Výbor OSN pro odstranění diskriminace žen
Výbor je zvláštním orgánem OSN, který kontroluje, jak státy plní své závazky vyplývající z Úmluvy pro odstranění všech forem diskriminace žen. Státy, které úmluvu podepsaly, mají povinnost v pravidelných intervalech zasílat Výboru zprávu o dodržování svých závazků. Výbor však vedle oficiálních představitelů vlády naslouchá také neziskovým organizacím, které tak mají možnost upozornit OSN na porušování lidských práv ve svých zemích.
Pátek, 15. října 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 15. 10. 2010 v deníku Referendum a naleznete jej zde.
Výbor OSN upozornil včera zástupce české vlády, že existují ženy, které nechtějí rodit v porodnici, a že pro tyto ženy není v ČR zajištěna odpovídající zdravotnická péče. Zástupkyně ministerstva zdravotnictví na výtku reagovala s tím, že takové ženy nejsou.
Zástupci české vlády včera před Výborem OSN pro odstranění diskriminace žen odpovídali na nepříjemné otázky třiadvaceti expertů. Členky výboru se zajímaly především o kvalitu života romských žen v ČR, jejich přístup ke vzdělání, zdravotní péči, zaměstnání. Česká delegace se však v rámci diskuse musela vypořádat také s tématem odškodnění nezákonně sterilizovaných žen, domácího násilí či s otázkou svobodného přístupu ke zdravotní péči těch rodiček, které nechtějí přivést své dítě na svět v nemocnici.
Výbor OSN upozornil českou delegaci na to, že existují ženy, které nechtějí rodit v porodnici, a že pro tyto ženy není zajištěna odpovídající zdravotnická péče. Zástupkyně ministerstva zdravotnictví na tuto výtku reagovala informací, že 99 % porodů se odehrává v porodnicích, a tudíž ženy, které si přejí rodit mimo porodnici, neexistují. Ministerstvo zdravotnictví dále uvedlo, že nemá informace o žádných ženách, které by byly s péčí v nemocnici nespokojené. Samotné členky Výboru však zástupce vlády upozornily na to, že pokud ženy nemají jinou možnost, pochopitelně musí rodit v nemocnici, i když by si třeba přály rodit jinde.
Klinická psycholožka Michaela Mrowetz, která se tématem dlouhodobě zabývá, tvrdí, že se ve své praxi často setkává s rodičkami plánujícími porod mimo zdravotnické zařízení. Je to podle ní volba menšinová, hůře realizovatelná, avšak existující.
„Sama jsem jako informovaná pracovnice ve zdravotnictví jedno dítě porodila doma s asistencí dvou registrovaných porodních asistentek. Mezi zájemci o porod mimo zdravotnické zařízení je velké množství zdravotníků, lékařů. Také na toto téma píší studentky porodní asistence bakalářské práce. Sdělení pro OSN je tedy zcela mylné. Byla bych velmi ráda, kdyby MZ tuto chybu urychleně napravilo, abychom si z takové organizace, jako je OSN nedělali legraci,“ prohlásila Mrowetz pro Deník Referendum.
I pokud by se u nás pro domácí porod každoročně rozhodlo jen 1 % žen, znamená to o něco více než tisíc rodiček. Těm se stávající nastavení systému zdravotnické péče snaží situaci co nejvíce ztížit a porodům mimo nemocnice zamezit. A to například čerstvou vyhláškou, která stanovuje takové podmínky pro vydávání registrace porodním asistentkám, že naprostá většina z nich nebude schopna tyto náročné technické podmínky splnit. Pouze registrace je přitom opravňuje k asistenci u porodu bez dozoru lékaře.
Liga lidských práv zveřejní v pondělí 18. října analýzu týkající se porodních asistentek. Cílem této analýzy je představit veřejnosti objektivní a ucelené informace o fungování péče o rodičku mimo porodnici v jiných evropských zemích (Francie, Holandsko, Irsko, Německo, Rakousko, Spojené království). „Chceme přispět k věcné diskuzi o tom, jak co nejlépe zajistit odbornou péči českým ženám, které chtějí rodit doma nebo v porodním domě,“ říká jedna z autorek analýzy, právnička Ligy Zuzana Candigliota.
Zástupkyně ministerstva zdravotnictví před Výborem OSN přiznala, že o kritice zmíněné vyhlášky ví, je však přesvědčená, že každé legislativě je třeba dát čas, aby se její účinky projevily. Uvedla navíc, že ženy si mohou místo porodu svobodně vybrat. „Svobodná volba nastávajících maminek je však značně omezená. Pokud si přejí rodit mimo porodnici, nemohou požádat o pomoc porodní asistentku, jak je to běžné v jiných zemích. Zůstávají tak bez potřebné péče.“ Komentuje vyjádření zástupců české vlády právnička Ligy lidských práv Kateřina Červená.
Středa, 6. října 2010Tiskové zprávy
V polovině července vydal Nejvyšší správní soud rozhodnutí, podle něhož nemůže hygiena pokutovat rodiče za to, že svoje děti neočkují. Povinnost totiž není stanovena zákonem, ale pouhou vyhláškou, což k trestání rodičů nestačí. Rozhodnutí soudu však bylo některými právníky zpochybňováno a vyzývali hygienické stanice, aby neočkující rodiče trestaly i nadále. To se stalo i manželům Kučerovým* , Ministerstvo zdravotnictví, k němuž se odvolali, však sankci uloženou hygienickou stanicí zrušilo. Také správní soudy nyní začaly další uložené pokuty rušit.
Manželé Kučerovi nechali nejprve svoji dceru očkovat proti TBC, ale kvůli její časté nemocnosti a nízkým váhovým přírůstkům se z obav o její zdraví rozhodli v dalším očkování nepokračovat. Svoje rozhodnutí sami sdělili hygienické stanici v Českých Budějovicích, která s nimi zahájila řízení o přestupku. Během řízení se manželé Kučerovi dozvěděli o novém rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a vyzvali hygienickou stanici, aby na jeho základě řízení zastavila. To však hygienická stanice odmítla s poukazem na to, že soudní rozhodnutí není obecně právně závazné a představuje jen možné vodítko. Rodiče obvinila z přestupku, ale uložila jim jen mírnou sankci.
Proti rozhodnutí hygienické stanice se manželé Kučerovi odvolali k Ministerstvu zdravotnictví, které jim dalo za pravdu a minulý měsíc řízení definitivně zastavilo. Ministerstvo ve svém rozhodnutí pečlivě a podrobně zdůvodnilo, proč je třeba rozsudek respektovat nejen v konkrétním projednávaném případě, ale i v ostatních srovnatelných případech odmítání očkování. Odkázalo na názor Ústavního soudu, že výklad jednou učiněný soudem by obecně měl být východiskem pro rozhodování následujících případů stejného druhu.
Se závěry Nejvyššího správního soudu se ztotožnily i správní soudy. Začaly tak rušit starší rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví, které potvrzovaly pokuty udělené hygienickými stanicemi za neočkování. Městský soud v Praze už stihl rozhodnout hned ve dvou případech. Rodina z Prahy tak nemusí platit 12.000 Kč a rodina z Tišnova 10.000 Kč.
„Přístup ministerstva i soudů potvrdil, že rodičům, kteří požadují individuální přístup k očkování svých dětí, za současného stavu pokuty nehrozí,“ komentuje vývoj právnička Ligy Zuzana Candigliota. Na druhou stranu lze očekávat ze strany ministerstva snahu o změnu zákona. „Věříme, že případná novela zákona o ochraně veřejného zdraví nebude založena jen na represi. Mohlo by se buď uvažovat o dobrovolnosti očkování, jako je tomu v Německu nebo Rakousku, nebo alespoň o začlenění širšího rozsahu výjimek z očkování, jak v minulosti navrhoval veřejný ochránce práv,“ dodává směrem k budoucí právní úpravě právnička Ligy.
Další informace poskytnou:
Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv, 777 893 871
David Zahumenský, právník a předseda Ligy lidských práv, 608 719 535
Rozhodnutí hygienické stanice k případu manželů Kučerových.
Rozhodnutí ministerstva zdravotnictví k případu manželů Kučerových.
Rozsudky Městského soudu v Praze naleznete zde a zde.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu.
*Příjmení manželů bylo na jejich žádost změněno.
Pondělí, 20. září 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 20. 9. 2010 v týdeníku Medical Tribune.
Nejvyšší správní soud letos v červenci v rámci jednoho soudního sporu dovodil, že nelze trestat rodiče za to, že nenechají očkovat své děti. Reálný dopad tohoto judikátu je zatím nejasný, oživil ale otázku, do jaké míry mohou a mají být rodiče za vakcinaci svých potomků odpovědni. Zainteresovaným odborníkům jsme proto položili následující otázku: Co by podle vás přinesl přechod na dobrovolné očkování a je česká veřejnost, laická i odborná, na takový krok připravena?
Prof. MUDr. Jiří Beran, CSc.
ředitel Centra očkování a cestovní medicíny, Hradec Králové
Přechod na „dobrovolné“ očkování je nutností a do budoucna se mu nevyhneme. Až na pár výjimek je pravidelné očkování dětí povinné všude na světě, včetně vyspělých demokracií. U nás jsme dosud používali „přímou“ povinnost nechat očkovat dítě a ta byla při nesplnění sankcionována. Ve světě se používá „nepřímá“ povinnost, která spočívá v tom, že neočkované dítě není vpuštěno do kolektivních zařízení (jesle, školka, škola), a pokud např. nesplňuje docházku do školy, dopadá na rodinu sankce. Pro úspěšný přechod od přímé povinnosti k nepřímé je třeba udělat několik kroků: 1. Zavést a legislativně ukotvit tzv. Národní imunizační program, garantovaný státem prostřednictvím ministerstva zdravotnictví. V jeho rámci by byly státem garantovány informace a doporučení o všech dostupných očkováních a postupech, a to nejen pro děti, ale i adolescenty, mladé lidi, dospělé osoby, seniory, těhotné ženy, osoby po transplantaci a další. 2. Stát musí zákonem stanovit standard očkování – tedy nepodkročitelné minimum typů očkování, jednotlivých dávek a termínů vzhledem k věku dítěte, dokdy má být očkování dokončeno. 3. I nformační kampaň o očkování musí být stejně jako např. informace o kojení zahájena již v porodnici a musí se v ní pokračovat na individuální úrovni až do doby první vakcinace dítěte. Informace musejí přenášet na rodiče vyškolené zdravotní sestry. Edukaci o očkování prostřednictvím zdravotních sester musí garantovat a proplácet stát prostřednictvím zdravotních pojišťoven. Lékař pediatr pak bude řešit jen otázky ze špičky ledovce. 4. Stát by ani neměl vakcíny nakupovat a distribuovat, proplácení očkování by mělo být plně v kompetenci zdravotních pojišťoven.
Zuzana Candigliota
právnička Ligy lidských práv
Není důvod si myslet, že by přechodem na dobrovolné očkování bylo ohroženo veřejné zdraví. Důkazem toho jsou fungující systémy dobrovolného očkování v celé řadě evropských států, kde nikdy očkování povinné nebylo anebo se ze systému povinného očkování přešlo na dobrovolné. Naprostá většina lidí totiž nechá svoje děti očkovat prostě proto, že jsou přesvědčeni o prospěšnosti očkování, nebo protože jim to lékař doporučí. A ke zbylé menšině by museli lékaři a hygienické stanice začít přistupovat jinak. Místo vyhrožování pokutami by museli začít vysvětlovat, k čemu je to které očkování dobré. Profesionálně by se museli vypořádat také s dotazy rodičů třeba ohledně rizik vakcín. Pozitivní efekt by taková změna měla jistě i na lékaře, kteří by byli nuceni se v problematice očkování více vzdělávat. Dnes se bohužel poučení rodičů o očkování ze strany lékaře často omezuje jen na sdělení, že je povinné a kdy se mají s dítětem dostavit. Přitom už nyní mají lékaři povinnost rodiče dostatečně informovat o očkování i možných nežádoucích účincích očkovacích látek. Zavedení systému dobrovolného očkování by však především posílilo důvěru mezi lékařem a rodiči. V současnosti se totiž lékaři dostávají do konfliktu svědomí, setkají-li se s rodiči, kteří mají na očkovací kalendář trochu jiný názor. Ti přitom nemusejí vyloženě odmítat všechna očkování, někdy chtějí jen očkování odložit do pozdějšího věku nebo chtějí očkovat jinou vakcínou. Lékař pak na jednu stranu chce vyjít vstříc rodičům, na druhou stranu má strach z kontroly a postihu hygienické stanice. Často pak dochází k tomu, že lékaři rodiny hygienické stanici „udávají“, čímž nenávratně naruší důvěru rodičů. Zároveň tím porušují lékařskou mlčenlivost, protože současná právní úprava jim neumožňuje, aby sami z vlastní iniciativy poskytovali osobní údaje dítěte hygieně. Zavedení dobrovolného očkování by tedy přineslo spíše pozitiva. Spolu s rostoucí informovaností o očkování by vzrostla také důvěra a respekt mezi dětským lékařem a rodinou, bez ohledu na to, jaký názor na očkování rodiče mají.
Doc. MUDr. Roman Chlíbek, Ph. D.
vědecký sekretář České vakcinologické společnosti ČLS JEP
Přechod na dobrovolné očkování je logický krok, který nás s rozvojem demokracie čeká. Nejsem si však zcela jist, zda je na něj česká populace již dostatečně vyzrálá. Ta nevyzrálost je dána nedostatkem srozumitelných a objektivních informací o významu očkování. Přitom v případě očkování jde o víc než o ochranu zdraví v rámci rodiny. Jde také o prevenci vůči okolí, sousedům, spolupracovníkům, ostatním dětem v kolektivních zařízeních. Ne každý si uvědomuje, že když nechá očkovat své dítě, nepřímo tak chrání před infekčním onemocněním i děti v jeho okolí, které nemohly být očkovány např. z důvodu nemoci či alergie. A je otázkou, do jaké míry jsme schopni přijmout zodpovědnost za své zdraví a za zdraví celé společnosti. Pokud se česká populace začne dívat na očkování jako na nástroj snižující riziko vzniku nemoci u jednotlivce a také jako nástroj zabraňující dalšímu přenosu infekcí mezi námi všemi, pak je možné přejít na dobrovolnost. V tu chvíli je však na nás, lékařích, abychom rodičům dostatečně vysvětlili smysl očkování, výhody či nevýhody očkovacích látek. Na základě toho se rodiče sami rozhodnou, čím a kdy nechají své dítě očkovat. Rodiče by neměli odpírat dítěti právo na dosažení co nejlepší zdravotní péče. Jak k tomu přijde např. dívka, již rodiče odmítnou nechat očkovat proti zarděnkám, a ona pak kvůli tomu v dospělosti během těhotenství onemocní a vážně poškodí své očekávané miminko. Musíme bohužel překonat i takové názory, že co je dobrovolné, nebude asi tak důležité. Myslím si, že než pokuty má větší význam vysvětlení odmítajícím rodičům, jak ohrožují své dítě a jak nebude moci být zařazeno do dětských kolektivů, což je složitější, ale určitě účinnější.
MUDr. Jitka Škovránková
Očkovací ambulance FN v Motole
Prosazovala bych povinné očkování v kojeneckém věku pro tetanus, záškrt, černý kašel a hemofilus, tedy pro ta onemocnění, která ohrožují nejvíce právě malé kojence těžkým průběhem a také větší úmrtností. Pokud jde o ostatní očkování, polio (dětská obrna) doočkovat do tří let věku, než jdou děti do kolektivu, protože touto nemocí nejsou již kojenci ohroženi; žloutenka typu B by se mohla očkovat i později, do 12 let; z očkování živou vakcínou nebo vakcínami povinně spalničky (do zhruba dvou let věku, kdy je již imunitní systém dobře vyzrálý), které ohrožují jak kojence, tak i starší děti závažným průběhem. Není však k dispozici monovakcína, po světě se očkují pouze v trojkombinaci se zarděnkami a příušnicemi. Tyto vakcíny velice dobře napodobují imunitní odpověď na přirozené nemoci, jsou bezpečné a závažné komplikace vznikají vlastně jen při defektu imunity, který se do dvou let již projeví i jinak. Nepotvrdila se podezření ze souvislosti mezi očkováním touto vakcínou a vznikem autismu. Vakcinace proti TBC a pneumokoku by byly dobrovolné. Pokud rodiče odmítnou dítě očkovat, je třeba poučit je o riziku jak pro ně samé, tak i pro další, např. těžce nemocné děti; při eventuálním onemocnění neočkovaného dítěte zavést možnost žádat o úhradu za léčbu. Souhrnně řečeno, jako povinná doporučuji provádět téměř všechna očkování, před nástupem do kolektivu, tedy tří let, vše kromě žloutenky B a pneumokoků.
