Rozhovor s ministrem školství Ondřejem Liškou na téma integrace, zajišťování rovných příležitostí a zlepšování podmínek pro vzdělávání žáků se zdravotním znevýhodněním či postižením čtěte na stránkách Férové školy.
Kterého žáka je v současné době možné označit za “úspěšného”? Vzdor reformě, která upřednostňuje klíčové kompetence, je na mnohých školách oceňováno bezproblémové chování a poslušnost. To je jedním z možných důvodů, proč integrace romských žáků není jednoduchá.
Dnes už bychom za úspěšného žáka rozhodně neměli považovat toho, kdo sice výborně prospívá, do vyučování je vždy perfektně připraven, je poslušný, ale neprojevuje svůj názor, vědomosti pouze přijímá a bezchybně je reprodukuje zpět. Takový jedinec v sobě nese známky průměrnosti, přestože z pohledu chování a učení patří mezi tzv. “bezproblémové” žáky. Školní úspěšnost rozhodně nespočívá v dobrých známkách a dokonalém chování, neboť pouze skvělá paměť a schopnost mechanického učení je pro dnešní svět nedostatečná.
Za úspěšného by měl být považován takový žák, který klade otázky, přemýšlí o problému, hledá svá vlastní řešení. Nespokojí se jen s tvrzením, že “to tak je”. Chce vědět víc. Jenže přemýšliví a zvídaví žáci bývají často velmi neklidní a jejich chování nelze označit za bezproblémové. Jako úspěšného můžeme hodnotit i žáka, který sice není příliš pohotový, nedokáže sám hledat nové cesty, ale má zájem a snahu účastnit se života školy a třídy a jejích aktivit, spolupracuje se spolužáky a svojí prací napomáhá dobrému výsledku v rámci týmu.
Podle Obsta (2005) nelze předpokládat, že do výuky přijdou žáci s plně rozvinutými schopnostmi, tvořivostí a učebním nasazením. Rozvoj těchto faktorů je úkolem učitelů. Škola by měla pomoci žákům oblasti jejich zájmu objevovat, budovat schopnosti osobního nasazení v daném oboru a tvořivě v něm pracovat. Každý žák má tedy šanci dosáhnout svého osobního maxima a být ve škole úspěšný, jen mu musí být poskytnutý prostor. Učitel by měl všem žákům na základě jejich individuálních schopností pomáhat získávat nové poznatky a dovednosti a tím rozvíjet jejich osobnost.
Ve skutečnosti však situace v některých školách vypadá jinak. Existuje zde mnoho žáků, kteří zažívají úspěch jen velmi zřídka a nebo vůbec. To pro ně rozhodně není a ani nemůže být motivací ke zlepšení školní výkonnosti nebo zvýšení zájmu o další studium. Mezi takové žáky, pro které je úspěch ve škole často neznámým pojmem, patří i většina romských dětí.
Proč jsou romští žáci neúspěšní?
Školní neúspěšnost romských žáků většinou vyplývá z jejich nepřipravenosti na život ve škole. Příčiny této nepřipravenosti spočívají v odlišném způsobu výchovy dětí v romské rodině a ve velkém nezájmu romských rodičů o předškolní vzdělávání. Malí Romové si tak nemohou osvojit základní jazykové dovednosti a nedostatečné zvládnutí českého jazyka se pak stává velkým problémem v prvním kontaktu se školou. Následkem toho může docházet ke vzniku neuróz a samozřejmě i nevhodných způsobů chování. Dalším důvodem může být neznalost způsobu života v romské komunitě ze strany učitelů. Kovaříková (1998) uvádí, že pro výchovu a vzdělání romských žáků by měl učitel získat speciální znalosti a dovednosti. Měl by se zabývat mimo jiné i charakteristickými projevy osobnosti Romů. Neboť abychom mohli lépe pochopit některé jejich projevy jednání a chování, musíme nejprve poznat odlišnosti romského etnika.
Jde to změnit?
Podle Bartoňové (2005) jsou Romové orientováni pouze na přítomnost, proto nemá velký smysl pokoušet se vzbudit jejich zájem o další studium vytvářením představ o budoucím povolání. Při přípravě vzdělávacích aktivit pro romské děti je třeba brát v úvahu větší emocionalitu a malou houževnatost. Většina Romů přijímá společenská pravidla majoritní společnosti pouze mechanicky, projevuje se u nich velká nestálost a to se pak odrazí v jejich hierarchii hodnot, což vede i k jinému pojetí morálky. Velmi důležitou roli zde hraje také odlišná historie a s tím související způsob života dnešních Romů. Romští rodiče vychovávají své děti jiným způsobem, než je tomu v českých rodinách. V nepochopení těchto odlišností se mohou skrývat příčiny školní neúspěšnosti romských žáků a zároveň i příčiny vzniku negativního vztahu ke škole a nechuti ke vzdělávání. Veškerá opatření zavedená ve škole musí být především podpořena celospolečenskými změnami, které přispějí k většímu souladu v soužití majority s romskou etnickou skupinou. Není žádným tajemstvím, že v naší společnosti panují mezi Romy a většinovým obyvatelstvem negativní vztahy. Systémové změny ve vzdělávání by měly směřovat k individuální integraci romských žáků do běžných škol. Strategie, kterou škola za účelem zvýšení úspěšnosti romských žáků vytvoří, musí být učiteli vnitřně přijata. Pedagogové by měli znát historii Romů a jejich tradice. Znalost romského jazyka, třeba jen částečná, by na školách také významně napomohla k pozitivnímu řešení problému školní úspěšnosti. Učitel by měl využívat všech vhodných podpůrných opatření a uplatňovat takové metody a formy práce, které by nejen probudily zájem romských žáků, ale změnily také vztah jejich rodičů ke škole. Vztahy mezi učitelem a romskými rodiči by měly být budovány na základě důvěry a opravdovosti. Kladný postoj rodičů ke škole je velmi důležitý.
Jedním ze základů školní úspěšnosti zvláště u mladších dětí je umět jim podat učební látku formou hry, která kopíruje jejich zájmy. Učitel by měl poznat osobnost každého žáka, protože jen tak může vytvářet aktivity, které budou směřovat k individuálnímu rozvoji dětí. Prospěch neukazuje obraz osobnosti dítěte objektivně. Jeho pravá osobnost, která by měla být ve škole dále rozvíjena, se projeví teprve během her.
Do školky povinně
Pro každého integrovaného žáka by měl být zpracován individuální vzdělávací plán. Je však nutné, aby tento plán byl otevřeným dokumentem, který bude možné měnit podle vývoje a pokroku žáka v průběhu školního roku. Nepřipravenost romských dětí na školní podmínky se školy snaží řešit zřizováním přípravných tříd. Absolvování přípravného ročníku je dobrovolné, zájem o něj podle statistických šetření pomalu stoupá, bohužel však počáteční nadšení některých romských žáků postupem školního roku často opadá. Nepravidelná docházka je opět příčinou toho, že u těchto žáků nedojde v dostatečné míře k vytvoření žádoucích návyků.
Jednou z možností by bylo zavedení povinné docházky do posledního ročníku mateřské školy. Takové opatření by prospělo nejen romským dětem, ale všem dětem předškolního věku, které mateřskou školu nikdy nenavštěvovaly. Školka u romského dítěte napomůže kompenzovat rozdíly v jazykové oblasti, rozvíjet motoriku a u některých dětí vede k vytvoření nejen sociálních, ale i základních hygienických návyků, což je předpokladem pro snadnější adaptaci na školní prostředí. Má-li se zvýšit školní úspěšnost romských žáků a jejich zájem o další studium, nestačí jen zavést potřebná opatření ve školách, musí jít o celospolečenskou změnu, která zasáhne daleko více oblastí běžného života.
***
Ve školách existuje mnoho žáků, kteří nezažívají úspěch. To pro ně rozhodně není a ani nemůže být motivací ke zlepšení školní výkonnosti nebo zvýšení zájmu o studium.
Marie Horáčková
Článek vyšel dne 13.5.2008 v časopise Rodina a škola.
Liga lidských práv spustila 6. 5. 2008 webové stránky Férové školy. Na www.ferovaskola.cz naleznete kompletní informace k certifikátu Férová škola včetně standardů, procesních pravidel, inspirativních námětů a kurikulární části. Dále pak údaje o komisi, elektronickou přihlášku, seznam škol, které o Certifikát zažádaly a v budoucnu také seznam škol certifikovaných.
Učitelům a ředitelům škol nabízíme na stránkách Férové školy exkluzivně kurzy Právní pancíř ředitele školy, Právní KPZ pedagogického pracovníka a kurz Poznej svá práva, máš na to právo.
V sekci média budeme postupně zveřejňovat jak všechny tiskové zprávy a další materiály pro novináře, tak informace o Férové škole, které se objevily v médiích. Těšit se můžete na zajímavé rozhovory s tvůrci Certifikátu, ministrem školství, komisaři Férové školy a dalšími odborníky, kteří mají k tématu inkluzivního vzdělávání a systému základního školství, co říci.
Aktuality, materiály ke stažení, fotografie, to všechno je vám k dispozici na Férové škole.
Brno, Budapešť – 6. května 2008 – V sobotu 3. května 2008 vstoupila v platnost Úmluva o právech osob se zdravotním postižením poté, co ji 3. dubna ratifikoval dvacátý stát. Znamená to, že Úmluva samotná i její Opční protokol se staly právně závaznými. Dalších 106 států, mezi nimi i Česká republika, již Úmluvu podepsalo a vyjádřilo tak vůli stát se v budoucnu jejími smluvními stranami. Úmluva byla otevřena k podpisu 30. března 2007. V platnost tedy vstoupila velmi rychle, což svědčí o její významnosti a vůli členských států OSN plnit závazky, které z jejího textu vyplývají.
Cílem Úmluvy je odstranit existující překážky, které brání osobám se zdravotním postižením, ať už se jedná o postižení fyzické, duševní, mentální nebo smyslové, zapojit se do plnohodnotného života. Jednotlivá ustanovení Úmluvy ukládají státům povinnost zabránit diskriminaci osob se zdravotním postižením v různých oblastech života, kde podle mezinárodních zkušeností k jejich diskriminaci nejčastěji dochází. Jedná se například o právo na vzdělání, právo na práci, právo na začlenění do společnosti a přístup ke komunitním službám a právo na uznání způsobilosti k právním úkonům ve všech oblastech života na rovnoprávném základě s ostatními.
Právnička MDAC a Ligy Jana Marečková upozorňuje na to, že implementace Úmluvy v posledních dvou výše zmíněných oblastech bude v České republice velmi významná: „Klienti sociálních služeb většinou nemají dostatečný přístup ke komunitním službám, včetně osobní asistence, které jsou nezbytné pro nezávislý způsob života a začlenění do společnosti, a proto jsou nuceni setrvávat v institucích ústavního typu. Po přistoupení České republiky k Úmluvě bude mít vláda závazek transformovat systém ústavní péče a zvyšovat nabídku a kvalitu různých komunitních služeb, které ústavní péči nahradí.“
Druhou významnou oblastí implementace Úmluvy bude právní úprava způsobilosti k právním úkonům a systému opatrovnictví. Z Úmluvy vyplývá pro státy povinnost umožnit osobám se zdravotním postižením přístup k asistenci, kterou mohou potřebovat pro uplatnění své způsobilosti k právním úkonům, místo toho, aby byly způsobilosti zbavovány, jak je v České republice běžné. Jakékoliv opatření, které má osobám s postižením v tomto směru pomoci, musí respektovat práva a vůli těchto osob, být přiměřené a trvat jen po nezbytnou dobu. Současná právní úprava v České republice těmto principům neodpovídá, a bude se proto muset po ratifikaci Úmluvy změnit. MDAC ve spolupráci s partnerskými nevládními organizacemi zahájilo minulý měsíc odbornou diskusi k tomuto tématu.
Liga lidských práv a Centrum advokacie duševně postižených (MDAC) vítají vstup v platnost Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, podporují záměr české vlády Úmluvu ratifikovat a budou se zasazovat o její včasnou a důslednou implementaci.
Blližší informace poskytne:
Jana Marečková, právnička MDAC/Ligy, mobil: +420 773 621 228.
Poznámka pro editory:
Centrum advokacie duševně postižených (Mental Disability Advocacy Center, MDAC) podporuje lidská práva dospělých a dětí se skutečným či domělým mentálním či psychosociálním postižením. Zaměřuje se na oblast Evropy a střední Asie a používá právní nástroje k podpoře rovnosti a sociálního začleňování. Vizí MDAC je svět, v němž si lidé váží emocionálních, duševních nebo v učení spočívajících odlišností ostatních a respektují autonomii a důstojnost každého jednotlivce. MDAC má status přidružené organizace Rady Evropy.
Liga lidských práv je nevládní organizace, která pro zlepšení kvality a důstojnosti života prosazuje v české společnosti lidská práva za pomoci výzkumu, vzdělávání, vedení strategických případů právní cestou, předkládání argumentů a řešení. Liga je členem Mezinárodní federace lidských práv (FIDH) založené v roce 1922 v Paříži.
Standardy certifikátu Férová škola obsahují informace pro pedagogy o tom, jaké jsou základní zásady Certifikátu, jak je možné se přihlásit a jaké úsilí je nutné vynaložit, aby školy získaly titul “Férová škola.”.
Férová škola – značka otevřenosti a integrace
Na základě poznatků o vzdělávání romských dětí v českém základním školství připravila Liga lidských práv certifikát Férová škola. Pod záštitou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy bude udělen základním školám, kde jsou dodržována lidská práva, kde nedochází k diskriminaci a kde jsou integrováni žáci se speciálními vzdělávacími potřebami. To jsou totiž základní principy Férové školy.
Samotný proces certifikace není složitý. Naplnění náročných standardů je ovšem výzvou pro školy, jejichž přístup k žákům, rodičům i zaměstnancům respektuje lidská práva a inkluzivní vzdělávání. Tedy atributy rovného přístupu žáků k plnohodnotnému vzdělání. Základní škola, která se chce o udělení Certifikátu ucházet, musí svůj provoz a školní život uvést v soulad se Standardy Férové školy. Ve chvíli, kdy škola standardy naplní, navštíví školu komise složená z odborníků v oblasti pedagogiky a práva. Ta rozhodne o tom, zda Certifikát škole udělí. Odměnou získá škola při slavnostní ceremonii nejen prestiž, ale i oprávnění používat logo certifikátu Férová škola při své prezentaci na internetu, na školní budově, na hlavičkovém papíře a dalších materiálech. Certifikované školy a jejich zástupce budeme ve spolupráci s Ministerstvem školství propagovat také na webových stránkách Férové školy.
Zájemci o udělení Certifikátu se mohou od 6. května 2008 hlásit do certifikačního řízení. Přihlášku lze nalézt ve standardech certifikátu Férová škola nebo na www.ferovaskola.cz.
Standardy certifikátu Férová škola a veškeré bližší informace jsou k dispozici na stránkách www.ferovaskola.cz . S dotazy se můžete obracet také na pedagogickou konzultantku Ligy Marii Horáčkovou:
e-mailem: mhorackova@llp.cz
telefonicky: 777 621 227
Certifikát Ligy lidských práv – Férova škola.pdf – volně ke stažení
Použitá literatura a zdroje:
CANFIELD, J.: Hry pro výchovu k odpovědnosti a sebedůvěře. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-71781-94-0. s. 380.
CANFIELD, J.: Hry pro zlepšení motivace a sebepojetí žáků: příručka pro učitele, vychovatele a rodiče. Praha: Portál, 1997. ISBN 80-71781-36-3. s. 197.
CAPPONI, V., Novák, T.: Sám sobě mluvčím: jak prezentovat sám sebe. Praha: Grada, 1994, ISBN 80-71690-64-3. s. 151.
HERMOCHOVÁ, S.: Hry pro život: sociálně psychologické hry pro děti a mládež. Praha: Portál, 1995. ISBN 80-71780-42-1. s. 174.
HORVATHOVÁ, J.: Základní informace o dějinách a kultuře Romů. Praha: MŠMT, 1998.
HUBINGER, V., HONZÁK, F., POLIŠENSKÝ, J.: Národy celého světa. Praha: MF, 1998. ISBN 23-011-85.
CHROMÝ, Z.: Abeceda moudrosti. Brno: Proxima, 1993. s. 478.
Jsme přece lidé, ne?, Datapont: Slovo 21, 2007. ISBN 978-80-239-8605-1.
KUČEROVÁ, S.: Českoslovenství, středoevropanství, evropanství 1918-1998: úvahy, svědectví a fakta. Brno: Konvoj, 1998. ISBN 80-85615-26-6. s. 536.
KUČEROVÁ, S.: Člověk, hodnoty, výchova: kapitoly s filosofie výchovy. Brno: Vlastním nákladem, 1996. ISBN 80-85668-34-3. s. 231.
MÍČEK, L.: Sebevýchova a duševní zdraví. Praha: SPN,1976. s. 200.
MLADÁ, J., PODROUŽEK, L.: Prvouka pro 2. ročník základní školy. Praha: SPN, 1998. ISBN 80-7235-013-7. s. 79.
MUZEUM ROMSKÉ KULTURY. Romové-Tradice a současnost. Brno: Svan, 1999. ISBN 80-859556-14-4. s. 92.
NOVÁK, T.: Sám proti agresi. Praha: Grada Publishing, 1996. ISBN 80-71692-53-0. s. 123.
PORTMANNOVÁ, R.: Hry pro tvořivé myšlení. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-876-7. s. 118.
ŠTĚPAŘOVÁ, E.: Specifika romské rodiny. Výukový text.
VALIŠOVÁ, A.: Asertivita v rodině a ve škole, aneb Zásady přímého jednání mezi dětmi, rodiči a učiteli. Jinočany: H&H,1998. ISBN 80-8602-41-2. s. 181.
VALIŠOVÁ, A.: Hry s odkrytými kartami aneb Otevřená komunikace: cvičebnice pro rozvíjení dobrých mezilidských vztahů. Praha: Pansofia, 1998. ISBN 80-71781-94-0. s. 380.
Projekt je financován z prostředků Evropské Unie v rámci programu Transition Facility 2005 v rámci výzvy Podpora implementace antidiskriminačního zákona a antidiskriminačního acquis nestátními neziskovými organizacemi.
Tento dokument byl vytvořen za pomoci Evropské Unie. Za obsah tohoto dokumentu je výhradně odpovědná Liga lidských práv a nelze jej v žádném případě požadovat za názor Evropské Unie.
Michal Čermák, Marie Horáčková, Pavla Špondrová
Článek vyšel dne 6.5.2008 na www.rvp.cz, naleznete jej zde (článek byl rovněž zveřejněn dne 23.5.2008 v časopise Moderní vyučování).