Čtvrtek, 9. února 2023Aktuality, Poradna, Práva dětí a rodina, Případy, Uzavřené případy
Přinášíme vám případ rodiny, které už Liga lidských práv dříve pomohla. Nejprve zde soud zamítl návrh na nařízení ústavní výchovy a místo toho rozhodl, že děti zůstanou v péči svých rodičů, kterým však stanovil výchovná omezení. Nyní došlo k výraznému zmírnění omezení, a to díky přístupu rodičů, OSPODu (orgán sociálně-právní ochrany dětí) i soudu.
Matka se dlouhodobě ambulantně psychiatricky léčí, bere medikaci, má invalidní důchod a nemůže pracovat. Otec dříve pracoval, ale aby se mohl rodině více věnovat, zaměstnání opustil a pomáhá matce s řízením domácnosti a s péčí o děti. Žijí z invalidního důchodu, dávek a příspěvků. Rodiče vychovávají dvě děti se specifickými potřebami. I přes to všechno jsou ale schopní dětem zajistit dobrou stravu, ošacení, aktivity ke kvalitně strávenému volnému času a dokonce jim spoří.
Jaká soud stanovil rodičům výchovná omezení?
Co rodiče nejvíc omezovalo, byla povinnost zajistit v domácnosti třetí plně svéprávnou osobu při onemocnění dětí, a to minimálně na 2 hodiny denně (původně 6 hodin). Rodiče se však již o děti dokáží postarat zcela sami. To potvrdila i pracovnice OSPOD, společně s právníkem Ligy lidských práv a praktickým lékařem dětí. Dále rodiče velmi mrzelo, že nemohou s dětmi trávit dostatek času. Podmínky totiž byly nastaveny tak, že v průběhu školního roku byly obě děti ubytovány na internátu a během letních prázdnin musely být na dětských (alespoň příměstských) táborech. Výjimkou byl pouze jeden týden v červenci a jeden týden v srpnu. Tato dvě výchovná omezení chtěli rodiče zrušit.
Rodiče všechna soudem stanovená omezení řádně plní, snaží se skutečně nic nepodcenit. Spolupracují se všemi zainteresovanými subjekty, se soudem, OSPOD, sociálními službami, školou, pediatrem apod. V počátcích rodičovství potřebovali pomoct s rodičovskými kompetencemi a vedením domácnosti. Zapojili se do různých pomocných programů (sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi s poruchami autistického spektra, nácvik domácích prací apod.). Nyní už vše zvládají sami. Když jsou děti nemocné, konzultují situaci s lékařem, když je potřeba tak i s OSPODem. Na léto dětem zajistí různé tábory a další podnětné aktivity.
Podstatné u tohoto případu je, že se rodiče aktivně snaží a dělají vše pro to, aby dali svým dětem vše potřebné. Plní také veškeré podmínky, které jim soud nařídil. Čas ale plyne, děti jsou starší a rodiče zkušenější.
Právník Ligy lidských práv proto pomohl rodičům sepsat návrh na změnu rozhodnutí soudu (původní rozhodnutí bylo už jednou změněno – z původně 6 hodin denně přítomnosti třetí osoby, když byly děti nemocné, na 2 hodiny denně). V nynějším návrhu rodiče požadovali zrušení povinnosti přítomnosti třetí osoby v případě nemoci dětí a povinnost zajistit dětem tábory přes léto tak, aby byly děti s rodiči dva týdny v červenci a dva týdny v srpnu. Pracovnice OSPOD i dětský lékař s tímto návrhem souhlasili.
Jde o případ dobré praxe jak rodičů, tak OSPOD, který s rodinou skutečně spolupracuje a respektuje právo na rodinný život všech jejích členů a nejlepší zájem nezletilých podle Úmluvy o právech dítěte.
Zároveň však z případu vyvstává otázka, zda se u rodičů a jejich schopností a dovedností postarat se o své děti měří stejným metrem. U rodičů s postižením / duševním onemocněním, příp. ze sociálně slabších poměrů vnímáme silný tlak na to, aby vše dělali téměř dokonale, nedocházelo k žádným chybám a přešlapům. Každý přitom máme právo chybovat. Liší se však potřeba podpory či pomoci a její forma. O podobném problému psala již Kancelář veřejného ochránce práv. Říká, že z podnětů na nešetrné či nerovné zacházení, které ombudsmanovi často chodí od rodičů s psychosociálním postižením, a v nichž shledá pochybení, bývá patrné předsudečné uvažování a přístup ze strany OSPOD a např. veřejných opatrovníků. To je mimo jiné dáno nedostatkem informací o možnostech podpory a pomoci takovým rodinám.
V souvislosti s prací s rodiči s psychosociálním postižením vydala Liga lidských práv edukační video, které vychází z uspořádaného workshopu pro pomáhající profese. Spustíte ho kliknutím na ikonu pravo ➡️
Soud návrhu, který Liga lidských práv pomohla rodičům sepsat, vyhověl, ale stále v této rodině platí další výchovná omezení. Netvrdíme, že je to nutně špatně, ale kdyby rodiče byli v lepším sociálním postavení, neměli by duševní onemocnění, je možné, že by je společnost považovala za velmi vzorné rodiče. Zmíněná rodina může být pod výrazně větším drobnohledem než jiné rodiny, kde se tyto prvky zranitelnosti neobjevují nebo nejsou tak výrazné.
Podpořte Ligu lidských práv, protože nebýt lhostejný/á má smysl!
Pátek, 7. srpna 2015Aktuality
Liga lidských práv ve spolupráci a AK Matiaško pomáhá šestnáctiletému chlapci domoci se odškodnění za podmínky, kterým byl vystaven ve Výchovném ústavu. Z důvodů problémů v rodině byla chlapci nařízena ústavní výchova. Nejdříve byl umístěn do dětského domova se školou. Poté, co posprejoval zastávku, byl však přemístěn do výchovného ústavu. A tím se měl jeho život zcela zásadním způsobem změnit.
Převýchova a trest
Ve výchovném ústavu totiž panovala velmi přísná pravidla. Chlapci byli rozřazeni podle plnění povinností do tzv. „kategorií výhod“ podle chování. Od kategorie výhod, do které byl chlapec zařazen, se poté odvíjel např. rozsah vycházek. Mimo povolené vycházky mohli chlapci výchovný ústav opustit pouze v doprovodu vychovatele, a to i když šli třeba jen do protějšího obchodu. Průběh dne byl přesně organizovaný ve vnitřním řádu, téměř všechny aktivity byly realizovány uvnitř ústavu. Chlapci vyfasovali ústavní oblečení, které se jednou za dva týdny organizovaně měnilo.
„Největší problém podle nás spočívá v tom, že výchovný ústav si jako cíl poskytování péče ve svém vnitřním řádu vymezil reedukaci, tedy převýchovu, a resocializaci chlapců. To však hrubě odporuje zákonnému smyslu a účelu ústavní výchovy, která není a nesmí být žádnou formou sankce za „špatné“ chování dítěte, ale pouze náhradou rodinného prostředí dítěte, které zde buď vůbec není, anebo selhává takovým způsobem, že nepřiměřeně ohrožuje vývoj dítěte,“ uvedla Anna Hofschneiderová, právnička Ligy lidských práv a AK Matiaško.
Ústavní výchova není vězení
Od nezákonného definování účelu poskytování péče se poté odvíjela všechna další pochybení výchovného ústavu, ztělesněná ve velmi přísném, až kázeňském režimu. Výchovný ústav se nastavením podmínek poskytování péče pasoval do role nápravného zařízení svého druhu, která mu však ve vztahu dětem s nařízenou ústavní výchovou nepřísluší. Nápravný režim je dobře patrný např. na režimu vycházek. Výchovný ústav používal vycházky v podstatě jako motivační faktor v tom smyslu, že pokud se bude chlapec dobře chovat, bude mít šanci na přeřazení do vyšší kategorie výhod a tím i větší hodinovou dotaci samostatných vycházek. Děti s nařízenou ústavní výchovou přitom mají ze zákona na samostatné vycházky právo a podobný povolovací režim je tak nepřípustný. Pokud lze samostatné vycházky u těchto dětí omezovat, tak pouze v případě, že dítěti bylo uloženo tzv. „opatření ve výchově“, anebo pokud by pro dítě znamenaly nepřiměřené riziko. K takovému závěru lze však dospět jedině na základě individuálního vyhodnocení rizika u konkrétního dítěte, nikoli plošně podle jeho zařazení do příslušné kategorie.
Smysl ústavní výchovy je sociální
„V uplatněném nároku se snažíme poukazovat na to, že i když v současnosti ústavy, kde je realizována ústavní výchova, spadají pod ministerstvo školství, smysl a účel ústavní výchovy není pedagogický, ale především sociální. Dětské domovy, ale i výchovné ústavy, pokud se v nich stále nacházejí děti s nařízenou ústavní výchovou, by tak měly mít blíže k zařízení sociálních služeb, než k věznicím. Tento případ však dobře ukazuje, že realita je často zcela odlišná. Takový stav však není z pohledu práva dlouhodobě udržitelný,“ dodala Hofschneiderová.
Za nezákonné zbavení osobní svobody, zásah do důstojnosti, práva na ochranu rodinného a soukromého života, a za vystavení špatnému zacházení požadujeme pro chlapce odškodnění ve výši 3 000,- Kč za každý den, který byl nucen ve výchovném ústavu strávit.
Zastupování tohoto případu bylo financováno z projektu “Vím, jak z toho ven” programu Fondu pro nestátní neziskové organizace.
Úterý, 23. ledna 2007Tiskové zprávy
Po smrti manžela při tragické nehodě v říjnu 2004 prošla rodina paní P. velmi těžkou zkouškou. Prožité trauma a fakt, že se sama musela starat o osm dětí, přivedly paní P. na pokraj existenciální krize, ze které si nebyla schopna sama pomoci. Kvůli vzrůstajícímu dluhu na nájemném rozhodla českobudějovická radnice početnou rodinu vystěhovat do ubytovny pro neplatiče, kde obývala jednu místnost.
Orgán sociálně-právní ochrany dětí Magistrátu města České Budějovice podal vzápětí návrh na předběžné opatření týkající se tří z osmi dětí. Soud tomuto návrhu vyhověl a umístil je do dětského domova. Jako důvod uvedl častou absenci těchto dětí ve škole a nevyhovující sociální podmínky rodiny. Hrozba odebrání se pak vznášela i nad zbylými pěti dětmi.
V květnu loňského roku se zastupování rodiny ujal tým pracovníků Ligy lidských práv a nastal dlouhý boj za práva dětí. Snahou Ligy bylo postupně změnit negativní postoj některých orgánů a institucí, které před účinnou snahou pomoci v obtížné situaci tradičně dávají přednost řešení spočívající v ústavní péči. Klíčovou roli však sehrála schopnost matky bojovat o své děti.
Výsledek se dostavil. Paní P. s podporou odborníků výrazně zlepšila svou schopnost starat se o rodinu, začala řešit neřešené problémy a v rámci svých možností také splácí vzniklé dluhy. Soud vzal toto zlepšení v úvahu při svém rozhodování a s poukazem na silnou citovou vazbu mezi dětmi a matkou i mezi sourozenci navzájem rozhodl o zrušení opatření, na jehož základě byly tři děti umístěny do dětského domova. Zároveň nad výchovou dětí nařídil dohled, který má zajistit řádnou péči ze strany matky a odpovídající pomoc ze strany města. Rozsudek nabyl právní moci 16. 1. 2007.
„Soud si dovoluje ještě jednou poděkovat všem, kteří se zasloužili na jakékoliv formě pomoci v rodině a s potěšením konstatuje, že u nezletilých dětí nemusí být přistupováno k dalšímu výchovnému opatření,“ konstatoval v závěru odůvodnění rozsudku soudce JUDr. Petr Mazanec.
— Poznámky pro editory —
Liga lidských práv je nezisková organizace hájící právo ve veřejném zájmu. V rámci projektu zaměřeného na snižování počtu dětí umisťovaných do ústavů ze sociálních důvodů se snažíme poukázat na fakt, že samotná sociální nouze a nevyhovující sociální podmínky nejsou důvodem pro odebírání dětí, ale měly by být impulsem pro aktivní a efektivní pomoc ze strany státu. To vše za podmínky zachování schopnosti rodičů se o své děti starat spojené s posilováním jejich rodičovské zodpovědnosti. Princip takové pomoci nevychází jen z lidsko-právního a humánního hlediska, ale je podpořen také ekonomickou efektivností a podstatně lepšími výsledky řádné výchovy dětí v biologické rodině ve srovnání s kolektivní ústavní výchovou. Ilustrovaný případ dokazuje, že se princip rozhodování upřednostňující pomoc rodině před automatickým odebíráním dětí může s úspěchem prosadit i v praxi rozhodování soudů a fungování orgánů sociálně-právní ochrany dětí.
Další informace a materiály poskytne: Bc. Petr Bittner, sociální pracovník, Liga lidských práv, Praha, tel.: 224 816 765, mobil: 777 621 217, mail: pbittner@llp.cz
