Úterý, 1. března 2011Aktuality
POZVÁNKA NA JEDNÁNÍ OKRESNÍHO SOUDU V NOVÉM JIČÍNĚ
VE VĚCI TRESTNÍHO STÍHÁNÍ ZA POMLUVU
2. března od 8:15
v budově Okresního soudu v Novém Jičíně, na Tyršově 3,
v místnosti č. 38 ve 2. poschodí
Liga lidských práv si vás dovoluje pozvat na poslední jednání nesmyslného soudního řízení ve věci pomluvy. Měly by zde zaznít závěrečné řeči a být vyneseno soudní rozhodnutí.
Manželé Ľubovi v letech 2007 a 2008 upozornili některé úřady a média na možné nepravosti, které se děly v Dětském domově v Novém Jičíně a za něž by mohl být odpovědný tamní zástupce ředitelky Michal Pokorný. Ten ovšem s těmito tvrzeními nesouhlasil a na oba manžele podal trestní oznámení pro pomluvu. To nakonec vyústilo až v trestní řízení před soudem.
Jak již Liga informovala, manželé Ľubovi jsou stíháni za trestný čin pomluvy, který měli spáchat, když o nepřiměřeném chování Michala Pokorného vůči dětem v domově informovali úřady a později i média. A to přesto, že tak plnili svou zákonnou povinnost, neboť podle trestního zákona musí každý oznámit všechny skutky, jež by mohly představovat týrání svěřené osoby.
Podle představitelů dětského domova, policie i státního zastupitelství se ale manželé sami dopustili trestného činu pomluvy, který patří mezi verbální trestné činy. Ty však v moderním trestním kodexu demokratického státu nemají co dělat. Každý, kdo má pocit, že někdo jiný pošpinil jeho jméno či pověst, se totiž může účinně bránit před civilním soudem. Trestní právo by mělo být vždy až tím nejkrajnějším řešením.
Jednání v případu se sp. zn. 4T 56/2009 proběhne 2. března 2011 od 8:15 hodin na Okresním soudě v Novém Jičíně, číslo dveří 38/2. poschodí.
Bližší informace k případu poskytne:
Lucie Koupilová, advokátka manželů Ľubových – tel. 777 867 123, 608 877 671
Jednání se zúčastní též:
Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv, tel. 604 118 050
Další informace k případu najdete zde, zde a zde.
Další informace k trestnému činu pomluvy zde.
Čtvrtek, 25. listopadu 2010Zprávy z médií
Martin MUSIAL, moderátor
——————–
Případ pomluvy řeší novojičínský soud. Manželé L´ubovi upozornili před 3 lety na údajné násilí páchané na dětech Dětského domova v Novém Jičíně. Policisté případ odložili. Dětský domov na L´ubovy podal žalobu za pomluvu. Oběma hrozí až 2 roky vězení.
Iva KUBANKOVÁ, redaktorka
——————–
Ludmila L´ubová pracovala v dětském domově jako vychovatelka. V roce 2007 informovala se svým manželem krajský úřad a ombudsmana o tom, že zástupce ředitelky Miroslav Pokorný údajně týrá děti.
Jan MIKA /natočeno 27. 4. 2008/
——————–
Mě bil, já jsem se bránil rukama a on prostě do mě kopal, fackoval mě …
Iva KUBANKOVÁ, redaktorka
——————–
Tehdy policisté případ odložili. Nic se podle nich nestalo a děti lhaly. To si myslí i zástupci dětského domova a přešli do protiútoku. Před soudem teď stojí Radmila L´ubová a její muž.
Miroslav L´UBA, obžalovaný
——————–
Můj názor je ten, že trestný čin pomluvy je zneužíván právě pro lidi nebo na lidi, kteří si dovolí upozornit na to, že se dějou nějaké věci, což samozřejmě není v pořádku. A v našem případě je to o to bolestnější, protože tady se jedná o děti a v ústavech navíc.
Blanka FLISNÍKOVÁ, ředitelka Dětského domova Nový Jičín
——————–
Vleče se to už tři roky. Podali jsme žalobu před třemi roky a teď čekáme, jak rozhodne nezávislý soud.
Žaneta ČAŇOVÁ, státní zástupkyně
——————–
Manželé L´ubovi jsou obžalováni z trestného činu pomluvy podle paragrafu 206 odstavec 1, 2 trestního zákona účinného ještě do konce loňského roku a tady je trestní sazba až 2 roky, případně trest zákazu činnosti.
Iva KUBANKOVÁ, redaktorka
——————–
Celý případ sleduje i Liga lidských práv. To, že se L´ubovi dostali až před soud, podle nich dokazuje, že je v České republice špatný trestní zákoník.
David ZAHUMENSKÝ, předseda Ligy lidských práv
——————–
Pokud měli informace o tom, že by mohlo docházet k týrání dětí, tak pak má každý občan povinnost v podstatě o tom informovat tedy orgány činné v trestním řízení.
Iva KUBANKOVÁ, redaktorka
——————–
Jestli se manželům L´ubovým podaří předložit soudu nové důkazy, které by je zprostily obžaloby, zatím není jasné. Kauza od včerejška pokračuje výslechem svědků. Dnešní jednání soudce odročil na patnáctého prosince. Iva Kubanková, Česká televize, Nový Jičín.
Reportáž byla zveřejněna dne 25. 11. 2010 na ČT 1 v pořadu Události v regionech.
Pondělí, 6. července 2009Zprávy z médií
Máte podezření, že někdo týrá děti? Musíte to oznámit policii a úřadům. Prokáže-li se ono týrání později a zjistí-li se, že jste o tom věděli a nikomu nic neřekli, jste na nejlepší cestě do basy. Ovšem pokud své podezření oznámíte včas, můžete mít do basy nakročeno také. Přijde na to, kdo vám zkříží cestu a jak se rozhodne nakládat s paragrafy.
Případ šestileté dívky z novojičínského dětského domova, již před dvěma lety pokousal ohař zástupce ředitelky, zaznamenala všechna média. Dívka s vážně poraněným obličejem skončila na plastické chirurgii a redaktor České televize podal na pana zástupce trestní oznámení. Zaměstnanci domova tehdy tvrdili, že šlo o naprosto výjimečnou událost, v minulosti že se nic podobného nestalo. Petici s tímto tvrzením pak poslali zřizovateli domova, Moravskoslezskému kraji. “Ten podpis si budu do konce života vyčítat, předcházel mu půlhodinový nátlak ředitelky a zástupce. Neměla jsem odvahu nepodepsat,“ citovala o půl roku později v Lidových novinách Hanka Čápová jednu ze signatářek, dnes bývalou vychovatelku, a celý případ podrobně popsala.
Děti prý lžou
V souvislosti s pokousanou dívkou pak na povrch vyplulo další podezření. Zástupce se měl podle svědectví dvou dětí chovat násilnicky, prý je fackoval, tloukl do žeber, kopal, … vypověděly také, že jeho pes měl už v minulosti pokousat čtyři, možná pět dětí. Zástupce všechno popřel, podle znaleckého posudku si obě děti všechno vymyslely a policie případ odložila . Přitom například výše citovaná vychovatelka část jejich výpovědi o dětech napadených psem potvrdila.
To však zdaleka není konec. Děti se totiž původně svěřily jiné vychovatelce, ta to doma pověděla manželovi, od dalšího vychovatele se dozvěděli, že i on v minulosti od dětí slýchal stížnosti na zástupcovo násilnické chování, oba se pak radili s různými organizacemi specializovanými na ochranu dětí a s vědomím, že pokud svědectví dětí neohlásí, dopustí se trestného činu, oslovili zřizovatele. Ten však nic nepodnikl, manželé tedy oslovili další úřady, Fond ohrožených dětí, ombudsmana a média.
Zástupce ředitelky na ně následně podal trestní oznámení pro pomluvu; na sklonku letošního června se konalo první stání u soudu.
Příliš mnoho otazníků
Jakkoli mě pobuřuje fakt, že v domově pobývá pes (ptal se někdo dětí, jestli ho tam chtějí? zjišťoval někdo, zda se ho některé nebojí? bývalá vychovatelka teď u soudu vypověděla, že viděla děti před psem couvat strachy…) a jakkoli mi v celém případu řada věcí nesedí (zástupcův švagr je zástupce ředitele novojičínské policie, pracovníci, kteří z domova odešli, kritizují tamní poměry a poukazují na to, že zástupce ředitelky je poněkud impulzivní, nevyjasnilo se, proč zřizovatel nejednal a proč poměry v domově ani přezkoumat nehodlá, podivné byly okolnosti při sepisování petice, neexistují oponentní znalecké posudky na výpovědi dětí, přičemž ty původní je možné brát vážně, ale také nikoli , atd.), nemám dost informací, abych mohla s jistotou tvrdit, že se nejedná o jakési spiknutí a že se zástupce ředitelky žádného násilí na dětech nikdy nedopustil. Velmi bych o tyto informace stála a dost mě zaráží, že o ně policie ani zřizovatel naopak nestojí.
Navíc jsme svědky absurdní situace. Zatímco zástupce, jehož pes poranil a znetvořil šestiletou dívku, se podle policie dopustil přestupku, týž policejní sbor vyhodnotil počínání manželů jako trestný čin. Řízení navíc provázejí závažné procesní nedostatky – Liga lidských práv, která manžele zastupuje, si opakovaně stěžovala , že se policie snaží fakticky znemožnit účast advokátky obviněných při výsleších.
Platit, nebo bručet?
Popsané skutečnosti mě vedou k domněnce, že mocensky a příbuzensky provázaná skupina jednoduše šikanuje lidi, kteří se jí jeví jako nepohodlní. Bohužel jí to umožňuje náš trestní kodex.
Pomluva totiž zůstala v zákoníku strašit z dob bolševika i po jeho letošní novelizaci, ačkoli tam nemá co dělat. Už před lety ji chtěla skupina poslanců v čele s Hanou Marvanovou vyškrtnout, nepočítal s ní ani předkladatel nového zákoníku, poslanci ji do něj ale znovu zařadili. Jejich argumentace však nebyla dostačující .
Marek Benda (ODS), mimochodem autor “náhubkového zákona“, se obával, že zůstanou-li trestné jen tzv. hromadné verbální činy (například vyzývání k rasové nenávisti) stala by se ochrana společnosti vyšším zájmem než ochrana individua. Poslanec ale úplně opomněl skutečnost, že by tu proti pomluvě nikdo nezůstal bezbranný. Už teď se každý může domoci omluvy a dementování nepravdivých informací plus získat odškodnění u civilního soudu. Tato cesta s sebou navíc nese odpovídající zadostiučinění, jímž se nějaké “popotahování“ nactiutrhače po policejních služebnách a soudech nikdy stát nemůže.
Totéž opomněl Bendův stranický kolega Ivan Langer, když mluvil mj. o nutnosti nést odpovědnost za svá slova.
Jeroným Tejc (ČSSD) by zase s vyškrtnutím pomluvy počkal, až civilní soudy zrychlí svou činnost. Lze však podřídit principiální záležitost technickým nedostatkům?
Way to Hell
Zdánlivě mrtvý paragraf, jemuž média za pomoci svých právníků odolávají (případy končí odložené), vede k celospolečenské zbabělosti a k šikaně jednotlivců. Verbální atak totiž potenciální poškození “řeší“ tím, že celou záležitost přehodí na policisty a státní zástupce. V horším případě pak paragraf zneužívají k zastrašování kritiků (ne každý si může dovolit advokáta, leckoho pak vyplaší samotné “popotahování“…).
Například v roce 2007 česká policie stíhala pro pomluvu šedesát lidí, z toho dvanáct jich pak bylo odsouzeno. Jenže třeba neuvěřitelný případ právníka, který kvůli svému kritickému výroku na adresu někdejšího starosty Prahy 7 skončil za mřížemi s odůvodněním, že veřejné činitele je třeba chránit proti “bezbřehým urážkám kverulantů“, ukazuje, že důvěra v uvážlivé a spravedlivé rozhodnutí soudu je značně naivní.
Zatímco se čeští zákonodárci na rozdíl od svých kolegů ve většině demokratických zemí včetně Bosny, Ukrajiny, Estonska či Gruzie nechali ukolébat představou o ochraně jednotlivce, veřejnost v přímém přenosu sleduje, jak pracovníci dětského domova demotivovaní obdobným případem v Čeladné, kde vychovatelka upozornila, že jí děti popisují, jak je bije ředitelka, a dostala podmíněný trest za pomluvu a pět let zákazu činnosti v oboru, předem odpískali boj s vedením ústavu.
Všichni pak máme jednu jistotu: Zda nejsou ve jménu nadbytečné a nákladné ochrany jednotlivce před pomluvou na svých právech mnohem hůř poškozováni jednotlivci nejbezbrannější, se budeme i nadále dovídat jen stěží.
Článek byl zveřejněn dne 6. 7. 2009 a naleznete jej také na http://mahdalova.blog.respekt.cz.
Čtvrtek, 8. ledna 2009Tiskové zprávy
Brno/Ostrava – 8. ledna 2009 – V dubnu loňského roku zveřejnila Česká televize a Lidové noviny informace o násilí páchaném na dětech v dětském domově v Novém Jičíně. Dvě děti z domova se tehdy odvážily veřejně promluvit o tom, že je zástupce ředitelky Michal Pokorný bil. Kauza se na světlo dostala jen díky manželovi bývalé vychovatelky z dětského domova Ing. Miroslavu Ľubovi, který v době od října 2007 do února 2008 sdělil některým úřadům a médiím informace o nepřiměřeném chování zástupce ředitelky. Ten však označil veškerá tvrzení za nepravdivá a podal na pana Ľubu i jeho manželku trestní oznámení. Oba jsou tak trestně stíháni za pomluvu.
S trestním stíháním v tomto případě je spojeno mnoho zvláštností. Dosud nebylo prokázáno, že tvrzení pana Ľuby a jeho manželky byla nepravdivá. Navíc týraní svěřené osoby je trestným činem a všechny osoby, které se o takové skutečnosti dozví, mají zákonnou povinnost tuto věc oznámit.
Naopak jsou známy příbuzenské vazby mezi zástupcem ředitelky ústavu a příslušníkem policie v Novém Jičíně! Je pak nasnadě, že zástupce ředitelky ústavu zvolil způsob obrany, který je vzhledem k výlohám na právní zastupování pro obě trestně stíhané osoby finančně velice nákladný. Úlohou státních orgánů v právním státě je, aby obdobným případům umlčení veřejných kritiků rozumně bránily, nejlépe okamžitým odložením věci, a v případě nutnosti odkázali na možnosti obrany před civilními soudy. Vedle toho je třeba přihlížet i k financím státu vynaloženým na práci policie a státních zástupců, kteří místo aby případ ihned odložili, na něm již strávili desítky hodin. Celé přípravné řízení i případný následný soudní proces, tak vedle šikanózní aplikace práva představuje nehorázné plýtvání veřejnými prostředky.
Navíc je řízení poznamenáno dalšími závažnými procesními nedostatky. Policie se snaží fakticky znemožnit účast právní zástupkyně obviněných při jednotlivých výsleších, záměrně ji o nich informuje jen několik hodin před jejich uskutečněním. Okresní státní zástupkyně, u které si pak advokátka na tuto praxi stěžovala, v postupu policie žádné pochybení neshledala. Advokátka pana Ľuby Lucie Koupilová proto byla nucena využít jediného možného prostředku a podala na Krajské státní zastupitelství v Ostravě žádost o dohled nad postupem Okresní státní zástupkyně v Novém Jičíně.
Podle předsedy Ligy lidských práv Jiřího Kopala bývá nařčení z pomluvy stále překvapivě často zneužíváno proti občanům, kteří si dovolí veřejně kritizovat zástupce rozličných institucí. Liga je nucena na tento závažný případ upozornit v kontextu rozumné praxe v demokratických zemích, kde je trestní stíhání za pomluvu považováno za absolutně extrémní prostředek řešení společenských problémů. Místo prokazování údajného poškození dobrého jména před civilním soudem spojeného se slušným odškodněním a omluvou, dochází stále i ve zcela banálních případech, nebo dokonce z pomsty, k podávání trestního oznámení a horečnatému aktivismu policistů a státních zástupkyň s podivně motivovanou snahou někoho trestně stíhat. A stále i k odsuzování ze strany trestních soudců. Jen v roce 2007 bylo za trestný čin pomluvy odsouzeno 12 občanů. Což je o to absurdnější v době proslulé tím, že daleko společensky závažnější, zejména politicky citlivé trestní kauzy, čeští státní zástupci bez dalšího odkládají.
Změny přístupu se však bohužel jen tak v Česku nedočkáme. I v právě senátem projednávaném novém trestním zákoníku totiž nadále zůstává pomluva bez jakéhokoli odůvodnění ze strany ministerstva spravedlnosti trestným činem.
Starší informace k aktuálnímu případu:
http://www.lidovky.cz/ln-urady-neresi-nasili-v-detskych-domovech-fjb-/ln_domov.asp?c=A080427_201045_ln_domov_nev
http://www.lidovky.cz/prastil-me-do-zeber-pak-kopl-dpz-/ln_noviny.asp?c=A080428_000014_ln_noviny_sko&klic=225163&mes=080428_0
Další případy společensky nebezpečného stíhání občanů za údajnou pomluvu:
http://ihned.cz/c4-10076520-23225460-000K00_d-zeme-kde-se-zavira-za-pomluvu
Bližší informace poskytne:
Mgr. Lucie Koupilová, advokátka pana Ľuby, mobil: 608 877 671
Mgr. Jiří Kopal, předseda Ligy lidských práv, mobil: 776 234 446
Pátek, 4. července 2008Zprávy z médií
Pardubice – Tomu chlapci jsou téměř čtyři roky a možná právě teď mu začal nový život. Tento týden se totiž vrátil z dětského domova ke své matce.
Od jara 2007 prožil v ústavu více než rok a nyní se vrací k mámě, která ho před tím vodila na provázku jako psa. Sama totiž vyrůstala v ústavu a neuměla se o své dítě postarat. Čtěte více: Vodila syna na provázku, přesto ho ztratila Rozhodnutí úřadů bylo jednoznačné: Jednání matky hraničí s týráním, dítě musí do ústavu. Soudkyně Okresního soudu v Pardubicích teď ovšem rozhodla dát matce a chlapci novou šanci. „Situace v rodině se výrazně zlepšila,“ říká soudkyně Jaroslava Kuběnová. „Matka však bude i nadále pod soudním dohledem, aby bylo jasné, že se o dítě řádně stará,“ dodala. Chlapec patřil mezi šest z tisíce dětí mladších tří let, které končí v ústavech, a to Českou republiku řadí k nejhorším v Evropě. Jeho případ je zatím spíše výjimečný, protože cesta z ústavu zpět k rodičům je tu často téměř nemožná. „Česká republika ví, že je nejhorší zemí Evropy v počtu dětí do tří let umístěných v ústavech. Zdá se ale, že s tím nic nedělá,“ prohlásil loni v listopadu britský expert Kevin Browne pracující pro Světovou zdravotnickou organizaci.
Pomůže občanské sdružení
Pardubické Občanské sdružení Amalthea a nakonec i Liga lidských práv se začaly snažit, aby matka mohla syna znovu vychovávat. Redakce má jméno chlapce i matky k dispozici, záměrně je však neuvádíme. Publicita by vážně narušila soukromí problémové rodiny a to by mohlo její záchranu ohrozit. Lidé ze sdružení Amalthea budou matce s výchovou pomáhat. Dítě má totiž řadu zdravotních postižení a v ústavu by mohlo strádat více než ostatní děti bez rodičů. „Jsou tam nepsané zákony s právem silnějšího. Čím by byl chlapec starší a větší, tím větší by měl problémy,“ říká Gabriela Pavlíková z Amlthey. „Dítě jako on potřebuje individuální péči, a tu mu ústav přes veškerou snahu nemůže dát.“ Za soudní dohled bude zodpovědné Oddělení sociálně právní ochrany dětí v Pardubicích, které loni samo dalo podnět, aby bylo dítě matce odebráno. „Budeme sledovat, zda matka pracuje, má prostředky na péči o dítě a řádně se o něj stará,“ říká vedoucí oddělení Iva Bartošová. „Budeme pravidelně rodinu navštěvovat, ale také se budeme ptát v místě bydliště nebo třeba ve školce. Budeme sledovat i to, jak matku hodnotí její zaměstnavatel,“ uvedla Iva Bartošová.
Továrny na zločince
Projekt „Sanace rodiny“ Občanského sdružení Amalthea je zaměřen na pomoc rodinám, kterým úřady odebraly dítě a vzaly je do ústavní péče, nebo jim odebrání dítěte hrozí. Sdružení se snaží pomáhat s vařením, s péčí o kojence i o větší děti. Radí také v jednání s úřady, jak dosáhnout vrácení dítěte do rodiny. „Bylo jasné, že dřívější chování matky způsobila skutečnost, že sama vyrůstala v ústavu,“ říká Gabriela Pavlíková. „Proto neměla správné výchovné návyky. Chyběl jí vzor, jak se má rodič chovat.“ Neblahý vliv ústavní výchovy na vývoj jedince potvrzuje i David Svoboda, který pomáhal v rámci projektu „Domy na půli cesty“. „Přechod odchovanců dětských ústavů do normální společnosti se často nezdařil. Tito lidé obtížně hledají své místo. Těžko navazují vztahy.“ Podle Svobody hrozí nebezpečí, že se takoví lidé dostanou do party, která je strhne k páchání trestné činnosti. Jako důkaz uvádí analýzu ministerstev školství a vnitra. Z jejich statistik vyplývá, že od roku 1999 do roku 2004 prošlo ústavy téměř 17,5 tisíce dětí. Před nástupem do nich se trestné činnosti dopustilo 3209 a po odchodu z ústavů to už bylo 8866 dětí. „Tady je jasně vidět, že tito lidé mají skutečně sklony ke kriminální budoucnosti,“ dokládá Svoboda.
Článek vyšel na http://aktualne.centrum.cz dne 3. 7. 2008, naleznete jej zde
