Pardubice – Tomu chlapci jsou téměř čtyři roky a možná právě teď mu začal nový život. Tento týden se totiž vrátil z dětského domova ke své matce.
Od jara 2007 prožil v ústavu více než rok a nyní se vrací k mámě, která ho před tím vodila na provázku jako psa. Sama totiž vyrůstala v ústavu a neuměla se o své dítě postarat. Čtěte více: Vodila syna na provázku, přesto ho ztratila Rozhodnutí úřadů bylo jednoznačné: Jednání matky hraničí s týráním, dítě musí do ústavu. Soudkyně Okresního soudu v Pardubicích teď ovšem rozhodla dát matce a chlapci novou šanci. „Situace v rodině se výrazně zlepšila,“ říká soudkyně Jaroslava Kuběnová. „Matka však bude i nadále pod soudním dohledem, aby bylo jasné, že se o dítě řádně stará,“ dodala. Chlapec patřil mezi šest z tisíce dětí mladších tří let, které končí v ústavech, a to Českou republiku řadí k nejhorším v Evropě. Jeho případ je zatím spíše výjimečný, protože cesta z ústavu zpět k rodičům je tu často téměř nemožná. „Česká republika ví, že je nejhorší zemí Evropy v počtu dětí do tří let umístěných v ústavech. Zdá se ale, že s tím nic nedělá,“ prohlásil loni v listopadu britský expert Kevin Browne pracující pro Světovou zdravotnickou organizaci.
Pomůže občanské sdružení
Pardubické Občanské sdružení Amalthea a nakonec i Liga lidských práv se začaly snažit, aby matka mohla syna znovu vychovávat. Redakce má jméno chlapce i matky k dispozici, záměrně je však neuvádíme. Publicita by vážně narušila soukromí problémové rodiny a to by mohlo její záchranu ohrozit. Lidé ze sdružení Amalthea budou matce s výchovou pomáhat. Dítě má totiž řadu zdravotních postižení a v ústavu by mohlo strádat více než ostatní děti bez rodičů. „Jsou tam nepsané zákony s právem silnějšího. Čím by byl chlapec starší a větší, tím větší by měl problémy,“ říká Gabriela Pavlíková z Amlthey. „Dítě jako on potřebuje individuální péči, a tu mu ústav přes veškerou snahu nemůže dát.“ Za soudní dohled bude zodpovědné Oddělení sociálně právní ochrany dětí v Pardubicích, které loni samo dalo podnět, aby bylo dítě matce odebráno. „Budeme sledovat, zda matka pracuje, má prostředky na péči o dítě a řádně se o něj stará,“ říká vedoucí oddělení Iva Bartošová. „Budeme pravidelně rodinu navštěvovat, ale také se budeme ptát v místě bydliště nebo třeba ve školce. Budeme sledovat i to, jak matku hodnotí její zaměstnavatel,“ uvedla Iva Bartošová.
Továrny na zločince
Projekt „Sanace rodiny“ Občanského sdružení Amalthea je zaměřen na pomoc rodinám, kterým úřady odebraly dítě a vzaly je do ústavní péče, nebo jim odebrání dítěte hrozí. Sdružení se snaží pomáhat s vařením, s péčí o kojence i o větší děti. Radí také v jednání s úřady, jak dosáhnout vrácení dítěte do rodiny. „Bylo jasné, že dřívější chování matky způsobila skutečnost, že sama vyrůstala v ústavu,“ říká Gabriela Pavlíková. „Proto neměla správné výchovné návyky. Chyběl jí vzor, jak se má rodič chovat.“ Neblahý vliv ústavní výchovy na vývoj jedince potvrzuje i David Svoboda, který pomáhal v rámci projektu „Domy na půli cesty“. „Přechod odchovanců dětských ústavů do normální společnosti se často nezdařil. Tito lidé obtížně hledají své místo. Těžko navazují vztahy.“ Podle Svobody hrozí nebezpečí, že se takoví lidé dostanou do party, která je strhne k páchání trestné činnosti. Jako důkaz uvádí analýzu ministerstev školství a vnitra. Z jejich statistik vyplývá, že od roku 1999 do roku 2004 prošlo ústavy téměř 17,5 tisíce dětí. Před nástupem do nich se trestné činnosti dopustilo 3209 a po odchodu z ústavů to už bylo 8866 dětí. „Tady je jasně vidět, že tito lidé mají skutečně sklony ke kriminální budoucnosti,“ dokládá Svoboda.
Článek vyšel na http://aktualne.centrum.cz dne 3. 7. 2008, naleznete jej zde