Máte podezření, že někdo týrá děti? Musíte to oznámit policii a úřadům. Prokáže-li se ono týrání později a zjistí-li se, že jste o tom věděli a nikomu nic neřekli, jste na nejlepší cestě do basy. Ovšem pokud své podezření oznámíte včas, můžete mít do basy nakročeno také. Přijde na to, kdo vám zkříží cestu a jak se rozhodne nakládat s paragrafy.

Případ šestileté dívky z novojičínského dětského domova, již před dvěma lety pokousal ohař zástupce ředitelky, zaznamenala všechna média. Dívka s vážně poraněným obličejem skončila na plastické chirurgii a redaktor České televize podal na pana zástupce trestní oznámení. Zaměstnanci domova tehdy tvrdili, že šlo o naprosto výjimečnou událost, v minulosti že se nic podobného nestalo. Petici s tímto tvrzením pak poslali zřizovateli domova, Moravskoslezskému kraji. “Ten podpis si budu do konce života vyčítat, předcházel mu půlhodinový nátlak ředitelky a zástupce. Neměla jsem odvahu nepodepsat,“ citovala o půl roku později v Lidových novinách Hanka Čápová jednu ze signatářek, dnes bývalou vychovatelku, a celý případ podrobně popsala.

Děti prý lžou

V souvislosti s pokousanou dívkou pak na povrch vyplulo další podezření. Zástupce se měl podle svědectví dvou dětí chovat násilnicky, prý je fackoval, tloukl do žeber, kopal, … vypověděly také, že jeho pes měl už v minulosti pokousat čtyři, možná pět dětí. Zástupce všechno popřel, podle znaleckého posudku si obě děti všechno vymyslely a policie případ odložila . Přitom například výše citovaná vychovatelka část jejich výpovědi o dětech napadených psem potvrdila.

To však zdaleka není konec. Děti se totiž původně svěřily jiné vychovatelce, ta to doma pověděla manželovi, od dalšího vychovatele se dozvěděli, že i on v minulosti od dětí slýchal stížnosti na zástupcovo násilnické chování, oba se pak radili s různými organizacemi specializovanými na ochranu dětí a s vědomím, že pokud svědectví dětí neohlásí, dopustí se trestného činu, oslovili zřizovatele. Ten však nic nepodnikl, manželé tedy oslovili další úřady, Fond ohrožených dětí, ombudsmana a média.

Zástupce ředitelky na ně následně podal trestní oznámení pro pomluvu; na sklonku letošního června se konalo první stání u soudu.

Příliš mnoho otazníků
Jakkoli mě pobuřuje fakt, že v domově pobývá pes (ptal se někdo dětí, jestli ho tam chtějí? zjišťoval někdo, zda se ho některé nebojí? bývalá vychovatelka teď u soudu vypověděla, že viděla děti před psem couvat strachy…) a jakkoli mi v celém případu řada věcí nesedí (zástupcův švagr je zástupce ředitele novojičínské policie, pracovníci, kteří z domova odešli, kritizují tamní poměry a poukazují na to, že zástupce ředitelky je poněkud impulzivní, nevyjasnilo se, proč zřizovatel nejednal a proč poměry v domově ani přezkoumat nehodlá, podivné byly okolnosti při sepisování petice, neexistují oponentní znalecké posudky na výpovědi dětí, přičemž ty původní je možné brát vážně, ale také nikoli , atd.), nemám dost informací, abych mohla s jistotou tvrdit, že se nejedná o jakési spiknutí a že se zástupce ředitelky žádného násilí na dětech nikdy nedopustil. Velmi bych o tyto informace stála a dost mě zaráží, že o ně policie ani zřizovatel naopak nestojí.

Navíc jsme svědky absurdní situace. Zatímco zástupce, jehož pes poranil a znetvořil šestiletou dívku, se podle policie dopustil přestupku, týž policejní sbor vyhodnotil počínání manželů jako trestný čin. Řízení navíc provázejí závažné procesní nedostatky – Liga lidských práv, která manžele zastupuje, si opakovaně stěžovala , že se policie snaží fakticky znemožnit účast advokátky obviněných při výsleších.

Platit, nebo bručet?
Popsané skutečnosti mě vedou k domněnce, že mocensky a příbuzensky provázaná skupina jednoduše šikanuje lidi, kteří se jí jeví jako nepohodlní. Bohužel jí to umožňuje náš trestní kodex.

Pomluva totiž zůstala v zákoníku strašit z dob bolševika i po jeho letošní novelizaci, ačkoli tam nemá co dělat. Už před lety ji chtěla skupina poslanců v čele s Hanou Marvanovou vyškrtnout, nepočítal s ní ani předkladatel nového zákoníku, poslanci ji do něj ale znovu zařadili. Jejich argumentace však nebyla dostačující .

Marek Benda (ODS), mimochodem autor “náhubkového zákona“, se obával, že zůstanou-li trestné jen tzv. hromadné verbální činy (například vyzývání k rasové nenávisti) stala by se ochrana společnosti vyšším zájmem než ochrana individua. Poslanec ale úplně opomněl skutečnost, že by tu proti pomluvě nikdo nezůstal bezbranný. Už teď se každý může domoci omluvy a dementování nepravdivých informací plus získat odškodnění u civilního soudu. Tato cesta s sebou navíc nese odpovídající zadostiučinění, jímž se nějaké “popotahování“ nactiutrhače po policejních služebnách a soudech nikdy stát nemůže.

Totéž opomněl Bendův stranický kolega Ivan Langer, když mluvil mj. o nutnosti nést odpovědnost za svá slova.

Jeroným Tejc (ČSSD) by zase s vyškrtnutím pomluvy počkal, až civilní soudy zrychlí svou činnost. Lze však podřídit principiální záležitost technickým nedostatkům?

Way to Hell

Zdánlivě mrtvý paragraf, jemuž média za pomoci svých právníků odolávají (případy končí odložené), vede k celospolečenské zbabělosti a k šikaně jednotlivců. Verbální atak totiž potenciální poškození “řeší“ tím, že celou záležitost přehodí na policisty a státní zástupce. V horším případě pak paragraf zneužívají k zastrašování kritiků (ne každý si může dovolit advokáta, leckoho pak vyplaší samotné “popotahování“…).

Například v roce 2007 česká policie stíhala pro pomluvu šedesát lidí, z toho dvanáct jich pak bylo odsouzeno. Jenže třeba neuvěřitelný případ právníka, který kvůli svému kritickému výroku na adresu někdejšího starosty Prahy 7 skončil za mřížemi s odůvodněním, že veřejné činitele je třeba chránit proti “bezbřehým urážkám kverulantů“, ukazuje, že důvěra v uvážlivé a spravedlivé rozhodnutí soudu je značně naivní.

Zatímco se čeští zákonodárci na rozdíl od svých kolegů ve většině demokratických zemí včetně Bosny, Ukrajiny, Estonska či Gruzie nechali ukolébat představou o ochraně jednotlivce, veřejnost v přímém přenosu sleduje, jak pracovníci dětského domova demotivovaní obdobným případem v Čeladné, kde vychovatelka upozornila, že jí děti popisují, jak je bije ředitelka, a dostala podmíněný trest za pomluvu a pět let zákazu činnosti v oboru, předem odpískali boj s vedením ústavu.

Všichni pak máme jednu jistotu: Zda nejsou ve jménu nadbytečné a nákladné ochrany jednotlivce před pomluvou na svých právech mnohem hůř poškozováni jednotlivci nejbezbrannější, se budeme i nadále dovídat jen stěží.

Článek byl zveřejněn dne 6. 7. 2009 a naleznete jej také na http://mahdalova.blog.respekt.cz.

 

děti, dětský domov, policie, pomluva, týrání