Pondělí, 22. května 2023Aktuality, Otevřené případy
Podpořte právní pomoc ženě, která byla obžalována a postavena před soud za to, že své dítě porodila doma
Zastavme snahu orgánů činných v trestním řízení stíhat ženy za jejich rozhodování o svém porodu. Žádná žena by neměla v průběhu porodu prožívat obavy, že za odmítnutí zákroku na svém těle doporučovaného zdravotníky jí hrozí trestní stíhání a snad i vězení. Strach z trestu k porodu rozhodně nepatří, k porodu patří pouze respekt k rodící ženě a její volbě, ať je jakákoliv.
V médiích proběhla v únoru 2023 zpráva o trestním stíhání rodičky, která odmítla císařský řez a porodila doma za přítomnosti manžela. Novorozenec se kvůli přidušení během porodu narodil ve vážném stavu a nakonec asi za měsíc zemřel. Podle policie se žena měla dopustit trestného činu usmrcení z nedbalosti.
Policie zahájila trestní stíhání rodičky, kterého se měla dopustit tím, že nerespektovala doporučení zdravotníků k císařskému řezu a odjela z porodnice domů, kde porodila. Nedostatečné zajištění péče novorozenci po jeho narození jí vytýkáno nebylo.
Žena podala proti trestnímu stíhání obsáhlou stížnost
Žena s pomocí své advokátky podala proti zahájení trestního stíhání obsáhle odůvodněnou stížnost. V ní argumentovala primárně tím, že české právo je založeno na svobodě rodičky rozhodnout o okolnostech svého porodu včetně volby porodu doma, což tvrdila i česká vláda před Evropským soudem pro lidská práva. Proto nelze ženu trestně stíhat za to, že porodí doma a nevyužije péče porodnice. Dále poukázala na skutečnost, že usmrcení „jiného“ z nedbalosti se dle judikatury nevztahuje na plod v těle matky a že na jakýkoliv zákrok na těle rodící ženy se vztahuje svobodný a informovaný souhlas:
„Z hlediska práva je třeba respektovat svobodnou volbu ženy ohledně okolností porodu včetně místa porodu a včetně rozhodnutí přivést dítě na svět fyziologicky a bez zásahů na těle matky, i když to s sebou nese rizika, ostatně i zásahy do těla matky s sebou nesou rizika, která matka není povinna nést.“
Ve stížnosti také žena namítala, že je nepřijatelné její volbu hodnotit ex post se znalostí výsledku, jak tendenčně činily některé posudky zpracované pro policii. V nemocnici se jí kontrakce zastavily a už znovu nerozběhly, personál jí navrhoval císařský řez, ale žena chtěla dát šanci rozběhnutí přirozeného porodu, čemuž bránilo nemocniční prostředí. Vyšetřením bylo zjištěno, že je plod v dobrém stavu, stejně jako rodička po celou dobu těhotenství. Žena byla poučena o rizicích odmítnutí císařského řezu, ale i samotný císařský řez je spojen s vážnými riziky. Situace rozhodně nebyla taková, že by plod byl akutně ohrožen a že by odmítnutí císařského řezu automaticky znamenalo úmrtí plodu.
Závěrem poukázala na judikaturu Ústavního soudu, podle které některé události mají objektivně nešťastnou nebo i tragickou povahu, ale to neznamená, že se ze škodlivého následku musí dovozovat závěr o trestněprávním zavinění nějaké osoby.
Státního zástupce argumentace nezajímala a postavil ženu před trestní soud
Stížnost ženy o rozsahu 13 stran státní zástupce zamítl s odůvodněním v rozsahu pouhých dvou odstavců, ve kterých se vůbec nevypořádal s její argumentací a opět hodnotil událost ex post a z tragického následku dovozoval odpovědnost matky. Obratem na matku podal obžalobu k soudu.
Namísto toho, aby věc byla odložena, neboť i přes tragický následek zjevně nejde o trestný čin (stejně jako nejde o trestné činy v případě asi 600 ročně v České republice mrtvě narozených nebo do měsíce života zemřelých dětí), tak se orgány činné v trestním řízení snaží bezprecedentně šikanovat matku, které se přihodila osobní tragédie a která si již prožila velkou bolest. Součástí této šikany a hyenismu je i medializace ze strany policie a její snaha, aby matka, která nemá žádný majetek větší hodnoty, musela hradit náklady na zdravotní péči o novorozence ve výši 1,5 milionu Kč.
Případ této ženy si již vyžádal desítky hodin práce její advokátky Zuzany Candigliota, dalších právníků a externích konzultantů s cílem zastavit trestní stíhání. Vzhledem k tomu, že žena byla obžalována a věc bude řešit soud, vyžádá si případ další desítky hodin práce odborníků nejen z oboru práva, ale i medicíny a statistiky apod. Navíc dopředu nelze odhadovat, zda případ neskončí až u Ústavního soudu jako případ porodní asistentky Ivany Königsmarkové, kterou osvobodil až Ústavní soud.
Zaplacení dalších právních služeb a konzultací je mimo finanční možnosti dotčené ženy. Přitom její případ je důležitý nejen pro ni, ale pro všechny rodící ženy, které by se měly v průběhu porodu cítit bezpečně a rozhodovat se podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a na základě svobodného a informovaného souhlasu, a ne pod nátlakem a hrozbou trestního stíhání.
Vzhledem k náročnosti případu a zapojení dalších právníků a odborníků do obhajoby vybíráme na tento případ částku 250.000 Kč. Jde o přímý útok na svobodu rodících žen, a tomu chceme zabránit.
Případ je v současné době v citlivé úvodní fázi, proto ze strategických důvodů nyní bližší informace o případu nezveřejňujeme, bližší informace budou sděleny následně.O průběhu případu vás budeme průběžně informovat.
Přispět můžete na portálu Darujme.cz
Děkujeme vám za podporu případu!
V případě dotazů ohledně této kampaně pište na adela.holecek@llp.cz.
Na činnost Ligy lidských práv v podobě administrativního zajištění FR kampaně a informování veřejnosti o průběhu případu využijeme max. 20% z vybrané částky.
Pondělí, 17. října 2016Tiskové zprávy
Evropský soud pro lidská práva dnes rozhodl o tom, že svévolným umístěním člověka s duševním postižením do ústavu došlo k porušení jeho práv. Pětapadesátiletý učitel v důchodu, Jaroslav Červenka, byl osm měsíců zavřen a nuceně léčen jen na základě souhlasu své opatrovnice.
Pan Červenka byl v roce 2005 zbaven svéprávnosti. V únoru 2011 ho jeho opatrovnice, zaměstnankyně úřadu městské části, zavezla 100 kilometrů z jeho pražského domu pod záminkou, že jde na rehabilitaci zraněného kolene. Namísto toho ho vzala do Lázní Letiny, domova se zvláštním režimem určeného pro lidi s demencí a Alzheimerovou nemocí s kapacitou 260 míst. V roce 2013 vydal Veřejný ochránce práv zprávu, ve které řekl, že podmínky v tomto ústavu jsou nedůstojné a některá z porušení práv klientů mohou představovat správní delikt, přestupek, či trestný čin.
Když se pan Červenka zeptal personálu, kdy ho pustí domů, bylo mu řečeno: “To se mýlíte, z Lázní Letiny nikdo neodchází domů.” Jeho pobyt v ústavu byl podle českého práva považováno za dobrovolný, jelikož jeho opatrovnice za něj podepsala smlouvu o sociálních službách.
V Lázních Letiny byl uvězněn po dobu osmi měsíců za otřesných podmínek
“Bylo to strašné, první věc, kterou jsem si všiml bylo že pro 50 lidí fungovaly jen dvě toalety. Všude na zemi byly použité plenky. Uklízelo se sporadicky.“
Život v ústavu byl podroben přísnému režimu, podobnému tomu ve vězení. Pan Červenka nesměl ven bez dozoru, byly mu podávány nevhodné léky proti jeho vůli, neměl ani mobilní telefon. Příchozí a odchozí pošta byla kontrolována personálem. Tak jako ostatní klienti, i pan Červenka dostával jen kašovitou stravu.
Stížnosti pana Červenky, včetně trestního oznámení z března 2011, byla ignorována
V dubnu 2011 se mu podařilo kontaktovat právníky Ligy lidských práv a Mental disability advocacy centre (MDAC). Pomohli mu dostat se z ústavu a podat stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva.
Jeho stížnost měla okamžitý dopad, v roce 2015 vyzvala Veřejná ochránkyně práv vládu, aby Lázně Letiny byly uzavřeny. Při tom poukázala na svá dřívější zjištění – klienti byli přivazováni ke stolům a byli nuceni sdílet zubní kartáčky a oblečení, celkově s nimi bylo zacházeno jako s objekty.
Česká vláda však dodnes neučinila žádné kroky k uzavření ústavu v Letinách.
Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že umístění pana Červenky do ústavu byl porušením jeho práva na osobní svobodu dle článku 5 Evropské úmluvy o lidských právech a že mu stát neumožnil se proti tomuto porušení nijak bránit. Tento případ může ovlivnit život až 28 000 lidí, kteří jsou momentálně v ústavech pro lidi se zdravotním postižením.
Zuzana Durajová, právnička Ligy lidských práv připomíná:
„V České republice mohou být tisíce lidí ve stejné pozici, jako pan Červenka, ponecháni sami sobě v nelidských podmínkách, ignorování autoritami. Rozsudek Štrasburského soudu je zásadní a vysílá jasnou zprávu vládě, že i lidé omezeni na svéprávnosti mají být slyšeni a má s nimi být zacházeno s respektem k jejich lidské důstojnosti.“
Liga a MDAC souhlasí s vyjádřením Veřejné ochránkyně práv, že ústav Letiny by měl ukončit činnost a všichni klienti by měli být navráceni do důstojného prostředí v komunitě, spolu s individualizovanou podporou. V budoucnu budou apelovat na české orgány, aby situací stovek klientů vyřešily.
Další informace:
- Rozsudek ve věci Červenka proti České republice najdete zde.
- Pro další informace kontaktuje Zuzanu Durajovou, právničku LIgy lidských práv – zuzana.durajova@llp.cz.
- Právníci Ligy lidských práv a Mental Disability Advocacy Centre (MDAC) zastupovali pana Červenku před českými soudy a Evropským soudem pro lidská práva
- MDAC je mezinárodní nevládní organizace, která využívá práva k zajištění rovnosti, inkluze a spravedlnosti pro lidi s mentálním postižením na celém světě.
Pátek, 17. prosince 2010Zprávy z médií
Pražští občanští demokraté se všemožně pokoušejí zabránit protestům veřejnosti proti jejich koalici s ČSSD. Podle informací zpravodajského portálu iDNES z minulého týdne si ODS do konce roku takzvaně „zamluvila“ okolí magistrátu. Nahlásila totiž, že se v těchto místech budou každý den až do konce roku konat celodenní mítinky, což mělo ostatní shromáždění kolem magistrátu úspěšně zablokovat. Podle zpráv z médií by se mohlo zdát, že se to pražské ODSce opravdu povedlo. Jak v tomto článku vysvětluje Petr Hanslian, bránit svobodě projevu a shromažďování však není tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát.
Úřady nesmí demonstraci zakázat
Shromažďovací zákon umožňuje příslušnému úřadu zakázat, aby se konalo další shromáždění ve stejný čas a na stejném místě. Politici z pražské ODS tedy předběhli své případné odpůrce a taková shromáždění nahlásili na každý den po celý zbytek prosince. Případní demonstranti by se tedy s ODS museli nejprve dohodnout. Taková dohoda je však podle všeho nereálná. Může se tedy zdát, že případní odpůrci pražské koalice mají smůlu, podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva ale úřady nesmí později nahlášené shromáždění zakázat. Musí být pouze zaručeno, že mezi oběma tábory nedojde k projevům násilí. Pokud by tedy úřad jiná shromáždění před pražským magistrátem zakázal, pravděpodobně by takové rozhodnutí nebyl schopen obhájit před soudem.
Blokovat shromáždění může být protizákonné
Jednání pražské ODS má však ještě další a závažnější rovinu. Tím, že se pokouší zablokovat projevy nesouhlasu vůči své politice, a znemožňuje tak svým odpůrcům svolávat shromáždění po celý zbytek roku, se může dopouštět přestupku proti právu shromažďovacímu. Zákon v tomto případě hovoří o bránění ve výkonu práva shromažďovacího v podstatném rozsahu. Že se o „podstatný rozsah“ skutečně jedná a toto protizákonné bránění je přesně cílem ODS, vzhledem k okolnostem zřejmě není pochyb. Dokonce ani sami politici se svým záměrem netají. „My před magistrátem žádné shromáždění nechystáme,“ přiznává v článku na iDNES poslanec Šťastný.
ODS tedy blokováním okolí magistrátu svobodnému projevu svých odpůrců jen tak nezabrání, navíc hrozí, že se tímto jednáním dopouští přestupku.
Článek byl zveřejněn dne 17. 12. 2010 na blog.aktualne.cz
Autorem článku je Petr Hanslian, student Právnické fakulty v Brně a spolupracovník Ligy lidských práv.
Pátek, 26. listopadu 2010Aktuality
Jako z divokého západu působí příběh pana Františka P. ze Znojma, jenž chtěl na schůzce zastupitelstva rozdávat dopis kritizující současné vedení města. Před jednáním byl obecní policií zadržen v cele, takže setkání zmeškal. Procházku zastupujeme před soudem a za omezování svobody na politickou objednávku požadujeme omluvu a finanční odškodnění. Případ získal anticenu “Zavřeno” v soutěži Otevřeno x Zavřeno v kategorii porušování svobody projevu.
Co vlastně v dopise stálo, že kvůli tomu musel být důchodce zadržen? List kritizoval propuštění Renáty Horákové, vedoucí majetkového odboru radnice a spekuloval, že tajemník radnice Krejčíř zneužil data ze zabaveného počítače Horákové ve prospěch firmy své ženy. Před jednáním tajemník Krejčíř požádal strážníky o zjištění totožnosti Procházky a poté byl důchodce předveden na policejní stanici. Liga podala jménem pana Procházky žalobu za zásah do osobní svobody, do práva na svobodu projevu a do lidské důstojnosti.
Celá kauza nezůstala nepovšimnuta veřejností. Otevřete.cz, web pro otevřenost státní správy, “ocenil” Procházkův případ v soutěži Otevřeno x Zavřeno. Ta oceňuje největší „přátele“ a „nepřátele“ svobody informací a otevřenosti veřejné správy u nás za období 2009 – 2010. V kategorii “svoboda projevu, šíření informací” získal tajemník Krejčíř první místo. Jeho vítězství navíc mělo nečekaný dopad. „Zaujalo nás, že vítěze v kategorii porušování svobody projevu, znojemského tajemníka Krejčíře, vzal soud vzápětí do vazby. Souvislost není náhodná, i když takový účinek jsme od soutěže neočekávali“, uvedla Marta Smolíková, ředitelka Otevřené společnosti o.p.s.
Přečtěte si více o případu.
