Ministerstvo zdravotnictví zamítlo žádost o odškodnění v případu sterilizace, kde byl jako důvod pro sterilizaci uveden romský původ žadatelky

Od 1. 1. 2022 je účinný zákon o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem. Již od počátku účinnosti žadatelky a žadatelé o odškodnění ale naráží na problémy. Na některé jsme upozornili již v srpnu otevřeným dopisem adresovaným premiérovi a ministru zdravotnictví. Žádný z těchto problémů se doteď nevyřešil. Ministerstvo zdravotnictví navzdory dvouměsíční lhůtě má stále některé nevyřízené žádosti až z ledna a prakticky nejsou uznávány jiné důkazy než zdravotnická dokumentace (víme jen o jednom jiném uznaném důkazu, kdy bylo uznáno potvrzení o sociální dávce). 

Oběti se bojí, že kvůli protahování lhůty na rozhodnutí se odškodnění již nedočkají. Bohužel i v případě jedné naší klientky a dlouholeté bojovnice za práva obětí protiprávní sterilizace, Vlasty Cickové, došlo k úmrtí. Kdyby bylo rozhodnutí vydáno ve lhůtě, mohla se ho dočkat. A není to jediné úmrtí v řadách obětí, ke kterému za uplynulý rok došlo.

Co se týče uznávání jiných důkazů než zdravotnické dokumentace argumentuje Ministerstvo zdravotnictví tím, že musí být prokázána protiprávnost. V některých případech jsou však i přes to, že zdravotnická dokumentace protiprávnost prokazuje, žádosti zamítány. Jsou navíc zamítány i navzdory posouzení Odboru zdravotní péče, které si Ministerstvo zdravotnictví u některých případů vyžádalo.

V několika případech se stalo, že nebyl dodržen postup stanovený sterilizační směrnicí, která určila mimo jiné tuto podmínku: žena, na které měla být sterilizace provedena, podepsala prohlášení, že s provedením sterilizace souhlasí a že bere na vědomí písemné poučení o tom, do jaké míry je sterilizační zákrok reparabilní (§ 11 sterilizační směrnice): „Před zákonem podepíše osoba, u níž má být sterilizace provedena, popřípadě její zákonný zástupce (opatrovník), prohlášení, že s provedením sterilizace souhlasí a že bere na vědomí písemné poučení o tom, do jaké míry je sterilizační zákrok reparabilní.“ I případy, ve kterých toto poučení chybí, byly zamítnuty.

V nejnovějším rozhodnutí, které se týká naší klientky, došlo k zamítnutí navzdory tomu, že jako důvod sterilizace je ve zdravotnické dokumentaci výslovně uveden romský původ žadatelky. Odbor zdravotní péče ve svém posouzení přímo uvádí následující: “Dle našeho názoru nelze pro sterilizaci [v tomto případě] uvést zdravotní důvody. Rovněž není přípustné uvádět jako důvod ke sterilizaci romský původ žadatelky. Ve zdravotnické dokumentaci chybí jakákoliv zmínka o tom, že byla žadatelka o významu a důsledcích zdravotního výkonu sterilizace poučena.”

Ačkoliv jsme všemi těmito argumenty argumentovali již v původní žádosti, Ministerstvo zdravotnictví se k nim v rozhodnutí ani nevyjádřilo.

Samotný rasový důvod ukazuje na protiprávnost provedené sterilizace. Ostatně i sama důvodová zpráva k zákonu zmiňuje eugenický charakter této státní politiky: “Dalším cílem však bylo i zajištění „kvalitnější populace,“ jak vyplývá ze zpráv okresních národních výborů, jež dávku poskytovaly. Z této skutečnosti lze bezesporu dovozovat nepřípustný eugenický charakter této praxe, která směřovala k omezení počtu narozených dětí v některých skupinách obyvatel, které byly tehdejším režimem vnímány jako problémové, nepřizpůsobivé či nežádoucí, ať již to byla romská populace, jak naznačují zjištění ochránce, anebo osoby s duševním či jiným zdravotním postižením, či osoby s větším počtem dětí.”

Přijetí odškodňovacího zákona bylo dlouhým bojem, který trval více než 18 let. Na Českou republiku apelovaly mezinárodní orgány, aby oběti odškodnila. Nyní, když tento zákon existuje, Ministerstvo zdravotnictví rozhoduje v rozporu s jeho účelem. Tak se ostatně vyjádřila i bývalá zástupkyně ombudsmana a současná členka Rady vlády pro lidská práva Monika Šimůnková: “Takové rozhodnutí, které hodnotí sterilizaci, u které je jako důvod uveden romský původ, jako sterilizaci v souladu s právem, jde bohužel přímo proti smyslu odškodňovacího zákona.”

Ministerstvo zdravotnictví ale nereagovalo na právní argumentaci ve více případech. V žádostech často argumentujeme judikaturou ESLP, diskriminací, náležitostmi a povahou informovaného souhlasu, povinným postupem, který stanovila sterilizační vyhláška nebo například dobrými mravy. Všechna tato argumentace zůstává v rozhodnutích ze strany Ministerstva zdravotnictví nezohledněna, dokonce nezmíněna.

Pro více informací kontaktujte Annu Štefanidesovou na e-mail anna.stefanidesova@llp.cz.

Anonymizované dokumenty:

Žádost o odškodnění

Posouzení Odborem zdravotní péče

Rozhodnutí MZČR

Žádost o sterilizaci + souhlas (výňatek ze zdravotnické dokumentace)

Otevřený dopis – Vyhodnocení efektivity zákona o odškodnění za protiprávní sterilizace

Otevřený dopis – Vyhodnocení efektivity zákona o odškodnění za protiprávní sterilizace půl roku po nabytí jeho účinnosti

Vážený pane předsedo vlády, vážený pane ministře zdravotnictví,

dovolte nám, abychom se na Vás obrátili s následujícím sdělením. Považujeme za mimořádně dobrou zprávu, že se Česká republika rozhodla čelit tváři v tvář krutým praktikám protiprávních sterilizací žen, a to přijetím příslušného zákona s drtivou podporou poslanců i senátorů Parlamentu ČR. 

Ženy, které se staly obětmi těchto praktik, jež mají kořeny hluboko v totalitě, bojovaly dlouhých 18 let za spravedlnost. Mnoho z nich je dnes v pokročilém věku a v křehkém zdravotním stavu. Tyto ženy a jejich podporovatelé si velice váží tohoto odvážného rozhodnutí společenské vůle vyrovnat se s minulostí. Jsme hrdi, že Česká republika dokázala přijmout rozhodnutí o jejich odškodnění a zařadit se tím po bok vyspělých demokracií jako je například Švédsko. Pevně věříme, že se rozhodnutí českých zákonodárců stane inspirací pro další země, kde se oběti podobných praktik dodnes nemohly domoci spravedlnosti.

Zákon o odškodnění je v účinnosti již více než 6 měsíců. Naše prvotní hodnocení jeho účinnosti ovšem vede kromě uvedených přínosů i k vážným obavám o dílčí selhání při jeho praktické implementaci. Obracíme se na Vás jménem obětí, které jsou nyní kvůli výkladu a aplikaci předmětného zákona v nejistém postavení.

Hlavní problémy

  1. U většiny žádostí o odškodnění není splněna lhůta daná zákonem pro jejich vypořádání a řízení se protahuje na více měsíců, než kolik stanoví zákon. To samo o sobě podkopává víru žadatelek v tento proces.
  2. Ačkoliv přijatý zákon výslovně umožňuje i jiné důkazy než zdravotnickou dokumentaci, nejsou nám známy takové případy, kde by jiný důkaz byl uznán. To znamená, že žadatelky, jejichž dokumentace byla skartována, odškodnění zatím nezískávají, a to ani v případě, že šlo o skartaci v rozporu se zákonem nebo byly dokumentace ztraceny či zničeny. Zákon přitom přiznává odškodnění za protiprávní sterilizace již od roku 1966. 

K 31. 5. 2022 bylo podáno 261 žádostí a rozhodnuto 74. Z výše uvedených důvodů však bylo úspěšných pouze 35 z těchto rozhodnutých žádostí, což je méně než polovina.

Navrhovaná řešení

K nápravě stávajícího neutěšeného stavu by pomohla změna v provádění zákona v následujících bodech:

  1. Při posuzování jednotlivých žádostí zodpovědnými úředníky mít na paměti účel odškodňovacího zákona a nepostupovat při posuzování žádostí ryze formalisticky. Není chybou žadatelek, že České republice trvalo přijetí odškodňovacího mechanismu tolik let, že jsou jejich zdravotnické dokumentace nenávratně skartovány nebo jinak poškozeny.
  2. Dodržování lhůty pro vyřízení žádostí (tj. do 60 dní, jak předepisuje zákon).
  3. Přijetí metodiky pro určení, zda nepřímý důkaz nemůže stačit k uznávání nároku, by rovněž přispělo k řešení současných problémů. Touto problematikou se již dříve zabýval veřejný ochránce práv v Závěrečném stanovisku z roku 2005.
  4. Navázání intenzivnější spolupráce s odborníky z občanské společnosti, kteří se tématem dlouhodobě zabývají. O tuto formu spolupráce doposud ministerstvo nejevilo dostatečný zájem. 

Jsme přesvědčeni, že Vaše osobní angažmá pomůže současný neuspokojivý stav vyřešit a stát se inspirací ve společenství demokratických zemí, mezi které právem patříme.

Podepsáni:

Gwendolyn Albert, lidskoprávní aktivistka a překladatelka

Alena Drbohlavová Gronzíková, IQ Roma servis, z.s., občanská členka Rady vlády pro  záležitosti romské menšiny

Fedor Gál, sociolog

Monika Granja, Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové

Elena Gorolová, Spolek žen obětí protiprávní sterilizace

Lenka Hečková, ČOSIV, z.s.

Jan Husák, občanský člen Rady vlády pro záležitosti romské menšiny

Božena Jirků, Nadace Charty 77

Ðorđe Jovanović, President of the European Roma Rights Centre

Michal Miko, RomanoNet, z.s.

Ankó Orsós, Amrita OBK Association

Ruben Pellar, překladatel

Čeněk Růžička, Výbor pro odškodnění romského holocaustu v ČR

Zdeněk Ryšavý, ROMEA, o.p.s.

Marta Smolíková, Otevřená Společnost, o.p.s.

Hana Stelzerová, Česká ženská lobby, z.s.

Monika Šimůnková, zástupkyně ombudsmana

Anna Štefanidesová, Liga lidských práv

Kumar Vishwanathan, Vzájemné soužití, o.p.s.

Ladislav Zamboj, Poradna pro občanství/Občanská a lidská práva, z.s.

Otevřený dopis ve formátu PDF:

Otevřený dopis obecná verze

Otevřený dopis ministru zdravotnictví

Otevřený dopis předsedovi vlády

Odpověď ministra zdravotnictví 

Pro více informací můžete kontaktovat právničku Annu Štefanidesovou na tomto e-mailu: anna.stefanidesova@llp.cz

Senát schválil zákon o odškodnění nedobrovolně sterilizovaných osob

Oběti nedobrovolných sterilizací se nejspíš dočkají odškodnění ve výši 300 tisíc korun. Návrh zákona dnes schválil Senát a míří k podpisu prezidentu republiky. Očekává se, že odškodnění dosáhne zhruba 400 obětí.

Odškodnění se týká osob, které byly sterilizovány bez souhlasu nebo pod nátlakem mezi lety 1966 a 2012. Oběti bojují o odškodnění více než 15 let. Hlavní mluvčí se stala Elena Gorolová, kterou za její vytrvalý boj ocenila i britská BBC. K nápravě Českou republiku vyzvala i řada mezinárodních organizací, mezi nimi i OSN a Rady Evropy.

Zákon předložila Helena Válková z klubu ANO již v září roku 2019. Cestu Poslaneckou sněmovnou komplikovala pandemie koronaviru. Prvního čtení se zákon dočkal až v březnu roku 2021. Navzdory komplikacím míří k podpisu prezidenta Miloše Zemana.

Na nedobrovolné sterilizace upozornil veřejný ochránce práv v roce 2005. Na jeho práci navázala Anna Šabatová. K odškodnění přispěl dlouholetý boj nevládních organizací Ligy lidských práv, Vzájemného soužití, Poradny pro občanství a dalších. Významně přispěla také nynější zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková.

O odškodnění se pokoušel již dřívější ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier. Vláda jeho snahu tenkrát zamítla. Řada obětí se tak již odškodnění nedožila. Pro ty ostatní začne v příštím roce běžet tříletá lhůta pro podání žádosti o odškodnění. Rozhodovat bude ministerstvo zdravotnictví. Na řadu může přijít i soudní proces, v případě zamítnutí žaloby.

Odškodnění pro oběti představuje nejen finanční, ale i symbolické odškodnění za závažné porušení jejich lidských práv.

Více informací poskytne:

Sandra Pašková, právnička Ligy lidských práv – tel.: +420 733 524 316, e-mail: sandra.paskova@llp.cz

Komisařka Rady Evropy pro lidská práva vyzvala také senátory k odškodnění sterilizací

Komisařka Rady Evropy pro lidská práva vyzvala po poslancích také senátory k odškodnění sterilizací. Zákon mají projednávat již zítra.

Originál dokumentu najdete zde, níže je neoficiální překlad, za nějž děkujeme Rubenu Pellarovi.

 

Pan Miloš VYSTRČIL
Předseda Senátu České republiky

Paní Miluše HORSKÁ
Předsedkyně výboru pro sociální politiku

Pan Jiří DRAHOŠ
Předseda Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu České republiky

Pan Tomáš GOLÁŇ
Předseda Ústavně-právního výboru Senátu České republiky

Paní Miroslava NĚMCOVÁ
Zpravodajka k senátním tiskům (tisk č. 119)

Štrasburk, 8. července 2021

Vážení pane předsedo Senátu, pánové předsedové a paní předsedkyně výborů, paní zpravodajko,

jako komisařka Rady Evropy pro lidská práva mám za úkol pečovat o účinné dodržování lidských práv ve všech 47 členských státech Rady Evropy. Důležitou součástí mé práce v tomto ohledu je vést dialog s vládami a parlamenty členských států a být jim nápomocna při řešení případných nedostatků v jejich zákonech a postupech.

V tomto případě se na Vás obracím, abych vyjádřila svou podporu Návrhu zákona o jednorázovém finančním odškodnění osob, které se staly obětí protiprávní sterilizace (senátní tisk č. 119). Potěšilo mne, že návrh zákona nedávno přijala Poslanecká sněmovna a následně byl postoupen do Senátu k dalšímu projednání.

Ve svém dopise Poslanecké sněmovně ze září 2020, který naleznete zde, jsem uvedla, že návrh zákona poskytuje zvoleným zástupcům v České republice významnou příležitost vyřešit historickou nespravedlností vůči ženám, zejména ženám romského původu, které se staly oběťmi nucených a násilných sterilizací. Konkrétně by návrh zákona představoval významný krok k vytvoření dostupného a účinného mechanismu, který by zajistil, že oběti obdrží odškodnění za utrpěnou újmu, jak to vyžadují závazky České republiky v oblasti lidských práv. Vyzývám proto členy Senátu, aby návrh zákona přijali, a využili tak vhodnou příležitosti, kterou poskytuje, aby se oběti mohly dočkat určité míry spravedlnosti a posunuly se vpřed.

Byla bych vděčna, kdybyste mohli tento dopis sdílet se všemi členy Senátu, včetně členů Vašich příslušných výborů.

S úctou,

Dunja Mijatović

Nedobrovolně sterilizovaná žena se brání u Evropského soudu pro lidská práva

Paní Maděrová byla v roce 1982 nedobrovolně sterilizována při porodu císařským řezem a v České republice se nedočkala ani potrestání pachatelů, ani odškodnění. Proto se s pomocí Ligy lidských práv obrátila v roce 2013 na Evropský soud pro lidská práva. Jeho rozhodnutí bude vyhlášeno dne 1. 7. 2021 a shrnutí případu soudem je zveřejněno ve francouzštině zde. Poslanecká sněmovna dne 4. 6. 2021 schválila ve třetím čtení návrh zákona, na základě kterého by protiprávně sterilizované ženy mohly být jednorázově odškodněny částkou 300.000 Kč.

Průběh případu klientky

V roce 1982 klientka porodila ve věku 22 let ve znojemské nemocnici císařským řezem a v průběhu porodu jí bez jejího informovaného souhlasu byla provedena také sterilizace. Lékař jí sice po porodu o zákroku latinským výrazem řekl, ale nikdo jí nevysvětlil, co zákrok přesně znamená a že je trvalý. Sterilizace negativně zasáhla do jejího soukromého a rodinného života, neboť klientka se podruhé vdala a se svým druhým manželem plánovala rodinu a snažila se otěhotnět. Podstoupila neúspěšný pokus o umělé oplodnění. O tom, že je trvale neplodná v důsledku sterilizace, se dozvěděla až mnohem později v době, kdy se protiprávní sterilizace žen řešily v televizi, kde odborník srozumitelně vysvětloval, co sterilizace znamená.

Sterilizace neproběhla v souladu s tehdejším zákonem. Klientka o zákrok nežádala, ani jí nebyl nabídnut způsobem odpovídajícím tehdejší právní úpravě – po získání svobodného a informovaného souhlasu a po schválení sterilizační komisí. Nebyla o zákroku předem poučena, ani nebyl předem vyžádán její souhlas. Teprve 3. den po porodu jí byl dán k podpisu čistý list papíru, který byl následně vydáván za informovaný souhlas k zákroku.

Po té, co se klientka dozvěděla o tom, co sterilizace znamená a že jde o nevratný zákrok, obrátila se na advokátku a s její pomocí podala trestní oznámení a také podala žalobu na ochranu osobnosti ke Krajskému soudu v Brně. Požadovala od znojemské nemocnice omluvu a finanční zadostiučinění. Soudy v České republice včetně Ústavního soudu jí však přiznaly jen omluvu, neboť podle nich byl nárok na finanční odškodnění promlčen.

Liga lidských práv převzala zastoupení klientky v průběhu řízení o její stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva. Podle našeho názoru je námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy, a to s ohledem na závažnost zásahu do lidských práv a na to, že klientka nikdy ze strany nemocnice nebyla řádně poučena o důsledcích sterilizace.

Ke sterilizacím v Československu

Od 70. let docházelo k nedobrovolným sterilizacím nejen romských žen jako součást „sociální“ politiky československé vlády. Vláda totalitního státu kolaborovala s gynekologicko-porodnickou obcí. Někdy porodníci prováděli sterilizace také dle vlastního uvážení v situaci, kdy se domnívali, že ví lépe, co je pro ženu dobré. Sterilizace bez svobodného a informovaného souhlasu ženy je jednou z nejzávažnějších forem porodnického násilí. Za provádění tohoto násilí na ženách nebyl v historii naší země nikdo nikdy potrestán.

Hlavními právními problémy nedobrovolných sterilizací byly následující charakteristiky, které definovala kancelář veřejného ochránce práv, když se sterilizacemi v roce 2004 začala zabývat:

  • Chybějící svobodná vůle

Ženy často poskytly svůj souhlas pod nátlakem. Buď na ně tlačili sociální pracovníci, kteří jim vyhrožovali odebráním dětí, nebo zdravotníci u porodu, kdy na ně byl vyvíjen tlak především nedostatkem času pro rozhodnutí.

  • Nedostatečné informace podané pacientce

Často byl souhlas sice poskytnut, ženám ale bylo málokdy vysvětleno, co pro ně bude zákrok znamenat a že je nevratný. Souhlas tedy nebyl informovaný a v souladu se zákonem.

  • Nedostatek formálních náležitostí

Tento aspekt úzce souvisí s předchozím, protože tehdejší zákony požadovaly, aby sterilizace byla provedena pouze se souhlasem pacientky či na její žádost a se souhlasem sterilizační komise. Tyto požadavky byly nezřídka ignorovány a někdy byly tyto souhlasy získány až zpětně po provedení zákroku.

  • Úplná absence souhlasu

V některých případech lékaři tvrdili, že šlo o medicínsky nezbytný zákrok. Nejčastěji sterilizaci vykonali v průběhu druhého císařského řezu. Sterilizace však není život zachraňující úkon, proto je nezbytné, aby k ní pacientka dala informovaný souhlas (viz například rozsudek Evropského soudu pro lidská práva V. C. proti Slovensku).

Projednávaný odškodňovací zákon může přinést odčinění

Po mnoha pokusech v minulosti o přijetí zákona o odškodnění protiprávně sterilizovaných žen se nakonec podařilo projednat návrh zákona, který předložili poslanci napříč politickými stranami a který v červnu 2021 poslanci schválili ve třetím čtení. Pokud zákon nabyde účinnosti, umožní obětem protiprávně provedených sterilizací získat jednorázové odškodnění ve výši 300.000 Kč.

V důvodové zprávě k návrhu zákona jsou zmíněny závěry veřejného ochránce práv, který poukazuje na to, že jedním z cílů bylo zajištění „kvalitnější populace,“ z čehož lze dovozovat nepřípustný eugenický charakter praxe, která směřovala k omezení počtu narozených dětí v některých skupinách obyvatel, které byly tehdejším režimem vnímány jako problémové, nepřizpůsobivé či nežádoucí, ať již to byla romská populace, nebo osoby s duševním či jiným zdravotním postižením, či osoby s větším počtem dětí. Ze zkušeností Ligy lidských práv se ovšem protiprávní sterilizace týkaly i osob, které tyto parametry nesplňovaly a mezi které patří i naše klientka.