Čtvrtek, 29. května 2008Tiskové zprávy
Brno, Budapešť – 29. května 2008 – Krajský soud v Brně potvrdil právo pacienta na vydání zdravotnické dokumentace, aniž by pacient musel předem hradit náklady na pořízení kopie.
Soud tak rozhodl v případě pana M., klienta Ligy a MDAC, který v dubnu 2005 požádal Fakultní nemocnici v Brně o poskytnutí kopie jeho zdravotnické dokumentace. Ta vydání kopie odmítla s tím, že dokumentace obsahuje údaje o třetích osobách a neposkytla panu M. ani upravenou kopii, která by takové informace neobsahovala. Proto se pan M. obrátil na soud. Přestože soud prvního stupně žalobu zamítl, odvolací soud dal žalobci za pravdu a nemocnici přitom upozornil na to, že právo pacienta na vydání kopie zdravotnické dokumentace nemůže být podmíněno předchozím uhrazením nákladů na její pořízení. Ze zákona totiž vyplývá, že úhradu těchto nákladů může zdravotnické zařízení požadovat až následně, tedy poté, co kopii dokumentace pacientovi předá. A právě výše nákladů na pořízení kopie zdravotnické dokumentace, jejichž úhradou nemocnice podmiňovala její vydání, byla v případě pana M. zarážející. Nemocnice požadovala uhradit náklady v celkové výši 1 396 Kč, z čehož pouze 106 Kč tvořily náklady na pořízení samotné kopie a zbytek částky tvořila úhrada za 1,45 hodin práce lékaře a za 2 hodiny práce dalšího zaměstnance nemocnice.
„Toto rozhodnutí opětovně potvrzuje, že pacient má vedle práva na nahlížení do vlastní zdravotnické dokumentace a pořizování si výpisů a opisů rovněž právo na vydání její kopie. Je přitom na pacientovi, jakou konkrétní formu získání informací ze zdravotnické dokumentace zvolí a zdravotnické zařízení je povinno tuto volbu respektovat“, uvádí Jana Marečková, právnička MDAC a Ligy.
Právník MDAC a Ligy Maroš Matiaško dodává: „Bohužel praxe ukazuje, že domoci se práva na vydání kopie vlastní zdravotnické dokumentace postupem podle zákona je pro pacienty stále obtížné a zdlouhavé. Naopak, nemocnice dostatečně nechrání zdravotnické dokumentace pacientů před neoprávněným nahlížením cizími osobami, jak prokázal nedávný test MF Dnes. Neoprávněné osoby tak paradoxně mohou získat přístup ke zdravotnické dokumentaci mnohem snadněji než samotný pacient.“
Bližší informace poskytne:
Jana Marečková, právnička MDAC, mobil: +420 773 621 228.
Čtvrtek, 15. května 2008Tiskové zprávy
Brno – 16. května 2008 – Ve dnech, kdy se vzhledem k nedůstojným sporům mezi nejvyššími představiteli české justice občané již poněkolikáté ptají, proč se jistý politický případ nedostal k posouzení trestnímu soudu, zveřejňuje Liga lidských práv analýzu, která se zabývá rolí poškozeného a státního zástupce v trestním řízení. Analýza navazuje na předchozí práci Ligy na případech porušování lidských práv a byla připravena pro třetí ze série kulatých stolů pod záštitou ministra spravedlnosti. Na rozdíl od předešlých analýz (Práva obětí trestných činů, Návrhy na posílení ochrany obětí trestných činů před druhotnou viktimizací), které jsou zaměřeny na různé aspekty postavení obětí trestných činů, se nová analýza konkrétněji zabývá možnostmi jak dostat případ přes státního zástupce k soudu.
Liga dává k veřejné diskusi materiál vytvořený na základě zahraničních modelů a případů z České republiky. V souvislosti s rekodifikací trestního řádu navrhuje opatření, která mohou přispět k posílení práv poškozených, ke kvalitnější činnosti státních zástupců a zejména k tomu, aby se k trestnímu soudu dostaly také případy, kdy by měl být potrestán policista, lékař nebo třeba i politik. Řada z nich se totiž přes státní zástupce k soudům nedostane a navzdory podloženým stížnostem poškozených i jejich právních zástupců skončí v tzv. „přípravném řízení“.
Občan poškozený trestným činem nemá v ČR právo v případě nečinnosti nebo zastavení stíhání ze strany státního zástupce obžalovat pachatele sám, narozdíl od sousedních států jako je Německo, Polsko, Rakousko, Maďarsko a dalších evropských zemí, které dávají poškozeným možnost tzv. „subsidiární žaloby“. Tu je možno využít v případě, kdy se státní zástupce rozhodne věc nestíhat. Poškozený poté může nastoupit na jeho místo. Obdobný systém fungoval také v Československu mezi válkami. Na setkáních se současnými i bývalými vysokými představiteli justice právníci Ligy diskutovali také další možná řešení tohoto neduhu. Navrhováno je například zavedení vyšetřujícího soudce, zřízení úřadu veřejné obhajoby nebo efektivní inspekce ministra spravedlnosti kontrolující státní zástupce. Tyto návrhy analýza Ligy rovněž stručně zmiňuje.
Přestože se na mediálním poli v současné době řeší pouze jedna konkrétní politická kauza, která se nedostala k soudu, podle dlouhodobých zkušeností právníků Ligy se tento trend dotýká mnoha poškozených. Neupozorní-li se zavčas na případy a porušování práv společensky méně významných občanů, často bývá pozdě na změnu přístupu v ožehavých kauzách politických. Ilustrovat to lze na případech bezdůvodného policejního násilí, protiprávních sterilizací, zneužívání práv duševně nemocných či dalších pochybení ze strany profesních skupin, kterým orgány činné v trestním řízení poskytují oproti ostatním občanům bezdůvodně vyšší ochranu.
Liga podporuje kvalitní práci státních zástupců i jejich významné postavení v trestním řízení. Musí jim ovšem předcházet důsledný postup při vyšetřování také těch kauz, kde jde z pohledu řady žalobců o méně významné občany, jako jsou Romové nebo oběti policejního násilí z řad demonstrujících a tanečníků techna.
Zlepšení managementu a mírné zvýšení efektivity činnosti státních zástupců by mohl přinést zákon o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státních zastupitelství, který byl přijat letos v dubnu. Jak však vyplynulo z diskuse u kulatého stolu, kde se právníci Ligy sešli se státními zástupci, tento zákon není spojen s koncepcí finančního posílení míst na státních zastupitelstvích. Nelze tudíž očekávat, že přinese zvýšení počtu jejich pomocného personálu.
Příklady z praxe:
Právníci Ligy mají díky řadě konkrétních kauz i projektů osm let zkušeností s případy policejního, domácího i sexuálního násilí, stejně jako s případy s prvky závažných pochybení lékařů. A to z většiny regionů republiky.
Konkrétní zkušenost můžeme ilustrovat například na případech nevyšetření protiprávních sterilizací. Vzhledem k jejich závažnosti podal v letech 2005 trestní oznámení v konkrétních případech veřejný ochránce práv JUDr. Otakar Motejl. Všechny ovšem státní zástupci odložili bez nalezení pachatele, navzdory stížnostem právničky Ligy, která zastupovala oběti. Zřejmě proto i letos ombudsman podal dalších 5 trestních oznámení s příkladnou snahou o potrestání pachatelů těchto závažných zásahů do fyzické integrity žen. Budou opět všechny bez dalšího odloženy?
Obdobné je to s odkládáním desítek případů policejního násilí (kupříkladu po CzechTeku 2005, ale i v každodenní praxi policie). I v případech, kdy byli konkrétní pachatelé trestných činů rozeznáni, státní zástupci je ve spolupráci s inspekcí ministra vnitra odložili nebo zastavili s odůvodněním, že případy nejsou natolik vážné, aby se k soudu vůbec dostaly. V konkrétních kauzách jsou místo násilných policistů před trestní soud postaveny nebo trestním příkazem odsouzeny dokonce samy napadené osoby.
Bližší informace poskytne: Jiří Kopal, právník a předseda Ligy lidských práv, mobil: 776 234 446
Úryvky z analýzy Procesní práva poškozeného a role státního zástupce:
„V rámci diskuse o diskreci státních zástupců jsou poznatky právníků Ligy na straně poškozených cele založeny na dosti zásadní zkušenosti. Když se dostane případ jimi vedený přes řadu nástrah přípravného řízení konečně před trestní soud, bývají alespoň některé osoby za zásahy do fyzické integrity občanů odsouzeny. A to včetně osob působících ve státních orgánech. Důležitou úlohu v tom podle naší zkušenosti hraje možnost zmocněnce nebo advokáta na straně poškozených cíleně klást otázky obžalovaným i svědkům během řízení a doplňovat tak činnost státního zástupce. Toto tvrzení se dá ilustrovat konkrétním příkladem, kdy kupříkladu v posledních čtyřech letech bylo v případech bezdůvodného násilí ze strany policie vedených právníky Ligy na straně poškozeného, odsouzeno 9 policistů (6 státních, 3 městští). Přitom s případy útoků na fyzickou integritu ze strany policie jsme se setkali v daleko vyšším počtu případů. Zásadní rozdíl byl v tom, že drtivá většina se vůbec nedostala k soudu. V každém z případů, když už se došlo do stádia řízení před soudem, vždy byl alespoň jeden z obžalovaných násilných policistů odsouzen.“ str. 25
„Naše zkušenosti vycházejí z praxe, kdy v řadě případů stavovsky silných skupin – policistů, lékařů apod., existuje v České republice slabší motivace důsledně dotáhnout kauzy a postavit i některou osobu z těchto stavů před trestní soud, aby rozhodl o jejich vině a případném trestu (bez toho, že bychom volali za každou cenu po trestech nepodmíněných). Dochází zde tak podle našeho názoru k nerovnosti občanů před zákonem, jakkoli takový názor vyvolává kritiku z důvodů „přílišné paušalizace“.“ str. 26
Práce právníků Ligy lidských práv v této oblasti byla podpořena grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti.
Úterý, 6. května 2008Aktuality
Liga lidských práv spustila 6. 5. 2008 webové stránky Férové školy. Na www.ferovaskola.cz naleznete kompletní informace k certifikátu Férová škola včetně standardů, procesních pravidel, inspirativních námětů a kurikulární části. Dále pak údaje o komisi, elektronickou přihlášku, seznam škol, které o Certifikát zažádaly a v budoucnu také seznam škol certifikovaných.
Učitelům a ředitelům škol nabízíme na stránkách Férové školy exkluzivně kurzy Právní pancíř ředitele školy, Právní KPZ pedagogického pracovníka a kurz Poznej svá práva, máš na to právo.
V sekci média budeme postupně zveřejňovat jak všechny tiskové zprávy a další materiály pro novináře, tak informace o Férové škole, které se objevily v médiích. Těšit se můžete na zajímavé rozhovory s tvůrci Certifikátu, ministrem školství, komisaři Férové školy a dalšími odborníky, kteří mají k tématu inkluzivního vzdělávání a systému základního školství, co říci.
Aktuality, materiály ke stažení, fotografie, to všechno je vám k dispozici na Férové škole.
Úterý, 6. května 2008Tiskové zprávy
Brno, Budapešť – 6. května 2008 – V sobotu 3. května 2008 vstoupila v platnost Úmluva o právech osob se zdravotním postižením poté, co ji 3. dubna ratifikoval dvacátý stát. Znamená to, že Úmluva samotná i její Opční protokol se staly právně závaznými. Dalších 106 států, mezi nimi i Česká republika, již Úmluvu podepsalo a vyjádřilo tak vůli stát se v budoucnu jejími smluvními stranami. Úmluva byla otevřena k podpisu 30. března 2007. V platnost tedy vstoupila velmi rychle, což svědčí o její významnosti a vůli členských států OSN plnit závazky, které z jejího textu vyplývají.
Cílem Úmluvy je odstranit existující překážky, které brání osobám se zdravotním postižením, ať už se jedná o postižení fyzické, duševní, mentální nebo smyslové, zapojit se do plnohodnotného života. Jednotlivá ustanovení Úmluvy ukládají státům povinnost zabránit diskriminaci osob se zdravotním postižením v různých oblastech života, kde podle mezinárodních zkušeností k jejich diskriminaci nejčastěji dochází. Jedná se například o právo na vzdělání, právo na práci, právo na začlenění do společnosti a přístup ke komunitním službám a právo na uznání způsobilosti k právním úkonům ve všech oblastech života na rovnoprávném základě s ostatními.
Právnička MDAC a Ligy Jana Marečková upozorňuje na to, že implementace Úmluvy v posledních dvou výše zmíněných oblastech bude v České republice velmi významná: „Klienti sociálních služeb většinou nemají dostatečný přístup ke komunitním službám, včetně osobní asistence, které jsou nezbytné pro nezávislý způsob života a začlenění do společnosti, a proto jsou nuceni setrvávat v institucích ústavního typu. Po přistoupení České republiky k Úmluvě bude mít vláda závazek transformovat systém ústavní péče a zvyšovat nabídku a kvalitu různých komunitních služeb, které ústavní péči nahradí.“
Druhou významnou oblastí implementace Úmluvy bude právní úprava způsobilosti k právním úkonům a systému opatrovnictví. Z Úmluvy vyplývá pro státy povinnost umožnit osobám se zdravotním postižením přístup k asistenci, kterou mohou potřebovat pro uplatnění své způsobilosti k právním úkonům, místo toho, aby byly způsobilosti zbavovány, jak je v České republice běžné. Jakékoliv opatření, které má osobám s postižením v tomto směru pomoci, musí respektovat práva a vůli těchto osob, být přiměřené a trvat jen po nezbytnou dobu. Současná právní úprava v České republice těmto principům neodpovídá, a bude se proto muset po ratifikaci Úmluvy změnit. MDAC ve spolupráci s partnerskými nevládními organizacemi zahájilo minulý měsíc odbornou diskusi k tomuto tématu.
Liga lidských práv a Centrum advokacie duševně postižených (MDAC) vítají vstup v platnost Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, podporují záměr české vlády Úmluvu ratifikovat a budou se zasazovat o její včasnou a důslednou implementaci.
Blližší informace poskytne:
Jana Marečková, právnička MDAC/Ligy, mobil: +420 773 621 228.
Poznámka pro editory:
Centrum advokacie duševně postižených (Mental Disability Advocacy Center, MDAC) podporuje lidská práva dospělých a dětí se skutečným či domělým mentálním či psychosociálním postižením. Zaměřuje se na oblast Evropy a střední Asie a používá právní nástroje k podpoře rovnosti a sociálního začleňování. Vizí MDAC je svět, v němž si lidé váží emocionálních, duševních nebo v učení spočívajících odlišností ostatních a respektují autonomii a důstojnost každého jednotlivce. MDAC má status přidružené organizace Rady Evropy.
Liga lidských práv je nevládní organizace, která pro zlepšení kvality a důstojnosti života prosazuje v české společnosti lidská práva za pomoci výzkumu, vzdělávání, vedení strategických případů právní cestou, předkládání argumentů a řešení. Liga je členem Mezinárodní federace lidských práv (FIDH) založené v roce 1922 v Paříži.
Čtvrtek, 13. března 2008Zprávy z médií
Novináři kupodivu nechávají tento exces projít bez zásadnějšího komentáře. Alespoň že se ozval jejich syndikát.
O čem je řeč? Do sněmovny míří na druhý pokus nový trestní zákoník. Aby prošel co nejhladčeji, předkladatelé v něm ponechali i zastaralou úpravu verbálních trestných činů. Vláda, která jindy používá liberální rétoriku, hodlá na přání blíže neurčených poslanců zachovat pomluvu jako trestný čin.
Mrtvý paragraf? Kdeže
Je možné, že v Česku už verbální trestné činy nejsou – naštěstí – pro samotné žurnalisty nebezpečné. Novinář se dokonce může stát na chvíli »stíhaným hrdinou«. Redakční advokáti je při občasných zjevně přehánějících trestních oznámeních podpoří. Politik se přechodně zesměšní.
Co ale nařčení z pomluvy jako nástroj proti občanům, kteří promluví do mocenských vztahů na regionální úrovni? Tak to zažil bývalý zaměstnanec zoo ve Dvoře Králové Roman Komeda, který si dovolil s kolegy upozornit na praktiky tamějšího vedení a označil ředitelku za »nekompetentní«. Protiútok přišel v podobě trestních oznámení za pomluvu dokonce ze dvou stran (od ředitelky a od jejího podřízeného). Až krajský soud obě věci – přes výhrady snaživé státní zástupkyně – zastavil.
Kdo tvrdí, že se zastaralý paragraf skoro nepoužívá, mýlí se. Každý rok je v Česku za pomluvu odsouzeno několik lidí. V roce 2006 si za ni odpykával dokonce nepodmíněný trest v pardubické věznici pražský právník Petr Partyk. Ten se měl dopustit pomluvy odesláním nepravdivé informace o jiné osobě do internetového fóra z počítače, ke kterému měl přístup.
Nikdo z údajně poškozených se v obou případech nenamáhal vysoudit odškodnění u civilního soudu. Proč, pokud pro ně byly výroky natolik urážlivé?
Výchova k zbabělosti
Trestní právo má představovat v právním státě krajní prostředek úpravy společenských vztahů. Má plnit i preventivně výchovnou úlohu. Co si ale pomyslit o těchto ustanoveních, jejichž potřebnost není v důvodové zprávě k zákoníku vysvětlena ani slovem?
Zkusme při absenci odůvodnění usoudit, že funkcí skutkové podstaty pomluvy je výchova k plýtvání finančními i lidskými zdroji státu a navíc k zbabělosti a záludnosti občanů. Proč tak silná slova?
K plýtvání v případě trestního stíhání tohoto činu se veřejně vyjádřila již dříve Soudcovská unie. Návod na zbabělé jednání je nasnadě – vyřešení verbálního ataku se přehodí na policisty a státní zástupce. A záludnost? Paragraf bývá často využíván účelově k zastrašování kritiků, zvlášť, pokud se o nich ví, že jim výdaje na advokáty zkomplikují život.
Každý má mít možnost vysoudit si za pomluvu solidní odškodnění, nikoli se však uspokojit trestní sankcí na verbálním narušiteli jeho vážnosti. Na to, že se pomluva má řešit pouze prostředky civilního práva, přichází stále víc postkomunistických zemí. Naposledy Estonsko, Ukrajina, Gruzie či Bosna.
K neodůvodněným ustanovením pošlapávajícím svobodu projevu patří i opomíjené, ale stále zbytečně široce vymezené schvalování. Čeští policisté jsou schopni vyšetřovat občany za souhlas s činem spáchaným aktivisty za práva zvířat v zahraničí před řadou let. (Tak efektivně trávili část své pracovní doby policisté loni v Brně.)
Trestní kodex nelze označit za moderní, jak by si přáli jeho tvůrci – dokud v něm zůstanou postsovětská ustanovení.
***
Každý rok je v Česku za pomluvu odsouzeno několik lidí. Jeden právník si za ni odpykal i vězení.
Jiří Kopal
Článek vyšel dne 12.3.2008 v Hospodářských novinách. (Výňatek z něj byl dále uveřejněn dne 13.3.2008 v Boleslavském deníku, Brněnském deníku, Českobudějovickém deníku, Havlíčkobrodském deníku, Hradeckém deníku, Moravskoslezském deníku, Olomouckém deníku, Plzeňském deníku, Pražském deníku a Ústeckém deníku.)
.gif){kind=small}
