Sněmovna přijala po sedmnácti letech nový policejní zákon, který má ambici vyšlapat cestu pro reformu policie. Obecně je nutno modernizaci činnosti policie podpořit. To se projevuje i v reakcích většiny médií, která jsou ráda, že se s policií konečně něco děje.
Příliš se tak nezabývají „detaily“, jaké představuje prostor pro zásahy do občanských svobod. V tom totiž zákon kopíruje negativní trendy v západní Evropě. A to nejen s ohledem na zásahy do našeho soukromí. I počet donucovacích prostředků v rukou policistů stoupá, obdobně jako počet druhů hraček pro děti v obchodech. Stejně jako děti někdy přistupují policisté k vynucování toho, proč tu nebo onu hračku ve svých rukách nutně potřebují a nezkoumají její zdravotní závadnost.

Opět mohou vždy přiléhavě argumentovat, že tyto prostředky zavedly před námi země, které pro nás byly v řadě ohledů v minulých desetiletích vzorem. Bude zřejmě trvat ještě pár let „paralyzujících“ zkušeností a kritického přemýšlení, které moderní vynálezy je lépe do výstroje naší policie nepřebírat. V částečně širší podobě než v minulosti zůstávají možnosti policie omezovat osobní svobodu občanů. I pro pouhá „podezření ze spáchání přestupku“. Tato hojně zneužívaná pravomoc se podceňuje. To je nebezpečné jak pro každodenní kontakt s policisty, tak pro situace, kdy vedení policie sahá k represivnějším metodám. Vzhledem k rétorice, kterou používá pro úspěch v politickém boji Strana zelených, je zajímavé vědět, že k rozšíření těchto pravomocí přispěl – zdržením hlasování – tento poslanecký klub. Ten je, zdá se, schopen se sjednotit alespoň tehdy, když jde o to, umožnit omezovat osobní svobodu občanů.

Proto je spravedlivé vyzdvihnout, že hodnotu osobní svobody v souladu s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv chápou vedle poslanců opozice také dva poslanci KDU-ČSL. Občanům lze v případě předvedení na policejní služebnu doporučit právní kroky končící stížností k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

Nejpikantnější je pak skutečnost, že od 1. ledna nebude moci vést vyšetřování o trestných činech policistů ani Inspekce ministra vnitra, ani státní zástupci. Je to neodpustitelná chyba v hlasování. A to z toho důvodu, že byla spojena s nedůstojným přístupem poslanců, kteří hlasovali o důležitých zákonech úmyslně překotně. Snad s motivací dostat se co nejrychleji na dovolenou? Doufejme, že senátoři se stihnou v moři vykoupat již předtím, než se dostanou k opravám školáckých chyb svých kolegů ze Sněmovny.

Jiří Kopal

Článek vyšel v deníku Právo dne 30. 6. 2008

policie, právo, svoboda