Předpokladem lepšího uplatnění lidí s postižením je kooperace všech subjektů

Transformace sociálních služeb se podle Ligy lidských práv neobejde bez spolupráce všech zainteresovaných subjektů, včetně škol, zaměstnavatelů a místních úřadů. Jen ta zajistí větší uplatnění lidí se zdravotním postižením na volném pracovním trhu.

Právě probíhající transformace sociálních služeb se neobejde bez spolupráce všech zainteresovaných subjektů. Podle Ligy lidských práv to dokazují příklady z evropských zemí, v nichž transformace začala již před mnoha lety. Jednou z nich je například Nizozemí, s jehož systémem sociálních služeb se čeští odborníci seznámili na konci června.

„Efektivní komunikace mezi organizacemi zaměstnavatelů a chráněnými dílnami poskytuje zaměstnancům nejenom lepší vyhlídky na získání pracovního místa, ale zároveň je na budoucí povolání dokáže připravit a pomoci jim přechod na volný pracovní trh zvládnout,“ uvedl právník Ligy lidských práv Petr Hanslian, který se cesty do Nizozemí zúčastnil.

V Holandsku, kde proces transformace sociálních služeb stále probíhá, je podle něj kladen velký důraz na získávání pracovních zkušeností ještě před nástupem na samotné pracovní místo, a to například formou stáží. Ty přitom začínají už ve škole u mladých žáků. Podle Ligy lidských práv se však uplatňují také na chráněných pracovištích, které tak nejsou poslední zastávkou pro znevýhodněného pracovníka, ale naopak jakýmsi tréninkem pro budoucí povolání.

Holanďané kladou podle Hansliana současně velký důraz na poskytnutí přesně takové odborné pomoci, kterou klient sociální péče potřebuje a chce. To se však dle jeho slov v daném prostředí projevuje tak, že ústavy nejen dále existují, nýbrž jsou také velmi striktně rozděleny podle diagnóz. Vzniká zde tedy segregace v segregaci.

Podle právničky Ligy lidských práv Denisy Slašťanová je nepochybné, že by služby měly být poskytovány v určité kvalitě. „Ale nemělo by to být na úkor společenské diverzity a možnosti, aby byl každý součástí komunity,“ dodává Slašťanová.

Jak funguje proces transformace sociálních služeb v zahraničí, se odborníci vydali zkoumat také do Anglie a v budoucnu navštíví ještě Finsko. Nabyté zkušenosti poté plánují aplikovat v České republice.

Prvním krokem bylo vytvoření analýzy porovnávající zahraniční právní úpravy a podmínky v České republice. Následovat bude řada odborných školení pro zřizovatele a pracovníky ústavů a vypracování metodiky, která by měla nabídnout nástroj pro zlepšení zaměstnávání lidí se zdravotním postižením a možnosti jeho aplikace na české prostředí.

 

Zprávu vydal Deník Referendum 11. července 2012, autorem článku je Vratislav Dostál.

Efektivnější zaměstnávání lidí s postižením se neobejde bez spolupráce škol, zaměstnavatelů a úřadů

Transformace sociálních služeb, kterou Česká republika v současné době prochází, se neobejde bez spolupráce všech zainteresovaných subjektů, včetně škol, zaměstnavatelů a místních úřadů. Jen ta zajistí větší uplatnění lidí se zdravotním postižením na volném pracovním trhu. Dokazují to příklady z evropských zemí, v nichž transformace začala již před mnoha lety. Jednou z nich je i Nizozemí, s jehož systémem sociálních služeb se čeští odborníci seznámili na konci června.

„Efektivní komunikace mezi organizacemi zaměstnavatelů a chráněnými dílnami poskytuje zaměstnancům nejenom lepší vyhlídky na získání pracovního místa, ale zároveň je na budoucí povolání dokáže připravit a pomoci jim přechod na volný pracovní trh zvládnout,“ říká právník Ligy lidských práv Petr Hanslian, který se cesty do Holandska zúčastnil.

V Holandsku (kde proces transformace sociálních služeb stále probíhá) je kladen velký důraz na získávání pracovních zkušeností ještě před nástupem na samotné pracovní místo, například formou stáží. Ty začínají už ve škole u mladých žáků. Uplatňují se však také na chráněných pracovištích, které tak nejsou poslední zastávkou pro znevýhodněného pracovníka, ale naopak jakýmsi tréninkem pro budoucí povolání.

Společenská inkluze však také nesmí chybět

Holanďané kladou velký důraz na poskytnutí přesně takové odborné pomoci, kterou klient sociální péče potřebuje a chce. To se však v daném prostředí projevuje tak, že ústavy (také například speciální školy) nejen dále existují, ale jsou také velmi striktně rozděleny podle diagnóz. Vzniká zde tedy segregace v segregaci. Právnička Ligy lidských práv Denisa Slašťanová říká: „Je nepochybné, že služby by měly být poskytovány v určité kvalitě, ale nemělo by to být na úkor společenské diverzity a možnosti, aby byl každý součástí komunity.“

Jak funguje proces transformace sociálních služeb v zahraničí, se odborníci vydali zkoumat také do Anglie a v budoucnu navštíví ještě Finsko. Nabyté zkušenosti poté plánují aplikovat v České republice. Prvním krokem bylo vytvoření analýzy porovnávající zahraniční právní úpravy a podmínky v České republice. Následovat bude řada odborných školení pro zřizovatele a pracovníky ústavů a vypracování metodiky, která by měla nabídnout nástroj pro zlepšení zaměstnávání lidí se zdravotním postižením a možnosti jeho aplikace na české prostředí.

Bližší informace poskytne:

Petr Hanslian, právník Ligy lidských práv, e-mail: phanslian@llp.cz

Denisa Slašťanová, právnička Ligy lidských práv, e-mail: dslastanova@llp.cz

Pracovní cesta se uskutečnila jako součást projektu „Nástroje pro zaměstnávání lidí s postižením v době transformace ústavů“ realizovaného v rámci Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost, financovaného z ESF a státního rozpočtu České republiky.

Politici usnadní nedobrovolnou hospitalizaci, ochránci práv jsou proti

Legislativci a ochránci lidských práv se přou kvůli novelám zákona o zdravotních službách. Ty zmírňují podmínky pro hospitalizaci člověka proti jeho vůli. Nebude už třeba nutné, aby byl shledán „bezprostředně nebezpečným“. Ochránci pacientů varují, že přibude těch, kdo se v léčebně ocitnou nedobrovolně.

Dvojice novel vrací do legislativy například možnost dodatečného souhlasu s nucenou hospitalizací. Nemocnice či léčebny mají na jeho získání 24 hodin. Vůbec jej pak nepotřebují, pokud pacienta přijmou na méně než osm hodin kvůli jeho vlastní bezpečnosti nebo z terapeutických důvodů.

Ze zákona by nově měla vypadnout podmínka bezprostřední nebezpečnosti pacienta před jeho hospitalizací. Poslanecká novela ponechává jen podmínku, která říká, že proti své vůli může na lůžku skončit ten, kdo ohrožuje sebe i své okolí „závažným způsobem“.

„Návrhy směřují k tomu, aby se situace řešily větší represí, a ne aby se hledaly cesty, jak nedobrovolným hospitalizacím předcházet,“ řekla iDNES.cz Zuzana Durajová z Ligy lidských práv. Podle právničky hrozí, že přibude lidí, kteří se v léčebnách a nemocnicích ocitnou neoprávněně.

„Je to návrat do minulosti, vrací se něco, co zvýší riziko zneužitelnosti,“ hodnotí změnu Jan Jaroš, ředitel občanského sdružení Kolumbus, jež sdružuje psychiatrické pacienty. „Z vlastní zkušenosti vím, jak lze dodatečný souhlas na pacientovi vynutit. Třeba hrozbou, že nebude mít vycházky,“ dodal Jaroš.

V léčebnách končí bez souhlasu stovky duševně nemocných

Výtky směřují k úpravě zákona o zdravotních službách. Ten začal platit v rámci reformy zdravotnictví v dubnu, přesto už má parlament k dispozici hned dvě novely, které jej mají změnit. Jednu podala skupina senátorů, druhou několik poslanců včetně ministra zdravotnictví Hegera.

Kromě toho, že novely ze zákona vypouštějí nutnost souhlasu obou rodičů k léčbě dítěte, zároveň pozměňují podmínky pro hospitalizaci bez souhlasu pacienta. K ní dochází například v situaci, kdy je pacient v bezvědomí, pod vlivem alkoholu či drog. Situace se ale týká také duševně nemocných nebo lidí, u kterých je podezření na duševní chorobu.

Podle Jaroše se jen v oboru psychiatrie ročně v léčebnách bez souhlasu ocitá asi 800 lidí. Z toho zhruba jedno procento tvoří schizofrenici.

Pacienti: Ať jsou v zákoně diagnózy

Právě schizofrenie patří k chorobám, které jsou svému okolí i pacientovi nejvíce nebezpečné. Novela prošla shodou náhod vládou v době, kdy schizofrenici vraždili nebo se o to pokusili (o jejich útocích čtěte zde).

I proto je podle Jaroše důležité, aby v zákoně byly vypsány konkrétní diagnózy a lékaři přihlíželi k závažnosti onemocnění. Navíc novela ponechává stav, kdy k nucenému převozu do léčebny stačí jen projev nemoci, nikoliv její diagnostikování.

„Pokud by v novele bylo definováno, že se jedná o diagnózu schizofrenie, a byly by v něm přesně vypsány její druhy i podmínka, že nebezpečnost bude konzultována s psychiatrem, s novelou bychom souhlasili,“ podotkl Jaroš.

Byrokracie musí jít při léčbě stranou, říkají lékaři

Návrat dodatečného získání souhlasu pacienta žádala Česká lékařská komora. „Změna je nutná, platný zákon v podstatě nařizuje žádat u každé hospitalizace bez souhlasu pacienta o povolení soud. To je nesmyslné,“ říká viceprezident ČLK Zdeněk Mrozek. Množství hlášení prý nezvládají zdravotnická zařízení ani soudy.

„Čtyřiadvacetihodinová lhůta je akceptovatelná. Vemte si, kolik pacientů přivezou podnapilých, od nich nejsme schopni získat souhlas. Týká se to i lidí se silnými otřesy mozku, po traumatech nebo u akutních porodů,“ vyjmenoval Mrozek.

Viceprezident ČLK je přesvědčený, že pravidla pro nucené hospitalizace by se neměla příliš zpřísňovat. „Ve smyslu, aby přibývalo byrokracie. Návrhem jsme se totiž snažili o přesný opak,“ dodal Mrozek.

Novelu obhajuje její spoluautorka, místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. „Dodatečný souhlas s hospitalizací se do ní dostal z praktických důvodů. Jsou situace, kdy člověka musíte hospitalizovat, ačkoliv se sám k tomu nemůže vyjádřit. Řešit všechno v krátkých lhůtách, které lékaři pro záchranu života potřebují, přes soudy není zrovna praktická věc,“ vysvětlila.

Podle ní by se o námitkách a odlišných právních stanoviscích k novelám mělo ještě diskutovat v rámci parlamentního připomínkování. „Je potřeba hledat takové řešení, kdy nebude člověk omezován na lidských právech, ale zároveň bude zajištěna ochrana společnosti. Je to balanc, který v okamžiku, kdy se zvrátí na jednu, či druhou stranu, tak je to špatně,“ dodala Gajdůšková.

 

Chyby přinášejí riziko žalob

V praxi podleLigy lidských právpovedou obě opatření ke změkčení podmínek nucené hospitalizace. A tedy i většímu rizikuzneužití a žalob.

Loni se Evropský soud pro lidská práva zastal 42letého muže, který si stěžoval na nedobrovolný pobyt v léčebně. „Stát musel zaplatit odškodné ve výši 12 tisíc eur,“ upozornila Liga. V přepočtu jde tedy zhruba o 300 tisíc korun. Soud dalMiloši Ťupoviza pravdu, protože podle českých zákonů měla léčebna žádat po 24 hodinách soud o souhlas s hospitalizací. Stalo se tak ale až po čtyřech dnech.

Novelu jsme chystali s právníky a pokud vím, tak je v souladu s mezinárodním právem i Ústavou ČR. Pokud ale vůči ní někdo vznesl výhradu, musíme to znovu prověřit. Ještě je čas vyladit rozpor v právních názorech,“ řekla iDNES.cz jedna z autorek, místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.

 

Zprávu vydal iDNES 8. července 2012, autorkou článku je Hana Válková.

Zahumenský: V Česku se ještě před soudem nedovoláte právní pomoci

Lidé u nás sice mají možnost požádat soud, aby jim ustanovil advokáta, ale soudy věci posuzují nejednotně. Zejména ale není zajištěna bezplatná právní pomoc předtím, než se obrátíte na soud, uvedl David Zahumenský, předseda Ligy lidských práv.

Dovolat se svých práv v dnešní komplikované společnosti vyžaduje pevné nervy, urputnost, snahu, čas a především peníze. Představíme vám některé z možností, jak získat bezplatné právní rady v různých oblastech našeho života. Začneme možnostmi právního poradenství Ligy lidských práv.

Liga lidských práv představuje neziskovou organizaci, která prosazuje aktivní pomoc lidem, kterým byly odepřeny jejich práva, především výkonem státní správy. Ročně zodpoví na stovky dotazů prostřednictvím emailu, telefonicky a osobními schůzkami. Vydává mnohé publikace a materiály, které mohou běžnému občanovi usnadnit orientaci v každodenním životě z hlediska práva. Blíže a odborněji s panem Davidem Zahumenským, předsedou Ligy lidských práv.

Dobrý den pane Zahumenský. Mohl byste ve stručnosti představit Ligu lidských práv pro naše čtenáře?
Jsme nezisková organizace, která hájí práva a svobody všech lidí. Snažíme se lidem pomáhat, aby znali svá práva a aktivně je prosazovali. Nejsme ale jen poradna pro nemajetné. Naším hlavním zaměřením je prosazovat systémové změny, které zlepšují kvalitu života v České republice.

Dovolím si jít rovnou k věci. V jakých případech poskytujete bezplatné právní zastoupení?
Obecně je možné říci, že bezplatné zastoupení se klientům snažíme zajistit v oblastech, kterými se zabýváme a kde věcem rozumíme. To jsou zejména práva dětí, práva lidí se zdravotním postižením, práva pacientů, případy násilí ze strany policie a práva obětí trestných činů.

Podle jakých kritérií si vybíráte případy pro bezplatné zastupování?
Víme, že nemůžeme pomoci každému, proto se vždy nejprve díváme, zda tady není někdo jiný, kdy by mohl klientovi pomoci, kdo třeba danému problému rozumí lépe. Pokud se jedná o případ v oblastech, kterými se zabýváme, zkoumáme především to, zda je zde kromě zájmu klienta na vyřešení věci, také veřejný zájem. Jestli má případ potenciál předejít porušování lidských práv v budoucnu.

Mohou se na vás běžní občané obrátit s kterýmkoliv právním dotazem nebo pouze s některými?
Lidé se na nás obracejí s rozličnými dotazy. Pokud jim nejsme schopni poradit, ať již proto, že se danými problémy nezabýváme, nebo z důvodu, že nám to nedovoluje naše kapacita, snažíme se je alespoň odkázat na někoho jiného, kdo by jim mohl pomoci. Bohužel se ale stává, že je těžké někoho takového najít.

Odpovíte všem dotazům, které k vám jsou zaslány, i ve formě zdvořilého odmítnutí?
Snažíme se odpovědět vždy, někdy jsme ale natolik zahlceni, že to může trvat déle.

Právní poradenství zdarma poskytujete přímo dle personálního zajištění Ligy lidských práv nebo spolupracujete s externími advokáty?
V Lize nyní pracuje 9 právníků, vedle toho spolupracujeme s celou řadou advokátů, kteří jsou schopni klientům pomoci zdarma. Například advokát Robert Cholenský v letošním roce získal cenu pro bono advokát roku za pomoc v případech policejního násilí a práv osob s mentálním postižením.

Který případ byl pro vás během vašeho působení v Lize lidských práv nejvíce emotivní?
Setkáváme se s řadou velmi emotivních situací. Právo není všemocné a někdy se věci nakonec semelou jinak, než by člověk čekal. Napadá mě případ rodiny, které byly ze sociálních důvodů odebrány děti, když rodiče po určitou dobu neměli řádné bydlení. Stalo se tak přesto, že Ústavní soud opakovaně prohlásil, že sociální důvody nemohou být důvodem pro přetržení pouta mezi rodiči a dětmi.

Když jsme do případu vstoupili, rodiče si již bydlení zase našli, na naši stranu se postavil veřejný ochránce práv a také v soudním řízení to vypadalo, že by se děti mohly k rodičům brzy vrátit. Pak ale byla u otce zjištěna roztroušená skleróza a rodičům se narodily další děti, dvojčata. S ohledem na zdravotní stav otce nakonec rodiče souhlasili s tím, aby starší děti zůstaly u pěstounů a pouze je pravidelně navštěvují.

Které případy zastupujete nejčastěji?
Nejvíce případů, kde poskytujeme zastoupení, se týká práv lidí s postižením. V České republice bohužel stále přetrvává pohled, že nejlepší ochranou pro lidi s mentálním postižením je zbavit je způsobilosti k právním úkonům a nenechat je tak o sobě rozhodovat. V půlce roku 2011 tak u nás bylo více než 26 tisíc občanů zcela zbaveno možnosti o sobě rozhodovat. Přitom například v Německu už vůbec institut úplného zbavení způsobilosti neznají. Naštěstí se situaci v zemích na západ od nás výrazně přiblížíme s účinností nového občanského zákoníku od ledna 2014.

Vy osobně, jak hodnotíte možnosti bezplatného právního zastupování a poradenství v České republice oproti zahraničí?
Lidé u nás sice mají možnost požádat soud, aby jim ustanovil advokáta, pokud splňují podmínky pro osvobození od soudních poplatků, ale soudy věci posuzují nejednotně (stalo se nám například, že klientce, která potřebovala řešit dva související právní problémy, jeden soud osvobození přiznal a jiný ne). Zejména ale není zajištěna právní pomoc předtím, než se klient obrátí na soud. Přitom právě včasné odborné zhodnocení situace a možností jejího řešení by v řadě případů pomohly nejvíce.

V České republice bohužel stále neexistuje účinný systém státem zajišťované právní pomoci. Zde zaostáváme nejen za našimi sousedy na západ od nás, ale také například Slováci už podobný zákon mají od roku 2005. Přestože česká vláda teze zákona schválila již v roce 2008, stále se nedaří najít politickou podporu pro jeho přijetí.

Přál byste si něco říci čtenářům závěrem?
Vzhledem k tomu, že je pro nás extrémně náročné zajistit finanční zdroje pro to, abychom mohli bezplatnou právní pomoc lidem v České republice zajišťovat i nadále, rád bych čtenářům nabídnul možnost vstoupit našeho klubu podporovatelů „Lidi Ligy“. Více informací čtenáři najdou na stránkách www.lidiligy.cz.

Jako tečku na úplný závěr bych Vás požádal o kontakty, kde se mohou čtenáři se svými dotazy a příběhy obracet?
Kontaktovat je nás možné telefonicky na čísle 545 210 446 nebo e-mailem na brno@llp.cz. Veškeré kontakty čtenáři najdou na našich stránkách www.llp.cz.

 

Zprávu vydal server Finance.cz 9. července 2012, autorem článku je Zbyněk Drobiš.

Vláda schválila návrh novely, která porušuje Úmluvu o lidských právech

Vláda v úterý schválila poslanecký návrh novely zákona o zdravotních službách, která má vyřešit problémy se souhlasy rodičů v případě poskytování zdravotní péče dětem. Na tiskové konferenci však politici zapomněli zmínit, že novela mění také právní úpravu nedobrovolných hospitalizací, přičemž tato změna jde přímo proti rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva.

„Vláda schválením novely nepochybně udělala správný krok k odstranění výkladové nejasnosti zákona, protože některá zdravotnická zařízení odmítala poskytnout ošetření dětem bez souhlasu obou rodičů. Na druhou stranu, v oblasti práv lidí s duševním postižením jde o velký krok zpátky,“ říká právnička Ligy lidských práv a Centra advokacie duševně postižených (MDAC) Zuzana Durajová.

Zákon o zdravotních službách nabyl účinnosti letos v dubnu a zavedl nové záruky před nedůvodnými zásahy do osobní svobody prostřednictvím zneužívání psychiatrické hospitalizace. Ke změně legislativy Česko vyzval Evropský soud pro lidská práva na základě rozsudku Ťupa proti České republice, podle kterého stát musel zaplatit odškodnění ve výši 12 000 eur. Novela však tyto záruky ruší a vrací úroveň ochrany práv lidí s duševním postižením do původního stavu.

Pokud novelu schválí parlament, dopustí se stát nejen dalšího porušení Evropské úmluvy o lidských právech, ale hrozí také, že se na Evropský soud obrátí další stěžovatelé. Případná odškodnění se mohou v součtu vyšplhat až na miliony korun, hrazených ze státního rozpočtu.

Stát by měl přemýšlet spíše o tom, jak člověku s duševní poruchou pomoct, ne jak ho snadněji zbavit osobní svobody

Podle zkušeností Ligy na jednu stranu často dochází k nedůvodným hospitalizacím pacientů s duševním postižením a na druhou stranu existují případy, kdy nedostatek péče vyústí až v tragédii, jak to ukazují i nedávné události v Jablonném nad Orlicí a Králíkách na Pardubicku. Takovým případům však nelze předejít uvolněním podmínek pro nucenou hospitalizaci, ani nelze všechny lidi s duševní poruchou preventivně zbavit osobní svobody.

Podle Ligy je klíčovým problémem nedostatečně rozvinutá síť prevenčních zdravotních a sociálních služeb. „Primárně by se mělo dbát na to, aby člověk nalezl pomoc a péči v komunitě, prostřednictvím ambulantního psychiatra a sociálních služeb. Zejména na malých obcích ale v současnosti neexistují dostupné služby, které by mohly člověku pomoct předtím, než se jeho duševní nemoc rozvine do extrémní fáze. Nucená hospitalizace proto nastává až tehdy, když systém selže a v mnoha případech bohužel až potom, co se stane nějaká tragédie,“ vysvětluje Durajová. Tuto situaci nedávno kritizoval i Výbor OSN proti mučení, který České republice doporučil, aby neprodleně začala s transformací psychiatrických služeb.

Bližší informace poskytne:

Zuzana Durajová, právnička Ligy lidských práv a Centra advokacie duševně postižených (MDAC), email: zdurajova@llp.cz, tel.: 773 692 282