Čtvrtek, 27. září 2012Zprávy z médií
Česká legislativa upravující zaměstnávání osob se zdravotním postižením má stále určité rezervy. K zaměstnání osob s handicapem firmám chybí dostatečná motivace a přetrvávající překážkou je i smýšlení veřejnosti. Přesvědčení o tom sdílí řada českých odborníků a neziskových organizaci.
Podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) je každý desátý občan České republiky osobou se zdravotním postižením. Většina těchto lidí žije ve velkokapacitních ústavech a nemá klasické zaměstnání, a to mnohdy i přesto, že řada z nich pracovat může a navíc také chce.
„Legislativa a politiky zaměstnanosti často opomíjejí fakt, že většina lidí se zdravotním postižením je, za předpokladu, že jim budou poskytnuty potřebné podmínky, schopna pracovat,“ píše se v nedávno vydané publikaci Ligy lidských práv s názvem Zaměstnávání lidí s postižením a transformace sociálních služeb, která se snaží zmapovat situaci v České republice a přijít s doporučeními na její změnu.
Potvrzují to i čísla ČSÚ a Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR, z nichž lze vyčíst, že v roce 2007 se mezi zdravotně postiženými občany nacházelo až 62 % úplně soběstačných lidí (v produktivním věku). Podíl zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných činil 14 %.
Hlavní legislativou, která upravuje práva a povinnosti související se zaměstnáváním lidí ze zdravotním handicapem, je Zákon o zaměstnanosti, který si v letošním roce prošel novelizací. I přesto, že od července došlo ke zpřísnění podmínek pro firmy, které nechtějí do svého pracovního kolektivu přijmout zdravotně postiženého, situace na českém trhu práce není podle řady odborníků a zástupců neziskových situací zdaleka ideální.
Povinnost zaměstnávat zdravotně postižené osoby mají v Česku společnosti, které zaměstnávají více než 25 zaměstnanců – v takovém případě musí zdravotně postižení tvořit minimálně 4 % jejich pracovního kolektivu. Firma se ale může z této státem dané povinnosti vykoupit (tzv. náhradním plněním).
I přes zpřísněné podmínky se k této možnosti podle informací médií kloní až 50 % firem. Je to pro ně pohodlnější, tvrdí odborníci a neziskové organizace.
Chybí motivace a pobídky
„Situace zaměstnávání osob se zdravotním postižením v České republice není dobrá zejména s ohledem na nedokonalosti legislativy a malou motivaci zaměstnavatelů osoby se zdravotním postižením zaměstnávat,“ řekla EurActivu jedna z autorek výše zmiňované studie Denisa Slašťanová.
Motivace zaměstnavatelů, která by měla být v režii státu, by se podle Slašťanové měla týkat třeba potřebných stavebních úprav na pracovišti, jež by umožnily, aby práci vykonával zdravotně postižený zaměstnanec. Náklady, stejně jako ony úpravy, by měly být přiměřené.
S větší stimulací zaměstnavatelů v odstraňování bariér na pracovišti souhlasí i Ladislav Kucharský, místopředseda Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR. „Jednou z bariér je bariéra fyzická – jen velmi pozvolna totiž vznikají místa, kam se zdravotně postižení mohou dostat bez pomoci někoho jiného. Takže ucházet se o zaměstnání v budově, kam vedou jen a jen schody, je vlastně zbytečné,“ uvedl.
Na mezery v české legislativě, která upravuje zaměstnávání tělesně handicapovaných, poukazuje i Petr Krčál, radní kraje Vysočina pro sociální oblast. Největší nedostatek spatřuje v tom, že zákony nepodporují aktivní zaměstnávání zdravotně postižených občanů. „Za svou praxi jsem se na Vysočině setkal pouze s jedním případem, kdy se firma sama přihlásila o to, že chce nabídnout práci pro zdravotně postižené občany,“ řekl redakci.
Zhoršení přinesla krize
Najít uplatnění na pracovním trhu není v současné době snadné ani pro člověka, který netrpí žádným tělesným handicapem, natož pak pro tělesně postiženého. Podle oficiálních údajů Českého statistického úřadu bylo ke konci loňského roku v České republice více jak půl milionu nezaměstnaných, z toho 12,5 % tvořily osoby se zdravotním postižením.
„Tak, jak se zostřují podmínky na obchodním trhu i trhu práce, reálné šance většiny zdravotně postižených, zejména pak těch nekvalifikovaných a více postižených, klesají,“ domnívá se Karel Rychtář, místopředseda Asociace zaměstnavatelů zdravotně postižených v ČR.
Podle něj tu ale přesto existuje řada firem, které zdravotně postižené zaměstnávat chtějí. Tato skupina sociálně odpovědných zaměstnavatelů prý navíc neustále roste.
„Stále ale chybí i tak jednoduchý základ, jakým je veřejně dostupný, státem garantovaný seznam firem, které zaměstnávají více než 50 % osob se zdravotním postižením,“ postěžoval si redakci.
Mezi další bariéry, které ztěžují osobám se zdravotním postižením jejich přístup na otevřený trh práce, patří třeba i velmi slabá osvětová činnost, která by zabránila tomu, aby veřejnost práci těchto osob nezaměňovala za sociálně pracovní terapii.
V pobytových zařízeních se totiž zdravotně postižení mohou často setkávat s prací v podobě tzv. ergoterapie nebo sociálněterapeutických dílen, v nichž nejde o výdělečnou činnost, ale například o „léčbu prací“ či o podporu sociálně pracovních návyků.
Podporujme konkurenceschopnost
A co je tedy potřeba změnit? „Především se musí změnit nastavení společnosti ve vztahu k lidem se zdravotním postižením, k čemu bezpochyby přispívá transformace sociálních služeb. K tomu je ale zapotřebí větší osvětová činnost, networking a spolupráce všech do problematiky zapojených autorit,“ nabízí odpověď již citovaná Slašťanová z neziskové organizace Liga lidských práv.
S nutnou změnou v myšlení veřejnosti souhlasí i odborář Ladislav Kucharský. „Strkáme hlavu do písku a tváříme se, že zdravotně postižení neexistují. Oni ale existují, jen jsou schovaní,“ uvedl.
Kromě toho, že lidé musí pochopit, že handicap nemusí být pro zaměstnání nutnou překážkou, se podle Karla Rychtáře z Asociace zaměstnavatelů zdravotně postižených musí rapidně změnit i pohled státní správy na celou podstatu problému. „Vhodné a stabilní pracovní místo vzniká především v úspěšném podniku, který se dobrovolně a na základě praktických informací rozhodne zaměstnat osobu s postižením, jež má předpoklady se začlenit a osobně se rozvíjet i přes svůj handicap,“ vysvětlil EurActivu.
„Pokud se jedná o specializované zaměstnavatele či sociálně integrační podnikatele, které zastupujeme, měla by být podporována jejich nezávislost a konkurenceschopnost. Je to jediná cesta ke snížení dotací či příspěvků, bez nichž nikde na světě nemohou plnit svou funkci,“ dodal.
Pokud se zaměstnavatel rozhodne, že zaměstná osobu se zdravotním postižením, vytvoří na základě písemné dohody s úřadem práce tzv. chráněné pracovní místo. To musí provozovat po určitou dobu a zaměstnávat na něm pouze tělesně handicapované občany. Na jeho vytvoření pobírá od úřadu příspěvky.
Zaměstnavatel, který ve své společnosti zaměstnává více než 50 % osob se zdravotním postižením (z celkového počtu svých zaměstnanců), získává ještě příspěvek na podporu zaměstnávání těchto osob.
Zpráva byla zveřejněna na serveru www.euractiv.cz dne 26. září 2012.
Středa, 10. prosince 2008Tiskové zprávy
– 10. prosince 2008 –
Naprostá většina obyvatel považuje úsilí v otázce dodržování práv lidí za důležité.
Česká republika by podle veřejného mínění měla věnovat větší pozornost ochraně sociálních práv, včetně práva na lékařskou péči, vzdělání či práci.
Téměř dvě třetiny občanů považují za správné, aby se Česká republika zapojovala i do mezinárodních aktivit na ochranu lidských práv.
Reprezentativní výzkumné šetření společnosti Factum Invenio a nevládních organizací Amnesty International, Člověk v tísni, o.p.s., Liga lidských práv a Multikulturní centrum Praha ve spolupráci s Informačním centrem OSN bylo zrealizováno ke dni 60. výročí přijetí Všeobecné deklarace lidských práv 10. prosince 2008. Výzkumu se zúčastnilo 501 občanů České republiky starších 15 let. Sběr dat probíhal v období od 27. listopadu do 30. prosince 2008 a byl proveden metodou řízených telefonických rozhovorů (CATI – Computer Assisted Telephone Interview).
Naprostá většina (95 %) obyvatel České republiky považuje za důležité, aby ve společnosti bylo aktivně usilováno o dodržování lidských práv. S vyšším věkem obyvatel roste i míra, s jakou lidé vnímají potřebu lidská práva chránit. Zatímco ve skupině mladých lidí ve věku 18-29 považuje ochranu lidských práv za důležitou sedm lidí z deseti (72 %), mezi nejstaršími obyvateli je o tom přesvědčeno již devět lidí z deseti (85 %).
„Šedesát let, jež uplynuly od přijetí základního dokumentu mezinárodního systému ochrany lidských práv, je jistě důvodem k oslavě, ale ještě více k reflexi dodržování lidských práv v současném světě. Zájem občanů České republiky o toto téma nejen doma, ale i v zahraničí, svědčí o univerzalitě lidských práv i o tom, že si lidé uvědomují, že ochrana vlastních práv je úzce spojena s ochranou práv každého člověka kdekoli na světě,“ uvedl Michal Broža, zástupce Informačního centra OSN v Praze.
Lidé dále považují za důležité, aby se česká společnost angažovala i v projektech na ochranu práv lidí v zahraničí. Pozitivně se vůči mezinárodnímu zapojení naší země vyjádřily dvě třetiny (64 %) Čechů a Moravanů. Nejvíce zahraniční aktivity podporují mladí lidé od 18-29 let a lidé se středoškolským vzděláním s maturitou. „Pozitivní vnímání ochrany lidských práv v zahraničí je jistě výsledkem dobré práce neziskových organizací, ale i schopnosti těchto organizací prezentovat svůj úspěch v médiích. V listopadu vznikla platforma českých neziskových organizací, působících v oblasti podpory lidských práv za hranicemi České republiky, pod názvem DEMAS. Slibujeme si od ní zviditelnění práce českých neziskových organizací jak v českém prostředí, tak i v evropských strukturách,“ komentuje výsledky průzkumu Radka Bzonková, vedoucí projektů na podporu lidských práv ve východní Evropě, společnosti Člověk v tísni.
„Věříme, že si výsledků výzkumu všimne také česká vláda. Zájem veřejnosti by měla vnímat jako apel, aby v čase svého předsednictví EU vyvíjela důrazný tlak na dodržování lidských práv za hranicemi Evropy,“ uvedl Jiří Kopal, předseda Ligy lidských práv.
Výzkum se také zaměřil na to, jak lidé hodnotí stav lidských práv a míru jejich dodržování v České republice. Výsledky naznačují, že veřejnost v této otázce není jednotná. Zatímco polovina lidí (48 %) je se stavem lidských práv v naší zemi spokojena, druhá polovina (48 %) tento názor nesdílí a vyjádřila se negativně. Nespokojenost roste ve společnosti především s ohledem na věk občanů. Více než třetina (36 %) občanů starších 60 let se domnívá, že práva na ochranu osobnosti v naší zemi nejsou dodržována. „Ostatně jistý pocit obav mezi nejstarší generací obyvatel České republiky dokládá i rozsáhlý výzkum společností Factum Invenio A.GEneration, který byl zrealizován v první polovině tohoto roku. Tento průzkum nám odhalil, že více než 61 % obyvatel starších 50 let se přímo nebo ve svém okolí setkala s diskriminací kvůli věku,“ upozorňuje Radka Dvořáková ze společnosti Factum Invenio.
V oblasti ochrany konkrétních práv staví do centra pozornosti přibližně polovina Čechů a Moravanů potřebu věnovat větší pozornost právům na lékařskou péči, na vzdělání, na osobní bezpečnost a právu na práci a sociální zabezpečení. Mezi dalšími akcentovanými právy, o která je třeba usilovat, byla práva na zdravé životní prostředí, svobodu myšlení a svědomí, právo na svobodu vyjadřování a sdružování a právo na ochranu proti diskriminaci. Výše zmíněná práva zmínila vždy přibližně čtvrtina lidí.
„Nízká priorita ochrany proti diskriminaci a především ochrany menšin nás samozřejmě netěší. V této souvislosti je si však třeba uvědomit, že práva s prioritou největší, jako přístup k lékařské péči, jsou zároveň oblastmi, které považují i samotní zástupci menšin za velmi důležité,“ uvedl Jakob Hurrle výkonný ředitel Multikulturního centra Praha.
„V průběhu 60 let od přijetí deklarace učinila naše země velký pokrok. To ale není výmluvou pro to, abychom zavírali oči před problémy, které je třeba řešit. Výsledky výzkumu tedy bereme jako důležité podklady pro naši práci,“ uzavřela Dáša van der Horst, ředitelka české pobočky Amnesty International.
