Pátek, 15. října 2010Tiskové zprávy
Zástupci české vlády včera před Výborem OSN pro odstranění diskriminace žen odpovídali na nepříjemné otázky třiadvaceti expertů. Členky výboru se zajímaly především o kvalitu života romských žen v ČR, jejich přístup ke vzdělání, zdravotní péči, zaměstnání. Česká delegace se však v rámci diskuse musela vypořádat také s tématem odškodnění nezákonně sterilizovaných žen, domácího násilí či s otázkou svobodného přístupu ke zdravotní péči těch rodiček, které nechtějí přivést své dítě na svět v nemocnici.
Výbor OSN upozornil českou delegaci na to, že existují ženy, které nechtějí rodit v porodnici, a že pro tyto ženy není zajištěna odpovídající zdravotnická péče. Zástupkyně ministerstva zdravotnictví na tuto výtku reagovala informací, že 99% porodů se odehrává v porodnicích, a tudíž ženy, které si přejí rodit mimo porodnici, neexistují. Ministerstvo zdravotnictví dále uvedlo, že nemá informace o žádných ženách, které by byly s péčí v nemocnici nespokojené. Samotné členky Výboru však zástupce vlády upozornily na to, že pokud ženy nemají jinou možnost, pochopitelně musí rodit v nemocnici, i když by si třeba přály rodit jinde.
Pro registraci porodních asistentek stanovil stát nesplnitelné podmínky
I pokud by se u nás pro domácí porod každoročně rozhodlo jen 1% žen, znamená to o něco více než tisíc rodiček. Těm se stávající nastavení systému zdravotnické péče snaží situaci co nejvíce ztížit a porodům mimo nemocnice zamezit. A to například čerstvou vyhláškou, která stanovuje takové podmínky pro vydávání registrace porodním asistentkám, že naprostá většina z nich nebude schopna tyto náročné technické podmínky splnit. Pouze registrace je přitom opravňuje k asistenci u porodu bez dozoru lékaře.
Analýzu týkající se porodních asistentek zveřejní Liga v pondělí 18. října. Jejím cílem je představit veřejnosti objektivní a ucelené informace o fungování péče o rodičku mimo porodnici v jiných evropských zemích (Francie, Holandsko, Irsko, Německo, Rakousko, Spojené království). „Chceme přispět k věcné diskuzi o tom, jak co nejlépe zajistit odbornou péči českým ženám, které chtějí rodit doma nebo v porodním domě,“ říká jedna z autorek analýzy, právnička Ligy Zuzana Candigliota.
Zástupkyně ministerstva zdravotnictví před Výborem OSN přiznala, že o kritice zmíněné vyhlášky ví, je však přesvědčená, že každé legislativě je třeba dát čas, aby se její účinky projevily. Uvedla navíc, že ženy si mohou místo porodu svobodně vybrat. „Svobodná volba nastávajících maminek je však značně omezená. Pokud si přejí rodit mimo porodnici, nemohou požádat o pomoc porodní asistentku, jak je to běžné v jinýchzemích. Zůstávají tak bez potřebné péče.“ Komentuje vyjádření zástupců české vlády právnička Ligy lidských práv Kateřina Červená.
Závěrečná doporučení zveřejní Výbor do měsíce
V rámci tzv. konstruktivního dialogu, který Česká republika vede s Výborem každé čtyři roky, česká delegace dále opakovaně potvrdila, že současná vláda nemá v úmyslu odškodnit protiprávně sterilizované ženy a celou záležitost považuje za vyřízenou. Závěry šetření spolu s doporučeními, která by Česká republika měla přijmout, aby dostála svým mezinárodním závazkům, zveřejní Výbor do měsíce.
Bližší informace poskytnou:
Kateřina Červená, právnička Ligy lidských práv (Ženeva): +420 777 18 99 26, kcervena@llp.cz
Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv (Brno): +420 777 893 871, zcandigliota@llp.cz
Výbor OSN pro odstranění diskriminace žen
Výbor je zvláštním orgánem OSN, který kontroluje, jak státy plní své závazky vyplývající z Úmluvy pro odstranění všech forem diskriminace žen. Státy, které úmluvu podepsaly, mají povinnost v pravidelných intervalech zasílat Výboru zprávu o dodržování svých závazků. Výbor však vedle oficiálních představitelů vlády naslouchá také neziskovým organizacím, které tak mají možnost upozornit OSN na porušování lidských práv ve svých zemích.
Pátek, 15. října 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 15. 10. 2010 v deníku Referendum a naleznete jej zde.
Výbor OSN upozornil včera zástupce české vlády, že existují ženy, které nechtějí rodit v porodnici, a že pro tyto ženy není v ČR zajištěna odpovídající zdravotnická péče. Zástupkyně ministerstva zdravotnictví na výtku reagovala s tím, že takové ženy nejsou.
Zástupci české vlády včera před Výborem OSN pro odstranění diskriminace žen odpovídali na nepříjemné otázky třiadvaceti expertů. Členky výboru se zajímaly především o kvalitu života romských žen v ČR, jejich přístup ke vzdělání, zdravotní péči, zaměstnání. Česká delegace se však v rámci diskuse musela vypořádat také s tématem odškodnění nezákonně sterilizovaných žen, domácího násilí či s otázkou svobodného přístupu ke zdravotní péči těch rodiček, které nechtějí přivést své dítě na svět v nemocnici.
Výbor OSN upozornil českou delegaci na to, že existují ženy, které nechtějí rodit v porodnici, a že pro tyto ženy není zajištěna odpovídající zdravotnická péče. Zástupkyně ministerstva zdravotnictví na tuto výtku reagovala informací, že 99 % porodů se odehrává v porodnicích, a tudíž ženy, které si přejí rodit mimo porodnici, neexistují. Ministerstvo zdravotnictví dále uvedlo, že nemá informace o žádných ženách, které by byly s péčí v nemocnici nespokojené. Samotné členky Výboru však zástupce vlády upozornily na to, že pokud ženy nemají jinou možnost, pochopitelně musí rodit v nemocnici, i když by si třeba přály rodit jinde.
Klinická psycholožka Michaela Mrowetz, která se tématem dlouhodobě zabývá, tvrdí, že se ve své praxi často setkává s rodičkami plánujícími porod mimo zdravotnické zařízení. Je to podle ní volba menšinová, hůře realizovatelná, avšak existující.
„Sama jsem jako informovaná pracovnice ve zdravotnictví jedno dítě porodila doma s asistencí dvou registrovaných porodních asistentek. Mezi zájemci o porod mimo zdravotnické zařízení je velké množství zdravotníků, lékařů. Také na toto téma píší studentky porodní asistence bakalářské práce. Sdělení pro OSN je tedy zcela mylné. Byla bych velmi ráda, kdyby MZ tuto chybu urychleně napravilo, abychom si z takové organizace, jako je OSN nedělali legraci,“ prohlásila Mrowetz pro Deník Referendum.
I pokud by se u nás pro domácí porod každoročně rozhodlo jen 1 % žen, znamená to o něco více než tisíc rodiček. Těm se stávající nastavení systému zdravotnické péče snaží situaci co nejvíce ztížit a porodům mimo nemocnice zamezit. A to například čerstvou vyhláškou, která stanovuje takové podmínky pro vydávání registrace porodním asistentkám, že naprostá většina z nich nebude schopna tyto náročné technické podmínky splnit. Pouze registrace je přitom opravňuje k asistenci u porodu bez dozoru lékaře.
Liga lidských práv zveřejní v pondělí 18. října analýzu týkající se porodních asistentek. Cílem této analýzy je představit veřejnosti objektivní a ucelené informace o fungování péče o rodičku mimo porodnici v jiných evropských zemích (Francie, Holandsko, Irsko, Německo, Rakousko, Spojené království). „Chceme přispět k věcné diskuzi o tom, jak co nejlépe zajistit odbornou péči českým ženám, které chtějí rodit doma nebo v porodním domě,“ říká jedna z autorek analýzy, právnička Ligy Zuzana Candigliota.
Zástupkyně ministerstva zdravotnictví před Výborem OSN přiznala, že o kritice zmíněné vyhlášky ví, je však přesvědčená, že každé legislativě je třeba dát čas, aby se její účinky projevily. Uvedla navíc, že ženy si mohou místo porodu svobodně vybrat. „Svobodná volba nastávajících maminek je však značně omezená. Pokud si přejí rodit mimo porodnici, nemohou požádat o pomoc porodní asistentku, jak je to běžné v jiných zemích. Zůstávají tak bez potřebné péče.“ Komentuje vyjádření zástupců české vlády právnička Ligy lidských práv Kateřina Červená.
Pondělí, 13. září 2010Zprávy z médií
Řešíte soudní spor ve zdravotnictví? Uvažujete o tom, že využijete služeb mediátora – tedy člověka, který vám pomůže vyřešit konflikt i třeba mimosoudní cestou?
Musíte naslouchat nejen tomu, co bylo řečeno, ale také tomu, co vyřčeno nebylo, což bývá často důležitější než to, co lidé říkají – tak zní jeden z výroků Kofiho Annana. Docela dobře vystihuje podstatu činnosti mediátora.
Jeho služeb v České republice využívá postupně stále více lidí a firem v různých oblastech sporů. Nejčastěji je mediace využívána při řešení konfliktů v rodinných vztazích, dále například v oblasti obchodních, zaměstnaneckých nebo sousedských sporů. V případě zdravotnictví a jednání mezi pacienty a zdravotnickými zařízeními se však této služby využívá velice zřídka. Mimo jiné i proto vydala počátkem tohoto roku Liga lidských práv v edici Manuály publikaci Jak se dohodnout bez soudu – mediace jako prostředek řešení sporů ve zdravotnictví.
Tento manuál byl vytvořen v rámci projektu Férová nemocnice Ligy lidských práv, která se stejně jako autoři této publikace Michaela Kopalová a David Zahumenský dlouhodobě věnuje medicínskému právu, a to nejen poradenství pacientům, ale také komunikaci se zdravotnickými zařízeními a školení jejich pracovníků.
Manuál je dostupný zde. Manuál se, jak napovídá jeho název, zabývá mediací a využitím služeb mediátora, tedy nezávislého, neutrálního a profesionálního prostředníka při sporech mezi pacientem a zdravotnickým zařízením. Mediátor jednání moderuje a pomáhá účastníkům nalézt přijatelné řešení jejich situace bez účasti soudu.
Podle Společnosti pro řešení sporů mediací je to tedy asistovaná komunikace za účelem dosažení dohody. Jak jeden ze dvojice autorů David Zahumenský uvádí v úvodu manuálu, je určen především zdravotnickým zařízením, protože ta mají často při volbě způsobu řešení těchto sporů silnější postavení než pacienti. Přesto by tato brožura neměla uniknout nikomu, kdo se chce jednoduchou formou seznámit s daným tématem.
Manuál srozumitelně, stručně a velice přehledně vysvětluje, co to vlastně mediace je, jaké jsou výhody mimosoudního řešení sporů za účasti mediátora oproti soudnímu řízení, jak takové jednání vypadá a probíhá. Pro čtenářovo lepší pochopení je problematika vysvětlena v několika kapitolách nejdříve obecně a poté na konkrétním fiktivním případu paní Pelikánové. U této ženy došlo po laparoskopickém zákroku k perforaci střev a dalším následným zdravotním komplikacím. Po konzultaci se svým advokátem a na základě vypracovaného znaleckého posudku se tedy obrátila na vedení zdravotnického zařízení a požadovala vyplacení částky navržené znalcem, a to do tří měsíců, nebo podá žalobu u příslušného soudu. Zdravotnické zařízení se rozhodlo pokusit se celou věc vyřešit smírně a požádalo o pomoc mediátora. Následně je popsáno pět schůzek všech zúčastněných stran a v těchto pěti podkapitolách podrobně ukázáno, jak takové jednání může vypadat od stanovení základních podmínek a pravidel schůzek přes vlastní jednání od počátku do konce až po konečný výsledek.
Podle mého názoru je přečtení této publikace rozhodně přínosem, a to nejen proto, že danému tématu se v České republice jiný podobný manuál nevěnuje. Obsahuje v kostce všechny důležité informace o mediaci ve zdravotnictví a zpracovává je velice přívětivou a srozumitelnou formou. Manuál je také možné objednat nebo volně stáhnout na internetových stránkách Ligy lidských práv.
Petr Hanslian
student Právnické fakulty MU
Pátek, 27. srpna 2010Tiskové zprávy
Brno – 27. srpna – Vždy, když se svěřujeme do lékařské péče, existuje jisté riziko, že se náš zdravotní stav místo očekávaného zlepšení zásadně zhorší, a to i přes to, že nedojde k žádnému pochybení ze strany lékařů. I chyba, za níž není zjevně nikdo odpovědný, však může mít hluboké sociální dopady na život poškozeného pacienta i jeho blízkých. Liga lidských práv v těchto dnech vydala analýzu, která se právě problematikou odškodňování v případech, kdy za újmu pacienta nemůže lékař ani nemocnice, podrobně zabývá. Součástí analýzy jsou i návrhy, jak tento problém v České republice uspokojivě vyřešit.
Stovky případů ročně
Dlouhodobá, případně trvalá pracovní neschopnost, nebo smrt živitele rodiny v důsledku zdravotnického zákroku postihuje podle odhadů Ligy stovky pacientů ročně. Kromě případů, kdy je zřejmé, že odpovědnost nenese zdravotnické zařízení, dochází ještě častěji k situacím, kdy je odpovědnost zdravotníků za způsobenou škodu velmi sporná. Pokud se v takovém případě pacient pustí do soudního sporu, musí se připravit na nákladný a často velmi dlouhý proces s nejistým výsledkem.
„Tématu odškodňování se věnujeme dlouhodobě. V rámci poradny pro pacienty se na nás obrací spousta lidí, části z nich se však nedá za stávajících podmínek pomoci ani soudní ani žádnou jinou cestou. Zabývali jsme se tím, jak tento problém řeší v ostatních zemích, a naše poznatky prezentujeme v Systémovém doporučení č. 9. Považujeme za důležité, aby změna systému odškodňování pacientů u nás proběhla co nejdříve,“ říká předseda Ligy lidských práv David Zahumenský.
Nefunkční zákon
Zákon o péči o zdraví lidu stanoví, že pacient má nárok na příspěvek od státu, dojde-li k pochybení při výkonu zdravotnické služby a pacient neuspěje v řízení o náhradu škody. Podle informací ministerstva zdravotnictví však tímto způsobem nikdy k žádnému odškodnění nedošlo. Nacházíme se tedy v situaci, kdy máme nevyužívaný zákon bez prováděcích nařízení, který většinou není znám ani odborné veřejnosti, natož laikům.
Dva způsoby jak problém řešit
Systémové doporučení Ligy by mělo být podkladem pro odbornou diskuzi o možných řešeních tohoto problému. Nabízí se varianta upravit stávající zákon do použitelné podoby, rozšířit povědomí veřejnosti o něm a uvést jej do života. Druhou možností je vytvořit systém zcela nový, postavený např. na rakouském modelu, kde existují speciální odškodňovací fondy financované z poplatků, které pacienti zaplatí za pobyt v nemocnici.
Výhody pro všechny
Ze zkušeností Ligy vyplývá, že celá řada poškozených pacientů neusiluje primárně o to „vysoudit“ na nemocnici co nejvíce. Mnozí z nich by dali přednost vstřícnému a otevřenému jednání a v případě, že by bylo odškodnění vyplaceno rychle, spokojili by se s daleko menší finanční částkou a už by se nepouštěli do nejistého, dlouhotrvajícího a nákladného soudního sporu, čímž by se výrazně ulevilo také lékařům a zdravotnickým zařízením. Zavedením systému odškodňovacích fondů je ale možné dosáhnout také úspor, zejména, pokud by se získané informace dále využily při řízení kvality péče.
Systémové doporučení Ligy lidských práv č. 9 – Odškodňování pacientů v případech, kdy za způsobenou újmu zdravotnické zařízení neodpovídá, si můžete stáhnout zde.
Téma odškodňování pacientů vám přiblíží také šestnáctiminutový dokument:
1. část
2. část
Dotazy zodpoví a další informace poskytne:
David Zahumenský, odborník na medicínské právo a předseda Ligy lidských práv
tel. 608 719 535
email: dzahumensky@llp.cz
Čtvrtek, 24. června 2010Aktuality
K tomuto závěru dospěla Kancelář veřejného ochránce práv při prošetřování stížnosti ženy, která v říjnu 2008 plánovaně rodila doma s porodní asistentkou.
Otec novorozence narození oznámil matričnímu úřadu a předložil i tiskopis „hlášení o narození“, vyplněný a podepsaný porodní asistentkou. Matrikářkám to ale nestačilo a vydání rodného listu podmiňovaly potvrzením gynekologa o porodu a potvrzením pediatra o prohlídce novorozence, přestože ani jeden u porodu přítomen nebyl a nemohl tedy potvrdit ani místo, ani přesné datum narození dítěte.
Pražské matriky po dohodě s magistrátem dlouhodobě odmítaly uznávat tiskopisy vyplněné porodními asistentkami s odůvodněním, že na základě své registrace nebyly oprávněné poskytovat zdravotní péči během porodu. Na druhou stranu hlášení ze strany lékaře, byť by matce poskytl péči až po porodu, přijímaly jako spolehlivé a nesporné.
Podle zástupkyně ombudsmana je porodní asistentka poskytovatelkou zdravotní péče a je stejně jako lékař či porodnice oprávněna a zároveň i povinna vyplnit tiskopis o narození dítěte pro účely zápisu do matričních knih.
Další informace včetně zprávy ombudsmana najdete zde.
