Krajský soud v Brně porušoval práva účastníků řízení, nikdo potrestán nebude

Půl roku trvalo ministerstvu spravedlnosti, než vyřídilo stížnost proti nezákonným praktikám na Krajském soudu v Brně, který svévolně zakazoval pořizování nahrávek z jednání. Podle šalamounského verdiktu ministerstva sice nelze nahrávání zakazovat s poukazem na údajnou ochranu osobnosti, jak činil krajský soud, ale když to soudce udělá, tak nejde o kárné provinění. Liga lidských práv vyzývá soud, aby se za porušování práv účastníků řízení veřejně omluvil. (Pokračování textu…)

Krajský soud v Brně svévolně zakazuje pořizování nahrávek z jednání. Čelí proto stížnosti k ministerstvu spravedlnosti.

Místopředseda Krajského soudu v Brně Pavel Bachratý doporučil soudcům, aby zakazovali pořizování zvukových záznamů ze soudních jednání. Takový postup je podle Ligy lidských práv v rozporu se zákonem, ústavními principy veřejnosti a transparentnosti soudního řízení, ale i s ustálenou soudní praxí. Advokát spolupracující s Ligou proto podal na postup soudu stížnost k ministerstvu spravedlnosti.

Se zákazem pořizování nahrávek se setkal pro bono advokát Mgr. Robert Cholenský, Ph.D. U soudu zastupoval muže s duševním onemocněním, který se přel s léčebnou za ponižující zacházení. Kvůli zákazu pořizování nahrávek podal na soudkyni Dagmar Bastlovou stížnost. Soud ji ale smetl ze stolu pro nepřípustnost. Vedení soudu argumentovalo údajným zneužitím nahrávek v minulosti osobami z řad veřejnosti, které Bachratý označil za „samozvané aktivisty či strážce zákonnosti“.

Podle zákona má přitom účastník řízení, advokát nebo veřejnost na pořizování nahrávek právo. Soudce může tuto možnost vyloučit jen tehdy, pokud by to narušovalo průběh a důstojnost jednání. Krajský soud tvrdí, že zákazem chrání soukromí účastníků řízení, ale nemá ke svému jednání žádnou oporu v zákoně. Navíc v případě klienta Ligy nemohlo být žádné soukromí psychiatrické léčebny dotčeno.

„Nahrávání jednání má sloužit k ochraně klienta, neboť pokud soudce nesprávně protokoluje výpovědi svědků nebo má nevhodné komentáře, má advokát důkaz, co skutečně u soudu zaznělo,“ vysvětluje právní ředitelka Ligy Zuzana Candigliota. K nesrovnalostem v protokolu z jednání v tomto případě skutečně došlo. Podle právničky je postup soudu svévolný a hrubým způsobem narušuje důvěru veřejnosti v soudnictví.

Advokát Cholenský proto podal na postup soudu stížnost k Ministerstvu spravedlnosti. Zapravdu mu dal i odbor vnější a vnitřní legislativy České advokátní komory, podle kterého soud zákazem nepřiměřeně zasahuje do práv účastníků řízení a postupuje „zřetelně mimo svou pravomoc“.

 

Bližší informace poskytnou:

Mgr. Robert Cholenský, Ph.D., advokát, tel. 608 967 423

Zuzana Candigliota, právní ředitelka Ligy lidských práv, tel. 607 005 043

Česká advokátní komora, kontakt viz stanovisko níže.

 

Odkazy:

Stížnost na soudkyni

Odpověď místopředsedy Krajského soudu v Brně

Stížnost k Ministerstvu spravedlnosti

Stanovisko odboru vnější a vnitřní legislativy České advokátní komory

Michálkovy nahrávky by soud jako důkaz zřejmě přijal, míní právnička

Právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota tvrdí, že soudy přistupují ke skrytě pořízeným nahrávkám různě. Avšak bývalý šéf SFŽP Libor Michálek by s nimi pravděpodobně uspěl.

* HN: Mohou lidé skrytě nahrávat například diktafonem nebo kamerou?

Obecně platí, že k pořízení nahrávky je třeba souhlasu zaznamenávané osoby, jinak by mohlo dojít k zásahu do jejího práva na ochranu osobnosti. Z tohoto pravidla však platí určité zákonné výjimky – například pro policejní odposlechy a k účelům zpravodajství. Své vlastní telefonní hovory má ale každý právo si zaznamenávat vždy. Je to podle nálezu Ústavního soudu, který říká, že každý člověk, když právě telefonuje, musí počítat s tím, že bude nahráván. V tomto případě tedy není nutné mu to oznamovat.

* HN: Když ale budu pořizovat skrytou nahrávku jinak než po telefonu, tak to musím tomu člověku předem říci? Nesmí se tedy nahrávat skrytě?

Zda je, nebo není právně přípustné nahrávání bez souhlasu toho dotčeného, se bude odvíjet od konkrétních okolností, hlavně od účelu pořizování záznamu. Pokud je účelem zajištění důkazů o páchání závažné trestné činnosti, tak by pochopitelně k takovému nahrávání pachatel nikdy nedal souhlas, a tudíž by v některých případech nemohly být trestné činy nikdy objasněny, pokud nelze důkazy zajistit jinak. Takový stav je nežádoucí a soudy už daly najevo, že v určitých případech je třeba dát před ochranou soukromí přednost hodnotám jiným.

* HN: Když se tedy budu snažit u soudu uplatnit jako důkaz skrytě pořízenou nahrávku, například z osobního jednání, tak to soudy přijmou?

Ochrana soukromí není jedinou hodnotou chráněnou právním řádem. Jinou hodnotou může být například zájem na ochraně společnosti před trestnými činy, například před korupcí. A na tom, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. V konkrétním případě by tudíž záleželo na posouzení soudu, ať již trestního, či civilního, která hodnota v daném případě převažuje.

* HN: Takže lze i skrytě pořízené nahrávky použít u soudu jako důkaz?

Ano, možné to je jak v trestním, tak i v civilním řízení. Ačkoli rozhodovací činnost soudů v tomto není jednotná, podle Nejvyššího soudu nelze vyloučit možnost, aby se jako důkaz použil i zvukový záznam, který byl pořízen bez souhlasu nahrávaných osob.

* HN: A co nahrávky, které pořídil pan Michálek v kauze Drobil?

Tyto nahrávky by pravděpodobně soudy nepovažovaly za projevy osobní povahy, ale projevy při výkonu veřejné činnosti. Asi by tak odpadl aspekt ochrany soukromí. Je tedy možné, že soudy by takový důkaz přijaly jako přípustný.

Článek byl zveřejněn dne 21. 12. 2010 v Hospodářských novinách.

Autorem článku je Zuzana Keményová, Hospodářské noviny.

Důkazy z Michálkových nahrávek by mohl soud přijmout

K často zaznívajícím hlasům, že skrytě pořízené nahrávky nebudou odvolanému řediteli SFŽP Michálkovi nic platné, uvádí právnička Zuzana Candigliota v rozhovoru pro iHNed.cz, že by s nimi u soudu zřejmě uspěl.

Obecně platí, že k pořízení jakékoli nahrávky ať už diktafonem či kamerou je třeba souhlasu zaznamenávané osoby. „Z tohoto pravidla však platí určité zákonné výjimky – například pro policejní odposlechy a k účelům zpravodajství,“ upřesňuje v rozhovoru pro iHNed.cz právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota.

Je ale jasné, že pokud je účelem zajištění důkazů o páchání závažné trestné činnosti, tak by k takovému nahrávání pachatel nikdy nedal souhlas. „Tudíž by v některých případech nemohly být trestné činy nikdy objasněny, pokud nelze důkazy zajistit jinak. Takový stav je nežádoucí a soudy už daly najevo, že v určitých případech je třeba dát před ochranou soukromí přednost hodnotám jiným,“ uvádí Candigliota.

Zájem na ochraně společnosti je víc než ochrana soukromí

Jinou hodnotou může být například zájem na ochraně společnosti před trestnými činy, například před korupcí. A na tom, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. „Zda je, nebo není právně přípustné nahrávání bez souhlasu toho dotčeného, se bude odvíjet od konkrétních okolností, hlavně od účelu pořizování záznamu,“ podotýká právnička Ligy lidských práv.

Proto lze u soudu v trestním i civilním řízení použít skrytě pořízené nahrávky jako důkaz, i když rozhodovací činnost soudů není jednotná. „Nahrávky, které pořídil pan Michálek v kauze Drobil, by pravděpodobně soudy nepovažovaly za projevy osobní povahy, ale projevy při výkonu veřejné činnosti. Asi by tak odpadl aspekt ochrany soukromí. Je tedy možné, že soudy by takový důkaz přijaly jako přípustný,“ předpokládá Candigliota.

Článek byl publikován dne 21. 12. 2010 na www.parlamentnilisty.cz.