K často zaznívajícím hlasům, že skrytě pořízené nahrávky nebudou odvolanému řediteli SFŽP Michálkovi nic platné, uvádí právnička Zuzana Candigliota v rozhovoru pro iHNed.cz, že by s nimi u soudu zřejmě uspěl.
Obecně platí, že k pořízení jakékoli nahrávky ať už diktafonem či kamerou je třeba souhlasu zaznamenávané osoby. „Z tohoto pravidla však platí určité zákonné výjimky – například pro policejní odposlechy a k účelům zpravodajství,“ upřesňuje v rozhovoru pro iHNed.cz právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota.
Je ale jasné, že pokud je účelem zajištění důkazů o páchání závažné trestné činnosti, tak by k takovému nahrávání pachatel nikdy nedal souhlas. „Tudíž by v některých případech nemohly být trestné činy nikdy objasněny, pokud nelze důkazy zajistit jinak. Takový stav je nežádoucí a soudy už daly najevo, že v určitých případech je třeba dát před ochranou soukromí přednost hodnotám jiným,“ uvádí Candigliota.
Zájem na ochraně společnosti je víc než ochrana soukromí
Jinou hodnotou může být například zájem na ochraně společnosti před trestnými činy, například před korupcí. A na tom, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. „Zda je, nebo není právně přípustné nahrávání bez souhlasu toho dotčeného, se bude odvíjet od konkrétních okolností, hlavně od účelu pořizování záznamu,“ podotýká právnička Ligy lidských práv.
Proto lze u soudu v trestním i civilním řízení použít skrytě pořízené nahrávky jako důkaz, i když rozhodovací činnost soudů není jednotná. „Nahrávky, které pořídil pan Michálek v kauze Drobil, by pravděpodobně soudy nepovažovaly za projevy osobní povahy, ale projevy při výkonu veřejné činnosti. Asi by tak odpadl aspekt ochrany soukromí. Je tedy možné, že soudy by takový důkaz přijaly jako přípustný,“ předpokládá Candigliota.
Článek byl publikován dne 21. 12. 2010 na www.parlamentnilisty.cz.