Pondělí, 28. listopadu 2005Tiskové zprávy
Ačkoliv ještě žádné výsledky nezveřejnil, předpokládá se, že potvrdí zkušenosti mnohých dalších romských žen, jejichž práva byla poškozena podobně, jak to zaznamenalo několik českých skupin pro lidská práva a Evropské centrum romských práv. * Bohužel, problém sterilizací (bez souhlasu žen) není v této oblasti nový. Už v roce 1977, disidentská skupina Charta 77 podala zprávu o systematických snahách o nucené sterilizace, jejichž cílem byly romské ženy. Ačkoliv od roku 1989 byla drtivá většina sterilizací v České republice a na Slovensku provedena se souhlasem, ostravský případ ukazuje, že provozování sterilizací bez souhlasu s pádem komunistického režimu zcela nezaniklo. * Toto precedens vytvářející soudní rozhodnutí osvětluje několik právních bodů v jednom určitém případu. Zároveň se tu jedná o mnoho větších otázek, např. zda ke zneužití přispěl rasismus vůči Romům. Upřímně, porovnáme-li významné procento Romek mezi oběťmi sterilizace bez souhlasu s nízkým procentem Romů v české populaci, je pro mne těžké nevěřit, že rasa nehrála jistou roli. Samozřejmě, jsou zde i jiné možné faktory, které je třeba brát v úvahu: jakou roli hrála v těchto případech zneužití lékařského výkonu špatná kvalita lékařské péče či výcviku? Přispěl ke zneužití také nedostatek úcty ke svobodě jedince, přetrvávající ještě z dob totality? * Rozhodnutí ostravského soudu vítám a chválím i žalující, Helenu Ferenčíkovou, za její odvahu případ přednést. Jsem také povzbuzen očividně důkladným šetřením ombudsmana v této složité a citlivé záležitosti. * Bohužel, na sousedním Slovensku vláda tyto problémy i nadále popírá a odpovídá vyhýbavě. * V roce 2003, slovenská vláda uzavřela roční vyšetřování tvrzením, že romské ženy byly bez souhlasu sterilizovány, dokonce i po pádu komunismu. Toto šetření mělo hluboké nedostatky. Například v jednom okamžiku mluvčí Ministra pro lidská práva vyhrožovala, že kdokoliv, kdo předloží tvrzení o sterilizaci bez souhlasu bude uvězněn. Toto určitě není způsob, jak podpořit důvěru ve vyšetřování či podpořit oběti, aby promluvily. * Důležité je, že jak české, tak slovenské vyšetřování pracovalo s československým zákonem o sterilizacích z roku 1992, fungujícím předtím, než došlo k rozdělení obou zemí. České úřady chápaly zákon tak, že při sterilizaci je nutné osobu, která má být sterilizována, požádat, musí zde být důkaz o jejím souhlasu a také že osoba musí být při souhlasu důkladně informována. Což například znamená, že budoucí matce musí být řečeno, proč je onen postup nezbytný. Pokud byla někomu o proceduře dána informace nesprávná, jako v případě mnohých záležitostí, pak nebyl „informován.“ * Při výkladu toho stejného zákona však slovenské úřady tvrdily, že souhlas nemusel být „informovaný.“ V souladu s tím uzavřeli slovenští vyšetřovatelé mnohé případy, kde nebyl zjištěn informovaný souhlas, ale stále nešlo o porušení zákona z roku 1992 protože, podle jejich převrácené logiky, souhlas být informovaný nemusel! * Ve skutečnosti se zdá, že se slovenská vláda snažila řídit vyšetřování případů sterilizace takovým způsobem, který měl zakrýt rozsah problému. Vyšetřování slovenské vlády odhalilo sedm případů nezletilých Romek, které byly sterilizovány v rozporu s v té době existujícím slovenským zákonem. Ve skutečnosti, [Strana: E2415] výklad pojmu „souhlas“, jak ho podávala Vláda SR nemohl vyhovovat moderním zdravotnickým normám a musel být změněn, aby přímo vyžadoval, že souhlas je informovaný. (Tento nový zákon vešel v platnost na počátku tohoto roku.) Ve skutečnosti, mnozí mezinárodní úředníci opakovaně vyjadřovali své znepokojení ohledně postupů při sterilizacích na území Slovenské republiky a neschopnosti slovenské vlády na ně reagovat. Tento zájem byl mimo jiné vyjádřen zprávou Rady Evropského komisaře pro lidská práva z dubna 2005 o situaci Romů na území Slovenska. * Ve světle všech těchto skutečností je nanejvýš frustrující číst, že slovenští úředníci vydali v posledních měsících o tomto důležitém problému zavádějící tvrzení. Jeden úředník dokonce jasně oznámil, že „ilegální sterilizace romských žen se na Slovensku nikdy nestaly.“ * Pane předsedo, zdá-li se, že právní instituce používají jeden soubor pravidel pro většinu, a jiný pro menšinu, jde o recept na společenské nepokoje—jak víme z vlastní bolestné historie. * Chápu, že je pro jakoukoliv vládu těžkým cvičením připustit vlastní provinění nebo provinění většinové společnosti—to známe také. Ale nedůvěra Romů vůči vládě se bude pouze prohlubovat, vytrvá-li slovenská vláda popírat zlo páchané na její komunitě.
Pátek, 11. listopadu 2005Tiskové zprávy
10. října roku 2001, porodila paní Ferenčíková ve Vítkovické nemocnici v Ostravě svoje druhé dítě, syna Jana. Syn se narodil ve 4:56 ráno, a to za pomoci císařského řezu, stejně jako v případě prvního porodu paní Ferenčíkové.
Společně s druhým porodem byla rovněž paní Ferenčíkové provedena sterilizace. Její dokumentace sice obsahuje formální tvrzení, že “pacientka žádá sterilizaci”, to ovšem není dostatečné vzhledem k zásadní skutečnosti, že sterilizace představuje velmi závažný a v drtivé většině případů také nevratný lékařský zákrok. Jak mezinárodní závazky České republiky, tak zákon požaduje, aby k takovému zákroku byl dán úplný a informovaný souhlas. Tento standard nebyl ze strany lékařů Vítkovické nemocnice splněn. Ačkoli bylo v případu paní Ferenčíkové dlouho dopředu známo, že porodí za pomoci císařského řezu, lékaři si vyžádali souhlas paní Ferenčíkové jen několik minut před provedením zákroku, v době, kdy již počínala rodit. Na základě tohoto zákroku bude paní Ferenčíková traumatizovaná a poškozená po celý život.
Ponižující zacházení, jehož obětí se paní Ferenčíková stala, představuje jen jeden z bezpočtu případů romských žen v České republice i dalších zemích střední Evropy. Nejméně ve třech předcházejících desetiletích tento pohrdavý přístup zdravotnických pracovníků k romským ženám zabraňoval činit informované rozhodnutí v záležitostech týkajících se jejich vlastního těla. Lékaři a sociální pracovníci rutinně a pravidelně nerespektovali svobodnou vůli pacientů a narušovali jejich fyzickou integritu, a to i v případech, které vedly k nezvratným následkům. Tyto praktiky vůči romským ženám jsou důsledkem převládající paternalistické kultury ve zdravotnických zařízeních, která vede k porušování základních práv osob podstupujících zákroky ze strany lékařů.
Vzhledem k její neochotě zůstat navěky bezmocným objektem takového ponížení, se paní Ferenčíková nejdříve před více než rokem přidala ke stížnostem prvních deseti žen veřejnému ochránci práv, zpracovaných Evropským centrem pro práva Romů, Ligou lidských práv a Vzájemným soužitím. V březnu tohoto roku pak podala společně s její právní zástupkyní Mgr. Michaelou Tomisovou žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě s tím, že byla porušena její základní práva na fyzickou integritu a lidskou důstojnost. Ve stejném měsíci tohoto roku byla paní Ferenčíková zvolena mluvčí neformální skupiny 25 obětí nucené sterilizace ze strany lékařů v nemocnicích v ostravském regionu.
Ostravský soud dnešním rozhodnutím poprvé v oblasti střední a východní Evropy uznal nárok oběti nucené sterilizace na spravedlnost. S písemnou verzí rozsudku budou strany seznámeny v následujících týdnech.
Bližší informace: Mgr. Michaela Tomisova (právní zástupkyně paní Ferenčíkové): 737 951 323 Helena Ferenčíkova (přes Kumara Vishwanathana, ředitele Vzájemného soužití): 777 760 191 Mgr. Robert Cholenský (právník Ligy lidských práv): 776 234 446 Claude Cahn (ředitel programů Evropského centra pro práva Romů – ERRC): ++ 36 20 98 36 445
Pátek, 8. dubna 2005Tiskové zprávy
Již na počátku roku 2005 utvořilo 25 žen ze severní Moravy neformální uskupení nazvané “Spolek žen poškozených sterilizací” za účelem požadování spravedlnosti od státních orgánů. Při příležitosti založení této skupiny její mluvčí Helena Ferenčíková uvedla: “Trváme na tom, že si od státních orgánů zasloužíme veřejné přiznání ohledně utrpení, které je spojeno s nucenou sterilizací. Máme právo na odškodnění, protože naše základní práva byla systematicky porušována českými lékaři a dalšími osobami ve službách státu. Rozhodli jsme se, že už nebudeme a nemůžeme déle mlčet.”
Nově uveřejněné fotografie některých ze členek Spolku žen poškozených sterilizací naleznete na webové stránce Evropského centra pro práva Romů* . Zde se několik romských žen nechalo vyfotografovat jako součást svědectví pro mezinárodní organizace a instituce, které přístup k řešení problému v České republice se zájmem sledují.
V současné době sedmdesát šest obětí nucené sterilizace, jimiž jsou v drtivé a naprosto ohromující většině Romky, podalo svoje stížnosti veřejnému ochránci práv. Ministerstvo zdravotnictví utvořilo komisi pro prozkoumání zdravotnické dokumentace stěžovatelek, aby mohlo odpovědět na otázky položené veřejným ochráncem práv. Ačkoli se až dosud tato komise sešla třikrát, nezveřejnila svoje závěry, ani jména členů, kteří se jednotlivých zasedání účastní, veřejnosti. Zatím žádný z případů nebyl uzavřen.
Již v září a listopadu 2004 odeslaly organizace podporující nápravu pro oběti sterilizace ministerstvu zdravotnictví zdvořilé dopisy, které požadovaly, aby byly v rámci komise ministerstva zahrnuti nezávislí experti na problematiku informovaného souhlasu. Ministerstvo samozřejmě neodpovědělo ani na jeden z těchto dopisů.
4. března 2005 byla podána první žaloba na ochranu osobnosti ze strany právničky IQ Roma servis Michaely Tomisové, která zastupuje v tomto případě Helenu Ferenčíkovou. Ta byla v roce 2001 ve svých 19 letech nuceně sterilizována v nemocnici Ostrava – Vítkovice. Michaela Tomisová k tomu dodává, že podání žaloby za paní Ferenčíkovou je pouze prvním z právních kroků.
Česká vláda by měla oficiálně přiznat, že problém nucených sterilizací existoval v České republice v době komunismu i po jeho pádu, a že zde žije mnoho obětí oprávněně očekávajících odškodnění. Měla by ustavit takové procedury, které zaručí s ohledem na zajištění náležitého soukromí, aby všechny oběti mohly uplatnit jejich nároky a nebyla ponižována jejich důstojnost. České státní orgány by rovněž měly provést úplné veřejné vysvětlení celé dimenze tohoto problému, včetně odůvodnění skutečnosti, proč tak ohromující počet případů představují romské ženy.
Bližší informace:
Michaela Tomisová (IQ Roma servis): 737 951 323 Helenu Ferenčíkovou, mluvčí Spolku žen poškozených sterilizací lze kontaktovat s pomocí Kumara Vishwanathana, ředitele Vzájemného soužití: 777 760 191 Jiří Kopal (Liga lidských práv): 608 719 535 Claude Cahn (Evropské centrum pro práva Romů): ++36 209 836 445
*Všechny fotografie vystavené na webové stránce – – jsou společným vlastnictvím fotografky Andrey Anca-Strauss a Evropského centra pro práva Romů. Pokud chcete uvedené fotografie legálně publikovat, prosím kontaktujte Andreu Anca-Strauss na: , nebo telefonu ++36 304 939 542.
Pondělí, 29. listopadu 2004Tiskové zprávy
Evropské centrum české vládě prezentovalo obavy ohledně nucené sterilizace romských žen při mnoha příležitostech již v minulých letech. V roce 2003 a 2004 vykonalo ve spolupráci se zástupci českých nevládních organizací několik vyšetřovacích misí, aby prozkoumalo, v jakém rozsahu praxe nucených sterilizací romských žen přetrvala po roce 1990 až do nynějška. Výsledky těchto šetření ukazují, že romské ženy byly podrobeny i během tohoto období nucené sterilizaci a že stále v České republice existuje riziko, že se stanou oběťmi sterilizace bez plně informovaného souhlasu.
Vzhledem k jednoznačnému doporučení Výboru proti mučení při OSN z května 2004, který výslovně české vládě doporučil, aby vyšetřila podezření, že v České republice dochází ke sterilizaci romských žen, se výše uvedené organizace rozhodly pomoci v tomto šetření a podat prvních deset konkrétních stížností Kanceláři veřejného ochránce práv. Těchto deset případů nepředstavuje bohužel jediné, o nichž byly zjištěny závažné informace. Patří spíš mezi ty výjimečné případy, v nichž se oběti nebály dát souhlas s jejich podáním a trpělivě čekat na výsledky všech právních kroků. Postup v některých zdravotnických zařízeních vůči romským ženám ilustruje řadu let známou skutečnost naprosto nedostatečné ochrany práv pacientů v České republice.
Sterilizace bez plně informovaného souhlasu je velmi závažným porušením základních lidských práv. Představuje zásah do fyzické integrity, který může rovněž vést k vážné psychické újmě. Vedle toho sterilizační zákrok zejména postihuje reprodukční schopnost ženy, která ztrácí tuto schopnost bez toho, aby dostala všechny důležité informace o závažných následcích zákroku.
Hlavním problémem ovšem nadále zůstává přístup všech obětí těchto praktik ke spravedlnosti. Podle našeho názoru by měly státní orgány oficiálně přiznat, že na území České republiky existovala praxe nucené sterilizace a ustavit nezávislý mechanismus, na jehož základě by bylo možno komplexně tuto praxi vyšetřit. V rámci tohoto šetrení by dále měly zajistit záruky pro bezpečnost a soukromí stěžovatelek a spravedlivě odškodnit všechny oběti za zákroky, které na nich byly provedeny. A to včetne obětí z doby, kdy komunistická československá vláda programově snižovala „nezdravou porodnost romských žen“.
Více informací:
Claude Cahn (Evropské centrum pro práva Romu): ++36 20 98 36 445
Jiří Kopal (Liga lidských práv): 608 719 535
Kumar Vishwanathan (Vzájemné soužití): 777 760 191
Katarína Klamková: (IQ Roma Servis): 608 820 637
Celé prohlášení:
V letech 1970 – 1990 sterilizovala československá vláda romské ženy programově jako součást politiky, jejímž cílem bylo snížit „vysokou, nezdravou“ porodnost romských žen. Tuto politiku odsoudila Charta 77 a koncem osmdesátých let byla rozsáhlým způsobem zdokumentována disidenty Zbyňkem Andršem a Rubenem Pellarem. Organizace Human Rights Watch se zabývala touto otázkou v podrobné zprávě o situaci Romů v Československu, vydané v roce 1992. Zpráva dospěla k závěru, že tato praxe byla ukončena v polovině devadesátých let. Určitý počet případů, v nichž došlo k nucené sterilizaci v roce 1990 nebo před tímto rokem v české části tehdejšího Československa, bylo zdokumentováno rovněž přímo Evropským centrem. Trestní oznámení, které podali čeští a slovenští prokurátoři jménem sterilizovaných romských žen v obou republikách byla odložena v letech 1992 a 1993. Žádné romské ženě sterilizované na pokyn československých úřadů se nikdy nedostalo spravedlnosti či alespoň veřejného přiznání tohoto bezpráví, jemuž byly systematicky za komunismu vystavovány.
Během roku 2003 a v roce 2004 podniklo Evropské centrum ve spolupráci s českými organizacemi několik vyšetřovacích misí, aby se přesvědčilo, v jakém rozsahu praxe sterilizací pokračovala i po roce 1990 a jestli trvá dodnes. Závěry šetření potvrdily přetrvávající obavu, že romské ženy byly i v minulých letech podrobeny nucené sterilizaci, a že nadále riskují skutečnost, že mohou být sterilizovány bez plně informovaného souhlasu z jejich strany.
Během šetrení bylo zjištěno, že mezi romskými ženami, které byly v minulých letech v České republice nuceně sterilizovány, jsou tyto případy:
Případy, kdy souhlas, ať už ústní či písemný, údajně nebyl vůbec získán před operačním zákrokem;
Případy, kdy se souhlas získal při porodu nebo krátce před ním, během posledních stádií porodních bolestí, tj. za okolností, kdy se matka nachází v obrovských bolestech a/nebo je v akutním stresu;
Případy, kdy souhlas byl podle všeho dán (i) na základě chybného porozumění užité terminologie, (ii) po obdržení informace zjevně manipulativního charakteru a/nebo (iii) při absenci vysvětlení následků a možných vedlejších účinků sterilizace nebo bez adekvátních informací o alternativních metodách antikoncepce;
Případy, kdy úředníci vyvíjejí nátlak na romské ženy, aby podstoupily sterilizaci, i za pomoci toho, že nabízejí finanční pobídky nebo hrozí odnětím sociálních dávek; Případy, kdy očividný rasistický motiv sehrál roli během konzultací mezi doktorem a pacientkou.
Zástupci české vlády soukromě (zatím nikoli oficiálně) Evropskému centru přiznali, že v České republice existuje vážný problém nevyspělé kultury práv pacientů v komunitě českých zdravotníků. Nucená sterilizace je velmi vážnou formou porušování lidských práv.
Představuje porušení fyzické integrity oběti a může způsobit vážné psychické škody. Kromě toho, nucená sterilizace omezuje či likviduje rozmnožovací schopnost ženy a činí tak, aniž by žena měla právo plně se podílet na rozhodnutí tak zjevného významu, jehož důsledky jsou v mnoha případech nezvratitelné. V květnu 2004 Výbor proti mučení doporučil české vládě, aby „prošetřila stížnosti na nedobrovolné sterilizace při využití lékařských a osobních záznamů a vyzvala stěžovatele, aby podle možností napomáhali při dokazování těchto obvinění.“
Evropské centrum adresovalo svoje obavy s ohledem na problematiku nucené sterilizace romských žen zástupcům vlády České republiky při řadě příležitostí. Zatím posledním krokem bylo podání deseti stížností Kanceláři veřejného ochránce práv, které podalo ve spolupráci s právničkou IQ Roma Servis, Ligou lidských práv a Vzájemným soužitím. Těchto deset případů ovšem nepředstavuje jediné, o nichž víme. Spíše se u nich jedná o souběh relevantních faktorů, včetně ochoty oběti započít konkrétní kroky za současných podmínek, nezávislé posouzení schopnosti oběti podstoupit složitý právní proces, stejně jako další, které umožnily právě v jejich případech podat stížnosti.
Těchto deset případů předložených veřejnému ochránci práv vyžaduje bezodkladnou nápravu. Podle našeho názoru je závažnost této otázky taková, že by mělo být učiněno zadost spravedlnosti u všech obětí těchto praktik. Státní orgány by měly konečně dospět k oficiálnímu přiznání, že na území České republiky existovala praxe nucené sterilizace a ustavit nezávislý mechanismus, na jehož základě by bylo možno komplexně vyšetřit tuto praxi. V rámci tohoto šetření by dále měly zajistit záruky pro bezpečnost a soukromí stěžovatelek a spravedlivě odškodnit všechny oběti za zákroky, které na nich byly provedeny.
Ve světle výše uvedeného výše uvedené organizace naléhají na českou vládu, aby podnikla následující kroky:
Zřídila nezávislou vyšetřovací komisi, která prošetří hlášené případy a stížnosti týkající se nucené sterilizace. Důkladně vyšetří ohlášené případy nucené sterilizace a zavede – a široce zmedializuje – procedurální kroky tak, aby ženy, které se domnívají, že byly nuceně sterilizovány, věděly, jak nahlásit daný případ. Tyto procedurální kroky by měly zaručit právo na ochranu soukromí stejně jako práva související s náležitým odškodněním. Zajistit spravedlnost všem obětem nucené sterilizace, včetně nuceně sterilizovaných žen z doby komunismu. Provést šetrení ex officio, aby se zjistil přesný rozsah nucených sterilizací v postkomunistickém období.
Upravila český právní řád tak, aby byl v souladu s mezinárodními standardy v oblasti reprodukčních práv a poskytoval veškeré nezbytné záruky, že právo pacienta na plný a informovaný souhlas se zákroky provedenými lékaři se respektuje ve všech případech.
Vytvářela a kultivovala etické prostredí, které usiluje o plné a informované svolení ke všem lékařským zákrokům, tím, že nabídne rozsáhlé doškolení lékařského personálu a ostatních relevantních profesí a povede také osvětové a informační kampaně v příslušných hromadných sdělovacích prostředcích.
Prováděla pravidelné monitorování, aby zajistila, že všichni lékaři se budou snažit dodržovat co nejvyšší úroveň souhlasu před provedením sterilizace a jiných invazivních zákroků.
Evropské centrum pro práva Romů
1386 Budapešť 62
P. O. Box 906/93
Maďarsko
Tel.: ++ (36 1) 413 2200
Fax: ++ (36 1) 413 2201
E-mail:
Liga lidských práv
Bratislavská 31
602 00 Brno
Česká republika
Tel.: + 545 210 446
Fax: + 545 240 012
E-mail:
Vzájemné soužití
30. Dubna 3
Ostrava 702 00
Česká republika
Tel.: 777 760 191
E-mail:
IQ Roma Service
Cejl 49
602 00 Brno
Česká republika
Tel.: 549 241 250
E-mail:
