Čtvrtek, 3. listopadu 2022Aktuality, Tiskové zprávy
Dnes bylo vyhlášeno rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) v případě dvou stěžovatelů, kteří podali stížnost na policejní násilí při zásahu proti účastníkům vzpomínkové akce na bývalém squatu Milada v roce 2012. Stížnost byla shledána nepřijatelnou, neboť dle mínění ESLP byly námitky stěžovatelů řádně přezkoumány českými soudy. Rozhodnutí je v angličtině zveřejněno na webu soudu.
Proti účastníkům vzpomínkové akce na bývalém squatu Milada monstrózně zasáhla policie se zapojením vrtulníku a desítek těžkooděnců. Přestože nikdo z účastníků nekladl při zásahu policie odpor, policie vytvořila „bicí uličku“ a každou vyváděnou osobu čekalo kopání a bití pěstmi a obušky. Stěžovatelům i dalším účastníkům policisté způsobili zranění, která jsou potvrzena lékařskými zprávami. Dále policie zničila účastníkům hudební aparaturu a gramofonové desky. Jeden z účastníků akce (nejde o stěžovatele) pro Ligu lidských práv na videu popsal, co se stalo. Popis celého případu i s odkazy na rozhodnutí českých soudů je zde.
Stěžovatelé a další osoby se před českými soudy nepřiměřenému zásahu policie bránili správní žalobou proti nezákonnému zásahu, v žalobě uvedli k událostem po vniknutí policie do vily: „Policisté varovali, že jakýkoliv pohyb budou brát jako útok. Policisté lidem nadávali slovy jako zmrdi, mrdky, feťáci, svině, hovada. Policisté evidentně byli překvapeni, že nikdo nekladl odpor, což komentovali slovy typu „teď mlčej hrdinové, podívejte se na ně na zmrdy“. Skutečnost, že nikdo nekladl odpor, však policistům nezabránila v tom, aby použili bezdůvodně vůči lidem donucovací prostředky. Následně začali účastníky akce postupně odvádět a cestou k východu vytvořili tzv. bicí uličku, kde účastníci akci byli brutálním způsobem biti, a to kopáním, pěstmi, teleskopickými obušky. Účastníci akce museli mít hlavy dolů, jediným smyslem bylo to, aby nemohli následně identifikovat konkrétní policisty. Řada lidí měla v důsledku zásahu policie lehká zranění, ale někteří z účastníků krváceli a museli na ošetření do nemocnice.“
Tento průběh události doložili žalobci lékařskými zprávami o způsobených zraněních a také jej potvrdili svědci z řad ostatních účastníků, z nichž někteří rovněž měli lékařské zprávy. Policisté samozřejmě násilí popřeli. Městský soud v Praze (soudci Havlíková, Řeháková, Kříž) dokazování vyhodnotil v neprospěch žalobců s tím, že tvrzení o bití je nevěrohodné, protože žalobci mohli po svém vyvedení oznámit napadení přítomným osobám stojícím mimo policii, tedy hasičům, zdravotníkům či novinářům. Lékařská zpráva jednoho z žalobců o tržném zranění na hlavě z nemocnice Na Bulovce podle soudu neprokazovala, že zranění způsobili zasahující policisté.
„Důkazy ze strany soudu byly zhodnoceny zcela tendenčně. Soud vůbec nepřihlédl k lékařským zprávám potvrzujícím zranění, ani ke svědeckým výpovědím ostatních účastníků a vytvářel si konstrukce, jak jinak mohli účastníci přijít ke zraněním. Jednoduše řečeno, v podobné situaci oběť nemá jak prokázat policejní násilí, protože svědectví, ani lékařské zprávy soud nevezme v potaz a raději chrání policejní násilníky. A vyšší soudy v čele s Evropským soudem pro lidská práva vadný postup soudu nakonec přikryly namísto toho, aby se řídily judikaturou, která v případech podezření ze špatného zacházení přenáší důkazní břemeno na stát, který má možnost na rozdíl od obětí například pořizovat kamerové záznamy policejního zásahu,“ komentuje případ Zuzana Candigliota, právní zástupkyně stěžovatelů.
Závěrem je na místě zmínit, že předmětnou vilu Milada za ty roky stát nechal zcela zchátrat.
Pondělí, 15. srpna 2022Aktuality, Tiskové zprávy
Otevřený dopis – Vyhodnocení efektivity zákona o odškodnění za protiprávní sterilizace půl roku po nabytí jeho účinnosti
Vážený pane předsedo vlády, vážený pane ministře zdravotnictví,
dovolte nám, abychom se na Vás obrátili s následujícím sdělením. Považujeme za mimořádně dobrou zprávu, že se Česká republika rozhodla čelit tváři v tvář krutým praktikám protiprávních sterilizací žen, a to přijetím příslušného zákona s drtivou podporou poslanců i senátorů Parlamentu ČR.
Ženy, které se staly obětmi těchto praktik, jež mají kořeny hluboko v totalitě, bojovaly dlouhých 18 let za spravedlnost. Mnoho z nich je dnes v pokročilém věku a v křehkém zdravotním stavu. Tyto ženy a jejich podporovatelé si velice váží tohoto odvážného rozhodnutí společenské vůle vyrovnat se s minulostí. Jsme hrdi, že Česká republika dokázala přijmout rozhodnutí o jejich odškodnění a zařadit se tím po bok vyspělých demokracií jako je například Švédsko. Pevně věříme, že se rozhodnutí českých zákonodárců stane inspirací pro další země, kde se oběti podobných praktik dodnes nemohly domoci spravedlnosti.
Zákon o odškodnění je v účinnosti již více než 6 měsíců. Naše prvotní hodnocení jeho účinnosti ovšem vede kromě uvedených přínosů i k vážným obavám o dílčí selhání při jeho praktické implementaci. Obracíme se na Vás jménem obětí, které jsou nyní kvůli výkladu a aplikaci předmětného zákona v nejistém postavení.
Hlavní problémy
- U většiny žádostí o odškodnění není splněna lhůta daná zákonem pro jejich vypořádání a řízení se protahuje na více měsíců, než kolik stanoví zákon. To samo o sobě podkopává víru žadatelek v tento proces.
- Ačkoliv přijatý zákon výslovně umožňuje i jiné důkazy než zdravotnickou dokumentaci, nejsou nám známy takové případy, kde by jiný důkaz byl uznán. To znamená, že žadatelky, jejichž dokumentace byla skartována, odškodnění zatím nezískávají, a to ani v případě, že šlo o skartaci v rozporu se zákonem nebo byly dokumentace ztraceny či zničeny. Zákon přitom přiznává odškodnění za protiprávní sterilizace již od roku 1966.
K 31. 5. 2022 bylo podáno 261 žádostí a rozhodnuto 74. Z výše uvedených důvodů však bylo úspěšných pouze 35 z těchto rozhodnutých žádostí, což je méně než polovina.
Navrhovaná řešení
K nápravě stávajícího neutěšeného stavu by pomohla změna v provádění zákona v následujících bodech:
- Při posuzování jednotlivých žádostí zodpovědnými úředníky mít na paměti účel odškodňovacího zákona a nepostupovat při posuzování žádostí ryze formalisticky. Není chybou žadatelek, že České republice trvalo přijetí odškodňovacího mechanismu tolik let, že jsou jejich zdravotnické dokumentace nenávratně skartovány nebo jinak poškozeny.
- Dodržování lhůty pro vyřízení žádostí (tj. do 60 dní, jak předepisuje zákon).
- Přijetí metodiky pro určení, zda nepřímý důkaz nemůže stačit k uznávání nároku, by rovněž přispělo k řešení současných problémů. Touto problematikou se již dříve zabýval veřejný ochránce práv v Závěrečném stanovisku z roku 2005.
- Navázání intenzivnější spolupráce s odborníky z občanské společnosti, kteří se tématem dlouhodobě zabývají. O tuto formu spolupráce doposud ministerstvo nejevilo dostatečný zájem.
Jsme přesvědčeni, že Vaše osobní angažmá pomůže současný neuspokojivý stav vyřešit a stát se inspirací ve společenství demokratických zemí, mezi které právem patříme.
Podepsáni:
Gwendolyn Albert, lidskoprávní aktivistka a překladatelka
Alena Drbohlavová Gronzíková, IQ Roma servis, z.s., občanská členka Rady vlády pro záležitosti romské menšiny
Fedor Gál, sociolog
Monika Granja, Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové
Elena Gorolová, Spolek žen obětí protiprávní sterilizace
Lenka Hečková, ČOSIV, z.s.
Jan Husák, občanský člen Rady vlády pro záležitosti romské menšiny
Božena Jirků, Nadace Charty 77
Ðorđe Jovanović, President of the European Roma Rights Centre
Michal Miko, RomanoNet, z.s.
Ankó Orsós, Amrita OBK Association
Ruben Pellar, překladatel
Čeněk Růžička, Výbor pro odškodnění romského holocaustu v ČR
Zdeněk Ryšavý, ROMEA, o.p.s.
Marta Smolíková, Otevřená Společnost, o.p.s.
Hana Stelzerová, Česká ženská lobby, z.s.
Monika Šimůnková, zástupkyně ombudsmana
Anna Štefanidesová, Liga lidských práv
Kumar Vishwanathan, Vzájemné soužití, o.p.s.
Ladislav Zamboj, Poradna pro občanství/Občanská a lidská práva, z.s.
Otevřený dopis ve formátu PDF:
Otevřený dopis obecná verze
Otevřený dopis ministru zdravotnictví
Otevřený dopis předsedovi vlády
Odpověď ministra zdravotnictví
Pro více informací můžete kontaktovat právničku Annu Štefanidesovou na tomto e-mailu: anna.stefanidesova@llp.cz
Úterý, 7. září 2021Tiskové zprávy
Dnes už 6letý Honzík, kterému ochrnula polovina tváře po povinném očkování v kojeneckém věku, má díky Nejvyššímu soudu šanci na spravedlivou náhradu újmy. Nejvyšší soud odmítl argumentaci Obvodního soudu pro Prahu 2 a Městského soudu v Praze, že v českém právním řádu chybí úprava odpovědnosti státu za újmu způsobenou povinným očkováním. Rozsudky nižších soudů zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Chlapec byl očkován druhou dávkou hexavakcíny a újma mu vznikla v roce 2015. Jenže ještě předtím byl přijat nový občanský zákoník, který z toho starého již nepřevzal objektivní odpovědnost poskytovatelů zdravotních služeb za újmu způsobenou očkováním. Vzniklo tak právní vakuum, během kterého žádný subjekt nebyl výslovně za újmu odpovědný až do roku 2020, kdy byl přijat zákon o náhradě újmy způsobené povinným očkováním. Zároveň ale od roku 2001 je součástí ústavního pořádku Úmluva o biomedicíně, která zakotvuje právo každého, kdo utrpí újmu způsobenou zákrokem, na spravedlivou náhradu škody.
Nejvyšší soud ve složení soudců Roberta Waltra, Martiny Vršanské a Petra Vojtka v rozsudku uvedl: „Dovolací soud pokládá za nepřijatelné, nespravedlivé a diskriminující, aby se poškozeným, u nichž vznikla újma do 31. 12. 2013 a poté od 8. 4. 2020, náhrady újmy na zdraví dostalo, zatímco újma vzniklá v mezidobí mezi těmito daty by odškodněna nebyla, a to jen proto, že zákonodárce opomněl jejich nároky upravit. Dovolací soud se proto zabýval otázkou, zda a na základě čeho lze dovodit odpovědnost žalované za újmu způsobenou povinným očkováním od 1. 1. 2014 do 7. 4. 2020.“
Odpovědnost státu pak Nejvyšší soud dovodil právě z Úmluvy o biomedicíně a z výkladu překlenujícího mezeru v zákoně, a to tak, že se na případ Honzíka použije zákon o odpovědnosti státu účinný od roku 2020.
Případ se tak vrací zpět k Obvodnímu soudu pro Prahu 2, který se bude zabývat důvodností uplatněného nároku dle později přijatého odškodňovacího zákona. Nezletilý Honzík ale zatím rozhodně nemá vyhráno, a to ze dvou důvodů:
- Ministerstvo zdravotnictví i navzdory stanovisku ošetřujících lékařů nezletilého popírá souvislost újmy s očkováním a
- zákon také drasticky omezuje případy, které mají být odškodněny, o čemž jsme informovali zde.
Zdravotní újma nezletilého Honzíka je trvalá, ochrnutí poloviny tváře mu zabraňuje dovírat oko, které se tak musí několikrát denně vykapávat a je náchylné na infekce. Dále má chlapec potíže při jídle a při vyslovování.
Za to, že osoby poškozené povinným očkováním v letech 2014-2020 byly až do dnešního rozhodnutí Nejvyššího soudu vyloučeny z nároku odškodnění, je odpovědný ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, který byl v čele ministerstva od konce roku 2017 do září 2020. Z důvodové zprávy k zákonu vyplývá, že o tomto lidskoprávním deficitu zákona ministerstvo vědělo, přesto ho ignorovalo.
Popis celého případu naleznete zde.
Více informací poskytne: Zuzana Candigliota@llp.cz
Čtvrtek, 22. července 2021Tiskové zprávy
Oběti nedobrovolných sterilizací se nejspíš dočkají odškodnění ve výši 300 tisíc korun. Návrh zákona dnes schválil Senát a míří k podpisu prezidentu republiky. Očekává se, že odškodnění dosáhne zhruba 400 obětí.
Odškodnění se týká osob, které byly sterilizovány bez souhlasu nebo pod nátlakem mezi lety 1966 a 2012. Oběti bojují o odškodnění více než 15 let. Hlavní mluvčí se stala Elena Gorolová, kterou za její vytrvalý boj ocenila i britská BBC. K nápravě Českou republiku vyzvala i řada mezinárodních organizací, mezi nimi i OSN a Rady Evropy.
Zákon předložila Helena Válková z klubu ANO již v září roku 2019. Cestu Poslaneckou sněmovnou komplikovala pandemie koronaviru. Prvního čtení se zákon dočkal až v březnu roku 2021. Navzdory komplikacím míří k podpisu prezidenta Miloše Zemana.
Na nedobrovolné sterilizace upozornil veřejný ochránce práv v roce 2005. Na jeho práci navázala Anna Šabatová. K odškodnění přispěl dlouholetý boj nevládních organizací Ligy lidských práv, Vzájemného soužití, Poradny pro občanství a dalších. Významně přispěla také nynější zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková.
O odškodnění se pokoušel již dřívější ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier. Vláda jeho snahu tenkrát zamítla. Řada obětí se tak již odškodnění nedožila. Pro ty ostatní začne v příštím roce běžet tříletá lhůta pro podání žádosti o odškodnění. Rozhodovat bude ministerstvo zdravotnictví. Na řadu může přijít i soudní proces, v případě zamítnutí žaloby.
Odškodnění pro oběti představuje nejen finanční, ale i symbolické odškodnění za závažné porušení jejich lidských práv.
Více informací poskytne:
Sandra Pašková, právnička Ligy lidských práv – tel.: +420 733 524 316, e-mail: sandra.paskova@llp.cz
Středa, 14. dubna 2021Tiskové zprávy
Krajský úřad Královéhradeckého kraje se zastal rodičů, kteří byli městským úřadem pokutováni za to, že své děti občas doprovázeli až do školní třídy navzdory nařízení ředitele školy. Původní rozhodnutí zrušil a přestupkové řízení zastavil. Právo rodičů na péči a výchovu o jejich děti podle něj může být omezeno jen na základě zákona skrze soudní rozhodnutí.
Rodiče dvou dívek navštěvujících první stupeň základní školy dostali pokutu za to, že své děti několikrát před vyučováním doprovodili až do školní třídy. Městský úřad Nová Paka toto jednání rodičů označil za schválnost, kterou údajně úmyslně narušovali občanské soužití dle zákona o některých přestupcích. Mezi rodinou, učitelským sborem a třídním kolektivem opakovaně docházelo k různým neshodám, na základě kterých se rodiče rozhodli své dcery osobně do školní třídy doprovázet, aby eliminovali vznik dalších možných nepříjemných situací. Celý případ je popsán zde.
Podle Ligy rozhodnutí městského úřadu nemělo oporu v právu, protože rodiče neporušili žádný právní předpis, nikomu neublížili ani nikoho neohrozili. Pouze vykonávali své ústavně zaručené rodičovské právo na péči a výchovu svých dětí. Naopak škola svým jednáním rodičům toto právo v rozporu s právním řádem omezila. Proti rozhodnutí úřadu jsme se s klienty odvolali.
Krajský úřad uznal, že ředitel školy je odpovědný za bezpečnost všech žáků i svých zaměstnanců a za tímto účelem může přiměřeně upravit vnitřní režim školy. Nicméně dodal, že „školní řád nelze chápat jako zákonný podklad pro omezení Listinou zaručených rodičovských práv. Zjednodušeně řečeno, odevzdáním dítěte do vzdělávání ve škole neztrácí rodič své postavení, a tím ani práva vyplývající mu přímo z Listiny.“ K zajištění bezpečnosti ve škole lze využít různé prostředky (kamery u vstupu, elektronický vrátný, bezpečnostní rám apod.), při kterých nemusí docházet k omezování základních práv.
Krajský úřad věc uzavřel s tím, že jednání rodičů postrádalo základní formální znak přestupku, a to protiprávnost, neboť rodiče svým doprovodem nikomu neškodili, nikoho neohrožovali a nenarušovali výuku. Je v pořádku, že ředitel chtěl regulovat pohyb osob ve škole, použil k tomu však nepřiměřené a právem nepodložené metody, kterým zasáhl rodičům dětí do jejich základních práv a svobod.
„Machiavellistický přístup školy a městského úřadu k zajištění bezpečnosti žáků i zaměstnanců je v demokratickém právním státě nepřijatelný. Zvlášť když existuje řada mírnějších prostředků k zajištění bezpečnosti, než je zákaz vstupu rodičů do školy bez předchozí domluvy. Krajský úřad se k věci postavil čelem a správně dovodil, že škola nemůže zasahovat do základních práv a svobod rodičů a jejich dětí, která jim garantuje Listina. Ta může omezit jen soud na základě zákona. Rozhodnutí a zveřejnění případu je důležité proto, aby se podobné incidenty již neopakovaly, a to jak v této konkrétní škole, tak jakékoli jiné škole,“ říká právník Ligy Karel Lach.
