Dovolujeme si Vás pozvat na slavnostní vyhlášení výsledků prvního ročníku soutěže Ligy lidských práv o nejlepší lidskoprávní diplomku roku 2011. Akce se uskuteční v sobotu 3. prosince od 17:00 v kavárně Záhrada na Údolní 37 v Brně. Ocenění předá místopředsedkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová, která nad soutěží převzala záštitu. (Pokračování textu…)
Trestní stíhání porodní asistentky Ivany Königsmarkové za asistenci u neúspěšného porodu doma, které v odvolacím řízení pokračuje dnes v 13 h u Městského soudu v Praze, je součástí nepřátelského postoje Ministerstva zdravotnictví proti porodním alternativám. Ministerstvo dlouhodobě ignoruje jak práva žen při porodu, která jsou běžná v západních zemích, tak i výzvy mezinárodních orgánů. (Pokračování textu…)
Česká vláda pod vedením premiéra Jana Fischera se 23. listopadu 2009 omluvila ženám, které byly nedobrovolně sterilizovány. Dodnes však nebyly podniknuty žádné kroky, aby sterilizované ženy získaly také finanční odškodnění. Na to zareagovaly některé neziskové organizace, které vládu vyzvaly, aby situaci změnila.
Jednou z žen, které lékaři provedli při porodu sterilizaci bez informovaného souhlasu a tím jí zabránili mít další děti, je Elena Gorolová, členka Spolku žen postižených nedobrovolnou sterilizací. „Sterilizovali mě proti mé vůli. Jen mi dali nějaký papír k podepsání, ale nikdo mi nevysvětlil, co to je. Až později jsem zjistila, že už nemůžu mít děti. To oni mi vzali možnost mít děti,“ řekla Gorolová.
Eleně Gorolové i všem ostatním postiženým ženám se vláda za protiprávní zákrok před dvěma lety omluvila. Dosáhnout odškodnění však sterilizovaným ženám znemožňuje současná legislativa, podle níž jsou případy promlčeny. „Tisíce žen tak zůstává neodškodněno a Česká republika s tím nic nedělá. Takový přístup vlády je neakceptovatelný,“ uvedl Dezideriu Gergely, ředitel Evropského centra pro práva Romů.
Na lhostejnost vlády proto zareagovaly neziskové organizace Evropské centrum pro práva Romů, Liga lidských práv, Vzájemné soužití a Spolek žen postižených sterilizací. Ty stát vyzývají, aby jednal po vzoru Švédska, kde v minulosti sice také docházelo k neoprávněným sterilizacím, ale vláda se k této skutečnosti postavila čelem a postižené ženy odškodnila. Organizace doporučují, aby i česká vláda ustanovila nezávislou komisi, která zjistí, kolik žen bylo protiprávní sterilizací poškozeno, a následně vytvoří vhodný odškodňovací mechanismus.
Případy řeší i Evropský soud pro lidská práva
Některé případy neoprávněně sterilizovaných žen se dostaly až před Evropský soud pro lidská práva. Ten za odmítavý postoj k odškodnění neoprávněně sterilizovaných žen odsoudil například na začátku listopadu Slovensko, které muselo poškozené ženě odškodné zaplatit. Ke štrasburskému soudu se dostaly i dva případy z České republiky, které jsou tomu slovenskému velmi podobné.
Verdikt v případu případu sterilizované ženy, kterou zastupuje Liga lidských práv, vyřkl letos v létě i Nejvyšší správní soud v Brně.
„Nejvyšší soud změnil rozhodnutí olomouckého Vrchního soudu a rozhodl, že k promlčení nedošlo. Případ je ale natolik specifický, že rozsudek bohužel nemůžeme chápat jako precedent, který by otevíral dveře k odškodnění ostatním sterilizovaným ženám,“ komentovala právnička Ligy Kateřina Červená.
Bližší informace poskytnou:
Sinan Gökcen, PR manažer Evropského centra pro práva Romů, tel.: +36 30 649 1698 (anglicky)
Elena Gorolová, členka Spolku žen postižených nedobrovolnou sterilizací, tel.: 775 761 194
Kateřina Červená, právnička Ligy lidských práv, tel.: 777 701 621
Kumar Vishwanathan, ředitel Vzájemného soužití, tel.: 777 760 191
Nález Nejvyššího soudu je k dispozici zde.
Shrnující tiskovou zprávu věnovanou případům sterilizace u nás najdete zde.
Stanovisko ombudsmana k nuceným sterilizacím romských žen najdete zde.
Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze Slovenska najdete zde.
Liga lidských práv již dříve zpracovala publikaci „Právní protiopatření proti protiprávní sterilizaci“, která je volně k dispozici zde.
Valné shromáždění OSN přijalo Úmluvu o právech dítěte 20. listopadu 1989. Tuto neděli tak listina slaví již 22. výročí své platnosti. Podle Úmluvy musí stát mimo jiné dohlížet na to, aby dítěti byla zajištěna lékařská pomoc, bezplatné základní vzdělání i ochrana před mučením nebo sexuálním vykořisťováním. Konvence také podporuje výchovu dětí v rodinném prostředí; ústavní péče by měla být až tím nejzazším možným řešením. Za to je však Česká republika neustále kritizována. Podle OSN totiž žije v ústavech příliš mnoho dětí. (Pokračování textu…)
Porodní asistentka Marie již od roku 2007 usiluje o získání registrace k činnostem, které souvisejí s profesí samostatné porodní asistentky. Díky tomu by mohla vést domácí porody bez dozoru lékaře. V tom jí však zabránil Krajský úřad Středočeského kraje, podle kterého musí mít asistentky vybavení, jakým disponují porodní sály v nemocnicích. Když neuspěla u Městského soudu v Praze, podala stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, který se jí na konci října zastal a vrátil případ k novému projednání.
Podle Evropského soudu pro lidská práva si rodičky mohou zvolit místo porodu a rodit například doma. K tomu, aby byl domácí porod bezpečný, potřebují zkušenou porodní asistentku, která k samostatnému výkonu své profese musí mít platnou registraci. Tuto registraci poskytují krajské úřady, které nejprve vydají takzvaný souhlas s vybavením. Požadavky na vybavení ale dlouhou dobu nebyly upraveny v právních předpisech a úřady si to svévolně vysvětlovaly tak, že po soukromé porodní asistentce mohou chtít, aby doložila, že má vybavení a najaté lékaře jako v porodnici. To paní Marie nemá, neboť dochází za rodičkami do jejich domovů. Úřad jí proto plnou registraci odmítl udělit.
Podle právničky Ligy lidských práv Zuzany Candiglioty, postup úřadů odporuje praxi běžné v řadě západních zemí, kde se samostatné porodní asistentky řadí mezi poskytovatele péče rodičkám a ženám v těhotenství, ať už ve formě porodních domů nebo při asistenci v domácnostech rodiček. „Obstrukcemi při udělování registrací se úřady snaží bránit porodním asistentkám ve výkonu jejich profese. To zároveň omezuje ženy ve volbě místa porodu a poskytovatele péče,“ uvedla Candigliota.
Úřady chtějí, aby porodní asistentky disponovaly vybavením porodního sálu
Proti rozhodnutí krajského úřadu se proto porodní asistentka odvolala a následně podala žalobu s tím, že je rozhodnutí nezákonné, protože na ni úřad kladl požadavky nad rámec právní úpravy, a také, že požadované vybavení (porodní sál) by jí bylo k ničemu, protože ona hodlá poskytovat péči při porodech v domácnostech rodiček.
Městský soud v Praze však žalobu zamítl s tím, že žalobkyně postupovala procesně špatně. Podle něj totiž udělala chybu v tom, že nepodala odvolání proti prvnímu rozhodnutí – nesouhlasu s vybavením – a tím nevyčerpala opravné prostředky. Záležitostí se proto začal zabývat Nejvyšší správní soud v Brně, který rozhodnutí městského soudu zrušil. Podle něj se měl soud prvního stupně zabývat zákonností obou rozhodnutí úřadu, i když proti prvnímu z nich žalobkyně nepodala odvolání – to v tomto specifickém řízení totiž není nutné.
Věc se nyní znovu vrací k Městskému soudu. Ten se tentokrát bude muset zabývat tím, zda úřad může po porodní asistentce, která chce asistovat výhradně u porodů doma, bez opory v právních předpisech vyžadovat, aby měla vybavený porodní sál i s lékaři, který jí je však zcela k ničemu, neboť si ho k porodu doma s sebou vzít nemůže.
Bližší informace poskytne:
Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv, tel. 777 893 871
David Zahumenský, předseda Ligy lidských práv, tel. 608 719 535
Rozsudek Nejvyššího správního soudu v Brně si můžete přečíst zde.
Analýza Liga lidských práv „Péče porodních asistentek mimo porodnice“ je zde.
Kritika stavu českého porodnictví ze strany Výboru pro odstranění diskriminace žen je zde.
Přestože se Česká republika zavázala dodržovat práva lidí se zdravotním postižením v rozsahu, který vyplývá z Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, skutečnost je jiná. Lidé s postižením například nemají rovnoprávný přístup ke vzdělání a na trh práce, nemají ani možnost plně se podílet na dění ve společnosti a v oblastech života, které se jich dotýkají.
Na tuto skutečnost zareagovalo sedmnáct organizací, které se právy lidí se zdravotním postižením denně zabývají a které se spojily, aby o aktuálním stavu informovaly Výbor OSN pro práva osob se zdravotním postižením. Podle jejich alternativní zprávy Česká republika nesplňuje závazky, které jí vyplývají z Úmluvy. Státy, které jsou smluvní stranou, jsou totiž povinny změnit ty části svého právního řádu, které jsou s Úmluvou v rozporu.
To se však v České republice nestalo. Organizace složené z odborníků i samotní lidé se zdravotním postižením za to stát kritizují a zároveň navrhují doporučení, jak tuto situaci zlepšit.
„Otázka (ne)naplňování práv lidí se zdravotním postižením v České republice je v poslední době velmi aktuální, zejména s ohledem na probíhající transformaci sociálních služeb a připravované sociální reformy. Doufáme proto, že alternativní zpráva přiblíží tuto problematiku nejen odborníkům, ale i široké veřejnosti,“ komentovala Denisa Slašťanová, právnička Ligy lidských práv, jedné z organizací podílející se na vzniku alternativní zprávy.
Organizace navrhují reformy v mnoha oblastech
Podle alternativní zprávy má stát například přijmout definici diskriminace, která bude v souladu s Úmluvou, reformovat systém opatrovnictví, zajistit, aby lidé s postižením nemuseli žít v ústavech a poskytovat služby v závislosti na individuálních potřebách klientů.
Změnit by se měl také systém vzdělání.
„Úpravy mají být vytvořeny individuálně, podle potřeb každého dítěte a mohou spočívat například v bezbariérových přístupech do škol, používání speciálních učebních pomůcek, zabezpečení vyškolených osobních asistentů, i vzdělávaní pedagogů a ostatních zaměstnanců školy,“ vyplývá ze zprávy.
Bezbariérový přístup požadují organizace ve všech veřejných dopravních prostředcích a budovách, které lidé se zdravotním postižením využívají.
Zlepšit se má kromě toho také přístup lidí s postižením na pracovní trh. Umožněna jim má být i plná účast na dění ve volbách a rozhodování ve všech oblastech života, které se jich dotýkají. V tomto případě organizace navrhují přijmout specifická opatření, jako je možnost využití asistenta, speciální úprava volebního lístku, elektronická volba a další.
Česká republika ratifikovala Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením 28. října 2009. Od roku 2010 je Úmluva součástí jejího právního řádu.
Víte například, že…
• Průměrný invalidní důchod I. stupně u žen činí 4 815 Kč a 5 241 Kč u mužů?
• Průměrná doba pobytu osoby se zdravotním postižením v seznamu uchazečů o zaměstnání v období let 2002 – 2010 přesahovala ve třech okresech 20 let a v dalších třech 10 let?
• Existuje nejméně 5 způsobů, jakými zaměstnavatele zneužívají nerovné postavení lidí se zdravotním postižením na trhu práce?
• Z 9 332 případů nařízené nedobrovolné hospitalizace bylo podáno odvolání jen u 110 případů, přestože je zde institut zákonného zastoupení?
• Podpora pro zaměstnavatele osob se zdravotním postižením bude omezena jen na chráněná pracovní místa?
Bližší informace poskytnou:
Denisa Slašťanová, právnička Ligy lidských práv, email: dslastanova@llp.cz, tel.: 545 210 445
Zuzana Durajová, právnička Ligy lidských práv a MDAC, email: zdurajova@mdac.info, tel.: 545 210 445
Camille Latimier, ředitelka sekretariátu Společnosti pro podporu lidí s mentálním postižením, email: camille.latimier@spmpcr.cz, tel.: 221 890 434
Jan Hutař, ředitel legislativního oboru Národní rady osob se zdravotním postižením, email: j.hutar@nrzp.cz, tel.: 266 753 425
Alternativní zprávu pro Výbor OSN pro práva osob se zdravotním postižením si můžete přečíst zde.