Pondělí, 17. března 2025Aktuality, Tiskové zprávy

Zpráva Liberties o právním státu: Jak funguje a proč je důležitá
Zpráva o právním státu (Liberties Rule of Law Report) je každoroční hodnocení stavu právního státu v členských zemích Evropské unie. Tuto zprávu vydává organizace Liberties (Civil Liberties Union for Europe), která poskytuje nezávislou analýzu a hodnotí stav právního státu v jednotlivých zemích.
Cílem zprávy je monitorovat klíčové oblasti právního státu a poskytnout objektivní zpětnou vazbu jednotlivým státům.
Jak proces hodnocení probíhá?
Každá země EU je hodnocena podle několika hlavních pilířů:
- Soudní systém – jeho nezávislost, efektivita a dostupnost spravedlnosti.
- Rámec pro boj proti korupci – legislativa, prevence a vymáhání práva v oblasti korupce.
- Mediální prostředí a svoboda médií – transparentnost vlastnictví, pluralita a nezávislost.
- Kontroly a rovnováhy – fungování demokratických institucí a ochrana lidských práv.
- Občanský prostor – podmínky pro fungování neziskového sektoru.
- Další oblasti – například ochrana lidských práv nebo rovnost přístupu ke vzdělání.
Kdo se na zprávě podílí?
Zpráva Rule of Law Report organizace Liberties je výstupem spolupráce neziskových organizací, právních expertů a lidskoprávních aktivistů napříč Evropskou unií. Liberties (European Association for the Defense of Human Rights) je platforma, která se zaměřuje na ochranu právního státu a lidských práv v členských státech EU, a její zprávy o právním státě se zaměřují na konkrétní výzvy v jednotlivých zemích.
Liga lidských práv přispěla k letošní zprávě o Česku a budeme nadále sledovat, zda se vláda bude řídit doporučeními k nápravě kritických oblastí.
STAV PRÁVNÍHO STÁTU V ČESKU: KLÍČOVÉ PROBLÉMY A DOPORUČENÍ
Soudní systém
České soudnictví zaznamenalo v roce 2024 určité pokroky, například větší zastoupení žen na Ústavním soudu, reformu státního zastupitelství či mírné zvýšení platů soudního personálu. Důvěra v soudnictví zůstává stabilní, avšak přetrvávají výzvy jako nedokončená digitalizace a kritika zákona o znalcích. Přestože od ledna 2025 vzrostou platy soudního personálu o 5 000 Kč, administrativní pracovníci okresních soudů se potýkají s poklesem o 1 200 Kč. Odbory požadují systémovou reformu včetně zavedení zvláštní platové tabulky.
Doporučení
- Urychlit digitalizaci soudnictví a zajistit funkčnost plánovaných projektů do konce roku 2026.
- Zlepšit přístup ke spravedlnosti pro zranitelné osoby prostřednictvím dostupné právní pomoci a pravidelného školení soudců v citlivých řízeních, včetně efektivní komunikace se zranitelnými osobami.
- Zavést systémová opatření pro důstojné a adekvátní ohodnocení administrativních pracovníků soudů do konce roku 2025.
Protikorupční opatření
V legislativním procesu je první zákon o lobbingu a tzv. otáčivých dveřích, což představuje důležitý krok vpřed. Nicméně zákon obsahuje řadu výjimek, které mohou oslabit jeho dopad. Přetrvávají také problémy s pomalým vyšetřováním korupčních kauz na vysoké úrovni a stále chybí Parlamentní etický kodex.
Doporučení
- Parlament by měl přijmout zákon o regulaci lobbingu a zahrnout do něj i asistenty poslanců a senátorů.
- Zajistit efektivnější vyšetřování korupčních případů.
- Přijmout etický kodex pro obě komory Parlamentu.
Mediální prostředí a svoboda médií
Česko se v roce 2024 umístilo na 17. místě ve světovém žebříčku svobody médií, což znamená pokles o tři příčky oproti předchozímu roku. Mezi klíčové problémy patří vysoká koncentrace vlastnictví médií a narůstající online útoky na novináře. Na druhou stranu byly podniknuty některé legislativní kroky k posílení mediální svobody.
Doporučení
- Přijmout zákony zajišťující transparentnost vlastnictví médií.
- Zvýšit poplatky za veřejnoprávní média k posílení jejich nezávislosti a udržitelnosti.
- Zavést specializované postupy pro mediální fúze, aby byla zajištěna spravedlivá konkurence.
- Regulovat online média právními předpisy.
Kontrola a rovnováha moci
Stále nebyla zřízena Národní instituce pro lidská práva ani Úřad dětského ombudsmana (!! Nově prezident stvrdil zřízení dětského ombudsmana podpisem, úřad bude v provozu od 1. 7. 2025), i když odpovídající legislativa je v procesu schvalování.
Doporučení
- Ministerstvo spravedlnosti by mělo urychlit implementaci rozsudků Evropského soudu pro lidská práva.
- Senát by měl schválit vznik Národní instituce pro lidská práva podle Pařížských principů a zajistit její adekvátní financování.
- Senát by měl schválit zřízení Úřadu dětského ombudsmana (schváleno, fungování úřadu od 1. 7. 2025).
Občanský prostor
Spolupráce mezi vládou a občanským sektorem funguje, avšak financování neziskových organizací zůstává nevyvážené.
Doporučení
- Parlament by měl účinně řešit problematiku tzv. průtokových účtů.
- Vláda by měla zajistit udržitelné financování neziskových organizací z veřejných rozpočtů, zejména pro podfinancovaná témata.
Ignorování lidskoprávních závazků
V roce 2024 došlo k několika významným legislativním změnám, nicméně přetrvávají systémové problémy, které mají negativní dopad na stav právního státu.
Doporučení
- Parlament by měl ratifikovat Istanbulskou úmluvu.
- Ministerstvo zdravotnictví by mělo zajistit efektivní odškodnění obětí protiprávních sterilizací.
- Ministerstvo školství by mělo ukončit systémovou diskriminaci romských dětí ve vzdělávání a zajistit rovný přístup ke kvalitnímu školství pro všechny.
Podrobnosti o zprávě z ČR nebo zprávy dalších států najdete na webové stránce organizace Liberties.
Kontakty:
Liga lidských práv: Anna Indra Štefanides, anna.stefanidesova@llp.cz
LIBERTIES: Valentin Toth, +4915734590281 (Signal, Whatsapp), valentin.toth@liberties.eu
Čtvrtek, 27. února 2025Aktuality, Nedobrovolné sterilizace, Tiskové zprávy
Městský soud v Praze rozhodl o zrušení zamítavého rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ČR ve věci odškodnění za protiprávní sterilizaci v případě žadatelky, které jsme jako Liga lidských práv pomohli s žádostí, rozkladem i podáním žaloby. Soud potvrdil, že ministerstvo nesprávně hodnotilo důkazy a mělo přihlédnout ke svědecké výpovědi sestry žalobkyně. Tento případ je přelomový – vůbec poprvé by mělo být odškodnění přiznáno na základě svědecké výpovědi rodinného příslušníka.
Ministerstvo dosud systematicky odmítalo rodinné příslušníky jako svědky, argumentovalo jejich podjatostí a požadovalo svědectví prakticky „přímo z operačního sálu“. V tomto případě však soud jasně uvedl, že výpověď sestry žalobkyně byla věrohodná a měla být ministerstvem hodnocena jako důležitý důkaz. „Žalobkyně v řízení předestřela plausibilní a hájitelné tvrzení, že byla sterilizována v rozporu s tehdy platným právem, protože nevěděla nic o (ne)reparabilitě zákroku. Její tvrzení potvrzuje též svědecká výpověď její sestry, což soud hodnotí jako významnou indicii svědčící o pravděpodobnosti žalobkyní tvrzených skutečností,“ konstatuje soud v rozsudku.
Soud při posuzování případu také vzal v úvahu kontext místní i časový. Viz bod 35 rozsudku: „Soud právě citovanou pasáž hodnotí jako zcela plausibilní tvrzení, které je v kontextu místním a časovém, jakož i s ohledem na osobu žalobkyně, zcela hájitelné. Žalobkyně byla doslova „prototypem“ osob, na kterých byl v rozhodném období zásah do integrity spočívající v jejich nedobrovolném zneplodnění páchán. Vylíčenou situaci si lze bez obtíží představit. Lze si též představit, že při příležitosti poučení o antikoncepčních prostředcích byla žalobkyni sice nastíněna možnost sterilizace, avšak bez adekvátního upozornění na rizika takového zákroku či jeho důsledky spočívající v nevratnosti takového zákroku. Žalobkyně v účastnickém výslechu uvedla, že nikomu neříkala o tom, že jde na interrupci, ani své sestře, byť se vídaly každý den. Toto tvrzení soud vnímá jako uvěřitelné jednak kvůli tomu, že jde o choulostivou záležitost, kterou ženy často nesdílí ani se svými nejbližšími, a také proto, že žalobkyně původně umělé přerušení těhotenství (natož sterilizaci) podstoupit nechtěla.”
Svědkyně sice nebyla přítomna přímo při zákroku, ale vypověděla, že se o sterilizaci dozvěděla od žalobkyně krátce po operaci a že žalobkyně byla po zjištění její trvalosti nešťastná. Ministerstvo se při hodnocení výpovědi soustředilo na nepodstatné detaily a snažilo se ji znevěrohodnit. Soud se proti tomuto postupu vymezil a zdůraznil, že v případech, kdy zdravotnická dokumentace chybí, je třeba využít jiných důkazních prostředků, včetně svědeckých výpovědí blízkých osob.
Tento rozsudek je důležitým precedentem, protože ukazuje, že ministerstvo nebude moci nadále odmítat žádosti jen kvůli absenci zdravotnické dokumentace a požadovat svědectví od osob, které byly přítomny přímo v operačním sále. „Žalovaný by měl mít neustále na paměti, že jde sice o řízení o žádosti, nicméně v něm jde o snahu státu odčinit křivdy, k nimž se stát sám přihlásil,“ připomněl soud v rozsudku.
Na ústním jednání převzala zastoupení žalobkyně advokátní kancelář Dentons, které tímto děkujeme za spolupráci v oblasti protiprávních sterilizací. Jejich právní podpora významně přispívá k prosazování spravedlnosti pro postižené ženy.
Soud vrátil věc ministru zdravotnictví k novému posouzení v rámci řízení o rozkladu. Ministr bude muset přihlédnout k právnímu názoru soudu a znovu rozhodnout s tím, že žalobkyně předložila věrohodné důkazy o protiprávní sterilizaci.
„Toto rozhodnutí vnímám jako klíčové, protože konečně dává jasné instrukce k tomu, jak postupovat v případě svědeckých výpovědí a jak je hodnotit. Soud tímto rozsudkem opět zdůraznil, že nelze automaticky odmítat svědectví rodinných příslušníků jen proto, že nejsou nezávislými třetími osobami. Ministerstvo dlouhodobě nastavovalo nesplnitelné požadavky na důkazní břemeno obětí protiprávních sterilizací, což tento rozsudek jasně odmítl. Navíc přináší další důležité vodítko – upřesňuje, co znamená hájitelné tvrzení a jaké indicie je třeba brát v úvahu,” říká právnička a statutární zástupkyně Ligy lidských práv Anna Indra Štefanides.
Podpořit naši práci můžete na portálu Darujme.cz. Buďte s námi blíže spravedlnosti, protože nebýt lhostejný*á má smysl!
Úterý, 8. října 2024Aktuality, Nedobrovolné sterilizace, Tiskové zprávy
Liga lidských práv představila nová data a zdůraznila přetrvávající nedostatky týkající se procesu odškodnění obětí nedobrovolných sterilizací. Vyzývá vládu k předložení návrhu k prodloužení účinnosti zákona o odškodnění.
Praha, 8. října 2024 – Na tiskové konferenci v prostorách Britské ambasády právnička LLP Sandra Pašková, členka Výboru proti mučení, nelidskému a krutému zacházení, který sdílí obavy popsané Veřejným ochráncem práv uvedla: „Výbor se rozhodl doporučit vládě prodloužení zákonné lhůty pro uplatnění nároku na odškodnění minimálně o jeden rok. S ohledem na rozsah problému je tento krok zcela oprávněný a legislativně proveditelný.“
Elena Gorolová, aktivistka, oběť nedobrovolné sterilizace, která se za práva žen zasazuje již více než 18 let, zdůraznila: “Ženy jsou z chování ministerstva nešťastné, potřebují odpovědi na jejich otázky a hlavně potřebují rozhodnutí včas. Mnoho z nich je nemocných a část již zemřela.”
Právnička a psycholožka Jana Řepová z Ligy lidských práv představila případ klientky, která čekala na první rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví dlouhých 554 dní. Přestože nakonec uspěla, mnoho dalších žen musí podávat rozklad nebo žalobu kvůli zamítnutým žádostem a lhůty jsou ještě delší. Nejdéle čeká na finální rozhodnutí naše klietka 874 dnů. Ženy mnohdy potřebují psychickou podporu v tomto náročném procesu” uvedla Řepová.
Podle aktuálních údajů bylo k 19. září 2024 podáno téměř 2000 žádostí, což výrazně předčilo očekávání. Přetížené ministerstvo zdravotnictví však nestíhá žádosti zpracovávat v zákonných lhůtách. To negativně dopadá na ženy, které často čekají více než rok, přičemž některé z nich jsou ve špatném zdravotním stavu a nemusí se odškodnění dožít. Bohužel i některé naše klientky se odškodnění nedočkaly. Tento osud může potkat i jinou naši klientku, která je onkologickou pacientkou a stále čeká na finální rozhodnutí”, dodala Řepová.
Ministerstvo zdravotnictví také nadále staví své rozhodování převážně na zdravotnické dokumentaci, která však byla v mnoha případech nezákonně skartována nebo zničena. Tento přístup odporuje rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, který zdůraznil, že v případě nedostupné dokumentace mají být brány v úvahu i jiné důkazy, jako například svědecké výpovědi.
Ani ženy, které mají kompletní zdravotnickou dokumentaci, však nemají vyhráno, jak dokládá příběh jiné klientky LLP. Ta byla úspěšná až u městského soudu. Tato žena měla ve zdravotnické dokumentaci pouze obecný souhlas s operací. Podle platných právních předpisů v té době však informovaný souhlas se sterilizací musel obsahovat písemné poučení o tom, co sterilizace znamená, zejména pak to, že je to zákrok nevratný. I přesto, že si je této skutečnosti ministerstvo vědomo, napadlo rozhodnutí u vyššího soudu. Žena si tudíž není dodnes jistá, jestli si vyplacené odškodnění bude moci ponechat.
Sandra Pašková, právnička a spoluautorka zákona o odškodnění obětí uvedla, že Ministerstvo zdravotnictví není pouze pod kritikou nevládního sektoru. Opakovaně je podrobeno kritice ze strany Veřejného ochránce práv. “Liga lidských práv se plně ztotožňuje s návrhy veřejného ochránce práv, které navrhuje vládě k uložení ministrovi”, potvrdila Pašková. Jako členka Výboru proti proti mučení a nelidskému zacházení Rady vlády pro lidská práva také ráda uvedla, že Výbor dospěl ke zcela zásadnímu rozhodnutí a sice doporučit vládě navrhnout prodloužení alespoň o 1 rok zákonné lhůty pro uplatnění nároku na poskytnutí jednorázové peněžní částky. Jakkoli byl tento krok ze strany Ministra zdravotnictví na jaře odmítán, ve světle nové judikatury zejména Nejvyššího správního soudu se jeví jako opodstatněný krok a je zvládnutelný v režimu legislativní nouze.
Zástupkyně romské menšiny, Lucie Fuková, zároveň vyzvala k zahájení dialogu a spolupráci mezi vládními institucemi a postiženými ženami, aby se předešlo dalšímu zpoždění a zvýšila se transparentnost celého procesu.
Omezená data představená na tiskové konferenci. Kompletní data nemohla být prezentována z důvodu neochoty Ministerstva zdravotnictví poskytnout informace na základě zákona o svobodném přístupu informacím v zákonné lhůtě. Požádáno bylo v dubnu tohoto roku.
Ministerstvo zdravotnictví k 19. 9. 2024 eviduje 1971 žádostí. Z toho bylo 1381 žádostí vyřízeno, 656 žádostem vyhověno, v 229 případech řízení zastaveno a 496 žádostí bylo zamítnuto.
Analyzováno celkem 581 rozhodnutí, která si vyžádala a uhradila organizace Romea.
285 rozhodnuto kladně
130 zamítnuto
166 zastaveno
Průměrná délka řízení:
- o žádosti: 136 dnů – u klientek LLP 240 dnů
- o rozkladu u klientek LLP: 154 dnů
- řízení včetně soudního procesu LLP: 714 dnů
Nejdéle trvající řízení:
- o žádosti: 554 dnů
- o rozkladu: 311 dnů
- řízení před MZ: 874 dnů (žádost – rozklad – vráceno k novému rozhodnutí – opět rozklad)
Dokazování:
- z 285 kladných rozhodnutí, byly úspěšné pouze 4 ženy, které neměly zdravotnickou dokumentaci, přitom 2 z nich přitom měly alespoň malou část.
Nemocnice s největším počtem zákroků, kde bylo odškodnění přiznáno:
- Most (podáno 84 žádostí, z toho úspěšných 80)
Ze zastavených řízení bylo 23 žádostí, které se týkaly sterilizací provedených po 31. 3. 2012.
„Projekt byl realizován za finanční podpory Úřadu vlády České republiky. Výstupy projektu nereprezentují názor Úřadu vlády České republiky a Úřad vlády České republiky neodpovídá za použití informací, jež jsou obsahem těchto výstupů“.
V případě zájmu o bližší informace kontaktujte:
V případě zájmu o bližší informace kontaktujte:
Jana Řepová, právnička a psycholožka LLP, e-mail: jana.repova@llp.cz
Sandra Pašková, právnička LLP, tel.: 733 524 316
English version:
Press Release: The League of Human Rights Presents New Data and Highlights Ongoing Shortcomings in the Compensation Process for Victims of Forced Sterilization, Urges Government to Extend the Compensation Law
Prague, 8th October 2024 – At a press conference hosted at the British Embassy, Sandra Pašková, lawyer from the League of Human Rights (LLP) and member of the Committee Against Torture, shared the committee’s concerns about the compensation process, echoing the sentiments of the Public Defender of Rights. She stated, “The committee has recommended that the government extend the legal deadline for claiming compensation by at least one year. Given the scope of the problem, this is a fully justified and legislatively feasible step.”
Elena Gorolová, activist and victim of forced sterilization, who has been advocating for women’s rights for over 18 years, emphasized, “Women are distressed by the ministry’s actions. They need answers and, more importantly, timely decisions. Many are ill, and some have already passed away.”
Jana Řepová, lawyer and psychologist from LLP, presented a case where a client waited 554 days for the Ministry of Health to make its first decision. While she eventually succeeded, many other women must file appeals or lawsuits after their claims are denied, facing even longer waits. “Our longest-standing case has been pending for 874 days,” Řepová noted. “Many women require psychological support through this challenging process.”
As of 19th September 2024, the Ministry of Health has received nearly 2,000 applications for compensation, far exceeding expectations. However, the ministry is struggling to process the claims within the legal timeframes. This has a severe impact on the women, many of whom wait over a year for a decision, with some in poor health, risking not living long enough to see their compensation. Sadly, some of our clients have already passed away without receiving compensation.
Additionally, the Ministry of Health continues to rely on medical records, many of which were unlawfully destroyed. This contradicts rulings from the Supreme Administrative Court, which has emphasized that alternative evidence, such as witness statements, should be considered when documentation is unavailable. Even women with complete medical documentation are not guaranteed success. One LLP client won her case in court after her medical record contained only a vague consent for surgery, lacking the required detailed explanation about the irreversible nature of sterilization.
Sandra Pašková, co-author of the compensation law, pointed out that the Ministry of Health has been repeatedly criticized, not only by NGOs but also by the Public Defender of Rights. “The League of Human Rights fully supports the Defender’s recommendations to the government,” she confirmed. Pašková, a member of the Committee Against Torture, noted that the committee has reached a crucial decision to recommend that the government extend the deadline for compensation claims by at least one year.
Lucie Fuková, government commissioner for the Roma minority, called for dialogue and collaboration between government institutions and affected women to avoid further delays and increase the transparency of the process.
Despite the limited data presented at the press conference, complete figures were unavailable due to the Ministry of Health’s failure to provide the requested information under the Freedom of Information Act. The request was submitted in April of this year.
As of 19th September 2024, the Ministry of Health had received 1,971 applications, of which 1,381 were processed. Of those, 656 were approved, 229 were halted, and 496 were denied.
The League of Human Rights, along with the Roma organization, analyzed 581 decisions:
- 285 approved
- 130 denied
- 166 halted
Average case processing times:
- Request: 136 days (240 days for LLP clients)
- Appeal: 154 days for LLP clients
- Judicial process for LLP clients: 714 days
Longest case processing times:
- Initial decision: 554 days
- Appeal: 311 days
- Full case before the Ministry: 874 days
The League’s analysis also revealed that only four women without medical records successfully obtained compensation, with two having partial records.
Hospitals with the highest number of successful claims:
- Most (84 applications filed, 80 successful)
23 halted cases involved sterilizations performed after 31st March 2012, making them ineligible under the compensation law.
This project was funded by the Office of the Government of the Czech Republic. The project’s outcomes do not reflect the views of the Office of the Government, and the office is not responsible for the use of the information provided.
For more information, please contact:
Jana Řepová, Lawyer and Psychologist, LLP: jana.repova@llp.cz
Sandra Pašková, Layer LLP, tel.: 733 524 316
Úterý, 3. září 2024Aktuality, Tiskové zprávy
Průlomové rozhodnutí Ústavního soudu otevírá nové možnosti pro porodní asistentky a jejich klientky. Ústavní soud rozhodl, že porodní asistentky mohou vést domácí porody, aniž by se však jednalo o zdravotní péči v právním smyslu. Toto rozhodnutí přináší zásadní změnu pro ženy, které se rozhodnou rodit doma, a pro porodní asistentky, které jim při tomto rozhodnutí mohou odborně asistovat.
Právní úprava domácích porodů
Ústavní soud se ve svém rozhodnutí zabýval stížností porodní asistentky a její potenciální klientky, které usilovaly o rozšíření oprávnění porodních asistentek vést domácí porody. Ačkoliv stížnost zamítl, soud se rozhodl pro nový výklad právních předpisů. Soud ve svém nálezu uvedl, že dosavadní právní výklad, který umožňoval ženám rodit doma, ale o samotě nebo za přítomnosti někoho jiného než zdravotníka*ice, vedl k absurdním důsledkům. Ústavní soud také kritizoval stávající právní úpravu činnosti porodních asistentek jako „velmi spletitou až nepřehlednou“ a apeloval na státní orgány, aby reflektovaly vývoj v oblasti porodnictví a reprodukčních práv.
Podle Ligy lidských práv je třeba usilovat o právní i praktické uznání kompetencí porodních asistentek jako vysokoškolsky vzdělaných zdravotnic.
Vyjádření advokátky Zuzany Candiglioty
Advokátka Zuzana Candigliota, spolupracující advokátka Ligy lidských práv, která v případu zastupovala stěžovatelky, komentovala rozhodnutí následovně:
„Rozhodnutí Ústavního soudu lze jistě považovat za kreativní a překvapivé. Péče porodní asistentky při porodu, ať už probíhá kdekoliv, je nepochybně fakticky zdravotní péčí. Jde o oblast zdravotní péče, která je v zahraničí i důkladně prozkoumaná vědeckými studiemi. Jejich závěr je, že u ženy s nízkým rizikem je porod doma za asistence porodní asistentky bezpečnou volbou pro matku i dítě.“
Candigliota dále uvedla, že ačkoliv nový výklad nepovažuje domácí porody za regulovanou zdravotní péči, tento výklad je prospěšný jak pro ženy, které poptávají odbornou pomoc při domácím porodu, tak pro porodní asistentky. „Výklad Ústavního soudu ženám a porodním asistentkám umožní se domluvit na asistenci při porodu doma svobodně, transparentně a bez hrozby sankcí,“ dodala.
Význam rozhodnutí
Toto rozhodnutí má významný dopad na praxi porodních asistentek v České republice a přináší větší svobodu a právní jistotu pro ženy, které se rozhodnou pro domácí porod. Porodní asistentky nyní mohou své služby nabízet transparentně, aniž by se obávaly sankce, a ženy mají možnost si zvolit odbornou péči při porodu.
Liga lidských práv a spolupracující advokátka Zuzana Candigliota, která zastupovala stěžovatelky, by chtěly poděkovat všem, kdo se účastnili tohoto případu a úsilí, aby porodní asistentky mohly legálně asistovat u domácích porodů a aby ženy mohly tuto službu využívat:
- stěžovatelkám porodní asistentce Johance Kubaňové a Petře Langové a také dalším ženám, které se účastnily předchozího řízení jako osoby zúčastněné a zájemkyně o péči porodní asistentky,
- advokátům Adéle a Richardovi Hořejším a jejich klientce porodní asistentce L. K., kteří se připojili do řízení před Ústavním soudem se svým vyjádřením tzv. amicus curiae brief s detailním rozborem vadné právní úpravy a praxe,
- Unii porodních asistentek, která se rovněž připojila do řízení se svým podrobným vyjádřením amicus curiae brief,
- všem dalším zúčastněným: hlavně porodním asistentkám a ženám, které také prosazují změnu v jiných řízeních, a za právní pomoc na případu Lucii Bialkové, Pavlíně Janíčkové a Davidu Dušánkovi.
V nejbližších dnech na našem webu zveřejníme k nálezu Ústavního soudu obsáhlejší rozbor.
Tiskovou zprávu Ústavního soudu najdete zde.
Pro další informace prosím kontaktujte:
Zuzana Candigliota
Tel.: +420 607 005 043
E-mail: zuzana.candigliota@llp.cz
Úterý, 4. června 2024Aktuality, Tiskové zprávy
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl, že zákaz přítomnosti otců u porodu v době pandemie covid-19 byl nezákonný. Podle soudu šlo o významný zásah do základních práv, zejména do práva na soukromý a rodinný život. Zároveň tento zásah nebyl nezbytně nutný a nejšetrnější způsob ochrany veřejného zdraví. Rodině žalobců soud přiznal náhradu nemajetkové újmy 50.000 Kč.
Liga lidských práv už informovala o rozsudku v den jeho ústního vyhlášení dne 12. 4. 2024. Následně byl rozsudek vyhotoven v písemné podobě a doručen účastníkům. Vzhledem k tomu, že Ministerstvo zdravotnictví nepodalo odvolání, rozsudek je konečný. Po 4 letech úsilí tak došlo k oficiálnímu uznání, že toto opatření porušovalo práva dětí a rodičů.
K projednání žaloby dal pokyn Ústavní soud
K Obvodnímu soudu pro Prahu 2 se kauza vrátila po zrušujícím nálezu Ústavního soudu z loňského roku. Ústavní soud odmítl formální důvody, pro které soudy neumožnily žalobcům – rodičům s dítětem – domáhat se náhrady újmy v souvislosti se zmíněným zákazem. Naopak zdůraznil zásadní význam přítomnosti otce jak pro matku, která má v těchto náročných okamžicích někoho, kdo ji podporuje, tak i pro samotné dítě, které například v případě komplikací u matky může těžit z přímého kontaktu s otcem (tzv. bonding, což je doporučený postup). Ústavní soud věc vrátil zpět soudu I. stupně k posouzení, zda byl zákaz přiměřený.
Žalované Ministerstvo zdravotnictví argumentovalo tím, že každá další osoba zvyšovala riziko přenosu nákazy a stát musel toto riziko minimalizovat k ochraně všech zúčastněných. Žalobci předložili řadu odborných vyjádření z Česka i ze zahraničí (WHO, OSN, Velká Británie, Francie, Německo). Například přednosta jedné z českých fakultních nemocnic uvedl, že jim zákaz spíš zkomplikoval práci. Dle Světové zdravotnické organizace přítomnost doprovodu rodičky zlepšuje průběh porodu a neměla by být odpírána ani v době covidu.
Zákaz otců u porodu poškodil rodinu žalobců
Během svého výslechu žalobkyně vypověděla, že na rozdíl od předchozích porodů jí chyběla podpora partnera, byla při porodu osamocená a po porodu jí nebyl umožněn bonding právě z důvodu nepřítomnosti doprovodu. Dítě tak první hodiny života plakalo v postýlce ve stejné místnosti a matka na lůžku jej nemohla utišit. Žalobce, otec dítěte, uvedl, že při předchozích porodech partnerce pomáhal do sprchy, podával jí jídlo a pití, usnadňoval komunikaci s personálem. Byl připraven se kvůli přítomnosti u porodu podrobit jakýmkoliv opatřením, třeba si i nasadit “skafandr”.
Soud: Opatření bylo nepřiměřené, nešetrné a diskriminační
Soudce Luděk Pilný ve svém rozsudku dospěl k závěru, že ochrana života a zdraví je legitimním cílem, ale to neznamená, že stát nemusí minimalizovat své zásahy do práva na soukromý a rodinný život. Rozsudek postavil mj. na těchto argumentech:
- krátce po absolutním zákazu došlo k jeho zmírnění a umožnění otců u porodu za určitých podmínek,
- rodička žijící ve stejné domácnosti s partnerem představuje v zásadě stejné riziko pro personál jako její partner,
- přítomnost partnera by navíc minimalizovala kontakt s personálem, neboť partner by nahrazoval personál při mnoha úkonech, které rodička potřebovala,
- otec byl ochoten podstoupit jakékoliv podmínky, aby mohl být přítomen u porodu,
- otec dítěte je rovněž zákonný zástupce a je tedy od narození oprávněn spolurozhodovat o dítěti, což bylo zásadním způsobem omezeno,
- v mimořádném opatření byly stanoveny výjimky pro některé rodičky, jejichž partneři přítomni být mohli (např. cizinky, jejichž partneři byli schopni tlumočit u porodu), tudíž k zásahu do práva na soukromý a rodinný život došlo diskriminačním způsobem.
Podle soudu tak zásah do práva na soukromý a rodinný život nebyl mimořádným opatřením učiněn v nezbytné míře a nejšetrnějším ze způsobů, které vedou k zamýšlenému cíli, a nebyl učiněn nediskriminačním způsobem, proto je mimořádné opatření neústavní a tedy nezákonné.
Teprve s civilní žalobou se podařilo uspět
Civilní žaloba proti státu nebyla prvním prostředkem práva, kterým se žalobci, ale i další rodiče snažili zákaz otců u porodu napadnout. “Nejprve Liga lidských práv a další organizace a jednotlivci přišli s otevřeným dopisem vládě. Pak jsme podali za 20 stěžovatelů hromadnou ústavní stížnost. Žalobci, kteří až teď uspěli s civilní žalobou, se ještě před porodem obrátili na soud se správní žalobou a návrhem na předběžné opatření. Ale až na základě civilní žaloby k soudu na náhradu nemajetkové újmy došlo po 4 letech od zákazu otců u porodu ke konstatování jeho nezákonnosti,” rekapituluje mnohaleté úsilí advokátka Zuzana Candigliota, která ve spolupráci s Ligou případy zastupovala.
Na Ligu se následně obrátila řada dalších lidí, kteří rovněž byli zákazem poškozeni a chtěli se domáhat odškodnění. Nicméně u odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu je stanovena extrémně krátká promlčecí doba 6 měsíců, po jejímž uplynutí je nárok promlčen.
Bližší informace k případu poskytne: Zuzana Candigliota, advokátka, tel. 607 005 043, e-mail: advokatka@candigliota.cz
Případ je popsán spolu s dalšími právními kroky proti zákazu otců u porodu na webu Ligy lidských práv (viz část „Žaloba na náhradu nemajetkové újmy v civilním soudnictví“)
Neděle, 21. dubna 2024Aktuality, Tiskové zprávy
Porodnické a gynekologické násilí v EU – výskyt, právní rámce a vzdělávací pokyny pro prevenci a eliminaci
(v originále Obstetric and gynaecological violence in the EU – Prevalence, legal frameworks and educational guidelines for prevention and elimination)
Výbor pro práva žen Evropského parlamentu a rovnosti žen a mužů (FEMM) představil studii „Porodnické a gynekologické násilí v EU – výskyt, právní rámce a vzdělávací pokyny pro prevenci a eliminaci“.
Studie shrnuje téma porodnického a gynekologického násilí ve členských státech Evropské unie a na úrovní Evropské unie. Identifikuje shodné problémy, shrnuje národní studie, dává doporučení a přináší také přehled národních iniciativ, které se tématem zabývaly nebo zabývají. Za Českou republiku studie zmiňuje osvětovou kampaň “Už dost!”, kterou podpořil Nadační fond Propolis 33, projekt Ligy lidských práv, který podpořily Norské fondy “Vypořádejme se s porodnickým násilím”, festival organizace Hnutí za aktivní mateřství “Respekt k porodu” nebo akci “Růže obětem porodnického násilí” České ženské lobby, dále zmiňuje organizace Aperio a Unii porodních asistentek, které se tématem dlouhodobě zabývají.
Porodnické a gynekologické násilí zatím není legislativně upraveno v žádném členském státě EU, nicméně Evropský parlament v usnesení ze dne 24. června 2021 o stavu sexuálního a reprodukčního zdraví a práv v EU v rámci zdraví žen vyzval k tomu, aby proti němu státy bojovaly posílením postupů zaručujících respektování svobodného a předem informovaného souhlasu a ochranou před nelidským a ponižujícím zacházením ve zdravotnických zařízeních.
Podle studie představuje porodnické a gynekologické násilí sociální a systémový fenomén, který má základ ve dvou strukturálních krizí: diskriminaci na základě pohlaví a nedostatečném financování zdravotnických systémů a institucí.
Zpráva se krátce věnuje i vlivu COVID-19, kdy bylo rozšíření porodnického a gynekologického násilí zřejmé ve více státech. Zákazy doprovodu a požadavky na nošení roušek v průběhu porodu byly zavedeny ve více státech jako například Francie, Slovensko a také Česká republika (viz nedávné rozhodnutí v případu Ligy lidských práv o odškodnění za zákaz přítomnosti otce u porodu).
Migrantky a ženy z menšin jsou podle studie zvláště ohroženy. Zmíněny jsou i protiprávní sterilizace, které postihly (zejména romské) ženy v ČR (a které jsou nyní odškodňovány ze strany státu) a na Slovensku. Diskriminace se dotýká i žen s nadváhou, postižením či odlišnou sexuální orientací.
Studie také upozorňuje na to, že pojem porodnické a gynekologické násilí není přijímán ze strany odborné veřejnosti (poskytovatelů zdravotní péče) nejlépe a v mnoha státech je vyvíjen tlak na to, aby se ustoupilo z používání slova “násilí”.
Závěrečná doporučení jsou zaměřena na různé zúčastněné strany, a to především:
– instituce a orgány Evropské unie
– členské státy
– poskytovatele zdravotní péče
– skupiny/organizace zabývající se právy žen
Doporučení jsou rozdělena následovně:
1. Doporučení pro lepší pochopení a rozpoznání porodnického a gynekologického násilí
- Vytvoření jednotné definice porodnického a gynekologického násilí na EU úrovni
- Zlepšení měření a sběru dat týkající se porodnického a gynekologického násilí
- Podpora iniciativ na zvýšení povědomí o porodnickém a gynekologickém násilí
2. Doporučení ke zlepšení právního rámce použitelného na porodnické a gynekologické násilí a přístupu ke spravedlnosti
- Zlepšení mechanismů hlášení na národní úrovni (stížnostní mechanismy musí být dostupné a dobře srozumitelné, a to i pro marginalizované skupiny, které mají přístup ke spravedlnosti ještě ztížený)
3. Doporučení ke zlepšení prevence a k poskytování ohleduplnější péče
- Omezení nadměrné medikalizace s cílem znovu humanizovat porodnickou a gynekologickou péči
- Přidělit porodnické a gynekologické péči odpovídající lidské a finanční zdroje (např. členské státy by měly podle studie financovat pilotní iniciativy, které lépe reagují na potřeby žen v oblasti porodnické a gynekologické péče (např. porodní domy)
Zajímavé konkrétní doporučení je například pro Evropskou komisi, které je v dokumentu doporučeno předložit otázku porodnických a gynekologických služeb na pořad jednání nově zřízené sítě EU pro prevenci gynekologického a porodnického násilí na základě pohlaví a domácího násilí (2023). Dále by Evropská komise a Rada měly vyzvat členské státy a zúčastněné strany, aby diskutovaly o otázkách v rámci v souvislosti s definicí, prevencí, jakož i k výměně poznatků a osvědčených postupů a praxe, a aby posoudily, jakým způsobem by se Istanbulská úmluva mohla vztahovat na některé formy porodnického a gynekologického násilí.
Můžeme shrnout, že situace v členských státech Evropské unie je v mnoha aspektech podobná. Zhodnocení situace však ztěžuje nedostatek komplexních studií a dat, které nám stále chybí. Nejdůležitější bude především sjednotit přístup k problematice na úrovni celé Evropské unie.
Více informací ke studii poskytne právnička a statutární zástupkyně Ligy lidských práv Anna Indra Štefanides: anna.stefanidesova@llp.cz