Neděle, 26. října 2003Tiskové zprávy
K podání stížnosti nás vedou předchozí rozhodnutí Evropského soudu týkající se případů policejního násilí. Evropský soud v nich stanovil poměrně přísná kritéria pro posuzování násilného jednání policejních orgánů a zejména pro kvalitu následného vyšetřování“(2), řekl k věci Vítězslav Dohnal, právník zastupující pana Jeonga v trestním řízení.
Pan Jeong se ve spolupráci s Ligou lidských práv pokoušel více než dva roky bezvýsledně dosáhnout řádného prošetření svého případu českými orgány činnými v trestním řízení. Spravedlnosti se nedočkal ani u Ústavního soudu, který se letos na jaře odmítl jeho případem zabývat a nesplnil tak svou úlohu ochránce základních lidských práv garantovaných ústavními zákony a mezinárodními závazky České republiky(3).
Podle Jiřího Kopala z Ligy lidských práv by odsuzující rozsudek a finanční kompenzace pro pana Jeonga v tomto konkrétním případě měly v budoucnu přispět rovněž k tomu, že se zodpovědné orgány začnou vážněji zabývat zlepšením systému vyšetřování a prevence policejního násilí. Rozsudkem by se Evropský soud zařadil k řadě mezinárodních institucí, které zejména v posledních třech letech vydaly jednoznačná doporučení o nutnosti změny neefektivního systému, který policistům zaručuje beztrestnost v případech hrubého porušování lidských práv.
poznámky:
1. Asistenta Karlovy univerzity Byeongju Jeong zadržela Policie bezdůvodně spolu s dalšími stovkami lidí ve Štěpánské ulici, když se vracel v pozdních večerních hodinách domů z práce. Násilí se vůči němu měli dopustit zejména policisté na místním oddělení Policie České republiky v Praze – Vokovicích ve dnech 27. – 28. září roku 2000.
2. K tomu viz např. rozhodnutí Labita proti Itálii z roku 2000, ve kterém uvedl, že má za to, že jestliže nějaká osoba hájitelným způsobem tvrdí, že byla ze strany policie nebo jiných srovnatelných státních orgánů vystavena zacházení, které je v rozporu s čl. 3 Úmluvy, pak toto ustanovení ve spojení s všeobecnou povinností, již smluvním státům ukládá čl. 1 Úmluvy – „přiznat každému, kdo podléhá jejich jurisdikci, práva a svobody uvedené v (…) Úmluv[ě]“ – implikuje požadavek vést účinné oficiální vyšetřování. Toto vyšetřování, stejně jako to, jež vyplývá z čl. 2 Úmluvy, musí být způsobilé vést k identifikaci a potrestání zodpovědných osob (v souvislosti s čl. 2 viz McCann a další proti Spojenému království, 1995, Kaya proti Turecku, 1986), Yasa proti Turecku, 1987). Kdyby tomu tak nebylo, zákaz mučení a nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu by byl, nehledě na svůj zásadní význam, v praxi neúčinný a v některých případech by bylo možné, aby příslušníci státních orgánů téměř beztrestně pošlapávali práva těch, kteří podléhají jejich kontrole (viz. cit. Assenov).
1. Trestní oznámení podal pan Jeong v říjnu 2000. Případ byl poprvé odložen inspekcí v prosinci 2000. Po stížnosti právníka OPH státní zástupce odložení zrušil v dubnu 2001. Inspekce případ odložila podruhé v prosinci 2001, po další stížnosti právníka OPH státní zástupce opět odložení zrušil v lednu 2002. V červnu 2002 Inspekce případ již potřetí odložila. Stížnost právníka OPH státní zastupitelství s konečnou platností zamítlo usnesením č. 3 Zn 985/2002 ze dne 8. 11. 2002. Stížnost k Ústavnímu soudu byla podána 8. 1. 2003 a Ústavní soud o ní rozhodl 24. 4. 2003.
Středa, 15. října 2003Tiskové zprávy
V úterý 14. října uspořádaly brněnské neziskové organizace, zabývající se ochranou práv žen, tiskovou konferenci o probíhající celostátní Kampani proti domácímu násilí na ženách. Poradna pro ženy v tísni, NESEHNUTÍ Brno a azylový dům Magdalenium zde prezentovaly své aktivity v rámci této kampaně.
„Kampaň vyhlásilo jedenáct neziskových organizací z různých regionů České republiky, které se v rámci své činnosti zabývají problematikou domácího násilí vůči ženám, ať již v oblasti přímé pomoci obětem násilí či prevence a poskytování informací. Jejím cílem je zvýšit informovanost o domácím násilí a zároveň posílit povědomí o nepřijatelnosti tohoto jevu.“, říká Martina Žáková z Poradny pro ženy v tísni při Lize lidských práv. Kampaň chce ukázat, že domácí násilí nelze tolerovat, protože tolerance komplikuje situaci obětí a posiluje cyklus násilí. Kampaň se zároveň zaměří i na některá konkrétní témata, spojená s domácím násilím, ať už jde o změny v legislativě, nutnost jasného odsouzení násilí a jeho pachatele anebo o upozornění na fakt, že děti jako svědci domácího násilí trpí stejně jako děti, které jsou samy týrány. „Kampaň se uskuteční na několika úrovních, její důležitou částí je mediální kampaň ve spolupráci s reklamní agenturou a Českou televizí, stejně tak důležité jsou však i aktivity jednotlivých neziskových organizací, zaměřující se především na zvýšení povědomí o domácím násilí.“, dodává Žáková.
„Pojem domácí násilí zahrnuje fyzické, sexuální, psychické či ekonomické násilí, k nimž dochází mezi blízkými osobami, nejčastěji mezi partnery či bývalými partnery. Většinu obětí domácího násilí tvoří ženy, přičemž domácí násilí má většinou opakující se a stupňující charakter, kdy intenzita násilí zpravidla roste.“, upozorňuje Kateřina Plesková z NESEHNUTÍ Brno. Domácí násilí se objevuje ve všech sociálních skupinách, nezávisle na vzdělání, ekonomické situaci, rase či náboženství. Domácí násilí je specifické tím, že se odehrává „beze svědků“ a mezi osobami, které k sobě mají či měly blízký vztah. Navíc se jedná snad o jediný trestný čin či přestupek, v jehož případě pachatel neopouští “místo činu” neboť neočekává, že by za své chování mohl být odsouzen či potrestán.
Některé aktivity v rámci kampaně již v Brně proběhly, další se chystají. NESEHNUTÍ a Poradna pro ženy v tísni společně zorganizovali seminář pro studenty žurnalistiky Fakulty sociálních studií o způsobu prezentace této problematiky v médiích. NESEHNUTÍ také uspořádalo diskusní večer s videoprojekcí na téma domácího násilí a možností prevence a obrany proti tomuto jevu. Poradna pro ženy v tísni připravuje pro studenty Střední policejní školy v Brně brožuru, ve které budoucí policisty seznamuje se základními pojmy domácího násilí a s psychologií oběti a pachatele. Brožura bude dále obsahovat stručný přehled pravomocí policistů při zásahu v situaci domácího násilí. NESEHNUTÍ Brno dále připravuje na 25. listopadu (Mezinárodní den proti násilí na ženách) happening v centru Brna, který má na tento závažný problém upozornit širokou veřejnost. Právě v tento den by měla kampaň vyvrcholit různými akcemi po celé republice.
Úterý, 9. září 2003Tiskové zprávy
Podle Ligy lidských práv odporuje instalace kamer a odposlechů v zařízeních ústavní výchovy zejména právu na ochranu soukromí, které je zakotveno především v Listině základních práv a svobod a čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně základních práv a svobod (blíže viz právní analýzu na www.llp.cz). Ochrany zdraví a majetku dětí, zaměstnanců i dalších osob lze dosáhnout bez sledování audiovizuální technikou, o čemž svědčí i zkušenosti z jiných zemích Evropy.
Liga lidských práv považuje za nešťastné stanovisko ministryně školství JUDr. Buzkové, která se odvolává na ostudnou analýzu Ústavu státu a práva Akademie věd ČR. Tato analýza (viz www.llp.cz) výslovně popírá jakýkoliv rozdíl mezi dětským domovem na jedné straně a věznicí, nádražím či kasinem na straně druhé, čímž dává najevo pojetí náhradní péče o děti v ČR; v tomto pojetí jsou místa, ve kterých probíhá náhradní péče o děti, přirovnávána spíš k vězení a schodům v metru a nejsou vnímána jako prostory, ve kterých by se děti měly plnohodnotně rozvíjet. Především ale ředitel této instituce JUDr. Zachariáš tvrdí, že vzhledem k tomu, že žádný zákon nezakazuje nahrávání dětí v ústavu či kdekoliv jinde, je takové nahrávání a odposlech dovolen všude včetně ložnic, WC či koupelen. Takovým stanoviskem Ústav státu a práva nerespektuje základní zásadu právního státu – že veřejná moc může do práv a svobod občanů tedy i dětí zasahovat pouze na základě zákona a v jeho mezích. Je s podivem, že instituce, která by měla být vrcholným stupněm vědeckého bádání v oblasti práva, popírá základní zásadu, bez jejíž znalosti neprojdou studenti právnických fakult ani první semestr.
kontakt:
Mgr. Radka Jelínková,
tel. 604 310 187
Středa, 18. června 2003Tiskové zprávy
Na podzim loňského roku byl v Praze na Palmovce napaden osmnáctiletý romský mladík Marek Polák, student obchodní akademie, skupinou čtyř rasistických násilníků. V důsledku kopanců těžkou obuví, ran pěstí a trháním vazem utrpěl řadu poranění na těle, tržnou ránu na hlavě, otřes mozku a dodnes se potýká s bolestmi hlavy a se ztíženým soustředěním. Od dubna tohoto roku projednává obžalobu Obvodní soud pro Prahu 8. Pachatelé jsou obžalováni z pokusu o těžké ublížení na zdraví z rasových důvodů a z výtržnictví. Předsedkyně senátu Mgr. Iva Diepoltová však Markovi Polákovi, jeho zmocněnci a jeho rodině klade protizákonně překážky při uplatňování jejich práv před soudem.
Soudkyně Diepoltová odpírá zástupkyni Marka Poláka pokládat vyslýchaným osobám otázky k objasnění skutku. Vyjádřila se, že poškozený má pouze právo položit otázky, které se vztahují k náhradě škody způsobené trestným činem – což nemá oporu v zákoně. Poškozený je však podle zákona samostatnou stranou trestního řízení. Stejně jako obžalovaný a státní zástupce má řadu procesních práv. To vše bez ohledu na to, zda požaduje náhradu škody; oběť trestného činu má toto postavení dokonce i když mu není žádná materiální škoda způsobena (typickým příkladem je oběť trestného činu pomluvy, neoprávněného nakládání s osobními údaji, znásilnění apod.).
Právnička Helena Svatošová z Ligy lidských práv, která poškozeného Poláka zastupuje, to komentuje: ”Pokud by směl zmocněnec poškozeného vystupovat jen v otázkách náhrady škody, vedlo by to k absurdním závěrům: poškození, kteří náhradu škody nežádají, by měli právo toliko mlčky přihlížet trestnímu řízení.“ Takto zcela formální účast však samozřejmě neexistuje; trestní řád výslovně dává poškozeným mimo jiné právo účastnit se hlavního líčení, podávat návrhy na dokazování a se souhlasem předsedy senátu klást vyslýchaným otázky. Zákon nikde neomezuje výkon těchto práv na účel dokázání výše škody. Pokud z tohoto důvodu předsedkyně senátu odepřela poškozenému vykonávat jeho procesní práva, jde o zřejmou šikanu.
Postup soudu není v souladu se zákonem i v dalších věcech – v protokolu z hlavního líčení konaného 18.4. 2003 není uvedena přítomnost poškozeného Marka Poláka, zato byla bez zákonného oprávnění zjišťována totožnost přítomné veřejnosti. Sdělení totožnosti však může soudce vyžadovat pouze pokud chce vůči konkrétní osobě z řad veřejnosti provést nějaký procesní úkon, jinak zákon hromadné legitimování veřejnosti nepřipouští.
Zde však byla hned na počátku jednání zjišťována totožnost všech přítomných osob v publiku. Většinu z nich tvořily Rómové – rodina a přátelé poškozeného Marka Poláka. Důvod, proč chtěla předsedkyně senátu znát jména přítomné veřejnosti, nebyl sdělen.
”Jednání předsedkyně senátu vyvolává pochyby o tom, zda respektuje klíčový požadavek zákona o soudech a soudcích na nestrannost soudce a ústavní požadavek zákazu diskriminace.“ , konstatuje Helena Svatošová a dodává: ”Proto podáváme na jednání soudkyně stížnost a věříme, že systém nápravy podobných excesů v justici funguje efektivně. Pokud ne, jsme připraveni k dalším právním krokům, abychom dosáhli nápravy. Nejde jen o tento konkrétní případ, ale o prosazení zákonného a řádného zacházení s poškozenými v podobných případech do budoucna”.
Aktivní účast poškozeného či jeho zmocněnce na řízení nezřídka přispívá (vedle dosažení náhrady škody) k řádnému objasnění skutku a viny konkrétních osob – v případě rasistických útoků lze odkázat na známé působení Jakuba Poláka, jehož účast a podněty v řízení, kde vystupoval jako zmocněnec poškozených vedly mj. k prokázání viny vrahů Tibora Danihela či Milana Lacka.
Životně důležitým požadavkem na zajištění kontroly justice je možnost kohokoli navštívit soudní jednání a to bez ohledu na jeho národnost, sociální postavení, vztah k věci (výjimkou je samozřejmě osoba svědka) a bez podmínky sdělení svého jména. Veřejnost soudního jednání je garantuje ústavní pořádek a řada zákonů. Její omezení jsou přísně daná jen zákonem a nad tento rámec je nelze libovolně určovat či rozšiřovat.
Pokračování hlavního líčení ve věci se bude konat v pátek 20.6.2003 od 9,00 hodin v budově Obvodního soudu pro Prahu 8, Dlážděná 5, č.dveří 211.
Kontakt:
Mgr. Ing. Helena Svatošová,
Liga lidských práv,
Za Poříčskou branou 12,
Praha 8,
tel.: 604 41 88 30
Pondělí, 3. února 2003Tiskové zprávy
Výbor kritizoval nedostatky dodržování práv dětí v ČR z obecného hlediska systému a politiky péče o děti a rodinu a vyjádřil se k jednotlivým oblastem a navrhl konkrétní kroky pro zlepšení otázky práv romských dětí, k problémům ústavní výchovy, k nedostatkům ochrany a péče o týrané, zanedbávané a sexuálně zneužívané děti, dále zdravotně postižené děti, nezletilé žadatele o azyl a cizince. Výbor také zhodnotil problematiku trestání mladistvých delikventů.
Výbor musel s politováním konstatovat, že Česká republika nijak nezohlednila jeho doporučení z roku 1997 zejména vzhledem ke stále chybějícímu orgánu, který by koordinoval, monitoroval a kontroloval dodržování práv dětí a činnost roztříštěných státních institucí zabývajících se dětmi, včetně koordinace mezi centrálními a místními úřady a spolupráce s nevládními organizacemi. Pravomoci Veřejného ochránce práv či Rady vlády hodnotil Výbor pro práva dítěte k těmto účelům jako nedostatečné. Na nesystematickou a necílenou politiku ohledně dětí poukázal Výbor kritikou např. chybějícího stanovení priorit politiky ohledně dětí a rodiny, chybějícího centrálního mechanismu sběru dat týkajících zvláště znevýhodněných skupin dětí, netransparentním podílem státního rozpočtu určeného na rozvoj dětí a jejich práv.
Výbor pro práva dítěte (stejně jako Výbor pro lidská práva, CPT…) ve svém stanovisku požaduje náležité, okamžité a nestranné vyšetřování případů zneužití pravomoci policie na dětech (zejména romských) nezávislou institucí. Tento požadavek vznesla Liga lidských práv v rámci projektu OPH již několikrát, avšak vláda na nj dosud nereagovala.
Výbor dále kritizoval nedostatečnou podporu a pomoc rodinám v krizových situacích, což vede k nadměrnému umísťování dětí do ústavní péče ze sociálních důvodů. Výbor vyjádřil také znepokojení nad současnými podmínkami v zařízeních ústavní výchovy, např. nedostatek individuálního přístupu, omezování kontaktu dětí s rodiči, nedostatek pomoci dětem, které opouštějí ústavy atd. Výbor doporučil vládě ČR, aby přijala opatření k zajištění účinné pomoci obětem domácího násilí a špatného zacházení a zamezila zneužívání dětí včetně pohlavního zneužívání, Vláda by měla zejména zajistit zajistila vhodné programy pomoci obětem a vytvořit vhodné podmínky k tomu, aby oběti násilí nebyly dále poškozovány současným systémem vyšetřování. Výbor rovněž požaduje legislativní zakotvení a uvedení do praxe zákazu tělesného trestání ve školách, v ústavech, v rodině i jinde. V rámci problematiky trestání mladistvých Výbor v doporučeních naléhá na vládu, aby současný věk trestní odpovědnosti zůstal na 15 letech. Podobně jako další mezinárodní lidskoprávní instituce se Výbor zabýval otázkou menšin – zejména přístupem romských dětí ke zdravotní péči, k sociálním službám a hlavně ke vzdělání, neboť byl znepokojen faktem, že dvě třetiny romských dětí navštěvuje speciální školy.
Další zprávu o naplňování Úmluvy o právech dítěte předloží Vláda ČR Výboru OSN pro práva dítěte v roce 2008.
Bližší informace:
Mgr. Radka Jelínková,
Liga lidských práv,
Tábor tel: 604/310187
