Úterý, 4. března 2008Aktuality
Ve středu 5. března 2008 začíná v Praze festival dokumentárních filmů Jeden svět, který potrvá celý týden. V rámci festivalu se mohou zájemci zúčastnit filmových projekcí a debaty na téma mezinárodní trestní spravedlnosti.
Na pondělí 10. března jsou v malém sále Městské knihovny v Praze připraveny projekce filmů Miloševič u soudu a Za Dárfúr! Po promítnutí filmů bude následovat diskuse s Essa Faalem z Úřadu prokurátora Mezinárodního trestního soudu, Petrem Válkem z Ministerstva zahraničních věcí a se zástupcem Ligy lidských práv, Janem Kratochvílem. Zabývat se budou otázkou potrestání pachatelů genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů, otázkou angažovanosti mezinárodního společenství na dopadení a odsouzení zločinců a v neposlední řadě problémem podpory Mezinárodního trestního soudu ze strany České republiky.
Mezinárodní trestní soud bude v úterý 11. března tématem také v Poslanecké sněmovně. Po promítnutí filmu Spravedlnost bez hranic mohou poslanci, senátoři a pozvaní hosté diskutovat s JUDr. Ivanou Janů, ústavní soudkyní a někdejší soudkyní Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii. Debata by se měla týkat otázky smyslu mezinárodní trestní spravedlnosti, problému podpory mezinárodních snah o potrestání zločinů proti lidskosti, válečných zločinů a pachatelů genocidy ze strany České republiky a otázce ratifikace Mezinárodního trestního soudu Českou republikou. Touto akcí se festival Jeden svět pokusí přiblížit téma mezinárodní trestní spravedlnosti poslancům a senátorům Parlamentu, kteří mají v nejbližší době rozhodovat o přistoupení České republiky k Mezinárodnímu trestnímu soudu.
Součástí festivalu bude výstava Nakreslená genocida. Obrázky dětí ze západosudánského Dárfúru a sousedního Čadu jsou výmluvnou a alarmující výpovědí o konfliktu, který se malým autorům nesmazatelně zapsal do paměti. Kresby budou vystavené v Galerii Langhans od 5. do 13. března. Na tomto místě bude také možné přpojit se podpisem k otevřenému dopisu poslancům a senátorům za ratifikaci Římského statutu. K dopisu se můžete připojit i zaslaním emailu s Vašimi údaji na jkratochvil@llp.cz.
Program a podrobné informace o festivalu najdete zde.
Pátek, 29. února 2008Zprávy z médií
Brno – Co mohou Křížovi udělat pro to, aby získali zpět své děti, které jim před třemi lety odebral soud? Za manžele se postavil i veřejný ochránce práv, když kritizoval postup sociálního odboru Městského úřadu ve Šlapanicích, jenž se o umístění dvojčat do kojeneckého ústavu zasadil. Děti jsou od loňského května v pěstounské rodině, v boji o jejich vrácení rodičům pomáhá i Liga lidských práv.
“Vloni v srpnu podali Křížovi žádost o zrušení ústavní výchovy. Původně ji měl soud projednávat už v prosinci, ale byly nejasnosti kolem toho, kdo bude ustanoven opatrovníkem odebraných dětí,” poznamenala právnička Křížových z Ligy lidských práv Jana Havigerová.
Další termín jednání zatím soud nestanovil. Lýdia a Ivan Křížovi se zatím chystají podat návrh na předběžné opatření, díky kterému by se děti dostaly zpět do své původní rodiny. O tomto opatření musí soud rozhodnout rychle. Pokud by Křížovým vyhověl, zůstala by téměř čtyřletá dvojčata v jejich péči až do pravomocného rozhodnutí soudu o zrušení ústavní výchovy.
“Pokud bychom neuspěli, odvoláme se ke krajskému soudu. Když ani tam nepochodíme, podáme ústavní stížnost či stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva. Rodiče v současné době dokáží dětem poskytnout materiální i citové zázemí a odpírání péče o ně by bylo porušením práva na respektování rodinného života,” doplnila Havigerová.
Zároveň se jménem Křížových chystá podat podnět na ministerstvo práce a sociálních věcí. To by na jeho základě mělo prošetřit postup sociálního odboru Městského úřadu ve Šlapanicích. Manželé mohou po ministerstvu požadovat i “zadostiučinění za psychickou a materiální újmu”.
Článek vyšel dne 29.2.2008 v deníku Mladá fronta DNES.
Čtvrtek, 28. února 2008Tiskové zprávy
Brno – 28. února 2008 – Česko stále pokračuje v praxi odebírání dětí do ústavů pouze proto, že rodina nemá vhodné bydlení. Opakovaná kritika ČR ze strany Evropského soudu pro lidská práva nepomáhá. Liga lidských práv převzala od ombudsmana případ manželů, kteří se již více než dva roky snaží získat své dvě děti zpět do vlastní péče.
Děti byly rodině K. z brněnska odebrány v srpnu 2005 na základě předběžného opatření. Jediným důvodem bylo tehdy nevyhovující bydlení. Rodina v té době žila v podnájmech, které často měnila, a v srpnu 2005 se krátce ocitla zcela bez bydlení. Oba rodiče proto po dohodě se sociálním odborem souhlasili s dočasným umístěním svých malých dvojčat v kojeneckém ústavu do doby, než svou bytovou situaci vyřeší.
Aby dostala děti zpátky, rozhodla se matka, že se s nimi přestěhuje na Slovensko ke svým rodičům. I přesto však sociální odbor podal návrh na předběžné opatření, kterým byly děti svěřeny dočasně do péče kojeneckého ústavu a posléze také návrh na nařízení ústavní výchovy.
Soud o nařízení ústavní výchovy rozhodl velmi rychle, již v září 2005, a to i přesto, že v době vynesení rozsudku měli manželé adekvátní bydlení zajištěno. Soud však konstatoval, že rodina zde bydlí pouze krátce a nestálost jejích bytových poměrů narušuje řádnou výchovu dětí. Sociální pracovnice pak lživě a účelově informovaly rodiče, že pokud se proti tomuto rozhodnutí neodvolají, budou děti nejpozději do vánoc doma.
Po rozhodnutí soudu navštěvovali rodiče své děti v kojeneckém ústavu velmi intenzivně, brali si je na víkendy domů a snažili se o zlepšení svých poměrů. K vhodnému bydlení se podařilo otci sehnat také stálé zaměstnání. Manipulace s rodiči dosáhla svého vrcholu po roce a půl od soudního rozhodnutí, když i přes zřetelné a trvalé zlepšování situace rodiny, rozhodl sociální odbor o předběžném svěření dětí do péče pěstounů.
Rozhodnutí sociálního odboru tak způsobilo, že velmi dobré vztahy rodičů s dětmi umístěnými v kojeneckém ústavu byly násilně zpřetrhány. Pěstouni totiž odmítali s rodiči komunikovat a neumožňovali jim žádný kontakt s dětmi. Šokovaní rodiče pak s vědomím, že mohou své děti natrvalo ztratit, podali soudu návrh na zrušení ústavní výchovy a navrácení dětí zpět do své péče. Návrh na svěření dětí do své péče zároveň podali také pěstouni. O obou návrzích v současnosti rozhoduje soud a Liga v řízení před soudem rodiče zastupuje.
Případ se svou podstatou velmi blízce podobá kauze rodiny Wallových, kterou nakonec musel rozhodnout Evropský soud pro lidská práva. Ten konstatoval, že odebráním dětí Wallovým kvůli nevyhovujícím bytovým podmínkám porušila Česká republika jejich právo na soukromý a rodinný život podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Bohužel ani takové zásadní rozhodnutí dosud nezměnilo praxi rozhodování některých českých soudců ani fungování některých sociálních odborů.
Další informace k problematice a uvedenému případu poskytne:
Liga lidských práv, Jana Havigerová, Záhřebská 50, Praha 2, tel.: 224 816 765, mobil: 777 621 217, e-mail: jhavigerova@llp.cz
Poznámka pro editory:
Zprávu o tomto případu přinesla také MF Dnes:
http://zpravy.idnes.cz/manzele-bojuji-o-dvojcata-prisli-o-ne-kvuli-bydleni-f8b-/domaci.asp?c=A080227_135106_domaci_dmk
Středa, 27. února 2008Aktuality
Rada vlády pro lidská práva schválila podnět prosazující státem zajišťovanou právní pomoc pro chudé. Po letech lhostejnosti k tomuto tématu začalo ministerstvo spravedlnosti nad ustavením efektivního systému poskytování právní pomoci konečně vážněji uvažovat. Zmocněnec pro lidská práva by měl na základě mandátu od Rady iniciativně spolupracovat s ministerstvem spravedlnosti na přípravě nového zákona ošetřujícího systém bezplatné právní pomoci nemajetným. Podnět vzešel z iniciativy Poradny pro občanství, občanská a lidská práva , jejíž experti se touto problematikou podrobně zabývají.
Česká republika je jednou z posledních zemí EU, která nemá kvalitní komplexní systém právní pomoci nemajetným. Například na Slovensku fungují od roku 2005 čtyři speciální centra, která rozdělují poptávku nemajetných občanů po bezplatné právní pomoci mezi advokáty, právníky nebo mediátory. Ti je zastupují zejména v civilních sporech.
Bezplatnou právní pomoc poskytují pouze advokáti skrze Českou advokátní komoru. Také její představitelé však nejsou se současným systémem zajišťování právní pomoci nemajetným spokojeni. Nepomohou zde ani nevládní organizace, které mají možnost alespoň v omezeném počtu zaměstnat právníky. Jednak jsou vždy specificky zaměřené a navíc nedisponují dostatkem finančních či lidských zdrojů na to, aby mohly zastupovat všechny nemajetné. Lidé, kteří potřebují efektivní právní pomoc zdarma nebo za sníženou odměnu, se tak často nemají na koho obrátit. Velmi palčivý je tento problém zejména tam, kde žijí lidé s nižšími příjmy, v regionech mimo Prahu a Brno.
Liga lidských práv dlouhodobě podporuje aktivity nevládních organizací pro ustavení nového systému právní pomoci nemajetným, a proto v úvodní fázi připomínkovala i aktuálně schválený podnět. Argumenty zástupců Poradny k tomuto podnětu jsme podpořili také ve Výboru pro lidská práva a biomedicínu a v Radě vlády pro lidská práva, kde zasedají naši členové a spolupracovníci.
Kromě státem zajišťované právní pomoci, která přes svou důležitost závisí na jisté libovůli a finančních prostředcích státu, propagujeme právní pomoc pro bono. S pro bono se setkáváme v rozvinutých právních kulturách, kde v závažných případech poskytují bohaté advokátní kanceláře nemajetným právní pomoc zdarma jako součást svojí korporátní identity. Tak tomu je v masovém měřítku například ve Spojených státech a Velké Británii.
Sobota, 23. února 2008Zprávy z médií
Do prvního ročníku holešovské policejní školy nastoupí v září sedmdesát mladých cizinců.
Jaký je rozdíl mezi západoevropskou a českou policií? Snadná odpověď: policejní uniformy na západ od našich hranic oblékají muži a ženy různých barev pleti. V českém čtyřicetitisícovém sboru se počítají na prstech obou rukou. Možná se už ale blýská na časy: do prvního ročníku holešovské policejní školy nastoupí v září sedmdesát mladých cizinců.
Už tři roky se daří Duong Duc Thinhovi utíkat před spravedlností. Muže, který do Čech přicestoval na falešný pas a rozjel v Praze podnikání ve velkém, ve Vietnamu poslal soud na deset let za mříže. Čeští policisté po něm vyhlásili celostátní pátrání. Bez úspěchu.
I samotní policejní šéfové připouštějí, že dopadení by mohlo být otázkou několika dní. Kdyby ovšem čtyřicetitisícový policejní sbor tak zoufale nepostrádal muže a ženy různých barev pleti. Právě příslušníci patřící k národnostním menšinám by ulehčili vyšetřování zločinů uvnitř jednotlivých komunit. Znají totiž jejich mentalitu, zvyky, jazyk. A je pro ně mnohem jednodušší získat si jejich důvěru. Když dnes detektivové začnou objasňovat třeba násilnou smrt mezi vietnamskými trhovci, mohou se spolehnout na jediné – nikdo z této komunity se s nimi bavit nebude. „Pomohli by nám proniknout do zločineckých gangů, kam se bílí policisté dostávají jen obtížně,“ říká dlouholetý policista a ředitel policejní školy v Holešově Jiří Veselý.
Jiný kraj, jiná policie
Podle statistik ministerstva vnitra na území České republiky dnes žije přes tři sta tisíc cizinců. Toto číslo se však ani v nejmenším neodráží ve složení policejního sboru.
Kolik lidí jiné barvy pleti nosí policejní uniformy, nikdo neví. Dokonce ani policejní bossové. „Uvádět u policistů národnost nesmíme s ohledem na zákon o ochraně osobních údajů. Víme ale, že Vietnamců, Ukrajinců nebo Romů je u policie pořád zoufale málo,“ říká David Kubalák z Policejního prezidia.
V západoevropských policejních sborech si ale na ochranu osobních dat nehrají. Naopak pečlivě sledují, zda uniformy oblékají i zástupci menšin. „Ke konci letošního února zaměstnávala londýnská policie necelých dvanáct procent příslušníků jiných etnik a národností,“ hlásí Andrew Spencer z londýnské policie. Číslo, které české policie sháněla x dní, zjistil během pár minut.
Statistikou to přitom začíná, přidávají se nevládní organizace. „Když neznáme čísla, nevíme ani, jak velký je problém,“ stěžuje si Michal Tošovský ze sdružení Otevřená společnost, které se věnuje mimo jiné také situaci v české policii.
ČTĚTE TAKÉ: Bílá vrána v policii: černý mezi bílými
Zatímco česká policie organizuje masové náborové kampaně, Britové se soustředí na jednotlivce. „Příslušníci menšin musí projít stejnými testy jako ostatní. Děláme ale vše pro to, abychom je vybavili potřebnými dovednostmi. Pracujeme s nimi individuálně, aby u policie uspěli,“ dodává Spencer.
A česká zkušenost? „Když se přidá k policii Rom, často velmi rychle odpadne. Jednak je v menšině. Navíc mu nikdo nepodá pomocnou ruku. Několik takových případů jsme v minulosti řešili,“ vzpomíná Tošovký. A přítom vláda slibovala „maximální přístup romským uchazečům ke studiu na středních policejních školách“ už v roce 1997. Politické sliby ovšem žádný zásadní průlom nepřinesly. „Lákání cizinců k policii se tak u nás omezuje na letáčkovou kampaň, což je naprosto nedostačující,“ krčí rameny Tošovský.
Holešovský zázrak
Přes neúspěšnou bilanci současní velitelé věří, že tvář českého policejního sboru se již brzy začne měnit. „V příštích letech by už nemuselo být tak nezvyklé potkat na ulici Asiata v uniformě,“ míní David Kubalák z Policejního prezidia.
Rozšířit policejní řady by totiž mohli studenti, kteří v září usednou do školních lavic policejní školy v Holešově na Kroměřížsku. „Letos jsme přijali do prvního ročníku asi 70 uchazečů. Jsou mezi nimi Romové, Ukrajinci, Vietnamci, Gruzínci a řada dalších národností,“ popisuje ředitel Veselý. „Snad z nich vychováme policisty,“ věří Veselý.
Aktivitu policie kvitují také občanská sdružení, která se zabývají rovnými příležitostmi. „Je dobře, že se alespoň něco děje. Na druhou stranu je to strategie, která se projeví až za několik let. A možná také nikdy,“ komentuje počin Jiří Kopal ze sdružení Liga lidských práv.
Článek vyšel dne 23.2.2008 na www.tyden.cz, naleznete jej zde.
