Do prvního ročníku holešovské policejní školy nastoupí v září sedmdesát mladých cizinců.

Jaký je rozdíl mezi západoevropskou a českou policií? Snadná odpověď: policejní uniformy na západ od našich hranic oblékají muži a ženy různých barev pleti. V českém čtyřicetitisícovém sboru se počítají na prstech obou rukou. Možná se už ale blýská na časy: do prvního ročníku holešovské policejní školy nastoupí v září sedmdesát mladých cizinců.

Už tři roky se daří Duong Duc Thinhovi utíkat před spravedlností. Muže, který do Čech přicestoval na falešný pas a rozjel v Praze podnikání ve velkém, ve Vietnamu poslal soud na deset let za mříže. Čeští policisté po něm vyhlásili celostátní pátrání. Bez úspěchu.

I samotní policejní šéfové připouštějí, že dopadení by mohlo být otázkou několika dní. Kdyby ovšem čtyřicetitisícový policejní sbor tak zoufale nepostrádal muže a ženy různých barev pleti. Právě příslušníci patřící k národnostním menšinám by ulehčili vyšetřování zločinů uvnitř jednotlivých komunit. Znají totiž jejich mentalitu, zvyky, jazyk. A je pro ně mnohem jednodušší získat si jejich důvěru. Když dnes detektivové začnou objasňovat třeba násilnou smrt mezi vietnamskými trhovci, mohou se spolehnout na jediné – nikdo z této komunity se s nimi bavit nebude. „Pomohli by nám proniknout do zločineckých gangů, kam se bílí policisté dostávají jen obtížně,“ říká dlouholetý policista a ředitel policejní školy v Holešově Jiří Veselý.

Jiný kraj, jiná policie

Podle statistik ministerstva vnitra na území České republiky dnes žije přes tři sta tisíc cizinců. Toto číslo se však ani v nejmenším neodráží ve složení policejního sboru.

Kolik lidí jiné barvy pleti nosí policejní uniformy, nikdo neví. Dokonce ani policejní bossové. „Uvádět u policistů národnost nesmíme s ohledem na zákon o ochraně osobních údajů. Víme ale, že Vietnamců, Ukrajinců nebo Romů je u policie pořád zoufale málo,“ říká David Kubalák z Policejního prezidia.

V západoevropských policejních sborech si ale na ochranu osobních dat nehrají. Naopak pečlivě sledují, zda uniformy oblékají i zástupci menšin. „Ke konci letošního února zaměstnávala londýnská policie necelých dvanáct procent příslušníků jiných etnik a národností,“ hlásí Andrew Spencer z londýnské policie. Číslo, které české policie sháněla x dní, zjistil během pár minut.

Statistikou to přitom začíná, přidávají se nevládní organizace. „Když neznáme čísla, nevíme ani, jak velký je problém,“ stěžuje si Michal Tošovský ze sdružení Otevřená společnost, které se věnuje mimo jiné také situaci v české policii.

ČTĚTE TAKÉ: Bílá vrána v policii: černý mezi bílými

Zatímco česká policie organizuje masové náborové kampaně, Britové se soustředí na jednotlivce. „Příslušníci menšin musí projít stejnými testy jako ostatní. Děláme ale vše pro to, abychom je vybavili potřebnými dovednostmi. Pracujeme s nimi individuálně, aby u policie uspěli,“ dodává Spencer.

A česká zkušenost? „Když se přidá k policii Rom, často velmi rychle odpadne. Jednak je v menšině. Navíc mu nikdo nepodá pomocnou ruku. Několik takových případů jsme v minulosti řešili,“ vzpomíná Tošovký. A přítom vláda slibovala „maximální přístup romským uchazečům ke studiu na středních policejních školách“ už v roce 1997. Politické sliby ovšem žádný zásadní průlom nepřinesly. „Lákání cizinců k policii se tak u nás omezuje na letáčkovou kampaň, což je naprosto nedostačující,“ krčí rameny Tošovský.

Holešovský zázrak

Přes neúspěšnou bilanci současní velitelé věří, že tvář českého policejního sboru se již brzy začne měnit. „V příštích letech by už nemuselo být tak nezvyklé potkat na ulici Asiata v uniformě,“ míní David Kubalák z Policejního prezidia.

Rozšířit policejní řady by totiž mohli studenti, kteří v září usednou do školních lavic policejní školy v Holešově na Kroměřížsku. „Letos jsme přijali do prvního ročníku asi 70 uchazečů. Jsou mezi nimi Romové, Ukrajinci, Vietnamci, Gruzínci a řada dalších národností,“ popisuje ředitel Veselý. „Snad z nich vychováme policisty,“ věří Veselý.

Aktivitu policie kvitují také občanská sdružení, která se zabývají rovnými příležitostmi. „Je dobře, že se alespoň něco děje. Na druhou stranu je to strategie, která se projeví až za několik let. A možná také nikdy,“ komentuje počin Jiří Kopal ze sdružení Liga lidských práv.
Článek vyšel dne 23.2.2008 na www.tyden.cz, naleznete jej zde.

menšiny, policie, zákon o ochraně osobních údajů