Magistrát města Ústí nad Labem na své facebookové stránce dne 3. 10. 2018 zveřejnil příspěvek s názvem „Z deníku městské policie“. Text pojednával o zásahu městské policie a orgánu sociálně-právní ochrany dětí vůči matce se třemi dětmi, která provizorně z důvodu rekonstrukce bytu s dětmi bydlela v garáži, a o odebrání jednoho z dětí a jeho umístění do ústavu. K příspěvku byla připojena fotografie garáže se základním vybavením a kočárkem, evidentně nešlo o ilustrační fotografii, ale o zveřejnění skutečného obydlí rodiny.
Pod příspěvkem se objevilo několik stovek komentářů rozhořčené veřejnosti, která nesouhlasí s tím, že namísto poskytnutí pomoci a náhradního bydlení došlo k odebrání dětí. Veřejnost se také pozastavila nad zveřejněním fotky ze soukromí rodiny. Právě kvůli zveřejnění fotky ze soukromí rodiny a z důvodu podezření z trestného činu neoprávněného nakládání s osobními údaji a zneužití pravomoci úřední osoby bylo trestní oznámení Ligou podáno.
Podle našeho názoru úřední osoby zneužily bezbrannost a tíseň rodiny, která není schopna se právně bránit. Úředníci upřednostnili zveřejnění „senzace“ o dětech z garáže před důslednou ochranou jejich soukromí. Rodině vznikla závažná újma v jejím právu na soukromí. Liga vyzvala orgány činné v trestním řízení, aby zprostředkovaly matce dětí právní pomoc dle zákona o obětech trestných činů.
Text trestního oznámení je zde.
Přímo zákon o obecní policii říká, že “donucovací prostředky je strážník oprávněn použít v zájmu ochrany bezpečnosti jiné osoby nebo své vlastní”, případně k ochraně “majetku nebo k zabránění výtržnosti, rvačce nebo jinému jednání, jímž je vážně narušován veřejný pořádek”. Narušila dívka v dané situaci veřejný pořádek? Dejme tomu. Narušila jej vážným způsobem? Jen stěží.
Je chybné říci ve zkratce, že dívka byla spoutána za pouhé odhození papírku. Mnohem větší chybou by však bylo tvrdit, že (městská) policie je tu od toho, aby ji občané nekriticky poslouchali. Vyhodnotí-li strážník, že nebyla uposlechnuta jeho výzva, má zákonem danou možnost si její poslechnutí vynutit – udělením pokuty podle přestupkového zákona (v případě neuposlechnutí výzvy úřední osoby lze udělit pokutu až 10 tisíc). Použití donucovacích prostředků v situaci, která není nijak naléhavá, vyvstalé navíc z naprosté banality, je však naprosto nepřípustné.
Má-li to být “adekvátní postup” a “standardní zásah městské policie, která sjednává pořádek”, jak do médií uvedl starosta obce Ostrov, je na místě nejen stížnost ke krajskému úřadu jako orgánu nadřízenému zřizovateli, ale i bdělost nad dalším postupem strážníků (nejen) v Ostrově. Policie, ať už státní nebo městská, je tu od toho, aby občany chránila – ne aby si vynucovala poslušnost násilím. Donucovací prostředky musí být krajní možností, nikoliv denním chlebem. Dokud tomu tak nebude, je na místě každý neadekvátní zásah kritizovat.
Dnes jsme předali ministrovi zdravotnictví Adamu Vojtěchovi „Petici za práva rodiček, zdraví a bezpečí při porodu“ s více než 5.000 podpisy. Následně s ministrem proběhla diskuze na téma porodních domů, do které se kromě právničky Ligy lidských práv a iniciátorky petice Zuzany Candigliota přišly zapojit také Markéta Pavlíková, biostatistička, Marie Vnoučková, porodní asistentka, Kateřina Hájková Klíčová, ředitelka Unie porodních asistentek, a Eliška Vlasta Kupšovská, provozovatelka webu ambulantniporod.cz a mapy porodních asistentek.
Setkání proběhlo jako reakce na nedávné vyjádření ministra na facebooku, že nepodporuje vznik porodních domů z důvodu negativního postoje „odborné veřejnosti“. Ministr se takto vyjádřil v souvislosti s projednáváním podnětu k porodním domům na jednání vlády, který zpracovala právnička Zuzana Candigliota v rámci Pracovní skupiny pro porodnictví při Radě vlády pro rovnost žen a mužů. Podnět přitom nepožadoval zřizování porodních domů, ale revizi současné právní úpravy, která brání vzniku porodních domů a obsahuje na základě tlaku lékařů nesplnitelné požadavky.
Účastnice schůzky vysvětlovaly panu ministrovi, kdo je to porodní asistentka a jaké má kompetence, co je to kontinuální péče porodní asistentky a její výhody, co je to porodní dům, jak funguje a jaké má výsledky v zahraničí. Hlavní slovo měla Markéta Pavlíková, která ministra seznámila s výsledky vědeckých studií a zahraniční praxí. Zuzana Candigliota ministrovi vysvětlila, v čem spatřuje vady současné vyhláškové úpravy porodního domu – omezení základních práv rodiček, dětí a porodních asistentek pouhou vyhláškou a přijetí úpravy bez přizvání porodních asistentek.
Pan ministr měl řadu dotazů, např. co je špatně na současné právní úpravě, proč ženám nestačí možnost ambulantního porodu, proč mají některé organizace porodních asistentek jiné názory aj. Také informoval, že podnět k porodním domům byl schválen a že se ministerstvo bude provádět analýzu k porodním domům. To byla překvapivá informace, protože podle dostupných informací na webu Úřadu vlády byl naopak materiál stažen z programu jednání.
Schůzku uzavřela právnička Ligy tím, že systém porodní péče je založen na představě lékařů, co je pro ně optimální, a pokud se to některým ženám nelíbí, tak jim lékaři a stát brání zajistit si jiný typ péče, i kdyby si péči chtěly uhradit ze svého. Tím jsou trestány a je to také v rozporu s deklarovaným cílem bezpečí rodiček a dětí.
Podklady, které byly předány ministrovi:
Premiér si vyslechl dvě přímá svědectví sterilizovaných žen. Paní Radka Hančilová byla sterilizována při druhém porodu ve svých dvaceti letech v kladenské nemocnici. Souhlas se sterilizací dostala podepsat až zpětně po probuzení z narkózy, a to i přes opakované zvracení. O dalších dvacet let později přivedla na svět dceru. Cesta k ní trvala tři roky, během nichž podstoupila deset umělých oplodnění. Druhou ženou byla dlouholetá bojovnice za práva sterilizovaných žen Elena Gorolová.
Na jednání se diskutovalo i o věcném záměru zákona o odškodnění sterilizovaných žen z roku 2015. Za jeho největší nedostatek vidí zástupci žen v nadhodnoceném počtu obětí. K tomu uvádí Ladislav Zamboj z Poradny pro občanství: „Kvalifikovaný odhad počtu úspěšných žadatelů je 400 oproti původním zhruba 7000. Celkové náklady by neměly přesáhnout 120 milionů korun.“ Nemožnost domoci se spravedlnosti soudní cestou, včetně ustálené judikatury Evropského soudu pro lidská práva, premiérovi představili Sandra Pašková z Ligy lidských práv a náměstek pro legislativu ve zdravotnictví Radek Policar, s nimiž budou zástupci v jednání dále pokračovat.