Úterý, 4. ledna 2011Tiskové zprávy
Účastníci blokády hranic v Mikulově se po osmi měsících dočkali omluvy za neoprávněnou kontrolu totožnosti. Po skončení legálního shromáždění totiž policie bezdůvodně začala všechny zúčastněné kontrolovat. I když Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje nejdříve jakékoliv pochybení odmítalo, po opakované stížnosti nakonec uznalo chybu a účastníkům shromáždění se omluvilo. Bezdůvodné kontroly totožnosti, a zvláště pak hromadné kontroly účastníků shromáždění jsou dlouhodobým nešvarem policie. Problém znamenají nejen proto, že zasahují do soukromí lidí, ale jsou také jistou formou zastrašování občanů.
Patnáctiminutová blokáda hraničního přechodu se konala 28. dubna 2010. Jejím cílem bylo podpořit rakouské aktivisty za práva zvířat, proti kterým v Rakousku probíhá kontroverzní a medializované trestní řízení. Shromáždění na hranicích bylo předem řádně oznámeno úřadům a konalo se tedy v souladu se zákonem. Přesto účast na demonstraci policisté vyhodnotili jako přestupek a požadovali po všech přítomných doklady. I když s nikým následně přestupkové řízení zahájeno nebylo, někteří zúčastnění chápali gesto policie jako šikanu a neoprávněné shromažďování osobních údajů, proto prostřednictvím Ligy lidských práv podali proti postupu policistů stížnost.
„Je pozitivní, že se policie nakonec rozhodla přiznat své pochybení a s vysvětlením se za něj slušně omluvit. Takový přístup odpovídá práci moderního policejního sboru a vzbuzuje důvěru občanů více než heslo Pomáhat a chránit.“ vysvětluje právnička Ligy Zuzana Candigliota a dodává: „Omluvu policie je třeba ocenit, zejména proto, že policie obvykle nemívá ve zvyku se omlouvat ani za mnohem závažnější pochybení, a vyčkává, až se lidé obrátí na soud.“
K neoprávněným perlustracím ještě nedávno pravidelně docházelo například na politických mítincích. Policie přitom kontrolovala zejména totožnost lidí, kteří pomocí transparentů vyjadřovali odlišný politický názor, a to i přesto, že shromáždění nijak nenarušovali. Na tento problém reagovalo před půl rokem také Ministerstvo vnitra ve svém stanovisku k právu shromažďovacímu. Podle něj pro prokazování totožnosti osob, které se nedopouští žádného přestupku, není důvod. Policie musí respektovat zákon a vyžadovat doklady jen tehdy, je-li někdo z přestupku skutečně podezřelý.
Bližší informace poskytne: Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv, tel: +420 604 118 050
Vyrozumění policie s omluvou naleznete zde.
Problematice lidských práv a policie, včetně neoprávněných kontrol totožnosti, se věnujeme v praktickém manuálu určeném veřejnosti
Jak si počínat v kontaktu s policistou a strážníkem a v předposledním čísle EXTRA ligových novin.
Pondělí, 3. ledna 2011Zprávy z médií
Manželé z Novojičínska se domnívali, že v místních dětském domově dochází k týrání dětí, na tuto skutečnost proto upozorňovali krajský úřad, kancelář ombudsmana i média. Případ údajného týrání už policie odložila, jenomže k soudu míří manželský pár. Jejich příběh připomíná, že i v novém českém trestním zákoně zůstala možnost jít za pomluvu do vězení. „Trestný čin pomluvy je zneužíván právě na lidi, kteří si dovolí upozornit na to, že se dějí nějaké věci, což samozřejmě není v pořádku,“ domnívá se Miroslav Luba, který rodičům dětí z novojičínského domova pomáhá.
Stejný názor zastává i David Záhumenský z Ligy lidských práv: „Pro ty, kteří jsou nějakým způsobem veřejně kritizováni, je často velmi snadným řešením podat trestní oznámení pro pomluvu a více v tom nemusí dělat.“ Případ pak šetří policie. Kritici navíc namítají, že očerňování stačí řešit v civilním řízení, kde může oběť pomluv vysoudit patřičné odškodnění.
I proto měla podle původního plánu pomluva v novém trestním zákoníku chybět. Podle ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila (ODS) prý o tom byla velmi živá diskuze na ústavně-právním výboru, většina poslanců pak ale v hlasování podpořila možnost, aby trestní zákoník verbální trestné činy obsahoval.
Ministerstvo spraveldnosti zatím žádné změny v pojetí trestného činy pomluvy nechystá, spoléhá na to, že jeho případnému zneužívání zabrání soudy. Podle Davida Záhumenského už ale ve většině evropských zemí pomluva není trestným činem, nebo zůstala zachována jen na papíře a nepoužívá se.
Reportáž byla publikována dne 3. 1. 2011 na www.ct24.cz a naleznete ji zde.
Čtvrtek, 23. prosince 2010Zprávy z médií
Jaký byl pro Ligu rok 2010?
Letošní rok byl opět vzrušující. Dosáhli jsme několika úspěchů, vydali nové publikace, obměnil se náš tým… Musím říct, že jsem ještě ani neměl čas si to pořádně zrekapitulovat.
Když se tedy ohlédneš zpětně za letošním rokem, co považuješ za největší úspěchy v Lize?
Úspěšně jsme letos dokončili dva velké projekty, které Ligu posunuly zase o kus dál. Jde o projekty Férová nemocnice a Férové školy v praxi. Dosáhli jsme také významných rozhodnutí u nejvyšších soudních instancí, ať už jde o povinné očkování nebo volební právo lidí s postižením. Za velký úspěch považuji i vznik filmu „Školy na férovku“.
A naopak, jakým úskalím Liga lidských práv letos čelila?
Pravidelně bojujeme s tím, abychom získali financování a mohli se věnovat tématům, která považujeme za důležitá. Stejně jako v loňském roce jsme se ani letos nemohli intenzivněji zabývat problémem nadměrného odebírání dětí a jejich umisťování do ústavů. Na druhou stranu i přesto jsme převzali zastupování dvou rodin a podařilo se nám to zařídit tak, že od října se tomuto tématu věnuje na část úvazku systematicky jedna z našich právniček.
Každá organizace se mění a vyvíjí. Jak se za ten jeden rok změnila Liga?
Věřím, že se nám podařilo udělat další krok v cestě k tomu, aby se Liga stala dobře fungující institucí, která bude mít v naší společnosti pevně dané místo. Abychom zajistili kontinuitu našich činností přes výpadky projektového financování, rozvinuli jsme v tomto roce klub Lidi Ligy, který by měl představovat platformu našich finančních a ideových podporovatelů. Snaha zapojit do financování naší činnosti více lidí nás postavila před nové výzvy, se kterými jsme se museli vyrovnat. Pomohlo nám v tom i to, že jsme v Lize zřídili novou pozici koordinátora dárcovství. Personálně jsme se ale změnili výrazněji. V průběhu letošního roku se náš tým obohatil celkem o šest nových tváří, takže celkem nás nyní v Lize pracuje čtrnáct.
Ať se nebavíme jen o Lize, prozraď něco o sobě. Jako právník bys určitě našel práci i mimo neziskový sektor. Proč vlastně děláš svou práci?
Od okamžiku, kdy jsem se s Ligou v roce 2003 potkal poprvé na Škole lidských práv v Brně, pro mě byla práce v ní zcela přirozenou volbou. Jsem přesvědčený o tom, že kvalita života v naší společnosti se neodvíjí jen od materiálních hledisek, ale patří k ní i respektování důstojnosti a základních práv a svobod druhých. Lidé, se kterými jsem se v Lize po mém příchodu setkal, mi pomohli utvrdit se v tomto pohledu a jsem rád, že nyní se mohu sám snažit inspirovat ostatní. Vzhledem k tomu, že demokracie je u nás přeci jen ještě poměrně mladá a ochrana lidských práv a aktivní účast ve veřejném životě nemá dosud svou tradici, je stále na čem pracovat. Krom toho mě práce, kterou dělám, opravdu baví.
A co vidíš jako svůj největší pracovní úspěch? 
Před pár lety jsem za svůj nejvýraznější pracovní úspěch považoval rozhodnutí soudu, kterým se podařilo zvrátit praxi, kdy zdravotníci odmítali pacientům poskytnout kopii zdravotnické dokumentace. Bez přístupu k informacím totiž není možné nabourat nerovný vztah mezi lékařem a pacientem. Posléze ale přišla další důležitá rozhodnutí a od doby, kdy jsem začal v Lize vést určitý tým lidí a posléze i celou organizaci, mi největší radost přinášejí úspěchy ostatních, na kterých se podílím jen nepřímo. Musím přitom říci, že díky svým skvělým kolegům se mohu radovat docela často.
Jaká budoucnost čeká po Novém roce Ligu?
V příštím roce bych se chtěl zaměřit na stabilitu organizace. Jak jsem už zmínil, obměnil a rozrostl se náš tým a potřebujeme tak zlepšit a zefektivnit některé vnitřní procesy. Vedle toho ale chceme pokračovat v úsilí o to vysvětlovat veřejnosti význam a smysl práce, kterou děláme. Proto už na jaro plánujeme další EXTRA Ligové noviny a několik akcí pro veřejnost i odborníky.
Jsou v plánu nějaké nové projekty? Kam budou pokračovat ty současné?
Velmi často vyplývají nedostatky při ochraně základních práv spíše z myšlení určitých lidí, než pouze ze špatných nebo nedokonalých zákonů. Dosáhnout změny tedy není možné ze dne na den. Proto chceme pokračovat v práci na tématech, kterým se věnujeme dlouhodobě. Vedle poradenství pro pacienty a jejich zastupování v nejzávažnějších případech bychom rádi podpořili i větší otevřenost nemocnic prostřednictvím certifikátu Férová nemocnice. Ten by mohla získat zdravotnická zařízení, která jsou vůči pacientovi pozitivně nastavena, motivují zdravotníky k lepší komunikaci a když se něco nepodaří, tak „nedělají mrtvého brouka“, ale efektivně situaci řeší. Mezi naše další plány patří také nové webové stránky pro oběti policejního násilí nebo pro ty, které stát poškodil nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Tyto a další plány bychom rádi realizovali v rámci strategického plánu na příští tři roky.
Chtěl bys ještě něco dodat na závěr?
Chci moc poděkovat všem, kdo Ligu v minulém roce podpořili, ať už finančně, nápadem nebo dobře odvedenou prací. Bez spolupráce s ostatními bychom se nepohnuli z místa. A samozřejmě všem přeji pěkné svátky a úspěšné vkročení do nového roku.
Úterý, 21. prosince 2010Aktuality
Ve dnech 17. – 19. listopadu navštívil Českou republiku komisař pro lidská práva Rady Evropy Thomas Hammarberg. Zajímala ho především situace Romů a otázky související s extremismem a potíráním rasismu. Rozhovorů s komisařem se účastnila také Liga lidských práv.
Thomas Hammarberg po návštěvě konstatoval, že v oblasti školství nedošlo od vydání rozsudku D.H. a ostatní versus Česká republika prakticky k žádným změnám. Nejenže nedošlo k implementaci tohoto rozsudku Evropského soudu pro lidská práva, který u nás zjistil diskriminaci Romů v přístupu ke vzdělání, ale ani vláda a Ministerstvo školství nepředložily za uplynulé tři roky žádný návrh řešení.
Komisař důrazně doporučuje, aby vláda přijala konkrétní cíle a stanovila způsob ověření jejich naplnění. Zejména však upozorňuje, že je třeba okamžitě začít s reintegrací dětí ze škol speciálních do běžných vzdělávacích zařízení. Dalším krokem by mělo být přijetí nezbytných opatření, aby nástup do prvních tříd v září roku 2011 proběhl již bez diskriminace. Návštěva ze Štrasburku se zaměřila také na rasisticky motivované útoky – komisař vyjádřil uspokojení nad vývojem vyšetřování, stíhání a trestání pachatelů.
Velkým tématem rozhovorů se stala ilegální sterilizace bez informovaného souhlasu, jež se u nás týká hlavně romských žen. V současnosti se česká vláda za tento stav omluvila, avšak pouze jedna žena byla finančně odškodněna. Proto je nezbytné odstranit právní překážky bránící obdržení lékařské dokumentace a zavést možnost řešení sporů mimosoudní cestou.
Zpráva v závěru kritizuje narůstající počet romských dětí v ústavech a obecnou proti-romskou náladu české společnosti. Komisař Hammarberg se vyjádřil k situaci našich Romů jednoznačně kritičtěji nežli zpráva Výboru ministrů Rady Evropy ze dne 24. listopadu 2010, která implementaci rozsudku D.H. komentuje poněkud zdráhavě.
Přečtěte si plnou verzi zprávy komisaře.
Úterý, 21. prosince 2010Zprávy z médií
K často zaznívajícím hlasům, že skrytě pořízené nahrávky nebudou odvolanému řediteli SFŽP Michálkovi nic platné, uvádí právnička Zuzana Candigliota v rozhovoru pro iHNed.cz, že by s nimi u soudu zřejmě uspěl.
Obecně platí, že k pořízení jakékoli nahrávky ať už diktafonem či kamerou je třeba souhlasu zaznamenávané osoby. „Z tohoto pravidla však platí určité zákonné výjimky – například pro policejní odposlechy a k účelům zpravodajství,“ upřesňuje v rozhovoru pro iHNed.cz právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota.
Je ale jasné, že pokud je účelem zajištění důkazů o páchání závažné trestné činnosti, tak by k takovému nahrávání pachatel nikdy nedal souhlas. „Tudíž by v některých případech nemohly být trestné činy nikdy objasněny, pokud nelze důkazy zajistit jinak. Takový stav je nežádoucí a soudy už daly najevo, že v určitých případech je třeba dát před ochranou soukromí přednost hodnotám jiným,“ uvádí Candigliota.
Zájem na ochraně společnosti je víc než ochrana soukromí
Jinou hodnotou může být například zájem na ochraně společnosti před trestnými činy, například před korupcí. A na tom, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. „Zda je, nebo není právně přípustné nahrávání bez souhlasu toho dotčeného, se bude odvíjet od konkrétních okolností, hlavně od účelu pořizování záznamu,“ podotýká právnička Ligy lidských práv.
Proto lze u soudu v trestním i civilním řízení použít skrytě pořízené nahrávky jako důkaz, i když rozhodovací činnost soudů není jednotná. „Nahrávky, které pořídil pan Michálek v kauze Drobil, by pravděpodobně soudy nepovažovaly za projevy osobní povahy, ale projevy při výkonu veřejné činnosti. Asi by tak odpadl aspekt ochrany soukromí. Je tedy možné, že soudy by takový důkaz přijaly jako přípustný,“ předpokládá Candigliota.
Článek byl publikován dne 21. 12. 2010 na www.parlamentnilisty.cz.
Jaký byl pro Ligu rok 2010? 