Čtvrtek, 30. dubna 2009Aktuality
Lize lidských práv bylo dnes doručeno rozhodnutí ministerstva vnitra, které konstatuje pochybení Magistrátu hlavního města Prahy při vyřizování žádosti o informace týkající se počtu samostatně působících porodních asistentek. Liga nesouhlasila s tím, že by za vyhledání informací úředníkem měla zaplatit 200 Kč podle sazebníku (1×100 Kč za prvních započatých 15 minut, 2x 50 Kč za každých dalších i započatých 15 min) a poštovné spočívající v dopisu s dodejkou za 36 Kč. Jedná se o informace, které Liga shromažďovala od všech krajů a žádný jiný kraj úhradu nákladů spojených s vyhledáváním nepožadoval. Proto se Liga domnívala, že pokud takto jsou uplatňovány náklady, nejedná se o řádný výkon veřejné správy.
Ministerstvo v prvé řadě dalo Lize za pravdu, že povinný subjekt může vyžadovat úhradu nákladů spojených s odesláním informace, ale nikoli úhradu za odeslání dalších písemností vztahujících se k řízení, jak se stalo v tomto případě. Pokud pak jde o úhradu za práci úředníka, který informace vyhledává, pak již samotný zákon zmiňuje, že úřad může vyžadovat poplatek pouze za „mimořádně rozsáhlé vyhledání informací“.
„Typicky bude dána v případech, kdy poskytnutí informací znamená vyhledání a zpracování velkého množství informací, které je potřeba vyhledat, nebo v případech, v nichž je předmět žádosti vymezen natolik obecně, že pod něj bude možno podřadit velké množství vzájemně souvisejících informací. Mimořádně rozsáhlé vyhledání informací bude dle názoru Ministerstva vnitra konečně dáno i tehdy, jestliže předmět žádosti je dostatečně konkrétní, avšak vzhledem k jiným objektivním okolnostem bude poskytnutí informace vyžadovat rozsáhlou činnost povinného subjektu (např. jde-li o velmi starou informaci).“, upřesňuje v rozhodnutí pojem mimořádně rozsáhlého vyhledání informací ministerstvo.
Pondělí, 27. dubna 2009Aktuality
V rámci projektu „Výměna zkušeností mezi ČR a Ukrajinou ohledně reformy soudního systému a jeho přiblížení evropským standardům“ proběhlo o velikonočních svátcích setkání reprezentantů české Soudcovské unie a Ligy lidských práv s ukrajinskými právníky, zástupci nevládních organizací a soudci.
Viceprezidentka Soudcovské unie Šárka Hájková a místopředseda okresního soudu v Pardubicích Jan Šlosar se spolu s Kateřinou Červenou z Ligy lidských práv nejprve zúčastnili setkání s mladými právníky a zástupci nevládních organizací z Ukrajiny, Běloruska a Litvy. Ti se zajímali zejména o informace týkající se systému české justice, zvláště pak o zajištění její nezávislosti.
Česká delegace navštívila také ukrajinský Nejvyšší soud v Kyjevě, kde se setkala nejen s jeho vedením, ale také s místopředsedou Rady soudců Ukrajiny, která je samosprávným orgánem ukrajinských soudců. Češi seznámili své ukrajinské kolegy se systémem českého soudnictví a naopak získali informace o struktuře ukrajinských soudů, jejich financování, samosprávě i aktuálních problémech ukrajinské justice.
Dalším bodem programu pak byla diskuse s ukrajinskými advokáty, prokurátory, zástupci akademické obce i ukrajinské justice na téma Jak odstranit zahlcení soudů? a Jak posílit důvěru veřejnosti v justici? Spolu s nedostatečným finančním zajištěním fungování soudnictví jsou to nejpalčivější otázky, které dnes ukrajinská justice řeší.
Na začátek května pak připravuje Liga v rámci tohoto projektu návštěvu dvaceti ukrajinských soudců v České republice.
Sobota, 4. dubna 2009Zprávy z médií
Reportáž zveřejněná dne 4. 4. 2009 na www.ceskatelevize.cz je ke stažení zde.
Liga od počátku řešení problematiky vzdělávání romských dětí prosazovala etnický přístup k problematice, neboli sběr adresných etnických dat v našich školách. Toto řešení bylo dlouhodobě politicky nepřijatelné, přesto se snažíme toto téma stále otvírat. Nejnovější výzkumy zadané ministerstvem školství nicméně již pracují i s etnickými daty.
Úterý, 31. března 2009Zprávy z médií
Další policejní hlídka neudržela své nervy na uzdě
Mezi pasažéry, kteří nestihli první ranní metro vyjíždějící ve 4.42 ze stanice Muzeum v pražském centru, patřil předminulý pátek i sedmatřicetiletý architekt Tomáš Butkai. Jeho plán svézt se cestou z večírku dvě stanice do bytu na Vyšehradě zkřížilo setkání s policejní hlídkou. Nastávající otec skončil po zákroku uniforem v nemocnici s diagnózou nalomené žebro, otřes mozku a tržná rána na bradě. Zranění si vysloužil opakovanou nabídkou tlumočení, kterou nad ránem učinil dvěma policistům poté, co si všiml, že nejsou schopni se na peroně domluvit s cizinkou, kterou kontrolovali společně s revizory.
//
Scénář je obvyklý: policie tvrdí, že pan Butkai byl agresivní a fyzicky napadl příslušníky, zmlácený muž, svědci i lékaři trvají na opaku: policisty rozčílilo, že pan Butkai se vmísil do „úkonu“, a dali mu navzdory všem pravidlům „za vyučenou“. Není to poprvé a jistě ani naposled. U tohoto případu se ovšem objevuje několik pozoruhodných okolností. Oběť přežila policejní atak bez větší úhony a proti uniformám teď stojí sebevědomý muž, který chce mlátičky pohnat k odpovědnosti.
Kde je občanka?
„Ta cizinka byla tmavé pleti, zjevně neuměla česky, oni neuměli anglicky a nevyjadřovali se o ní zrovna vybíravě,“ vysvětluje pan Butkai, proč se nabídl jako tlumočník. Policisté však o pomoc nestáli. „Nenechal jsem se odbýt, a to je rozčílilo. Nechali ji být a začali pátrat po mojí občance,“ vzpomíná na moment, který spustil konflikt – pan Butkai totiž doklad totožnosti zapomněl doma. „Okamžitě mi nasadili pouta a řekli, že pojedeme na služebnu,“ tvrdí. Cestou do nedaleké Krakovské ulice obě obsazená auta zastavila. „Vytáhli mě ven a začali mě kopat, fackovat a bít pěstmi do obličeje,“ říká pan Butkai, kterému se dnes vybavují hlavně černé kožené rukavice jednoho z policistů, který před první ranou do jeho obličeje řádně propnul prsty.
„Asi čekali, že je budu prosit. Ale já jim chtěl dát spíš najevo, že se strašně ponižují,“ popisuje muž, který před pěti lety pomáhal jako zaměstnanec společnosti Člověk v tísni v Čečně a na Srí Lance. Hrůzné situace třeba z Čečny ho při bití držely spolehlivě v pozici, že tohle vlastně nic není.
Jde o chybu jedince, tvrdí ve všech případech policie.„Když mě přivezli na služebnu, přikázali mi, ať se svléknu. Odmítl jsem,“ pokračuje pan Butkai a dodává, že policisté reagovali na jeho neposlušnost slovy „nedělej frajera, nebo tě obviníme z napadení veřejného činitele“. Nakonec jej svlékli sami, posadili do cely a otevřeli všechna okna.
Asi po hodině jej odvezli k ošetření v nemocnici Na Bulovce, tam kvůli otřesu mozku a dalším drobným zraněním zůstal jeden den na pozorování.
Pan Butkai tady konečně mohl přes jednoho z lékařů kontaktovat svou těhotnou ženu, což policisté po celou dobu odmítali. Stejně jako poskytnutí tužky a papíru na zapsání jejich evidenčních čísel. „Nakonec jsem si dvě evidenční čísla zapamatoval, ale všechna bohužel nemám.“ V nemocničním pokoji stále hlídali dva policisté. „Jednu ruku mi připoutali pouty k čelu postele.“
„Náš lékař musel zatelefonovat nadřízenému, a až poté policisté pacienta odpoutali,“ popisuje chování policistů tiskový mluvčí nemocnice Na Bulovce Petr Mach. Policisté se bránili tím, že pacient je agresivní a tento postup je nutný. Lékaři ale byli přesně opačného názoru a zapsali, že pacient „spolupracuje, ošetření neodmítá a je orientován“. Napadený muž neodmítl ani krevní zkoušku na alkohol, která prokázala 1,1 promile alkoholu (což odpovídá asi pěti pivům).
Odpoledne konečně dorazili vyšetřovatelé z kriminálky, kteří panu Butkaiovi sdělili, že není z ničeho obviněn a může jít domů.
Tím to ale nekončí. „Pan Butkai měl dvěma našim policistům způsobit zranění v podobě oděrek a je podezřelý z napadení veřejného činitele,“ říká do telefonu nervózně tiskový mluvčí pražské policie Tomáš Hulan (policisté ze služebny v Krakovské i jejich nadřízení se k případu vyjadřují výhradně přes něj). Na otázku, kde policisté oděrky mají a jestli jsou v pracovní neschopnosti, však odpovědět neumí. „Nevím, proč vás to zajímá,“ říká odmítavě mluvčí Hulan.
Čí to je chyba?
Zajímavé je to především proto, že pan Butkai rezolutně odmítá, že by na kohokoliv z policistů fyzicky zaútočil. A předpoklad, že v metru k žádnému konfliktu směrem k uniformám nedošlo, posiluje i fakt, že jeho zaměstnanci rutinně smazali kamerové záznamy z peronu. Ty se uchovávají právě v případech, že zaznamenají nějaký konflikt. A podle tiskového mluvčího dopravního podniku se nic takového nestalo.
Tomáš Butkai podal stížnost na Inspekci ministra vnitra a zároveň podává trestní oznámení za zneužití pravomoci veřejného činitele. Děje se tak v situaci, kdy policejní funkcionáři vytrvale odmítají připustit obavu, že zbytečná agrese vůči občanům, kteří se provinili třeba tím, že nemají v kapse občanku nebo na ně sousedi žalují, že ruší noční klid, je systémový problém. Detaily nejsou k dispozici, protože policie si nevede přesné statistiky, ale můžeme připomenout, že za posledních deset let mají místní policisté ve více než dvou stovkách případů na svědomí úmyslné ublížení na zdraví. A vedení policie současně stále tvrdí, že jde jen o selhání jedince (jako tomu prý bylo například letos v lednu, kdy policisté ubili kvůli údajnému rušení nočního klidu vietnamského občana Hoang Son Lama).
Práce inspekce policie by měla skončit za měsíc. „Pokud potvrdí verzi pana Butkaie, policisté dostanou maximálně podmínku,“ tipuje výsledek právník z Ligy lidských práv Jiří Kopal.
Uvidíme, jak s výsledkem naloží policejní špičky. „Je to vždy chyba jedince,“ opakuje už teď Pavla Kopecká z policejního prezidia. Další podrobnosti jsou do skončení vyšetřování tabu.
Článek byl zveřejněn dne 31. 3. 2009 na stránkách časopisu Respekt (zde).
Pátek, 27. března 2009Zprávy z médií
Při kontrole revizorů a policie v pražském metru se zastal cizinky tmavé pleti. Skončil v policejní cele a pak v nemocnici s otřesem mozku. Policisté ho zbili a on neví za co. Příběh tohoto muže – někdejšího humanitárního pracovníka – se stal před týdnem v Praze. Policie jeho čin šetří jako útok na veřejného činitele. A tak se ptáme – máme se obávat policejních hlídek, nebo jde o výjimečnou událost, která práci policistů devalvuje?
Inspekce ministra vnitra dostala další stížnost na chování policistů ve službě. Poslal ji architekt Tomáš Butkai. Jde o týden starou událost, ke které se odpovědní lidé nechtějí vyjadřovat s tím, že kauza je předmětem šetření. Zatímco si Tomáš Butkai stěžuje, že ho policisté zbili a on neví za co, policie jeho jednání označuje jako útok na veřejného činitele.
Vracel se z projekce festivalu o lidských právech. Bylo nad ránem a netají se tím, že měl v sobě několik piv. Vycházel z metra na stanici Muzeum a vidí, že dva revizoři a dva policisté něco říkají cizince, která jim zjevně nerozumí.
„Situace mi přišla nefér vůči turistce nebo cizince, která mohla přijít do metra bez znalosti systému, který je tady používaný. V jiných zemích metro funguje na jiném systému,“ popisuje začátek celé události architekt Tomáš Butkai.
Dřív pracoval jako humanitární pracovník pro společnost Člověk v tísni a prý ho docela rozzlobilo, že zástupci státu s cizinkou mluví dost nevybíravě a mají narážky na barvu její kůže. „Viděl jsem, že se česky nedomluví, tak jsem si myslel, že anglicky jí mohu pomoct. Samozřejmě, že jsem měl poznámky k tomu, jakým způsobem s ní jednali,“ doplnil.
A protože se začal vměšovat do práce policejní hlídky, jak sami policisté říkají, byl vyzván k předložení občanského průkazu. Ten ale neměl. Policisté mu nasadili pouta, vyvedli z metra, posadili do auta a odvezli směrem k nejbližší policejní služebně s tím, že policisty Tomáš Butkai údajně verbálně i fyzicky napadl. To ale Butkai odmítá. „Fyzicky jsem je nenapadl. O tom nemůže být vůbec řeč,“ prohlásil Tomáš Butkai.
Jak to doopravdy bylo a kdo si začal, to se už asi nedozvíme, záznamy z kamerových systémů v metru jsou zničeny, potvrzuje mluvčí Dopravního podniku hlavního města Prahy Ondřej Pečený. „Všechny záběry z kamer, kterými disponuje Dopravní podnik hlavního města Prahy, se uchovávají po dobu 72 hodin. Pokud nejsou nadále využity, záznamy se mažou,“ upřesnil mluvčí.
A jestli byl Butkai opilý a agresivní, bude také těžké posoudit. V lékařské zprávě, kterou máme k dispozici, stojí, že měl v sobě 1,15 promile alkoholu. Pravda, tento údaj mu naměřili lékaři až poté, co ho dvě hodiny svlečeného drželi policisté v cele a co ho ještě před tím několik policistů zmlátilo, říká Tomáš Butkai.
„Údery pěstí vestoje, potom jsem dostal kopanec do žeber. Tahle vzpomínka mi tam také probleskuje,“ přiblížil architekt. Jeho slova ale opět potvrzuje lékařská zpráva a svědectví personálu nemocnice. Mluvčí Bulovky Petr Mach: „Diagnostikovali otřes mozku a z tohoto důvodu jsme pacienta hospitalizovali.“
Policisté po celou dobu pobytu v nemocnici zadrženého muže střežili přímo u lůžka. Ten měl pouta připevněná k pelesti. „Na pravé ruce jsem měl infuzi, na levé ruce jsem měl pouta,“ vzpomíná Tomáš Butkai. Až na zákrok ošetřujícího lékaře mu po víc než hodině pouta z rukou sundali. „Především proto, že toto není v nemocnici obvyklé,“ vysvětlil mluvčí Petr Mach.
To vše se odehrálo v čase od pěti hodin ráno do devíti večer. Skončilo to, když k němu do nemocničního pokoje přišli vyšetřovatelé z kriminální policie. Ujistili ho, že žádné obvinění proti němu nevznesou a že je volný. Tomáš Butkai se rozhodl podat trestní oznámení a stížnost k Inspekci ministra vnitra.
Ležel s otřesem mozku spoutaný v nemocnici
Roste násilí v policejních řadách vůči veřejnosti? A kolik takových incidentů musí ročně řešit Inspekce ministra vnitra? Inspirací je nám týdne starý příběh někdejšího humanitárního pracovníka, který se zastal ženy tmavé pleti před xenofóbními výroky. Ty údajně pronášeli na její adresu policejní strážníci i revizoři v pražském metru.
Když jsem se pokoušeli zjistit stanovisko policistů, kteří u toho ten pátek byli, nepochodili jsme. Byli jsme odkázáni na mluvčího Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy Tomáše Hulana. Ten situaci vykládá jinak než zadržený a následně zbitý muž.
„Verbálně zasahoval do zákroku strážníků, načež ho policisté upozornili, ať upustí od tohoto jednání. Sedmatřicetiletý muž následně atakoval policejní hlídku nejprve verbálně a následně i fyzickým útokem,“ nastínil policejní verzi Tomáš Hulan.
Na místech, kde k incidentu došlo, jsou kamery. A ty pomohou odhalit, jak to vlastně všechno bylo, přesvědčuje nás mluvčí Hulan s tím, že my už ale víme, že tyto záznamy z metra neexistují. „Mohu potvrdit, že tuto událost prošetřujeme pro podezření z trestného činu útok na veřejného činitele,“ doplnil mluvčí. A s těmito záznamy počítá i Inspekce ministra vnitra, protože jak říká její mluvčí Martina Lídlová, celým případem se zabývají a do měsíce jej prošetří. Zatím je na konkrétní stanovisko brzy.
I kdyby bylo pravdivé tvrzení policistů, že je Tomáš Butkai napadl, je na základě lékařské zprávy jasné, že zákrok přehnali. Dozvěděli jsme se, že zatímco Butkai má nalomená žebra a otřes mozku, oni mají oděrky na rukou. I o tom mluvčí inspekce ví, ale vyjadřovat se k incidentu blíže nemůže a nechce jej ani na základě doloženého materiálu nijak komentovat. „Každý policista při použití donucovacích prostředků podává hlášení svému nadřízenému, takže použití donucovacích prostředků je otázka na jejich nadřízeného. Samozřejmě je to většinou nepříjemná věc a my ji řádně prošetříme,“ řekla pouze.
MP3 Flash player. Credits, license, contact examples: http://pyg.keonox.com/flashmp3player/
Stejně tak nikdo na Ministerstvu vnitra neví, kolik případů takového počínání policistů se ročně odehraje. Za posledních deset let bylo více než 230 policistů odsouzeno za úmyslné ublížení na zdraví. Ale nevíme přesně, co z toho byly dopravní nehody nebo zabití člověka. Inspekce takovou evidenci nevede. K těmto údajům jsme došli pouze na základě novinových rešerší.
Za brutální činy by měli policisté skončit za mřížemi
Co je a co není přiměřené zakročení proti výtržníkovi? To je otázka, kterou si lidé pokládají často v souvislosti s případy, který jsem vám dnes představili. Je chyba, že si inspekce nevede statistiku o násilí v policejních řadách vůči veřejnosti? Pomohlo by to něčemu?
Jiří Kopal z Ligy lidských práv se domnívá, že by se takovou statistikou odlišily násilné trestné činny policistů od jiných zneužití pravomoci veřejného činitele nenásilného charakteru. Veřejnost by tak měla přehled o tom, proč vůbec nějaký inspekční orgán existuje, jaké má výsledky a proč ho má ze svých daní platit. „Je potřeba, i když Liga lidských práv není příznivcem nějakých drakonických trestů, aby byl policista za brutální trestné činy občas potrestán i nepodmíněně, nikoliv pouze podmínkou nebo vůbec. To je důležitá zpráva pro další policisty, že nemají v násilí pokračovat,“ doplnil Jiří Kopal.
V případě, že má člověk pocit, že podstoupil nepřiměřený zákrok policie, měl by vyhledat právní pomoc nebo v případě nemajetné osoby obrátit se na nějakou nevládní organizaci, aby mu pomohla sepsat trestní oznámení nebo stížnost. Potom by měl podle Jiřího Kopala dále sledovat svůj případ, zda stížnost není hozena do koše, zda na ní dostal adekvátní odpověď, jestli bylo trestní oznámení řádně vyšetřováno a jestli nad celým průběhem řádně dohlížel státní zástupce. „Je potřeba být aktivní a nebát se za svá práva bojovat,“ řekl Jiří Kopal.
Každý druhý rok se stávají v České republice případy, kdy policie někoho brutálně zbije a někdy, jako v lednu tohoto roku v Brně, člověk po tomto zákroku i zemře. „I kdyby šlo o nějakého nebezpečného zločince, policie má právo pouze na základě přiměřenosti, na níž je postaven celý policejní zákon, zakročit, předat ho dalším orgánům, státní zástupce podá obžalobu, soud odsoudí, potrestá, ale ne policie. Takže už člověka, i kdyby policistům nadával, ale pouze chtěl poradit cizince a takto se mu dostane od policie odpovědi, tak je to opravdu páchání trestných činů ze strany policistů a doufám, že tento trestný čin bude potrestán,“ dodal Jiří Kopal.
Článek byl zveřejněn dne 27. 3. 2009 na stránkách ČRo 1 – Radiožurnálu, naleznete jej zde.
Pondělí, 23. března 2009Zprávy z médií
Reportáž zveřejněnou dne 23. 3. 2009 na www.ceskatelevize.cz si můžete stáhnout zde.
Liga velmi vítá přijetí zákona o generální inspekci. Jde o orgán, který by měl propříště efektivněji prošetřovat přečiny policistů. Prosazujeme, aby v nově vznikající inspekci byli také zástupci nevládního sektoru.
Pondělí, 16. března 2009Tiskové zprávy
Liga lidských práv a Porodní dům U čápa, o.p.s. upozorňují na skutečnost, že české úřady omezují možnost, aby si ženy vybraly místo, kde chtějí porodit své dítě, a odborníka, který jim při normálním, zdravém porodu pomůže. Volba místa a patřičného odborníka pro pomoc při normálním, zdravém, nekomplikovaném porodu je jednak mezinárodně uznávaným právem žen, jednak běžnou praxí v zemích Evropské unie. Porodní asistentka je mezinárodně uznávaným odborníkem pro péči o ženu během normálního těhotenství a porodu. Ministerstvo zdravotnictví svým přístupem brání porodním asistentkám, aby pomáhaly při normálním, zdravém, nekomplikovaném porodu ženám, které si pro svůj porod vybraly jiné než nemocniční prostředí.
Liga lidských práv dnes podala žalobu proti rozhodnutí ministerstva zdravotnictví jménem jedné porodní asistentky, které toto rozhodnutí nezákonně omezuje její oprávnění vykonávat svou profesi. Zítra, v úterý 17. března 2009 od devíti hodin bude Městský soud v Praze projednávat žalobu týkající se podobného omezení činnosti Centra porodních asistentek Porodní dům U čápa.
Ve Středočeském kraji nemohou porodní asistentky pomáhat ženám během normálního porodu a v době poporodní, pokud si vyberou pro svůj porod jiné prostředí než porodnici. Tyto ženy jsou tak odsouzeny, aby během porodu a těsně po něm zůstaly bez odborné péče. Důvodem je restriktivní praxe krajského úřadu, kterou posvětilo i ministerstvo zdravotnictví. Úřady se snaží zabránit svobodné, informované volbě žen omezením oprávnění porodních asistentek. Zatímco v Olomouckém kraji má neomezované oprávnění všech 30 porodních asistentek, které pracují samostatně, a mohou tak ženám své služby nabídnout, ve středních Čechách má všech 8 porodních asistentek svá oprávnění okleštěna. Liga dnes jménem jedné z těchto porodních asistentek, paní V., podala žalobu, jejímž prostřednictvím požaduje, aby tato praxe úřadů byla prohlášena za nezákonnou.
Právník Ligy lidských práv David Zahumenský k tomu uvádí: „Postup krajského úřadu i ministerstva zdravotnictví omezuje přístup žen, které se rozhodnou porodit mimo porodnici, k odborné zdravotní péči. Ve snaze zabránit normálním porodům mimo porodnici úřady vyžadují, aby porodní asistentka, která chce pracovat samostatně, vlastnila takové vybavení a zaměstnávala takové odborníky, jaké potřebuje porodnice pro zvládání péče o patologické případy. Tento přístup kraje i ministerstva je protizákonný a nerespektuje kvalifikaci porodní asistentky jako odborného zdravotnického pracovníka, vyškoleného pro samostatné poskytování odborné péče během normálního porodu.“
Společnost Porodní dům U čápa, o.p.s. podala žádost o registraci Centra porodních asistentek Porodní dům U čápa již v roce 2005. Od té doby vede právní spor s českými úřady s cílem získat neomezené oprávnění pro to, aby v porodním domě mohly ženy také normálně porodit. Porodní dům nemá být další porodnicí, ale útulným prostředím připomínajícím domov, kde mohou zdravé rodící ženy přivést na svět své dítě za pomoci odborníka na normální porody – porodní asistentky. V případě, že porodní asistentka zjistí blížící se komplikaci, pomůže ženě zajistit transport do blízké porodnice.
„Zvláště v Praze přibývá žen, které nejsou spokojené s přístupem k normálnímu zdravému porodu v porodnicích. Porodní dům by měl být jinou možností pro zdravé rodící ženy. V řadě evropských zemí je samozřejmostí hrazenou z veřejného zdravotního pojištění. České porodnictví je stále příliš autoritativní, což odráží přístup ministerstva zdravotnictví a potažmo pak Magistrátu. O tom, zda ženy budou mít v budoucnosti možnost volit porod v porodním domě, bude muset, bohužel, rozhodnout soud“, říká ředitelka obecně prospěšné společnosti Porodní dům U čápa Zuzana Štromerová.
Pozvánka na jednání soudu:
Dne 17. 3. 2009 v 9,00 hod. proběhne v budově Městského soudu v Praze, Hybernská 18, v 1. patře, číslo dveří 260 jednání ve věci žaloby společnosti Porodní dům U čápa, o.p.s proti rozhodnutí ministerstva zdravotnictví, kterým se potvrzuje rozhodnutí Magistrátu zamítnout udělení souhlasu s personálním a věcným vybavením, s druhem a rozsahem zdravotní péče poskytované nestátním zdravotnickým zařízením Porodní dům U čápa, o.p.s.
Podrobné informace poskytnou:
– ohledně registrace porodní asistentky, paní V.: David Zahumenský, právník Ligy lidských práv, tel. 608 719 535, e-mail: dzahumensky@llp.cz
– ohledně registrace Porodního domu U čápa, o.p.s.: Zuzana Štromerová, ředitelka společnosti, tel. 602 958 396, e-mail: stromer@chello.cz
Čtvrtek, 19. února 2009Aktuality
Parlamentní shromáždění Rady Evropy přijalo dne 26. ledna 2009 Usnesení 1642 (2008) o přístupu k právům pro lidi s postižením a jejich plném a aktivním zapojení do společnosti. Parlamentní shromáždění vyzvalo členské státy k zohlednění problémů osob s postižením při tvorbě politik ve všech oblastech a k zajištění, aby programy týkající se osob s postižením byly dostatečně financovány a aby osoby s tělesným nebo duševním postižením mohly využívat svá občanská práva na rovnoprávném základě s ostatními.
Za prioritní oblast v boji s diskriminací lidí s postižením Parlamentní shromáždění označilo zajištění práva na zachování a uplatňování způsobilosti k právním úkonům na rovnoprávném základě s ostatními. Za další klíčové úkoly států považuje Parlamentní shromáždění například prosazování práva osob s postižením na život v komunitě, na přístup k udržitelnému zaměstnání, na rovnoprávný přístup ke vzdělávání, a to zejména u dětí žijících ve specializovaných ústavech, a na rovnoprávný přístup při poskytování zdravotní péče, včetně práva na poskytování informací o zdravotní péči ve srozumitelné formě.
Kromě toho vyzvalo Parlamentní shromáždění členské státy, aby prokázaly svou politickou vůli urychlit přístup osob s postižením k jejich právům tím, že ratifikují a implementují nedávno přijatou Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením a její Opční protokol, který umožňuje jednotlivcům podávat stížnosti týkající se porušení jejich práv. Vláda České republiky před několika týdny vyslovila souhlas s ratifikací Úmluvy, její Opční protokol se však rozhodla neratifikovat. Liga lidských práv dlouhodobě prosazuje ratifikaci Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením i jejího Opčního protokolu a k implementaci Úmluvy přispěla mj. připomínkováním právní úpravy opatrovnictví v návrhu nového občanského zákoníku a nových zdravotnických zákonů.
Pondělí, 16. února 2009Zprávy z médií
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
——————–
Po měsících debat policie definitivně končí na fotbalových stadionech. Se svazem podepsala dohodu, podle které budou o víkendu bezpečnost lidí při ligových zápasech zajišťovat výhradně pořadatelé. Muži a ženy v uniformách ale dále zůstanou před branami stadionů.
Luboš ROSÍ, redaktor
——————–
Zásadní průlom nebo nafouknutá bublina? Před novináři nejdřív 45 minut obecných prohlášení a frází typu: chceme, aby bylo na stadionech bezpečno, dále ministrův příběh o tom, jak chodí s malým synem na fotbal a nechce se bát chuligánů. A pak konečně demonstrativní podpis dokumentu označeného jako dohoda. Následně ale absence konkrétních faktů. Kolik peněz teď zaplatí kluby za bezpečnost navíc? Jak týmy obměnily dosud často chybující a nedostatečné pořadatelské služby? Nebo kolik policie nepřítomností na stadionech ušetří?
Petr SEHNOUTKA, ředitel pořádkové policie
——————–
Já si troufnu říct, že nějaké prostředky ušetřené budou.
Ivan LANGER, ministr vnitra /ODS/
——————–
Toto opatření primárně vůbec nesouvisí s úsporou finanční.
Luboš ROSÍ, redaktor
——————–
Jak to tedy teď bude na fotbale vypadat? U rizikových zápasů policie nasadí podobné množství mužů jako dosud. Neumístí je na stadiony, ale před ně.
Oldřich MARTINŮ, policejní prezident
——————–
Můžou být v pohotovosti nebo můžou plnit i jiné úkoly bezpečnostní povahy.
Luboš ROSÍ, redaktor
——————–
Přesto ale bude policie fanoušky i nadále doprovázet na fotbal i z něj. Do útrob stadionu však nahlédne pouze poté, co si ji pořadatelé zavolají a její zásah zaplatí.
Petr SEHNOUTKA, ředitel pořádkové policie
——————–
Budeme to řešit komplexně a budeme vyčíslovat ty náklady jako takové.
Luboš ROSÍ, redaktor
——————–
Bezpečnostní slabinou stále zůstávají chybějící rámy u vstupu nebo nedostatečné kamerové systémy.
Pavel MOKRÝ, předseda Českomoravského fotbalového svazu
——————–
Nejsou centralizovaný, tak jak by asi měly být a není, není tam takové, takové monitorovací zařízení, které by mělo být. A není to hlavně projednáno ani s tím ústavem pro ochranu osobních dat.
Luboš ROSÍ, redaktor
——————–
Ostrá zkouška čeká pořadatele fotbalových zápasů v Česku už tento víkend. Odehrají se dvě riziková střetnutí – Brno s Baníkem Ostrava a Olomouc s pražskou Spartou. Luboš Rosí, Česká televize.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
——————–
Tak a představme si aktéry dnešní dohody. Za Policii České republiky je tu její prezident Oldřich Martinů. Dobrý večer.
Oldřich MARTINŮ, policejní prezident
——————–
Dobrý večer.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
——————–
Za Českomoravský fotbalový svaz je tu jeho bezpečnostní manažer Miroslav Platil.
Miroslav PLATIL, bezpečnostní manažer, Českomoravský fotbalový svaz
——————–
Dobrý večer.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
——————–
A pohled ze třetí strany zprostředkuje Miroslav Krutina z Ligy lidských práv. Dobrý večer i vám.
Miroslav KRUTINA, advokát, Liga lidských práv
——————–
Dobrý den.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
——————–
Tak, pánové, pojďme si v rychlosti na praktické ukázce, což asi bude nejjednodušší, říct, jak bude vypadat ode dneška či od víkendu situace na stadionu. Hraje Baník se Spartou, Pražáci přijíždějí do Ostravy. Kdo je eskortuje na stadion, pane prezidente?
Oldřich MARTINŮ, policejní prezident
——————–
Zápas Baník se Spartou Praha považujeme za rizikový, to znamená policejní síly tomu budou věnovat patřičnou pozornost a s největší pravděpodobností je bude doprovázet. Ale není to o doprovodu jako takovém, je to o ochraně života, zdraví a majetku zbytku obyvatelstva.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
——————–
Chápu. Posuňme se na stadion, jsme na stadionu, situace se vymyká kontrole tak, jak někdy vidíme, fanoušci se začínají bít mezi sebou, začínají demolovat stadion. Fanoušci, kteří se neúčastní, jsou z toho trochu vyděšeni. Na hřiště začínají létat předměty, světlice, dýmovnice a tak dále. Bude na místě přítomna Policie České republiky, pane prezidente?
Oldřich MARTINŮ, policejní prezident
——————–
V případě, že to je takovéto rizikové utkání, tak přirozeně tam bude přítomen velitel opatření na tom dispečinku a policisté budou připraveni zakročit a pomoct pořadatelské službě v případě, že by to nezvládla sama.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
——————–
Budou před branami stadionu připraveni.
Oldřich MARTINŮ, policejní prezident
——————–
Můžou být před branami, můžou být ve vozidlech, můžou být i na policejní služebně, to znamená připraveni v pohotovosti. Nemusí být na stadionu.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
——————–
Já jsem zvolil extrémní, extrémní případ Baníku a Sparty. Ale tak vezměme si nějaké normálnější, řekněme, ligové fotbalové utkání, kde se nepředpokládá taková výtržnost, která ale přesto může vzniknout. Za takových okolností bude na stadionu přítomen policista nebo policisté?
Oldřich MARTINŮ, policejní prezident
——————–
Vždy to je podle vyhodnocení rizikovosti konkrétního utkání. Ta smlouva je o profesionalizaci pořadatelské služby, o profesionalizaci toho provozovateli, to znamená fotbalového klubu a policie nebude na stadionu …
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
——————–
Tomu já rozumím. Já vám jenom řeknu, kam mířím /nesrozumitelné/. Tak ve chvíli, kdy zápas nebude vyhodnocen jako rizikový, policisté tedy budou, řekněme, někde shromážděni před stadionem …
Oldřich MARTINŮ, policejní prezident
——————–
Ne, oni nemusí být ani shromážděni, oni vykonávají běžnou službu, protože nemusí být na stadionu. Tam to zvládá pořadatel sám.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
——————–
V tu chvíli, když i na zápase, který je vyhodnocen jako ne zcela rizikový, pořadatelé usoudí, že je čas povolat Policii České republiky, tak vás povolají.
Oldřich MARTINŮ, policejní prezident
——————–
No, oni mají povinnost policii povolat v případě, že nejsou schopni vlastními silami a přijetím adekvátních opatření vrátit do pokojného stavu celou situaci na stadionu. A dokonce policie za to může požadovat náhradu vynaložených nákladů, to znamená apriori je to postaveno tak, že to je odpovědnost toho provozovatele, vlastníka klubu tak, aby zajistil prostě bezpečnost osob a majetku v průběhu této soukromé akce, to znamená, aby policie tam nemusela být a není to o ušetření peněz, je to o lepším využití kapacit naplnění úkolů bezpečnostní povahy ne třeba vedle stadionu, ale my vykonáváme běžnou službu v rámci služby pořádkové dopravní policie. To znamená být vůbec na stadionu.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
——————–
Pokud dovolíte, tak k té, řekněme, finanční stránce se ještě dostaneme. Pane Platile, pojďme si dál modelovat tu situaci. Ať už rizikový či nerizikový zápas, situace se nevyvíjí úplně dobře. Pořadatelé usoudí, že jimi najatá bezpečnostní agentura situaci ne zcela zvládá těmi prostředky, které mají k dispozici. Tak kdo přesně tedy v tu chvíli rozhodne o nasazení policie?
Miroslav PLATIL, bezpečnostní manažer, Českomoravský fotbalový svaz
——————–
O nasazení policie rozhodne pořadatel, hlavní pořadatel toho, toho utkání. Samozřejmě s tím, že je tam ještě delegát nebo dva delegáti Českomoravského fotbalového svazu, se účastní toho utkání, když je to závažnější teda utkání. A oni, když dojdou k závěru, že nejsou schopni, že ty prostředky, které tam jsou nasazeny, to znamená počty pořadatelů, eventuálně jejich specializace, a bude se to nějakým způsobem negativně vyvíjet, tak oni klasicky požádají, požádají policii tak, jak mají místně domluven systém, operační středisko, prostě styčný důstojník. Ten model je na tom založen tak, že kluby a, kluby a krajská ředitelství Policie České republiky mají nebo budou, budou sjednávat takzvaná místní ujednání na základě této dohody. A mohou si tam domluvit právě podmínky té spolupráce.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
——————–
Nestává se potom Policie České republiky v takovém případě, kdy o nasazení policistů na pacifikaci fanoušků rozhoduje de facto buď pořadatel nebo funkcionář Českomoravského fotbalového svazu, nestává se policie, řekněme, nějakou obdobou bezpečnostní agentury, pane prezidente?
Oldřich MARTINŮ, policejní prezident
——————–
Ne, to v žádném případě. My samozřejmě máme obecnou povinnost nebo odpovědnost za veřejný pořádek a bezpečnost a vždy tam máme svého styčného důstojníka nebo velitele opatření, který tu situaci na místě posuzuje. Ale není to o … vždycky může dojít k nějaké eskalaci nebo k nějaké záležitosti. Je to o prevenci, o spolupráci před utkáním, v průběhu utkání, ale i po něm. Zpravidla se nebijí na tom stadionu, ale ty fanoušci se potkávají někde mimo, v restauracích.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
——————–
Na druhou stranu, na druhou stranu i to jsme mnohokrát viděli. Tak pane Krutino, jaké vy máte zkušenosti s bezpečnostními agenturami, které by měly zajistit klid na stadionu? Jsou vůbec schopné to zvládat i možná teď při větším nasazení po této dohodě?
Miroslav KRUTINA, advokát, Liga lidských práv
——————–
No, tak ty zkušenosti právě nejsou nejlepší. Řada nevládek a zejména Liga lidských práv právě řeší excesy těchto securit, různých organizací, které zabezpečují bezpečnost například, já nevím, v obchodních střediscích, na různých jiných akcích a tak dále. A setkávají se s tím, že ty reakce, řekněme, ochránců toho pořádku soukromých nebývají vždy tak profesionální. Dost často dochází k excesům, násilí nepřiměřenému a tak dále. Takže, spíš s tím jsou zkušenosti špatné a i ta důvěra v to řešení, že by se zajišťovala bezpečnost prostřednictvím těchto osob, a dokonce snad, že by měly možnost použít třeba fyzického, fyzické síly jako donucovacího prostředku, nám připadá velmi nebezpečná.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
——————–
Ta poslední věta, to je předmětem asi hloubání mnoha lidí. V té dohodě, kterou ČMFS, pokud jsem dobře dneska sledoval tiskovou konferenci, slíbilo zveřejnit na svých webových stránkách, tak je v té dohodě někde něco psáno o tom, že by bezpečnostní agentury mohly používat nějaké fyzické násilí na pacifikaci fanoušků?
Oldřich MARTINŮ, policejní prezident
——————–
My nemůžeme jít nějakou smlouvou nad rámec zákona. Ten jasně definuje pravomoci, odpovědnost, povinnosti policie jako státní instituce a ty bezpečnostní služby mohou vystupovat pouze jako jakýkoliv jiný občan. To znamená, že to …
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
——————–
Pan Krutina se jemně usmívá, abych to interpretoval.
Oldřich MARTINŮ, policejní prezident
——————–
Já ho, já ho vnímám.
Miroslav KRUTINA, advokát, Liga lidských práv
——————–
Já beru samozřejmě vážně, co je řečeno a teoreticky to vypadá dobře. Představme si ovšem praktickou situaci, kdy budou psychologicky, řekněme, ne zcela kvalifikovaní jedinci, ne zcela vzdělaní jedinci, kteří třeba i mnohdy neprošli výběrovým řízením na policii nebo na příslušníka Vězeňské služby, prací v této třeba profesionalizované službě a jak budou oddělovat například právě násilné jedince od, od třeba zbytku fanoušků, kteří se chovají slušně, a jak budou zakročovat proti bezprostřednímu nebezpečí, jak budou jednat, zda jejich zákrok nebude zvyšovat vlastně ten exces nebo to násilí. Zda skutečně budou schopni zklidňovat situaci za dané konkrétní, řekněme, až téměř bojové situace, která může nastat. I když samozřejmě to je extrémní případ. To je otázka a já se obávám, že tam pravomoc by měla skončit někde před tím, někde u pořadatelství, směrování lidí na sedačky, pomoci lidí, lidem zorientovat se na stadionu a podobně.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
——————–
Tak to je pohled ze strany nevládních organizací. Pojďme, prosím, pane prezidente, k tomu, co vy jste naznačil. Vy jste říkal, že za určitých okolností může velitel zásahu či Policie České republiky požadovat náklady na ten zásah. Po kom? Po pořadatelích?
Oldřich MARTINŮ, policejní prezident
——————–
Samozřejmě po pořadatelích.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
——————–
A za jakých okolností to udělá policie?
Oldřich MARTINŮ, policejní prezident
——————–
To znamená, že ten pořadatel nesplnil povinnosti, které mu ze zákona vyplývají. Situace eskalovala a on musel požádat policii o spolupráci. To znamená, my jsme suplovali, suplovali jeho činnost.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
——————–
Můžete mi to nějak upřesnit. Já často nechodím na fotbal. Jak to vypadá, když pořadatelé nebudou dělat svoji činnost a vy potom rozhodnete o tom, že budete chtít …
Oldřich MARTINŮ, policejní prezident
——————–
Já jenom, já jenom chci říct, že to musíme posuzovat v celém komplexu a ne jenom jednu konkrétní individuální situaci nebo to, co tam může nastat. Tady se bavíme o systémové změně, která je zaměřena na podporu fotbalu, na podporu slušných fanoušků, je zaměřena proti diváckému násilí, a to ať již z toho preventivního hlediska, kdy se zaměřujeme na spolupráci před utkáním, v průběhu i po něm. A policie nebude vykonávat pořadatelskou službu na soukromé akci, protože její role za peníze daňových poplatníků je naprosto někde jinde. Na druhé straně jsme připraveni zakročit, provést rychlý zákrok ve spolupráci s pořadateli. To znamená, tato záležitost, na kterou se mne ptáte, ta je až ta krajní a já předpokládám, že vůbec nenastane. To znamená, pokud tam bude nějaký exces ze strany jednoho individuálního fanouška, tak policie bude o tom vyrozuměna, i kdyby byl na určitou dobu být nucen přerušen zápas, tu osobu si převezme a bude vyvozovat odpovědnost, ať již v rámci přestupkového nebo trestního řízení.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
——————–
Poslední, poslední krátká otázka na vás, pane Platile. Má už Českomoravský fotbalový svaz či majitelé klubů a pořadatelé těch utkání vymezen nebo vyhrazen nějaký obnos financí na to, aby zaplatili nějaké vícenáklady?
Miroslav PLATIL, bezpečnostní manažer, Českomoravský fotbalový svaz
——————–
Ne, ne, tato věc se neřešila. A osobně se domnívám, že jsme přeskočili takovou tu etapu toho, co, čím se nejvíc teď zabýváme, a to je právě tou prevencí a vlastně celou tou profesionalizací, školeními pořadatelů ve spolupráci s policií právě, celým komplexem dalších věcí, které povedou preventivně k tomu, aby se tyto věci nestaly, respektive aby tito lidé se na ten stadion vůbec nedostali.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
——————–
Tak uvidíme všichni už od tohoto víkendu, jak to bude dále vypadat, jestli se vyplní vaše či vaše slova. Pánové, děkuji za vaši účast v Událostech, komentářích. Hezký večer.
Miroslav PLATIL, bezpečnostní manažer, Českomoravský fotbalový svaz
——————–
Hezký večer taky.
Oldřich MARTINŮ, policejní prezident
——————–
Na shledanou.
Miroslav KRUTINA, advokát, Liga lidských práv
——————–
Na shledanou.
Textový záznam televizní debaty v pořadu Události, komentáře na ČT 2 ze dne 16. 2. 2009.
Pátek, 13. února 2009Tiskové zprávy
New York – 13. února 2009 – Zvláštní pracovní skupina ustavená ke zločinu agrese dnes na půdě OSN v New Yorku zakončila svou mnohaletou činnost a schválila závěrečnou zprávu, která obsahuje návrh na definici zločinu agrese. V rámci pracovní skupiny se od roku 2002 několikrát ročně scházeli delegáti všech států světa a nevládních organizací, aby připravili návrh definice zločinu agrese pro potřeby Římského statutu Mezinárodního trestního soudu.
Při sjednávání Římského statutu v roce 1998 se státy nemohly na definici tohoto zločinu shodnout a tak rozhodly, že Mezinárodní trestní soud zatím tento zločin trestat nebude. Tuto pravomoc získá až případným přijetím dodatku ke statutu na první revizní konferenci, která je nyní naplánována na první polovinu roku 2010 v ugandské Kampale. Úkolem pracovní skupiny bylo připravit podkladový návrh pro účastníky revizní konference. Zástupce Ligy lidských práv se zasedání pracovní skupiny pravidelně účastnil jako pozorovatel z řad nevládních organizací od roku 2006.
Dnes jednohlasně přijatá zpráva věrně odráží stav vyjednávání. Mezi státy existuje všeobecná shoda, co se týče definice samotného zločinu. Panuje konsensus, že zločin agrese mohou spáchat pouze osoby ve vedoucím postavení – vojenském nebo politickém. Vojáci, kteří příkaz vykonají a agrese se zúčastní, tedy trestáni nebudou. Konsensus se již formuje také ve výčtu aktů státu, které představují akt agrese – vždy jde o použití vojenské síly proti území jiného státu.
Zatím nepřeklenutelné rozdíly přetrvávají v definování podmínek, za nichž může Mezinárodní trestní soud vykonávat nad zločinem jurisdikci. Stálí členové Rady bezpečnosti OSN trvají na tom, že k tomu Soud bude potřebovat zvláštní zmocnění Rady bezpečnosti. Důvodem zřejmě je, že nad takovým rozhodnutím chtějí mít právo veta. Většina států v čele s Německem naopak oponuje, že takový postup by vedl k selektivitě a politizaci Mezinárodního trestního soudu. Tyto státy nevidí důvod proč činit rozdíly mezi zločinem agrese a jinými trestnými činy v působnosti Soudu.
Další problém, který delegace rozděluje, je způsob přijetí dodatku o zločinu agrese. Zdánlivě technická otázka má však zcela zásadní význam pro to, vůči komu bude smět Soud jurisdikci vykonávat. Zda – za předpokladu splnění určitých podmínek – vůči všem členským státům Statutu nebo pouze vůči těm, které dodatek ratifikují. Také proces přijetí ovlivňuje to, zda bude třeba, aby agresorský stát přijal jurisdikci Soudu nad zločinem agrese nebo bude postačovat, aby tak učinil stát, který je obětí agrese.
Všechny tyto otázky budou ještě mezi státy neformálně konzultovány, definitivní rozhodnutí pak padne na revizní konferenci v Ugandě. Bude-li se Česká republika chtít účastnit jednání v Kampale a mít právo hlasovat, bude muset do té doby Římský statut ratifikovat. Vláda i parlament již návrh na ratifikaci schválily, avšak prezident jej zatím odmítá podepsat.
Podrobné informace poskytne:
Jan Kratochvíl, právník, tel.: +1 786 302 0464, e-mail: jkratochvil@llp.cz
V rámci projektu „Výměna zkušeností mezi ČR a Ukrajinou ohledně reformy soudního systému a jeho přiblížení evropským standardům“ proběhlo o velikonočních svátcích setkání reprezentantů české Soudcovské unie a Ligy lidských práv s ukrajinskými právníky, zástupci nevládních organizací a soudci.