Neděle, 4. října 2009Zprávy z médií
Reportáž byla zveřejněna dne 4. 10. 2009 na ČT1v pořadu 168 hodin a naleznete ji zde.
Nora FRIDRICHOVÁ, moderátorka
——————–
Mají za úkol pomáhat a chránit. Někdy přitom zemře nevinný člověk. Poslední takový případ se stal minulou sobotu krátce po půlnoci. Policisté v autě pronásledovali neukázněného řidiče a srazili přitom 2 lidi. Mladá dívka zemřela, muž je stále v nemocnici. Seznam smrtelných omylů policie sestavila Barbora Straňáková.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka
——————–
Klasická filmová scéna, padouch před spravedlností unikne, protože policista v posledním okamžiku zabrzdí, aby ochránil nevinného. Realita ale někdy dopadne jinak. Krnov, sobota 26. září. 2 lidi na cestě domů srazilo v noci na osvětleném přechodu neoznačené policejní auto.
Pavla TUŠKOVÁ, mluvčí bruntálské policie
——————–
Do prostoru mezi pronásledovaným a pronásledujícím vozidlem vstoupili zpoza křoví na přechod pro chodce 2 osoby.
kamarád zraněného
——————–
Pochybuji, že měli maják, protože každý člověk, když vidí maják, jde z cesty pryč.
Pavla TUŠKOVÁ, mluvčí bruntálské policie
——————–
Po celou dobu pronásledování policisté používali modrý magnetický maják a akustickou signalizaci.
známý zraněného
——————–
Kdyby policisté houkali a měli na střeše maják, tak při takové brzdné dráze a při tak obrovském nárazu by se maják utrhl.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka
——————–
Takže, policejní verze. Policisté v neoznačeném autě chodce do poslední chvíle neviděli. Vyšetřovatelé zatím tají, jakou rychlostí při pronásledování jeli. Předpokládejme, že při honičce řidiče se rychlost vyšplhala třeba na 90 kilometrů v hodině. Křoví je ale od místa srážky vzdálené 5 metrů. I laika proto napadne vlezlá myšlenka. Jak se tak rychle pár z křoví mohl pod kola dostat?
známý zraněného
——————–
Nesmysl, nesmysl absolutní. 2 lidé nevyběhnou z křoví, když byli na přechodu téměř u konce, na druhé straně jako.
Martina LÍDLOVÁ, mluvčí policejní inspekce
——————–
Vzhledem k probíhajícímu šetření my k této nehodě nemůžeme sdělovat bližší informace.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka
——————–
Třiadvacetiletá dívka srážku s policejním vozem nepřežila. Třicetiletý muž leží na jednotce intenzivní péče ve stabilizovaném stavu. Žádná sláva to ale není.
bratr zraněného
——————–
Už i otevřel oči, takže už dýchá sám ode dneška, se mi zdá. Akorát necítí levou ruku.
Tomáš OBORNÝ, mluvčí ostravské nemocnice
——————–
Postoupil operační zákrok. Momentálně je při vědomí. Je ovšem potřeba zdůraznit, že zranění, která utrpěl, jsou opravdu velice vážná.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka
——————–
Je paradoxní, že v republice, kde se pravidlům silničního provozu učí i děti, je policie občas poruší a s takovými následky. Policejní omyl, tedy zásah, při kterém újmu utrpí i nevinný kolemjdoucí, se v Česku nepřihodil poprvé.
Zuzana CANDIGLIOTA, právnička Ligy lidských práv
——————–
Určitě se tomu nelze vyhnout, ale jde o to, aby, když se něco takového stane, aby to policie nějakým způsobem vyhodnotila, aby se poučila ze svých chyb.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka
——————–
Trestem za zmaření nevinného života je většinou obvinění konkrétního strážce zákona. Nejčastěji za ublížení na zdraví s následkem smrti, tedy maximálně pětiletý trest. Celá policie se většinou z chyb nepoučí s tím, že podobným případům prostě zabránit nelze. Policisté na českých silnicích usmrtili od roku 2004 nejmíň 5 náhodných chodců. Například v září 2005 srazili sedmaosmdesátiletého muže v Praze na Vinohradech. Zraněním podlehl v nemocnici.
Václav VLK, advokát
——————–
Policie je silová složka, bezpečnostní složka a používá běžně násilí. Patří to k jejímu oprávnění, násilí ve slova smyslu oprávnění jezdit rychle, používat zbraně, vlamovat se do bytů. To znamená, že logicky občas způsobí i škodu. Děje se to naprosto normálně v běžné míře, která je Čechám odpovídající a je odpovídající i evropskému průměru.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka
——————–
Nevinné oběti si policisté připisují i jinde, a to když tasí zbraň. Takových případů jsou desítky. V červenci 2001 například dopravní policista z Mělníka omylem při pronásledování odcizeného auta zastřelil šestačtyřicetiletou ženu.
Stanislav GIBSON, sdružení majitelů zbraní, Lex
——————–
Vy se dozvídáte o věcech, kdy dochází k nějakým excesům, k nějakým tragédiím, ale už nevíte o tom, kolikrát se to podařilo, to vozidlo zastavit, toho pachatele z toho dostat ven.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka
——————–
Právě pachatelé jsou v rubrice tasit a pálit další samostatnou kapitolou. Policista by měl umět vyhodnotit situaci a to se ne vždycky daří. Střelba při honičce v autech ne vždy končí happyendem v podobě dopadení živého a zdravého pachatele. Nejznámější případ se stal před 15 lety ve Františkových Lázních. Policista zahrozil varovným výstřelem řidiči, který se snažil ujet silniční kontrole. Druhým výstřelem ho zastavil. Nadobro.
Stanislav GIBSON, sdružení majitelů zbraní, Lex
——————–
Když se loupí, vraždí, krade, tak se holt taky střílí, to jsou spojitý nádoby.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka
——————–
Jenže to je pro nevinné oběti a jejich rodiny slabou útěchou. Navíc na rozdíl třeba od USA se v Česku odškodnění pro pozůstalé často pohybuje ve směšných řádech desítek tisíc korun a rodina oběti na něj u soudu čeká i několik let. Za usmrcení čtyřletého chlapce, kterého policista srazil v roce 2002 na okraji Havlíčkova Brodu, dostala jeho matka 62 tisíc.
Václav VLK, advokát
——————–
Problémem je rychlost odškodnění a výše toho odškodnění. To znamená, ten stát se sice k tomu staví pozitivně tak, že přiznává to odškodnění, ale místo aby přispěchal s nějakou nabídkou, pomocnou rukou hned, tak to trvá měsíce a někdy i roky.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka
——————–
Nevinné oběti ale počítá často i sama policie. Letošní září si do černé kroniky připsalo život mladého kriminalisty, který v autě honil recidivistu. Zbraně použili strážci zákona až ve chvíli, kdy do jejich vozu začal kriminálník najíždět. Při následné střelbě přišel policista o život. Spravedlnost dokáže být slepá. Střílet slepými ale policisté nemůžou, proto by měli tasit i řídit s očima dokořán. Nevinný život za žádného zatčeného grázla nestojí.
Pátek, 2. října 2009Tiskové zprávy
Liga lidských práv ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy si Vás dovolují pozvat na slavnostní předávání Certifikátů Férová škola prvním oceněným školám a s tím spojenou tiskovou konferenci.
Předávání se uskuteční dne 6. října 2009 v 11:00 hod v místnosti E106 budovy Ministerstva školství v Praze Karmelitská 7, Praha 1.
Akce se zúčastní:
Mgr. Jiří Kopal, předseda Ligy lidských práv
Mgr. Klára Laurenčíková, náměstkyně ministryně školství, vedoucí skupiny pro sociální programy ve školství
Mgr. Lucie Obrovská, koordinátorka projektu Férová škola
Komisařky Férové školy
RNDr. Pavla Polechová, CSc., Ministerstvo školství, odbor analyticko-koncepční
Mgr. Olga Kusá, Středisko integrace menšin
Ministerstvo školství zde představí opatření na podporu inkluzivního vzdělávání a spolu se zástupci Ligy slavnostně předá Certifikáty ředitelům prvních oceněných škol z Jihomoravského kraje, z nichž každá dostane prostor ke krátké prezentaci.
Bližší informace poskytne:
Magda Kucharičová, Liga lidských práv, tel. 725258871, email: mkucharicova@llp.cz
Další informace o projektu a oceněných školách naleznete také na www.ferovaskola.cz
Středa, 30. září 2009Zprávy z médií
Nevíte si rady se svým lékařem nebo zdravotnickým zařízením? Právní poradna Blesku zdraví je tu pro vás. Vždy je dobré pokusit se řešit spory bezkonfliktně. Můžete se ale snadno dostat do situace, kdy už odmítáte mnohdy „do očí bijící“ chyby v našem zdravotnictví tolerovat.
Na dotazy čtenářů Blesku zdraví odpovídá:
* JUDr. Ondřej Dostál, advokátní kancelář v oblasti zdravotního práva, ondrej.dostal@holubova.cz tel. +420 224 914 050
* JUDr. Nataša Randlová, advokátní kancelář v oblasti pracovního práva, www.randls.com
* Mgr. David Zahumenský, Liga lidských práv, www.ferovanemocnice.cz
Jsem těhotná a lékaři mě odmítají!
Jsem ve třetím měsíci těhotenství. Žádný lékař mě nechce vzít, protože u nás na Prostějovsku nemají smlouvu s Hutnickou zaměstnaneckou pojišťovnou. Všichni mi říkají, ať si ji změním, ale to jde až po roce. Co můžu dělat? Kateřina Stará, Ptení
Mgr. David Zahumenský: Podle internetových stránek HZP by v okrese Prostějov mělo být pět gynekologů, kteří mají s vaší pojišťovnou smlouvu. Na stránkách HZP najdete i jejich kontakty. Zákon vám dává právo na volbu lékaře. Pokud je lékař ve smluvním vztahu s vaší pojišťovnou a jeho ordinace se nenachází v příliš velké vzdálenosti od vašeho bydliště, musí vás lékař přijmout.
Odmítnout může pouze v případě, že by tím překročil své přípustné pracovní zatížení, v jehož důsledku by nebyl schopný zajistit kvalitní péči o své stávající pacienty nebo o vás. Jako pacientka máte samozřejmě omezené možnosti, jak lékařovo tvrzení, že „nemá kapacitu“, přezkoumat, často však stačí připomenout lékaři jeho zákonnou povinnost písemně vám potvrdit, že vás do své péče odmítl převzít.
Stává se, že lékař své stanovisko změní a zaregistruje vás v okamžiku, požadujete-li toto písemné potvrzení. Pokud se vám nepodaří zaregistrovat se ani u některého z lékařů uvedených na stránkách HZS, můžete svou pojišťovnu kontaktovat s žádostí, aby vám zajistila zdravotní péči v těhotenství.
Postačí, když v žádosti stručně popíšete, jak vás lékaři odmítli. Pojišťovna má pak povinnost lékaře zajistit. Jak sama píšete, máte samozřejmě také právo změnit pojišťovnu. To můžete udělat jednou za rok s účinky ke konci čtvrtletí.
Nemocenská mi chodí po částech
Jsem na neschopence kvůli svému rizikovému těhotenství.
Nemocenské dávky mi jsou vyplácené až po dvou měsících nebo jsou bezdůvodně rozdělené do dvou plateb. Nikdo ze správy sociálního zabezpečení mi to nedokáže vysvětlit. Dostávám se proto do nemalých finančních obtíží. Jakou lhůtu má správa sociálního zabezpečení na proplacení nemocenských dávek?
Miroslava B., Bzenec JUDr. Nataša Randlová: Zákon o nemocenském pojištění stanoví, že dávky (např. nemocenská, peněžitá pomoc v mateřství) budou vyplacené do 30 dnů ode dne, kdy jsou doručené všechny doklady okresní správě sociálního zabezpečení, která prokazuje nárok na dávku. Oprávněná osoba musí také o příslušnou dávku požádat.
Tuto žádost musí vlastnoručně podepsat. Žádost o výplatu dávky se podává v případě zaměstnaných osob u zaměstnavatele a u osob samostatně výdělečně činných nebo u osob v ochranné době u okresní správy sociálního zabezpečení.
Každou dávku (tedy každý měsíc) posuzuje okresní správa sociálního zabezpečení samostatně – vždy je nutné dodat příslušný doklad. Podle zákona pak má opět okresní správa sociálního zabezpečení oněch 30 dnů pro výplatu dávky.
Bohužel i přes tyto dlouhé lhůty má okresní správa sociálního zabezpečení problém s jejich dodržováním. Samozřejmě je možné dávky vymáhat soudně. V tomto si však oprávněná osoba moc nepomůže s ohledem na délku trvání soudních řízení v České republice. Můžete se také pokusit obrátit na ředitele příslušné okresní správy sociálního zabezpečení a požádat ho o pomoc. Podle vyjádření, které jsem v minulých dnech četla, se zdá, že zákonné lhůty se konečně budou dodržovat. Ještě bych vám doporučila se při vyplňování žádostí a lékařských potvrzení zaměřit na to, aby v těchto dokumentech nebyly žádné chyby. Ukazuje se totiž, že v současné době, když správa sociálního zabezpečení nestíhala, využívala někdy jakékoliv drobné chyby. Na základě tohoto odůvodnění dávku nevyplatila, resp. její výplatu zdržela do doby odstranění všech chyb.
Aby bylo nemocenské vyplacené, je třeba prokázat:
* vznik pracovní neschopnosti (na tiskopise „rozhodnutí ošetřujícího lékaře o vzniku dočasné pracovní neschopnosti“)
* její trvání k určitému dni (na tiskopise „potvrzení o trvání dočasné pracovní neschopnosti“)
* po ukončení dočasné pracovní neschopnosti doložit potvrzení o jejím ukončení Bez těchto dokumentů a řádně vyplněné a podepsané žádosti nelze dávku vyplatit. Sestry jí ani nevyčistí zuby!
Mám sestru v LDN. Každý den za ní chodím, umývám ji, přebaluji a krmím. Sestry, které se o ni starají, jí ani nevyčistí zuby. Přebalují ji jen dvakrát denně, a to pouze ve vymezený čas. Často najdu jídlo položené vedle ní na stolečku, a když si sama nevezme, odnesou to. Co můžu dělat s touto katastrofi ckou péčí? V. B., Šumpersko
JUDr. Ondřej Dostál: Podle zákona má vaše sestra jako pacient právo na poskytování zdravotní péče, což samozřejmě zahrnuje i kvalitní ošetřovatelskou péči. Jako pojištěnec má právo, aby jí zdravotní pojišťovna tuto péči smluvně zajistila a příslušná smluvní LDN řádně a bezplatně poskytla. Tato práva jsou však až příliš často jen na papíře. Příčina není v lékařích a sestrách v LDN, ti jsou často přetížení emočně i fyzicky vyčerpávající prací, často velmi špatně finančně ohodnocenou. Příčinu lze, podobně jako v případě psychiatrických léčeben, hledat zejména v dlouhodobém podfinancování péče v LDN, které v mnoha případech neumožňuje zajistit dostatek personálu a lidsky důstojnou péči. To je snadno napravitelné na úrovni Ministerstva zdravotnictví ČR a zdravotních pojišťoven. Staří lidé v LDN však bohužel nikdy nebyli dostatečně zajímavou nátlakovou skupinou, aby se jim dostalo patřičné pozornosti. V takové situaci bude pro vaši sestru nejlepší, pokud o ni budete projevovat pravidelně zájem, snažit se vyjednat co možná nejlepší zajištění jejích potřeb ze strany zdravotnického personálu, dohlížet, zda není zanedbávaná, a občas i přispět pomocí – s vědomím, že správně dle zákona by to vše mělo být samozřejmostí. Dovolí-li to okolnosti, zajímejte se o možnost pečovat o svou sestru v domácím prostředí, s pomocí návštěvní služby agentury domácí péče. Jinak je samozřejmě možné obracet se na vedení LDN i na příslušnou zdravotní pojišťovnu se stížnostmi na kvalitu péče a požadavky na naplnění zákona v praxi.
Článek byl zveřejněn dne 30. 9. 2009 v časopise Blesk zdraví.
Neděle, 20. září 2009Zprávy z médií
Záznam televizní reportáže ze dne 20. 9. 2009 na ČT 1 v pořadu Události sledujte zde.
Mentálně postižení lidé mají větší naději v případech, kdy jsou zbavováni svéprávnosti, často proti své vůli.
Neděle, 20. září 2009Zprávy z médií
Článek i videozáznambyl zveřejněn dne 20. 9. 2009 na www.ct24.cz a naleznete jej zde.
Ústavní soud vydal přelomový nález, který dává mentálně postiženým lidem větší šance na správné posouzení toho, zda je opravdu nutné je zbavit svéprávnosti, nebo ne. Dal za pravdu Mirce Horníkové, které soudy odmítly vrátit způsobilost k právním úkonům i přes to, že trpí jen lehkou mentální poruchou. Podle Ústavního soudu tak nižší instance neochránily ženina práva. Podobná praxe by se měla změnit s přijetím nového občanského zákoníku.
„Je to ponižující. Hodně mi vadí, že nejsem svéprávná, chtěla bych rozhodovat sama o sobě,“ přeje si Mirka Horníková. Bez povolení soudu nemůže disponovat například ani penězi po rodičích. Právě po jejich smrti v roce 1982 tehdejší národní výbor rozhodl, že paní Horníková není způsobilá k právním úkonům.
Návratu ztracené důstojnosti se ale nedočkala ani v soudních síních. Naději jí přinesl až teď Ústavní soud, který dosavadní postupy obecných soudů kritizuje. Jejich verdikty zrušil a soudcům poslal mezi řádky vzkaz: Buďte pečlivější a nerozhodujte o člověku jako o věci. „Je třeba hledat všechny možné alternativní cesty bez toho, že by byla omezena základní práva osoby a byl jí znemožněn jakýkoli normální život,“ domnívá se zástupce generálního sekretáře Ústavního soudu Vlastimil Göttinger.
Podle Ligy lidských práv rozhodují české soudy příliš formálně. Právní způsobilost berou lehce postiženým často i na základě jednoho znaleckého posudku. „Zbavování způsobilosti k právním úkonům je reliktem starého režimu,“ tvrdí právnička Zuzana Durajová. Změna by měla přijít s novým, zatím neschváleným, občanským zákoníkem. Soudy nebudou moci podle nové úpravy člověka způsobilosti zbavit, pouze ji omezit, což je praxe v Evropě běžná už několik let.
Úterý, 15. září 2009Zprávy z médií
Článek byl zveřejněn dne 15. 9. 2009 na www.ceskenoviny.cz a naleznete jej zde.
Ústavní soud (ÚS) vydal další z řady nálezů, v nichž kritizuje formalismus soudů při rozhodování o zbavení způsobilosti k právním úkonům. Tentokrát vyhověl ženě, jíž soudy soudy odmítly navrátit způsobilost, přestože trpěla jen lehkou mentální poruchou a byla schopna vést plnohodnotný život. Na rozhodnutí upozornila Liga lidských práv, jež se problematice způsobilosti u postižených lidí dlouhodobě věnuje. ČTK má nález k dispozici.
Žena, jejíž případ nyní znovu projedná soud v Kladně, přišla o způsobilost k právním úkonům v roce 1982, kdy se spolu se svou sestrou ocitla v ústavu. V roce 2002 se přestěhovala do rodiny svého bratrance a opatrovníka a získala zpět alespoň způsobilost nakládat s částkami do 500 korun a později i do 1000 korun. Návrhu na navrácení plné způsobilosti k právním úkonům ale soudy nevyhověly, přičemž vycházely z jediného znaleckého posudku.
ÚS připustil, že stěžovatelka trpí lehkou mentální retardací. To prý ovšem automaticky neznamená, že je třeba výrazně omezovat způsobilost. „Lehká mentální porucha, která nadto ani není duševní poruchou v pravém slova smyslu, nemůže a nesmí být sama o sobě důvodem k tomu, aby osoba byla zbavena možnosti projevovat v běžných životních situacích svou vůli a v souladu s ní činit právní úkony,“ uvedla v nálezu soudkyně zpravodajka Eliška Wagnerová.
Podle Ligy lidských práv z nálezu vyplývá, že obecné soudy vždy musejí zvážit, zda je zásah do základních práv člověka nevyhnutelný. Je také nutné vzít v potaz všechny mírnější alternativy. „Omezení způsobilosti k právním úkonům musí být vždy považováno za prostředek nejkrajnější,“ tvrdí Ústavní soud. Jeho tříčlenný senát však nebyl při rozhodování jednotný. Soudkyně Ivana Janů zaujala odlišné stanovisko.
„Nový nález Ústavního soudu znamená výrazný posun v judikatuře českých soudů, které dosud upřednostňovaly zbavení způsobilosti před jinými možnostmi ochrany lidí s duševním či mentálním postižením,“ řekl právník Ligy lidských práv Maroš Matiaško. Liga však zároveň upozorňuje na to, že současný právní řád nenabízí mnoho alternativ ke zbavení způsobilosti, což dlouhodobě kritizují neziskové organizace. Měl by to prý změnit nový občanský zákoník.
„Toto přelomové rozhodnutí je v souladu s vlnou reforem opatrovnictví ve státech západní Evropy, ze kterých už většina od zbavování způsobilosti k právním úkonům upustila,“ uvedla Liga lidských práv v tiskové zprávě. Paušální zbavování způsobilosti označila na základě nálezu Ústavního soudu za „relikt starého režimu“.
Ústavní soud už vynesl několik podobných nálezů. S člověkem nelze manipulovat jako s věcí, uvedl loni v rozhodnutí ÚS soudce zpravodaj Jiří Nykodým. Podle některých neziskových organizací se problém zbytečného omezení způsobilosti může týkat více než 20.000 lidí.
Úterý, 15. září 2009Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 15. 9. 2009 na www.lidovky.cz a naleznete jej zde.
Ústavní soud (ÚS) vydal další z řady nálezů, v nichž kritizuje formalismus soudů při rozhodování o zbavení způsobilosti k právním úkonům. Tentokrát vyhověl ženě, jíž soudy odmítly navrátit způsobilost, přestože trpěla jen lehkou mentální poruchou a byla schopna vést plnohodnotný život.
Na rozhodnutí upozornila Liga lidských práv, jež se problematice způsobilosti u postižených lidí dlouhodobě věnuje. ČTK má nález k dispozici.
Žena, jejíž případ nyní znovu projedná soud v Kladně, přišla o způsobilost k právním úkonům v roce 1982, kdy se spolu se svou sestrou ocitla v ústavu.
V roce 2002 se přestěhovala do rodiny svého bratrance a opatrovníka a získala zpět alespoň způsobilost nakládat s částkami do 500 korun a později i do 1000 korun. Návrhu na navrácení plné způsobilosti k právním úkonům ale soudy nevyhověly, přičemž vycházely z jediného znaleckého posudku.
ÚS připustil, že stěžovatelka trpí lehkou mentální retardací. To prý ovšem automaticky neznamená, že je třeba výrazně omezovat způsobilost.
„Lehká mentální porucha, která nadto ani není duševní poruchou v pravém slova smyslu, nemůže a nesmí být sama o sobě důvodem k tomu, aby osoba byla zbavena možnosti projevovat v běžných životních situacích svou vůli a v souladu s ní činit právní úkony,“ uvedla v nálezu soudkyně zpravodajka Eliška Wagnerová.
Podle Ligy lidských práv z nálezu vyplývá, že obecné soudy vždy musejí zvážit, zda je zásah do základních práv člověka nevyhnutelný. Je také nutné vzít v potaz všechny mírnější alternativy. „Omezení způsobilosti k právním úkonům musí být vždy považováno za prostředek nejkrajnější,“ tvrdí Ústavní soud. Jeho tříčlenný senát však nebyl při rozhodování jednotný. Soudkyně Ivana Janů zaujala odlišné stanovisko.
„Nový nález Ústavního soudu znamená výrazný posun v judikatuře českých soudů, které dosud upřednostňovaly zbavení způsobilosti před jinými možnostmi ochrany lidí s duševním či mentálním postižením,“ řekl právník Ligy lidských práv Maroš Matiaško. Liga však zároveň upozorňuje na to, že současný právní řád nenabízí mnoho alternativ ke zbavení způsobilosti, což dlouhodobě kritizují neziskové organizace. Měl by to prý změnit nový občanský zákoník.
„Toto přelomové rozhodnutí je v souladu s vlnou reforem opatrovnictví ve státech západní Evropy, ze kterých už většina od zbavování způsobilosti k právním úkonům upustila,“ uvedla Liga lidských práv v tiskové zprávě.
Paušální zbavování způsobilosti označila na základě nálezu Ústavního soudu za „relikt starého režimu“.
Ústavní soud už vynesl několik podobných nálezů. S člověkem nelze manipulovat jako s věcí, uvedl loni v rozhodnutí ÚS soudce zpravodaj Jiří Nykodým. Podle některých neziskových organizací se problém zbytečného omezení způsobilosti může týkat více než 20.000 lidí.
Úterý, 15. září 2009Tiskové zprávy
Brno – 15. září 2009 – Ústavní soud vydal přelomový nález pod spis. zn. I. US 557/09 týkající se zbavení způsobilosti k právním úkonům. Dal za pravdu ženě, které soudy odmítly navrátit způsobilost k právním úkonům i přes to, že trpěla jen lehkou mentální poruchou a byla schopna vést plnohodnotný život ve společnosti. Ústavní soud kritizoval zejména formalistické posudky soudních znalců a neschopnost soudů zvážit všechny důkazy a okolnosti konkrétního případu. Toto rozhodnutí Ústavního soudu může být prvním krokem ke zrušení institutu, který nepřiměřeným způsobem zasahuje do základních ústavních práv člověka.
Podle názoru soudu je institut zbavování způsobilosti k právním úkonům „reliktem starého režimu“, ve kterém vládla idea totožnosti zájmu jednotlivce se zájmem společnosti či státu. Ve světle nových ústavních hodnot se však tento institut stává podle soudu „ústavně značně problematickým“. Ústavní systém České republiky garantuje právo na zachování lidské důstojnosti, které vylučuje, „aby s člověkem bylo zacházeno jako s objektem či předmětem“. Podle Zuzany Durajové, právničky Ligy a MDAC, „má každý člověk právo na to, aby byla respektována jeho důstojnost, součástí které je i možnost výkonu svých základních lidských práv.“
Ústavní soud ve svém nálezu poukázal zejména na dva důležité principy pro posuzování návrhů na zbavení způsobilosti. Jednak považuje za nutné vždy dobře zvážit, zda je zásah do základních práv člověka z hlediska ochrany jiné důležité hodnoty nevyhnutelný. Podle Ústavního soudu „samotná skutečnost, že osoba trpí duševní poruchou (…) ještě není důvodem pro omezení její způsobilosti k právním úkonům (…) ale musí být vždy konkrétně uvedeno, koho, resp. co ohrožuje plná způsobilost k právním úkonům (…) osoby omezované.“
Druhým principem, na který Ústavní soud ve svém nálezu upozornil je nutnost „zvážit všechny mírnější alternativy, (…) kterými by bylo možno ještě dosáhnout sledovaného cíle v podobě ochrany konkrétně označených konkurujících práv či veřejných zájmů vyvoditelných z ústavního pořádku, přičemž omezení způsobilosti k právním úkonům musí být vždy považováno za prostředek nejkrajnější.“
Náš právní systém však v současné době nemá ke zbavení způsobilosti k právním úkonům mnoho alternativ. „Nový nález Ústavního soudu znamená výrazný posun v judikatuře českých soudů, které dosud upřednostňovaly zbavení způsobilosti před jinými možnostmi ochrany lidí s duševním či mentálním postižením,“ říká Maroš Matiaško, právník Ligy a MDAC. Tuto situaci dlouhodobě kritizují neziskové organizace, jejichž připomínky se promítly také do návrhu nového Občanského zákoníku. Připravovaný kodex již zbavení způsobilosti k právním úkonům nezná a namísto toho upravuje řadu alternativ na ochranu osob s postižením.
Toto přelomové rozhodnutí je v souladu s vlnou reforem opatrovnictví ve státech západní Evropy, ze kterých už většina od zbavování způsobilosti k právním úkonům upustila. Je také v souladu s čl. 12 Úmluvy o právech osob s postižením, který mění filozofii ochrany osob s postižením při jejich rozhodování a zavádí tzv. podporované rozhodování.
Bližší informace poskytne:
Zuzana Durajová, právnička Ligy lidských práv a MDAC, tel. 545 210 446, mobil: 773 692 282, e-mail: zdurajova@mdac.info,
Maroš Matiaško, právník Ligy lidských práv a MDAC, tel. 545 210 446, mobil: 773 621 228, e-mail: mmatiasko@mdac.info
Pátek, 11. září 2009Zprávy z médií
Článek byl zveřejněn dne 11. 9. 2009 na www.blisty.cz a naleznete jej zde.
Prohlášení koalice Společně do školy k informacím vydaným Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR
Koalice NNO „Společně do školy“ nesouhlasí s informacemi, které zveřejnilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR na svých webových stránkách v příspěvku: Reakce MŠMT na nepravdivá obvinění ze strany Jana Stejskala, uvedeném dne 7.9.2009.
Ministerstvo zde zároveň vyzývá jednotlivé organizace sdružené v této koalici, aby se k prohlášením Jana Stejskala vyjádřily. Jako členové koalice „Společně do školy“ k reakci MŠMT uvádíme následující:
Členské organizace prohlašují, že Jan Stejskal nevznesl směrem k MŠMT žádná „nepravdivá obvinění“ a rozhodně nešíří ?zavádějící informace?; koordinátor pouze – s vědomím a souhlasem ostatních členských organizací ? prohlásil, že opatření realizovaná MŠMT ve vztahu k dětem z romské menšiny téměř dva roky po rozsudku ESLP ve věci D. H. a ostatní proti ČR nelze považovat za dostatečná. S tímto stanoviskem se koalice Společně do školy plně ztotožňuje.
Výše uvedené tvrzení je napadnutelné tím méně, že mu odpovídají i aktuální oficiální data: dle zveřejněného šetření Ústavu pro informace ve vzdělávání navštěvuje plných 27% romských dětí školy, určené žákům s diagnózou lehkého mentálního postižení.
Prohlašujeme dále, že plně podporujeme tvrzení Jana Stejskala, podle nějž koalice podnikla již několikrát (konkrétně 11.5., 29.6. a 10.7. 2009) písemnou žádostí iniciativu, která měla vést k osobní schůzce s ministryní Kopicovou. Na setkání se měla tematizovat naléhavá antidiskriminační opatření ve vztahu k dětem z romské minority, navrhovaná opatření podle nás mohla mít okamžitý pozitivní dopad. Paní ministryně setkání opakovaně odmítla a zástupci koalice dosud neměli příležitost jí vypracovaná opatření předat a tato s ní prodiskutovat.
Paní ministryně nás odkázala na náměstkyni Kláru Laurenčíkovou, se kterou naopak komunikujeme velice úzce a navázané spolupráce si vážíme. Považujeme však za klíčové, aby opatřením, které MŠMT ve vztahu k dětem z romské menšiny realizuje či koncipuje, vyjádřila jasnou podporu samotná paní ministryně, neboť pouze ona může dodat tématu potřebnou politickou váhu. Tento postoj by jasně signalizoval podporu nejvyššího vedení, což je důležitým znamením nejen pro všechny zainteresované strany, ale i pro širokou veřejnost.
A konečně prohlašujeme, že Jan Stejskal za ostatní členy koalice „Společně do školy“ při prezentaci poslání a záměrů koalice v médiích nevystupuje neoprávněně. Je odborníkem v dané problematice a současně také koordinátorem reprezentativní koalice, je tedy oprávněn prezentovat její cíle, postupy, závěry či návrhy v médiích; tyto jsou vždy s předstihem konzultovány s ostatními členy koalice.
Závěrem vyslovujeme naději na účinnou a smysluplnou spolupráci s MŠMT. Konstruktivní a věcná debata o antidiskriminačních opatřeních je ve vztahu k dětem z romské menšiny mimořádně naléhavá – uvítáme, pokud ji budeme moci vést přímo s paní ministryní.
Za koalici NNO „Společně do školy“
Anna Šabatová
Český helsinský výbor
www.helcom.cz
Veronika Vaňková
IQ Roma servis
www.iqrs.cz
Lenka Felcmanová
Step by Step ČR
www.sbscr.cz
Gwendolyn Albert
Peacework
www.peacework.org
Jindra Pařízková
Amnesty International ČR
www.amnesty.cz
Simona Wachsbergerová
Drom, romské středisko
www.drom.cz
Pavel Košák
Člověk v tísni
www.clovekvtisni.cz
Stanislav Daniel
ERRC
www.errc.org
Lucie Obrovská
Liga lidských práv
www.llp.cz
Šárka Hofmannová
Romodrom
www.romodrom.cz
Štěpán Ripka
OSF Praha
www.osf.cz
Kumar Wishwanathan
Vzájemné soužití
www.vzajemnesouziti.cz
Úterý, 1. září 2009Zprávy z médií
Jak jsme už naše čtenáře informovali, v polovině letošního června byli ze svých funkcí odvoláni mj. dva ředitelé velkých a dobře prosperujících sociálních ústavů v našem regionu, kteří se během svého působení v těchto ústavech zasloužili o postupnou integraci mentálně handicapovaných lidí do „normální“ společnosti. Místo toho, aby byli touto společností za odbornou, humánní a vysoce profesionální práci oceněni, byli odměněni vyhazovem a teprve dodatečně byly hledány zástupné problémy, proč se tak stalo.
Jestliže hejtman rozhodl tak, jak rozhodl, očekávalo by se, že na uvolněná místa těchto významných institucí bude okamžitě vyhlášeno výběrové řízení. Na místo odvolaného ředitele smečenského zařízení Mgr. Tomáš Sojky byl sice konkurz vyhlášen, ale předem se vědělo, že se do Smečna vrátí pan Petr Šala, který shodou okolností už na stejném postu kdysi působil a v roce 2006 byl odvolán s odůvodněním, že v jeho ústavu jsou porušována práva klientů a on nápravu nesjednal. Zato výběrové řízení na ředitele Domova Bellevue se už třetí měsíc připravuje a podle krajské mluvčí Berill Meschekové bude vyhlášeno možná po prázdninách – tedy v nedohlednu. Odvolanou ředitelku Mgr. Rumlovou prozatím zastupuje ředitelka ústavu ve Vraném paní Nataša Duková, která ovšem chráněnému bydlení příliš nakloněna není a nedá se proto počítat s tím, že by pokračovala v započatém trendu, běžném v tom větším zbytku Evropy. Pokud tedy byli Sojka s Rumlovou nahrazeni tímto způsobem, napadá mne jen přirovnání ke slonu, který šéfuje v krámu s porcelánem. Nehledě k tomu, že během prázdnin odcházejí z ústavu další zkušené síly, které zde budou chybět.
BEZVÝSLEDNÁ DODATEČNÁ KONTROLA A HLEDÁNÍ DŮVODŮ
Přestože vedení krajského úřadu provedlo následnou kontrolu domova Bellevue v Ledcích, její výsledek se rovnal prakticky nule, protože o ty toužebně hledané závažné závady a pochybení se přes veškerou snahu zkrátka nenašly. Přes tuto skutečnost se vedení kraje i nadále domnívá, že odvolání ředitelů je na místě a je připraveno klienty z chráněných bytů a domů přestěhovat znovu do některých z krajských zařízení. Toto rozhodnutí postihne především ty, kteří si zaslouží pozornost, lásku a porozumění. A to je na celé této kauze to nejsmutnější.
Jedním z opožděně udaných důvodů pro odvolání ředitelky byly i údajné stížnosti z řad zaměstnanců. Čtenáři Kladenského deníku se ve středu 12. srpna dočetli, že jednou stěžovatelkou je bývala pracovnice Domova Bellevue Ladislava L., která měla podle svých slov neshody s ředitelkou už delší dobu. Neshodly se na způsobu integrace a pí Ladislava nesouhlasila se stěhováním některých klientů do chráněného bydlení, protože podle ní nebyli dostatečně připraveni na opuštění ústavního zařízení. O způsobu vedení ústavu i o integraci lze jistě na určité úrovni diskutovat, ovšem v momentu, kdy se dočítám, že paní Ladislava pořídila nepříliš důstojné fotografie klientů ústavu, které nechala na památku kolegům „vyvěsit“ na internetu, začínám vážně pochybovat o její profesionalitě, protože tento přešlap nesvědčí o citlivém přístupu vůči svěřeným osobám a jsem přesvědčen, že by mohl být i důvodem k důtce, pokud ne k okamžitému ukončení pracovního poměru pro ztrátu důvěry. A to nemluvím o morálním kodexu!
OTEVŘENÝ DOPIS HEJTMANOVI
Podivné jednání hejtmana Ratha a jeho nebezpečné postoje vůči postiženým však nenechalo v klidu zástupce téměř třiceti neziskových organizaci a humanitárních společností (m.j. Liga lidských práv, Centrum advokacie duševně postižených, Společnost pro změnu – QUIP, Česká asociace pro psychické zdraví a dvě desítky dalších), kteří 14. července poslali hejtmanovi Středočeského kraje otevřený dopis, ve kterém vyjadřují hluboké znepokojení nad současnou politikou tohoto kraje v oblasti sociálních služeb, která ve svých důsledcích vede k návratu před rok 1989. Z vyhlášení Dr. Ratha je zřejmé, že snahou Středočeského kraje bude navrátit lidi s postižením, kteří byli díky transformačním krokům ubytováni v přirozeném prostředí ve městech, zpátky do ústavů, kde docházelo k ponižujícímu, krutému a nelidskému zacházení, do budov izolovaných od majoritní společnosti. Z otevřeného dopisu dále vyjímáme: „Lidé s postižením jsou rovnoprávní a není možné je žádným způsobem diskriminovat a izolovat. Transformace ústavů je krokem správným směrem, protože je velice sociální a začleňuje zpátky vyloučené osoby se zdravotním postižením. Ve společnosti se tak posilňuje vzájemná solidarita, úcta ke stáří, k nemoci a k postižení. Zkušenosti ze zemí, kde je transformace v pokročilejším stadiu, ukazují, že služby umožňující život v přirozeném prostředí jsou efektivnější a zároveň zvyšují kvalitu života svých uživatelů. Ekonomickou výhodnost transformace pobytových služeb dokazují i mezinárodní odborné studie.“ Dopis dále vyzývá hejtmana k zastavení kroků úřadu Středočeského kraje směřujících k potlačení transformačních snah a končí touto výzvou: „Vyzýváme Vás k naplnění sociálně-demokratických hodnot, ke kterým se ČSSD hlásí, jako jsou hodnoty humanitní demokracie, rovnosti všech lidí v důstojnosti, svobodě a právech, solidarity a sociální spravedlnosti. Pokud své jednání v tomto směru nechcete změnit, vyzýváme Vás, abyste z funkce hejtmana Středočeského kraje odstoupil.“
CO NA TO OPATROVNÍCI ?
Není mi známo, že by na výše zmíněný dopis hejtman odpověděl či dokonce odstoupil ze svého vysněného piedestalu, ale jelikož jsou v sázce osudy těch nejslabších a nejohroženějších, sešli se z iniciativy odvolané ředitelky Rumlové opatrovníci klientů, kterým hrozí další stěhování a přesuny, spolu s právníky – JUDr. Danou Kořínkovou z občanského sdružení QUIP a JUDr. Marošem Matiaškem z Ligy lidských práv a Centra advokacie duševně postižených. Přítomen byl i starosta obce Ledce pan Pazderka, jakožto opatrovník 31 klientů, jelikož mnozí klienti nemají příbuzné a opatrovníkem se stává obec, resp. její starosta. Role opatrovníka se proto často ujímají spřátelené osoby klientů, případně bývalí pracovníci z ústavů, kde klienti pobývali. Opatrovníci jsou důležitým článkem tohoto životně důležitého organismu a mají proto plné právo – ba dokonce povinnost – vzniklou situaci sledovat a v případě pochybení se v zájmu klientů ozvat! Schůzka měla opatrovníkům potvrdit, že je možné se kdykoli v zájmu klienta právně hájit a že mají podporu právníků. Opatrovníci vesměs souhlasili se společným postupem a sledováním dalších kroků zřizovatele a uvažují o založení Občanského sdružení opatrovníků Bellevue. Setkání opatrovníků budou každé 3 měsíce, v případě alarmu okamžitě. Na schůzkách se budou konzultovat a řešit všechny záležitosti týkající se poskytované služby a postupy v případě jakýchkoli problémů, např. systém kontroly a podávání stížností.
JDE O OSUDY LIDÍ
Schůzka více než třiceti opatrovníků prokázala, že situace se nemusí každému jevit černobíle a že to, co se jedněm klientům či opatrovníkům líbí, se nemusí zdát tím pravým ořechovým pro jiné. V každém případě však je třeba najít to nejlepší řešení pro umožnění důstojného života těm z nás, kterým nebylo dopřáno žít normální život. A o to jde!
Článek byl publikován dne 1. 9. 2009 ve Slánských listech.
