Pondělí, 28. března 2011Zprávy z médií
Byl zásah policie 12. 3. 2011 proti demonstrantům v Novém Bydžově v souladu s českou legislativou? A byla použitá síla přiměřená?
Je mi jasné, že policie bude jako vždy tvrdit, že zákrok vůči demonstrantům byl v souladu se zákonem a nikdo z policistů nepochybil. To ostatně tvrdila mnohokrát v minulosti po bezdůvodných brutálních útocích policistů, tak proč to nezopakovat i tentokrát? Aby policie svůj razantní zákrok v médiích ještě více legitimizovala, neváhala dokonce nazvat aktivní občany, kteří se postavili na odpor neonacistům, za levicové extremisty!
Pojďme však zjistit, co předcházelo zásahu policie proti těm, kteří zatarasili cestu pochodu neonacistům. Nejdříve proběhlo shromáždění Dělnické strany sociální spravedlnosti, na kterém zazněly projevy, které byly klasickým příkladem „hate speech“. Příslušníci menšin byli nazýváni parazity a asociály, imigranti divnými rákosníky či opičáky. Řečníci vyzývali k „ráznému, radikálnímu a účinnému řešení“ za souhlasných výkřiků davu. Čím jiným takové řeči mohly být než výzvou k popírání práv a rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti z důvodu národnosti? Určitě se ale minimálně jednalo o hrubou neslušnost. A to vše jsou zákonné důvody pro okamžité rozpuštění shromáždění na místě. Jenže zástupci obce sympatizující s neonacistickou akcí a policie byli nečinní, nenávistnému shromáždění jen přihlíželi a nesplnili svoji povinnost jej rozpustit. To, že k zásahu evidentně byl důvod, dokládá případ rozpuštěného shromáždění Národní strany v Praze v roce 2008, které podle soudu bylo ukončeno po právu, přestože intenzita nenávistného úvodního projevu ani v nejmenším nedosahovala projevů v Novém Bydžově.
A teď se dostáváme k samotnému shromáždění osob, které se postavily pochodu neonacistů na odpor. Podle policie byla tato blokáda nezákonná a bránila oznámenému pochodu. Ale Listina základních práv a svobod zakotvuje občanům právo na odpor v případě, že jsou ohrožena lidská práva a demokratický řád a kdy je stát nečinný. Je tedy možné dovodit, že v případě nečinnosti policie proti shromáždění, které šíří nenávist vůči menšinám a které chce svým pochodem romskou lokalitou zjevně zastrašovat Romy, mohlo občanům vzniknout toto právo na občanskou neposlušnost a pasivní odpor. Pak by logicky jakýkoliv zásah policie vůči těmto lidem nemohl být legitimní a ani v souladu se zákonem.
Co se týče přiměřenosti zásahu policie proti těmto občanům, pak podle dikce zákona musí policisté při použití donucovacích prostředků dbát na to, aby nezpůsobili lidem nepřiměřenou újmu vzhledem k povaze a nebezpečnosti jejich protiprávního jednání. „Nebezpečnost“ poklidného a nenásilného shromáždění asi musela být enormní, když se policie rozhodla do něj prudce najet koňmi a obušky mlátit lidi, kteří před ranami neměli kam uhnout. Policie ani nedodržela slib antikonfliktního týmu, že lidem, kteří zůstanou na chodníku, se nic nestane.
Přístup policie nebyl nestranný – vůči příznivcům pravicových extrémistů byl „extrémně“ benevolentní, a vůči občanské společnosti „extrémně“ razantní. Takže kdo je tady extremista? Bohužel policie tímto již tak dost rasistické české společnosti dala najevo, že její heslo „pomáhat a chránit“ platí jen pro vyholené lebky.
***
Redakce časopisu Romano voďi pozvala opakovaně do rubriky Dva pohledy zástupce ministerstva vnitra. Neúspěšně. Jakkoli ministerstvo ofi ciálně tvrdí, že byl zákrok policejních složek v pořádku, konkrétní argumenty pro sílu zásahu dát nechce.
Článek byl zveřejněn 28. 3. 2011 v časopise Romano voďi.
Autorkou článku je Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv.
Pondělí, 28. března 2011Tiskové zprávy
Brno – 28. března – Zdravotní pojišťovna MÉDIA končí. Nedokáže sehnat potřebný počet pojištěnců, a tak se slučuje s Všeobecnou zdravotní pojišťovnou. Lidé pojištění u MÉDIA se k 1. dubnu 2011 automaticky stanou pojištěnci VZP. MÉDIA tak zřejmě doplatila na svou agresivní kampaň při náboru nových pojištěnců. Nedokázala vytvořit stabilní základnu svých pojištěnců, klienti byli nespokojení s poskytovanými službami a hromadně odcházeli.
MÉDIA klienty lákala na peněžní i nepeněžní výhody a zaměřila se zejména na obyvatele sociálně vyloučených lokalit. V prvním období tak dosáhla strmého nárůstu v počtu klientů, ale za cenu používání nekalých praktik. To se jí také vymstilo. Nemožnost sehnat lékaře, který by měl s touto pojišťovnou uzavřenou smlouvu, způsobilo klientům značné problémy. Velká část jich pouze vyčkala až jim vyprší povinná dvanáctiměsíční lhůta a poté se ihned přeregistrovala zpátky k původní pojišťovně. Počet pojištěnců MÉDII tak za poslední období stabilně klesal a stalo se zřejmé, že pojišťovna nedokáže splnit svou zákonnou povinnost – sehnat 100 tisíc klientů nejpozději do 1. listopadu 2011.
Klienti pojišťovny MÉDIA se k 1. dubnu 2011 stanou automaticky pojištěnci VZP, nemusí k tomu činit žádné kroky. Není potřeba znovu posílat registrační formulář ani chodit na pobočky VZP. VZP bude bývalým pojištěncům MÉDIA postupně rozesílat nové pojištěnecké kartičky. Podle informací z VZP to však bude nějakou chvíli trvat, neboť se jedná o velké množství klientů a VZP nestihne kartičky rozeslat během jednoho týdne. Pojištěnci MÉDIA se u lékařů mohou nadále prokazovat kartičkou MÉDIA. „Lékaři pro jistotu oznamte, že MÉDIA již není a vy jste od této chvíle pojištěncem VZP. Veškeré úkony by měl proto lékař účtovat VZP. Pokud by Vám lékař nevěřil, domluvte se s ním, ať si informaci ověří přímo u VZP,“ radí pojištěncům Michaela Tetřevová, právnička Ligy lidských práv. Všichni lékaři by však již měli být uvědomeni o tom, že MÉDIA skončila a právním nástupcem je VZP.
„Pro naše klienty, kteří k MÉDIA přestoupili, je to snad změna k lepšímu,“ domnívá se Zuzana Marhoulová, vedoucí programu Zdravotně sociální pomoc z romského střediska DROM. „Nebudou již muset složitě shánět lékaře, který by měl s touto pojišťovnou uzavřenou smlouvu, nebo si lékařskou péči hradit ze svého a pak se s žádostí o úhradu obracet na pojišťovnu,“ dodává.
O klienty však stále bojují ostatní menší pojišťovny. „Lidé by neměli rozhodnutí o změně pojišťovny činit na ulici. Lepší je vzít si formulář domů k vyplnění a v klidu si vše rozmyslet. Před tím, než pojišťovnu změníte, je důležité zeptat se všech lékařů, které navštěvujete, zda mají s pojišťovnou uzavřenou smlouvu. Jinak se vystavujete riziku, že si budete muset hledat lékaře nového,“ upozorňuje Michaela Tetřevová, právnička Ligy lidských práv.
Nicméně trh se zdravotními pojišťovnami se pro tuto chvíli uzavřel a v blízké době nelze očekávat, že by se na trhu objevila nová pojišťovna. Podle Jaromíra Gajdáčka, prezidenta Svazu zdravotních pojišťoven ČR již „není na trhu co nového nabídnout. Konkurence by se měla odehrávat jinde než v ‘nahánění’ lidí po ulicích,“ dodává.
Bližší informace poskytne:
Michaela Tetřevová, právnička Ligy lidských práv: tel: 545 210 446, email: mtetrevova@llp.cz
INFORMACE PRO KLIENTY ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNY MÉDIA zde.
Zkušenost klientky se zdravotní pojišťovnou MÉDIA a radu, jak se registraci bránit naleznete v právní poradně pro pacienty na stránkách Férové nemocnice zde.
Čtvrtek, 24. března 2011Aktuality
V polovině března zahájily právničky Ligy lidských práv první přednášku nového předmětu věnovaného zdravotnickému právu na Univerzitě Palackého v Olomouci. Praktický kurz s názvem Klinika práv pacientů vedou společně s odborníky tamní lékařské fakulty. V kurzu se setkávají studenti práv i medicíny a společnými silami řeší případové studie, diskutují mezi sebou a přemýšlejí nad nejrůznějšími modelovými situacemi, které mohou nastat v každodenní praxi z pohledu pacienta.
Krom právniček Ligy Kateřiny Červené a Michaely Kopalové utváří program kurzu i další vyučující. Například odborníci na mediaci studentům představí cestu, jak předcházet sporům či je případně řešit mimosoudně. A co říkají na první přednášku samotné vyučující? „Studenti živě diskutovali o tom, kdy a proč dochází k problémům při komunikaci mezi pacienty a lékaři,“ uvedla Kateřina Červená a dodala: „Doufám, že díky předmětu budou studenti zasvěceni do zdravotnického práva a zároveň obohaceni mezioborovou spoluprácí. Jak studenti práv, tak medici proniknou do světů, které jim zatím zůstávaly skryty.“
Pondělí, 14. března 2011Zprávy z médií
To, co je pro většinu maminek a jejich dětí normou nebo nutným zlem: očkování, antibiotika, porod v porodnici, je pro jiné nepřijatelná cesta. Proč se některé mámy rozhodnou rodit doma nebo nenechají očkovat své děti ani proti smrtelným chorobám?
Setkaly jsme se se třemi maminkami, které se vzbouřily proti normám společnosti. Nejsou to bláznivé divoženky zanedbávající své děti. Naopak – své potomky nade všechno milují. Proč se rozhodly jít proti proudu a co tím riskují?
Postřehy z praxe
* Loni bylo v ČR zrušeno povinné očkování novorozenců proti tuberkulóze. Negativní vedlejší účinky byly silnější než přínosy.
* V ČR existuje povinné očkování proti žloutence typu B (nákaza se přenáší krví a pohlavním stykem). Riziko vedlejších účinků vakcíny je 7,5x vyšší než pravděpodobnost nákazy.
* V mnoha státech EU je očkování dobrovolné a průměrná proočkovanost se pohybuje kolem 90 % jako v ČR. (ROZALIO)
OČKOVAT DĚTI? NIKDY!
Andrea (31): „Chci pro svoje děti to nejlepší.“
Když si povídáte s Andreou Jasenčukovou, proč nechce dát očkovat své děti, vypadá to, že na začátku všeho byla neochota a nevlídný přístup lékařů, se kterými se setkávala při mnoha různých návštěvách. „Chtěla jsem vysvětlit, co přesně je v očkovacích ampulích, nedostala jsem kloudnou odpověď,“ říká Andrea. Její nejstarší pětiletý chlapeček prošel normálním očkováním, ale dvě mladší děti už očkovat nedá. „Když jsem si četla informace o očkování na internetu, zjistila jsem, že existují výzkumy například o tom, že v zemích, kde se očkuje, je až tisíckrát vyšší výskyt autistických dětí. Samozřejmě se to dá zpochybnit, ale já tomu věřím. Ve skutečnosti nikdo neví o dopadu očkování na zdraví lidí za padesát nebo sto let. Očkovací látka přece není bílý jogurt, na kterém si přečtete složení, ale je to chemie, také mrtvé buňky… Nechci, aby moje děti měly v těle nějaké mrtvé buňky!“ Andrea říká, že vyznává zdravý životní styl a její filozofi e zachází do extrémů. „Jsem pro zdravý život v té nejsyrovější formě, a podle mě je s očkováním neslučitelný.“ Andreu ke změně názoru nedonutí ani fakt, že jí je nevezmou do školky. Lékař Andreiných dětí musel nahlásit její odmítnutí na příslušnou krajskou hygienickou stanici, následoval soud. „Čekala jsem, že přijde sankce, finanční postih, ale rok za mřížemi s dvouletým odkladem za ohrožování dítěte mě vyděsil. Andree se dostalo pomoci od Ligy lidských práv a Nejvyšší správní soud ji nakonec osvobodil. „Dřív jsem se bála o svém rozhodnutí mluvit, ale už ne. Ať si na mě lidi ukazují prstem a říkají, že ohrožuji život svých dětí. Já si myslím opak. Jsem ráda, že se nad tématem rozbouřila diskuse. Nikoho nepřesvědčuji, ale snad je to aspoň impulzem k tomu, aby se lidi přestali chovat jako ovce.“
Pohled ze dvou stran
MUDr. Hana Cabrnochová, předsedkyně Sdružení dětských lékařů
Co si myslíte o současném způsobu očkování dětí?
Současný způsob považuji za vyhovující, v nedávném průzkumu se ukázalo, že 99 % rodičů v ČR je přesvědčeno o prospěšnosti očkování. Rozvolnění by přineslo pokles proočkovanosti se všemi riziky nejen pro neočkované děti. Souhlasíte s tím, aby podle nového návrhu byli rodiče dětí, kteří nedají své potomky očkovat, postiženi? Nejedná se o nový návrh, pouze na základě rozhodnutí Nejvyššího správního soudu byl zpochybněný princip postihování rodičů za to, že nedají očkovat své dítě. Jedná se spíše o technickou debatu o právní podobě, a nikoliv o změnu toho, co u nás platí již několik let.
Martina Suchánková ROZALIO – Rodiče za lepší informovanost a svobodnou volbu v očkování.
Co si myslíte o rozhodnutí rodičů, kteří odmítnou očkovat své děti i proti závažným nemocem?
Chci předeslat, že očkování dět í je ze zákona povinné a kvůli tomu jsou vlastně pod tlakem rodiče i lékaři. Jejich rozhodnutí často vyhoví spíše termínům očkovacího kalendáře než zdravot nímu stavu dítěte. Mám zkušenost, že rodiče, kteří se rozhodnou neočkovat své dět i, tak činní na základě pečlivého uvážení. Na jedné misce vah je riziko nákazy, na druhé riziko vážných vedlejších účinků. Zatímco o rizicích nemocí je informací dostatek, o rizicích vedlejších účinků vakcín se nemluví. Chcete vědět více o očkování? Podívej te se na www.rozalio.cz
ALTERNATIVNÍ LÉČBA
Gita (40): „Okolí mě nutí lhát!“
Čtyřicetiletá Gita svoji čtyřletou dceru odmítá dát naočkovat, maso jí poprvé uvařila až ve třech letech, mléčné výrobky neservírovala nikdy. Navíc věří jen homeopatům. Pediatra má jen pro jistotu, kdyby do práce potřebovala vystavit paragraf. „Svými názory zvedám tlak hlavně těm, kteří o problematice vůbec nic nevědí a nikdy si třeba o očkování nic nenačetli,“ svěřuje se Gita, která nastudovala spoustu odborné alternativní literatury. „Když se mi narodila malá, tak se na mě už v porodnici dívala lékařka s opovržením, když jsem řekla jasné ne jakémukoli očkování,“ vypráví Gita. Když jí dcerka povyrostla do školkového věku, nastal problém. „Bez očkování mi ji do státní školky vzít nechtěli, navíc byl problém s jídelníčkem. Odmítám totiž, aby moje dítě jedlo den co den maso nebo pro změnu nějaké sladké jídlo, kde jsou kvanta cukru. Takže jsem zvolila školku soukromou, vegetariánskou.
Je drahá, ale můžeme si vybírat, co dcera bude jíst,“ říká sympatická žena. A co když malou přemůže nemoc? Zatím se prý Gitě daří vyléčit ji podomácku. Úspěšně se popraly i s nebezpečnou laryngitidou a příznaky lymské boreliózy. „K pediatrovi zajdu, jen když se chci ujistit, že jsem nemoc správně rozpoznala. Léky, které dceři předepíše, si buď nevyzvednu, nebo si je nechám doma jako pojistku. Zatím jsem jí je ale nikdy nepodala,“ šokuje mě Gita. Prý jí na všechno stačí bylinky, zábaly, akupresura a jiné přírodní postupy. Občas chodí na konzultace ke svému homeopatovi. „Tam je ale těžké se v akutním případě dostat, termíny jsou plné na měsíce dopředu,“ hájí svoji samoléčbu Gita. A co říkají jejímu přístupu třeba rodiče? Prý je to s nimi těžké jako s neobeznámeným pediatrem. „Nikoho o svých názorech nepřesvědčuji, s nikým se nepřu, do diskusí s neinformovaným člověkem se nepouštím. Přiznávám, že někdy raději zalžu, abych měla klid, už nechci, aby si mě podávala hygiena a lékaři mezi sebou jako krkavčí matku,“ uzavírá svoje povídání Gita.
Pohled ze dvou stran
Znovu odpovídá MUDr. Hana Cabrnochová
Co říkáte tomu, že matka dítěti nepodává léky ani mléčné výrobky? Sama jsem zažila situaci, kdy rodiče sráželi synovi teplotu homeopatiky a dítě muselo být s febrilními křečemi hospitalizované. Jednoznačně bylo vážně ohroženo na zdraví! Vědomé omezování přísunu vápníku malému dítěti může vést k závažnému poškození zdraví a mělo by být postupováno jako v podobných situacích, kdy dochází k poškozování dítěte, včetně trestněprávní odpovědnosti.
Alexander Fesik, lékař homeopat (www.alex anderfes ik .cz)
Co říkáte na léčbu malých dětí výhradně homeopatiky?
Homeopatií se zabývám už téměř třicet let a za tu dobu jsem poznal mnoho žen, které otěhotněly a porodily právě díky homeopatii. Narodilo se a vyrostlo mnoho zdravých dětí léčených pouze homeopaticky. Můžeme tedy mluvit o celé „homeopatické generaci“. Ty to dět i za svůj život skoro neužívaly žádné jiné léky, mnohé z nich nejsou očkované a jsou v průměru zdravější, schopnější, odolnější než ty neléčené homeopaticky. Výhodou homeopatické – léčby je i kromě jiného individuální přistup k pacientovi.
ovi.
PORODY DOMA
Pavlína (35): „První dítě jsem porodila doma.“
Během těhotenství chodila Pavlína jen do poradny k porodní asistentce. „Chtěla jsem rodit doma, ale v záloze jsem měla jednu porodnici asi dvacet minut od nás, druhou pět minut autem, kdyby byl nutný akutní převoz,“ vypráví mladá žena. Porod trval jen čtyři hodiny. Většinu času byla Pavlína ve vodě a manžel jí masíroval záda. Nakonec malého porodila ve dřepu na dece v kuchyni. Menší potíže nastaly, jen když se jí neodlučovala placenta. Asistentka jí zařídila převoz do nemocnice, kde k tomu však došlo bez lékařského zásahu. „Porodní asistentka dobře znala mě i můj zdravotní stav a já jí důvěřovala. U nás žádná porodnice vedení porodu vlastní asistentkou neumožňuje, na mnoho dotazů tam odpovídají monotónně: u nás se to dělá takhle. Já chtěla mít během porodu klid na svoji práci, a ne vyjednávat o svých přáních. Asistentka sledovala, zda porod dobře pokračuje, zda jsme oba v pořádku. Následující dny nás chodila kontrolovat domů,“ vypráví matka pětiměsíčního syna. Klidně by do toho prý šla znovu. Prioritou pro ni ale je typ péče. Kdyby mohla rodit se svojí asistentkou a manželem bez rušení, může to být i v porodním domě nebo k normálnímu porodu nakloněné nemocnici. Mrzí ji, že se zamlčují rizika porodu v nemocnici. Proti srsti je Pavlíně i jazyk typu: „Ženu rodil ten a ten.“ Ona chtěla rodit sama za sebe. Ptáte se, jak to, že neměla strach vzít na sebe zodpovědnost za život svého dítěte? „To přece děláme všichni, co se rozhodneme mít děti. Věřím, že jsem zvolila ten nejbezpečnější způsob,“ odpovídá rozhodně.
Ne vždy to vyjde!
Že nemusí v případě domácího porodu všechno ideálně dopadnout, svědčí případ z roku 2009. Tehdy přiváděla na svět v jednom pražském bytě dítě prezidentka Unie porodních asistentek, „porodní bába“ Ivana Königsmarková. Porod skončil špatně, dítě bylo přidušené a je trvale postižené. Asistentce hrozí za ublížení na zdraví z nedbalosti až čtyři roky vězení!
Pohled ze dvou stran
Zuzana Štromerová, BSc., soukromá porodní asistentka
Jak byste komentovala domácí porod Pavlíny, u něhož jste asistovala?
Pro zdravou ženu je porod doma, pokud o ni peč uje odborník (porodní asistentka nebo lékař), stejně bezpečný jako porod v nemocnici. To je závěr jedné rozsáhlé odborné studie Svět ové zdravotnické organizace. Pavlína chtěla péči zaměřenou na matku a dítě, nikoli na výsledky různých vyšetření, a byla připravená si za mou službu sama platit, protože není hrazená z veřejného zdravot ního pojištění. Během těhot enství se nezabývám jen dělohou a jejím obsahem, ale tím, jak žena stav prožívá, jak vnímá změny, které jí těhot enství přináší, jak se jim přizpůsobuje, jak navazuje kontakt s dítětem. Zajímá mě, jak vše prožívá otec. V posledních čtyřech týdnech před porodem sleduji kromě fyziologických funkcí ženy také polohu a postavení miminka a to, jak se k porodu chystá, jak prospívá. Podle zevního vyšetření ženy v posledních týdnech těhot enství je možné získat představu o průběhu porodu. Vzhledem k tomu, že ženy, které se chystají porodit doma, netrpí žádnou chorobou a neužívají během těhotenství a porodu žádné léky, lze se spolehnout na to, že pokud by vznikla komplikace, budou se její příznaky objevovat zvolna, a tak bude dostatek času k případnému přesunu do porodnice.
MUDr. Vladimír Dvořák, předseda České gynekologické a porodnické společnosti
Jaký je váš názor na porody doma?
Porody doma považuji za zbytečný hazard se zdravím rodičky a novorozence. I těhotenství, které probíhá zcela fyziologicky, není zárukou toho, že porod bude bez problémů. Nikdo neumí s jistotou stanovit, který porod proběhne nekomplikovaně. Chápu přirozenou touhu rodiček, aby porod proběhl ve vlídném prostředí, ale cestou je postupná modernizace našich porodnic a maximální snaha vyjít rodičkám vstřic, ale ne návrat o sto či více let do minulosti. Když posloucháte „mámy rebelky“, možná se vám na vteřinku zdá, že se nezávisle rozhodly jít svou cestou a mají pro to své důvody. Jenže pak vás napadne: udělala bych to i já? Rozhodně ne! Co si myslíme o jednotlivých příbězích my? Očkování dětí bychom se nevyhýbaly, spíš bychom se snažily vytvořit individuální očkovací plán. S homeopatiky máme poměrně dobré zkušenosti, ale „když jde do tuhého“, stejně nakonec vsadíme na antibiotika. A porody doma? Zcela stojíme za názorem Vladimíra Dvořáka. Nikdy! Když máma ručí za život dítěte, nevyplatí se riskovat.
Článek byl publikován dne 14. 3. 2011 v časopise Blesk pro ženy.
Autorkami článku jsou Kateřina Pokorná a Olga Poucherová, Blesk pro ženy.
Sobota, 12. března 2011Zprávy z médií
Nejvyšší správní soud potvrdil, že úřady nemohou „řešit“ shromáždění oznámená problematickými skupinami tím, že jim jednoduše zakážou se setkat.
Dělnická mládež se tedy bude moci 1. máje shromáždit v parku Lužánky a následně pochodovat směrem na Mendlovo náměstí za účelem „oslavy svátku práce“. Úřad městské části Brno-střed, který původně toto shromáždění zakázal, se svou stížností neuspěl. Úřady sice mají ze zákona možnost oznámené shromáždění do tří pracovních dnů zakázat, ale jen ve výjimečných případech. Některá soudní rozhodnutí zákaz připouštějí v situaci, kdy skutečným účelem shromáždění je popírat práva příslušníků menšin, například pro jejich národnost, rasu a původ. Úředníci však musí během těchto tří dnů spolehlivým způsobem prokázat, že cílem organizátorů je potlačovat práva jiných a šíření nenávisti, a nikoliv oslavit svátek práce, což je nemožné.
Městský úřad Brno-střed musel předem vědět, že svůj zákaz neobhájí. Z rozsudku vyplývá, že se úředníci alespoň pokusili zpochybnit třídenní lhůtu a namítali, že tak krátká doba pro zákaz shromáždění je protiústavní. Soud se jim naštěstí přesvědčit nepodařilo. Je třeba si uvědomit, že tentokrát úřad brojil proti akci Dělnické mládeže, jež je velké části lidí trnem v oku, ale příště by si úředníci mohli došlápnout na kohokoliv jiného.
Rozsudek je správný a odráží široké pojetí shromažďovacího práva v souladu s rozhodováním Evropského soudu pro lidská práva. Právo se svobodně shromažďovat úzce souvisí se svobodou projevu, což jsou základní politická práva každého státu, který se chce označovat za demokratický. Ačkoliv úřad nemohl akci Dělnické mládeže předem zakázat, rozhodně má dostatečné prostředky proti případným extremistickým či násilným projevům, které by ji mohly provázet.
Úředníci ve spolupráci s policií a antikonfliktním týmem se mohou na akci důkladně připravit a zejména policie může zakročit proti každému účastníkovi, jenž se dopustí přestupku nebo trestného činu. V krajním případě mohou shromáždění na místě rozpustit.
Pro úředníky i policisty by bylo pochopitelně mnohem jednodušší, kdyby se akce vůbec nekonala, a nemuseli tak zasahovat vůči rozvášněnému davu, což je jistě organizačně i finančně náročné. Ale jednou máme Listinu základních práv a svobod a ta platí pro každého, i pro „dělňáky“.
Pokud političtí brněnští politici chtějí skutečně něco dělat proti extremismu, měli by raději vychovávat děti a mládež k toleranci a pochopení pro odlišnost než zakazovat komukoliv se shromažďovat.
Pro příklad nemusíme chodit daleko. Podpora lidskoprávního festivalu Jeden svět, který v Brně začíná dvaadvacátého března, by mohla být prvním krokem správným směrem.
Článek byl zveřejněn dne 12. 3. 2011 v Brněnském deníku.
Autorkou článku je Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv.
Středa, 9. března 2011Tiskové zprávy
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy se nedávno postavilo proti návrhu NERVu na zrušení takzvaných praktických a speciálních škol, známějších spíše pod dřívějším názvem zvláštní či pomocné školy. Liga lidských práv se tématem vzdělávání a zejména právem dítěte na vzdělání v běžné škole dlouhodobě zabývá. Právníci a pedagogové Ligy postup ministerstva podrobili kritice.
Jedním z kritizovaných bodů je doposud stále neupravené ustanovení § 10 odst. 2 vyhlášky č. 73/2005 Sb. o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. To umožňuje doplnit žáky v praktické škole dalšími žáky bez zdravotního postižení, kterých může být ve třídě až 25%. Toto ustanovení legalizuje vzdělávání zdravých dětí ve škole určené pro děti s handicapem. V praktických a speciálních školách jsou tak vyučovány děti, jež tam nepatří.
Podle odborníků Ligy je současný postup nefunkční. Místo aby ministerstvo školství podporovalo zařazení co nejvíce dětí do základních škol a v rámci inkluzívního přístupu věnovalo každému dítěti individuální péči, volí současné vedení MŠMT postup zcela opačný. Preferuje výuku žáků hendikepovaných i dětí bez postižení ve školách, které svou kvalitou absolventy znevýhodňují. Nebere při tom ohled ani na doporučení Národní ekonomické rady vlády, které zdůrazňuje ekonomickou zátěž současného systému praktického a speciálního školství pro Českou republiku. Argumentem ministerstva je nepřipravenost běžných základních škol na práci s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami.
„Jestliže ale mohou pedagogové na praktických školách učit žáky podle dvou vzdělávacích programů, tak to jistě zvládnou i učitelé na běžných základních školách v rámci inkluzivního přístupu. A speciální pedagogové se o ztrátu práce bát nemusí, neboť najdou uplatnění v běžných ZŠ nebo jako konzultanti či asistenti učitelů,“ reagovala pedagožka projektu Férová škola Katarína Krahulová.
Právníci a pedagogové Ligy lidských práv prosazují inkluzivní vzdělávání všech dětí bez rozdílu. Minulý rok vláda schválila Národní akční plán inkluzivního vzdělávání (NAPIV), jehož cílem bylo zvýšit otevřenost českého školství. Plán se zatím nezačal realizovat a kroky současného ministerstva směřují opačným směrem. „Jestliže ministerstvo praktické a speciální školy rušit nechce, mělo by se alespoň snažit o to, aby se snižovaly počty žáků na těchto školách a fungovala maximální prostupnost směrem k běžným základním školám.“ komentovala současné dění právnička Ligy Iva Pikalová.
Bližší informace poskytne:
Iva Pikalová, právnička Ligy lidských práv, tel. 777 621 227, email: ipikalova@llp.cz
Úterý, 8. března 2011Zprávy z médií
Sandra PARMOVÁ, moderátorka
——————–
Bití, kopání do hlavy a pes, který napadá děti, tohle všechno se mělo údajně dít v Dětském domově v Novém Jičíně. Alespoň podle manželů Ĺubových, kteří na to upozornili.
Roman FOJTA, moderátor
——————–
Jenže důkazy, které by tyhle děsivé praktiky potvrzovaly, se nenašly. Soud proto manžele poslal za pomluvu na pět měsíců do vězení.
Michaela MICHALCOVÁ, redaktorka
——————–
První incident se měl v tomto domově stát už v roce 2006. Bývalá vychovatelka Radmila Ĺubová viní zástupce ředitelky Michala Pokorného z toho, že jeho pes napadá děti. Argumentuje případem dívky, kterou ale podle ostatních pes kousnul nešťastnou náhodou. Sám Pokorný měl pak děti bít a týrat. Čtyřleté vyšetřování ale nic takového neprokázalo.
Blanka FLISNÍKOVÁ, ředitelka dětského domova
——————–
Všechny orgány, které nás mohou kontrolovat, tak ve svých závěrech došly k tomu, že tady pracují slušní, kvalifikovaní lidé.
Michaela MICHALCOVÁ, redaktorka
——————–
Za Radmilu Ĺubovou se postavil její manžel Miroslav. Společně se obrátili na krajský úřad, ombudsmana, média. Důkazy proti domovu ale stále neměli.
Radmila ĹUBOVÁ, obviněná
——————–
Já jsem se vlastně zastala chlapce, zastala jsem se dívky, dnes stojím před soudem.
Michaela MICHALCOVÁ, redaktorka
——————–
Okresní soud v Novém Jičíně nakonec rozhodl a manžele potrestal. Mají jít do vězení za pomluvu.
Zuzana CANDIGLIOTA, právnička Ligy lidských práv
——————–
Soudní rozhodnutí chápeme jako absurdní a jako rozhodnutí, které odpovídá 50.letům minulého století, protože vlastně ten soud popírá to, že občané jsou oprávněni upozornit na podezření z týrání dětí.
Michaela MICHALCOVÁ, redaktorka
——————–
Stále ale není jasné, proč manželé s dětským domovem takhle bojovali. Podle jejich dnes už bývalých kolegů za tím může být i osobní msta.
Michal POKORNÝ, vychovatel
——————–
Bylo jednoznačně motivováno snahou poškodit dobré jméno zařízení.
Blanka FLISNÍKOVÁ, ředitelka dětského domova
——————–
Nevím, jestli je to charakterová nedostatečnost, nepřiměřené ambice, nedostatek sebereflexe, či jiné osobní důvody, ale co vím naprosto jistě, tak to nebyla snaha ochránit děti.
Michaela MICHALCOVÁ, redaktorka
——————–
Vzhledem k tomu, že se Radmila Ĺubová a její manžel proti trestu odvolali, bude se případem zabývat Krajský soud v Ostravě. Michaela Michalcová, televize Prima.
Reportáž byla zveřejněna dne 8. 3. 2011 na TV Prima v pořadu Zprávy TV Prima.
Úterý, 8. března 2011Zprávy z médií
Okresní soud v Novém Jičíně včera vyměřil podmíněný trest manželům Ľubovým, kteří se dopustili pomluvy. Zdlouhavý případ tím však nekončí. Dvojice se ještě v jednací síni odvolala.
V kauze, kterou novojičínský okresní soud řešil rok a půl, bylo vyslechnuto pětadvacet svědků a prozkoumáno přes tisíc stran důkazů. Včera manželé Ľubovi konečně vyslechli rozhodnutí soudce Jiřího Hanzelky. Ten dvojici odsoudil k podmíněnému trestu za šíření nepravdivých a neověřených informací o zástupci ředitelky Dětského domova v Novém Jičíně Michalu Pokorném.
Jak uvedl soudce Hanzelka, orientace v celém případu byla složitá a důkazy si mnohdy protiřečily. Nicméně senát Ľubovým neuvěřil, že jednali v zájmu dětí: „Zejména z počátku to mohlo skutečně vypadat, že chtějí chránit zájmy dětí, ale ten zájem, jak jsem vyhodnotil, časem ustoupil do pozadí a převládaly osobní věci, záležitosti a vztahy,“ řekl Jiří Hanzelka. Obžalovanému páru zřejmě přitížila i skutečnost, že několikrát vystupovali pod smyšlenými jmény.
„Našim zájmem nebylo nikoho poškodit, jednali jsme vždycky v zájmu dětí a v tomto okamžiku si dovolím tvrdit, že soud nerozhodl dobře,“ uvedl po skončení soudu Miroslav Ľuba.
V jednací síni byl přítomen také poškozený Michal Pokorný, který s rozhodnutím soudu souhlasí. „Šlo tady o něco úplně jiného než o zájem dětí, což tuto kauzu dává do světla, které nepatří do prostředí dětských domovů a pedagogické práce,“ řekl. Pokorný zatím neví, zda bude požadovat náhradu škody. Pokud ano, bude se muset znovu obrátit na soud, a to v občanskoprávním řízení.
Kauzu sledovala také Liga lidských práv, která dlouhodobě kritizuje to, že je čin pomluvy součástí trestního práva. „Jak se ukazuje i v případě Ľubových, tato skutková podstata je jenom zneužívána proti nepohodlným osobám,“ podotkla právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota.
„Rozhodnutí soudu je absurdní. V této kauze byli manželé Ľubovi jediní, které zajímal osud dětí a to, aby se jim neubližovalo. Všichni ostatní před tím zavírali oči nebo se to snažili zamést pod koberec,“ pokračovala.
Protože se oba obžalovaní proti rozsudku ihned odvolali, Liga lidských práv chce kauzu dále sledovat. Celý případ odstartoval incident v novojičínském dětském domově v roce 2007. Pes Michala Pokorného, zástupce ředitelky, zde kousl do obličeje šestileté děvčátko. Radmila Ľubová, která v té době v domově pracovala jako noční vychovatelka, spolu s manželem na případ upozornila některé úřady amédia s tím, že se to nestalo poprvé. Miroslav Ľuba pod smyšleným jménem informoval ombudsmana také o tom, že zástupce údajně jedno z dětí z domova zbil. Michal Pokorný s tvrzením nesouhlasil a na manžele podal trestní oznámení pro pomluvu. Ľubovi byli včera odsouzeni k pěti měsícům odnětí svobody s podmíněným odkladem na čtrnáct měsíců.
***
Vývoj soudního sporu Manželé Ľubovi v letech 2007 a 2008 upozornili některé úřady a média na dění v Dětském domově v Novém Jičíně, kde pes Michala Pokorného, zástupce ředitelky, kousl do obličeje šestileté děvčátko. Ľubovi se navíc domnívali, že Pokorný jedno z dětí zbil. Ten obvinění odmítl a na dvojici podal trestní oznámení pro pomluvu. Za ni byli Ľubovi včera odsouzeni k podmíněnému trestu.
Článek byl publikován dne 8. 3. 2011 v Mladé Frontě DNES, obdobně také v deníku Právo.
Autorem článku je Tereza Stanislavová, Mladá Fronta DNES.
Úterý, 8. března 2011Zprávy z médií
Myslíte si, že by vaše dítě mělo mít při styku s policií právo na zákonné zacházení? Nebo že mentální postižení je dostatečným důvodem k tomu, aby s vámi jednali slušně a bez nátlaku? Jste na omylu!
Úchvatný příklad zacházení s vyslýchaným dítětem předvedli příslušníci nejmenovaného oddělení české policie. Ačkoli je v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže zdůrazněn princip přiměřeného přístupu, tedy povinnost postupovat s „přihlédnutím k věku, zdravotnímu stavu a rozumové a mravní vyspělosti“, realita je někdy trochu jiná. Dítě se chce napít? Chce se mu na záchod? Necítí se bezpečně? No a co! Tady jste u policie.
Žádný trik není dost špinavý
Když není u výslechu dítěte přítomen právník, rodič, ani jiná osoba, která by doopravdy mohla hájit jeho práva, může policie jednat, jak se jí zachce. Co třeba zkusit pár manipulačních technik? Když je v místnosti jen paní učitelka (a ta ledacos raději přeslechne), dá se vyzkoušet prakticky cokoliv.
Co například metoda ohrané desky? Dokola, dokola, dokola, dokola… Až to vyslýchané dítě přestane bavit a po dvou sté na položenou otázku něco odpoví. Nebo je zde také oblíbený fígl „kamarád nám to už všechno řekl, takže teď už je to jedno… Klidně nám to všechno pověz.“ Využít je možno i pro dítě bezpochyby motivační frázi: „Jakmile nám to všechno povíš, můžeš jít domů. Tatínek už čeká venku, tak rychle!“
Kouzelné slůvko „NE“
Myslíte si, že máte právo proti sobě nevypovídat? A jste si jisti, že je tomu tak i doopravdy? A kolikrát člověk musí říct „Ne.“, „Ne, už nechci.“, „Ne, chci jít domů.“, aby to opravdu na někoho zapůsobilo? Když není přítomen právní zástupce, můžete to zopakovat milionkrát a nemusíte se obávat, že by to někoho vzrušilo. Jede se dál.
Ještě nedávno jsem si myslela, že mnohahodinový výslech byl záležitostí 50. let, pronásledování politických vězňů a praktik totalitního režimu. Divili byste se, ale není tomu tak. Když se chce, všechno jde. A tak i vaše dítě může chtě nechtě být u výslechu tak dlouho, dokud se z toho třeba nezblázní. Když to strážce zákona omrzí, mohou si s ním pro změnu vyzkoušet rekonstrukci na místě činu. Bez ohledu na to, že jim to v danou chvíli zákon nedovoluje. Ve výčtu „dobré praxe“ policie chybí pak snad už jen hra na hodného a zlého policistu, žárovka svítící do obličeje a típání cigaret o ruku. K tomu naštěstí nedošlo.
Pevná ruka zákona?
Přestože se případ ocitl před soudem, ani soudce nějaké to „selhání“ orgánů nevytrhlo z letargie všední praxe. Sám soud měl s řízením problémy, a tak bylo lepší určité věci nakonec prostě neřešit. Však se svět nezblázní… Do rozhodnutí se napíše jen to, co se „hodí“ a zbytek se vynechá. Není třeba někoho zatěžovat mnohastránkovým popisem chyb.
Možná vás napadne, že tyhle postupy by na malé sígry přece jen měly platit. Že by policie měla postupovat tvrdou rukou a dětští kriminálníci stejně směřují jen do basy. Dovedete si ale představit, že vaše dítě při běžném klukovském blbnutí před domem nechtěně někoho zraní? Může se to stát kdykoliv…
Ačkoliv zákon o soudnictví ve věcech mládeže stanoví jasná pravidla pro řízení s dětmi a mládeží, zřejmě nedochází k jejich plnění. Zásada odpovídajícího přístupu k dítěti vzhledem k jeho věku, tělesnému a duševnímu zdraví i rozumovým schopnostem stojí na prvním místě. Dokonce je v zákoně stanoveno i to, že orgány činné v trestním řízení a soud musí mít zvláštní průpravu pro zacházení s mládeží. Jak ovšem do tohoto obrázku, jež malují naše zákony, zapadá praxe, kdy nedojde k odpovídajícímu poučení dítěte o tom, že nemusí vypovídat? Že výslech může být přerušen? Nebo že s sebou může mít právníka?
Děravý zákon děti nechrání
Zákon o soudnictví ve věcech mládeže je sice relativně novým právním předpisem, ovšem ne zase tak novým, aby nemohly být jeho chyby za sedm let platnosti už dávno opraveny. Zejména právo na povinné zastoupení advokátem pro děti mladší 15 let, tam kde ho mládež od 15 do 18 roků má, považuji za skutečně velký nedostatek.
Takže, kdyby se nešťastnou náhodou přihodila nějaká podobná událost vám, chraňte své dítě a dopřejte mu advokáta. Člověk totiž nikdy neví, co se může stát za dveřmi policejní služebny.
Článek byl publikován dne 8. 3. 2011 na akltualne.blog.cz a naleznete jej zde.
Autorem článku je právnička Centra advokacie mentálně postižených a Ligy lidských práv Barbora Rittichová.
Úterý, 8. března 2011Zprávy z médií
Práce ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy v oblasti vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami se dá označit přinejlepším za zpátečnickou. Začalo to v roce 2005 kosmetickou úpravou zákona, kdy se zvláštní školy přejmenovaly na praktické či speciální. Vrcholem reformy speciálního vzdělávacího proudu tehdy bylo odstranění pejorativního pojmenování. A co dál?
Vše zůstává při starém, na školách praktických se vyučuje stejně jako kdysi na zvláštních a stále je navštěvují tisíce dětí, které tam nepatří. Dostanou se tam jednoduše. Praktické a speciální školy totiž mohou přijmout až 25 procent žáků bez jakéhokoliv postižení. A protože školy potřebují peníze a peníze přicházejí jen s žáky, představují „zvlášťky“ ideální úložiště pro děti, jež běžné školy nechtějí. Systém se nezastavuje a spokojeně dál vrtá díru do státního rozpočtu tím, že produkuje v řadě případů nezaměstnatelné absolventy.
Utvrzení neutěšené situace Současné ministerstvo se staví proti návrhu NERV na zrušení praktických škol a argumentuje nepřipraveností běžné školy vzdělávat žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Jestliže ale mohou podle dvou vzdělávacích programů učit pedagogové na praktických školách, tak to jistě zvládnou i učitelé na běžných základkách. A speciální pedagogové se o ztrátu práce bát nemusí, neboť najdou uplatnění v běžných ZŠ nebo jako konzultanti či asistenti učitelů.
Možná by ministerstvo školství mohlo namísto předpisového designérství konečně udělat rozhodnutí, která školní praxi pomohou. Třeba ta, o nichž nás již koncem roku 2010 ujistil odbor speciálního vzdělávání a rovných příležitostí ve školství. Tedy o podpoře učitelů běžných základních škol ve výuce znevýhodněných žáků. Navrhované znění vyhlášek týkajících se vzdělávání žáků se speciálními potřebami a nadaných žáků je spíše utvrzením stávající neutěšené situace a krokem zpět než smělým tahem vstříc otevřenému školství, které je schopné reagovat na individuální potřeby každého žáka.
Článek byl publikován dne 8. 3. 2011 na www.lidovky.cz a naleznete jej zde.
Autorkami článku jsou Katarína Krahulová a Iva Pikalová z Ligy lidských práv.
