Byl zásah policie 12. 3. 2011 proti demonstrantům v Novém Bydžově v souladu s českou legislativou? A byla použitá síla přiměřená?

Je mi jasné, že policie bude jako vždy tvrdit, že zákrok vůči demonstrantům byl v souladu se zákonem a nikdo z policistů nepochybil. To ostatně tvrdila mnohokrát v minulosti po bezdůvodných brutálních útocích policistů, tak proč to nezopakovat i tentokrát? Aby policie svůj razantní zákrok v médiích ještě více legitimizovala, neváhala dokonce nazvat aktivní občany, kteří se postavili na odpor neonacistům, za levicové extremisty!

Pojďme však zjistit, co předcházelo zásahu policie proti těm, kteří zatarasili cestu pochodu neonacistům. Nejdříve proběhlo shromáždění Dělnické strany sociální spravedlnosti, na kterém zazněly projevy, které byly klasickým příkladem „hate speech“. Příslušníci menšin byli nazýváni parazity a asociály, imigranti divnými rákosníky či opičáky. Řečníci vyzývali k „ráznému, radikálnímu a účinnému řešení“ za souhlasných výkřiků davu. Čím jiným takové řeči mohly být než výzvou k popírání práv a rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti z důvodu národnosti? Určitě se ale minimálně jednalo o hrubou neslušnost. A to vše jsou zákonné důvody pro okamžité rozpuštění shromáždění na místě. Jenže zástupci obce sympatizující s neonacistickou akcí a policie byli nečinní, nenávistnému shromáždění jen přihlíželi a nesplnili svoji povinnost jej rozpustit. To, že k zásahu evidentně byl důvod, dokládá případ rozpuštěného shromáždění Národní strany v Praze v roce 2008, které podle soudu bylo ukončeno po právu, přestože intenzita nenávistného úvodního projevu ani v nejmenším nedosahovala projevů v Novém Bydžově.

A teď se dostáváme k samotnému shromáždění osob, které se postavily pochodu neonacistů na odpor. Podle policie byla tato blokáda nezákonná a bránila oznámenému pochodu. Ale Listina základních práv a svobod zakotvuje občanům právo na odpor v případě, že jsou ohrožena lidská práva a demokratický řád a kdy je stát nečinný. Je tedy možné dovodit, že v případě nečinnosti policie proti shromáždění, které šíří nenávist vůči menšinám a které chce svým pochodem romskou lokalitou zjevně zastrašovat Romy, mohlo občanům vzniknout toto právo na občanskou neposlušnost a pasivní odpor. Pak by logicky jakýkoliv zásah policie vůči těmto lidem nemohl být legitimní a ani v souladu se zákonem.

Co se týče přiměřenosti zásahu policie proti těmto občanům, pak podle dikce zákona musí policisté při použití donucovacích prostředků dbát na to, aby nezpůsobili lidem nepřiměřenou újmu vzhledem k povaze a nebezpečnosti jejich protiprávního jednání. „Nebezpečnost“ poklidného a nenásilného shromáždění asi musela být enormní, když se policie rozhodla do něj prudce najet koňmi a obušky mlátit lidi, kteří před ranami neměli kam uhnout. Policie ani nedodržela slib antikonfliktního týmu, že lidem, kteří zůstanou na chodníku, se nic nestane.

Přístup policie nebyl nestranný – vůči příznivcům pravicových extrémistů byl „extrémně“ benevolentní, a vůči občanské společnosti „extrémně“ razantní. Takže kdo je tady extremista? Bohužel policie tímto již tak dost rasistické české společnosti dala najevo, že její heslo „pomáhat a chránit“ platí jen pro vyholené lebky.

***

Redakce časopisu Romano voďi pozvala opakovaně do rubriky Dva pohledy zástupce ministerstva vnitra. Neúspěšně. Jakkoli ministerstvo ofi ciálně tvrdí, že byl zákrok policejních složek v pořádku, konkrétní argumenty pro sílu zásahu dát nechce.

Článek byl zveřejněn 28. 3. 2011 v časopise Romano voďi.

Autorkou článku je Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv.

policie, právo