Liga lidských práv si Vás dovoluje upozornit na další soudní jednání v případech, které sledujeme pro možné zneužití verbálních trestných činů proti nepohodlným lidem. Manželé Ľubovi byli obviněni z pomluvy za to, že upozornili na možné týrání dětí v dětském domově, Ladislav Flekal zase za údajné křivé obvinění policistů. (Pokračování textu…)
Jihomoravské porodnice nezruší od neděle poplatek za přítomnost otce u porodu. Jeho vybírání kritizuje Liga lidských práv, podle níž nemocnice na peníze od dubna, kdy platí nový zákon, nemají nárok. Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv ČTK řekla, že rodičky mají právo na přítomnost otce u porodu.
Jihomoravské porodnice nezruší od neděle poplatek za přítomnost otce u porodu. Jeho vybírání kritizuje Liga lidských práv, podle níž nemocnice na peníze od dubna, kdy platí nový zákon, nemají nárok. Nemocnice však zákon vykládají jinak a ani ministerstvo zdravotnictví jim nedalo pokyn peníze přestat vybírat.
Jediná nemocnice, kde uvažují o změně, jsou brněnští Milosrdní bratři. Budeme o tom jednat v pondělí na poradě vedení, řekl ČTK ředitel Josef Drbal. Ženy, které porodí do té doby, podle něj ještě platit budou.
Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv ČTK řekla, že právo na přítomnost otce u porodu mají rodičky stejně jako právo na důstojné zacházení. „Představte si, že by někdo chtěl poplatek za důstojné zacházení navíc,“ podotkla.
Z rodinné legislativy podle ní zase vyplývá, že otec jako zákonný zástupce dítěte má právo tuto svou roli plnit hned od první vteřiny narození syna či dcery. „Je to stejné, jako kdyby měl dítě hospitalizované v nemocnici, chtěl za ním přijít a oni řekli: ‚nezlobte se, jen když zaplatíte‘,“ uvedla.
Podle mluvčí Fakultní nemocnice Brno (FNB) Anny Mrázové však jde o službu navíc jako každou jinou. „Vznikají nám náklady na úklid, hygienu, navíc to, že se navyšuje počet přítomných (u porodu), představuje zátěž pro naše pracoviště,“ řekla.
Hrazených 500 korun podle ní vychází z propočtu tamního ekonomického oddělení. Další porodnice argumentovaly i tím, že otci zapůjčují návštěvnický plášť nebo operační prádlo.
Podle kritiků poplatku si však nemocnice mohou naúčtovat pouze cenu, která těmto nákladům skutečně odpovídá. Například jeden cyklus pronájmu a vyprání nemocniční haleny a kalhot vyjde asi na 30 korun, zjistila ČTK u prádelenské firmy v regionu.
Candigliota se domnívá, že lidé mohou nemocnici dát sponzorský dar, a ocenit tak třeba příjemný personál. Platba však musí být dobrovolná. Pokud někdo s poplatkem za přítomnost otce u porodu nesouhlasí, platit podle ní nemá.
Mrázová uvedla, že v tom případě bude FNB chtít podepsat formulář uznání dluhu a peníze bude obvyklou cestou vymáhat. Candigliota radí takový dokument rozhodně nepodepisovat. „Měl by tam určitě napsat, že uznává, že u porodu byl jako doprovod, ale že šlo o výkon práva rodičky a rodina s dluhem nesouhlasí,“ řekla.
Další porodnice většinou dosud nevyřešily, jak budou v případě odmítnutí poplatku postupovat. Dosud se s tím nesetkaly, řekli ČTK mluvčí znojemské i břeclavské nemocnice Pavel Jajtner a Radomíra Schweitzerová.
Ředitel Nemocnice Ivančice Jaromír Hrubeš uvedl, že otce by k porodu i v tom případě pustili, jen by nedostal obvykle podávané občerstvení. V ivančické porodnici je platba nejnižší z porodnic v regionu, činí 202 korun.
Článek byl publikován dne 30. 3. 2012 na www.tribune.cz a najdete jej zde.
Autorkou článku je Lucie Kučerová, ČTK.
Milešovice – Konec dobrý, všechno dobré. I když jak se to v případě desetiletého školáka Jana z Milešovic s vývojovou dysfázií řeči vezme. Jeho matka totiž obešla kvůli integraci víc než desítku škol, prakticky všude ale slyšela odmítnutí. Nakonec uspěla až v Šaraticích.
„Základní škola nemá problém s integrací postižených dětí, z Milešovic je to jen pár kilometrů. Přístup šaratické školy mě naprosto mile překvapil. Se synem jsem dosud dennodenně dojížděla do Brna. V tamní speciální škole se ale vůbec nerozvíjel,“ shrnula několikaměsíční snahu o integraci svého syna Lenka Hrazdirová z Milešovic, na jejíž případ Vyškovský deník Rovnost upozornil.
Matku šokoval hlavně přístup vedení základní školy přímo z jejího bydliště. Začátkem roku se totiž v Milešovicích ústně domluvila s ředitelkou školy na přestupu syna. Podle Hrazdirové ale měla hned následující den ve schránce dopis ze školy. Malotřídní škola by podle něj integraci nezvládla. „Naše škola je malotřídní. To znamená, že menší třídy tu sice máme, ale jedna učitelka vyučuje zároveň dva ročníky. V lékařské zprávě je nicméně uvedené, že chlapec by se měl integrovat v menší třídě školy základní. A to je obrovský rozdíl. Učit dva ročníky zároveň už takhle není snadné,“ zdůvodnila tehdy ředitelka milešovické školy Lenka Fillová.
Dodala mimo jiné i to, že okolo integrovaného dítěte je spousta papírování. „Šokuje mě ale především stále to, že napsala, že musí přihlédnout k reakci některých rodičů žáků. Někteří ji prý ujistili, že pokud k integraci mého syna dojde, jejich dítě bude určitě chodit jinam. Je to hyenismus, absolutně nechápu, jak si tohle může dovolit napsat,“ nechápe stále Hrazdirová.
Proti rozhodnutí milešovické školy se proto odvolala. „Z krajského úřadu mi došlo vyjádření, že mám žádost o integraci nechat znovu posoudit ředitelce Fillové. Ta mě ale vůbec nekontaktovala, v tomto týdnu mi opět přišlo pouze rozhodnutí o nepřijetí. Vedení školy jen hledá záminky, proč to nejde,“ zdůraznila matka.
Jan, který podle rodičů dosud chodil mezi nevzdělatelné děti, tak nastoupil do čtvrté třídy od poloviny března definitivně do Šaratic. „Zatím si vede skvěle. Má individuální výukový plán a pedagogického asistenta, od dubna bude mít pět vyučovacích hodin. Po roce a půl se do školy opět těší,“ uvedla Hrazdirová.
Na šaratickou školu jí navedla nevládní organizace Liga lidských práv, která podporuje školy, které vytvářejí spravedlivé prostředí pro všechny děti. „Byla jednou z prvních, která získala certifikát Férová škola. Škola prochází asi dvouletým procesem certifikace, nebrání se integraci. Má registrovaný program s dodatkem pro děti s lehkým mentálním postižením,“ prohlásila pedagožka Ligy lidských práv Katarína Krahulová.
Odmítnutí školáka tak bude mít podle všeho soudní dohru. Stížnost má vést proti krokům základní školy. „S Ligou lidských práv budeme podávat stížnost na Ústavní soud proti jednání vedení milešovické školy. Jde hlavně o to, aby i další, byť jen lehce postižené děti, neměly takové potíže s přístupem škol. Náš případ může leckomu pomoct,“ myslí si Hrazdirová.
Podle pedagožky Krahulové nemají závěry vyšetření poslední slovo. „Bohužel se často setkáváme s tím, že poradna nedoporučí integraci do běžné základní školy. Rodič pak velmi často neví, že má poslední slovo, a dá dítě na doporučení do praktické školy,“ poznamenala Krahulová.
S desetiletým školákem s dětským autismem, který špatně vyslovuje, je po dobu výuky pedagogický asistent hrazený z krajských peněz. „Jde o mladou asistentku přímo ze Šaratic, jejíž sestra je sama autistka, takže s tím má zkušenosti,“ ujistila ředitelka Základní škola a Mateřská škola Šaratice Eliška Novoměstská.
Zprávu vydal Vyškovský deník 29. března 2012, autorem článku je Michal Kočí.
Praha – Na půdě Sněmovny se strhla debata o domácích porodech. Byla vyhrocená jako vždy, když se proti sobě postaví lékaři a zastánci domácích porodů. Zastánci argumentovali průzkumy ze zahraničí hrajících v jejich prospěch či právem ženy zvolit si místo porodu, doktoři zase vytáhli své zkušenosti z porodních sálů.
Ministerstvo zdravotnictví už dříve uznalo, že je nutné porody doma začít řešit a za určitých podmínek umožnit ženám porod mimo zdi nemocnice. „Debata o tom, jaká konkrétní opatření nastavit, bude ale složitá, stejně jako je nyní složité vůbec sestavit pracovní skupinu při ministerstvu zdravotnictví,“ řekl LN primář jihlavské nemocnice a poslanec Aleš Roztočil poté, co seminář o domácích porodech skončil. Roztočil by měl stanout v čele pracovní komise.
Během tříhodinové debaty proti sobě stanuly dva tábory. Na jedné straně sálu usedly výhradně ženy, které zastávají názor, že by stát měl budoucím matkám umožnit rodit doma.
Na druhé straně se ocitli muži, převážně lékaři a porodníci, kteří se věnovali ve svých příspěvcích především výčtu všech možných rizik spojených s porodem doma.
Podle zastánců domácích porodů stát v současné době brání ženám, aby rodily mimo nemocnici. „Činnost porodních asistentek se ocitá v ilegalitě,“ prohlásila na semináři právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota. Liga lidských práv zastupuje ženu, která žaluje stát za to, že nemohla sehnat porodní asistentku.
Doma pouze v dobré kondici
Všichni se shodli na tom, že pokud chce žena rodit doma, musí být zdravá a vše musí nasvědčovat tomu, že porod proběhne v pořádku. Zastánkyně domácích porodů navíc argumentují tím, že i když stát porody doma za určitých podmínek povolí, nebude to mít vliv na počet žen, které se pro tuto možnost rozhodnou. Ve střícných zemích jako je Německo, Kanada či USA rodí doma kolem jednoho procenta žen.
Na semináři také zaznělo, že by pomohlo, kdyby se v porodnicích zlepšily podmínky a zároveň by ženy například mohly po celou dobu těhotenství, porodu a následné péče mít svou vlastní porodní asistentku.
„Průzkumy ukazují, že s porodní asistentkou, která se o ženu stará kontinuálně po celou dobu těhotenství, nastane méně problémů jako potrat, méně předporodních hospitalizací, častěji rodí tyto ženy spontánně,“ vyjmenovala výhody kontinuální péče biostatička Markéta Pavlíková.
Krvavé komplikace na videu
Druhá půlka semináře se naopak nesla v duchu argumentů, proč jsou porody doma nebezpečné. Přizvaní lékaři argumentovali většinou skutečnými případy, které se staly na jejich pracovišti. Například Antonín Pařízek z pražské porodnice U Apolináře pospal případ zcela zdravé rodičky, která by podle něho byla ideální adeptkou pro porod doma, jejíž život ale po porodu ohrozilo nečekané poporodní krvácení.
„V 60 až 70 procentech případů je takové krvácení zcela neočekávané a je potřeba rychlý zásah,“ zdůraznil Pařízek. Pustil k tomu i video z porodu zmíněné ženy a přidal i několik fotek.
Zároveň ale dodal, že porodní domy (v Česku zatím není ani jeden, protože podmínky pro jeho vznik jsou nesplnitelné), jsou dobrý nápad, ale je nutné, aby byly maximálně 15 minut od nemocnice.
Povolit, ale za svoje peníze
Poslanec ODS a předseda zdravotnického výboru Boris Šťastný, který seminář uspořádal, zopakoval, že by si porody doma měly hradit rodičky samy, stejně tak jako všechny výdaje spojené s případnými komplikacemi.
„Ve zdravotnickém zařízení hradí péči stát za podmínek, které nastaví. Doma žádné podmínky nastavit nelze, proto to nelze hradit z veřejného pojištění,“ míní Šťastný
Článek byl zveřejněn dne 28. 3. 2012 na www.lidovky.cz a najdete jej zde.
Autorkou článku je Barbora Říhová, www.lidovky.cz.
Ústavní soud dnes rozhodl v případu matky, která se domáhala porušení svých práv v dlouholetém sporu o styk nezletilého syna s jeho biologickým otcem. Podle soudu došlo k porušení ústavně zakotveného práva na rodinný život a překročení mezí uplatňování státní moci. (Pokračování textu…)
Pověstné zrcadlo jednání české justice nastavil úterní verdikt Ústavního soudu (ÚS), který řešil vlekoucí se případ soudních tahanic o styk mezi nezletilým hochem a jeho otcem. Soudy dokázaly řešení tohoto problému natáhnout na více jak devět let. Ačkoliv bylo vytvořeno mnoho znaleckých posudků, justice zcela pomíjela, co si přeje samotný hoch.
Soudy se po letech projednávání zmohly jen na pokutu 20 tisíc korun pro matku hocha, která se prý podílela na vzájemném odcizení otce a syna. ÚS ale i tento verdikt zrušil a obecným soudům zle vyčinil za fatální selhání.
Podle matky, která v době sporu žila se synem už v nové rodině, došlo k odcizení už při prvních kontaktech mezi chlapcem a jeho biologickým otcem. Ty prý byly nepravidelné a syn se cítil zklamaný nezájmem svého otce, navíc se plně začlenil do nové rodiny, kam chtěl bezvýhradně patřit.
Matka upozorňovala, že do styku s otcem nemohla dítě i podle názoru odborníků nutit násilím. Přesto dostala od soudů pokutu, ty samé soudy přitom hocha vyslechly jen jednou, přičemž navíc odmítly připustit, že v té době sedmiletý chlapec může mít vlastní názor.
Černobílý pohled justice
„V rámci tohoto modelu se pak soudy omezily na prosté hledání viníka toho, že nezletilý odmítá kontakt s otcem, přičemž, po prokázání, že otec odmítání nezletilého nikterak nezavinil, zbyla v jejich uvažování, v až příliš zažitém černobílém modelu: zlý rodič x hodný rodič, jediná možnost, a to, že ‚vinu‘ nese matka, která na nezletilého dostatečně aktivně nepůsobila,“ konstatoval senát se soudkyní zpravodajkou Eliškou Wagnerovou.
ÚS upozornil, že po letech sporů je zřejmý absurdní výsledek v podobě pokuty, neboť pokud šlo jen obtížně vynutit styk u osmiletého dítěte, u šestnáctiletého mladého muže je to zcela nereálné.
Chlapec skončil v péči psychiatrů
„Neustálá snaha o vysvětlení rozporů ve znaleckých posudcích, které sami znalci označili vlastně za nerozporné, zadávání nových znaleckých posudků, které nakonec pro značný časový odstup nebyly použity, odmítání závěrů ošetřujícího psychologa hned v počátku řízení a setrvalé odmítání respektovat autonomii nezletilého nakonec vedly k tomu, že nezletilý skončil v péči psychiatrů,“ konstatovala Wagnerová.
Takové pochybení je zcela flagrantním porušením práv všech zúčastněných, tedy otce, matky a nezletilého a mělo za následek totální, a možná již nikdy nereparovatelné, odloučení otce a dítěte, jakož i zcela zásadní zásah do osobnostní integrity nezletilého,“ tepala soudy Wagnerová s tím, že verdikt nelze vnímat jako vítězství či prohru matky, když jediným výsledkem sporu je zničený vztah otce se synem v důsledku fatálního selhání justice.
Soudy hledaly za problémy manipulaci
Podle Ligy lidských práv, která se stala kolizním opatrovníkem hocha, je velice nebezpečnou úvahou postoj justice, že odmítá-li dítě jednoho rodiče, pak jde vždy o manipulaci rodičem druhým.
„Výše popsaný jednostranný vzorec, který české soudy velmi často aplikují, je ve většině životních situací nevhodný a soudy by se od něj měly odpoutat. Namísto toho, aby soud překonával vůli nezletilého, měl ji respektovat a snažit se rozvinout vztah nezletilého k otci vhodnějšími prostředky, než bylo uložení donucovací pokuty matce. S odstupem času se tak celé řízení jeví jako hledání viny v osobě matky či otce a sám nezletilý je jen nepodstatnou částí celého sporu,“ konstatoval zástupce Ligy.
Článek byl publikován dne 20. 3. 2012 na www.novinky.cz a najdete jej zde.
Autorem článku je Petr Kozelka, deník Právo.
České porodnice konečně naslouchají potřebám žen. Ministr zdravotnictví zřídil pracovní skupinu, jež se má zabývat možnými cestami, jak části žen, které chtějí rodit co možná nejpřirozeněji, či dokonce doma. Moderuje Lucie Vopálenská.
Rozhovor proběhl dne 15. 3. 2012 v Českém rozhlase 6 v pořadu Zaostřeno na občana, záznam si můžete pustit zde.
Ústavní soud včera z formálních důvodů zamítl stížnost ženy, která kritizovala stát za to, že jí nejasnou legislativou omezil ve volbě místa porodu. Se stížností se měla napřed obrátit na krajský soud. Ústavní soud přesto učinil výzvu, aby o porodech mimo porodnici byla vedena seriózní a odborná diskuse, která by vedla ke změně současné legislativy. O případu bude ještě rozhodovat Evropský soud pro lidská práva (ESLP) ve Štrasburku, na který se žena již obrátila. (Pokračování textu…)
Ústavní soud se vůbec poprvé zabýval stížností matky, která plánovaně porodila doma. Ačkoliv ji zamítl, odůvodnění kroku rozdělilo ústavní soudce. Stěžovatelka se mezitím obrátila na Evropský soud pro lidská práva.
Sedmadvacetiletá Šárka z Libereckého kraje loni v květnu porodila své druhé dítě plánovaně doma. U porodu ale nebyl nikdo, kdo by měl lékařské či zdravotnické vzdělání. Podle ženy proto, že v kraji není ani jedna porodní asistentka, která by měla oprávnění vést domácí porod. S prosbou o lékařkou péči pak neuspěla ani na úřadech či zdravotní pojišťovně.
Šárka se proto loni v červenci obrátila prostřednictvím právníka Ligy lidských práv na Ústavní soud (ÚS) a požadovala, aby ministerstvu zdravotnictví, krajskému úřadu a parlamentu zakázal pokračovat v „omezování volby žen ohledně místa porodu“.
ÚS její stížnost 28. února zamítl. V pondělí pak na svém webu vyvěsil odůvodnění svého rozhodnutí. V něm mimo jiné stojí, že stížnosti zamítl, protože žena ve svém kolečku stížnosti přeskočila krajský soud. „Tím nevyčerpala všechny opravné prostředky,“ řekl iDNES.cz vedoucí referátu vnějších vztahů ÚS Vlastimil Göttinger.
ÚS zároveň v odůvodnění vyzval, aby se v Česku vedla debata o plánovaných domácích porodech a aby legislativa zohlednila rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (ESLP). Ten před dvěma lety podpořil maďarskou stěžovatelku Annu Ternovszkou v tom, že jí dal zapravdu, že si žena může určit místo porodu a stát jí nemá právo kvůli tomu odpírat lékařskou péči.
„Ústavní soud závěrem vyzývá zúčastněné strany k zahájení seriózní a odborné debaty, jejímž výsledkem by měla být legislativní úprava, která by respektovala právo na soukromý život (…), při zohlednění všech kolidujících zájmů a základních práv jiných subjektů, zejména práva dítěte na život a ochranu zdraví,“ stojí v odůvodnění Ústavního soudu.
Jenže zatímco zastánci co největší volnosti pro výběr místa porodu se z této pasáže radují, u ÚS odůvodnění vzbudilo odpor. Ohradilo se proti němu devět ze čtrnácti soudkyň a soudců, kteří o věci rokovali. Ty se od odůvodnění distancovali s tím, že nejde o postoj ÚS, ale pouze soudkyně-zpravodajky Elišky Wagnerové.
„Podle mého názoru může hrozit, že v odůvodnění vyslovené názory budou vnějšími subjekty pokládány za názor pléna Ústavního soudu, což neodpovídá skutečnosti,“ píše ve svém stanovisku ústavní soudce Jan Musil. „V kontextu celého odůvodnění a v kontextu konkrétních skutkových okolností vyznívá tato argumentace jako jednoznačné přitakání, že návrh uplatněný stěžovatelkou je oprávněný,“ dodal Musil.
„Nemohu než považovat menšinou zvolený a přes nesouhlas výrazné většiny soudců prosazený postup a z něho resultující dvanáctistránkový text odůvodnění (…) za markantní projev soudního aktivismu, za nešťastný a těžko pro mne akceptovatelný odklon od respektu k takovým principům, jakými jsou postuláty dělby moci, zdrženlivosti a sebeomezení,“ píše ve stanovisku ústavní soudce Jiří Mucha.
„Mám za to, že není rozhodné, zda je domácí porod rizikovější o jedno, tři, pět, deset nebo patnáct procent, neboť už samotný fakt, že představuje ohrožení zdraví dítěte, jemuž se lze vyhnout, považuji za dostatečný důvod pro odmítnutí aktivní podpory domácích porodů ze strany státu,“ dodává soudkyně Michaela Židlická.
Ve Štrasburku už leží nejméně jedna stížnost
Podle Göttingera to bylo vůbec poprvé, kdy se ÚS zabýval stížností, která souvisela s tematikou plánovaných domácích porodů. „Zhruba před šesti lety se na ÚS obrátila porodní asistentka. V jejím případě ale šlo o stížnost, která souvisela s podnikání ve smyslu živnostenského práva a povolovacích procesů,“ řekl iDNES.cz Göttinger.
Ono poprvé se neodehrává jen na úrovni ÚS. V květnu loňského roku se právník Ligy lidských práv David Zahumenský v případu sedmadvacetileté Šárky obrátil na štrasburský ESLP. „Očekávali jsme, že stížnost u ÚS nebude úspěšná, proto jsme se rovnou obrátili na evropský soud,“ řekl iDNES.cz Zahumenský. „Nesouhlasíme s argumentací ÚS, že bychom měli podat žalobu na ochranu osobnosti proti parlamentu či Vládě ČR. Taková žaloba nikdy nebyla úspěšná. Nevydání legislativy není nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona o odpovědnosti státu,“ dodal Zahumenský.
Zahumenský odhaduje, že stížnost k ESLP je vůbec první nebo jedna z prvních, která miří z Česka do Štrasburku kvůli plánovaným domácím porodům. Lze očekávat, že nebude jediná. Podobný krok ve spolupráci s několika ženami nyní připravuje i právnička Adéla Hořejší.
V Česku nemá kdo vést domácí porody
Stížností matek k úřadům a soudům v posledních letech přibývá. České zákony sice ženám nezakazují rodit doma, v praxi to ovšem nyní není možné. Nemocnice podle svých slov nemohou poskytovat ženám řádnou lékařskou péči při porodu doma. A několik porodních asistentek, které domácí porody vedly ještě před pár lety, pozbylo oprávnění kvůli přesunu svého bydliště a působiště.
„Nevím o žádné, která by v současné době takovou registraci měla,“ řekla iDNES.cz před časem Kateřina Hájková Klíčová. Ta stojí v čele Unie porodních asistentek, jež sdružuje asistentky patřící mezi zastánkyněmi plánovaných domácích porodů.
Ministerstvo zdravotnictví již avizovalo, že vznikne patnáctičlenná pracovní skupina, která bude hledat podmínky, za jakých by domácí porody v Česku mohly probíhat. Česká lékařská komora, neonatologové a porodníci ale nedávno zopakovali striktní stanovisko, že plánované domácí porody jsou mimo poznatky vědy a tedy nežádoucí.
Článek byl publikován dne 13. 3. 2012 na zpravy.idnes.cz a najdete jej zde.
Autorkou článku je Hana Válková, zpravy.idnes.cz.