Pátek, 14. září 2012Aktuality
Liga se přidala k otevřenému dopisu organizace Lumos adresovanému prezidentu Klausovi jako reakci na jeho středeční veto novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí.
AKTUALIZACE – k dopisu už se přihlásilo přes 150 lidí a 35 organizací – aktuální verzi dopisu najdete zde.
Znění dopisu:
Vážený pane prezidente,
Rádi bychom reagovali na důvody Vašeho zamítnutí novely zákona o sociálně právní ochraně dětí.
Uvádíte, že „novela byla přijata pod tlakem mezinárodních institucí: Úřadu vysoké komisařky OSN pro lidská práva, Dětského fondu OSN a Evropské komise. Tyto instituce kritizovaly Českou republiku za velký počet dětí umístěných v ústavních zařízeních a malý počet dětí v pěstounské péči, resp. začaly prosazovat jako svůj politický program, aby žádné dítě mladší tří let nebylo umístěno v ústavní péči.“
Není pravda, že přijetí novely je primárně výsledkem tlaku, či jakéhosi politického programu mezinárodních institucí, jak se snažíte naznačit. Novela vznikla na prvním místě jako reakce na dlouhodobé volání lidí z praxe po podobném zákonu v České republice.
Na tvorbě novely se podílely a její přijetí podporují desítky organizací a odborníků s dlouholetými zkušenostmi v oblasti sociální práce s ohroženými dětmi a rodinami i se zajišťováním přípravy, výběru a doprovázení pěstounů.
Dále uvádíte: „Moje obavy vyvolává nově stanovená a velmi široce a vágně vymezená povinnost obecních úřadů obcí s rozšířenou působností pravidelně vyhodnocovat situaci všech dětí a rodin a posuzovat, zda nepotřebují nějakou formu sociálně-právní ochrany (§ 10 odst. 3 novelizovaného zákona). To povede – zejména ve spojení s úřednickým alibismem a byrokracií – ke stále většímu zasahování veřejných institucí do soukromí rodin a ke stále většímu tlaku na rodiče, jak a co mají vštěpovat svým dětem. Děti ale nejsou veřejným statkem, nejsou „majetkem“ společnosti – kromě toho, že jsou především samy sebou, jsou dětmi svých rodičů. Nový zákon neobsahuje žádné pojistky proti libovůli úředníků při posuzování toho, zda rodiče vychovávají své děti správně, a hrozí tedy, že státní zásahy do výchovy dětí, které mají být jen zcela výjimečnou záležitostí mající své oprávnění pouze v extrémních situacích, se stanou běžnou praxí s výhledem, že rodiče – stejně jako pěstouni – začnou být vnímáni jako státu podřízení vychovatelé. Takový pohled nemohu přijmout.
Vaše interpretace změn, které přinese novela v oblasti práce orgánů sociálně právní ochraně dětí, je zcela mylná. Novela nedává prostor pro libovůli úředníků. Ale právě naopak je značně omezuje a ztěžuje možnost svévolně zasahovat do rodin takovým způsobem, jak je to možné dnes.
V současnosti se nemusí úředníci řídit žádnými závaznými pravidly při posuzování, zda může dítě zůstat v rodině, nebo musí být z rodiny odebráno, takže ve stejné situaci jeden usoudí, že dítě může být v rodině ponecháno, zatímco druhý dojde k závěru, že je nutné jeho odebrání z rodiny. Novela zavádí povinnost při posuzování situace rodiny a rozhodování o odebrání dítěte vyhodnotit potřeby i silné stránky dítěte, vztahy rodičů a dítěte, kompetence rodičů k výchově, potřeby i zdroje rodiny, zdroje a služby v okolí rodiny atd. Dále novela zavádí standardy kvality jako nástroj pro zvyšování a kontrolu kvality práce těchto úřadů.
Dále uvádíte: „Plánovaná profesionalizace pěstounské péče tyto mé obavy potvrzuje a dále prohlubuje. Novela vnímá pěstounskou péči nikoliv jako poslání, ale jako zaměstnání. Hlavní motivací pěstounů napříště už nemá být jejich zájem o děti, jejich altruismus a soucit s dětmi, které nemají vlastní rodinu, ale motivace finanční. Protože ti, kteří skutečně stojí o to pomáhat opuštěným dětem, to dělají již dnes. Z profesionálního prostředí dětských ústavů tak budeme vytlačovat děti do opatrování lidem, kteří se jako pěstouni zaregistrují z čistě zištných důvodů.“
Toto je opět zcela mylná interpretace změn, které novela přinese. Přijetí novely nezvyšuje riziko, že se někdo stane pěstounem čistě ze zištných důvodů, ale právě naopak toto riziko, oproti dnešku, snižuje.
Zájemci o pěstounskou péči budou procházet procesem náročného prověřování a přípravy. Během této doby odborníci posoudí motivaci zájemců, jejich schopnost sebereflexe, ochotu se vzdělávat a schopnosti poskytovat kvalitní péči. Pěstounem se bude moci stát jen člověk osobnostně zralý, ochotný spolupracovat s odborníky, přistupovat k dětem s citlivostí a porozuměním pro jejich potřeby. Stávající i nové pěstouny nově novela zavazuje k plnění povinností ve vztahu k přijatému dítěti dle jeho individuálního plánu ochrany.
Lidé, kteří mají k pěstounství jen finanční motivaci, zkrátka nebudou schváleni.
Dále uvádíte: „Za zvlášť extrémní projev tohoto trendu považuji pěstounskou péči na dobu určitou: v jejím důsledku děti budou střídat rodiny, stále znovu a znovu si budou zvykat na nové pěstouny, na nové prostředí a na nové kamarády. Takový osud je krutější než ústavní výchova v relativně stabilním prostředí a je v příkrém rozporu s proklamovaným účelem zákona a se zájmy dětí.“
To, že se děti budou muset stěhovat z rodiny do rodiny a zvykat si na nové pěstouny je ničím nepodložený mýtus. Často se hovoří o tom, že například ve Velké Británii často prochází děti velmi mnoha (pěti, osmi…) pěstounskými rodinami. Toto tvrzení je lživé. Podle výzkumů z Velké Británie tam dochází k selhání pěstounské péče, kdy je dítě nuceno stěhovat se z jedné rodiny do druhé, pouze v případě přibližně 7% dětí, které byly umístěny do 5 let věku (a byly sledovány až dalších 15 let). Naopak výzkumy ukazují, že více než třetina z dětí umísťovaných do kojeneckých ústavů již stihla za svůj krátký život (většině z nich je do 3 let) zažít umístění ve dvou a více různých ústavech. A i pokud zůstanou děti v jednom ústavu, neznamená to stabilní prostředí – střídají se směny, v některých ústavech jsou děti přesouvány mezi skupinami, někteří zaměstnanci odcházejí apod. Stabilita ústavní péče pro dítě je tedy pouze zdánlivá.
Novela nezvýší riziko, že se budou děti stěhovat z rodiny do rodiny kvůli selhání pěstounské péče, ale naopak ho sníží, protože poskytne lepší podmínky pro pěstouny, jejich podporu a doprovázení.
Pěstounská péče na přechodnou dobu, kterou novela nově upravuje, není nevyzkoušenou a nebezpečnou novinkou. Jako alternativa umísťování dětí do ústavní péče se osvědčila v sousedních a kulturně blízkých zemích jako Rakousko, Německo, Polsko, či Slovensko. Hojně využívaná je například i v Norsku či Švédsku, nejvyspělejších sociálních státech na světě s vysoce kvalitním systémem péče o ohrožené děti. A máme s ní již i první dobré zkušenosti z České republiky. Např. ve Středočeském kraji pěstouni na přechodnou dobu úspěšně pečovali o 8 novorozenců, které poté úspěšně předali do adoptivních rodin. Také v dalších krajích již pěstouni na přechodnou dobu pečují o děti, i staršího věku, které by jinak musely žít mimo rodinu.
Dále uvádíte: “Děti nejsou zboží a tento zákon na to málo pamatuje. Zcela specifickou podkapitolou problematiky novely jsou obavy laické i odborné veřejnosti z rušení kojeneckých ústavů. Takové obavy spojené se zásadním nesouhlasem vyjádřila již před časem například i Česká lékařská komora, Česká pediatrická společnost, Společnost sociální pediatrie při České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně a další odborné instituce. Přestože výsledná podoba zákona oproti původní verzi již neobsahuje výslovnou zmínku o tom, že by se kojenecké ústavy měly v budoucnosti rušit, nikdo nerozptýlil obavy z toho, že právě k tomu zákon směřuje. … Není možné dosáhnout stavu, že vůbec žádné dítě nebude v ústavu. Některé děti, nebudou-li v ústavu, budou v lepším případě v nemocnicích, v horším budou na ulici nebo mrtvé.”
To, že děti budou končit na ulicích nebo mrtvé je trošku přehnané tvrzení a mimo to, neuvádíte žádné zdůvodnění, proč by tomu tak mělo být. Důsledkem přijetí novely bude to, že díky lepší práci s biologickými rodinami dětí, nebude třeba odebírat z rodin tolik dětí jako dnes a díky lepším podmínkám pro pěstouny se podaří nalézt pro více opuštěných dětí náhradní rodiny. Což je výsledek, který je jednoznačně v zájmu dětí. O rušení ústavů rozhodují jejich zřizovatelé, jimiž jsou kraje a ministerstva. Novela je k tomu nijak netlačí. Pokud bude docházet k rušení některých ústavů, bude tomu jen v momentě, kdy jejich kapacity nebudou třeba, děti budou ve svých, či náhradních rodinách, a nebo pro ně bude místo v jiných ústavech, ale rodinného typu.
Co se týče odborných institucí, které vyjádřily obavy z rušení kojeneckých ústavů. Odborná stanoviska České lékařské komory a České pediatrické společnost byla založena převážně na stejných nijak nepodložených obavách z rušení kojeneckých ústavů a jeho důsledků, jaké máte Vy. Ani neobsahovala žádné výtky k novele zákona o sociálně právní ochraně dětí.
Bez zajímavosti není ani skutečnost, že Česká lékařská komora a Česká pediatrická společnost vydaly svá stanoviska na základě doporučení Společnosti sociální pediatrie při České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, což je odborná společnost složená z osmi členů, šest z nichž jsou ředitelé kojeneckých ústavů.
Naopak řada odborníků a odborných institucí v oblasti sociálně právní ochrany dětí novelu podporuje. Novela vychází z poznatků z výzkumů provedených výzkumným ústavem práce a sociálních věcí, názorů odborníků z kateder sociální práce na Masarykově Univerzitě, Karlově Univerzitě a dalších univerzit o tom, jakými metodami by měly postupovat orgány sociálně právní ochrany dětí. Novelu podporuje řada předních českých psychologů.
Dále uvádíte: “Není pravdou, že hlavní důvody pro umístění dětí v kojeneckých ústavech jsou důvody sociální, naopak, převažují důvody zdravotní a zdravotně – sociální: podle údajů, které mám k dispozici, to bylo v roce 2010 55 % všech umístění. “
Podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky jsou hlavním důvodem umístění dětí do kojeneckých ústavů zdravotní důvody v 36% případů, v 46% případů se jedná o důvody sociální a v 18% o důvody zdravotně sociální, kdy jde mnohdy o případy, kdy má rodina se sociálními problémy obtíže pečovat o dítě s takovými zdravotními problémy, o které by se běžná rodina bez sociálních problémů dokázala postarat, takže mnohdy jde taktéž o v podstatě sociální důvody. Sociální důvody tedy skutečně převažují. Což platí i podle řady jiných výzkumů provedených v různých krajích České republiky.
Dále uvádíte: “Není pravdou ani to, že by kojenecké ústavy a dětská centra byly jakýmisi odkladišti dětí poskytujícími jen mizernou péči. Opak je pravdou, protože i tyto zařízení jdou s dobou a modernizují se.”
Nepochybujeme o tom, že se kojenecké ústavy snaží dělat v rámci svých možností maximum pro blaho dětí.
Problém je v tom, že ústavní péče ze své podstaty nemůže dětem poskytnout to, co péče v rodině.
Jak ukazují mnohé psychologické výzkumy, pro nejmenší děti je velmi potřebné navázat pevnou vazbu ke stálé pečující osobě – obvykle matce. Tato osoba je pak dítěti k dispozici a reaguje na jeho potřeby individuálním způsobem. Děti v kojeneckých ústavech tuto možnost – navzdory často obětavému personálu – nemají. Sestřičky mají vždy na starosti zároveň více dětí a navíc se střídají na směny. Dítě tak večer uspává jiná osoba, než která k němu přijde ráno po probuzení. Dítě nevídá sestřičku při běžných činnostech, jaké se odehrávají v rodině, nemůže si tak vytvářet rodinné modely přirozeně – pozorováním a nápodobou – jako tomu je, když díte v rodině vyrůstá.
Negativní dopady ústavní péče na děti do 3 let popisuje mnoho českých i zahraničních výzkumů. Z českých například výzkumy světově uznávaného dětského psychologa profesora Zdeňka Matějčka.
Nehledě na to, že potenciál odborníků v současnosti pracujících v kojeneckých a jiných ústavech rozhodně nepřijde v případě omezování ústavní péče nazmar, ale právě naopak bude využit lépe než dosud při práci v terénu blíže k dětem a celým rodinám – vlastním i náhradním.
Dále uvádíte: “Námezdní pěstounská péče sníží počet dětí vhodných k osvojení. Placené pěstounství na jedné straně a osvojování dětí na druhé fungují jako spojené nádoby. Tuto zkušenost udělalo např. Spojené království, které má na jedné straně jeden z nejpropracovanějších systémů hrazené pěstounské péče, na straně druhé tam je osvojováno jen minimum dětí. Je to logické, adopce vyžaduje přípravu dítěte a námezdní pěstounská péče takovou přípravu fakticky neumožňuje.”
Označení “námezdní pěstounská péče” považujeme za hanlivé a projev neúcty k pěstounským rodinám, které toho docela hodně obětují v současném systému pro blaho opuštěných dětí.
V krizových situacích, kdy je třeba pro dítě rychle najít umístění mimo jeho rodinu a dítě je rychle umístěno do pěstounské péče na přechodnou dobu, nemůže být dítě na tento přesun zevrubně připraveno. To je logické. Ale úplně stejně nemůže být a není dítě připraveno na umístění do kojeneckého ústavu ve stejných případech, kdy je dítě potřeba mimo rodinu umístit. Novela tedy v této oblasti nepřináší žádné negativní změny. Pokud přináší nějakou změnu, tak je to změna pozitivní, protože umožní, aby nebyly děti, které jsou již traumatizované odebráním z jejich rodin, dále traumatizovány umísťováním do ústavní péče, která ze své podstaty nemůže naplnit všechny jejich potřeby, jak bylo popsáno výše, ale do milujícího prostředí rodiny poskytující pěstounskou péči na přechodnou dobu.
Dále uvádíte: “Pokud dnes mezinárodní instituce kritizují české kojenecké ústavy, dětská centra a babyboxy, měly by vzít v úvahu i to, že Česká republika vždy patřila a stále patří k zemím se špičkovou dětskou zdravotní péčí a s nejnižší dětskou úmrtností na světě, a měly by se zamyslet i nad možností, že existence českých kojeneckých ústavů neznamená zaostalost, ale naopak náskok České republiky před ostatními zeměmi.”
Šestnáct různých zemích světa má nižší dětskou úmrtnost než Česká republika, přičemž v těchto zemích je výrazně méně dětí do tří let umísťováno do ústavů jako jsou kojenecké ústavy v ČR. Není třeba se obávat, že dojde k ohrožení dobrých výsledků České republiky v oblasti zdraví dětí v případě rozšíření pěstounské péče na úkor péče ústavní.
Uzavíráte tvrzením, že „tento zákon je bezcitný a surový.“
Pokud je něco bezcitného a surového, tak je to současný stav. Přijetí novely zákona o sociálně právní ochraně dětí by dalo šanci na lepší dětství, ale i budoucnost tisícům ohrožených dětí v České republice. Projevem bezcitnosti a surovosti není přijetí tohoto zákona, ale naopak jeho zamítnutí.
Za tímto dopisem stojí a novelu zákona o sociálně právní ochraně podporují:
Organizace
Organizace Lumos
Liga lidských práv
Jednotlivci
Mgr. Jan Klusáček, Katedra veřejné a sociální politiky, Fakulta sociálních věd, Univerzity Karlovy
Kateřina Gabrielová MSc., Filozofická fakulta – politologie, Univerzita Hradec Králové
Mgr. Alena Svobodová, sociální pracovnice
Mgr. Jindřich Racek, sociální pracovník
Ing. Petra Kačírková, ředitelka organizace Lumos Česká republika
Čtvrtek, 13. září 2012Zprávy z médií
Divočák na střelnici, netvor s IQ prasete a jiné příběhy českých „pomlouvačů“
Typickým „pomlouvačem“ je vysokoškolsky vzdělaný muž nad 50 let. Paragraf pomluvy proti svým kritikům nejčastěji využívají úředníci, soudci, policisté a politici.
Ministr vnitra Jan Kubice před 14 dny odvolal policejního prezidenta. Využil toho, že Petr Lessy byl obviněn z pomluvy kolegy policisty. Lessyho pomluva i reakce na ni jsou typičtější, než by se mohlo zdát. (Pokračování textu…)
Pondělí, 10. září 2012Zprávy z médií
Nejvyšší soud (NS) odmítl dovolání prezidentky Unie porodních asistentek Ivany Königsmarkové. Podmíněný trest za údajné chyby při vedení porodu tak definitivně platí. Novorozenec měl po porodu vážně poškozené zdraví, nakonec zemřel. Pražské soudy uložily Königsmarkové za nedbalostní ublížení na zdraví s následkem smrti dvouletý trest s pětiletou zkušební dobou. Nejvyšší soud verdikt potvrdil, řekl ČTK bez dalších podrobností mluvčí soudu Petr Knötig.
„Nejvyšší soud se nevypořádal s mými námitkami, určitě se obrátím se stížností na Ústavní soud,“ sdělila ČTK Königsmarková. Vinu v celém procesu popírala. Soudy jí uložily také zákaz výkonu povolání porodní asistentky na pět let. Zdravotní pojišťovně musí uhradit výdaje na léčbu dítěte zhruba 2,7 milionu korun.
Königsmarková podle soudů v červenci 2009 v Praze 3 neoprávněně vedla komplikovaný domácí porod. Dostatečně se neinformovala o předchozích porodech rodičky, při kterých se objevily komplikace. Sama pak přehlížela problémy, které žena před porodem i při něm měla, a neposlala ji do nemocnice. Zároveň podle verdiktu neměla dostatečné zázemí na to, aby sama komplikovaný porod provedla.
Dítě se při porodu začalo dusit a vdechlo zkalenou plodovou vodu. Žena poté podle soudů neprovedla řádnou resuscitaci. Novorozenec skončil s těžce poškozeným mozkem. Dítě přežívalo na přístrojích 20 měsíců, potom zemřelo. Klíčovým důkazem v kauze byl znalecký posudek. Königsmarková podle expertizy při porodu nepoznala, že ho už dál nemůže vést porodní asistentka, ale je nutný zásah lékaře.
Königsmarková při procesu opakovaně uvedla, že podle svého úsudku nechybovala. Do chvíle, kdy se dítě narodilo, prý nic nenasvědčovalo tomu, že nastanou komplikace. U ženy při prohlídkách zaznamenala pouze vyšší tlak. Advokát Königsmarkové dříve uvedl, že jeho klientka bere vždy jen nerizikové rodičky. Matka chlapce jí prý o svých předchozích problémech neřekla.
Königsmarkové se v minulosti zastala například Liga lidských práv, která spojila její stíhání s „nepřátelským postojem ministerstva zdravotnictví k porodním alternativám“. Také prvostupňový Obvodní soud pro Prahu 3 připustil, že gynekologická a porodnická společnost, ministerstvo zdravotnictví a nemocnice nemají příliš vůli spolupracovat s porodními asistentkami. Nejsou schopni najít s nimi kompromisní řešení ohledně domácích porodů.
Zprávu vydala Česká tisková kancelář dne 10. září 2012.
Čtvrtek, 6. září 2012Aktuality
Předseda Ligy lidských práv David Zahumenský byl rozhodnutím vlády jmenován členem Rady vlády pro nestátní neziskové organizace. Prvního jednání rady se zúčastní 9. října 2012.
„Beru jako čest, že mohu zkušenosti, které jsem získal při práci v Lize, zúročit v rámci členství v tomto poradním orgánu vlády. Mým cílem je především podporovat rozvoj občanské společnosti, aby lidské snaze o angažovanost ve věcech veřejných a pomoc ostatním nebyly stavěny do cesty zbytečné administrativní a jiné bariéry,“ řekl ke svému jmenování David Zahumenský.
Pondělí, 3. září 2012Tiskové zprávy
V procesu transformace sociálních služeb, by si Česká republika mohla vzít příklad z Finska, kde se změnami začali už na počátku devadesátých let. Tamní podpora státu dává klientům sociálních služeb možnost značného výběru. České odborníky na návštěvě ve Finsku nejvíce zaujal tzv. Job coach – profesionální asistent, který pomáhá lidem s postižením hledat zaměstnání.
Klient si tedy může vybrat, zda například využije služeb města, aby mu pomohlo připravit se a následně najít stálé zaměstnání nebo obdobnou spolupráci naváže s jinou organizací, jejíž služby město nakupuje. Ve všech případech jim v tom pomáhá tzv. Job coach, tedy asistent školený pro tuto činnost.
„Podpora Job coache provází člověka s postižením v různých životních situacích. Často začíná již během studií, kdy student získává první pracovní zkušenosti a následuje i v dalších fázích přípravy na zaměstnávání nebo i při samotné práci,“ uvedl právník Ligy lidských práv Petr Hanslian.
Finské nevládní organizace pomáhají místním orgánům a poskytují informace o všech aspektech zaměstnávání. Touto činností nejen pomáhají k zapojení pracovníků s postižením na trh práce, ale také často vyrovnávají rozdíly mezi jednotlivými finskými regiony.
Jak funguje proces transformace sociálních služeb v zahraničí, se odborníci vydali zkoumat také do Anglie a do Nizozemí. Prvním krokem bylo vytvoření analýzy porovnávající zahraniční právní úpravy a podmínky v Česku. Nabyté zkušenosti poté představí na 14 workshopech a společně se zřizovateli a pracovníky ústavů se pokusí najít vhodný nástroj pro zlepšení zaměstnávání lidí se zdravotním postižením.
Bližší informace poskytne:
Petr Hanslian, právník Ligy lidských práv, e-mail: phanslian@llp.cz
Denisa Slašťanová, právnička Ligy lidských práv, e-mail: dslastanova@llp.cz
Pracovní cesta se uskutečnila jako součást projektu „Nástroje pro zaměstnávání lidí s postižením v době transformace ústavů“ realizovaného v rámci Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost, financovaného z ESF a státního rozpočtu České republiky.
Čtvrtek, 30. srpna 2012Tiskové zprávy
Nevládní organizace ProPolice/Otevřená společnost, o.p.s. a Liga lidských práv vyzývají odpovědné činitele, aby neprodleně informovali veřejnost o detailech obvinění Petra Lessy a vyvrátili tak spekulace o jeho účelovosti.
Osvětlení detailů včerejšího vyústění dlouhodobého sporu mezi dvěma nejvyššími garanty transparentnosti policie Janem Kubice a Petrem Lessy je otázkou veřejného zájmu. Žádáme proto odpovědné představitele Městského státního zastupitelství v Praze (MSZ), Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) a Ministerstva vnitra ČR (MVČR), aby se zasadili o co nejrychlejší a nejdetailnější informování veřejnosti o konkrétní podobě trestných činů, jichž se měl policejní prezident dopustit.
„Pokud se ministr vnitra rozhodl k takto razantnímu kroku, musí být jeho důvody naprosto nerozporné. Seznámení veřejnosti s detaily údajné trestné činnosti bývalého policejního prezidenta by proto nemělo jakkoli ohrožovat další postup justičních orgánů. Naopak, jejich osvětlení může přispět k rozptýlení podezření z účelovosti obvinění Petra Lessy“, uvedl Michal Tošovský z ProPolice/Otevřené společnosti, o.p.s.
Jan Kubice odvolal a propustil ze služebního poměru policejního prezidenta poté, co mu bylo doručeno obvinění z trestných činů pomluvy a zneužití pravomoci úřední osoby. Podle Kubice se tím naplnil zákonem daný důvod k propuštění, neboť Lessy měl porušit služební slib „tím, že se dopustil zavrženíhodného jednání, které má znaky trestného činu a je způsobilé ohrozit dobrou pověst bezpečnostního sboru“ (§42, odst.1, písm. d/ zákona 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů). Transparentní a rychlé řešení protizákonného jednání policistů je nezbytnou podmínkou důvěry k policii ze strany veřejnosti. Rychlý postup ministra vnitra byl odůvodněn mimo jiné tím, že se jedná o naprosto bezprecedentní situaci, kterou musel po nahlédnutí do spisového materiálu bezprostředně řešit (včetně jmenování Martina Červíčka novým policejním prezidentem). Tato snaha předejít zbytečnému podlomení důvěry veřejnosti je však výrazně oslabena velmi vágním popisem trestné činnosti, jíž se měl policejní prezident dopustit.
Jan Kubice v uplynulém roce vedl několik kázeňských řízení s policejním prezidentem a podal na něj několik podnětů GIBS. Četnost těchto kroků je, obzvláště s ohledem na dlouhotrvající spor mezi Petrem Lessy a Janem Kubice, velmi nezvyklá.
„Máme zkušenosti s případy, kdy právě obvinění z pomluvy posloužilo k diskreditaci či odstavení oponentů v různých sporech. Velmi bychom proto uvítali, kdyby byl případ rychle a detailně osvětlen a toto podezření tak bylo vyvráceno“, říká právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota.
„Trestný čin pomluvy je jednou ze skutkových podstat, proti které opakovaně vystupují mezinárodní organizace, které se zabývají ochranou lidských práv. Oběť difamace má totiž k dispozici žalobu na ochranu osobnosti a ta by jí měla pomoci k tomu, aby se domohla solidního odškodnění. Trestní právo by mělo mít v právním státě roli krajního prostředku a trestání pomluvy je snadno zneužitelné k zastrašování kritiků nebo oznamovatelů nekalých praktik“, dodává předseda Ligy lidských práv David Zahumenský.
Více informací poskytnou:
Michal Tošovský, ProPolice/Otevřená společnost, o.p.s., tel. 602 306 123
Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv, tel. 777 893 871
Přečtěte si také komentář naší právničky Zuzany Candigliota k praktikám šéfa generální inspekce Ivana Bílka, který takto účelově nesesadil nepohodlného policejního funkcionáře poprvé.
Čtvrtek, 12. července 2012Zprávy z médií
Transformace sociálních služeb se podle Ligy lidských práv neobejde bez spolupráce všech zainteresovaných subjektů, včetně škol, zaměstnavatelů a místních úřadů. Jen ta zajistí větší uplatnění lidí se zdravotním postižením na volném pracovním trhu.
Právě probíhající transformace sociálních služeb se neobejde bez spolupráce všech zainteresovaných subjektů. Podle Ligy lidských práv to dokazují příklady z evropských zemí, v nichž transformace začala již před mnoha lety. Jednou z nich je například Nizozemí, s jehož systémem sociálních služeb se čeští odborníci seznámili na konci června.
„Efektivní komunikace mezi organizacemi zaměstnavatelů a chráněnými dílnami poskytuje zaměstnancům nejenom lepší vyhlídky na získání pracovního místa, ale zároveň je na budoucí povolání dokáže připravit a pomoci jim přechod na volný pracovní trh zvládnout,“ uvedl právník Ligy lidských práv Petr Hanslian, který se cesty do Nizozemí zúčastnil.
V Holandsku, kde proces transformace sociálních služeb stále probíhá, je podle něj kladen velký důraz na získávání pracovních zkušeností ještě před nástupem na samotné pracovní místo, a to například formou stáží. Ty přitom začínají už ve škole u mladých žáků. Podle Ligy lidských práv se však uplatňují také na chráněných pracovištích, které tak nejsou poslední zastávkou pro znevýhodněného pracovníka, ale naopak jakýmsi tréninkem pro budoucí povolání.
Holanďané kladou podle Hansliana současně velký důraz na poskytnutí přesně takové odborné pomoci, kterou klient sociální péče potřebuje a chce. To se však dle jeho slov v daném prostředí projevuje tak, že ústavy nejen dále existují, nýbrž jsou také velmi striktně rozděleny podle diagnóz. Vzniká zde tedy segregace v segregaci.
Podle právničky Ligy lidských práv Denisy Slašťanová je nepochybné, že by služby měly být poskytovány v určité kvalitě. „Ale nemělo by to být na úkor společenské diverzity a možnosti, aby byl každý součástí komunity,“ dodává Slašťanová.
Jak funguje proces transformace sociálních služeb v zahraničí, se odborníci vydali zkoumat také do Anglie a v budoucnu navštíví ještě Finsko. Nabyté zkušenosti poté plánují aplikovat v České republice.
Prvním krokem bylo vytvoření analýzy porovnávající zahraniční právní úpravy a podmínky v České republice. Následovat bude řada odborných školení pro zřizovatele a pracovníky ústavů a vypracování metodiky, která by měla nabídnout nástroj pro zlepšení zaměstnávání lidí se zdravotním postižením a možnosti jeho aplikace na české prostředí.
Zprávu vydal Deník Referendum 11. července 2012, autorem článku je Vratislav Dostál.
Středa, 11. července 2012Zprávy z médií
Práva pacientů představují v posledních letech oblast práva, které doznává velkých změn. S předsedou Ligy lidských práv Davidem Zahumenským podruhé, tentokrát na téma práv pacientů.Samotný přístup pacientů k léčbě se pomalu přesouvá k chápání poskytování zdravotnické péče jakožto placené služby, ať již formou odvádění zdravotnického pojištění, nebo diskusí kolem tzv. „nadstandartu“.
Dobrý den. V minulém rozhovoru jsme si z hlediska bezplatného právního poradenství představili Ligu lidských práv. Avšak jeden z vašich velkých projektů je projekt s názvem „férová nemocnice“ O co konkrétně jde?
V rámci projektu Férová nemocnice informujeme o právech pacientů, vydáváme publikace, nabízíme bezplatnou právní pomoc a zastupování, školíme lékaře a zdravotnický personál a připomínkujeme legislativu.
Obrací se na tento projekt velké množství dotazů z řad běžných občanů?
Určitě ano. Jen v roce 2011 navštívilo internetové stránky www.ferovanemocnice.cz 118 000 lidí a naši právníci bezplatně zodpověděli stovky dotazů prostřednictvím online poradny a další stovky dotazů telefonicky nebo e-mailem.
Všimnul jsem si, že v rámci webových stránek projektu „férová nemocnice“ poskytujete kompletní poradenství ze všech oblastí medicínského práva, proč jste se zaměřili právě na tuto oblast?
Medicínské právo je oblast, která se někdy dotýká každého z nás. Zároveň je to dosud oblast práva poměrně nerozvinutá, legislativa donedávna celou řadu problémů výslovně neřešila a lidé tak byli v nejistotě, ohledně toho, na co mají právo. Proto jsme se rozhodli vytvořit stránky Férová nemocnice a pomoci lidem zorientovat se ve zdravotnickém právu. Na webový portál jsme navázali také praktickým manuálem pro pacienty a nedávno jsme vydali také manuál pro pediatry.
Představte prosím taktéž formu mediace, kterou doporučujete v rámci tohoto projektu.
Mediace je způsob řešení sporu. Využívá neutrální stranu – mediátora – k usnadnění hledání výsledku uspokojivého pro obě strany. Její výhodou oproti soudnímu řízení je zejména rychlost a skutečnost, že vedení zdravotnického zařízení může lépe obeznámit s případnými nedostatky fungování zdravotnické péče na svých odděleních a získat tak levně cennou informaci.
Mediace je v českých podmínkách zatím stále poněkud nová, o čemž svědčí i fakt, že když si do knihkupectví půjdete koupit knihu o mediaci, mnohdy musíte hledat v oddělení „meditace“ nebo „média“, přestože tyto pojmy s mediací nemají nic společného. Abychom mediaci přiblížili české praxi, vydali jsme s kolegyní v roce 2010 stručný manuál „Jak se dohodnout bez soudu – mediace jako prostředek řešení sporů ve zdravotnictví“, který je zdarma dostupný na našich stránkách.
S jakými výsledky probíhá u vás prozatím mediace?
Především zdravotnická zařízení bohužel nejsou mediaci zatím příliš nakloněna. Důvodů je několik, jedním z nich je také to, že na základě pojistných smluv, ze kterých je odpovědnost nemocnic kryta, pojišťovny obvykle vyžadují soudní rozhodnutí a mimosoudní dohodě nejsou příliš nakloněny.
Poskytujete i v rámci tohoto projektu bezplatné právní zastoupení nebo konzultace zdarma?
Naše kapacity nám bohužel neumožňují, abychom většině z těch, kdo se na nás obrátí, pomohli jinak než základní konzultací. Proto se lidi snažíme nasměrovat, kde mohou získat další právní pomoc. Zastoupení můžeme zajistit jen v několika málo vybraných případech.
Pomáháte taktéž klientům v soudních sporech se zdravotnickými zařízeními?
Ano, jsou případy, kdy dokonce i převezmeme právní zastoupení. Snažíme se zde vybírat především případy, které podle našeho názoru mohou rozvinout judikaturu nebo u kterých je přítomen výrazný lidskoprávní rozměr, jako tomu bylo například ve věcech protiprávních sterilizací romských žen.
Ve stručnosti, poraďte našim čtenářům jak by měli postupovat, pokud se cítí být poškozeni na svých právech zdravotnickým zařízením, či lékařem. Mohou se s dotazy obrátit přímo na vás?
V prvé řadě vždy zdůrazňujeme, že pokud se člověk cítí poškozen na svých právech, měl by se snažit to se zdravotníky osobně řešit. Ptát se, požadovat vysvětlení a podobně. Pokud to nikam nevede, může poškozený pacient podat stížnost vedoucímu zdravotnického zařízení, případně také České lékařské komoře nebo zřizovateli zdravotnického zařízení (vzory stížností najdete na našich stránkách). V závažnějších případech je možné se obrátit také s žalobou k soudu, což ale bez konzultace s právníkem nedoporučujeme.
Kdokoli se na Ligu lidských práv může s dotazem obrátit, vždy se snažíme poskytnout alespoň základní konzultaci.
Závěrem bych vás poprosil o možné kontakty nebo webové stránky, které byste našim čtenářům s ohledem na náš rozhovor doporučil.
Online poradna na našich stránkách www.ferovanemocnice.cz je z technických důvodů bohužel dočasně mimo provoz, čtenáři ale mají možnost poslat svůj dotaz také e-mailem na adresuporadna@ferovanemocnice.cz nebo zkontaktovat kancelář Ligy lidských práv na telefonu 545 210 446.
Zprávu vydal server Finance.cz 10. července 2012, autorem článku je Zbyněk Drobiš.
Středa, 11. července 2012Tiskové zprávy
Transformace sociálních služeb, kterou Česká republika v současné době prochází, se neobejde bez spolupráce všech zainteresovaných subjektů, včetně škol, zaměstnavatelů a místních úřadů. Jen ta zajistí větší uplatnění lidí se zdravotním postižením na volném pracovním trhu. Dokazují to příklady z evropských zemí, v nichž transformace začala již před mnoha lety. Jednou z nich je i Nizozemí, s jehož systémem sociálních služeb se čeští odborníci seznámili na konci června.
„Efektivní komunikace mezi organizacemi zaměstnavatelů a chráněnými dílnami poskytuje zaměstnancům nejenom lepší vyhlídky na získání pracovního místa, ale zároveň je na budoucí povolání dokáže připravit a pomoci jim přechod na volný pracovní trh zvládnout,“ říká právník Ligy lidských práv Petr Hanslian, který se cesty do Holandska zúčastnil.
V Holandsku (kde proces transformace sociálních služeb stále probíhá) je kladen velký důraz na získávání pracovních zkušeností ještě před nástupem na samotné pracovní místo, například formou stáží. Ty začínají už ve škole u mladých žáků. Uplatňují se však také na chráněných pracovištích, které tak nejsou poslední zastávkou pro znevýhodněného pracovníka, ale naopak jakýmsi tréninkem pro budoucí povolání.
Společenská inkluze však také nesmí chybět
Holanďané kladou velký důraz na poskytnutí přesně takové odborné pomoci, kterou klient sociální péče potřebuje a chce. To se však v daném prostředí projevuje tak, že ústavy (také například speciální školy) nejen dále existují, ale jsou také velmi striktně rozděleny podle diagnóz. Vzniká zde tedy segregace v segregaci. Právnička Ligy lidských práv Denisa Slašťanová říká: „Je nepochybné, že služby by měly být poskytovány v určité kvalitě, ale nemělo by to být na úkor společenské diverzity a možnosti, aby byl každý součástí komunity.“
Jak funguje proces transformace sociálních služeb v zahraničí, se odborníci vydali zkoumat také do Anglie a v budoucnu navštíví ještě Finsko. Nabyté zkušenosti poté plánují aplikovat v České republice. Prvním krokem bylo vytvoření analýzy porovnávající zahraniční právní úpravy a podmínky v České republice. Následovat bude řada odborných školení pro zřizovatele a pracovníky ústavů a vypracování metodiky, která by měla nabídnout nástroj pro zlepšení zaměstnávání lidí se zdravotním postižením a možnosti jeho aplikace na české prostředí.
Bližší informace poskytne:
Petr Hanslian, právník Ligy lidských práv, e-mail: phanslian@llp.cz
Denisa Slašťanová, právnička Ligy lidských práv, e-mail: dslastanova@llp.cz
Pracovní cesta se uskutečnila jako součást projektu „Nástroje pro zaměstnávání lidí s postižením v době transformace ústavů“ realizovaného v rámci Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost, financovaného z ESF a státního rozpočtu České republiky.
Úterý, 10. července 2012Aktuality
