Muže vracejícího se z baru v nočních hodinách domů zastavila hlídka městské policie a odvezla jej na policejní stanici. Tam si jej převzali policisté, kteří jej zavřeli do cely, kde musel snášet jejich násilné jednání. Právníci Ligy se případem zabývali nejen kvůli hrubému a protizákonnému jednání policie, ale i proto, že Inspekce policie odmítla případ řádně vyšetřit.

Tehdy 54letý Vladimír K. se jedné květnové noci vracel z baru svého kamaráda domů, když u něj zastavilo vozidlo městské policie a strážníci po něm požadovali občanský průkaz. Muž neměl doklad u sebe a strážníci trvali na tom, aby si nastoupil do auta a jel s nimi. Pak jej odvezli na služebnu státní policie, kde sdělil svoje osobní údaje.

Policisté mu oznámili, že se prý dopustil přestupku, když někde močil na veřejném prostranství. Musel vytáhnout všechny věci z kapes a dýchnout si do balonku. Na to muž už reagoval dotazem, proč má dýchat, když neřídil a nic neudělal. Policisté mu řekli, že je opilý a že je zadržen. Pak jej chtěli zavřít do cely, tomu se ale začal muž slovně bránit, že nic neudělal a že by spíš měli kontrolovat opilce, kteří ničí věci.

Muž skončil bolestivě připoutaný v cele

To nejspíš policisty podráždilo, jeden z nich muži zkroutil ruku za záda a chtěl ho odvést do cely. Když se muž zastavil a nechtěl do cely jít, udeřil je policista poprvé pěstmi do zad. V cele ho pak připoutal ke kovovému oku ve stěně. Když muž křičel kvůli bolestivému připoutání, vysloužil si za to od policisty další rány pěstí. Po odchodu policistů se je snažil kvůli přetrvávajícím bolestem přivolat kopáním do dveří. Vrátil se ten samý policista, srazil jej na zem, klekl si mu na hrudník a začal ho bít do hlavy. Poté muže připoutal i za druhou ruku k další úchytce. Pak mu ještě mu spoutal nohy, aby nemohl už kopat do dveří. Tomu přihlížel druhý policista. Ani jeden z nich nereagoval na žádosti o právníka a lékaře.

Po nějaké době, kdy pan Vladimír visel za připoutané ruce a křičel bolestí, se policista vrátil, sundal mu pouta a vyvedl ho z cely. Pak mu byly navráceny věci a byl vyhozen ven. Muž se však ještě domáhal sepsání protokolu a snažil se zjistit identifikační údaje násilných policistů. Marně. Přivolal si alespoň záchranku, ale přivolaná lékařka bez provedení vyšetření jen konstatovala, že zranění jsou stará, a odjela.

Podal trestní oznámení a sám byl vyšetřován

Ještě ten samý den dopoledne vše nahlásil na krajské ředitelství policie v Chebu. Ke své stížnosti přiložil i kopii lékařské zprávy z vyšetření v nemocnici. Po nočním střetu s policisty měl poraněná obě zápěstí od pout, poraněný hrudník, pohmožděnou levou lícní kost, podvrtnutí krční páteře a povrchová poranění hlavy.

O pár dní později byl pan Vladimír jako podezřelý předvolán na policii k podání vysvětlení ve věci prošetřování přestupků proti veřejnému pořádku a majetku. Bylo s ním zahájeno přestupkové řízení, které vedli pracovníci městského úřadu v Aši, spolupracovníci strážníků.

Neúčinné vyšetřování policistů

Nicméně jeho oznámení bylo předáno Inspekci policie, jejíž postup se však za vyšetřování dal jen těžko označit. Inspektor nejprve barevně označil ve spise a v úředních záznamech policistů ty skutečnosti, které hovořily v neprospěch poškozeného (alkohol v krvi, údajné nadávky, vyvěšení informace o svém napadení do okna svého domu). S výslechem policistů nijak nespěchal – ten proběhl až 3 měsíce po incidentu. Veškeré návrhy poškozeného na doplnění dokazování, jako např. rekonstrukce na místě činu nebo zajištění videozáznamů, ignoroval.

I přes zjevné nesrovnalosti ve výpovědích policistů inspekce případ jednostranně posoudila tak, že k žádnému protiprávnímu jednání nedošlo. Tento závěr však značně zpochybnila zpráva veřejného ochránce práv, který se případem zabýval z pohledu možného porušení práv osoby omezené na osobní svobodě.

Ombudsman zjistil celou řadu porušení povinností policistů a ohrožení pana Vladimíra na zdraví. Nepřiměřený postup policistů komentoval slovy: „Skoro by se mi chtělo říct, že chyběl už jen roubík.“ Dospěl mimo jiné k závěru, že policisté neměli žádný důvod muže na stanici držet. Ombudsman také ve své zprávě policejní verzi události výslovně zpochybňuje.

Přesto stížnosti ani podněty ke státnímu zastupitelství nebyly úspěšné. Věc převzal pro bono advokát David Netušil a jménem poškozeného podal stížnost k Ústavnímu soudu. Jelikož ani ústavní soudci se muže nezastali, podal advokát stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva, kde namítal mimo jiné, že došlo k porušení práva nebýt podrobován nelidskému a ponižujícímu zacházení.

Podniknuté kroky:

Trestní řízení:

květen 2010 – Podali jsme trestní oznámení na strážníky i na policisty, návrhy na provedení důkazů Inspekci policie, žádost o dohled státního zástupce.
srpen 2010 – Podali jsme stížnost proti způsobu vyřízení trestního oznámení na postup strážníků ze strany Policie ČR.
září 2010 – Návrh na doplnění dokazování, žádost o dohled státních zástupců, stížnost proti usnesení inspekce, že nejde o trestný čin.
leden 2011 – Podali jsme stížnost k Ústavnímu soudu.
leden 2011 – Žádost o dohled Nejvyššího státního zástupce – předáno Krajskému státnímu zástupci – žádost byla zamítnuta.
únor 2011 – Odmítnutí ústavní stížnosti.
květen 2011 – Podali jsme žádost Nejvyššímu státnímu zástupci o kontrolu skončené věci
květen 2011 – Podali jsme stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva
červen 2011 – Nejvyšší státní zástupce žádost zamítnul.
červenec 2013 – Evropský soud pro lidská práva shledal porušení čl. 3 Úmluvy – práva nebýt mučen nebo vystaven ponižujícímu zacházení.-

Náhrada škody:

říjen 2010 – Uplatnění nároku na přiměřené zadostiučinění za imateriální újmu vzniklou nesprávným úředním postupem u ministerstva vnitra.
květen 2011 – Podána žaloba k soudu na Českou republiku – Ministerstvo vnitra.
prosinec 2013 – Ministerstvo vnitra vyplatilo poškozenému na základě dohody o narovnání odškodnění přes 100 000 Kč.