Pondělí, 2. září 2013Zprávy z médií
Praha – Česko bojuje s domácími porody. Ústavní soud se jich sice teď zastal, když zrušil trest pro porodní asistentku Ivanu Königsmarkovou, celkový pohled na věc není stále jednoznačný a pravidla, která by umožňovala tento způsob porodu, neexistují. Svůj náhled na domácí porody bude muset navíc Česko vysvětlit soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Vymykáme se ostatním evropským zemím v přístupu k porodům mimo nemocniční prostředí? Co děláme jinak?
(Zprávu vydala Česká televize dne 29. 8. 2013, autorkami jsou Alžběta Vejvodová a Iva Brejlová.)
V Česku je domácích porodů minimum – zhruba 500 ročně, a to včetně těch, během kterých matky odjezd do nemocnice nestihnou. Celkem se přitom v Česku za rok narodí téměř 110 tisíc dětí. I přes svůj mizivý podíl ale získávají domácí porody na důležitosti. Za posledních dvacet let jejich počet stoupl desetinásobně. Největší pozornost zřejmě ale teprve získají ve Štrasburku. Podle dvou matek, které se na evropský soud obrátily, Česko svým přístupem k domácím porodům porušuje základní lidská práva. Soud bude jednat veřejně, tedy způsobem, který není pro tuto instituci příliš obvyklý. „Nejčastěji se volí, když si soudci některými otázkami nejsou jisti. Někdy ale i z důvodu, že chtějí k případu přitáhnout pozornost. O takových věcech se pak v médiích mluví,“ vysvětluje David Zahumenský, ředitel české Ligy lidských práv, která má se štrasburským soudem dlouholeté zkušenosti.
Jednou z žen, které záležitost do Štrasburku přinesly, je Šárka Dubská. Ta své druhé dítě plánovala porodit doma a hledala pro něj porodní asistentku, žádnou s oprávněním však nenašla. Když o pomoc požádala zdravotní pojišťovnu, dostala odpověď, že česká legislativa neposkytuje veřejné zdravotní pojišťovně možnost krytí nákladů na domácí porod, a pojišťovna tak nemá smlouvu s žádnou asistentkou. Dubská nakonec porodila doma i bez asistentky.I druhá matka – Alexandra Krejzová – se rozhodla rodit doma, a to rovnou třikrát. V prvních dvou případech byly u porodů asistentky, které ale pracovaly bez oficiálního oprávnění. V případě třetího porodu už ale asistentku nenašla – od 1. dubna 2012 totiž začala platit nová právní úprava, podle které mohly takové pracovnice čelit pokutě až milion korun. Třetí dítě tak nakonec Krejzová přivedla na svět v porodnici.
Český právní řád v domácích porodech tápe. „Dodnes není stále upravena možnost opravdu domácího porodu,“ upozorňuje Zahumenský. Provádět porody mimo nemocniční prostředí mohou porodní domy a podle posledního rozhodnutí ministerstva zdravotnictví mají matky také možnost rodit bez dozoru lékaře – ale jen v porodnicích. Skutečnému domácímu prostředí se ministerstvo zdravotnictví se svými nařízeními do teď vyhýbá, byť jej explicitně nezakazuje. Pravidla z jeho dílny totiž stanovila, že kdo chce vést porod, musí mít stejné vybavení jako zdravotnické zařízení k tomu určené – tedy mimo jiné inkubátor či porodní sál. A to de facto vylučuje domácí porody. Na tento fakt upozornil nyní i Ústavní soud ve svém odůvodnění k případu Königsmarková. „Nelze zajisté vyloučit, že i klidně probíhající fyziologický porod se může rychle změnit; předpokládat všechny možnosti a reagovat na ně v poměrně značném předstihu by de facto muselo vést k naprostému vyloučení možnosti domácích porodů.“ V minulosti ve prospěch domácích porodů rozhodly i další soudy. Třeba loni se Městský soud v Praze usnesl, že nemocnice má zajistit porodní asistentku ženám i u porodu doma. Krajský soud v Brně zase vydal rozsudek, že zdravotnická záchranná služba, která ženu po bezproblémovém domácím porodu donutila k převozu do nemocnice, se má omluvit a zaplatit odškodné 100 tisíc korun.
Přiměřený trest. Opravdu?
Polemiku vzbudil také trest pro Ivanu Königsmarkovou. Soud jí původně za údajnou chybu při domácím porodu, který se zkomplikoval a skončil smrtí dítěte, uložil dvouletý trest vězení s podmínkou na pět let a zákaz výkonu činnosti také na pět let. Navíc měla zdravotní pojišťovně zaplatit 2,7 milionu korun; trestní oznámení na ni podali lékaři, nikoli rodiče dítěte. Podle českého právního řádu přitom odejde s dvouletým trestem a pětiletým odkladem člověk, který nabádal druhého k sebevraždě, případně ten, kterému byla prokázána významná zpronevěra. „Je těžké porovnat majetkovou trestnou činnost a případné zavinění smrti dítěte,“ říká k tomu Zahumenský. Do medicínské branže, kde o životě či smrti často rozhodují vteřiny, nicméně podle něj trestní stíhání vůbec nepatří. Podobné případy by se měly řešit spíš v civilním soudním řízení, tedy na úrovni dvou soukromých osob, míní právník. Ústavní soud se i v této věci postavil na stranu Ivany Königsmarkové. Trest zrušil, když jej vzhledem k věku porodní asistentky – zrovna včera oslavila Königsmarková šedesátiny – a jejím finančním poměrům označil za likvidační. „Zejména v případech, kdy je pachatel odsuzován za nedbalostní trestný čin, je při stanovení výše náhrady škody třeba dbát na to, aby uložená povinnost nahradit způsobenou škodu neměla pro pachatele doživotní likvidační následky,“ stojí ve výnosu ÚS. Celkově podle ústavních soudců předchozí soudní instance nezohlednily všechny okolnosti případu a kauza Ivany Königsmarkové se tak vrací na začátek.
Za humny
Podobně jako Česko přešlapuje okolo porodů doma také Maďarsko. I ono se kvůli nim dostalo v roce 2010 do hledáčku štrasburského soudu. V Maďarsku totiž byly do té doby domácí porody nelegální a zdravotníci, kteří u nich asistovali, de facto porušovali zákon. Soud dal ve svém verdiktu za pravdu žalobcům a konstatoval, že stát je povinen vytvořit podmínky pro volbu asistovaného porodu doma. Příslušný zákon Maďarsko poté upravilo. Jenže získat licenci, která opravňuje porodní asistentky k provádění domácích porodů, zůstává v Maďarsku obtížné a je třeba počítat s vysokými finančními náklady. Asistentka například musí mít kardiograf, tedy přístroj, který jí umožní sledovat děložní stahy a měřit tepovou frekvenci plodu. Ten vyjde zhruba na 450 tisíc forintů (necelých 40 tisíc korun). Dále si asistentky musí platit také pojištění odpovědnosti, které vyjde na 380 tisíc forintů (více než 32 tisíc korun) ročně. Za jeden porod, péči, která mu předchází a která po něm následuje, si přitom asistentky účtují jen kolem 50 tisíc forintů. Vyřizování žádosti o licenci je navíc během na dlouhou trať. První porodní asistentce se tak podařilo získat licenci až rok poté, co začal nový zákon platit. Maďarské regule se nelíbí ani některým expertům na lidská práva. „Tyto současné restrikce jsou v rozporu s evropskými pravidly. Vláda musí evropské regule začlenit do svého práva, nebo se bude muset opět zodpovídat soudům,“ zdůraznil maďarský právník Bea Bodrogi.
Domácí porody v číslech
Česko má podobnou míru domácích porodů jako Rakousko, kde je práce porodní asistentky profesionální živností. V obou zemích se hraje o podíl v řádu desetin procent. Podobně si stojí také Irsko, které se domácím porodům žen, které nemají žádné zdravotní problémy, dlouhodobě nebrání. V zemích jako Velká Británie či Německo se doma rodí zhruba 2 až 3 % dětí a ženy si zpravidla mohou vybrat z celé škály možností, od porodu v porodním domě s lékařským dozorem až po ten bez dozoru jen s asistentkou doma. Světovým rekordmanem je v tomto ohledu Nizozemsko, kde doma přijde na svět téměř 30 % miminek. Porod doma je tam tradičně považován za naprostý normál pod heslem „těhotenství není nemoc“. V nemocnicích v Nizozemsku rodí převážně jen ty ženy, u kterých lékaři předem očekávají zdravotní komplikace. V takovém případě hradí ošetření v nemocnici pojišťovna, stejně tak jako v případě domácího porodu náklady na porodní asistentku. Avšak pokud se žena rozhodne rodit v lékařském zařízení, aniž by k tomu byly medicínské důvody, musí si lékařskou péči zaplatit sama. Musí tak počítat s účtem ve výši zhruba 260 eur, tedy necelých 7 tisíc korun.
Středa, 28. srpna 2013Tiskové zprávy
Ústavní soud na dnešním veřejném ústním jednání vyhověl ústavní stížnosti porodní asistentky Ivany Königsmarkové, která byla odsouzena za údajné pochybení u plánovaného domácího porodu. Případ další stíhané porodní asistentky Zuzany Štromerové přitom ukazuje, že trestní represe již není reakcí na údajné pochybení jedné porodní asistentky, ale systémové tažení proti samostatným porodním asistentkám propagujícím přirozené porody.
Soudci Ústavního soudu shledali porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces a porušení principů trestního práva. Obecné soudy nekriticky přijaly závěry znaleckých posudků lékařů, kteří vznášeli nepřiměřené nároky pro vedení porodu v domácnosti, které prakticky vedení těchto porodů vylučují. Soudci naznačili, že v daném případě nebylo jednoznačně prokázáno, že stěžovatelka spáchala trestný čin.
V případě další odsouzené porodní asistentky Zuzany Štromerové nešlo o plánovaný porod doma, ale o akutní péči u překotného porodu rodičky, kterou měla původně doprovodit k porodu do nemocnice. Porod skončil narozením již mrtvého dítěte. Podle soudu pochybila tím, že v předporodním období komunikovala s klientkou po telefonu a spoléhala na její subjektivní sdělení ohledně zdravotního stavu, aniž by ji vyšetřila a doporučila jí odjezd do nemocnice. Podle oficiálních statistik (ÚZIS) podobně před porodem v 39. týdnu těhotenství z neznámých příčin zemře asi 25 dětí ročně, vše při porodech v nemocnicích.
Případy obou porodních asistentek mají společné rysy, zejména:
1) hledání viníka za porod v domácím prostředí s nepříznivým výsledkem za každou cenu, přestože k těmto tragédiím dochází přes všechno vybavení i v porodnicích a ze zahraničních studií vyplývá srovnatelný výskyt komplikací doma i v nemocnici, kterým nelze zabránit a které statisticky v určitém promile případů nastávají;
2) popření práva na spravedlivý proces – založení dokazování výhradně na názorech lékařů – odpůrců domácích porodů a „konkurentů“ porodních asistentek, odmítnutí důkazů obhajoby a nevypořádaní se s nimi, především odmítnutí odborných vyjádření jiných porodních asistentek, jejích profesních organizací a zahraničních odborných standardů pro vedení porodu doma;
3) nezohlednění faktu, že volba porodu doma a rozhodnutí neodjet do porodnice je právem rodičky, které neučinila porodní asistentka, jež naopak poskytnutím péče snižuje rizika této volby.
„Z vyjádření zahraničních porodních asistentek vyplývá, že telefonické konzultace jsou běžnou součástí péče a pokud nic nenasvědčuje komplikacím nebo rozběhlému porodu, není vyšetření rodičky nutné. I čeští lékaři běžně poskytují konzultace po telefonu a nejsou za to kriminalizováni. V případě porodních asistentek se používá jiný metr – objektivní odpovědnost za nepříznivý výsledek porodu bez ohledu na zavinění,“ komentuje případ právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota.
Kromě trestního stíhání zastrašuje stát soukromé porodní asistentky likvidačními pokutami, pokud by chtěly poskytovat péči u porodů mimo zdravotnické zařízení. Za odpírání péče ženám a dětem u porodu doma se bude Česká republika v září zodpovídat před Evropským soudem pro lidská práva.
Bližší informace poskytne:
Zuzana Candigliota, právní ředitelka Ligy lidských práv, tel.: 607 005 043
Poznámky:
Shrnutí zahraničních studií ohledně péče porodních asistentek a porodů doma naleznete zde.
Rozsudek Městského soudu v Praze ve věci Zuzany Štromerové a její dovolání k Nejvyššímu soudu.
Zahraniční odborná vyjádření porodních asistentek a jejích profesních organizací ke správnosti postupu Zuzany Štromerové naleznete v zde:
https://llp.cz/wp-content/uploads/Shrnuti-zahranicnich-studii-Pavlikova.pdf
https://llp.cz/wp-content/uploads/Preklady_zahranicnich_odbornych_vyjadreni.pdf
Pátek, 23. srpna 2013Aktuality
Vláda řeší, zda plošně odškodní protiprávně sterilizované ženy. Těch mohou být v Česku desítky, ale i stovky. Oproti návrhu, který jí loni v únoru předložila Rada vlády pro lidská práva, ale směřuje ke schválení odlišné verze, která nezahrnuje ženy sterilizované po roce 1991. V tomto roce totiž došlo ke zrušení kontroverzní vyhlášky, která ženy ke sterilizaci motivovala sociálními dávkami. „Následné případy jsou tak podle státu individuálním pochybením nemocnic a nehodlá za ně převzít odpovědnost,“ tvrdí členka Českého helsinského výboru Anna Šabatová.
„Jsme přesvědčeni, že by měly být odškodněny všechny ženy, které byly protiprávně sterilizovány. Zrušením vyhlášky se stát nemůže zbavit zodpovědnost za desítky let zavedenou praxi, která pokračovala i po revoluci,“ řekla právnička Ligy lidských práv Kateřina Červená.
Stanovením podobných podmínek by podle ní vyřadilo množství žen z možnosti se domoci jakéhokoliv odškodnění. Na soudy se i přes výzvy státu nemá smysl obracet – případy jsou již dávno promlčené.
O problému také v relaci Události informovala Česká televize (od času 18:26).
Výzva sterilizovaným ženám
Kolik přesně bylo v Česku sterilizovaných žen, a kolik by jejich odškodnění státní pokladnu stálo, nedokáže nikdo odhadnout. Mohou jich být desítky i několik stovek. Český helsinský výbor a Liga lidských práv proto vyzývá všechny nedobrovolně sterilizované ženy, aby je jakoukoliv formou kontaktovaly. Přesnější čísla pomohou při přípravě návrhu zákona o jejich odškodnění.
Pátek, 23. srpna 2013Tiskové zprávy
Stát možná odškodní nedobrovolně sterilizované ženy. Nikdo ale neví, kolik jich je.
Česká vláda hledá způsob, jak se vyrovnat s minulostí protizákonných sterilizací žen. Už před lety se za všechny dosavadní případy omluvila, nyní uvažuje i o jejich plošném odškodnění. Nabízí se několik řešení, všechna ale naráží na jednu neznámou – nikdo přesně neví, kolik žen s podobným osudem mezi námi žije a kolik by jejich odškodnění stálo peněz ze státního rozpočtu. Mohou jich být desítky, ale i několik stovek.
Český helsinský výbor a Liga lidských práv proto vyzývá všechny nedobrovolně sterilizované ženy, aby je jakoukoliv formou kontaktovaly.
Přesnější odhady počtu těchto žen pomohou při přípravě návrhu zákona o jejich odškodnění.
Více informací poskytnou:
Kateřina Červená z Ligy lidských práv – +420 777 701 621, kcervena@llp.cz
Michalea Tejnorová z Českého helsinského výboru, +420 777 220 503, michaela.tejnorova@helcom.cz
Pondělí, 19. srpna 2013Tiskové zprávy
Mělo by být zrušeno povinné očkování pro děti? Na toto téma se v úterý 20. srpna utkají dva protikladné tábory. V mladoboleslavském Domě kultury se od 18. hodin střetnou odpůrci i zastánci dětské vakcinace. Nikoliv doslova, ale v moderované debatě. Na stranu svobodné volby rodičů se postaví právní ředitelka Ligy lidských práv Zuzana Candigliota a odbornice na zdravotní prevenci Margit Slimáková. Pro zachování této povinnosti bude argumentovat ředitel Ústavu molekulární genetiky AV ČR Václav Hořejší a farmaceutický konzultant Marek Petráš. Jedná se o další ze série letních diskuzí po českých městech, které pořádá Liga lidských práv společně s Masarykovými debatami.
„Jedná se o tzv. oxfordský debatní formát, kdy řečníci obhajují či vyvrací předem zadanou tezi. Do celé věci je navíc vtaženo publikum, které může debatérům klást dotazy, a diváci hlasují, která ze stran se jim zdála argumentačně přesvědčivější,“ přiblížil koncept večera Martin Černý, vedoucí projektu Masarykovy debaty. Celá diskuze má pak striktní pravidla tak, aby řečníci mohli na své argumenty navzájem reagovat a vše se nezvrhlo do dlouhých monologů. Vstup je volný.
Debatní série, která v červnu odstartovala v Jihlavě, je součástí projektu Ligy lidských práv „Hrdinou může být každý“. Ten se snaží prostřednictvím osobních příběhů každodenních „hrdinů“ aktivizovat veřejnost, znát občany svá práva a umět je efektivně prosazovat.
Proti státem nařízenému očkování svých dětí se vyhraňuje stále více rodičů. Existují pochybnosti, zda je nutné vakcínu podávat již v novorozeneckém věku či zda je počet nutných dávek skutečně rozumný. V neposlední řadě také vzrůstají obavy z možných negativních účinků aditiv přidávaných do vakcín. Ministerstvo zdravotnictví naopak argumentuje dosažením vysoké proočkovanosti v populaci, díky které se daří zabránit šíření infekčních chorob.
Zatímco západní Evropa přešla většinou již na cestu dobrovolnosti, v Česku nadále povinnost zůstává. Tu sice může rodič odmítnout, vystavuje se ale sankcím ze strany soudu nebo jiným nepříjemnostem, např. nepřijetí neočkovaného dítěte do mateřské školy.
Bližší informace poskytnou:
Martin Dutkiewič, PR manažer projektu Hrdinou může být každý, tel. 734 158 280
Zuzana Candigliota, právní ředitelka LLP a odbornice na problematiku očkování, tel. 607 005 043
Martin Černý, vedoucí projektu Masarykovy debaty, tel. 774 142 468
Čtvrtek, 8. srpna 2013Tiskové zprávy
Dvě české ženy podaly stížnost proti státu pro porušení svého práva na respektování soukromého a rodinného života. Stěžovatelky si přály porodit doma za asistence porodní asistentky, ale nemohly toto své právo uskutečnit. Evropský soud pro lidská práva nyní nařídil ústní projednání tohoto případu. Slyšení proběhne dne 10. září 2013 od 9.00 hodin ve Štrasburku.
Česká republika v obdobných případech dlouhodobě omezuje právo na svobodnou volbu a místo porodu. „Běžnou praxí v Česku je, že stát znemožňuje porodním asistentkám poskytování odborné péče a snaží se o cílenou likvidaci tohoto povolání,“ uvedl předseda Ligy lidských práv David Zahumenský. První stěžovatelka nakonec porodila doma bez pomoci zdravotníka, druhá žena byla po dvou domácích porodech nucena porodit v nemocnici.
Evropský soud pro lidská práva již v podobném případě v roce 2010 odsoudil praxi v Maďarsku, kde byly porodní asistentky rovněž odrazovány od poskytování péče u porodů v domácnosti rodiček. Soud zde dospěl k závěru, že okolnosti porodu včetně volby místa porodu nepochybně tvoří součást soukromého života ženy a že porod doma vyžaduje zapojení zdravotníka. Shledal proto, že stát je povinen vytvořit podmínky, aby zdravotní péče byla možná a dostupná. Dále čeká ve Štrasburku na projednání podobný případ, ve kterém poškozené matky žalují Litvu.
Záznam z jednání bude dostupný na webových stránkách štrasburského soudu tentýž den odpoledne. Liga lidských práv bude průběžně informace z jednání zveřejňovat na svém Facebooku.
Bližší informace poskytnou:
David Zahumenský, advokát a předseda Ligy lidských práv, tel. 608 719 535
Adéla Hořejší, právnička zastupující jednu z žen, tel. 776 696 656
Poznámky:
Podrobný popis případu jedné z žen naleznete zde.
Šest otázek, které ESLP pokládá ČR v rámci ústního projednání tohoto případu, naleznete zde.
Informace o českém případu a přenos z jednání naleznete zde.
Předchozí tiskové zprávy Ligy lidských práv k otázkám přístupu žen k péči u porodu doma naleznete v těchto článcích:
Ministerstvo zdravotnictví nečekaně vyloučilo z diskuze o koncepci porodnictví zástupkyně rodiček a porodních asistentek (24. 4. 2013)
Ústavní soud vyzval stát k seriózní diskusi o domácích porodech (13. 3. 2013)
Soud rozhodl: Nemocnice musí ženám zajistit porodní asistentku i u porodu doma (12. 1 . 2012)
Rozhodnutí případu Ternovszky proti Maďarsku naleznete zde, v angličtině zde.
Informace o případu Kosaitė-Čypienė a ostatní proti Litvě naleznete zde.
Úterý, 6. srpna 2013Aktuality
Chcete se dozvědět, jak můžete přispět ke zlepšení zaměstnávání lidí s postižením v České republice? Zajímají vás zkušenosti z této oblasti ze zahraničí? Chcete vidět srovnávací dokument o zaměstnávání lidí s postižením „Ploty“? Máte zájem zúčastnit se férové burzy práce „JOB FÉR“? A především chcete zažít konferenci, která není postavena na pasivních přednáškách, ale můžete aktivně vstupovat do všech částí programu a dozvědět se tak přesně to, co vás zajímá?
Více se dozvíte na setkání „Férové zaměstnávání“
1. října 2013 od 9:00
v Domě národnostních menšin, Vocelova 3, Praha 2
Hosty budou např. zmocněnkyně vlády pro lidská práva Monika Šimůnková, která nad setkáním převzala záštitu, zahraniční experti z Velké Británie, Finska a Nizozemí, zaměstnavatelé lidí s postižením, právníci Ligy lidských práv, představitelé krajů, a další odborníci, kteří se s vámi rádi podělí o své zkušenosti.
Setkání je určeno pro lidi se zdravotním postižením, jejich rodiny a přátele, zaměstnavatele i potencionální zaměstnavatele, poskytovatele sociálních služeb, státní správu, učitele a ředitele škol a všechny ostatní, které toto téma zajímá.
Registrujte se přes tento formulář nebo tel. 545 210 446
Setkání je závěrečnou aktivitou projektu „Nástroje pro zaměstnávání lidí s postižením v době transformace ústavů“ reg. č. projektu CZ.1.04/5.1.01/51.00084, financovaného z prostředků evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost (OP LZZ) a státního rozpočtu ČR.
Úterý, 30. července 2013Tiskové zprávy
Minulý týden Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku rozhodl, že se Česká republika dopustila nelidského a ponižujícího zacházení vůči Vladimíru K. z Aše. Toho policisté bezdůvodně zavřeli do cely a bolestivým způsobem spoutali. Inspekce policie však byla nečinná a podezření ze špatného zacházení řádně neprošetřila. Tím Česká republika porušila Evropskou úmluvu o lidských právech.
Policisté pana Vladimíra zadrželi a chtěli jej zavřít do cely, tomu se ale muž začal slovně bránit, protože k tomu neviděl důvod. Policisté mu zkroutili ruku za záda, odvedli ho tam násilím a připoutali k úchytu ve stěně. Po krátké době mu připoutali i druhou ruku, spoutali nohy a nechali ho bolestivě viset za ruce. Podle pana Vladimíra ho policisté v cele bili pěstmi do hlavy, zad a hrudníku. Lékařská zpráva potvrdila zranění zápěstí, hrudníku, páteře a hlavy.
Přestože poškozený nebyl pasivní a podal ihned trestní oznámení a následně i podněty ke státnímu zastupitelství a ústavní stížnost, v České republice se nápravy nedomohl. Obrátil se tedy do Štrasburku s pomocí pro bono advokáta Davida Netušila, který zdarma převzal jeho zastoupení. Pan Vladimír si nárokuje 100 000 Kč za způsobenou újmu. Štrasburský soud však panu Vladimírovi zatím nepřiznal odškodnění, protože o něm probíhá soudní řízení před českým soudem a není vyloučeno ani mimosoudní jednání s vládou.
Řádné vyšetřování trestné činnosti policistů měla od roku 2012 zajistit nová Generální inspekce bezpečnostních sborů. „Podle našich poznatků se však nezměnilo personální obsazení ani metody nové inspekce a ta nadále kryje nepřiměřené násilí policistů. Mezi její metody patří nečinnost ve vyšetřování nebo předání trestního oznámení k vyřízení samotné policii, takže o nezávislém a efektivním vyšetřování policejního násilí zatím nemůže být řeč,“ komentuje současný stav Zuzana Candigliota, právní ředitelka Ligy lidských práv.
Bližší informace poskytnou:
Zuzana Candigliota, právní ředitelka Ligy lidských práv, tel.: 607 005 043
David Netušil, advokát, tel.: 602 602 874
Liga lidských práv se věnuje poradenství obětem policejního násilí, jejich zastupování a monitoringu Generální inspekce bezpečnostních sborů díky podpoře z Fondu Otakara Motejla spravovaného Nadací Open Society Fund Praha.
Právní zastoupení advokátem zprostředkovalo panu Vladimírovi Pro bono centrum, projekt Pro bono Aliance, který sdružuje advokáty poskytující bezplatnou právní pomoc neziskovým organizacím a jejich nemajetným klientům.
Popis a průběh případu pana Vladimíra K. si můžete přečíst zde.
Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva naleznete zde.
Pondělí, 29. července 2013Tiskové zprávy
Ženeva: Výbor OSN pro lidská práva kritizuje Českou republiku za porušování práv dětí mladších patnácti let v řízení ve věcech mládeže. Na tuto skutečnost, stejně jako na nerovné postavení dětí ve srovnání s již trestně odpovědnými mladistvými upozornila Výbor Liga lidských práv.
Výbor OSN pojmenoval tři stěžejní problémy současného systému soudnictví ve věcech mládeže a vyzval Českou republiku k nápravě. Konkrétně Výbor kritizoval, že
- trestně neodpovědné děti, na rozdíl od mladistvých (15-18 let), nemají nárok na právní pomoc již v průběhu prověřování případu policejním orgánem;
- děti ani jejich zákonní zástupci nemají právo nahlížet do policejního spisu;
- v zákoně chybí alternativní možnosti řešení celé věci, aby dítě mladší patnáct let nemuselo zbytečně stanout před soudem pro mládež.
Výbor OSN pro lidská práva kritizoval Českou republiku za to, že systém soudnictví ve věcech mládeže přiznává dětem mladším patnácti let méně práv, než mají mladiství, kteří jsou již trestně odpovědní. Tato situace je zjevná zejména v případě práva na právní pomoc. Liga lidských práv měla možnost řešit případ třináctiletého chlapce. V říjnu roku 2011 si pro chlapce domů přijela policie. Rodiče, kteří tehdy nebyli doma, byli policisty o výslechu vyrozuměni pouze letmo. Nebylo jim řečeno, že je z něčeho podezřelý ani z čeho. Chlapec poté strávil na policejní služebně zhruba čtyři a půl hodiny, aniž by měl možnost kontaktovat své rodiče či jakoukoli jinou důvěrnou osobu. Došlo k tomu, že policie na chlapce začala vyvíjet nátlak a sdělila mu, co všechno už na něj měli vypovědět jeho údajní spolupachatelé. K situaci přispěla i sociální pracovnice, která chlapce „poučila“ o tom, že by také mohl skončit v ústavu. V důsledku těchto jednání chlapec nakonec policii potvrdil vše, co mu předtím policie sama popsala. Den poté se nervově zhroutil. Chlapec je výslechovou situací dodnes traumatizován. Paradoxem je, že kdyby byl tehdy starší patnácti let, policie by byla povinna zajistit mu u výslechu právníka, který by střežil jeho práva. Výbor OSN proto vyzval Českou republiku, aby zajistila, že i děti mladší patnácti let budou mít stejná práva, jako mají mladiství.
„Rozdílné zacházení s dětmi mladšími patnácti let a mladistvými z hlediska zajištění jejich procesních práv v řízení před policií je opravdu neodůvodněné. Opatření, která mohou být oběma skupinám dětí uložena, se do značné míry shodují. Proč se tedy neshodují i jejich procesní práva? Z naší praxe navíc víme, že u výslechu dítěte bez právníka je zvýšené riziko, že se dítě přizná i k věcem, které nespáchalo. Často jenom proto, že podlehne snaze vyhovět dospělé autoritě, silnému přání vrátit se co nejdříve domů k rodině, nebo strachu z umístění do ústavu,“ řekla právnička Ligy lidských práv Anna Hofschneiderová.
Výbor OSN pro lidská práva dále vyzval Českou republiku k tomu, aby zajistila, že děti mladší patnácti let nemusí nutně stanout před soudem pro mládež. Výbor poukázal na to, že současný systém neumožňuje využít na míru šitou alternativu k soudnímu řízení a v podstatě nutí státní zástupce k tomu, aby případy dětí mladších patnácti let podávaly k soudům pro mládež i tehdy, kdy to není vůbec nutné. „To je bohužel v rozporu se základními právy dětí, tak jak je vykládá OSN ve svých doporučeních a v rozporu s principy restorativní justice, na kterých je zákon o soudnictví ve věcech mládeže postaven“, dodává právnička Ligy lidských práv Barbora Rittichová.
Bližší informace poskytne:
Anna Hofschneiderová, právnička Ligy lidských práv, tel. 605 111 510
Odkaz na doporučení Výboru pro lidská práva:
http://www.ccprcentre.org/doc/2013/06/CCPR-C-CZE-CO-3_en.doc
Pátek, 21. června 2013Zprávy z médií
I v medicíně platí, že internet je dobrý sluha, ale špatný pán
Píchá vás v boku? Vidíte rozmazaně? Brní vás konečky prstů? Je pravděpodobné, že brzy umřete. Takový výhled vám zcela jistě nabídne minimálně jeden odkaz z deseti, pokud se po příčinách svých obtíží rozhodnete pátrat na internetu. Nepsaný virtuální zákon totiž zní – ať už jsou příznaky jakékoli, vždycky se najde katastrofický scénář. Pro lidi, kteří jim vyděšeně podléhají, existuje dokonce již nová diagnóza -kyberchondrie.
Možností, jak na internetu zabloudit, je opravdu dost, nedá se ale říci, že by jeho přínos pro naše zdraví byl negativní. Naopak. Stále více Čechů se díky dostupným informacím učí větší zodpovědnosti a partnerskému postoji vůči lékařům.
Pod vlastní kontrolou
Jednadvacetiletá studentka Dominika Moravčíková z Bratislavy lékařům příliš nedůvěřuje. Když ji před časem začaly trápit záchvaty bolestí hlavy a břicha, neměla chuť absolvovat řadu nejrůznějších vyšetření, rozhodla se proto vyzkoušet samoléčbu. Do internetového vyhledávače zadala své příznaky a po nějaké době se webovými stránkami a diskusními fóry proklikala ke své pravděpodobné diagnóze – hyperglykemii. „Myslím, že jsem to vyhodnotila správně,“ říká mladá žena dnes. „Rady, jak hyperglykemii předcházet, byly ale všude různé, takže jsem si na to musela přijít sama.“
Hyperglykemie je poměrně vážný zdravotní stav způsobený vysokou hladinou cukru v krvi. Často může jít o projev cukrovky, s níž lékaři neradí si zahrávat. Dominika však nepropadla obavám a z houštiny protichůdných doporučení si pro sebe nakonec vybrala řešení – úpravu stravy. Vynechala sladké, přidala zeleninu, ovoce a pohyb a její problémy časem zmizely. „S větším problémem bych samozřejmě šla k lékaři,“ shrnuje Dominika, „a prozatím mi internet nejen dostatečně poradil, ale také mi dal příjemný pocit, že stejná věc trápí víc lidí a nejsem v tom sama.“
Diabetologové by možná s takovým postupem nesouhlasili, jisté však je, že k webové samoléčbě se obrací čím dál více lidí. Podle amerických průzkumů využívá 84 procent uživatelů internet k vyhledávání informací o svém zdravotním stavu, a 65 procent dokonce hledá svou diagnózu výhradně on-line a vyhýbá se návštěvě lékaře.
Situace ve Spojených státech je samozřejmě specifická, řada nemocných volí samoléčbu, protože nemají dostatečné zdravotní pojištění. České statistiky neexistují a velkorysý systém státní péče i tradičně vysoká důvěra k lékařům samozřejmě snižují pravděpodobnost obcházení doktorů z ekonomických důvodů. Podle zkušeností zdravotníků se však internetové léčení rozmáhá i v Česku. „Pacienti jsou dnes samostatnější ve všech oblastech života. Už jenom slepě neposlouchají, ale přebírají větší odpovědnost za své zdraví a nespoléhají se pouze na jeden zdroj,“ vysvětluje Kateřina Červená z Ligy lidských práv, která provozuje třeba projekt Férová nemocnice zabývající se právy pacientů. Změnu podle ní způsobuje větší vzdělanost a přístup k informacím.
Podobný názor má i psycholožka Eliška Kodyšová, jež se věnuje výzkumu komunikace mezi lékaři a matkami v porodnicích, podle níž medicína na tyto společenské změny nereaguje dostatečně rychle: „Lidem v klasickém zdravotnictví chybí větší míra kontroly nad procesem léčby, kterou v alternativní medicíně, nebo dokonce v internetových návodech nacházejí.“
Zaplacená rada
Motivace k e-léčení je tedy logická, ovšem úspěch takového postupu pokaždé nejistý. Záleží na vážnosti obtíží a zdravém rozumu pacienta – na tom, jakým informacím uvěří a zda své pátrání chápe jen jako rozšíření možností, nebo jako náhradu klasické medicíny, což v komplikovanějších případech nelze doporučit.
Řada lékařů se se samostudiem pacientů nevyrovnává snadno. „Internet pro lékaře na jedné straně věci zjednodušuje, na druhé komplikuje,“ popisuje své zkušenosti známý onkolog Pavel Klener. „Je to ohromná věc pro získávání nejnovějších informací. Musíme však zápasit s údaji, které jsou na webu nesprávné. Často pacientům slibují okamžitý úspěch a my máme potom problém jim vysvětlit, že takhle jednoduché to není.“ Důvěryhodnost je základním dilematem internetu a netýká se zdaleka jen starého sporu o alternativní medicínu. V českém prostředí existují stránky jako Vitalia.cz, na něž se s trochou zdravého rozumu dá obrátit, ale také řada problematičtějších zdrojů. Spousta zdravotních informací například pochází od farmaceutických společností, jimž jde o prodej vlastních preparátů. Při hledání informací o antikoncepci tak například ženy narazí na portál s jednoduchým názvem Antikoncepce. cz, který je provozován společností Bayer (jeho slovenská obdoba Antikoncepcia. sk patří firmě Merck). Obě se zabývají výrobou hormonální antikoncepce a efekt je stejný jako číst si recept na správné pěstování zeleniny od výrobce hnojiv.
Obchodní zájmy zkrátka vládnou i v éře svobodných informací. Minulý měsíc se například na slovenských zpravodajských portálech objevil článek, který tvrdil, že chemoterapie podporuje rakovinu a skutečná léčba se ukrývá v přírodních produktech. Původně jej vydala soukromá tisková agentura SITA jako zaplacenou PR zprávu společnosti, která výživové doplňky prodává. Vzhledem k tomu, že se text odvolával na jednu studii, přebralo jej bezmyšlenkovitě několik slovenských médií jako objektivní.
Mluvit spolu
Kouzlo internetové ordinace láká pacienty všude na světě, v českém prostředí má ale fenomén ještě jednu příčinu: špatnou komunikaci ve zdravotnictví. I Pavel Klener přiznává, že svým způsobem posílají lékaři pacienty před obrazovky sami. „Řada kolegů si nenajde čas s pacienty promluvit, takže není divu, že hledají chybějící informace jinde,“ vysvětluje onkolog.
Biolog a teolog Marek Vácha, který vyučuje mladé mediky lékařské etice, dodává, že arogance a neochota jsou častější příčinou stížností na lékaře než odborná pochybení. „Znalosti a dovednosti máme stejné jako na Západě, možná i o něco málo lepší, v komunikaci ale těžce propadáme,“ přiznává Vácha. Situace se však podle něj pomalu mění k lepšímu také díky novým metodám výuky dnešních lékařů, k nimž patří analýza videozáznamů nebo nácvik různých situací s hercem.
Je to důležitý posun, protože právě partnerství a spolupráce mohou posílit výhody a snížit rizika internetové domácí léčby. Americká profesorka Lisa Neal Gualtieriová, autorka studie The Doctor as the Second Opinion and the Internet as the First upozorňuje, že medicínská gramotnost pacientů a diagnostické schopnosti domácího počítače mají svá omezení. Pokud má internet prospívat zdraví, musí se lékaři zapojit do tvorby důvěryhodných zdravotních stránek a zároveň se naučit přijímat výsledky pátrání pacientů na síti bez despektu a pracovat s nimi. Dnes se lidé před lékařem často o svých zjištěních stydí mluvit z obavy, že budou považováni za kyberchondriky. Pokud však chtějí z internetu vytěžit co nejvíce, měli by se podle Gualtieriové chovat úplně opačně a s lékařem diskutovat o informacích, jež si z webu přinesli. „Je to proces, který je nevratný,“ shrnuje Kateřina Červená z Ligy lidských práv. „Pacient už nebude chtít slyšet jenom – berte tyhle prášky. Bude chtít slyšet proč, nebo si to zjistí sám.“
(Zprávu vyšla 17. 6. 2013 v týdeníku RESPEKT, autorkou textu je Eva Mošpanová)
