Neděle, 6. září 2015Tiskové zprávy
V roce 2015 si Česká republika připomíná pětileté výročí od vyhlášení Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením a osmileté výročí od vyhlášení rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci D.H. a ostatní proti České republice. Obě výročí upozorňují na jedno: po tolika letech stále neumíme uspokojivě uchopit právo všech dětí na inkluzivní vzdělávání. Co více, diskuze ohledně tohoto práva je často provázena neshodou na základních principech a termínech.
Tématem inkluzivního vzdělávání se zabýval kulatý stůl, který 3. září 2015 v Praze pořádaly organizace Liga lidských práv, Nadace Open Society Fund Praha a Mental Disability Advocacy Center (MDAC) s podporou Vládního výboru pro zdravotně postižené občany. Cílem kulatého stolu bylo především pojmenovat základní principy a závazky státu ve vztahu k zajištění inkluzivního vzdělávání a budoucí kroky v oblasti prosazování tohoto práva v ČR. Kulatého stolu se zúčastnilo několik zahraničních hostů a zástupci vládního, nevládního i akademického sektoru České republiky.
“Inkluzivní vzdělávání je jediný typ vzdělávání, který zajišťuje kvalitu tím, že uznává a rozvíjí potenciál každého jednotlivého dítěte. Jako lidskoprávní standard především vyžaduje, aby žádné dítě nebylo odmítnuto ze své spádové školy a zároveň, aby každá škola byla schopna poskytnout adektávní přiměřené úpravy ve vztahu k potřebám každého dítěte”, zdůraznil Facundo Chávez, právník Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva a expert na práva lidí se zdravotním postižením.
Inkluzivní vzdělvání je tedy základem pro zajištění rovného přístupu ke vzdělávání všech dětí a je jediným odpovídajícím přístupem umožňujícím eliminaci diskriminace vůči romským dětem i dětem s postižením. Adam Weiss, právní ředitel organizace European Roma Rights Center (ERRC) zdůraznil, že “organizace bojující za práva romských dětí i ty bojující za děti s postižením by se měly na podkladu čl. 24 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením spojit ke společné strategii prosazující inkluzivní vzdělávání.”
Oana Georgiana Girlescu z organizace MDAC v navazujícím příspěvku zdůraznila, že inkluzivní vzdělávání musí být zajištěno skutečně pro všechny děti. “Právo na inkluzivní vzdělávání skutečně nepřipouští výjimky a musí tak být zajištěno i pro děti s nejtěžím typem postižení. Je však pravda, že toto právo by mělo být vyváženo právem školu si zvolit. Podle Úmluvy však není přípustné nezajistit přiměřené úpravy dítěti z důvodu nedostatku zdrojů; škola i stát musí dělat vše co je nezbytné pro to, aby dostatečné zdroje na přiměřené úpravy našli.” Toto jsou základní principy, které česká vláda také v kontextu budoucí reformy financování regionálního školství musí myslet.
“Česká republika stále čeká na zakotvení principů inkluze v legislativě a její plné prosazení v praxi”, zdůraznila Šárka Dušková, právnička Ligy lidských práv. Kromě zakotvení tohoto práva do školského zákona je nutné dále pracovat s pedagogickými pracovníky, zajistit přístup ke spravedlnosti pro děti, kterým nebylo umožněno vzdělávat se podle inkluzivních přístupů a sbírat kvalitní a lidskoprávně relevantní data. „Pro kvalitní inkluzivní vzdělávání je nezbytné zavést systém sběru dat, která nám budou ukazovat, jak se daří jednotlivým skupinám jako žákům s postižením nebo etnickým menšinám v našem školství“, říká Štěpán Drahokoupil z Nadace OSF.
Více informací o stavu inkluzivního vzdělání v ČR a o kulatém stole poskytnou:
Šárka Dušková z Ligy lidských práv – sduskova@llp.cz, 731 563 427
Štěpán Drahokoupil z Nadace Open Society Fund Praha – stepan.drahokoupil@osf.cz, 602 297 268
Úterý, 1. září 2015Aktuality
Ve středu 12. 8. se právničky Ligy lidských práv Zuzana Candigliota a Tereza Hrubá sešly s náměstkem pro legislativu a právo Ministerstva zdravotnictví JUDr. Radkem Policarem k otázce připravované právní úpravy odškodnění nežádoucích účinků očkování. Co se na schůzce probíralo, si můžete přečíst v reportu Terezy Hrubé.
Pan náměstek s námi chtěl problematiku probrat a zjistit, jak by dle našeho názoru měla úprava vypadat. Shodli jsme se na mnoha bodech – například aby byla právní úprava co nejjednodušší. Mělo by se vycházet jednak ze zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a dále z občanského zákoníku.
Liga lidských práv původně zákonodárcům navrhovala vložit do zákona č. 82/1998 jeden odstavec a jednoduše tak zakotvit odpovědnost státu za újmu způsobenou očkováním (https://llp.cz/publikace/pozmenovaci_navrh_senat/). Ministerstvo ovšem upřednostňuje komplexnější právní úpravu, patrně nový zákon, který bude odškodnění nežádoucích účinků upravovat. Zákon se bohužel nestihne dokončit do konce tohoto roku, ale rozhodně je pozitivní, že se jeho přípravě začalo Ministerstvo opravdu věnovat.
Pan náměstek sdílí náš názor, že by proces odškodnění měl být založen primárně na mimosoudním vyrovnání. Poškozený by zažádal o odškodnění Ministerstvo zdravotnictví, jeho žádost by byla posouzena odborníkem z ministerstva, který by rozhodl o přiznání či nepřiznání odškodnění. Pokud by došlo k zamítnutí žádosti, mohl by se poškozený obrátit s žalobou na soud, který by ve věci rozhodl – tedy obdobně, jako když člověk žádá náhradu škody způsobenou nesprávným úředním postupem.
Co se týče výše odškodnění, shodli jsme se na tom, že není třeba vymýšlet speciální systém pro očkování, nýbrž poslouží současná právní úprava, která umožňuje stanovení výše odškodnění v případě újmy na zdraví – čím méně novinek, tím méně problémů v praxi.
Otazníkem zůstává, jak bude škoda definována – my navrhujeme, aby měli na odškodnění nárok poškození, kterým vznikla „újma nikoliv nezanedbatelná“ případně a výklad tohoto pojmu ustálily případně soudy. Pan Policar by však raději našel definici, která bude konkrétnější.
Stejně jako definice škody není zatím jasné, jak bude zákon upravovat prokazování souvislost mezi očkováním a zdravotní újmou. Navrhujeme, aby bylo odškodnění poskytnuto poškozeným, kteří prokáží, že ke vzniku újmy došlo v pravděpodobné souvislosti s aplikací vakcíny, tak jako je tomu v Německu. Prokázat totiž příčinnou souvislost v případě nežádoucích účinků vakcín je v podstatě nemožné. Pokud by tedy nedošlo ke zmírnění prokazování příčinné souvislosti, byl by celý zákon v podstatě k ničemu, protože by nikdo nemohl být odškodněn. Pan náměstek si je toho samozřejmě vědom, protože je však pojetí „pravděpodobné souvislosti“ netypické a český právní řád jej nezná, hodlá k tvorbě tohoto ustanovení přistoupit velmi zodpovědně a probrat znění úpravy s širším okruhem odborníků.
Ze schůzky jsme odcházely s pocitem, že Ministerstvo zdravotnictví konečně přestalo o odpovědnosti pouze hovořit, nýbrž přistoupilo k řešení problému a vytváří chybějící zákon. Dokument s našimi stručnými poznámkami k problematice, který jsme na schůzku s náměstkem připravily, si můžete přečíst zde. S panem náměstkem Policarem zůstáváme v kontaktu a o dalším vývoji situace a dalších schůzkách vás budeme informovat.
Pondělí, 17. srpna 2015Aktuality
Liga lidských práv uspořádala v Praze v pátek 14.8 setkání k monitorování omezení svéprávnosti a jeho alternativ. Na setkání, kterého se účastnili zástupci ministerstva vnitra, ministerstva spravedlnosti i ministerstva práce a sociálních věcí, jsme poukázali na významné deficity v naplňování povinnosti státu sledovat zásahy do svéprávnosti, výkon opatrovnictví i další související instituty. Přestože stát sbírá množství významných údajů o osobách s postižením, není schopen je zpracovat takovým způsobem, aby získal vypovídající informace o situaci lidí s omezenou svéprávností, s opatrovníkem bez omezení svéprávnosti, podpůrcem či zástupcem z členů domácnosti. Současné registry státu totiž nejsou nastaveny tak, aby byly schopny danou monitorovací funkci efektivně plnit. V rámci setkání byla s příslušnými rezorty diskutována možná řešení, včetně otázky, zda je třeba přistoupit k nezbytným legislativním změnám či zda k žádoucí nápravě postačí pouze technické úpravy systému, který data zpracovává.
„Úmluva o právech osob se zdravotním postižením jasně stanovuje závazek státu monitorovat situaci osob se zásahem do svéprávnosti i těch, které využívají podpůrná opatření. Pokud stát nepracuje efektivně s daty, nemůže nikdy získat dostatečný přehled o naplňování svých závazků v oblasti práv osob se zdravotním postižením ani přijímat kvalitní politická rozhodnutí o nutných systémových změnách. Změny v zákonech jsou pak jen nahodilé a podléhají vlivu jednotlivých lobbingových skupin. Toto riziko hrozí i u novely občanského zákoníku, která se právě chystá.“ Řekla Barbora Rittichová, právnička Ligy lidských práv.
Ministerstva se na setkání zavázala k informování o tom, jaké konkrétní kroky budou provedeny k nápravě tohoto nežádoucího stavu. O jejich plánech bude Liga na svých stránkách veřejnost informovat.
Úterý, 11. srpna 2015Tiskové zprávy
Přestože Ministerstvo zdravotnictví opakovaně tvrdí, že patříme mezi nejvyspělejší zdravotnické systémy světa, naposledy před měsícem, brání zveřejnění a poskytování dat týkající se porodnické péče. Výzkumnice a bioložka Jarmila Hnilicová se od ledna nemůže domoci statistických informací z jednotlivých porodnic, ani právnička Adéla Hořejší nedostala odpověď na svoji podrobnou žádost. A Liga lidských práv právě podala kasační stížnost kvůli utajování právní analýzy k porodům doma.
Jarmila Hnilicová je zvyklá pracovat s daty, ale když se sama rozhodovala, jakou porodnici si zvolí, zjistila, že data o kvalitě péče v jednotlivých porodnicích nejsou dostupná. Založila proto web http://jaksekderodi.cz/, kde upozorňuje na to, že ve kvalitě péče panují mezi českými porodnicemi obrovské rozdíly. Například existují porodnice, odkud po vaginálním porodu odchází bez zranění pouze 8 % žen, a porodnice, kde je bez poranění 80 % žen.
Dostupná data jsou však pouze anonymní, jména nemocnic nechce Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR sdělit. Paní Hnilicová požádala ústav v polovině ledna o konkrétní jména nemocnic spolu s údaji o celkovém počtu porodů, císařských řezů, nástřihů hráze a porodů, které skončily poraněním hráze nebo čípku. Po zrušení původního nepřezkoumatelného rozhodnutí ústav znovu odmítl informace poskytnout, proto výzkumnice podala v dubnu 2015 odvolání, o kterém dosud ministerstvo nerozhodlo a je nečinné (lhůta je přitom 30dní).
„Důvodů, proč je odpírání informací protiprávní, je více. Právo na informace je ústavně zaručené právo. České porodnice poskytují péči na základě veřejného zdravotního pojištění. Rodičky mají ze zákona právo na informace o poskytovaných zdravotních službách a součástí toho je nepochybně i informace o praxi a statistických údajích dané porodnice. Pokud v některé porodnici mají nadměrný výskyt porodních zranění, který nemá žádné medicínské opodstatnění a jde o škodlivou praxi, ženy mají právo vědět, která porodnice to je.“ komentuje případ Zuzana Candigliota, advokátka spolupracující s Ligou, která paní Hnilicové pomáhá se domoci informací.
Informace k porodní péči prý nejsou v působnosti Ministerstva
Jiná advokátka Adéla Hořejší rovněž podala podrobnou žádost o informace týkající se statistických informací k porodní péči v porodnicích a při porodech doma. Ministerstvo zdravotnictví jí ale dopisem z 3. 8. 2015 odpovědělo, že požadované informace se nevztahují k jeho působnosti.
V působnosti ministerstva tak údajně není sledování spokojenosti rodiček s poskytovanou péčí, podíl nízkorizikových a rizikových rodiček a způsob jejich rozlišování, sledování počtu intervencí do porodů včetně kontroverzní, nebezpečné, ale v Česku stále běžně užívané praktiky tlačení na břicho rodičky, ani sledování počtu převozů rodiček při domácích porodech. „Je s podivem, na základě čeho ministerstvo tvoří zdravotnickou politiku a své vyhlášky, když k tomu nemá základní nezbytné údaje a podklady,“ konstatuje advokátka Adéla Hořejší.
Spor o analýzu k domácím porodům míří k Nejvyššímu správnímu soudu
O informace a poskytnutí právní analýzy k trestní odpovědnosti v souvislosti domácím porodem se Liga lidských práv s ministerstvem soudí už pět let. Nyní se Liga opět obrátila na Nejvyšší správní soud s kasační stížností, neboť ministerstvo před Městským soudem obhájilo odepření informace tím, že analýza, za kterou zaplatilo advokátní kanceláři bývalého ministra spravedlnosti Pavla Němce asi 50.000 Kč, je chráněna autorským právem.
„Pokud si státní orgán nechá smluvně zpracovat za veřejné prostředky analýzu, musí smluvní vztah umožňovat zveřejnění analýzy, jinak jde o obcházení zákona a práva občanů na informace a vytváření možnosti vyvádění peněz z veřejných rozpočtů,“ vysvětluje podstatu kasační stížnosti advokátka Zuzana Candigliota.
Bližší informace poskytnou:
Poznámky:
- Článek Jarmily Hnilicové „Jak se daří získávat informace“ – http://jaksekderodi.cz/jak-se-dari-ziskavat-data
- Tisková zpráva ČTK z 14. 12. 2014 k rozhodnutí Nejvyššího správního soudu k poskytnutí právní analýzy o trestní odpovědnosti spojenou s porodem doma – https://llp.cz/2014/12/nss-ministerstvo-zrejme-v-pripadu-domacich-porodu-chybovalo
- Žádost Adély Hořejší a odpověď Ministerstva zdravotnictví naleznete v příloze této zprávy.
Úterý, 11. srpna 2015Aktuality
Zajímají vás vaše práva v tématu očkování nebo porodnictví a novinky v těchto oblastech?
Liga lidských práv ve spolupráci s dalšími organizacemi pro Vás vydává od začátku roku 2015 tematické newslettery, které Vás budou pravidelně zásobují nejaktuálnějšími informacemi o změnách právní úpravy, soudních případech, seminářích, publikacích a dalších aktualitách.
Newsletter ke svobodě v porodnictví připravujeme ve spolupráci s Unií porodních asistentek, Nesehnutí a dalšími organizacemi. Přihlaste se do něj zde.
Newsletter ke svobodě v očkování ve spolupráci s organizacemi Rozalio a Unicampus. Přihlásit se k jeho odběru můžete zde.
Pondělí, 10. srpna 2015Aktuality
Nikola je mladá žena, která své dospívání prožila v dětském domově. V době nabytí zletilosti stále ještě studovala na střední škole, proto v dětském domově zůstala na základě smlouvy na tzv. prodloužený pobyt. V tomto ohledu měla štěstí, mnozí ředitelé i soudy si právní úpravu totiž vykládají tak, že je čistě na jejich uvážení, jestli mladému dospělému možnost prodlouženého pobytu poskytnou nebo ne.
Problém však je, že režim prodlouženého pobytu pro mladé dospělé není ze zákona nutně oddělen od pravidel, které se vztahují na nezletilé děti, žijící v dětském domově. V praxi tedy záleží především na řediteli dětského domova, jakým způsobem nastaví podmínky pro poskytování prodlouženého pobytu. A v tomto ohledu už Nikola štěstí neměla. Podmínky byly ze strany ředitelky Dětského domova nastaveny tak přísně, že pro Nikolu byly dlouhodobě neudržitelné. Nikola musela v průběhu pracovního týdne jít ze školy domů a tam zůstat celé odpoledne. Výjimkou byla středa, kdy měla povoleny vycházky od dvou do devíti večer. Musela vařit podle jídelníčku, který si nejdříve měla sestavovat sama podle spotřebního koše, který platí pro školní jídelny, následně jí byl sestavován zaměstnanci domova a Nikola jej musela respektovat. Měla tedy přesně určeno, kdy má udělat salámovou, kdy sýrovou a kdy „vitamínovou“ pomazánku. Vše bylo ředitelkou dětského domova nebo jinými jeho zaměstnanci pravidelně denně kontrolováno, často takovým způsobem, že ředitelka vešla do bytu ráno bez zaklepání a tím narušovala soukromí Nikoly i její spolubydlící.
Situace mezi Nikolou a ředitelkou se vyhrotila natolik, že ředitelka nakonec rozhodla o přeřazení Nikoly zpět mezi nezletilé děti, což už dospělá Nikola neunesla a prodloužený pobyt ukončila. Od ředitelky dostala na tzv. odchodném pouze 1000,- Kč, ačkoliv neměla zajištěné bydlení ani vyřízeny dávky pomoci v hmotné nouzi v potřebné výši. Bez pomoci kamarádky by se Nikola ocitla na ulici.
Liga lidských práv ve spolupráci s AK Matiaško uplatnily tento týden jménem Nikoly dva nároky na odškodnění. Po Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy požadují přiměřené zadostiučinění za to, že Nikole nebyla ze strany ředitelky Dětského domova poskytnuta pomoc při ukončení pobytu v dětském domově, ačkoliv ředitelka dobře věděla, že Nikola je bez prostředků a nemá zajištěno odpovídající bydlení.
Vedle toho se však pro Nikolu snaží domoci odškodnění za to, že Česká republika problematiku zabezpečení mladých dospělých, kteří nabydou zletilosti v ústavní péči, žádným způsobem komplexně neřeší. „Mladí dospělí z ústavní péče přitom potřebují více než jen odchodné v dostatečné výši. Je především důležité, aby pomoc a podpora, která je jim poskytována, a to včetně zajištění přiměřeného bydlení, byla systematizovaná, koordinovaná a zacílená na posilování jejich samostatnosti a připravenosti na nezávislý život. Např. v Anglii a Walesu se tohoto cíle snaží dosáhnout mj. zakotvením práva dítěte či mladého dospělého na individuální plán a osobního asistenta, který mu při přípravě na samostatný život pomáhá,“ uvedla Anna Hofschneiderová, právnička Ligy lidských práv a AK Matiaško.
Význam druhého z uplatněných nároků spočívá i v tom, že ukáže, do jaké míry se může jednotlivec domáhat nápravy a zadostiučinění v případě, že Česká republika neplní závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodních smluv o lidských právech, k nimž se dobrovolně zavázala. V tomto případě se jedná především o právo mladých dospělých z ústavní péče na sociální zabezpečení. „Případný úspěch by mohl jednotlivcům otevřít cestu k prosazování svých práv v případech, kdy je stát v určité oblasti nečinný a odpovídajícím způsobem neřeší palčivé společenské problémy, které vyúsťují v systémová porušování lidských práv,“ dodala Hofschneiderová.
Zastupování tohoto případu bylo financováno z projektu “Vím, jak z toho ven” programu Fondu pro nestátní neziskové organizace.
Pátek, 7. srpna 2015Aktuality
Liga lidských práv ve spolupráci a AK Matiaško pomáhá šestnáctiletému chlapci domoci se odškodnění za podmínky, kterým byl vystaven ve Výchovném ústavu. Z důvodů problémů v rodině byla chlapci nařízena ústavní výchova. Nejdříve byl umístěn do dětského domova se školou. Poté, co posprejoval zastávku, byl však přemístěn do výchovného ústavu. A tím se měl jeho život zcela zásadním způsobem změnit.
Převýchova a trest
Ve výchovném ústavu totiž panovala velmi přísná pravidla. Chlapci byli rozřazeni podle plnění povinností do tzv. „kategorií výhod“ podle chování. Od kategorie výhod, do které byl chlapec zařazen, se poté odvíjel např. rozsah vycházek. Mimo povolené vycházky mohli chlapci výchovný ústav opustit pouze v doprovodu vychovatele, a to i když šli třeba jen do protějšího obchodu. Průběh dne byl přesně organizovaný ve vnitřním řádu, téměř všechny aktivity byly realizovány uvnitř ústavu. Chlapci vyfasovali ústavní oblečení, které se jednou za dva týdny organizovaně měnilo.
„Největší problém podle nás spočívá v tom, že výchovný ústav si jako cíl poskytování péče ve svém vnitřním řádu vymezil reedukaci, tedy převýchovu, a resocializaci chlapců. To však hrubě odporuje zákonnému smyslu a účelu ústavní výchovy, která není a nesmí být žádnou formou sankce za „špatné“ chování dítěte, ale pouze náhradou rodinného prostředí dítěte, které zde buď vůbec není, anebo selhává takovým způsobem, že nepřiměřeně ohrožuje vývoj dítěte,“ uvedla Anna Hofschneiderová, právnička Ligy lidských práv a AK Matiaško.
Ústavní výchova není vězení
Od nezákonného definování účelu poskytování péče se poté odvíjela všechna další pochybení výchovného ústavu, ztělesněná ve velmi přísném, až kázeňském režimu. Výchovný ústav se nastavením podmínek poskytování péče pasoval do role nápravného zařízení svého druhu, která mu však ve vztahu dětem s nařízenou ústavní výchovou nepřísluší. Nápravný režim je dobře patrný např. na režimu vycházek. Výchovný ústav používal vycházky v podstatě jako motivační faktor v tom smyslu, že pokud se bude chlapec dobře chovat, bude mít šanci na přeřazení do vyšší kategorie výhod a tím i větší hodinovou dotaci samostatných vycházek. Děti s nařízenou ústavní výchovou přitom mají ze zákona na samostatné vycházky právo a podobný povolovací režim je tak nepřípustný. Pokud lze samostatné vycházky u těchto dětí omezovat, tak pouze v případě, že dítěti bylo uloženo tzv. „opatření ve výchově“, anebo pokud by pro dítě znamenaly nepřiměřené riziko. K takovému závěru lze však dospět jedině na základě individuálního vyhodnocení rizika u konkrétního dítěte, nikoli plošně podle jeho zařazení do příslušné kategorie.
Smysl ústavní výchovy je sociální
„V uplatněném nároku se snažíme poukazovat na to, že i když v současnosti ústavy, kde je realizována ústavní výchova, spadají pod ministerstvo školství, smysl a účel ústavní výchovy není pedagogický, ale především sociální. Dětské domovy, ale i výchovné ústavy, pokud se v nich stále nacházejí děti s nařízenou ústavní výchovou, by tak měly mít blíže k zařízení sociálních služeb, než k věznicím. Tento případ však dobře ukazuje, že realita je často zcela odlišná. Takový stav však není z pohledu práva dlouhodobě udržitelný,“ dodala Hofschneiderová.
Za nezákonné zbavení osobní svobody, zásah do důstojnosti, práva na ochranu rodinného a soukromého života, a za vystavení špatnému zacházení požadujeme pro chlapce odškodnění ve výši 3 000,- Kč za každý den, který byl nucen ve výchovném ústavu strávit.
Zastupování tohoto případu bylo financováno z projektu “Vím, jak z toho ven” programu Fondu pro nestátní neziskové organizace.
Pondělí, 3. srpna 2015Tiskové zprávy
Městský soud v Praze rozhodl, že Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) musí Lize lidských práv poskytnout požadované informace o svých příslušnících, jim udělovaných odměnách a svých výsledcích šetření policejního násilí. Potvrdilo se tak, že inspekce pracuje netransparentně a již dva roky neoprávněně utajuje informace před veřejností. Liga kvůli špatné práci GIBS již iniciovala petici za odvolání ředitele GIBS Ivana Bílka.
Liga lidských práv žádala v polovině roku 2013 GIBS o sdělení jmen příslušníků GIBS, jejich funkcí a sdělení výše jejich odměn. Dále požádala o anonymizované výstupy GIBS v oblasti vyšetřování podezření z nelidského a ponižujícího zacházení ze strany policie. Inspekce však informace odmítla poskytnout s odkazem na ochranu soukromí a nutnost utajování svých příslušníků. Svoje výstupy z šetření neposkytla s poukazem na údajnou přílišnou obecnost žádosti. Městský soud v Praze poté, co jeho první rozsudek zrušil Nejvyšší správní soud, rozhodl o tom, že GIBS neměla zákonné důvody pro odepření informací a nyní je bude muset poskytnout.
Veřejnost má vědět, kdo a jak vyšetřuje
„Z informací o identitě příslušníků GIBS může veřejnost zjistit, zda se GIBS očistila od příslušníků dřívější Inspekce policie, kteří kryli policejní násilí. Například v případě Kummer proti České republice Evropský soud pro lidská práva shledal, že inspekce kryla nelidské zacházení. Konkrétně se jednalo o vyšetřovatele Jana Hudce z karlovarské pobočky inspekce a je legitimní vědět, zda v inspekci tento a další „zametači“ nadále pracují,“ vysvětluje advokátka Zuzana Candigliota.
Účinné, nezávislé a nestranné vyšetřování policejního násilí a špatného zacházení bylo dle důvodové zprávy k zákonu o GIBS hlavním důvodem jejího vzniku, stejně jako nedůvěra veřejnosti v policii a schopnosti zbavit se policistů-pachatelů ve vlastních řadách. Proto je zásadní, aby výsledky svého šetření inspekce zveřejňovala nebo poskytovala žadatelům o informace. Jde také o opatření k prevenci špatného zacházení, neboť policisté se z informací dozvědí, co si mohou a nemohou vůči lidem dovolit.
Petice žádá odvolání ředitele Bílka
Místo transparentního a důvěryhodného fungování se v GIBS odehrává jeden skandál za druhým, ať již jde o sledovací systém Meraki nainstalovaný do telefonů příslušníků GIBS bez jejich vědomí, akci „Balík“, v rámci které GIBS zaslala vězňům nebezpečné zásilky k otestování spolehlivosti dozorců, snaha o odstranění nepohodlného inspektora Petra Netušila, který začal vyšetřovat vysoce postaveného olomouckého policistu, nebo nejaktuálněji personální politika ředitele GIBS, který se nechává ovlivňovat ministrem Chovancem, čímž popírá nezávislost své instituce.
Z důvodu dlouhodobé nekvalitní práce GIBS Liga lidských práv iniciovala Petici za odvolání ředitele GIBS Ivana Bílka, určenou primárně předsedovi vlády Bohuslavu Sobotkovi, který je jako nadřízený ředitele GIBS za neřešenou situaci odpovědný. Petici okomentoval senátor a advokát Václav Láska takto: „GIBS má za poslední roky na svém kontě tolik prokázaného bezpráví, chyb a špatně odvedené práce, že by v každé jiné civilizované zemi byla dávno za to vyvozena odpovědnost vedení této instituce. Jen v České republice se zdá, že řediteli GIBS projde naprosto vše.“
Tématu korupce a nezákonné činnosti GIBS se věnujeme i v našich EXTRA-ligových novinách.
Rozsudek je k dispozici v příloze této tiskové zprávy.
Více informací vám poskytne Zuzana Candigliota, advokátka spolupracující s Ligou lidských práv, tel.: 607 005 043, e-mail: zcandigliota@llp.cz
Pátek, 24. července 2015Aktuality
Liga lidských práv a Centrum podpory transformace hledají spolupracovníky z řad bývalých pacientů psychiatrické péče.
Přidejte se k nám pokud:
– Jste aktivní, nebojíte se vystupovat v médiích nebo před publikem
– Máte zkušenost s psychiatrickou péčí a máte chuť jí změnit
– Máte čas a jste ochotní dojíždět do Brna a Prahy
– Používáte email a jste běžným uživatelem internetu
– Na věku, pohlaví, místě bydliště ani vzdělání nezáleží
Co bude vašim úkolem:
– Stanete se ambasadory pro prosazování změny v přístupu k lidem s duševním onemocněním
– Absolvujete vstupní školení a budete se účastnit pravidelných schůzek
– Budete pomáhat s přípravou lobbyingových materiálů a školení pro policii, státní správu i veřejnost
– Budete se setkávat s novináři
Co nabízíme:
– Školení týkající se současné právní úpravy, prosazování změn, lobbyingu a přípravy kampaní
– Školení týkající se/ o vystupování v médiích
– Odměnu na základě DPP nebo DPČ a náhradu cestovních a jiných nákladů
Pošlete nám bližší informace o sobě do 10.8.2015 na email zdurajova@llp.cz a do předmětu emailu napište „AMBASADOŘI“.
Středa, 15. července 2015Aktuality
Více než měsíc od prvního jednání pracovní komise jsme se v úterý 14. 7. 2015 sešli na ministerstvu zdravotnictví k očkování podruhé. Na programu byla tři témata. Prvním z nich bylo hlášení nežádoucích účinků vakcín, druhým tématem bylo odškodnění nežádoucích účinků a posledním tématem měl být výklad pojmu „řádně očkované dítě“ za účelem přístupu do školky a na tábory.
Nejdříve nám předseda komise, náměstek ministra Vladimír Valenta oznámil, že novými členy komise se stala paní docentka Milada Emmerová, místopředsedkyně výboru pro zdravotnictví senátu a pan docent Vojtěch Thon z Univerzitního centra pro primární imunodeficience při Ústavu klinické imunologie a alergologie LF Masarykovy univerzity.
První téma zahájila prezentace o hlášení nežádoucích účinků MUDr. Jirsové a MUDr. Kaftanové z oddělení farmakovigilance Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Lékařky prezentovaly informace o tom, jakým způsobem se k nim dostávají hlášení, jak jsou dále informace vyhodnocovány a jak je s nimi dále nakládáno. Za zmínku rozhodně stojí zajímavý „příběh“ o tom, že v roce 2011 došlo k nárůstu počtu hlášení velmi silné lokální reakce po přeočkování Infanrixem v pěti letech. SÚKL zbystřil a ukázalo se, že tyto silné reakce, kdy dětem oteče a zrudne i celá končetina po dobu 5 – 10 dní, byly již zjištěny v jiných státech, výrobce vakcín o zvýšení výskytu této reakce věděl, ale – cituji – “nějak nám o tom zapomněl říct“. Na základě zjištění zvýšeného výskytu tohoto nežádoucího účinku potom výrobce vakcíny společně se SÚKLem informoval lékaře o zvýšeném výskytu tohoto nežádoucího účinku. Lékaři měli tedy rodiče informovat, že tento nežádoucí účinek je „normální“, lze jej očekávat, a proto by rodiče neměli s dítětem po přeočkování například odjíždět na dovolenou.
Dále hovořily lékařky o tom, že všechna hlášení se evidují v databázi, která není veřejně přístupná. Na dotaz, zda je možné získat informace z databáze, bylo odpovězeno, že je možné si o ně zažádat, nicméně je třeba uvést, k jakému účelu budou použity, aby nedocházelo k neuváženému nakládání s těmito informacemi a případnému šíření poplašných zpráv. Jinými slovy, široké laické veřejnosti není možné informace poskytovat, protože by si informace z databáze mohli špatně vyložit.
Hovořilo se také o podhlášenosti NÚ. Aby se zvýšilo hlášení NÚ za strany lékařů, organizuje SÚKL semináře o důležitosti hlášení a distribuuje letáčky. Kampaň pro propagaci hlášení mezi pacienty SÚKL ovšem nemá a ani ji nechystá. Připravuje však k tomuto tématu na svém webu pro veřejnost „O Lécích“ video. Ohledně podhlášenosti bylo lékařkami konstatováno, že se hlásí pouze “vrchol ledovce“ nežádoucích účinků, ale že se jedná o srovnatelné procento jako v sousedních státech. Na tuto informaci náměstek ministra Vladimír Valenta uvedl, že tedy vše funguje tak, jako například v Německu, že vlastně patříme k špičkám v Evropě, co se hlášení týče a s tímto první téma uzavřel.
Druhým tématem bylo již mnohokrát skloňované odškodnění nežádoucích účinků. K tomuto tématu náměstek Valenta uvedl, že se jedná o téma velmi složité, protože je třeba nejdříve definovat, co bude považováno za „újmu“, je třeba udělat rešerši ve spolupráci s ministerstvem spravedlnosti, kolik soudních sporů v současnosti probíhá a jaké částky jsou poškozeným poskytovány, jakým způsobem bude prokazována příčinná souvislost, zda bude částka poskytována jednorázově či v dávkách, kolik na tento program bude třeba vyčlenit ze státního rozpočtu a jak bude celý systém fungovat. Oznámil nám, že od původního záměru upravit odpovědnost státu v rámci chystané novely zákona o zdravotních službách bylo upuštěno a celá záležitost má být upravena zřejmě zvláštním zákonem. Na jeho přípravě se pracuje, ovšem na náš dotaz, kdo je na ministerstvu odpovědný za vytvoření právní úpravy ani na to, kdy uvidíme první návrh zákona, nám pan náměstek nic konkrétního neodpověděl. Uvedl pouze, že se jedná o prioritu a že se na úpravě pracuje.
Řada otázek, nad kterými ministerstvo hloubá, však dle našeho názoru není třeba složitě řešit. Například při definici toho, co lze považovat za újmu lze vycházet z ustanovení občanského zákoníku. Stejně jako pro stanovení výše odškodnění lze vycházet jednak z metodiky Nejvyššího soudu k odškodňování újmy na zdraví a ze současné judikatury, není třeba vymýšlet zvláštní systém speciálně pro očkování. Aby ministerstvo vycházelo z informací o počtu současných soudních sporů poškozených proti lékařům, případně zdravotním zařízením dle našeho názoru nepřinese žádné přínosné informace. Málokterý rodič se totiž dnes rozhodne ve své obtížné životní situaci soudit v občanskoprávním sporu s lékařem a riskovat, že v případě neúspěchu bude muset hradit velmi vysoké náklady řízení, zejména když ví, že lékař žádným způsobem nepochybil a nežádoucí účinek se u dítěte projevil bez lékařova zavinění. Nelze tedy předpokládat, že informace o současném počtu soudních sporů ministerstvu k něčemu bude. Navíc ve většině zemí Evropy odškodnění nežádoucích účinků funguje. Není tedy jednodušší řešení, než se inspirovat například v Německu či v Rakousku, tedy v zemích, které jsou nám podobné jak kulturně, tak i co se právního systému týče. Profesor Janda upozornil, že již před lety dodal ministerstvu rozsáhlé podklady od kolegů z Rakouska, ze kterých může ministerstvo vycházet. Stále to tedy působí, že spíše než by ministerstvo chtělo situaci rychle vyřešit, svou „aktivitou“ přispívá k stálému prodlužování současného nespravedlivého stavu.
Třetím tématem byl výklad termínu „řádně očkované dítě“ pro přístup do školky a na ozdravné pobyty. K tomu bylo uvedeno, že se na minulém zasedání dne 28. 5. 2015 Národní imunizační komise (NIKO) usnesla, že pro tyto účely bude za řádně očkované považováno dítě, jemuž byla aplikována jedna dávka MMR vakcíny a hexavakcína (na žádost rodičů) ve schématu 2+1. Toto doporučení ministerstvo tedy přejímá a od nového školního roku budou moci nastoupit i děti očkované v tomto schématu. Na dotaz, zda bude možné považovat za řádně očkované i dítě, které dostalo pentavakcínu bez hepatitidy typu B bylo odpovězeno, že takový výklad nebyl doporučen, muselo by dojít ke změně očkovacího kalendáře, což se v současnosti nechystá. O problematice, která se týká očkovacího kalendáře a kolektivní imunity bude řeč na příštích jednáních. Debata nad výkladem pojmu „řádně očkované dítě“ tedy neprobíhala, jelikož NIKO již pojem vyložila a diskutovat tedy v podstatě nebylo co… Tuto situaci kritizovala předsedkyně Spolku ROZALIO Martina Suchánková, která uvedla, že tedy tento bod vůbec nemusel být na programu, když má situaci ministerstvo za vyřešenou, NIKO se usneslo a k žádné veřejné debatě opět nedochází.
Právnička Ligy lidských práv Tereza Hrubá navrhovala závěrem náměstkovi Valentovi, že pro efektivní fungování komise by bylo velmi vhodné, aby se vždy ke každému bodu programu ministerstvo postavilo a řeklo, jakým způsobem bude dále postupovat a jak bude se zjištěnými informacemi a podněty komise dále pracovat. Dále byl náměstek upozorněn, že pokud má být debata na komisi podnětná a má se dojít k nějakým výsledkům, je třeba, aby byla moderována. Zkušený moderátor by měl zajistit, aby se během debaty neodbíhalo od témat, aby dostal každý dostatečný prostor k vyjádření a aby se dospělo k formulování jasných závěrů a výstupů. Pokud totiž debatu skupiny odborníků, která má více než 20 členů nikdo neřídí, není příliš pravděpodobné, že se podaří dojít k jasným závěrům.
Třetí jednání komise nás čeká 29. 9. 2015 ve 14.00. O jejím průběhu vás budeme opět informovat.
