Pondělí, 9. července 2012Zprávy z médií
Legislativci a ochránci lidských práv se přou kvůli novelám zákona o zdravotních službách. Ty zmírňují podmínky pro hospitalizaci člověka proti jeho vůli. Nebude už třeba nutné, aby byl shledán „bezprostředně nebezpečným“. Ochránci pacientů varují, že přibude těch, kdo se v léčebně ocitnou nedobrovolně.
Dvojice novel vrací do legislativy například možnost dodatečného souhlasu s nucenou hospitalizací. Nemocnice či léčebny mají na jeho získání 24 hodin. Vůbec jej pak nepotřebují, pokud pacienta přijmou na méně než osm hodin kvůli jeho vlastní bezpečnosti nebo z terapeutických důvodů.
Ze zákona by nově měla vypadnout podmínka bezprostřední nebezpečnosti pacienta před jeho hospitalizací. Poslanecká novela ponechává jen podmínku, která říká, že proti své vůli může na lůžku skončit ten, kdo ohrožuje sebe i své okolí „závažným způsobem“.
„Návrhy směřují k tomu, aby se situace řešily větší represí, a ne aby se hledaly cesty, jak nedobrovolným hospitalizacím předcházet,“ řekla iDNES.cz Zuzana Durajová z Ligy lidských práv. Podle právničky hrozí, že přibude lidí, kteří se v léčebnách a nemocnicích ocitnou neoprávněně.
„Je to návrat do minulosti, vrací se něco, co zvýší riziko zneužitelnosti,“ hodnotí změnu Jan Jaroš, ředitel občanského sdružení Kolumbus, jež sdružuje psychiatrické pacienty. „Z vlastní zkušenosti vím, jak lze dodatečný souhlas na pacientovi vynutit. Třeba hrozbou, že nebude mít vycházky,“ dodal Jaroš.
V léčebnách končí bez souhlasu stovky duševně nemocných
Výtky směřují k úpravě zákona o zdravotních službách. Ten začal platit v rámci reformy zdravotnictví v dubnu, přesto už má parlament k dispozici hned dvě novely, které jej mají změnit. Jednu podala skupina senátorů, druhou několik poslanců včetně ministra zdravotnictví Hegera.
Kromě toho, že novely ze zákona vypouštějí nutnost souhlasu obou rodičů k léčbě dítěte, zároveň pozměňují podmínky pro hospitalizaci bez souhlasu pacienta. K ní dochází například v situaci, kdy je pacient v bezvědomí, pod vlivem alkoholu či drog. Situace se ale týká také duševně nemocných nebo lidí, u kterých je podezření na duševní chorobu.
Podle Jaroše se jen v oboru psychiatrie ročně v léčebnách bez souhlasu ocitá asi 800 lidí. Z toho zhruba jedno procento tvoří schizofrenici.
Pacienti: Ať jsou v zákoně diagnózy
Právě schizofrenie patří k chorobám, které jsou svému okolí i pacientovi nejvíce nebezpečné. Novela prošla shodou náhod vládou v době, kdy schizofrenici vraždili nebo se o to pokusili (o jejich útocích čtěte zde).
I proto je podle Jaroše důležité, aby v zákoně byly vypsány konkrétní diagnózy a lékaři přihlíželi k závažnosti onemocnění. Navíc novela ponechává stav, kdy k nucenému převozu do léčebny stačí jen projev nemoci, nikoliv její diagnostikování.
„Pokud by v novele bylo definováno, že se jedná o diagnózu schizofrenie, a byly by v něm přesně vypsány její druhy i podmínka, že nebezpečnost bude konzultována s psychiatrem, s novelou bychom souhlasili,“ podotkl Jaroš.
Byrokracie musí jít při léčbě stranou, říkají lékaři
Návrat dodatečného získání souhlasu pacienta žádala Česká lékařská komora. „Změna je nutná, platný zákon v podstatě nařizuje žádat u každé hospitalizace bez souhlasu pacienta o povolení soud. To je nesmyslné,“ říká viceprezident ČLK Zdeněk Mrozek. Množství hlášení prý nezvládají zdravotnická zařízení ani soudy.
„Čtyřiadvacetihodinová lhůta je akceptovatelná. Vemte si, kolik pacientů přivezou podnapilých, od nich nejsme schopni získat souhlas. Týká se to i lidí se silnými otřesy mozku, po traumatech nebo u akutních porodů,“ vyjmenoval Mrozek.
Viceprezident ČLK je přesvědčený, že pravidla pro nucené hospitalizace by se neměla příliš zpřísňovat. „Ve smyslu, aby přibývalo byrokracie. Návrhem jsme se totiž snažili o přesný opak,“ dodal Mrozek.
Novelu obhajuje její spoluautorka, místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. „Dodatečný souhlas s hospitalizací se do ní dostal z praktických důvodů. Jsou situace, kdy člověka musíte hospitalizovat, ačkoliv se sám k tomu nemůže vyjádřit. Řešit všechno v krátkých lhůtách, které lékaři pro záchranu života potřebují, přes soudy není zrovna praktická věc,“ vysvětlila.
Podle ní by se o námitkách a odlišných právních stanoviscích k novelám mělo ještě diskutovat v rámci parlamentního připomínkování. „Je potřeba hledat takové řešení, kdy nebude člověk omezován na lidských právech, ale zároveň bude zajištěna ochrana společnosti. Je to balanc, který v okamžiku, kdy se zvrátí na jednu, či druhou stranu, tak je to špatně,“ dodala Gajdůšková.
Chyby přinášejí riziko žalob
V praxi podleLigy lidských právpovedou obě opatření ke změkčení podmínek nucené hospitalizace. A tedy i většímu rizikuzneužití a žalob.
Loni se Evropský soud pro lidská práva zastal 42letého muže, který si stěžoval na nedobrovolný pobyt v léčebně. „Stát musel zaplatit odškodné ve výši 12 tisíc eur,“ upozornila Liga. V přepočtu jde tedy zhruba o 300 tisíc korun. Soud dalMiloši Ťupoviza pravdu, protože podle českých zákonů měla léčebna žádat po 24 hodinách soud o souhlas s hospitalizací. Stalo se tak ale až po čtyřech dnech.
„Novelu jsme chystali s právníky a pokud vím, tak je v souladu s mezinárodním právem i Ústavou ČR. Pokud ale vůči ní někdo vznesl výhradu, musíme to znovu prověřit. Ještě je čas vyladit rozpor v právních názorech,“ řekla iDNES.cz jedna z autorek, místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.
Zprávu vydal iDNES 8. července 2012, autorkou článku je Hana Válková.
Pátek, 20. ledna 2012Zprávy z médií
V Česku roste počet nesvéprávných lidí. Soudy jim odebírají občanský průkaz čím dál častěji. Kritizuje to nejenom ombudsman, ale i Evropský soud pro lidská práva. Zásadní omezení svobody se u nás týká 26 tisíc lidí. Jedním z nich je i Jaroslav Červenka z Prahy, jehož výjimečným případem se teď zabývá Ústavní soud.
Jaroslavu Červenkovi je 55 let. Žije sám v malé garsonce v Praze, rád hraje na klavír a hodně čte. Už sedm let ale nemůže samostatně rozhodovat o svém životě. Soud ho zbavil svéprávnosti a jako opatrovníka mu přidělil městskou část Praha 11.
Na začátku loňského roku pana Červenku odvezla jedna z úřednic, údajně pod záminkou rehabilitace, do lázní v Letinech – domova se zvláštním režimem, kde se léčí nemohoucí a těžce nemocní lidé.
„Ona mě sedmého února bez jakéhokoliv vysvětlení odvezla do lázní Letiny u Plzně a tam mě umístila, utekla jak dítě a nechala mě na židli. Tam jsou lidi schizofrenicky poškození a s Alzheimery a já jsem se tam ocitnul. Mám IQ 127 a deset let Univerzity Karlovy,“ vypráví Jaroslav Červenka.
Stačil jeden podpis opatrovnice a muž už se nemohl vrátit zpět do Prahy. V Letinách pak proti své vůli strávil více než sedm měsíců.
„Ocitnul jsem se na židli mezi babičkama, které tam jejich děti nechaly a prodaly jim baráček. Babička tam roní slzy, neví si rady a já tam mám řešit třeba problémy jídla, kdy tam se nedá absolutně nic jíst. Osm měsíců jsem byl zavřený jak zvíře,“ popisuje.
Úřady chybu nepřipouští
Pan Červenka se u policie ani soudů práva nedovolal. Ředitel Lázní Letiny Aleš Patera Radiožurnálu napsal, že vše proběhlo podle zákona. Domov přijal pana Červenku na základě smlouvy o poskytnutí sociální služby, kterou podepsala opatrovnice.
Jestli opravdu do takového zařízení pětapadesátiletý muž patřil, nechtěl Patera komentovat. Sociální odbor Prahy 11 pochybení nepřipouští.
„O veškerých opatřeních byl a je průběžně informován opatrovnický soud. Veškeré neběžné právní úkony, včetně uzavření smlouvy o poskytnutí sociálních služeb, které opatrovník za opatrovaného učinil, byly schváleny rozsudkem opatrovnického soudu,“ napsal pražský úřad.
Proč Jaroslavu Červenkovi sebrali občanský průkaz a proč skončil v ústavu, úřad odmítá vysvětlit. Podle opatrovnice Zdeňky Jebavé jde o citlivé údaje.
„Já vám k tomu nemůžu říct vůbec nic. To jsou osobní údaje klienta, takže jeho diagnóza, počet hospitalizací v psychiatrických léčebnách, to jsou samozřejmě velmi důvěrné informace,“ uvedla Jebavá.
Prvního zastání se tak Jaroslav Červenka dočkal až u ombudsmana. Podle něj je umístění do ústavu s režimovým opatřením zásahem do práva svobody pobytu a pohybu, který zaručuje Listina základních práv a svobod.
Případ míří k Ústavnímu soudu
Soud podle ombudsmana musí posoudit důvody, proč je umístění do zařízení navrhováno a zjistit i názor opatrovaného člověka. Jaroslav Červenka ale tvrdí, že se ho nikdo na názor neptal. Případem se proto také začala zabývat Liga lidských práv a jejich právnička Barbora Rittichová.
„Případem pana Červenky jsme se začali zabývat na základě jeho podnětu a potom se do toho zařízení vydal náš kolega, zjistil, jaký je stav, a byl z toho velmi překvapen. Na základě toho jsme se pustili do celé řady dalších právních kroků,“ říká.
Případ pana Červenky proto Liga podala k Ústavnímu soudu. Požaduje po státu finanční náhradu újmy. Právnička upozorňuje, že k takovému omezování práv nemá v budoucnu docházet.
„Máme stále institut zbavení způsobilosti k právním úkonům, respektive i institut omezení způsobilosti k právním úkonům. V některých státech už od toho upustili a funguje to. Namísto toho, aby tu byl nějaký opatrovník, který rozhoduje za člověka, tak jsou tu takzvaní podpůrci. Mimo jiné v novém občanském zákoníku už tyto instituty jsou, takže uvidíme, jak vejdou do praxe,“ vysvětluje Rittichová.
Celý článek a reportáž Petry Benešové z Českého rozhlasu si můžete přečíst zde.
Čtvrtek, 19. ledna 2012Tiskové zprávy
Evropský soud pro lidská práva odsoudil Bulharsko za to, že dovoluje, aby byli lidé s postižením umisťováni do ústavů jen na základě souhlasu jejich opatrovníka. Tato praxe přetrvává i v České republice, kde je více než 30 tisíc lidí pod opatrovnictvím. Proto je dobře, že se u nás chystají změny, které by měly nadměrné institucionalizaci lidí s postižením zabránit.
Štrasburský soud rozhodoval o případu pana Staneva, kterého jeho opatrovnice umístila do ústavu poskytujícího sociální služby, i když s tím sám nesouhlasil. Tím, že mu stát neumožnil bránit se proti svému umístění, zasáhl podle soudu do jeho osobní svobody a soukromého života. Navíc, kvůli dezolátnímu stavu ústavu, nedostatečné hygieně a stravě, byl podle soudu pán Stanev také vystaven ponižujícímu zacházení. Soud neuznal ani námitku, že na zlepšení kvality sociálních služeb nemá stát peníze. Naopak, Bulharsko teď bude muset zaplatit panu Stanevovi 15 tisíc eur za újmu, kterou v ústavu utrpěl.
Podobné případy se vyskytují i u nás
Praxi umisťování lidí do zařízení sociálních služeb proti jejich vůli nedávno kritizoval i český ombudsman. Konkrétně šlo o případ pana Červenky, který byl v identické situaci jako pan Stanev. Ombudsman řekl, že o tom, zda půjde člověk zbaven způsobilosti k právním úkonům do ústavu, musí rozhodnout soud. V praxi ale o umístění člověka do ústavu bez jeho souhlasu soudy nutně nerozhodují. O případech se totiž často vůbec nedozvědí. Podle zákona zatím opatrovníci ani poskytovatelé sociálních služeb nemají povinnost to soudu oznámit. Proto je pravděpodobné, že se situace ani po vydaném stanovisku ombudsmana příliš nezměnila.
Lidé, kteří kvůli omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům končí za zdmi ústavů, mají novu naději. Od letošního ledna je účinná novela zákona o sociálních službách, podle které má dnes každý člověk právo na poskytování sociálních služeb v nejméně restriktivním prostředí. „V praxi to znamená, že pokud existuje nějaká jiná možnost, jak člověku zajistit podporu, například využití terénních služeb nebo asistence, opatrovník nesmí člověka umístit v ústavu. Z toho vyplývá povinnost státu tyto alternativní služby zajistit, aby nikdo nebyl nucen žít v ústavu proti své vůli,“ říká k tomu právnička Centra advokacie duševně postižených (MDAC) a Ligy lidských práv Barbora Rittichová.
V současnosti žije v podobných ústavech více než 20 tisíc lidí. Podle Rittichové jsou nejproblematičtějšími tzv. domovy se zvláštním režimem, ve kterých jsou klienti zamčeni bez možnosti volného pohybu. V nich často končí právě lidé zbaveni způsobilosti k právním úkonům, podobně jako pan Červenka.
Bližší informace poskytne:
Barbora Rittichova, právnička Centra advokacie duševně postižených (MDAC) a Ligy lidských práv, mail: brittichova@mdac.info, tel: 773 621 228
Zuzana Durajová, právnička Centra advokacie duševně postižených (MDAC) a Ligy lidských práv, mail: zdurajova@llp.cz, tel.: 773 692 282
Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva Stanev proti Bulharsku je k dispozici zde (v anglickém znění):
http://cmiskp.echr.coe.int/tkp197/view.asp?item=1&portal=hbkm&action=html&highlight=stanev&sessionid=85062032&skin=hudoc-en
