Zpráva neziskovek pro OSN: Situace postižených v ČR se zhoršuje

Praha – Podmínky lidí s postižením se v posledních letech v Česku výrazně nelepší, a naopak se ještě zhoršují. Handicapovaní nemají rovný přístup ke vzdělání, na trh práce či k rozhodování o politice. Tvrdě na ně dopadají i sociální reformy. Vyplývá to z alternativní zprávy pro výbor OSN pro práva osob se zdravotním postižením, kterou připravilo 17 neziskových organizací. Autoři ji dnes představili novinářům. Svou zprávu výboru zaslala i vláda.

Obě zprávy mají zhodnotit pokrok dva roky poté, co v Česku začala platit Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením. Podle tohoto dokumentu musí stát přijmout opatření ke zlepšení podmínek handicapovaných. Má upravit zákony, zpřístupnit budovy i informace a jinak podporovat plné začlenění postižených do běžného života.

„Situace se jednoznačně zhoršila. Veškerá úsporná opatření jsou na úkor zdravotně postižených. Ušetří se přitom maximálně tři miliardy korun. Jestli si někdo představuje, že tato částka narovná finance Česka, tak je to komické. Místo stimulace se volí restrikce,“ řekl šéf Národní rady osob se zdravotním postižením Václav Krása. Rada se spolu s Ligou lidských práv, Společností pro podporu lidí s mentálním postižením v ČR a dalšími organizacemi či vysokoškolskými katedrami na sepsání alternativní zprávy podílela.

Denisa Slašťanová z Ligy lidských práv poukazovala například na to, že v Česku bylo zbaveno způsobilosti přes 26.500 lidí. Podle úmluvy by ale postižení měli mít všechna práva. Podle právničky pak přes 9300 lidí skončilo nedobrovolně v léčebnách a ústavech. Odvolala se ale jen stovka z nich. Slašťanová připomněla, že ČR má sice dobrou koncepci přeměny velkých ústavů v menší a přívětivější zařízení, mělo by ji ale prý rozšířit i na psychiatrické léčebny a seniorské domovy.

Podle Camille Latimier ze Společnosti pro podporu lidí s mentálním postižením v ČR vázne také vzdělávání a postižení stále chodí do speciálních, ne do běžných škol. Handicapovaní kvůli omezené způsobilosti nemohou rozhodovat ani o politice, protože nemohou volit. Postižení by měli také dostávat informace v podobě, které rozumějí – třeba jako piktogramy. „Nediskriminace je jedna věc, ale plné uplatnění ve společnosti druhá,“ podotkla Latimier.

Podle právníka rady postižených Jana Hutaře se zhoršuje i zaměstnávání lidí s handicapem. Osoby se třetím stupněm invalidního důchodu nemohou pracovat vůbec, jinak by o penzi přišli. Lidé s průměrným invalidním důchodem prvního stupně se pak pohybují na hranici chudoby, uvedl Hutař. Kvůli škrtům se omezí i státní podpora míst pro postižené či podpora rodičů handicapovaných dětí, kteří přijdou měsíčně o několik tisícovek, dodal právník rady postižených.

Autoři se chystají svůj dokument odeslat do Ženevy OSN tento týden. Shrnují v něm hlavně nedostatky. Chválí pak to, že se daří postupně odstraňovat bariéry a zpřístupňovat také dopravu a kulturu. Kabinet už svou zprávu poslal. Kdy by se výbor OSN mohl situací v Česku zabývat, ale není jasné. Panuje obava, že by to mohlo být až za několik let.

Článek byl publikován dne 7.11.2011 na www.ceskenoviny.cz a najdete jej zde. Obdobně také na www.rozhlas.cz, www.denik.cz.

Autor článku ČTK.

Stát porušuje práva lidí se zdravotním postižením, tvrdí 17 organizací

ČR se sice zavázala dodržovat práva lidí se zdravotním postižením tak, jak plyne z Úmluvy OSN, ve skutečnosti tu ale lidé s postižením nemají například rovnoprávný přístup ke vzdělání či na trh práce. Tvrdí to zpráva sedmnácti organizací.

Podmínky lidí s postižením se v posledních letech v České republice zhoršují. Handicapovaní například nedisponují rovným přístupem ke vzdělání, k rozhodování o politice a tvrdě na ně dopadají sociální reformy. Vyplývá to ze zprávy pro výbor OSN pro práva osob se zdravotním postižením, kterou připravilo sedmnáct organizací. Svou zprávu zpracovala a zaslala výboru i vláda.

Organizace tvrdí, že Česká republika nesplňuje závazky, které jí vyplývají z Úmluvy. Státy, které jsou smluvní stranou, jsou totiž povinny změnit ty části svého právního řádu, jež jsou s Úmluvou v rozporu.

„To se však v České republice nestalo. Organizace složené z odborníků i samotní lidé se zdravotním postižením za to stát kritizují a zároveň navrhují doporučení, jak tuto situaci zlepšit,“ uvedly organizace v tiskovém prohlášení.

Denisa Slašťanová z Ligy lidských práv poukazuje například na to, že v České republice bylo zbaveno způsobilosti přes 26 500 lidí. Podle úmluvy by ale postižení měli mít všechna práva. A podle jejích slov skončilo přes 9 300 lidí nedobrovolně v léčebnách a ústavech. Odvolala se přitom jen stovka z nich.

Podle Camille Latimier ze Společnosti pro podporu lidí s mentálním postižením v ČR vázne také vzdělávání a postižení stále chodí do speciálních, ne do běžných škol. „Nediskriminace je jedna věc, ale plné uplatnění ve společnosti druhá,“ doplnila pak podle ČTK Latimier.

Podle Denisy Slašťanové je přitom otázka (ne)naplňování práv lidí se zdravotním postižením v České republice v poslední době velmi aktuální, a to zejména s ohledem na probíhající transformaci sociálních služeb a připravované sociální reformy.

„Doufáme proto, že alternativní zpráva přiblíží tuto problematiku nejen odborníkům, ale i široké veřejnosti,“ dodala Slašťanová.

Podle alternativní zprávy má stát například přijmout definici diskriminace, která bude v souladu s Úmluvou, reformovat systém opatrovnictví, zajistit, aby lidé s postižením nemuseli žít v ústavech a poskytovat služby v závislosti na individuálních potřebách klientů. Změnit by se podle autorů měl také systém vzdělání.

„Úpravy mají být vytvořeny individuálně, podle potřeb každého dítěte a mohou spočívat například v bezbariérových přístupech do škol, používání speciálních učebních pomůcek, zabezpečení vyškolených osobních asistentů, i vzdělávaní pedagogů a ostatních zaměstnanců školy,“ vyplývá z dokumentu.

Bezbariérový přístup přitom organizace požadují ve všech veřejných dopravních prostředcích a budovách, které lidé se zdravotním postižením využívají.

Zlepšit se má podle autorů textu kromě toho také přístup lidí s postižením na pracovní trh.

„Umožněna jim má být i plná účast na dění ve volbách a rozhodování ve všech oblastech života, které se jich dotýkají,“ upozorňují autoři s tím, že navrhují přijmout specifická opatření, jako je možnost využití asistenta, speciální úpravu volebního lístku či například možnost elektronické volby.

Autoři se chystají svůj dokument odeslat do Ženevy OSN tento týden.

Česká republika ratifikovala Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením 28. října 2009. Od roku 2010 je Úmluva součástí jejího právního řádu.

Článek byl publikován dne 7. 11. 2011 na www.denikreferendum.cz.

Ombudsman: Opatrovník nesmí dát člověka do ústavu proti jeho vůli

Umístění nesvéprávného člověka do ústavu musí schválit soud, s takto jasným stanoviskem přišel ombudsman Pavel Varvařovský. Reaguje tak na konkrétní případ Jaroslava Červenky, který byl proti své vůli sedm měsíců držený v ústavu. O osudu lidí zbavených svéprávnosti, kterých je teď v České republice přes třicet tisíc, rozhodují jen jejich opatrovníci. A to je podle veřejného ochránce nepřijatelné. Jeho zpráva není rozhodnutím, ale právním názorem a doporučením opatrovníkům, jak by se měli chovat.
Červenku nechal jeho opatrovník – úřad městské části Praha 11 – letos v únoru převézt do uzavřeného domova se zvláštním režimem, a to údajně pod záminkou rehabilitace. Pak ale uzavřel smlouvu o jeho pobytu s ředitelem ústavu. Muž přitom podle Ligy lidských práv o jednání opatrovníka nevěděl a ani se ho nezúčastnil, i když je schopen smysl smlouvy chápat.

Jedinými důvody Červenkova nuceného pobytu v ústavu byla podle ligy domněnka, že není schopen žít sám ve svém bytě a byl zbaven způsobilosti k právním úkonům. Muž s umístěním do ústavu nesouhlasil a kontaktoval policii i opatrovnický soud. „Žil jsem mezi lidmi, kteří nejsou vůbec schopní verbální komunikace, jsou mimo úplně. Já mám vysokoškolské vzdělání, tak to na mě působilo velmi špatně,“ popisuje pobyt v ústavu Červenka.
Podle Barbory Rittichové z Ligy lidských práv se režim, kterému se muž musel v ústavu podřídit, téměř podobal vězení. Neměl například vůbec povolené vycházky. „Vzhledem k jeho statutu osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům měl prakticky odejmut přístup ke spravedlnosti,“ uvedla.

Ombudsman upozorňuje, že je umístění do ústavu s režimovými opatřeními zásahem do práva svobody pobytu a pohybu, který zaručuje Listina základních práv a svobod. Umístění prý proto musí schválit soud. „Považuji přitom za samozřejmé, že se soud seznámí s důvody, proč je umístění do zařízení navrhováno, a zjistí i názor opatrovance,“ uvedl Varvařovský. Podle něj má soudní přezkum nastoupit i v situaci, kdy člověk v ústavu žije, ale nepřeje si tam už být. Úřad Prahy 11 ovšem upozorňuje, že se pak může stát, že než soudy záležitost projednají, tak už bude místo v ústavu obsazeno jiným klientem.

V současné době žije v Česku asi 35 tisíc lidí, které soud zcela zbavil svéprávnosti. S tímto institutem už ale nový občanský zákoník nepočítá. Soudy by měly v budoucnu mít možnost práva jen omezit.

Článek byl publikován dne 29.10.2011 na www.ceskatelevize.cz a najdete jej zde, reportáž odvysílaná na toto téma je k dispozici zde.

Autorkou reportáže je Jitka Szászová.

Ombudsman rozhodl: Umístění člověka do ústavu musí schválit soud

Veřejný ochránce práv Pavel Varvařovský vydal minulý týden průlomovou zprávu z oblasti sociálních služeb: Osoby zbavené či omezené ve způsobilosti k právním úkonům již nemohou být umísťovány do ústavů pouze na základě souhlasu opatrovníka. Od teď je potřeba rozhodnutí soudu.

Ombudsman tak rozhodl na základě případu Jaroslava Červenky z Prahy. Toho nechal jeho opatrovník v únoru tohoto roku převézt do uzavřeného domova se zvláštním režimem pod záminkou rehabilitace a následně uzavřel smlouvu o jeho pobytu s ředitelem ústavu. Červenka o jednání nevěděl a nezúčastnil se ho, přestože je schopen plně chápat smysl smlouvy. Jedinými důvody Červenkova nuceného pobytu v ústavu byla domněnka opatrovníka, že muž není schopen žít sám ve svém bytě, a skutečnost, že ho soud zbavil způsobilosti k právním úkonům.

S umístěním do ústavu Červenka nesouhlasil a informoval proto policii i opatrovnický soud. Všechna jeho podání ale příslušné orgány ignorovaly.

„Byl jsem zbaven způsobilosti a to mě provází dodnes. O tom, že mám jít do ústavu, se rozhodlo za mými zády. Hledal jsem pomoc všude, ale všichni mě ignorovali. Lidé si myslí, že člověk bez způsobilosti je neschopný a nemá právo se rozhodnout o tom, jestli chce nebo nechce žít v ústavu,“ uvedl Červenka.

Kvůli ignoraci úřadů i ústavu se muž nemohl úspěšně bránit

„Umístění do pobytového zařízení sociálních služeb, kde jsou uplatňována režimová opatření, představuje zásah do práva svobody pobytu a pohybu garantovaného Listinou základních práv a svobod,“ komentoval ombudsman Pavel Varvařovský. „Ještě předtím, než dojde k uzavření smlouvy mezi zařízením a opatrovníkem, musí proto takové umístění schválit soud. Považuji přitom za samozřejmé, že se soud seznámí s důvody, proč je umístění do zařízení navrhováno, a zjistí i názor opatrovance,“ vysvětlil ombudsman správný postup.

Nakonec se Červenka se svým problémem obrátil na kancelář Veřejného ochránce práv a na Ligu lidských práv, která začala jeho problém aktivně řešit.

„Režim, kterému byl pan Červenka v ústavu podroben, bez možnosti vycházek, se téměř podobal vězení. Vzhledem k jeho statutu osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům měl prakticky odejmut přístup ke spravedlnosti,“ popsala situaci právnička Ligy lidských práv
a Centra advokacie duševně postižených (MDAC) Barbora Rittichová a uvedla, že orgány, které byly povinny se tímto případem zabývat, tak nečinily, díky čemuž neměl Červenka možnost proti svému nucenému pobytu v ústavu úspěšně bojovat. „Docházelo tak k zamezení přístupu ke spravedlnosti a tedy i práva svobodně žít,“ dodala Rittichová.

Po přešetření celé věci vydal ombudsman průlomové stanovisko, ve kterém uvedl, že osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům může být umístěna do domova se zvláštním režimem pouze po předchozím schválení soudem. Pokud však někdy po svém přijetí nebude člověk se svým pobytem souhlasit a nebude možné jej ze zařízení propustit, je třeba iniciovat řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče.

Ombudsman se přiklonil ke stanovisku, které již funguje v zahraničí

Tímto rozhodnutím se tak výrazně mění praxe v oblasti umisťování lidí do ústavů poskytujících sociální služby. V České republice totiž dosud nebyly speciálním řízením upraveny situace, kdy může být osoba omezená nebo zbavená způsobilosti k právním úkonům držena v takovém ústavu proti své vůli.

Na Slovensku však řešení, které přijal také český ombudsman, funguje už několik let. Tamní Ústavní soud již v roce 2000 rozhodl, že takové omezení lidských práv vyžaduje soudní přezkum, neboť není možné, aby důvodem omezení svobody člověka byl nedostatečný právní mechanismus. Soud při tom doporučil použít institut takzvaného detenčního řízení, který je jak ve slovenském, tak v českém právním řádu již dlouhou dobu zakotven.

Problematika osob zbavených a omezených ve způsobilosti k právním úkonům je v současné době velmi aktuální, a to nejen vzhledem k současným právním trendům ve světě, ale i vzhledem k návrhu nového občanského zákoníku.

Bližší informace poskytne:

Barbora Rittichová, právnička Ligy lidských práv a MDAC, mail: brittichova@mdac.info,
tel.: 773 621 228

Maroš Matiaško, právník Ligy lidských práv a MDAC, mail: mmatiasko@llp.cz,
tel.: 777 701 621

Umístění člověka do ústavu musí schválit soud, rozhodl ombudsman

Podle veřejného ochránce práv Pavla Varvařovského nemohou opatrovníci sami rozhodnout o umístění člověka zbaveného svéprávnosti nebo s omezenou způsobilostí k právním úkonům do ústavu. Nejprve krok musí schválit soud. Ombudsman argumentuje tím, že umístění do zařízení se zvláštním režimem znamená zásah do práva svobody pobytu a pohybu.
„Ještě předtím, než dojde k uzavření smlouvy mezi zařízením a opatrovníkem, musí takové umístění schválit soud. Považuji přitom za samozřejmé, že se soud seznámí s důvody, proč je umístění do zařízení navrhováno, a zjistí i názor opatrovance,“ vysvětlil Varvařovský správný postup.

Ombudsman tak rozhodl na základě stížnosti Jaroslava Červenky, kterého jeho opatrovník v únoru umístil do uzavřeného domova se zvláštním režimem kvůli rehabilitaci.
„Následně uzavřel smlouvu o pobytu s ředitelem ústavu. Červenka o jednání nevěděl a nezúčastnil se ho, přestože je schopný plně chápat smysl smlouvy. Jedinými důvody Červenkova nuceného pobytu v ústavu byla domněnka opatrovníka, že není schopen žít sám ve svém bytě, a skutečnost, že ho soud zbavil způsobilosti k právním úkonům,“ uvedla právnička Ligy lidských práv a Centra advokacie duševně postižených Barbora Rittichová.

Červenka se obrátil na policii i opatrovnický soud, věcí se ale nikdo nezabýval. „Režim, kterému byl v ústavu podroben, bez možnosti vycházek, se téměř podobal vězení. Vzhledem k jeho statutu osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům měl prakticky odejmut přístup ke spravedlnosti,“ popsala situaci Rittichová.

Červenka se proto obrátil na ombudsmana, který pak vydal průlomové stanovisko. „Dosud totiž nebyly speciálním řízením upraveny situace, kdy může být osoba omezená nebo zbavená způsobilosti k právním úkonům držena v takovém ústavu proti své vůli,“ dodala Rittichová.

Ombudsmanovo vyjádření je právním názorem a doporučením opatrovníkům, jak by se měli chovat, řekla ČTK mluvčí ombudsmanovy kanceláře Iva Hrazdílková.
Článek byl publikován dne 19.10.2011 na zpravy.idnes.cz a najdete jej zde.