Reakce na tvrzení Ministerstva zdravotnictví a poslance Hegera o nutnosti povinného očkování v dětské skupině

Středa, 18. června 2014Tiskové zprávy

Liga lidských práv spolu se sdružením Rozalio navrhly poslancům, aby v projednávaném návrhu zákona o dětské skupině zrušili podmínku povinného očkování a namísto toho nechali rozhodnutí na poskytovateli služby. K našemu návrhu se nesouhlasně vyjádřili Ministerstvo zdravotnictví a poslanec Leoš Heger. Jejich argumentace je vyhrocená a úmyslně nastavuje optiku vnímání individuálního přístupu k očkování jako kontroverzní odmítání očkování. Tímto zjednodušením dochází k odmítnutí jakékoliv diskuze nad zájmem dětí a přiměřeností navrhovaného represivního opatření.

Některá zavádějící až nepravdivá tvrzení chceme uvést na pravou míru. Žádáme poslance a poslankyně, aby se předtím, než budou pro podmínku očkování pro přístup do dětské skupiny hlasovat, seznámili i s našimi argumenty a zvážili, zda se přiklonit k liberálně-demokratickému modelu, nebo modelu, který nelze než nazvat jako represivně-totalitní.

Liberálně-demokratický model umožní předložení našeho pozměňovacího návrhu k projednání a jeho přijetí, nebo přijetí alternativního již předložených pozměňovacích návrhů č. 920, 927 a 929 poslankyně Niny Novákové.

Proč zrušit nebo pozměnit podmínku povinného očkování pro přístup do dětské skupiny?

Hlavní argumenty jsme shrnuli do pozměňovacího návrhu, ve kterém je i podrobnější vysvětlení s odkazy na zdroje. Ve stručnosti:

  1. Nebyla prokázána medicínská nezbytnost vyloučení dětí z kolektivu a s ohledem na to, že např. v Německu a Rakousku se žádné očkování pro přístup do mateřské školy či kolektivu nevyžaduje, jde jen o represivní opatření proti „neposlušným“ rodičům.
  2. Vyloučeny budou nejen zcela neočkované děti, ale i ty, které mají na přání rodičů individuální šetrnější očkovací kalendář nebo které měly nežádoucí účinky po očkování a rodiče dále proto odmítli v očkování pokračovat.
  3. Neformální dětské skupiny již existují i bez podmínky očkování a žádné problémy nebyly zaznamenány, zavedení podmínky povede k obcházení zákona, falšování dokumentace a tím i neobjektivním informacím o skutečné proočkovanosti.

Podivnosti kolem povinného očkování: Zásadní otázky

Vzhledem k tomu, že je navrhováno tak tvrdé opatření, jako vyloučení části dětí z možnosti účasti v organizovaném dětském kolektivu, a to s deklarovaným cílem ochrany veřejného zdraví, předestíráme zde základní otázky, které je potřeba si klást a žádat odpovědi po Ministerstvu zdravotnictví:

  1. Kde jsou dostupné nezávislé analýzy k medicínské nezbytnosti tohoto kroku, a to pro každou z 9 povinně očkovaných nemocí zvlášť? Proč je hepatitida typu B součástí povinného očkování a podmínkou přístupu dítěte do organizovaného kolektivu, když nezávislá analýza Státního zdravotního ústavu medicínskou nezbytnost neshledala a doporučila očkování jen rizikových skupin?
  2. Proč je podmínkou přístupu do dětské skupiny i očkování proti tetanu, které není přenosné z člověka na člověka, a očkování proti hepatitidě typu B, u kterého je s ohledem na způsob přenosu (krví, pohlavním stykem) přenos v rámci dětské skupiny prakticky vyloučen?
  3. Proč by měly být vyloučeny i děti, které byly očkovány hexavakcínou například v šetrnějším schématu 2 + 1 namísto povinného 3 + 1 (tedy dostaly o jednu dávku méně), když účinnost obou schémat je prokazatelně srovnatelná a i příbalový leták umožňuje šetrnější schéma?
  4. Proč není zaručena vyváženost systému povinného očkování a zájmu dítěte v podobě:
    • převzetí odpovědnosti státu za nežádoucí účinky očkování a odškodnění poškozených (v současné době nesou následky jednotlivci a jejich rodiny),
    • zajištění vyváženého obsazení Národní imunizační komise (bez exponentů farmaceutického průmyslu, ale za to se zastoupením odborníků na nežádoucí reakce po očkování, zejména neurologů),
    • zajištění efektivního systému hlášení nežádoucích účinků vakcín a jejich pečlivého vyhodnocování (v současné době je extrémní podhlášenost, informace o skutečných rizicích tak chybí a nikdo to neřeší),
    • přiznání svobodné volby vakcín jako prevence vlivu farmaceutického průmyslu (v současné době je ve vyhlášce uvedena povinnost očkovat hexavakcínou, což je očkovací látka jen jednoho výrobce na trhu, a Národní imunizační komise vystupuje proti možnosti volby rodičů).

Argument Ministerstva a poslance Hegera: Očkování je v souladu s doporučeními Světové zdravotnické organizace

Plošné a státem doporučené a hrazené očkování je sice v souladu s doporučeními Světové zdravotnické organizace, ta ovšem nedoporučuje povinné očkování. Povinnost doprovázená sankcemi nevede k lepší ochraně veřejného zdraví, ale ke striktnosti systému, omezování možných alternativ a volby a ve finále i k přehlížení skutečného zájmu dítěte.

Povinné očkování je typické pro postkomunistické země východní Evropy (Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko, Slovensko aj.), kde je i vysoká proočkovanost. Na druhou stranu většina západních zemí nemá žádné očkování povinné (např. Rakousko, Německo, Švýcarsko, Švédsko aj.) a také mají vysokou proočkovanost. Pro srovnání je možné nahlédnout do tabulky v příloze. Porovnání vyspělosti těchto dvou skupin zemí a jejich zdravotnictví ponecháváme na čtenářích.

Princip povinného očkování existuje výjimečně i ve státech západní Evropy, ale ve značně mírnějším rozsahu než je tomu v ČR. Například v Itálii jsou to očkování proti 4 nemocem, ve Francii proti 3 nemocem a v Belgii proti jedné. Nikde v západních zemích není povinné očkování proti 9 nemocem jako v ČR spolu se sankcí v podobě nepřijetí dítěte do mateřské školy a dle návrhu zákona i do dětské skupiny, pokud chybí očkování byť jen proti jedné z nemocí.

Argument Ministerstva: Očkování je povinné i na Islandu a v Norsku

Zde jde o nepravdivé tvrzení. Na Islandu a v Norsku je očkování dobrovolné, stejně jako ve většině západoevropských států (kromě zmíněné Francie, Itálie a Belgie). Dobrovolnost očkování je uvedena i na webech tamních ministerstev zdravotnictví. Pokud české Ministerstvo zdravotnictví tvrdí opak, jistě bude schopno poskytnout informace o čísle zákona a ustanovení, které takovou povinnost v těchto zemích stanoví.

Argument Ministerstva: Ohrožení kolektivní imunity

Jak již bylo uvedeno, dostatečná proočkovanost a tedy i kolektivní imunita je zajištěna jak v systému povinného očkování, tak i v systému dobrovolného státem hrazeného očkování.

Proočkovanost je v zemích s dobrovolným individuálním očkovacím přístupem je sice o něco nižší, ale stále je velmi vysoká. Výskyt nemocí, proti kterým se očkuje, je zde velmi srovnatelný a v některých případech i nižší než ve státech s očkováním povinným. Z údajů vyplývá, že omezení individuálního přístupu není oprávněné.

Argument Ministerstva: Vzestup spalniček ve Velké Británii

Ministerstvo varuje před hrozbou vzestupu případů onemocnění spalničkami, pokud dojde k poklesu proočkovanosti, a upozorňuje na zvýšený výskyt spalniček ve Velké Británii v důsledku klesající proočkovanosti. Už ale neuvádí, že vzestup výskytu této dětské nemoci jde napříč zeměmi s povinným i nepovinným očkováním, jde o počet nemocných v řádu desítek až stovek na 10 milionů obyvatel a že počet nemocných nevypovídá vůbec o tom, zda se vyskytlo i nějaké trvalé poškození zdraví nebo úmrtí v důsledku nemoci. V Bulharsku je očkování proto spalničkám povinné ve schématu 1 + 1 jako v ČR, přesto je tam výskyt spalniček vyšší než ve Velké Británii.

Argument Ministerstva a poslance Hegera: Ústavní soud je pro povinné očkování

Ústavní soud sice zamítl stížnosti dvou rodičů, kteří odmítli povinné očkování, ovšem také uvedl, že ve výjimečných případech nesmí být očkování vynucováno a sankcionováno. Měl tím na mysli nejen výjimku ze zdravotních důvodů, kterou již nyní umožňuje zákon, ale výjimku z důvodu přesvědčení rodičů (III. ÚS 449/06). Kromě toho Ústavní soud dosud nepřezkoumával, zda povinné očkování, jehož rozsah je stanoven nikoliv zákoně, ale ve vyhlášce, je v souladu s ústavou. Někteří soudci Nejvyššího správního soudu jsou přesvědčeni, že nikoliv (rozsudek č. j. 3 Ads 42/2010-92, usnesení ze dne 23. 4. 2013, č. j. 7 As 88/2011-131).

Argument poslance Hegera: Naprostá bezpečnost vakcín

Podle poslance Hegera je tvrzení o nebezpečnosti očkování a komplikací po očkování „levné“ a nepodložené vědeckými studiemi, zároveň je vysoce pravděpodobné, že současné vakcíny jsou naprosto bezpečné. K tomu nelze než uvést fakta.

Pan Heger neodkazuje na konkrétní studie, ovšem podle našich poznatků žádné seriózní, nezávislé a dlouhodobé vědecké studie nežádoucí následky po očkování nezkoumají. Z našich zkušeností vyplývá, že existuje řada případů úmrtí i závažných neurologických poškození zdraví po očkování. Zcela běžné jsou pak zkušenosti rodičů s následky po očkování, jako je značný regres ve vývoji dítěte, křeče, výskyt ekzému po celém těle a jiných alergických reakcí. Tyto rodiny jsou ponechávány vlastnímu osudu, bez nároku na odškodnění. Běžná reakce lékařů je popírání souvislosti s očkováním (nebo alespoň přiznání mezi čtyřma očima, ale neuvedení v dokumentaci) a porušení povinnosti nahlásit reakci Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv.

Pan Heger byl po tři roky ministrem zdravotnictví a za tu dobu nezajistil, aby stát převzal odpovědnost za odškodnění nežádoucích účinků povinného očkování, aby Národní imunizační komise byla obsazena vyváženým způsobem se zapojením neurologů a zbavila se osob v konfliktu zájmů, aby se zlepšil systém hlášení nežádoucích účinků a jejich vyhodnocování a aby ke každému povinnému nebo státem doporučovanému a hrazenému očkování vznikla nezávislá cost-benefit analýza.

Bližší informace poskytnou:

Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv, e-mail zcandigliota@llp.cz, tel. 607 005 043

Martina Suchánková, ROZALIO – Rodiče za lepší informovanost a svobodnou volbu v očkování, e-mail martina.suchankova@rozalio.cz, tel. 605 214 798

Ke stažení:

Tabulka – přehled povinného a dobrovolného očkování v různých zemích

Tabulka – přehled proočkovanosti a nemocnosti v různých zemích

Tabulka – absolutní počty nemocných ročně v různých zemích

Zdroje:

Podklady pro strategii očkování proti virové hepatitidě typu B v ČR. Závěrečná zpráva o řešení grantu interní grantové agentury Ministerstva zdravotnictví ČR, registr. č. E/2478-1, oborová komise č. 8, nositel projektu: SZÚ, doba řešení 1994 – březen 1995.

Právní systémy očkování dětí – analýza právní úpravy vybraných evropských států. Liga lidských práv, 2010.

Vliv farmaceutických společností, očkování a reklama. Analýza právní úpravy a praxe v České republice. Liga lidských práv, 2012.

Web Ministerstva zdravotnictví Islandu k dobrovolnému očkování.

Web Ministerstva zdraví a sociálních věcí Norska k dobrovolnému očkování.

Dvě zprávy k výboru OSN pro hospodářská, sociální a kulturní práva

Úterý, 18. března 2014Aktuality

Podali jsme alternativní zprávu k Výboru OSN pro hospodářská, sociální a kulturní práva. Tento Výbor bude na přelomu dubna a května projednávat druhou pravidelnou zprávu České republiky o naplňování Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Výstupem pak budou doporučení Výboru České republice.

My jsme se v alternativní zprávě soustředili především na práva dětí mladších 15 let v trestním řízení a zdravotnictví (očkování, domácí porody a přetíženost lékařů ve veřejných nemocnicích).

Výbor vyzýváme, aby konstatoval, že součástí práva dětí na zvláštní ochranu je i právo podezřelých dětí na trestní řízení (přizpůsobené věku dítěte). Tedy především takové řízení, v němž každé podezření nutně nemusí být řešeno před soudem (což se u nás v současnosti děje u dětí mladších 15 let). A řízení, v němž jsou dětem poskytnuty dostatečné záruky před špatným zacházením (například ze strany orgánů činných v trestním řízení), zejména pak povinně zajišťovaná právní pomoc.

Společně s organizacemi ERRC a MDAC jsme stejnému výboru zaslali ještě další zprávu, v níž jsme mimo jiné kritizovali neschopnost státu zajistit rovný přístup ke vzdělání pro všechny děti.

MUDr. Google léčí za vás

Pátek, 21. června 2013Zprávy z médií

I v medicíně platí, že internet je dobrý sluha, ale špatný pán

Píchá vás v boku? Vidíte rozmazaně? Brní vás konečky prstů? Je pravděpodobné, že brzy umřete. Takový výhled vám zcela jistě nabídne minimálně jeden odkaz z deseti, pokud se po příčinách svých obtíží rozhodnete pátrat na internetu. Nepsaný virtuální zákon totiž zní – ať už jsou příznaky jakékoli, vždycky se najde katastrofický scénář. Pro lidi, kteří jim vyděšeně podléhají, existuje dokonce již nová diagnóza -kyberchondrie.
Možností, jak na internetu zabloudit, je opravdu dost, nedá se ale říci, že by jeho přínos pro naše zdraví byl negativní. Naopak. Stále více Čechů se díky dostupným informacím učí větší zodpovědnosti a partnerskému postoji vůči lékařům.

Pod vlastní kontrolou

Jednadvacetiletá studentka Dominika Moravčíková z Bratislavy lékařům příliš nedůvěřuje. Když ji před časem začaly trápit záchvaty bolestí hlavy a břicha, neměla chuť absolvovat řadu nejrůznějších vyšetření, rozhodla se proto vyzkoušet samoléčbu. Do internetového vyhledávače zadala své příznaky a po nějaké době se webovými stránkami a diskusními fóry proklikala ke své pravděpodobné diagnóze – hyperglykemii. „Myslím, že jsem to vyhodnotila správně,“ říká mladá žena dnes. „Rady, jak hyperglykemii předcházet, byly ale všude různé, takže jsem si na to musela přijít sama.“

Hyperglykemie je poměrně vážný zdravotní stav způsobený vysokou hladinou cukru v krvi. Často může jít o projev cukrovky, s níž lékaři neradí si zahrávat. Dominika však nepropadla obavám a z houštiny protichůdných doporučení si pro sebe nakonec vybrala řešení – úpravu stravy. Vynechala sladké, přidala zeleninu, ovoce a pohyb a její problémy časem zmizely. „S větším problémem bych samozřejmě šla k lékaři,“ shrnuje Dominika, „a prozatím mi internet nejen dostatečně poradil, ale také mi dal příjemný pocit, že stejná věc trápí víc lidí a nejsem v tom sama.“

Diabetologové by možná s takovým postupem nesouhlasili, jisté však je, že k webové samoléčbě se obrací čím dál více lidí. Podle amerických průzkumů využívá 84 procent uživatelů internet k vyhledávání informací o svém zdravotním stavu, a 65 procent dokonce hledá svou diagnózu výhradně on-line a vyhýbá se návštěvě lékaře.

Situace ve Spojených státech je samozřejmě specifická, řada nemocných volí samoléčbu, protože nemají dostatečné zdravotní pojištění. České statistiky neexistují a velkorysý systém státní péče i tradičně vysoká důvěra k lékařům samozřejmě snižují pravděpodobnost obcházení doktorů z ekonomických důvodů. Podle zkušeností zdravotníků se však internetové léčení rozmáhá i v Česku. „Pacienti jsou dnes samostatnější ve všech oblastech života. Už jenom slepě neposlouchají, ale přebírají větší odpovědnost za své zdraví a nespoléhají se pouze na jeden zdroj,“ vysvětluje Kateřina Červená z Ligy lidských práv, která provozuje třeba projekt Férová nemocnice zabývající se právy pacientů. Změnu podle ní způsobuje větší vzdělanost a přístup k informacím.

Podobný názor má i psycholožka Eliška Kodyšová, jež se věnuje výzkumu komunikace mezi lékaři a matkami v porodnicích, podle níž medicína na tyto společenské změny nereaguje dostatečně rychle: „Lidem v klasickém zdravotnictví chybí větší míra kontroly nad procesem léčby, kterou v alternativní medicíně, nebo dokonce v internetových návodech nacházejí.“

Zaplacená rada

Motivace k e-léčení je tedy logická, ovšem úspěch takového postupu pokaždé nejistý. Záleží na vážnosti obtíží a zdravém rozumu pacienta – na tom, jakým informacím uvěří a zda své pátrání chápe jen jako rozšíření možností, nebo jako náhradu klasické medicíny, což v komplikovanějších případech nelze doporučit.

Řada lékařů se se samostudiem pacientů nevyrovnává snadno. „Internet pro lékaře na jedné straně věci zjednodušuje, na druhé komplikuje,“ popisuje své zkušenosti známý onkolog Pavel Klener. „Je to ohromná věc pro získávání nejnovějších informací. Musíme však zápasit s údaji, které jsou na webu nesprávné. Často pacientům slibují okamžitý úspěch a my máme potom problém jim vysvětlit, že takhle jednoduché to není.“ Důvěryhodnost je základním dilematem internetu a netýká se zdaleka jen starého sporu o alternativní medicínu. V českém prostředí existují stránky jako Vitalia.cz, na něž se s trochou zdravého rozumu dá obrátit, ale také řada problematičtějších zdrojů. Spousta zdravotních informací například pochází od farmaceutických společností, jimž jde o prodej vlastních preparátů. Při hledání informací o antikoncepci tak například ženy narazí na portál s jednoduchým názvem Antikoncepce. cz, který je provozován společností Bayer (jeho slovenská obdoba Antikoncepcia. sk patří firmě Merck). Obě se zabývají výrobou hormonální antikoncepce a efekt je stejný jako číst si recept na správné pěstování zeleniny od výrobce hnojiv.

Obchodní zájmy zkrátka vládnou i v éře svobodných informací. Minulý měsíc se například na slovenských zpravodajských portálech objevil článek, který tvrdil, že chemoterapie podporuje rakovinu a skutečná léčba se ukrývá v přírodních produktech. Původně jej vydala soukromá tisková agentura SITA jako zaplacenou PR zprávu společnosti, která výživové doplňky prodává. Vzhledem k tomu, že se text odvolával na jednu studii, přebralo jej bezmyšlenkovitě několik slovenských médií jako objektivní.

Mluvit spolu

Kouzlo internetové ordinace láká pacienty všude na světě, v českém prostředí má ale fenomén ještě jednu příčinu: špatnou komunikaci ve zdravotnictví. I Pavel Klener přiznává, že svým způsobem posílají lékaři pacienty před obrazovky sami. „Řada kolegů si nenajde čas s pacienty promluvit, takže není divu, že hledají chybějící informace jinde,“ vysvětluje onkolog.

Biolog a teolog Marek Vácha, který vyučuje mladé mediky lékařské etice, dodává, že arogance a neochota jsou častější příčinou stížností na lékaře než odborná pochybení. „Znalosti a dovednosti máme stejné jako na Západě, možná i o něco málo lepší, v komunikaci ale těžce propadáme,“ přiznává Vácha. Situace se však podle něj pomalu mění k lepšímu také díky novým metodám výuky dnešních lékařů, k nimž patří analýza videozáznamů nebo nácvik různých situací s hercem.

Je to důležitý posun, protože právě partnerství a spolupráce mohou posílit výhody a snížit rizika internetové domácí léčby. Americká profesorka Lisa Neal Gualtieriová, autorka studie The Doctor as the Second Opinion and the Internet as the First upozorňuje, že medicínská gramotnost pacientů a diagnostické schopnosti domácího počítače mají svá omezení. Pokud má internet prospívat zdraví, musí se lékaři zapojit do tvorby důvěryhodných zdravotních stránek a zároveň se naučit přijímat výsledky pátrání pacientů na síti bez despektu a pracovat s nimi. Dnes se lidé před lékařem často o svých zjištěních stydí mluvit z obavy, že budou považováni za kyberchondriky. Pokud však chtějí z internetu vytěžit co nejvíce, měli by se podle Gualtieriové chovat úplně opačně a s lékařem diskutovat o informacích, jež si z webu přinesli. „Je to proces, který je nevratný,“ shrnuje Kateřina Červená z Ligy lidských práv. „Pacient už nebude chtít slyšet jenom – berte tyhle prášky. Bude chtít slyšet proč, nebo si to zjistí sám.“

(Zprávu vyšla 17. 6. 2013 v týdeníku RESPEKT, autorkou textu je Eva Mošpanová)