Dosáhnout odškodnění je pro pacienty v Rakousku snažší

Pátek, 6. února 2009Aktuality

Minulý týden se na ministerstvu zdravotnictví uskutečnil kulatý stůl na téma mimosoudního odškodňování pacientů. Tuto akci pořádala Liga lidských práv s cílem otevřít odbornou diskusi, která by vedla k lepší vymahatelnosti práv pacientů a zajištění spravedlivého odškodnění za zásahy do jejich důstojnosti, těla a zdraví. U kulatého stolu se sešlo téměř čtyřicet odborníků z řad advokátů, zástupců akademické obce, státní správy a nemocnic.
O mimosoudním odškodňování pacientů v Rakousku hovořila Belinda Jahn a Gerald Bachinger z rakouské organizace Patientenawaltschaft. Ta poskytuje pomoc poškozeným pacientům během mimosoudního vyjednávání o náhradě škody s lékaři a pojišťovnami, jedná-li se o újmu, která vznikla v důsledku pochybení na straně lékaře. Druhou oblastí, na niž se Patientenawaltschaft specializuje, je vedení fondu sloužícího ke kompenzování újmy, kterou nezpůsobil lékař. Taková újma může vzniknout např. v důsledku výskytu nepříznivých následků léčby, se kterými však byl pacient dopředu seznámen a s nimiž souhlasil. Příkladem posledně jmenovaného je situace, kdy tělo odmítne transplantovaný orgán.
Rakouští právníci upozornili na to, že počet pacientů, kteří se obracejí na Patientenawaltschaft rok od roku roste. Důvod však nevidí v tom, že by se zhoršovala lékařská péče, ale ve větší odvaze a sebedůvěře pacientů. Účastníci diskuse zhodnotili jako zajímavý zejména přístup a praxi rakouských nemocnic a lékařů, kteří sami odkazují pacienty na organizaci Patientenawaltschaft, pokud jim během léčby vznikla újma ať už kvůli pochybení lékaře nebo z jiných důvodů.

Pro účastníky kulatého stolu byly přínosné také výstupy českých přednášejících advokáta a mediátora Roberta Cholenského a zkušené advokátky Marie Cilínkové, kteří se podělili o zkušenosti s mimosoudním odškodňováním v českém prostředí. Diskutující se shodli na tom, že tento způsob řešení sporu mezi pacientem a zdravotnickým zařízením u nás bohužel není příliš rozšířen. Odborníci vidí problém zejména na straně pojišťoven, které svým přístupen znemožňují mimosoudní řešení. Pojišťovny odmítají proplácet náhrady za újmu, které vyjednají pacienti s nemocnicemi sami. Pacienti jsou tak nuceni obrátit se na soud, který může trvat i několik let.

Povinné očkování

Pondělí, 26. ledna 2009Zprávy z médií

Jan BUMBA, moderátor
——————–
Povinné očkování dětí proti nemocem, které v dřívějších dobách likvidovaly nezřídka celé rodiny, vedlo u některých chorob k jejich úplnému vymýcení, u jiných k jejich odsunutí do oblasti lékařských kuriozit. Nemoci jako záškrt, dávivý, neboli černý kašel či tetanus se v České republice prakticky nevyskytují. Většina odborníků říká, že očkování je stále nejlepší metodou, jak tyto choroby eliminovat, najdou se ale i lidé, kteří jsou přesvědčeni o škodlivosti očkování a brání lékařům v tom, aby podávali vakcíny jejich dětem. Podle médií se počet takovýchto lidí zvyšuje, deník Právo upozornil třeba na případ manželů z Brna, ke kterým se dokonce kvůli jejich postoji dostavila policie. Je takto razantní přístup státu opravdu na místě? Vaše názory vítáme na adrese radioforum@rozhlas.cz. Na lince je nyní místopředsedkyně vakcinologické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně Hana Cabrnochová, dobrý den přeji.

Hana CABRNOCHOVÁ, místopředsedkyně vakcinologické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně
——————–
Dobrý den.

Jan BUMBA, moderátor
——————–
A v brněnském studiu Českého rozhlasu právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota?

Zuzana CANDIGLIOTA, právnička Ligy lidských práv
——————–
Slyšíme, dobrý večer.

Jan BUMBA, moderátor
——————–
Dobrý večer. Podle informací listu Právo po zásahu vaší organizace, tedy Ligy lidských práv, bylo zastaveno policejní vyšetřování těch rodičů, kteří odmítli očkovat své dítě, proč se liga v tomto případě angažovala?

Zuzana CANDIGLIOTA, právnička Ligy lidských práv
——————–
Takže liga se zabývá zdravotnictvím v České republice a část zdravotnictví je i povinné očkování. Podle názoru Ligy lidských práv je povinné očkování v České republice a systém tohoto očkování oblastí zdravotnictví, která má z hlediska lidských práv určité nedostatky.

Jan BUMBA, moderátor
——————–
Jaké nedostatky?

Zuzana CANDIGLIOTA, právnička Ligy lidských práv
——————–
Tento systém, který je tady zaveden, spíše odpovídá minulému režimu a neodpovídá tomu, jaký je systém očkování v demokratických a svobodných zemích.

Jan BUMBA, moderátor
——————–
A vy jste tedy přesvědčeni o tom, že stát by neměl dbát na to, aby lidé nechávali očkovat své děti?

Zuzana CANDIGLIOTA, právnička Ligy lidských práv
——————–
Stát by určitě měl dělat to nejlepší, co se domnívá, že je správné pro ochranu dětí, ale na druhou stranu by to mělo být přiměřené, pokud existují alternativy a taková opatření v očkování, aby určité menšině rodičů, která není přesvědčená o prospěšnosti očkování nebo, nebo se domnívá, že v případě některých očkování mohou negativa převážit nad pozitivy, tak by určitě tyto rodiny měly mít možnost se rozhodnout svobodně, je to přece jenom menšina a podle našeho názoru není důvod, aby v České republice nebylo očkování svobodné, tak jako třeba v Německu nebo v Rakousku.

Jan BUMBA, moderátor
——————–
Paní Cabrnochová, vy jste lékařka, je zákonně zcela jasně dáno, jakým způsobem má stát dbát na to, aby byly děti očkovány?

Hana CABRNOCHOVÁ, místopředsedkyně vakcinologické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně
——————–
Tak já bych především chtěla říct, že Česká republika skutečně má očkování ze zákona povinné, tato situace byla opakovaně diskutovaná i s ohledem na Úmluvu o lidských právech, kde jako jedna z výjimek, kdy je možno to svobodné právo, o kterém jste hovořili před chvílí, omezit, je nutno z ochrany veřejného zdraví, tím máme na mysli to, že v podstatě pouze určitá proočkovanost zamezí šíření těch vyvolavatelů, o kterých jste tady hovořil a například v případě černého kašle ta situace zdaleka není tak jednoduchá, že bychom v této oblasti byli klidní, dokonce v letošním roce zavádíme nové přeočkování dětí mezi desátým a jedenáctým rokem právě proto, abychom ochránili například malé kojence, kteří z nějakých závažných důvodů dosud nebyli očkováni.

Jan BUMBA, moderátor
——————–
Nicméně, promiňte, že vám skáču do řeči, prosím, ale myslíte, že je přiměřené, když lidem, kteří odmítají očkování, zazvoní u dveří policie?

Hana CABRNOCHOVÁ, místopředsedkyně vakcinologické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně
——————–
Tak já pochopitelně tohle považuju za určitý extrémní případ, musím říct, že i my jako dětští lékaři přesto, že se nedomnívám, že by nějaký počet těchto rodičů stoupal, tak přesto se občas s takovýmto případem setkáme, musím říct, že často to vychází z neznalosti rodičů nebo z určitých dezinformací, které jsou o očkování šířeny a tady je potřeba určité důvěry směrem, směrem k lékařům, aby rodiče měli možnost si o tom popovídat a případně se vyvarovali takovýchto postupů, které potom mohou bohužel v extrémním případě skončit takovýmto postihem, nicméně daleko raději jsme a tak to platí i v ostatních státech, kde například ta povinnost není dána ze zákona, tak raději jsme, jestliže existují určité, v uvozovkách, sankce, které jsou nepřímé a takové jsou i v České republice, to znamená, například tito rodiče, jestliže nedají očkovat svoje dítě, tak nemohou potom umístit to dítě do kolektivního zařízení, to znamená, dítě nemůže jít do školky nebo do jeslí, stejně tak například existují v okolních státech určitá omezení směrem ke zdravotnímu pojištění, to znamená, jestliže se dítě nepodrobilo povinnému očkování, nemůže zdravotní pojištění nést případné finanční dopady léčby závažného onemocnění.

Jan BUMBA, moderátor
——————–
Ano.

Hana CABRNOCHOVÁ, místopředsedkyně vakcinologické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně
——————–
Ale to je výjimka, především na prvním místě bychom měli zachovat určitou proočkovanost, která by měla být v populaci někde kolem devadesáti čtyř procent, abychom chránili právě děti, které z nějakého závažného důvodu, byť byly očkované, ale dostanou se do situace vážného oslabení toho organismu a mohou na nějakou závažnou nemoc onemocnět.

Jan BUMBA, moderátor
——————–
Paní Candigliota, když se vrátím k tomu, k té roli státu, zásadní otázka, na kterou narazila i paní doktorka, není potenciální společenská nebezpečnost toho, když někdo nenechá očkovat své dítě, skutečně tak velká, že to opravňuje třeba i k nějakému rezolutnímu, tvrdému postupu státní moci?

Zuzana CANDIGLIOTA, právnička Ligy lidských práv
——————–
Takže určitě je možné připustit v extrémních případech, kdy hrozí, kdy hrozí nějaká újma veřejnému zdraví, tak zkoumat tu proočkovanost, ale my se domníváme, že pokud jsou dodržovány, jsou v České republice ty standardy toho, té proočkovanosti natolik vysoké, že menšina neočkujících rodičů by mohla to dítě neočkovat bez toho, aniž by někomu vznikla újma, tak je, bylo by dobré jim to umožnit, aby se rozhodli podle svého přesvědčení. Já bych ještě také chtěla upozornit na stanovisko veřejného ochránce práv, který ve svých souhrnných zprávách opakovaně, opakovaně kritizuje systém očkování v České republice a vlastně kontaktoval ministerstvo zdravotnictví a žádal, aby byla do zákona včleněna nějaká výjimka pro rodiče, kteří ze závažných důvodů odmítají očkování …

Jan BUMBA, moderátor
——————–
A máte, promiňte, prosím, máte nějaké konkrétní příklady těch lidí, kteří to odmítají, kteří lidé jsou proti očkování?

Zuzana CANDIGLIOTA, právnička Ligy lidských práv
——————–
Takže proti očkování jsou určitě nebo ne proti očkování, jsou to většinou lidé za svobodu očkování, za svobodu volby, bývají to často, jak upozorňuje i veřejný ochránce práv, na něhož se tito rodiče obraceli, rodiče, kteří mají již jednou špatnou zkušenost s očkováním, například u předešlého dítěte, a proto mají obavy z očkování například u dalších dětí. Ale často se jedná i o rodiče, kterým vadí, že se očkuje příliš brzo v České republice a neodmítají očkování jako takové, ale žádají odklad, například až po prvním roku věku a ještě bych upozornila, že máme i případy lékařů, kteří odmítají některé vakcíny u svých dětí, například žloutenku a tito, tito rodiče určitě mají i medicínské důvody, proč nechtějí tuto vakcínu očkovat.

Jan BUMBA, moderátor
——————–
Ano, paní Cabrnochová, byl by zásadní problém z hlediska toho, co nazýváte proočkovaností, kdyby existovaly opravdu nějaké výjimky, předpokládám, že by to bylo skutečně nějaké zanedbatelné procento lidí.

Hana CABRNOCHOVÁ, místopředsedkyně vakcinologické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně
——————–
Tak já musím říct, že tady to považuju trošku za, za nefér, v uvozovkách, pro tu skupinu rodičů, která považuje očkování za velmi důležité, jestliže budeme říkat, oni k tomu lékaři chodí, oni svoje děti dají očkovat, a proto my vlastně nemusíme, protože to stačí, to se domnívám, že takhle prostě pojmout nelze, já sama jsem před několika lety ještě u pana Jařaba na úřadu, úřadu vlády u ochránce pro lidská práva absolvovala poměrně komplexní jednání, jehož výsledkem bylo to, že v České republice dál zůstane ze zákona povinnost dát se očkovat a musím říct, že tedy není úplně pravdou to, co bylo před chvílí řečeno, ta debata byla poměrně rozsáhlá, stejně tak musím reagovat na to, že některým rodičům se nelíbí včasnost zahájení očkování, poměrně průměr evropský je, že se očkují děti již ve dvou měsících věku života, u nás se začíná ve třech měsících a tady máme naopak veliký problém, protože právě, jak už jsem zmínila, černý kašel je velkým rizikem pro ty neočkované děti a dokonce některé státy a země uvažují o tom, že třeba první dávku černého kašle budou dávat ještě na porodnici, aby ochránily právě ty nejmenší kojence. Ti jsou totiž tou nejohroženější skupinou. Takže tady já spíš dokládám určité dezinformace, které se šíří mezi laickou veřejností a nabízíme my, dětští lékaři, že jestliže rodiče si nejsou jisti, nechť toto se svým lékařem proberou a konzultují, skutečně prioritní pro nás není nutit každého do očkování, ale prioritní je, aby si rodiče uvědomili tuto problematiku natolik, aby se předcházelo těmto situacím, jinak podle toho postihu v České republice se domnívám, že pořád platí zákon na ochranu veřejného zdraví, který říká, že v okamžiku, kdy ty rodiče odmítnou to očkování, že se mohou vystavit určité sankci spíš finančního rázu, jinak ten zásah, o kterém jsme hovořili, mohl tam být i třeba jiný komplex problémů, který vedl k tomu, že takto bylo postupováno.

Jan BUMBA, moderátor
——————–
Já vám oběma velmi děkuji za rozhovor, našimi hosty byly místopředsedkyně vakcinologické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně Hana Cabrnochová a také právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota.

Textový záznam rozhlasové debaty ČRo1 – Radiožurnálu z 26. 1. 2009.

Přísně střežené dítě

Pondělí, 26. ledna 2009Zprávy z médií

Není to násilník ani alkoholik zcela neschopný se postarat o svoji rodinu. Přesto se tak v poslední době občas cítil. V jeho bytě se střídají pracovnice sociálky, vyslýchala ho policie a jeho dítě mělo ještě nedávno úřady nařízeného opatrovníka. A to všechno jen proto, že pan Novák (37) a jeho partnerka (34) chtěli o rok odložit očkování svého ročního dítěte. Stálo je to tolik nervů, že dodnes odmítají zveřejnit své pravé jméno.
Na rozdíl od západní Evropy v Česku pořád platí socialistické pravidlo, že zodpovědnost za očkování dětí má stát, a ne rodiče. Vakcíny musejí děti podle ministerské vyhlášky dostávat v přesně stanovených termínech. Kdo chce termín jen o pár měsíců posunout (třeba proto, že dítě po předchozím očkování onemocnělo), tomu hrozí oplétačky s úřady. Jak ale ukazuje příběh pana Nováka, v Česku je čím dál více lidí, kteří si něco takového odmítají nechat líbit. A jejich tlak už přináší výsledky: úřady i lékaři opatrně připouštějí, že očkování by jednou v Česku mohlo být stejně jako na Západě dobrovolné.
Kdo to řídí
„Křičel, nebyl k utišení, cpal si ruku do pusy a nespal. Trvalo to dva dny.“ Takto popisuje pan Novák reakci svého syna po první očkovací dávce „hexavakcíny“ (povinné očkování proti záškrtu, tetanu, černému kašli, dětské obrně, hemofilii typu B a žloutence typu B). Vysvětlení dětské lékařky, že u třináctiměsíčního dítěte to je normální a že na druhou dávku vakcíny (podle vyhlášky má přijít za měsíc) už takhle syn reagovat nebude, ho moc neuklidnilo.
Několik večerů proto strávil u internetu, studoval příbalové letáky k vakcínám a volal si s přáteli lékaři. Nakonec dospěl spolu s partnerkou k názoru, že s další dávkou očkovací látky pro syna bude nejlepší počkat. „Na příbalovém letáku stálo, že když dítě po vakcinaci déle než tři hodiny neutišitelně pláče, má se další očkování zvážit,“ říká absolvent brněnské techniky, který se živí jako programátor. „Během prvního roku nemusí mít ještě dítě vyvinutý imunitní systém a tu vakcínu prostě těžce snáší,“ vysvětluje. Příčina neutišitelného křiku pak tkví v tom, že vakcína vyplavuje látky způsobující depresi a dětský organismus je ještě neumí rychle odbourat. „Proto jsme se rozhodli odložit další očkování o dvanáct měsíců. To by už podle našich informací měl organismus vakcínu zvládnout,“ vysvětluje pan Novák, k čemu s partnerkou došli.
Dětská lékařka ale o odkladu odmítla s rodiči debatovat. Pro ni bylo určující, že rodiče i ona by odkladem porušili ministerstvem stanovený očkovací kalendář. „Nic nám nevysvětlovala,“ vzpomíná pan Novák. „Co prý našemu dítěti řekneme, až dostane tetanus a skončí na vozíčku. Že to je od nás nezodpovědnost,“ říká s povzdechem.
České zvyky stanoví, že lékař nahlásí rodiče odmítající očkovat dítě podle státem stanovených pravidel hygienické stanici a ta s nimi případ řeší jako přestupek, za který mohou oba rodiče dostat až dvacet tisíc korun pokuty. Na to byli pan Novák s manželkou připraveni. Když k nim však po udání začaly do bytu docházet sociální pracovnice, pozvali si je k výslechu policisté, státní zástupkyně je obvinila z trestného činu zanedbání povinné výživy a stanovila jim pro syna opatrovníka, byli v šoku. „Takovou šikanu od státu jsem nečekal. Pěkně mě to naštvalo,“ říká pan Novák.
Obrátil se proto na brněnskou Ligu lidských práv, která mu poskytla právní pomoc. „Státní zástupkyně zjevně nepochopila, o co se jedná, když začala rodiče trestně stíhat,“ říká právnička ligy Zuzana Candigliota. „Odmítnout očkování, to je maximálně přestupek a nebyl pro nás problém její rozhodnutí napadnout,“ říká.
Případ pana Nováka však podle ní jenom ukazuje na to, co se v Česku děje ve stále širším měřítku. „Měsíčně dostaneme okolo pěti dotazů od rodičů, kteří buď chtějí očkování odložit, nebo nechtějí očkovat vůbec a žádají nás o radu,“ říká paní Candigliota.
Dobrá zpráva
Povinné očkování bylo až do sedmdesátých let běžné v celé západní Evropě. Od té doby se od něj ale začalo upouštět. Kromě strachu z nežádoucích účinků očkovacích vakcín se přitom odpůrci povinného postupu opírali o argument, že zodpovědnost za svoje děti mají mít rodiče a ne stát. Povinné očkování se tak zrušilo ve většině států staré Evropské unie (kromě Francie a Itálie). Což ale v žádném případě neznamená, že by tam rodiče houfně začali očkování ignorovat.
Podle tabulek Světové zdravotnické organizace má ve zmiňovaných zemích v sobě vakcíny proti závažným chorobám okolo devadesáti procent populace, což je hodnota potřebná k tomu, aby se nešířily epidemie. „Vychází se z toho, že když stát chce, aby rodiče svoje děti nechávali očkovat, tak je o tom má přesvědčit, ne jim to nařizovat,“ říká Caroline Kovtun (31), která před dvěma lety založila v Praze sdružení nazvané ROZALIO – Rodiče za lepší informovanost o očkování. Její pětiletý syn Rufus má sice všechna potřebná očkování, jí samotnou však rozčílilo, že ji nikdo z lékařů neseznámil s možnými komplikacemi, které vakcíny mohou způsobit. „Náš cíl je, aby očkování bylo zcela dobrovolné. Aby ho rodiče i lékaři mohli přizpůsobit potřebám dítěte. A ne tomu, co diktuje očkovací kalendář,“ říká. „Podle mě by potom i sami lékaři museli rodičům víc vysvětlovat, jaké má očkování smysl a na co si při něm mají dát pozor,“ říká.
Dnes má sdružení osmdesát osm členů a stejně jako brněnská Liga lidských práv radí lidem, kteří nechtějí dodržovat státem nařízené postupy. Úřady už sice rodičům odmítajícím očkování děti neodebírají (poslední známý případ se stal v roce 2002), jak však ukazuje příběh pana Nováka, pořád jim dovedou pěkně zatopit. „Proto se teď hlavně snažíme, aby stát rodiče odmítající očkování přestal trestat pokutami. To je naprosto nedůstojné. I pro lékaře, kteří musejí takové rodiče hlásit a dostávají se tak do role udavačů.“
Pět rodin ze sdružení už za svou vzpouru proti očkovacímu kalendáři dostalo od hygienické stanice pokuty, proti kterým se odvolaly na ministerstvo zdravotnictví. „Dobrá zpráva je, že když se nenecháte odradit, máte šanci zvítězit,“ říká maminka dvou dětí Martina Suchánková (35). Ona i její manžel sice dostali od hygienické stanice nejvyšší možnou pokutu (každý deset tisíc plus tisícovku jako správní poplatek), ale po odvolání ministerstvo celý případ vrátilo hygienické stanici zpět. „Uznali, že dostatečně nevyšetřili naše děti, jestli náhodou nejsou na nějaké typy vakcín alergické. A hygiena případ potom prostě odložila,“ říká paní Suchánková. „Podle mě to jenom ukazuje, že úřady si už nevědí rady.“ Strategii „stát si za svým“ prý lidé ze sdružení doporučují všem rodičům, kteří se k nim obrátí o radu. „Občas po nás někdo chce třeba kontakt na doktora, který by rodiče kryl a nikam nenahlásil,“ vysvětluje paní Suchánková. „To my ale odmítáme. Rodiče prostě musejí lékaři vysvětit, proč očkování nechtějí, a potom podstoupit celý ten proces s pokutami. Jak na to, s tím už jim poradíme.“
Necháme to na vás
Sami lékaři zatím o dobrovolném očkování většinou nechtějí slyšet. „Máte pravdu, že v západních státech dobrovolné očkování nezpůsobilo žádnou katastrofu, ale my nevíme, jak by to dopadlo u nás,“ říká předseda České pediatrické společnosti Jan Janda. Kde se bere ta jistota, že Češi by očkování ignorovali? „Ten systém funguje, proočkovanost je v Česku vysoká, tak proč na tom něco měnit,“ dodává kolega z pediatrické společnosti Josef Hobza.
Hlavní hygienik Michael Vít to však naštěstí vidí jinak. „Už zavádíme dobrovolné očkování proti pneumokokům,“ říká. To bude hrazené státem, rozhodnutí, jestli očkovat, nebo neočkovat, však stát nechá na rodičích. „Světová zdravotnická organizace doporučuje proti pneumokokům očkovat plošně. Potřebujeme, aby bylo okolo devadesáti procent očkovaných,“ dodává. „Když se nám to podaří i v dobrovolném režimu, jasně se ukáže, že dobrovolné očkování Češi zvládnou.“ Podle něj by Česko mohlo přejít na systém dobrovolného očkování do tří let.

***
Proti tuberkulóze ne
S prvním očkováním se každý Čech setká prakticky už v porodnici. Už čtyři dny po narození dítěte mají lékaři do jeho těla vpravit vakcínu proti tuberkulóze. Tak to stanovuje očkovací kalendář. Zrovna nad smyslem tohoto očkování už ale pochybují i odborníci. Tuberkulóza se v Česku prakticky nevyskytuje a vakcinace podle pediatrů i imunologů způsobuje víc škody než užitku. V kombinaci s vakcínami proti ostatním nemocem totiž způsobuje dětem nepříjemné záněty. Z tisíce stížností na nežádoucí účinky léků, které v roce 2006 shromáždil Státní ústav pro kontrolu léčiv, se dvě třetiny týkaly právě vakcíny proti tuberkulóze. Plošnou vakcinaci proti TBC nedoporučuje ani Světová zdravotnická organizace a neprovádí se ani v zemích, jako je Velká Británie, Rakousko nebo Německo. Právě teď probíhá žhavá diskuse mezi lékaři a odborníky, jak český očkovací kalendář změnit. Imunologové a pediatři jsou pro úplné zrušení plošné vakcinace proti TBC. Odborníci na plicní choroby to však odmítají a doporučují vakcinaci odložit na pozdější věk dětí. Je naprosto nedůstojné, aby stát trestal odmítající rodiče pokutami.

Článek byl publikován 26. 1. 2009 v časopise Respekt.

Rodičům váhajícím s povinným očkováním hrozí i trestní postih

Úterý, 13. ledna 2009Zprávy z médií

Praha – V některých případech, kdy se rodiče dítěte rozhodnou odložit či odmítnout povinné očkování, mohou na sebe nakonec přivodit legislativní postih. Úředníci totiž mohou zhodnotit takové jednání jako zanedbání povinné péče a výživy a postupovat podle předpisů pro tyto případy. Byť tedy rodiče sledují dobro své ratolesti, mohou za to být potrestáni.

Manželé z Brna, kteří vzhledem k pokračujícímu vyšetřování jejich případu zůstávají v anonymitě, přišli se svým synem k lékaři na povinné očkování tzv. hexavakcínou. Ta má chránit třeba před záškrtem nebo dávivým kašlem. Po očkování dítě reagovalo pláčem a podrážděností. Rodiče se po zvážení rozhodli další dávku odmítnout s tím, že rok počkají. To však nakonec vedlo překvapivě k trestnímu stíhání za zanedbání povinné výživy a uvalení opatrovníka na syna.

Právník z Ligy lidských práv David Záhumenský soudí, že v tomto případě reagovaly české úřady nepřiměřeně. I přesto, že rodiče podepsali prohlášení o odmítnutí, žádali ve skutečnosti odklad očkování o rok. Záhumenský říká, že český systém je rigidní a neumožňuje rodičům takové rozhodnutí. Tento případ je podle něj bezprecedentní a hraničí s šikanou ze strany policie a úřadů.

Předseda České společnosti pro kvalitu ve zdravotnictví David Marx říká, že jde vždy především o záležitost komunikace mezi praktickým lékařem a rodiči. „Jedním ze zásadních problémů dnešního zdravotnictví je absence partnerské komunikace mezi lékařem a pacientem vůbec,“ dodává David Marx. Zdůrazňuje, že první článek úmluvy o lidských právech a biomedicíně konstatuje, že zájmy jedince jsou nadřazeny zájmům společnosti a vědy. Pacient by tedy v ideálním případě měl rozhodovat, co se s jeho tělem bude dít.

Článek byl publikován dne 13. 1. 2009 na www.ct24.cz, naleznete jej zde.

Za odložené očkování rodiče vyšetřovala policie

Úterý, 13. ledna 2009Zprávy z médií

BRNO Unáhlenost, horlivost, neznalost zákona, exces. Tak hodnotí Liga lidských práv chování královopolských úředníků. Ti podali trestní oznámení na rodiče kvůli tomu, že odložili očkování svého v té době ani ne půlročního syna.
Policie se pod dohledem státní zástupkyně začala případem skutečně zabývat. Kojenec dokonce dostal opatrovníka, který měl jeho zájmy hájit. „Neočkování dítěte je přestupek na úseku zdravotnictví, nikoliv trestný čin. Navíc v tomto případě nemohlo dojít dokonce ani ke spáchání přestupku, lhůta k provedení očkování totiž dosud nevypršela. Postup státních orgánů byl tedy přinejmenším unáhlený,“ komentovala případ právnička Ligy Zuzana Candigliota.
Rodiče se rozhodli odložit očkování proti záškrtu, dávivému kašli a dalším nemocem poté, co měl jejich syn narozený loni v únoru na první dávku hexavakcíny špatnou reakci. Nejzazší doba pro podání další dávky připadá až na leden tohoto roku. I přesto podle Ligy už v červenci podali úředníci sociálního odboru trestní oznámení. Vyšetřování bylo ukončeno údajně až na základě intervence Ligy, na kterou se rodiče obrátili.

Článek byl publikován dne 13. 1. 2009 v Lidových novinách – Brno.