Není to násilník ani alkoholik zcela neschopný se postarat o svoji rodinu. Přesto se tak v poslední době občas cítil. V jeho bytě se střídají pracovnice sociálky, vyslýchala ho policie a jeho dítě mělo ještě nedávno úřady nařízeného opatrovníka. A to všechno jen proto, že pan Novák (37) a jeho partnerka (34) chtěli o rok odložit očkování svého ročního dítěte. Stálo je to tolik nervů, že dodnes odmítají zveřejnit své pravé jméno.
Na rozdíl od západní Evropy v Česku pořád platí socialistické pravidlo, že zodpovědnost za očkování dětí má stát, a ne rodiče. Vakcíny musejí děti podle ministerské vyhlášky dostávat v přesně stanovených termínech. Kdo chce termín jen o pár měsíců posunout (třeba proto, že dítě po předchozím očkování onemocnělo), tomu hrozí oplétačky s úřady. Jak ale ukazuje příběh pana Nováka, v Česku je čím dál více lidí, kteří si něco takového odmítají nechat líbit. A jejich tlak už přináší výsledky: úřady i lékaři opatrně připouštějí, že očkování by jednou v Česku mohlo být stejně jako na Západě dobrovolné.
Kdo to řídí
„Křičel, nebyl k utišení, cpal si ruku do pusy a nespal. Trvalo to dva dny.“ Takto popisuje pan Novák reakci svého syna po první očkovací dávce „hexavakcíny“ (povinné očkování proti záškrtu, tetanu, černému kašli, dětské obrně, hemofilii typu B a žloutence typu B). Vysvětlení dětské lékařky, že u třináctiměsíčního dítěte to je normální a že na druhou dávku vakcíny (podle vyhlášky má přijít za měsíc) už takhle syn reagovat nebude, ho moc neuklidnilo.
Několik večerů proto strávil u internetu, studoval příbalové letáky k vakcínám a volal si s přáteli lékaři. Nakonec dospěl spolu s partnerkou k názoru, že s další dávkou očkovací látky pro syna bude nejlepší počkat. „Na příbalovém letáku stálo, že když dítě po vakcinaci déle než tři hodiny neutišitelně pláče, má se další očkování zvážit,“ říká absolvent brněnské techniky, který se živí jako programátor. „Během prvního roku nemusí mít ještě dítě vyvinutý imunitní systém a tu vakcínu prostě těžce snáší,“ vysvětluje. Příčina neutišitelného křiku pak tkví v tom, že vakcína vyplavuje látky způsobující depresi a dětský organismus je ještě neumí rychle odbourat. „Proto jsme se rozhodli odložit další očkování o dvanáct měsíců. To by už podle našich informací měl organismus vakcínu zvládnout,“ vysvětluje pan Novák, k čemu s partnerkou došli.
Dětská lékařka ale o odkladu odmítla s rodiči debatovat. Pro ni bylo určující, že rodiče i ona by odkladem porušili ministerstvem stanovený očkovací kalendář. „Nic nám nevysvětlovala,“ vzpomíná pan Novák. „Co prý našemu dítěti řekneme, až dostane tetanus a skončí na vozíčku. Že to je od nás nezodpovědnost,“ říká s povzdechem.
České zvyky stanoví, že lékař nahlásí rodiče odmítající očkovat dítě podle státem stanovených pravidel hygienické stanici a ta s nimi případ řeší jako přestupek, za který mohou oba rodiče dostat až dvacet tisíc korun pokuty. Na to byli pan Novák s manželkou připraveni. Když k nim však po udání začaly do bytu docházet sociální pracovnice, pozvali si je k výslechu policisté, státní zástupkyně je obvinila z trestného činu zanedbání povinné výživy a stanovila jim pro syna opatrovníka, byli v šoku. „Takovou šikanu od státu jsem nečekal. Pěkně mě to naštvalo,“ říká pan Novák.
Obrátil se proto na brněnskou Ligu lidských práv, která mu poskytla právní pomoc. „Státní zástupkyně zjevně nepochopila, o co se jedná, když začala rodiče trestně stíhat,“ říká právnička ligy Zuzana Candigliota. „Odmítnout očkování, to je maximálně přestupek a nebyl pro nás problém její rozhodnutí napadnout,“ říká.
Případ pana Nováka však podle ní jenom ukazuje na to, co se v Česku děje ve stále širším měřítku. „Měsíčně dostaneme okolo pěti dotazů od rodičů, kteří buď chtějí očkování odložit, nebo nechtějí očkovat vůbec a žádají nás o radu,“ říká paní Candigliota. 
Dobrá zpráva 
Povinné očkování bylo až do sedmdesátých let běžné v celé západní Evropě. Od té doby se od něj ale začalo upouštět. Kromě strachu z nežádoucích účinků očkovacích vakcín se přitom odpůrci povinného postupu opírali o argument, že zodpovědnost za svoje děti mají mít rodiče a ne stát. Povinné očkování se tak zrušilo ve většině států staré Evropské unie (kromě Francie a Itálie). Což ale v žádném případě neznamená, že by tam rodiče houfně začali očkování ignorovat.
Podle tabulek Světové zdravotnické organizace má ve zmiňovaných zemích v sobě vakcíny proti závažným chorobám okolo devadesáti procent populace, což je hodnota potřebná k tomu, aby se nešířily epidemie. „Vychází se z toho, že když stát chce, aby rodiče svoje děti nechávali očkovat, tak je o tom má přesvědčit, ne jim to nařizovat,“ říká Caroline Kovtun (31), která před dvěma lety založila v Praze sdružení nazvané ROZALIO – Rodiče za lepší informovanost o očkování. Její pětiletý syn Rufus má sice všechna potřebná očkování, jí samotnou však rozčílilo, že ji nikdo z lékařů neseznámil s možnými komplikacemi, které vakcíny mohou způsobit. „Náš cíl je, aby očkování bylo zcela dobrovolné. Aby ho rodiče i lékaři mohli přizpůsobit potřebám dítěte. A ne tomu, co diktuje očkovací kalendář,“ říká. „Podle mě by potom i sami lékaři museli rodičům víc vysvětlovat, jaké má očkování smysl a na co si při něm mají dát pozor,“ říká.
Dnes má sdružení osmdesát osm členů a stejně jako brněnská Liga lidských práv radí lidem, kteří nechtějí dodržovat státem nařízené postupy. Úřady už sice rodičům odmítajícím očkování děti neodebírají (poslední známý případ se stal v roce 2002), jak však ukazuje příběh pana Nováka, pořád jim dovedou pěkně zatopit. „Proto se teď hlavně snažíme, aby stát rodiče odmítající očkování přestal trestat pokutami. To je naprosto nedůstojné. I pro lékaře, kteří musejí takové rodiče hlásit a dostávají se tak do role udavačů.“
Pět rodin ze sdružení už za svou vzpouru proti očkovacímu kalendáři dostalo od hygienické stanice pokuty, proti kterým se odvolaly na ministerstvo zdravotnictví. „Dobrá zpráva je, že když se nenecháte odradit, máte šanci zvítězit,“ říká maminka dvou dětí Martina Suchánková (35). Ona i její manžel sice dostali od hygienické stanice nejvyšší možnou pokutu (každý deset tisíc plus tisícovku jako správní poplatek), ale po odvolání ministerstvo celý případ vrátilo hygienické stanici zpět. „Uznali, že dostatečně nevyšetřili naše děti, jestli náhodou nejsou na nějaké typy vakcín alergické. A hygiena případ potom prostě odložila,“ říká paní Suchánková. „Podle mě to jenom ukazuje, že úřady si už nevědí rady.“ Strategii „stát si za svým“ prý lidé ze sdružení doporučují všem rodičům, kteří se k nim obrátí o radu. „Občas po nás někdo chce třeba kontakt na doktora, který by rodiče kryl a nikam nenahlásil,“ vysvětluje paní Suchánková. „To my ale odmítáme. Rodiče prostě musejí lékaři vysvětit, proč očkování nechtějí, a potom podstoupit celý ten proces s pokutami. Jak na to, s tím už jim poradíme.“ 
Necháme to na vás 
Sami lékaři zatím o dobrovolném očkování většinou nechtějí slyšet. „Máte pravdu, že v západních státech dobrovolné očkování nezpůsobilo žádnou katastrofu, ale my nevíme, jak by to dopadlo u nás,“ říká předseda České pediatrické společnosti Jan Janda. Kde se bere ta jistota, že Češi by očkování ignorovali? „Ten systém funguje, proočkovanost je v Česku vysoká, tak proč na tom něco měnit,“ dodává kolega z pediatrické společnosti Josef Hobza.
Hlavní hygienik Michael Vít to však naštěstí vidí jinak. „Už zavádíme dobrovolné očkování proti pneumokokům,“ říká. To bude hrazené státem, rozhodnutí, jestli očkovat, nebo neočkovat, však stát nechá na rodičích. „Světová zdravotnická organizace doporučuje proti pneumokokům očkovat plošně. Potřebujeme, aby bylo okolo devadesáti procent očkovaných,“ dodává. „Když se nám to podaří i v dobrovolném režimu, jasně se ukáže, že dobrovolné očkování Češi zvládnou.“ Podle něj by Česko mohlo přejít na systém dobrovolného očkování do tří let.

***
Proti tuberkulóze ne
S prvním očkováním se každý Čech setká prakticky už v porodnici. Už čtyři dny po narození dítěte mají lékaři do jeho těla vpravit vakcínu proti tuberkulóze. Tak to stanovuje očkovací kalendář. Zrovna nad smyslem tohoto očkování už ale pochybují i odborníci. Tuberkulóza se v Česku prakticky nevyskytuje a vakcinace podle pediatrů i imunologů způsobuje víc škody než užitku. V kombinaci s vakcínami proti ostatním nemocem totiž způsobuje dětem nepříjemné záněty. Z tisíce stížností na nežádoucí účinky léků, které v roce 2006 shromáždil Státní ústav pro kontrolu léčiv, se dvě třetiny týkaly právě vakcíny proti tuberkulóze. Plošnou vakcinaci proti TBC nedoporučuje ani Světová zdravotnická organizace a neprovádí se ani v zemích, jako je Velká Británie, Rakousko nebo Německo. Právě teď probíhá žhavá diskuse mezi lékaři a odborníky, jak český očkovací kalendář změnit. Imunologové a pediatři jsou pro úplné zrušení plošné vakcinace proti TBC. Odborníci na plicní choroby to však odmítají a doporučují vakcinaci odložit na pozdější věk dětí. Je naprosto nedůstojné, aby stát trestal odmítající rodiče pokutami.
 
Článek byl publikován 26. 1. 2009 v časopise Respekt.

děti, lékař, očkování, policie, porod, zdravotnictví