Pasivní eutanazie: V Česku bude možná už za půl roku

Praha – Nový zákon dovolí pacientům souhlasit s tím, že v těžkém bezvědomí zůstanou bez péče.Dopředu odmítnout připojení na dýchací přístroj, operaci v posledním stadiu rakoviny nebo i umělou výživu. Nový zákon o zdravotních službách, který nyní leží ve sněmovně, by měl od nového roku umožnit pacientům, aby si sami rozhodli o tom, zda jim ve stavu dlouhodobého bezvědomí bude poskytnuta péče. Odpůrci bijí na poplach – jde o pasivní eutanazii.„Jestliže pacient, který trpí bolestí nebo se domnívá, že je nevyléčitelně nemocný, dopředu odmítne péči, bude lékař stavěn do velmi složité situace. Měl by přihlížet tomu, že chce pacient umřít. To je nakročení k eutanazii,“ říká poslankyně a lékařka Milada Emmerová (ČSSD).

Zastánci lidských práv naopak novinku vítají.

„Nyní se každý bude moci rozhodovat sám o sobě. Stává se, že umírající pacient nechce být hospitalizován, ale záchranka ho odveze do nemocnice proti jeho vůli. Spousta lidí si nepřeje umírat v nemocnicích, ale doma mezi blízkými. Někteří zase nechtějí být léta udržováni v kómatu,“ podotýká právnička Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv.

Obejdou se lékaři bez právníka?

V ožehavé situaci, která může skončit u soudu, se však podle Emmerové ocitnou lékaři. „V zákoně ani není povinnost kontaktovat příbuzné a problém s nimi diskutovat. Když pak pacient zemře, vystavuje se lékař tomu, že se s ním rodina bude soudit. To aby mělo každé zařízení po ruce velmi dobrého právníka,“ dodává Emmerová.

Jak by měl dopředu vyslovený souhlas proběhnout?

„Lidé budou muset navštívit lékaře, který jim dá poučení, a poté si u notáře souhlas nechají ověřit. Potvrzení by pak měli nosit u sebe jako doklad. Pokud ho u sebe v potřebnou chvíli mít nebudou, zpětně už na něj nebude brán ohled,“ vysvětluje mluvčí ministerstva zdravotnictví Vlastimil Sršeň.

Pacient tedy může prostřednictvím dokladu docílit toho, že pokud bude v bezvědomí, lékaři ho nepřipojí na dýchací přístroj. Když ale ověřený souhlas nechá doma v šupleti a lékařům se do rukou dostane až zpětně, odpojit ho od přístroje již nebude možné. Jde totiž o aktivní zásah lékaře, a tím pádem o klasickou eutanazii, která je u nás zakázaná.

I Liga lidských práv má k zákonu některé připomínky. „Kritizovali jsme to, že je zavedena pětiletá lhůta platnosti přání. Například u pacientů s Alzheimerovou chorobou se nemoc vyvíjí velmi dlouho a pacient pak již nemusí mít možnost své přání platně vyjádřit. Proto by trvanlivost přání měla být neomezená s tím, že by pacient mohl kdykoliv souhlas změnit,“ doplňuje Zuzana Candigliota.

Podle nedávného průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění je pro zavedení eutanazie 64 procent lidí.“

Článek byl publikován dne 20. 7. 2011 na www.denik.cz a naleznete jej zde.

Autorkou článku je Michaela Koubová, denik.cz.

Pomůžou nám pokuty pro lékaře?

Vláda včera schválila nový zákon o zdravotních službách. Ten zavádí mimo jiné možnost uložit finanční sankce nemocnicím a lékařům, kteří poruší práva pacientů. Podle prezidenta České lékařské komory Milana Kubka to ale povede jen k tomu, že pacienti budou mít šanci „zchladit si žáhu na lékařích“. Je možné, že se pan Kubek nemýlí, problém ovšem vidím někde jinde.

Vymahatelnost práva je základ

Nechci ani v nejmenším zpochybňovat skutečnost, že pokud zdravotníci poruší zákon, měla by následovat sankce. Na Ligu lidských práv se každoročně obracejí stovky pacientů a je zřejmé, že v praxi stále dochází k nerespektování informovaného souhlasu pacienta, znemožňování přístupu do zdravotnické dokumentace, jejímu nedbalému vedení nebo dokonce přepisování. To, že za takové jednání bude možné uložit pokuty v řádu stovek tisíc korun, může jistě přispět k tomu, že práva pacientů nezůstanou jen prázdnými slovy.

Na druhou stranu další sankční mechanismus není to jediné, co pacienti potřebují. Už nyní máme k dispozici nejméně osm mechanismů žaloby či stížnosti. Každý občan se může obrátit na vedoucího zařízení, zřizovatele, Českou lékařskou komoru, zdravotní pojišťovnu a někdy i veřejného ochránce práv; dále můžeme podat trestní oznámení, žalobu na ochranu osobnost ke krajskému soudu a žalobu na náhradu škody na zdraví k soudu okresnímu. Pokud využijeme všech možností, zaměstnáme řešením svého případu velké množství osob a výše nákladů na veřejné prostředky tomu bude odpovídat. Ani to ovšem nemusí stačit k získání spravedlivé satisfakce. A co hůř: v mnoha případech se přes všechnu námahu nedozvíme, co se vlastně stalo a proč se to stalo.

Zdravotnictví je specifický systém

Jako všude jinde i ve zdravotnictví dochází k chybám a lajdáctví. Jenže nespokojeným pacientům ve většině případů nejde o tučné odškodné či pomstu vůči lékařům. Mnohdy získá pacient podezření na pochybení zdravotníků v důsledku toho, že jeho zdravotní stav se místo zlepšení zhorší. Jakmile se ale pokouší zjistit více, naráží na hradbu mlčení a mlžení. Když nespokojený klient zdravotnictví sepíše oficiální stížnost, nikdo jej nepozve na osobní schůzku a výsledkem snažení bývá zpravidla stručný dopis oznamující, že se nepodařilo zjistit pochybení. Tito lidé, kterým by často stačila omluva a ujištění, že se něco podobného nebude opakovat, případně určitá finanční satisfakce (či „jen“ srozumitelné vysvětlení toho, co se vlastně stalo, podané někým nezaujatým), pak rozezleni podávají trestní oznámení, píší žaloby a bojují s nemocnicemi „na život a na smrt“.

Zdravotnictví je specifický systém charakteristický spíše dlouhodobými vztahy, neboť například chronicky nemocní pacienti vyžadují mnohaletou péči. Kromě toho je důležité, aby pacienti měli ve zdravotníky i v zdravotnictví jako celek důvěru. Máloco ji ovšem nabourá tak razantně jako soudní řízení. Na tuto situaci politici v řadě zemí reagují podporou mimosoudního řešení sporů spojenou s efektivním řešením stížností pacientů. Příkladem mohou být různé formy veřejného pacientského ombudsmana, jež existují v Norsku, Spojeném království, Irsku nebo Rakousku. Mezi výhody patří nezávislost na zdravotnických zařízeních, která zaručuje nestranné řešení stížností, a specializace umožňující nahlédnout do dokumentace pacienta.

Jde to i u nás?

Liga lidských práv oslovila Ministerstvo zdravotnictví s doporučením, aby byly obdobné specializované instituce zřízeny také v ČR – například při zdravotních odborech krajských úřadů. Pokud by pomáhaly mimosoudnímu řešení sporů, náklady na soudní proces by se snížily, zatímco důvěra občanů v systém by se zvýšila. Vedlejším ziskem by byl nárůst povědomí zřizovatelů nemocnic o problémech provázejících poskytování péče, což umožňuje prevenci podobných situací.

Nevyplatí se tedy investovat do hledání efektivního řešení stížností i u nás? Ministerstvo zdravotnictví se s naší připomínkou k zákonu o zdravotních službách vypořádalo se slovy, že „taková právní úprava by byla nad rámec tohoto zákona“. Do jakého zákona by mělo účinné řešení stížností pacientů patřit, už úředníci neuvedli.

Více informací k tématu najdete v publikaci Ochrana práv pacientů – návrhy k diskusi o mimosoudním řešení sporů ve zdravotnictví.

Článek byl publikován dne 30. 6. 2011 na blog.aktualne.cz a naleznete jej zde.

Autorem příspěvku je David Zahumenský, právník a předseda Ligy lidských práv.

JAK POMOCI PACIENTOVI, ZA JEHOŽ ÚJMU NENESE NIKDO ODPOVĚDNOST

Brno – 27. srpna – Vždy, když se svěřujeme do lékařské péče, existuje jisté riziko, že se náš zdravotní stav místo očekávaného zlepšení zásadně zhorší, a to i přes to, že nedojde k žádnému pochybení ze strany lékařů. I chyba, za níž není zjevně nikdo odpovědný, však může mít hluboké sociální dopady na život poškozeného pacienta i jeho blízkých. Liga lidských práv v těchto dnech vydala analýzu, která se právě problematikou odškodňování v případech, kdy za újmu pacienta nemůže lékař ani nemocnice, podrobně zabývá. Součástí analýzy jsou i návrhy, jak tento problém v České republice uspokojivě vyřešit.
Stovky případů ročně
Dlouhodobá, případně trvalá pracovní neschopnost, nebo smrt živitele rodiny v důsledku zdravotnického zákroku postihuje podle odhadů Ligy stovky pacientů ročně. Kromě případů, kdy je zřejmé, že odpovědnost nenese zdravotnické zařízení, dochází ještě častěji k situacím, kdy je odpovědnost zdravotníků za způsobenou škodu velmi sporná. Pokud se v takovém případě pacient pustí do soudního sporu, musí se připravit na nákladný a často velmi dlouhý proces s nejistým výsledkem.
„Tématu odškodňování se věnujeme dlouhodobě. V rámci poradny pro pacienty se na nás obrací spousta lidí, části z nich se však nedá za stávajících podmínek pomoci ani soudní ani žádnou jinou cestou. Zabývali jsme se tím, jak tento problém řeší v ostatních zemích, a naše poznatky prezentujeme v Systémovém doporučení č. 9. Považujeme za důležité, aby změna systému odškodňování pacientů u nás proběhla co nejdříve,“ říká předseda Ligy lidských práv David Zahumenský.
Nefunkční zákon
Zákon o péči o zdraví lidu stanoví, že pacient má nárok na příspěvek od státu, dojde-li k pochybení při výkonu zdravotnické služby a pacient neuspěje v řízení o náhradu škody. Podle informací ministerstva zdravotnictví však tímto způsobem nikdy k žádnému odškodnění nedošlo. Nacházíme se tedy v situaci, kdy máme nevyužívaný zákon bez prováděcích nařízení, který většinou není znám ani odborné veřejnosti, natož laikům.
Dva způsoby jak problém řešit
Systémové doporučení Ligy by mělo být podkladem pro odbornou diskuzi o možných řešeních tohoto problému. Nabízí se varianta upravit stávající zákon do použitelné podoby, rozšířit povědomí veřejnosti o něm a uvést jej do života. Druhou možností je vytvořit systém zcela nový, postavený např. na rakouském modelu, kde existují speciální odškodňovací fondy financované z poplatků, které pacienti zaplatí za pobyt v nemocnici.
Výhody pro všechny
Ze zkušeností Ligy vyplývá, že celá řada poškozených pacientů neusiluje primárně o to „vysoudit“ na nemocnici co nejvíce. Mnozí z nich by dali přednost vstřícnému a otevřenému jednání a v případě, že by bylo odškodnění vyplaceno rychle, spokojili by se s daleko menší finanční částkou a už by se nepouštěli do nejistého, dlouhotrvajícího a nákladného soudního sporu, čímž by se výrazně ulevilo také lékařům a zdravotnickým zařízením. Zavedením systému odškodňovacích fondů je ale možné dosáhnout také úspor, zejména, pokud by se získané informace dále využily při řízení kvality péče.

Systémové doporučení Ligy lidských práv č. 9 – Odškodňování pacientů v případech, kdy za způsobenou újmu zdravotnické zařízení neodpovídá, si můžete stáhnout zde.

Téma odškodňování pacientů vám přiblíží také šestnáctiminutový dokument:
1. část
2. část
Dotazy zodpoví a další informace poskytne:
David Zahumenský, odborník na medicínské právo a předseda Ligy lidských práv
tel. 608 719 535
email: dzahumensky@llp.cz