Prezident České republiky včera podepsal nový Občanský zákoník, který nabude účinnosti 1. ledna 2014. Nový kodex již nadále nebude umožňovat, aby soudy zbavily někoho způsobilosti k právním úkonům. (Pokračování textu…)
20. února 2012 od 9.30, v budově Okresního soudu v Písku, Velké náměstí 121, v místnosti č. 401, 3. patro.
Liga lidských práv si vás dovoluje upozornit na první soudní jednání ve věci Ladislava Flekala obviněného za údajné křivé nařčení policistů z trestných činů. Případ sledujeme pro možné zneužití tohoto deliktu proti nepohodlnému stěžovateli.
V únoru minulého roku pana Flekala na chodníku srazil cyklista a na místo ihned přijela policie. Podle jeho tvrzení se k němu přivolaní policisté chovali nevhodně a arogantně. Na služebně mu prý vytrhli mobilní telefon, když mluvil s matkou, a také mu prý odmítli zavolat sanitku, když se mu udělalo špatně. I když pan Flekal požadoval u cyklisty provedení testů na drogy, policisté tomu nevyhověli, což podle něj bylo ovlivněno tím, že se jednalo o syna místní podnikatelské rodiny.
Pan Flekal proto podal stížnost, ve které vyjádřil podezření, že se policisté mohli dopustit nadržování, zneužití pravomoci veřejného činitele a neposkytnutí pomoci. Tato stížnost byla posouzena jako nedůvodná. Vedle toho ale proti němu stejný policejní útvar zahájil trestní stíhání pro spáchání zločinu křivého obvinění. Jeho stížnosti na podjatost vyšetřovatele Ondřeje Bartoše, který je kolega policistů, které měl pan Flekal nepravdivě nařknout, byly zamítnuty. Když obviněný požádal o poskytnutí kopie videozáznamu z kamerového systému na policejní stanici, byl mu poskytnut poškozený záznam, který nelze přehrát.
Liga lidských práv už dříve varovala před tím, že nový trestní zákoník rozšiřuje možnosti stíhat občany za křivé obvinění a jiné verbální delikty. Tento institut tak může být snadno zneužit proti nepohodlným stěžovatelům i obecně proti svobodě slova. V praxi se tak podle našich poznatků skutečně často děje. Právě proto by tyto případy neměly unikat pozornosti médií a veřejné kontrole.
Kontakt na obviněného Ladislava Flekala – tel. 774 244 370
Kontakt na Zuzanu Candigliota, právničku Ligy lidských práv – tel. 777 893 871
Tisková zpráva Ligy lidských práv ze dne 5. 1. 2010 – Nový trestní zákoník zůstává nástrojem proti svobodě slova
Stížnost, pro kterou je pan Flekal trestně stíhán najdete zde.
Řidič autobusu, jenž popisoval předvolební plakáty, byl odsouzen na sto dnů vězení. Podle Anny Šabatové je nejspíš zvolený výklad formálně právně možný, ale přitom zjevně pochybný nejen proto, že se jedná o politický protest.
Roman Smetana se před necelými dvěma lety rozhodl k politickému protestu, za nějž byl tento týden odsouzen na sto dnů do vězení. Celá kauza začala na jaře roku 2010, kdy olomoucký řidič autobusu psal slogany na předvolební plakáty všech velkých politických stran a politikům přikresloval tykadla.
Podle zjištění MF Dnes patřilo nejvíc pokreslených plakátů občanským demokratům, kteří se také jako jediní u soudu domáhali, aby jim řidič zaplatil škodu patnáct tisíc korun. Krom toho mu původní rozsudek uložil odpracování sto hodin obecně prospěšných prací.
Smetana tresty odmítl. „Odmítám vykonat uložený trest obecně prospěšných prací, stejně tak odmítám, aby mi byl přeměněn na odnětí svobody. Jsem přesvědčen, že slušní a poctiví lidé do vězení nepatří,“ napsal tehdy Smetana v prohlášení Probační a mediační službě, která měla dohlížet na vykonání trestu.
Vzápětí odmítl i náhradní trest v podobě domácího vězení, který soudkyně zvažovala. Soudkyně Markéta Langerová, žena exposlance a jednoho z nejvlivnějších politiků ODS posledního desetiletí Ivana Langera, mu proto trest změnila na sto dní vězení. Tedy v poměru 1:1. Za jednu hodinu práce jeden den ve vězení.
„Vím, kdo je váš manžel. Je to jeden z největších gaunerů v ODS i v celé české politice. Přesto vás osobně nepovažuji za podjatou,“ uvedl v květnu loňského roku s tím, že slovo gauner nepovažuje za vulgarismus. „Gauner je dnes už téměř synonymem pro příjmení vašeho manžela,“ dodal.
Předsedkyně Českého helsinského výboru Anna Šabatová hodnotí trest uložený Romanu Smetanovi kriticky. „Osobně mám sympatie pro občana Romana Smetanu. Nevidím v něm vandala, který poškozuje cizí majetek,“ uvedla Šabatová pro Deník Referendum.
„Jeho čin, právě v kontextu jeho dalšího jednání, se odlišuje od běžných předvolebních aktivit obdobného typu. Dostal skutečně politickou dimenzi, i když formálně právně je zvolený výklad asi možný. Ale i zde zůstává pochybnost,“ myslí si Šabatová.
Poškození cizí věci je podle ní totiž především „antisprejerský paragraf“, který směřuje spíše k ochraně budov či jiných hodnot, jež jsou trvale esteticky znehodnoceny například pošplícháním černou barvu. „Což je u předvolebního plakátu problematické, protože po nějaké době bude takový plakát stejně strhnut nebo přelepen jiným, z povahy věci,“ vysvětlila.
Argument, že v tomto případě jde o vyjádření politického názoru, je podle ní navíc přesvědčivý. „A ještě silnějším se stal v kontextu dalšího jednání pana Romana Smetany. Odmítnutí vykonat i mírný trest obecně prospěšných prací i odmítnutí peněz ze sbírky, kterou spontánně zahájili sympatizující občané, politickou dimenzi represe jenom podtrhuje,“ myslí si Šabatová.
„Ovšem vydala-li se státní moc směrem, kterým se vydala na počátku, nemá cestu zpátky. Neodpracované hodiny musí ze zákona na nepodmíněný trest odnětí svobody proměnit,“ vysvětlila v rozhovoru pro Deník Referendum předsedkyně Českého helsinského výboru.
Možná si už teď někteří podle Anny Šabatové s klasikem říkají „kdybych to byl býval věděl, tak bych se tou cestou nebyl býval vydal“. Také předseda Ligy lidských práv David Záhumenský se domnívá, že celá věc mohla dopadnout jinak, neboť mělo platit, že trestní právo má sloužit až jako krajní řešení, které se použije pouze tehdy, pokud mírnější prostředky nepostačují.
„Konkrétně ve věci pana Smetany mohli politici, pokud se domnívali, že jim byla způsobena škoda, podat žalobu k civilnímu soudu. Kdyby soud přesvědčili, přiznal by jim náhradu a pokud by řidič neplnil dobrovolně, došlápl by si na něj exekutor,“ uvedl Záhumenský.
Řidič Smetana po skončení pondělního jednání soudu řekl, že ani teď se verdiktu nepodvolí. „Do vězení nenastoupím, bude na mne muset vydat zatykač a nechat mne zadržet,“ vzkázal podle Mf Dnes soudkyni Langerové. Hrozí tak, že se absurdnost nepoměru mězi proviněním a trestem ještě prohloubí. Romanu Smetanovi bude totiž hrozit další stíhání za maření výkonu úředního rozhodnutí a další navýšení trestu až na tři roky nepodmíněně.
„Pokud nechce strávit přes tři měsíce za mřížemi, mohl by se obrátit na pana prezidenta s žádostí o milost,“ doplnil předseda Ligy Lidských práv. To vzhledem ke zvolenému přístupu pasivní rezistence Roman Smetana zřejmě neudělá. Kvůli tomu, že se nenechal zastupovat advokátem a nepodával odvolání, nenabízí se nyní ani možnost domáhat se zrušení rozsudku u Ústavního soudu.
Podle advokáta Pavla Čižinského ho tak před vězením mohou ochránit pouze dvě možnosti. Buď mu prezident udělí milost z vlastní iniciativy či na žádost jiných občanů. Anebo se někdo obrátí na ministra spravedlnosti s žádostí, aby odložil výkon trestu a podal stížnost pro porušení zákona, kterou by se pak zabýval Nejvyšší soud.
Článek byl publikován dne 15.2.2012 na denikreferendum.cz a najdete jej zde.
Mladá žena z Mostu, kterou před třemi lety sexuálně obtěžoval její gynekolog, se u Krajského soudu v Ústí nad Labem domohla odškodnění 100 tisíc korun. I když byl lékař již dříve za znásilnění pravomocně odsouzen, musela se pacientka domáhat odškodnění zvláštní žalobou na ochranu osobnosti. Případ podle Ligy prokazuje pozitivní tendenci zvyšování odškodnění tak, aby jeho výše byla jednak důstojná a také aby od páchání protiprávní činnosti odrazovala. Do budoucna by se měly oběti trestných činů dočkat důkladnější ochrany jejich práv, i díky připravovanému zákonu o obětech trestných činů.
V Česku roste počet nesvéprávných lidí. Soudy jim odebírají občanský průkaz čím dál častěji. Kritizuje to nejenom ombudsman, ale i Evropský soud pro lidská práva. Zásadní omezení svobody se u nás týká 26 tisíc lidí. Jedním z nich je i Jaroslav Červenka z Prahy, jehož výjimečným případem se teď zabývá Ústavní soud.
Jaroslavu Červenkovi je 55 let. Žije sám v malé garsonce v Praze, rád hraje na klavír a hodně čte. Už sedm let ale nemůže samostatně rozhodovat o svém životě. Soud ho zbavil svéprávnosti a jako opatrovníka mu přidělil městskou část Praha 11.
Na začátku loňského roku pana Červenku odvezla jedna z úřednic, údajně pod záminkou rehabilitace, do lázní v Letinech – domova se zvláštním režimem, kde se léčí nemohoucí a těžce nemocní lidé.
„Ona mě sedmého února bez jakéhokoliv vysvětlení odvezla do lázní Letiny u Plzně a tam mě umístila, utekla jak dítě a nechala mě na židli. Tam jsou lidi schizofrenicky poškození a s Alzheimery a já jsem se tam ocitnul. Mám IQ 127 a deset let Univerzity Karlovy,“ vypráví Jaroslav Červenka.
Stačil jeden podpis opatrovnice a muž už se nemohl vrátit zpět do Prahy. V Letinách pak proti své vůli strávil více než sedm měsíců.
„Ocitnul jsem se na židli mezi babičkama, které tam jejich děti nechaly a prodaly jim baráček. Babička tam roní slzy, neví si rady a já tam mám řešit třeba problémy jídla, kdy tam se nedá absolutně nic jíst. Osm měsíců jsem byl zavřený jak zvíře,“ popisuje.
Úřady chybu nepřipouští
Pan Červenka se u policie ani soudů práva nedovolal. Ředitel Lázní Letiny Aleš Patera Radiožurnálu napsal, že vše proběhlo podle zákona. Domov přijal pana Červenku na základě smlouvy o poskytnutí sociální služby, kterou podepsala opatrovnice.
Jestli opravdu do takového zařízení pětapadesátiletý muž patřil, nechtěl Patera komentovat. Sociální odbor Prahy 11 pochybení nepřipouští.
„O veškerých opatřeních byl a je průběžně informován opatrovnický soud. Veškeré neběžné právní úkony, včetně uzavření smlouvy o poskytnutí sociálních služeb, které opatrovník za opatrovaného učinil, byly schváleny rozsudkem opatrovnického soudu,“ napsal pražský úřad.
Proč Jaroslavu Červenkovi sebrali občanský průkaz a proč skončil v ústavu, úřad odmítá vysvětlit. Podle opatrovnice Zdeňky Jebavé jde o citlivé údaje.
„Já vám k tomu nemůžu říct vůbec nic. To jsou osobní údaje klienta, takže jeho diagnóza, počet hospitalizací v psychiatrických léčebnách, to jsou samozřejmě velmi důvěrné informace,“ uvedla Jebavá.
Prvního zastání se tak Jaroslav Červenka dočkal až u ombudsmana. Podle něj je umístění do ústavu s režimovým opatřením zásahem do práva svobody pobytu a pohybu, který zaručuje Listina základních práv a svobod.
Případ míří k Ústavnímu soudu
Soud podle ombudsmana musí posoudit důvody, proč je umístění do zařízení navrhováno a zjistit i názor opatrovaného člověka. Jaroslav Červenka ale tvrdí, že se ho nikdo na názor neptal. Případem se proto také začala zabývat Liga lidských práv a jejich právnička Barbora Rittichová.
„Případem pana Červenky jsme se začali zabývat na základě jeho podnětu a potom se do toho zařízení vydal náš kolega, zjistil, jaký je stav, a byl z toho velmi překvapen. Na základě toho jsme se pustili do celé řady dalších právních kroků,“ říká.
Případ pana Červenky proto Liga podala k Ústavnímu soudu. Požaduje po státu finanční náhradu újmy. Právnička upozorňuje, že k takovému omezování práv nemá v budoucnu docházet.
„Máme stále institut zbavení způsobilosti k právním úkonům, respektive i institut omezení způsobilosti k právním úkonům. V některých státech už od toho upustili a funguje to. Namísto toho, aby tu byl nějaký opatrovník, který rozhoduje za člověka, tak jsou tu takzvaní podpůrci. Mimo jiné v novém občanském zákoníku už tyto instituty jsou, takže uvidíme, jak vejdou do praxe,“ vysvětluje Rittichová.
Celý článek a reportáž Petry Benešové z Českého rozhlasu si můžete přečíst zde.