Pozvánka na slavnostní předávání certifikátů Férová škola a tiskovou konferenci

Liga lidských práv si Vás dovoluje pozvat na slavnostní předávání Certifikátů Férová škola dalším oceněným školám a s tím spojenou tiskovou konferenci. Cílem udělování certifikátů je připomenout veřejnosti, že společné vzdělávání všech dětí v běžných třídách v českém školství může fungovat a je přínosem pro všechny. Liga tímto ocení další základní školy z celé České republiky, které spravedlivě přistupují ke všem žákům bez rozdílu.

Slavnostní certifikace a tisková konference proběhne v pondělí 17. 10. 2011 od 11.00 hodin v prostorách Základní školy Lyčkovo náměstí 6, Praha‐Karlín.
Tisková konference se bude konat bezprostředně po předání certifikátů. Novináři budou mít během celého dopoledne možnost prohlédnout si školu, která patří mezi oceněné, a zejména se podívat, jak probíhá výuka v běžné třídě inkluzivní školy.

Po tiskové konferenci následuje série workshopů a přednášek, při nichž odborníci poskytnou praktické rady a informace v souvislosti s inkulzivním vzděláváním.

Tiskové konference se zúčastní:

Norman L. Eisen – velvyslanec USA

Iva Pikalová – koordinátorka projektu Férová škola

Monika Tannenbergerová – pedagožka projektu Férová škola

Lenka Felcmanová – předsedkyně České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání

Vanda Hájková – Katedra speciální pedagogiky, Pedagogická fakulta UK
Jan Korda – ředitel ZŠ a MŠ Praha 8

Program certifikace a konference naleznete zde.

Oceněné školy:

ZŠ a MŠ Červený vrch, Praha 6, www.zscvrch.cz

ZŠ a MŠ Dub, Dub

ZŠ a MŠ Chotýšany, Chotýšany (okr. Benešov u Prahy), www.zschotysany.cz

ZŠ a MŠ Klobuky, Klobuky (okres Kladno)

ZŠ a MŠ Praha 8, Praha‐Karlín, www.zs‐ln.cz

ZŠ Most, Most, www.8zsmost.cz

ZŠ Vítkov, Vítkov, www.zs.vitkov.indos.cz

ZŠ Žďár nad Sázavou, Žďár nad Sázavou, www.3zszdar.cz

Prezentace oceněných škol proběhne před slavnostní certifikací v době od 9.15 do 11.00 hodin.

Bližší informace poskytnou:

Iva Pikalová, koordinátorka projektu Férová škola, email: ipikalova@llp.cz, tel.: 777 621 227

Katarína Krahulová, pedagožka Ligy a hlavní organizátorka akce , email: kkrahulova@llp.cz,
tel.: 731 455 789

Monika Tannenbergerová, pedagožka Ligy lidských práv, email: mtannenbergerova@llp.cz,
tel.: 608 362 594

Liga lidských práv je nezávislá nezisková organizace, která se zabývá dodržováním lidských práv v České republice. V rámci projektu Férová škola se snažíme o to, aby co nejvíce dětí bylo vzděláváno mimo speciální školství. Chceme, aby všechny děti, ať jsou jakékoli, měly možnost připravovat se na život v běžných školách a třídách a naučily se tak pomáhat, spolupracovat a lépe přijímat odlišnosti.

Více informací o projektu Férová škola naleznete na www.ferovaskola.cz.

Novelizace vyhlášek číslo 72 a 73

Dne 1. září nabudou účinnosti novely 1 vyhlášky a. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních (dále jen „vyhláška a. 72“) a vyhlášky a. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných (dále jen „vyhláška a. 73“).

Mnohem obsáhlejší novela měla původně přinést v českém školském systému změny, které by více podporovaly „proinkluzivní“ přístup, zejména při vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (dále jen „žáci s SVP“). Přinášené změny mají reagovat na nedostatky, které České republice (dále jen „ČR“) vytkl Evropský soud pro lidská práva v rozsudku D. H. a ostatní proti ČR, kterým shledal diskriminaci romských žáků v přístupu ke vzdělání. Finální znění novel prozatím neodpovídá svým rozsahem změnám, které zamýšlel předchozí resort ministerstva školství. Přesto však některé změny přináší. Tento článek neposkytuje prostor pokrýt je všechny, budu se tedy věnovat těm, které se nejvíce dotknou rozhodování ředitele školy a zároveň jsou důležité z hlediska témat, kterým se Liga lidských práv ve svém projektu Férová škola věnuje.

ZAVEDENÍ VYROVNÁVACÍCH OPATŘENÍ

První podstatnou změnou, kterou přináší vyhláška č. 73, je změna terminologie. Vzdělávání žáků s SVP bylo doposud zajišťováno tzv. podpůrnými opatřeními, která byla odlišná nebo byla těmto žákům poskytována nad rámec individuálních a organizačních opatření v běžných školách. Kromě podpůrných opatření zavádí vyhláška nově také opatření vyrovnávací, kdy jsou obě opatření určena pro vzdělávání žáků na všech typech škol, tedy ne pouze na běžných školách.

Vyrovnávací opatření jsou dle novely určena pro žáky se zdravotním a sociálním znevýhodněním tak, jak tyto skupiny rozeznává § 16 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (dále jen „školský zákon“). Těmito opatřeními se rozumí využívání pedagogických, popř. speciálně pedagogických metod a postupů, poskytování individuální podpory v rámci výuky a přípravy na výuku, využívání poradenských služeb školy a školských poradenských zařízení, individuálního vzdělávacího plánu a služeb asistenta pedagoga.

Podpůrná opatření jsou pak určena třetí skupině žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, a to žákům se zdravotním postižením. Tato opatření mohou spočívat ve využití speciálních metod, postupů, forem a prostředků vzdělávání, kompenzačních, rehabilitačních a učebních pomůcek, speciálních učebnic a didaktických materiálů, zařazení předmětů speciálně pedagogické péče, poskytování pedagogicko-psychologických služeb, zajištění služeb asistenta pedagoga, snížení počtu žáků ve třídě nebo studijní skupině či jiná úprava organizace vzdělávání.

Termín podpůrná opatření používá vyhláška také pro vzdělávání žáků mimořádně nadaných, v této části však legislativní úprava nedoznala žádných změn.

Vyhláška tak jednak zpřesnila, jednak diferencovala opatření, která je škola oprávněna použít při vzdělávání žáků s SVP. O aplikaci těchto opatření rozhoduje ředitel školy a doporučit je může školské poradenské zařízení, což však není podmínkou pro jejich použití.

ŽÁK S TĚŽKÝM ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM

Další změnou je rozšíření definice žáků s těžkým zdravotním postižením, kde přibyli k dosavadnímu výčtu také žáci s těžkým tělesným postižením a žáci se středně těžkým postižením. Praktický význam toto rozšíření příliš nemá, jelikož vyhláška s pojmem žák s těžkým zdravotním postižením dále nijak nepracuje. Pouze školský zákon stanoví možnost vzdělávat žáky se středně těžkým a těžkým mentálním postižením, se souběžným postižením více vadami a s autismem, v základní škole speciální a rovněž pro ně zřizovat přípravný stupeň základní školy speciální. Připomínám však, že zde školský zákon neoperuje s pojmem žáci s těžkým zdravotním postižením, ale vybírá jen taxativně některé skupiny dětí spadající pod tento pojem. Pokud by do budoucna chtěl zákonodárce operovat s pojmem žáci s těžkým zdravotním postižením, bylo by namístě zakotvit jejich definici v samotném školském zákoně, nikoliv v jeho prováděcí vyhlášce. Nadále však platí, že těmto žákům má být poskytnuta nejvyšší míra podpůrných opatření.

SOCIÁLNĚ ZNEVÝHODNĚNÝ ŽÁK

Úplnou novinkou je zavedení definice žáka se sociálním znevýhodněním. Za takového žáka považujeme pro účely poskytování vyrovnávacích opatření zejména žáka z prostředí, kde se mu nedostává potřebné podpory k řádnému průběhu vzdělávání, včetně spolupráce zákonných zástupců se školou, a žáka znevýhodněného nedostatečnou znalostí vyučovacího jazyka. Výčet těchto znaků je uveden pouze pro příklad, není tedy potřeba naplnit je všechny a zároveň je tak ponechán prostor pro jejich doplnění.

Zavedení definice reaguje na poptávku ředitelů škol po zákonném vymezení této kategorie žáků, zejména pro účely žádostí o dotace, granty či asistenty pedagoga, a doplňuje tak definici samotného sociálního znevýhodnění dle § 16 odst. 4 školského zákona. Ani tato novelizace však bohužel nepřinesla propojení tohoto institutu se zvýšeným normativem na žáka dle vyhlášky č. 492/2005 Sb., o krajských normativech. Doufejme tedy, že tato změna bude součástí komplexnějších novelizací, které Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy veřejně slíbilo.

PŘEDNOST INDIVIDUÁLNÍ INTEGRACE

Pravděpodobně nejvýznamnější je novelizace ustanovení § 3 odst. 4 vyhlášky č. 73. Původní znění tohoto odstavce přikazovalo přednostní vzdělávání žáků se zdravotním postižením formou individuální integrace v běžné škole. Ustanovení však jedním dechem dodávalo: „Pokud to odpovídá podmínkám a možnostem školy.“ Právě tato poslední část umožňovala ředitelům škol odmítnout žáka v případě, že by zajištění jeho vzdělávání bylo spojeno s nepřiměřenými obtížemi nebo škola objektivně nemohla vzdělávání žáka zabezpečit, např. při absenci bezbariérového přístupu pro žáka na vozíku. Bohužel mnohé školy toto ustanovení také zneužívaly k odmítání tzv. nepohodlných žáků.

Toto ustanovení bylo novelizací vyhlášky ve svém původním znění úplně zrušeno a nahrazeno tímto zněním: „Žák bez zdravotního postižení se nevzdělává podle vzdělávacího programu pro vzdělávání žáků se zdravotním postižením.“ Co to v praxi znamená? Mohlo by se zdát, že zákon tedy neurčuje přednost individuální integrace při vzdělávání žáka se zdravotním postižením. Výslovně již nikoliv. Tuto přednost můžeme ale dovodit výkladem ustanovení § 3 odst. 1 této vyhlášky, které stanovuje formy vzdělávání žáků se zdravotním postižením. Na první místo řadí toto ustanovení individuální integraci, z čehož lze usuzovat, že právě této formě dává zákonodárce přednost.

Podstatným je ten fakt, že od 1. září 2011 již nemůže ředitel školy odmítnout vzdělávání žáka s odvoláním na nedostatečné podmínky a možnosti školy. Bohužel novelizované znění tohoto odstavce, jak je uvedeno výše, nepřináší nic nového, ale pouze výslovně zakotvuje pravidlo, které vyplývalo již z předchozí právní úpravy. Navíc nezakazuje vzdělávání žáka bez zdravotního postižení ve škole určené pro žáky se zdravotním postižením podle programu pro žáky bez tohoto postižení, což současnou situaci v českém školství nijak neřeší.
Naše vnitrostátní právní úprava tak stále ještě nesplňuje požadavky mezinárodních dokumentů (např. Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením), které zavazují ČR k aplikaci tzv. inkluzivního vzdělávání.

VYROVNÁVACÍ POBYT

Tzv. vyrovnávací pobyt je vyhláškou formulován jako výjimka z pravidla artikulovaného v § 3 odst. 4 vyhlášky. Jedná se o opatření, které umožňuje vzdělávat žáky se zdravotním či sociálním znevýhodněním ve škole, třídě či studijní skupině určené pro žáky se zdravotním postižením po nezbytně nutnou dobu. Pro žáky se zdravotním znevýhodněním pak lze tohoto institutu využít, pokud takovýto žák celkově selhává i při použití vyrovnávacích opatření podle § 1 odst. 2 vyhlášky a pokud to vyžaduje jeho zájem.

Žák se tedy po dobu nezbytně nutnou stává žákem speciální školy či třídy určené pro žáky se zdravotním postižením. Povinností školy je jedenkrát za školní rok posoudit, zda důvody pro toto opatření stále trvají. Naproti tomu situace žáka se sociálním znevýhodněním umožňuje použití tohoto opatření pouze tehdy, pokud takovýto žák dlouhodobě selhává a vyžaduje to jeho zájem. Vyrovnávací pobyt lze v tomto případě nařídit na maximální dobu pěti měsíců, přičemž žák zůstává po celou dobu žákem původní školy.

Ačkoliv je tento institut zamýšlen jako opatření, které má žákům pomoci překonat případné selhání v rámci vzdělávání v běžné škole, přesto byl naprosto oprávněně kritizován v rámci připomínkového řízení úřadem Zmocněnkyně vlády pro lidská práva. Jeho odborníci kritizovali, že tato úprava zachovává faktickou situaci, kdy jsou ve speciálních školách vzděláváni žáci bez mentálního postižení. Navrhovali proto toto ustanovení úplně vypustit.

ASISTENT PEDAGOGA

Asistentovi pedagoga přibyla novelizací vyhlášky další povinnost a tou je nezbytná pomoc žákům s těžkým zdravotním postižením při sebeobsluze a pohybu během vyučování a na akcích pořádaných školou. Tato změna tak reaguje na praktické problémy, které přinášel fakt, že tzv. osobní asistent podle zákona o sociálních službách se buď potýkal s tím, že neměl přístup jako nepedagogický pracovník do budovy školy, anebo pokud již škola jeho vstup do budovy umožnila, jeho funkce spočívala pouze v pomoci žáku o přestávkách a v průběhu vyučovací hodiny byla jeho přítomnost ve škole nadbytečná. Tato změna je tedy vítána a zajišťuje, že žáci s těžkým zdravotním postižením nezůstanou v průběhu vyučování bez nutné pomoci či asistence.

PŘEVÁDĚNÍ ŽÁKŮ DO SPECIÁLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ

Co se týče postupu, který musí ředitel školy dodržet při přeřazení žáka do školy, třídy či studijní skupiny zřízené pro žáky se zdravotním postižením nebo do vzdělávacího programu pro žáky se zdravotním postižením, nedošlo k významnějším změnám. Vyhláška tak pouze zpřesňuje podmínky, které platily již za úpravy před novelizací. Nově formulované podmínky tak stanovují, že pro přeřazení žáka je potřeba písemné doporučení školského poradenského zařízení, projednání tohoto postupu se zákonným zástupcem žáka či se zletilým žákem a jeho informovaný souhlas.

Příloha vyhlášky stanoví obsah srozumitelného poučení, kterého se má dostat rodiči či žáku při projednání tohoto postupu. Novinkou je také podrobný formulář pro informovaný souhlas, který musí být zpracován rovněž dle přílohy k této vyhlášce. Stále tak zůstává v platnosti pravidlo, že konečné slovo v otázce zařazení žáka do typu školy či vzdělávacího programu má jeho zákonný zástupce, bez jehož souhlasu není možné toto přeřazení provést. Obsah tohoto souhlasu je navíc standardizován, a rodič tedy musí být poučen o všech podstatných okolnostech, zejména o struktuře vzdělávacích programů, rozdílech mezi nimi a také o vlivu zařazení žáka na jeho budoucí vzdělávání a profesní uplatnění.

ZMĚNA V DOPLŇOVÁNÍ POČTU ŽÁKŮ

Poslední významnou změnou vyhlášky č. 73 je změna § 10 odst. 2, který upravuje počty žáků ve třídách či studijních skupinách. S platností od 1. 9. 2011 již nebude podle novelizovaného znění možné doplnit třídu či studijní skupinu zřízenou pro žáky se zdravotním postižením, na základě žádosti zletilého žáka či jeho zákonného zástupce, žákem bez zdravotního postižení. Nově tak bude potřeba pro tento postup získat nejen písemné doporučení školského poradenského zařízení, ale navíc lze toto doplnění provést pouze pomocí žáků s jiným typem zdravotního postižení nebo se zdravotním znevýhodněním.

VYHLÁŠKA Č. 72

V poslední části tohoto příspěvku pouze krátce zmíním nejdůležitější změny vyhlášky o poskytování poradenských služeb ve školství. Novelizace opět klade důraz na větší informování zákonného zástupce žáka nebo zletilého žáka. Proto musí škola či školské poradenské zařízení před poskytnutím poradenské služby jednoznačně informovat o náležitostech poskytované poradenské služby, předvídatelných důsledcích, které mohou vyplynout z poskytování poradenské služby, a také o právech a povinnostech s poskytnutím služby spojených, včetně práva žádat kdykoliv poskytnutí této služby znovu.

Stanovuje se také doba, dokdy nejpozději jsou poradna či centrum povinné začít poradenskou službu poskytovat, a to na tři měsíce od okamžiku přijetí žádosti.

Další významnou změnou je, že výsledkem psychologické či speciálně pedagogické diagnostiky je vždy zpráva z vyšetření a doporučení. Zákonný zástupce či žák musí být vždy srozumitelným způsobem informován o obsahu tohoto doporučení, což poté stvrdí svým podpisem. Při této příležitosti má také rodič či žák právo uplatnit tzv. výhrady k doporučení. Vyhláška však již bohužel neupravuje jakým způsobem a dokdy je poradenské zařízení povinno se s těmito výhradami vypořádat. Nezdá se tak, že by touto úpravou došlo k posílení postavení a práv rodiče či žáka samotného. Obecně pak platí, že zpráva a doporučení se vydávají nejpozději do 30 dnů ode dne ukončení vyšetření a jejich platnost musí být stanovena na dobu určitou. Pro případy doporučení zařazení žáka do školy nebo vzdělávacího programu pro žáky se zdravotním postižením je pak tato doba platnosti doporučení stanovena na dobu jednoho roku. Poté musí být provedena rediagnostika. Obecně tato novelizace vyhlášky č. 72 přináší více povinností školským poradenským zařízením, přičemž agendu žáků se zdravotním znevýhodněním přenáší z center na poradny, kdy se pak mohou centra více věnovat žákům se zdravotním postižením a žákům s hlubokým mentálním postižením.

ZÁVĚREM

Původní záměr novelizace obou vyhlášek přiblížit více systém českého školství k inkluzivnímu systému vzdělávání, a reagovat tak na rozsudek štrasburského tribunálu nebyl zcela naplněn. Přijaté změny jsou často polovičaté a ustanovení o vyrovnávacím pobytu je dle mého názoru dokonce krokem zpět. I přesto, že legislativa není v tomto směru stále dostatečná, existují v ČR školy, které svým přístupem dokazují, že inkluzivní vzdělávání lze provádět i za stávajících podmínek. Školy se také mohou obracet o pomoc s touto problematikou na nejrůznější organizace, které mají projekty zaměřené na podporu inkluzivního školství.

Výjimkou v tomto směru není ani projekt Férové školy – Férové vzdělávání Ligy lidských práv, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR. Rovněž je nutné zdůraznit, že dostatečná zákonná úprava je pouze jedním, nikoliv jediným z předpokladů kvalitního školství. Zbytek záleží v podstatné míře na školách samotných.

Článek byl publikován dne 10.10.2011 v časopise Řízení školy.

Autorkou článku je právnička Ligy lidských práv Iva Pikalová.

Čeká nás návrat k obecním sirotčincům?

Rozhovor Haló novin s poslankyní Soňou Markovou (KSČM), stínovou ministryní zdravotnictví

Při projednávání návrhu zákona o zdravotních službách, který bude nyní sněmovna schvalovat, ministr Leoš Heger (TOP 09) neustále zdůrazňuje, že jeho smyslem je posílení práv pacienta. Je to pravda?

Posílení práv pacienta je zastírací zaklínací formule člověka, který za maskou dobrotivého pohádkového dědečka skrývá nehezkou tvář většině pacientů nebezpečného a zlého čaroděje. Návrhy zákonů zdravotnické reformy z pera vládní pravicové koalice ve skutečnosti zavádějí mnohem více regulací a jsou skrytě i otevřeně zaměřeny proti samotným pacientům. Zvlášť proti těm, kteří budou mít hlouběji do kapsy. Nová právní norma také vzletně hovoří o tom, že má být dosaženo úrovně poskytování zdravotních služeb s úrovní srovnatelnou v tradičních, ekonomicky vyspělejších zemích EU. Většina těchto států však dává do zdravotnictví mnohem vyšší procento HDP a zároveň poskytuje většině pacientů mnohem méně služeb při srovnatelné nebo i větší spoluúčasti.

Liga lidských práv kritizuje novou definici odborné úrovně poskytované péče, lege artis, zejména její dovětek »s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti«. Jaké to může mít dopady pro pacienta?

Může to znamenat, že i nedostatečně vybavené a podfinancované nemocnice bez dostatečného množství kvalifikovaných lékařů a sester budou poskytovat péči na »náležité odborné úrovni«. Pokud by takovouto »péčí« byla pacientovi způsobena škoda, nedomůže se odškodnění s poukazem na to, že konkrétní podmínky a objektivní možnosti daného zdravotnického zařízení neumožňovaly poskytnout patřičně kvalitní zdravotní péči. To podle odborníků odporuje Úmluvě o lidských právech a biomedicíně, kterou je ČR vázána, která kromě jiného upravuje právo poškozených osob na případnou spravedlivou náhradu.

Norma zavádí institut předem vysloveného přání a jeho pětileté časové omezení. Co přesně tato změna znamená?

Tento institut by měl umožnit pacientovi, aby se rozhodl, jaké lékařské zákroky si přeje či nepřeje do budoucna podstoupit v případě, že nebude schopen o nich sám rozhodnout. Omezení na pět let však jde proti tomuto původně dlouho očekávanému opatření. Důvodem zavedení tohoto omezení je podle předkladatelů rychlý vývoj vědy. Na tyto případy již ale pamatuje jiné ustanovení. Podle něho není takové přání třeba respektovat, pokud od doby jeho vyslovení došlo k takovému vývoji, že lze důvodně předpokládat, že by pacient vyslovil souhlas s poskytnutím těchto služeb. Vypadá to, že se autoři sami zalekli své »pokrokovosti« a snaží se původní záměr poněkud otupit.

Ve sněmovně jste mj. kritizovala navrhovaný převod kojeneckých ústavů pod ministerstvo práce. Ministr Heger na rozdíl od vás tvrdil, že to neznamená jejich rušení…

Musím zcela otevřeně konstatovat, že se mi pana ministra podařilo naštvat už tím, že jsem od samého počátku poukazovala na jeho snahu vyřadit speciální dětská zařízení pro děti do tří let z resortu ministerstva zdravotnictví pod záminkou, že o zdravé děti v jeslích a kojeneckých ústavech nemusí pečovat odborní vyškolení zdravotníci. Za jistě »bohulibými« snahami o umístění všech dětí do náhradních rodin se skrývá jediná motivace: za každou cenu ušetřit veřejné finanční prostředky! Vůbec není respektována skutečnost, že velmi mnoho dětí je do pěstounské a adoptivní péče kvůli svému zdravotnímu a sociálnímu postižení neumístitelných. Na otázku, kde tyto děti budou žít po zrušení kojeneckých ústavů, mi pan Heger konkrétně neodpověděl. Čeká nás tedy návrat k obecním sirotčincům, anebo půjdeme ještě dále do minulosti a vezmeme si příklad ze staré Sparty, kde podle pověsti života neschopné jedince házeli ze skály? Podobně je tomu s jeslemi. Jejich počet klesl v letech 1990–2004 o více než 94 procent. Dnes je v ČR 49 jeslí jako zdravotnická zařízení, tj. jsou osvobozeny od daně, s 1587 místy. Pokud bude zákon schválen, ceny v těchto zařízeních – pro rodiny s dětmi tolik potřebných – stoupnou o více než 17 procent.

Co si myslíte o ustanovení, které znemožňuje všem nezletilým bez ohledu na věk, aby navštěvovali lékaře bez souhlasu rodičů?

To může znamenat, že i sedmnáctiletí budou moci podstupovat zákroky, jako například odběr krve či rentgen, pouze se souhlasem rodičů. Může dojít i k tak absurdní situaci, že rodič nedá svolení své sedmnáctileté dceři navštívit gynekologa a ten by měl takovou pacientku odmítnout. Řešení v podobě tzv. generálního souhlasu zákonných zástupců pro poskytování zdravotních služeb nezletilému jen administrativně zatíží lékaře a nemá v podstatě žádný smysl.

Souhlasíte se zavedením možnosti provádět očkování i bez souhlasu, či dokonce proti vůli pacienta nebo jeho zákonných zástupců? A co soudíte o dalších změnách, které norma přináší?

Názory na zmíněnou změnu v provádění očkování se různí, osobně si myslím, že se v případě nutného očkování asi nelze spoléhat pouze na uvědomělost a vzdělanost rodičů. Problematickou se mi ale jeví snaha ministerstva bránit porodním asistentkám, aby pomáhaly u porodů mimo nemocnice, a dokonce jim za to hrozí až milionové pokuty. Nejsem příznivkyní domácích porodů, protože to může ohrozit zdraví a život matky i dítěte, ale toto je přece jen »silná káva«. Nejasnosti panují také kolem vyřizování stížností pacientů na poskytovanou péči, protože komise složená z právníků a lékařů, která bude vydávat odborné posudky, bude jednat bez výjimky neveřejně. Je třeba připomenout, že kromě pacientů bude mít zákon 80milionový dopad na státní rozpočet kvůli zavádění nových registrů, a náklady z rozpočtů krajů kvůli novým povinnostem jsou zatím nevyčísleny. S tím se ministerstvo nenamáhalo zabývat. Návrh také umožňuje lékařům ukončit jednostranně péči o pacienta, který nebude plně akceptovat navrhovanou léčbu. To může v konečném důsledku vést k popření základního práva pacienta na svobodný a informovaný souhlas. Podle Ligy lidských práv již dnes dochází k odmítání péče onkologickým pacientům, kteří nechtějí podstoupit veškerou navrhovanou léčbu. Právě toto ustanovení by tuto praxi pomohlo zlegalizovat.

Kritizovala jste také zákon o specifických zdravotních službách. Které z navrhovaných změn vám vadí nejvíce?

Jde o změnu samotné filozofie – místo péče se zavádí služba stále více placená pacientem. Základním kritériem není snaha poskytnout pacientům potřebnou kvalitní péči, ale co nejvíce ušetřit peníze jdoucí za pacientem. Ostatní důvody plýtvání nechávají tuto vládu v klidu, včetně všudypřítomné korupce. Je třeba si u tohoto zákona všimnout jedné důležité věci -poprvé po odchodu lidovců zavanul dech středověku. Ze zákona bylo vyjmuto vše, co se týkalo umělého přerušení těhotenství. Je zřejmé, že zde jsou tlaky ze strany konzervativních pravicových politiků omezit právo ženy na rozhodování se o tom, zda bude, nebo nebude mít dítě. Návrh také přináší větší finanční zátěž pro zaměstnavatele na zajištění pracovnělékařských služeb (252 mil. Kč), pro provozovatele škol na preventivní prohlídky žáků (29,7 mil. Kč), poskytovatele zdravotních služeb v souvislosti s prováděním externích auditů lékařského ozáření (42,5 mil. Kč jednou za 5 let) a státního rozpočtu na zajištění ochranného léčení (58 mil. Kč na jednu 30lůžkovou stanici).

Jedinou normou, kterou jste nenavrhovala zamítnout, byl zákon o zdravotnické záchranné službě…

KSČM od samého počátku jasně deklarovala, že si je vědoma volání pracovníků zdravotnické záchranné služby po uceleném zákonu, který by podrobně upravoval jejich nelehkou a životně důležitou práci. Škoda, že se nepodařil prosadit maximální sociální program pro záchranáře. Přesto jsme rádi aspoň za kompromis ve formě odchodného, který snad bude odhlasován jako společný pozměňující návrh a pod kterým jsem také podepsána. Další řešení by mělo následovat v rámci Zákoníku práce. Je třeba ale připomenout, že jsem na základě analýzy našich odborníků v rámci projednávání zákona upozorňovala na některé problémy, které zůstaly nevyjasněny a nevyřešeny. Jedná se o prodloužení dojezdové doby z 15 na 20 minut nebo o to, jestli i nadále budou v některých případech jezdit záchranky s pacienty od jednoho zdravotnického zařízení k druhému, a ty je budou moci i odmítat. Zůstává také paragraf, který umožňuje neposkytnutí přednemocniční neodkladné péče a vytváří se tak zákonná opora pro nezasahování u běžných dopravních nehod, epidemií, pandemií, hromadných neštěstí a katastrof.

Jde již o druhý balík zákonů, které mají reformovat zdravotnictví. Na co se mají pacienti připravit?

Co ve skutečnosti pacienty čeká, dnes nikdo vlastně neví. Návrhy byly špatně připravené, neprodiskutované s odbornou veřejností nebo na jejich připomínky nebyl brán zřetel. Do sněmovny tak doputovaly právní i věcné paskvily. Projednávání ve zdravotnickém výboru a na plénu sněmovny pak bylo doslova plivnutím do tváře nejen nám zákonodárcům, ale především občanům ČR. Stovky stran návrhů zákonů a následně i pozměňovacích návrhů nemohly být ve zkrácených lhůtách, vládní koalicí arogantně přidělených, dostatečně prostudovány. Opravdu mě překvapilo, že i velmi inteligentní a vzdělaní lidé, renomovaní lékaři a uznávaní odborníci v řadách poslanců vládní koalice přistupují na pouhé odkývání toho, co jim jejich šéfové nařídí, a ještě se pod to ochotně podepisují. Zdravotnická reforma tedy přináší zásadní změny do českého zdravotnictví v podobě snižování solidarity, zavedení dvojí zdravotní péče – pro bohaté a pro ty, kteří si zákonem nedefinovaný nadstandard nebudou moci zaplatit. Podobu zdravotní péče těmto pacientům bude určovat jejich zdravotní pojišťovna, nikoliv jejich zdravotní stav.

Článek byl publikován dne 6.9.2011 v deníku Haló noviny.

Školy již nemohou odmítnout žáka kvůli nedostatečným podmínkám

Prvním školním dnem vcházejí v platnost novelizace vyhlášek 72/2005 Sb. a 73/2005 Sb. týkajících se škol v České republice. Ty do českého školství přinesou několik zásadních změn. Školy tak již nebudou moci například samostatně rozhodovat o nepřijetí žáka či jeho přeřazení.

Novelizace vyhlášek je výsledkem dlouhodobého procesu, který dostal impuls v roce 2007. Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku tehdy kritizoval Českou republiku za to, že diskriminuje Romy v přístupu ke vzdělání. Dosud totiž mnoho českých škol zařazovalo romské žáky do takzvaných speciálních škol, což odůvodňovali nedostatečnými podmínkami a možnostmi pro jejich vzdělávání. Analogicky tak přistupovaly mnohé školy k žákům zdravotně znevýhodněným či postiženým.

Nové právní dokumenty proto upravují zejména podmínky pro přijímání žáků do základních škol. „Ustanovení, které tento postup dříve umožňovalo, bylo zrušeno. Jediným důvodem pro odmítnutí žáka tedy zůstává kapacitní naplněnost školy,“ uvedla právnička Ligy lidských práv Iva Pikalová.

Školy musí rodiče žáků informovat
Školy dále nebudou moci samovolně přeřazovat žáky do škol, tříd, studijních skupin zařízených pro žáky se zdravotním postižením nebo do speciálních vzdělávacích programů. Ode dneška je totiž nutné o přesunu dostatečně informovat a poučit rodiče žáka, kteří pak mají právo s přeřazením souhlasit či jej odmítnout.

Dříve školy nebyly povinny rodičům podávat informace a důvody k přeřazení jejich dítěte. V takových případech stačil pouze jejich souhlas. „Neinformovaný souhlas rodičů o přeřazení jejich dítěte byl dalším bodem kritiky štrasburského soudu. Rodiče totiž často podepsali papír, z něhož nebylo jasné, co pro dítě a jeho vzdělání znamená,“ vysvětlila Pikalová.

Speciální školy budou sloužit pouze žákům s postižením
Důležitou novinkou je také úprava struktury tříd ve speciálních školách. Podle nových vyhlášek již školy nemohou doplnit třídu nebo studijní skupinu zřízenou pro žáky se zdravotním postižením žáky zdravými. Nová právní úprava totiž umožňuje zaplnit takovou třídu pouze žáky s jiným typem handicapu či zdravotním znevýhodněním, a to jen ze čtvrtiny celkového počtu žáků.

Bližší informace poskytne:

Iva Pikalová, právnička Ligy lidských práv, tel.: 777 621 227, mail: ipikalova@llp.cz

Liga lidských práv získala prestižní cenu Nadace ERSTE za sociální integraci

Projekt Férová škola obdržel ocenění nadace ERSTE na slavnostním udílení cen v Barrandovských ateliérech. Férová škola obstála v konkurenci více než 1700 projektů z dvanácti zemí střední a jihovýchodní Evropy a dostala se mezi třicítku finalistů. K hlavním kritériím hodnocení patřil počet zapojených příjemců, efektivita a integrační dopad. Férová škola podporuje rovné příležitosti ve vzdělávání bez ohledu na zdravotní či sociální handicap.

Nadace ERSTE od roku 2007 oceňuje organizace ve veřejném a neziskovém sektoru podporující sociální integraci s důrazem na respektování lidských práv a kulturní rozmanitosti. V roce 2010 se mezi přihlášené projekty zařadila i Férová škola Ligy lidských práv, která byla nadací v červnu 2011 společně s třiceti dalšími projekty oceněna.

Právnicko-pedagogický tým Férové školy si prestižní ceny velmi váží.  „Pocit, že i jiní lidé vidí v naší práci smysl, je skvělý. Zároveň pro nás znamená velkou motivaci, abychom nepolevovali v úsilí otevřít školy všem dětem bez rozdílu,” uvedla koordinátorka projektu Férová škola Iva Pikalová. Projekt Férová škola podporuje inkluzivní vzdělávání mimo jiné i udělováním certifikátu Férová škola těm zařízením, jež přistupují k žákům se speciálními vzdělávacími potřebami bez diskriminace.

Bližší informace poskytne:

Iva Pikalová, právnička Ligy lidských práv, tel. 777 621 227, email: ipikalova@llp.cz

David Zahumenský, právník a předseda Ligy lidských práv, tel. 608 719 535, email: dzahumensky@llp.cz

http://www.ferovaskola.cz