Definitivní konec případu brněnské záchranky

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje, která spatřovala porušení práva na spravedlivý proces v rozhodování obecných soudů. Ty přiznaly omluvu a odškodnění matce a dítěti v souvislosti s nuceným transportem do nemocnice po porodu doma a podchlazením dítěte během tohoto transportu. Případ je tak definitivně po 9 letech od události u konce. Případ je podle Ligy významný tím, že přináší do českého práva respekt k autonomii jednotlivců a odmítnutí lékařského paternalismu přetrvávajícího z minulého režimu.

Ústavní soud připomněl svoji předchozí judikaturu, podle které obecně vzato platí, že zásahy bez svobodného a informovaného souhlasu, které nejsou přiměřené k ochraně zdraví a života dítěte, představují porušení osobnostních práv. Rozhodnutí lékaře jednat bez souhlasu rodičů nelze považovat za rozhodnutí orgánu veřejné moci, za které by nesl odpovědnost stát, jak se snažila argumentovat záchranná služba. Podle soudců jde o pečovatelský úkon, proti kterému je prostředkem ochrany žaloba na ochranu osobnosti.

Podle Ústavního soudu nejenže nebylo prokázáno bezprostřední ohrožení dítěte na životě a na zdraví, ale ani žádné jiné naléhavé důvody, pro které by dítě mělo být okamžitě i s matkou i přes její nesouhlas převezeno do porodnice. Na argument záchranné služby, že rozhodnutí v dané věci představuje obecnou hrozbu, neboť se lékaři budou zdráhat zasáhnout bez souhlasu rodičů ve prospěch záchrany života a zdraví nezletilých dětí, Ústavní soud odpovídá, že ke každému případu se přistupuje individuálně a s ohledem na konkrétní okolnosti dané věci.

Ústavní soud vysvětluje, že „…v případě odnětí dítěte matce proti její vůli ihned po narození nutné prokázat existenci zvláště naléhavých důvodů pro takový postup, resp. prokázat, že je skutečně (alespoň s vysokou pravděpodobností) život a zdraví plodu bezprostředně ohrožen a provedené zákroky jsou přiměřené sledovanému účelu záchraně života a zdraví nenarozeného dítěte. Dodržení této podmínky je pak nutné zkoumat v každém jednotlivém případě. Závěr vyslovený Ústavním soudem není tedy možné paušálně vykládat tak, jak se zjevně domnívá stěžovatelka (pozn. – záchranná služba), tj. že pro lékaře je vhodnější v případě ohrožení života a zdraví dítěte nezasahovat, aby se lékař nebo jeho zaměstnavatel vyhnul odpovědnosti za případný neoprávněný zásah.“

Podle Ligy lidských práv je tento případ významný z toho důvodu, že vyvrací několik zažitých mýtů, kterým stále zdravotníci věří a které se týkají použití negativního reversu, odpovědnosti rodičů za dítě, podmínka skutečného a reálného ohrožení dítěte pro poskytování zdravotní péče bez souhlasu rodičů – viz předchozí tisková zpráva k případu.

Popis případu a rozhodnutí soudů naleznete zde.

Bližší informace poskytne:

Zuzana Candigliota
právnička Ligy lidských práv
tel. 607 005 043
e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz

Za přivolání policie na domácí rodičku museli zdravotníci zaplatit 100 tisíc korun

Zdravotníci kontrolující dítě narozené v domácím prostředí přivolali na rodičku policii, neboť odmítla okamžitý převoz s dítětem do porodnice. Záchranná služba nerespektovala přání ženy zůstat se zdravým dítětem doma a rozhodla se situaci řešit rezolutně. Právníci Ligy podali na zdravotníky stížnosti a žalobu na ochranu osobnosti a podařilo se jim vysoudit 100 tisíc korun. Tento případ odstartoval sérii bouřlivých diskusí nad problematikou domácích porodů.

Žena, která si nepřeje zveřejnit své jméno, porodila v roce 2010 své třetí dítě doma v Brně. Byly skoro dvě hodiny ráno a pravá únorová zima. Porodu asistoval její partner. Narození syna proběhlo bez komplikací, rodiče novorozence osušili, zabalili do ručníků a přiložili ke kojení. Vyšetření dítěte a přestřižení pupeční šňůry však chtěli svěřit odborníkům. Jejich známý lékař nebyl dostupný, proto zavolali zdravotnickou záchrannou službu. Lékař pupeční šňůru ošetřil a dítě prohlédl. Do zprávy o výjezdu zhodnotil dítě jako zcela zdravé, což vyjádřil ohodnocením Apgar skóre 10. Přesto byl však rozhořčen nad tím, že rodička neodjela včas do porodnice a považoval ji za alternativní a nezodpovědnou.

I když lékař nenašel žádnou patologii, přikázal okamžitý převoz do porodnice. Rodiče však takový direktivní přístup překvapil. Chtěli raději zůstat doma a lékaře navštívit až ráno, když dítě bylo zdravé. Lékař ale stále trval na svém a přivolal policii.

Podchlazené dítě muselo do inkubátoru

Přestože se rodiče snažili o domluvu a navrhli kompromis, že se do porodnice dostaví sami za hodinu, až bude žena umytá a oblečená, zdravotníci nechtěli opustit pokoj. Policisté, kteří mezitím přijeli, ji pod nátlakem přiměli, aby i s dítětem odjela do porodnice. Tam lékaři zjistili, že mezitím se dítě podchladilo a umístili ho do inkubátoru. Matka musela snášet nepřátelské jednání personálu.

Podle právníků Ligy lidských práv, které žena požádala o pomoc, jde o systematické porušování práv pacientů. Lékaři totiž nemohou jednat proti vůli rodičů a proti jejich přesvědčení, co je v nejlepším zájmu jejich dítěte, není-li u dítěte zjištěno žádné život ohrožující nebezpečí či porucha zdraví. „Zdravého novorozence nelze automaticky považovat za ohroženého jen proto, že je novorozenec. Rodiče měli právo se bez nátlaku a svobodně rozhodnout, jakou péči o dítě zvolí – zda se dostaví k dalším vyšetřením do porodnice nebo zda vyhledají péči pediatra dle svého výběru,“ uvádí právnička Zuzana Candigliota, která se případu věnuje.

Do tohoto práva nebyl lékař záchranné služby oprávněn jakkoli zasahovat, ani přivolávat si na pomoc policii. Jednání zdravotníků bylo podle ní ovlivněno předsudky vůči ženě, která neplánovaně porodila doma, a jejich nejistotou vyplývající z nezkušenosti s odmítnutím převozu po porodu doma.

Kvůli traumatickému zážitku se žena ve spolupráci s Ligou lidských práv rozhodla případ řešit soudní cestou.

 

Podniknuté kroky:

  • květen 2010 – Podáno oznámení o protiprávním jednání ke státnímu zastupitelství na zdravotníky a policisty.
  • květen – červen 2010 – Podle státního zastupitelství nešlo v případě zdravotníků o trestní odpovědnost s odkazem na možnost civilněprávního řízení, v případě policistů bylo podání postoupeno Policii ČR k posouzení, zda nedošlo ke kázeňskému přestupku.
  • červen 2010 – Podány stížnosti na lékaře záchranné služby k České lékařské komoře a k vedení Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje a na personál Fakultní nemocnice Brno na přístup personálu a vystavení nepravdivé a vůči matce urážlivé lékařské zprávy.
  • červenec – srpen 2010 – Ředitel záchranné služby neshledal pochybení, vyjádřil údiv a pobouření nad podanou stížností a sdělil, že zvažuje možnost podat trestní oznámení na rodiče pro neposkytnutí včasné první pomoci novorozenci. Ředitel Fakultní nemocnice sice neshledal pochybení personálu, ale zaslal novou závěrečnou zprávu bez nepravdivých a urážlivých výroků a vyjádřil politování. Česká lékařská komora disciplinární řízení zastavila z důvodu úmrtí lékaře. Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje neshledalo pochybení policistů s odůvodněním, že policista se musí řídit názorem lékaře, že je dítě ohroženo.
  • prosinec 2010 – Podána žaloba na ochranu osobnosti.
  • srpen 2011 Rozhodnutí Krajského soudu v Brně o povinnosti záchranné služby zaslat rodičce omluvu a uhradit jí a dítěti celkem 100 tisíc korun.
  • leden 2012 – Vrchní soud v Olomouci rozhodnutí Krajského soudu v Brně zrušil a nařídil doplnit dokazování, zejména o znalecký posudek z oboru pediatrie.
  • listopad 2012 – Případ znovu projednal Krajský soud v Brně a dospěl ke stejnému závěru – tedy ve prospěch rodičky, které se záchranáři mají omluvit a uhradit jí a dítěti celkem 100 tisíc korun.
  • červen 2013 – Vrchní soud v Olomouci rozhodnutí Krajského soudu v Brně znovu zrušil a bezprecedentně odebral případ dosavadnímu soudci Michalu Ryškovi pro údajné nedodržení pokynů odvolacího soudu a nařídil projednání věci jiným soudcem, proti čemuž podali žalobci dovolání z důvodu porušení svého práva na zákonného soudce.
  • červen 2014 – Nejvyšší soud dovolání žalobců odmítl pro údajné nevymezení přípustnosti dovolání, ovšem uvedl, že k odnětí soudce došlo v souladu se zákonem.
  • srpen 2014 – Podána ústavní stížnost proti porušení práva stěžovatelů na zákonného soudce a na účinný prostředek nápravy proti porušení lidských práv.
  • prosinec 2015 – Ustavní soud z důvodu porušení práva na spravedlivý proces a práva nebýt odňat zákonnému soudci zrušil část rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci a usnesení Nejvyššího soudu
  • únor 2016 – Krajský soud v Brně i napotřetí rozhodl o tom, že záchranná služba neoprávněně zasáhla do osobnostních práv stěžovatelů a přiřkl jim odškodnění 100.000,- korun.
  • leden 2017 – Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozhodnutí Krajského soudu v Brně a dal za pravdu žalobcům.
  • srpen 2018 – Nejvyšší soud odmítl dovolání Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje
  • březen 2019 – Ústavní soud odmítl stížnost Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje

Případ je uzavřen – záchranná služba zaplatila klientce 100 tisíc korun.

 

Tiskové zprávy k případu:

Případ brněnské záchranky po osmi letech končí

Nejvyšší soud odmítl dovolání lékařů ve známé kauze „brněnské záchranky“. Byla tak potvrzena omluva a finanční odškodnění pro rodičku a jejího syna za zásah do jejich práv v souvislosti s nedobrovolným převozem do nemocnice po domácím porodu. Neúspěšná Zdravotnická záchranná služba Jihomoravského kraje ještě může podat ústavní stížnost.

Spor byl o tom, zda může lékař záchranné služby přinutit rodičku za asistence policie k převozu novorozence narozeného doma za situace, kdy dítě nemá žádné známky poruchy zdraví a rodiče si přejí s dítětem zůstat doma a vyhledat další zdravotní péči později. „Neoprávněnost zásahu do osobnostních práv podle Nejvyššího soudu nemůže být vyloučena tím, že původce neoprávněného zásahu jednal v dobré víře a že lékař byl přesvědčen, že převoz nezletilého na neonatologické oddělení je v jeho nejlepším zájmu,“ okomentovala rozhodnutí soudu právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota.

Rozhodnutí soudů v tomto případu vyvrací několik zažitých mýtů, ty nejzajímavější jsme vypsali níže:

Negativní revers

V případě, že rodiče odmítají za dítě navrhovanou péči, která není nezbytně nutná k záchraně života a zdraví, použije se negativní revers (písemné odmítnutí péče), což je nástroj k zajištění právní ochrany poskytovatele zdravotních služeb před případnou odpovědností za následky neposkytnutí péče. (Krajský soud v Brně)

  • Není tedy pravda, že v případě nezletilých nelze negativní revers použít, jak se traduje mezi zdravotníky.
  • Není ani pravdou další tradovaná pověra, že platnost negativního reversu může být snadno zpochybněna. Soud výslovně uvedl, že mu není znám jediný případ úspěšného zpochybnění negativního reversu, ale ani případ zpochybnění negativního reversu v soudním řízení vůbec.

Odpovědnost rodičů za dítě, presumpce shodného zájmu rodičů a dítěte

Z hodnotového hlediska by v daném případě bylo principiálně zcela nesprávné stavět proti sobě zájmy matky a jejího novorozeného dítěte. Prvotní a nejsilnější odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte nesou jeho rodiče. Je právem rodičů rozhodnout o léčbě, a tedy i hospitalizaci svého dítěte. (Krajský soud v Brně)

  • Není tedy pravda, že za dítě a péči o něj nesou odpovědnost zdravotníci, což velice často tvrdí rodičům v nemocnicích, aby mohli rozhodovat o všech aspektech péče o dítě namísto rodičů (např. včetně dokrmování, preventivní péče)

Skutečné a bezprostřední ohrožení

K zásahům činěným v zájmu dítěte proti vůli matky při porodu a poporodní péče je nezbytné skutečné a bezprostřední ohrožení života a zdraví nenarozeného dítěte, toto ohrožení musí být skutečně prokázáno a pro tak extrémní zásah, jako je převoz dítěte do nemocnice za asistence policie, nestačí „obecná hrozba“ (Krajský soud v Brně, dále v jiných případech nález Ústavního soudu I. ÚS 1565/14, rozsudek Evr. soudu pro lidská práva ve věci Hanzelkovi proti České republice, č. stížnosti 43643/10)

  • Není tedy pravda, že lékař může svévolně tvrdit, že dítě je ohroženo, a mocensky si vynucovat postup, s kterým rodiče nesouhlasí

Nadměrná a zbytečná péče jako zásah do osobnostních práv

Nadměrná a zbytečná péče nemusí být postupem non lege artis, ale na druhé straně může jít o neoprávněný zásah do osobnostních práv pacienta, konkrétně neoprávněný zásah do soukromí. (Vrchní soud v Olomouci)

  • Není tedy pravda, že zákrok, který je podle názoru lékařů „lege artis“, nemůže zasahovat do osobnostních práv pacienta

Popis případu a rozhodnutí soudů naleznete zde.

 

Bližší informace poskytne:

Zuzana Candigliota
právnička Ligy lidských práv
tel. 607 005 043
e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz

Žalobci v kauze „brněnská záchranka“ uspěli u odvolacího soudu

Vrchní soud v Olomouci dnes potvrdil správnost rozsudku Krajského soudu v Brně ve známé kauze „brněnské záchranky“, čímž dal za pravdu žalobcům. Rodička a její syn se tak téměř po 7 letech pravomocně dočkají omluvy za zásah do svých práv v souvislosti s nedobrovolným převozem do nemocnice po porodu a každý z nich i finančního zadostiučinění ve výši 50.000 Kč. Neúspěšná Zdravotnická záchranná služba Jihomoravského kraje může po doručení rozsudku podat dovolání k Nejvyššímu soudu.

Spor je o tom, zda může lékař záchranné služby přinutit rodičku za asistence policie k převozu novorozence narozeného doma za situace, kdy dítě nemá žádné známky poruchy zdraví a rodiče si přejí s dítětem zůstat doma a vyhledat další zdravotní péči později. Součástí sporu je i to, kdo odpovídá za podchlazení dítěte, které bylo zjištěno při přijetí do nemocnice.

Podle ústního odůvodnění soudců Vrchního soudu je rozsudek soudu prvního stupně logický a v souladu s judikaturou. Zmínili zejména případ Evropského soudu pro lidská práva Hanzelkovi proti České republice, podle kterého je porod jeden z nejcitlivějších okamžiků života a pro nedobrovolnou hospitalizaci novorozence musí být dány obzvláště naléhavé důvody a bezprostřední ohrožení. Soudci také zmínili nález Ústavního soudu z roku 2015, podle kterého musí být nedobrovolný zásah personálu odůvodněn vysokou mírou pravděpodobnosti ohrožení dítěte.

K podchlazení dítěte podle soudců Vrchního soudu došlo v důsledku postupu personálu záchranné služby. Z dokazování vyplynulo, že do příjezdu záchranky bylo dítě zahřívané na břiše matky a že přivolaný lékař neměl žádné podezření, že by bylo podchlazené. Až v důsledku jeho postupu bylo dítě od matky na delší dobu odděleno, aniž by byla použita termo folie nebo převozní inkubátor.

„V závěrečné řeči jsem zdůraznila, že v českém právu neexistuje povinnost rodičů nechat své dítě po porodu automaticky hospitalizovat. To, co je v zájmu dítěte, posuzují primárně jeho rodiče a ti berou v úvahu i jiné okolnosti než striktně medicínské hledisko, například zájem dítěte na klid po porodu, kontakt s matkou a bezproblémové kojení. Pokud by se umožnilo zdravotníkům libovolně používat nedobrovolnou hospitalizaci i mimo případy bezprostředního ohrožení zdraví dítěte, docházelo by k nežádoucímu zneužívání této možnosti a porušování práv pacientů,“ uvádí k případu Zuzana Candigliota, advokátka žalobců.

Znění omluvy, kterého by se měla rodička dočkat, je následující:

„Vážená paní xxx, naši zaměstnanci přivolaní k ošetření novorozence po Vašem porodu doma dne 28. 2. 2010 hrubým způsobem zasáhli do Vašich rodičovských a osobnostních práv, zejména tím, že Vás bez Vašeho souhlasu přinutili za pomoci přivolané policie k převozu Vašeho zdravého dítěte do porodnice. Za tento necitlivý zásah se Vám hluboce omlouváme.“

Popis případu a rozhodnutí soudů naleznete zde.

Bližší informace poskytne:

Zuzana Candigliota
právnička Ligy lidských práv
tel. 607 005 043
e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz