Na prosinec 2007 až leden 2008 připravuje Liga 2 – 3 semináře k problematice systémových změn v oblasti sociálně právní ochrany a ústavní výchovy dětí. Semináře budou určeny především pro odborníky z dané problematiky (OSPOD, zařízení ústavní výchovy, pracovníky státní správy a samosprávy, neziskové organizace, soudce aj.). Podrobné informace budou zveřejněny v průběhu listopadu.
Po smrti manžela při tragické nehodě v říjnu 2004 prošla rodina paní P. velmi těžkou zkouškou. Prožité trauma a fakt, že se sama musela starat o osm dětí, přivedly paní P. na pokraj existenciální krize, ze které si nebyla schopna sama pomoci. Kvůli vzrůstajícímu dluhu na nájemném rozhodla českobudějovická radnice početnou rodinu vystěhovat do ubytovny pro neplatiče, kde obývala jednu místnost.
Orgán sociálně-právní ochrany dětí Magistrátu města České Budějovice podal vzápětí návrh na předběžné opatření týkající se tří z osmi dětí. Soud tomuto návrhu vyhověl a umístil je do dětského domova. Jako důvod uvedl častou absenci těchto dětí ve škole a nevyhovující sociální podmínky rodiny. Hrozba odebrání se pak vznášela i nad zbylými pěti dětmi.
V květnu loňského roku se zastupování rodiny ujal tým pracovníků Ligy lidských práv a nastal dlouhý boj za práva dětí. Snahou Ligy bylo postupně změnit negativní postoj některých orgánů a institucí, které před účinnou snahou pomoci v obtížné situaci tradičně dávají přednost řešení spočívající v ústavní péči. Klíčovou roli však sehrála schopnost matky bojovat o své děti.
Výsledek se dostavil. Paní P. s podporou odborníků výrazně zlepšila svou schopnost starat se o rodinu, začala řešit neřešené problémy a v rámci svých možností také splácí vzniklé dluhy. Soud vzal toto zlepšení v úvahu při svém rozhodování a s poukazem na silnou citovou vazbu mezi dětmi a matkou i mezi sourozenci navzájem rozhodl o zrušení opatření, na jehož základě byly tři děti umístěny do dětského domova. Zároveň nad výchovou dětí nařídil dohled, který má zajistit řádnou péči ze strany matky a odpovídající pomoc ze strany města. Rozsudek nabyl právní moci 16. 1. 2007.
„Soud si dovoluje ještě jednou poděkovat všem, kteří se zasloužili na jakékoliv formě pomoci v rodině a s potěšením konstatuje, že u nezletilých dětí nemusí být přistupováno k dalšímu výchovnému opatření,“ konstatoval v závěru odůvodnění rozsudku soudce JUDr. Petr Mazanec.
— Poznámky pro editory —
Liga lidských práv je nezisková organizace hájící právo ve veřejném zájmu. V rámci projektu zaměřeného na snižování počtu dětí umisťovaných do ústavů ze sociálních důvodů se snažíme poukázat na fakt, že samotná sociální nouze a nevyhovující sociální podmínky nejsou důvodem pro odebírání dětí, ale měly by být impulsem pro aktivní a efektivní pomoc ze strany státu. To vše za podmínky zachování schopnosti rodičů se o své děti starat spojené s posilováním jejich rodičovské zodpovědnosti. Princip takové pomoci nevychází jen z lidsko-právního a humánního hlediska, ale je podpořen také ekonomickou efektivností a podstatně lepšími výsledky řádné výchovy dětí v biologické rodině ve srovnání s kolektivní ústavní výchovou. Ilustrovaný případ dokazuje, že se princip rozhodování upřednostňující pomoc rodině před automatickým odebíráním dětí může s úspěchem prosadit i v praxi rozhodování soudů a fungování orgánů sociálně-právní ochrany dětí.
Další informace a materiály poskytne: Bc. Petr Bittner, sociální pracovník, Liga lidských práv, Praha, tel.: 224 816 765, mobil: 777 621 217, mail: pbittner@llp.cz
Podle Ligy lidských práv odporuje instalace kamer a odposlechů v zařízeních ústavní výchovy zejména právu na ochranu soukromí, které je zakotveno především v Listině základních práv a svobod a čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně základních práv a svobod (blíže viz právní analýzu na www.llp.cz). Ochrany zdraví a majetku dětí, zaměstnanců i dalších osob lze dosáhnout bez sledování audiovizuální technikou, o čemž svědčí i zkušenosti z jiných zemích Evropy.
Liga lidských práv považuje za nešťastné stanovisko ministryně školství JUDr. Buzkové, která se odvolává na ostudnou analýzu Ústavu státu a práva Akademie věd ČR. Tato analýza (viz www.llp.cz) výslovně popírá jakýkoliv rozdíl mezi dětským domovem na jedné straně a věznicí, nádražím či kasinem na straně druhé, čímž dává najevo pojetí náhradní péče o děti v ČR; v tomto pojetí jsou místa, ve kterých probíhá náhradní péče o děti, přirovnávána spíš k vězení a schodům v metru a nejsou vnímána jako prostory, ve kterých by se děti měly plnohodnotně rozvíjet. Především ale ředitel této instituce JUDr. Zachariáš tvrdí, že vzhledem k tomu, že žádný zákon nezakazuje nahrávání dětí v ústavu či kdekoliv jinde, je takové nahrávání a odposlech dovolen všude včetně ložnic, WC či koupelen. Takovým stanoviskem Ústav státu a práva nerespektuje základní zásadu právního státu – že veřejná moc může do práv a svobod občanů tedy i dětí zasahovat pouze na základě zákona a v jeho mezích. Je s podivem, že instituce, která by měla být vrcholným stupněm vědeckého bádání v oblasti práva, popírá základní zásadu, bez jejíž znalosti neprojdou studenti právnických fakult ani první semestr.
kontakt:
Mgr. Radka Jelínková,
tel. 604 310 187