FAQs: Podezření na zanedbání zdravotní péče

V souvislosti s poskytováním zdravotních služeb ukládá zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, povinnost poskytovateli zdravotních služeb dodržovat při své práci aktuální standardy v poskytování zdravotní péče, poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni a zajišťovat podmínky pro uplatňování práv a povinností pacientů. Pojďme se společně podívat na některé otázky týkající se nespokojenosti s poskytováním zdravotních služeb, které nám v naší online právní poradně často kladete.

Kdo je to poskytovatel zdravotních služeb?

Poskytovatelem zdravotních služeb jsou osoby, které mají k poskytování zdravotních služeb oprávnění (tj. nemocnice a další zdravotnická zařízení, lékaři, zdravotní sestry, sanitáři a další nelékařští zdravotní pracovníci (zdravotní sestry, sanitáři, …).

Jaké jsou základní DRUHY poskytované zdravotní péče?

Mezi základní druhy poskytované zdravotní péče patří (§ 5 zákona o zdravotních službách):

  1. neodkladná péče – se poskytuje v případech, kdy je potřeba zabránit bezprostředně hrozící smrti, vážnému ohrožení zdraví, intenzivní bolesti či změně chování pacienta, který ohrožuje své okolí. Neodkladná péče se poskytuje bez ohledu na zdravotní pojištění. Může jít například o pomoc účastníkům autonehody, kteří mají těžká zranění a jsou ohroženi na životě.
  2. akutní péče – se poskytuje, když je nutné předejít vážnému zhoršení zdravotního stavu či riziku takého zhoršení. Oproti poskytnutí neodkladné péče zde ještě nutně nehrozí vážné poškození zdraví či smrt. Může jít o krvácivé úrazy, stomatologickou pohotovost, prudké zhoršení chronického onemocnění apod.
  3. nezbytná péče – se poskytuje, když ji vyžaduje zdravotní stav pacienta, který je zahraničním pojištěncem, s přihlédnutím k povaze dávek a k délce pobytu na území České republiky. K tomuto více např. zde.
  4. plánovaná péče – všechna ostatní péče, která není výše uvedena. Typicky jde o plánované operační zákroky, vyšetření apod.

Dále lze rozdělit druhy zdravotní péče dle účelu poskytnutí. Toto je podstatné např. pro vymezení péče, která je hraditelná z veřejného zdravotního pojištění. Rozlišujeme preventivní péči, diagnostickou péči, dispenzární péči, léčebnou péči, posudkovou péči, léčebně rehabilitační péči, ošetřovatelskou péči, paliativní péči, lékárenskou péči a klinicko-farmaceutickou péči.

Jaké existují FORMY poskytované zdravotní péče?

Mezi základní formy poskytované zdravotní péče patří:

A) mbulantní péče (§ 7 ZZS)

U této formy zdravotní péče není nutné přijetí pacienta na lůžko. Může jít o:

  • primární ambulantní péči, jejímž účelem je poskytování preventivní, diagnostické, léčebné a posudkové péče (např. praktický lékař, zubař) nebo o
  • specializovanou ambulantní péči, která je poskytována v rámci jednotlivých oborů (např. chirurgie, urologie). Také sem spadá stacionární péče, což je opakovaná denní ambulantní péče v určitých oborech (např. onkologie, psychiatrie).

B) Jednodenní péče (§ 8 ZZS)

U jednodenní péče se vyžaduje pobyt pacienta na lůžku ve zdravotnickém zařízení po dobu kratší než 24 hodin. Jedná se zpravidla o plánované jednodušší zákroky. Pokud by se přesáhla doba 24 hodin a je potřeba pacienta hospitalizovat, jde o lůžkovou péči.

C) Lůžková péče (§ 9 ZZS

Jde o zdravotní péči, kterou nelze poskytnout ambulantně, ale je nutná hospitalizace, tzn. že pacient je na lůžku ve zdravotnickém zařízení 24 a více hodin. S hospitalizací je vždy nutný písemný souhlas pacienta.

D) Zdravotní péče poskytovaná ve vlastním sociálním prostředí pacienta (§ 10 ZZS)

Tato forma péče umožňuje poskytování zdravotní péče u pacienta doma nebo v prostředí nahrazujícím domov (např. v zařízení sociálních služeb). Jde o vhodné řešení pro pacienty, kteří se nemohou s ohledem na svůj zdravotní stav docházet do zdravotnického zařízení.



Jaké jsou základní principy poskytování zdravotní péče?

Zdravotní péče má být pacientovi poskytována pouze s jeho svobodným a informovaným souhlasem (s výjimkou případů stanovených zákonem, kdy souhlas pacienta není potřeba) a v co nejméně omezujícím prostředí. Lékaři také musí zdravotní péči poskytovat podle nejnovějších prokázaných medicínských poznatků (tzv. evidence-based medicine) a udělat vše pro to, aby pacientovi nevznikla žádná újma.

Pacient má dále v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb právo na úctu, důstojné zacházení, ohleduplnost a respektování soukromí. Pacient si může svobodně zvolit poskytovatele zdravotních služeb, což však ale nevylučuje jeho právo vyžádat si konzultační služby od jiného poskytovatele. 

Zákon také výslovně zakotvuje například právo pacienta na přítomnost zákonného zástupce, osoby blízké nebo jiné osoby, kterou si pacient určí. To je zvlášť podstatné u nezletilých pacientů, kteří mají právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce (resp. osoby, kterou zákonný zástupce určí). Pacient s omezenou svéprávností má právo na nepřetržitou přítomnost opatrovníka. 

Každý pacient má právo přijímat návštěvy, stejně tak může odmítnout přítomnost osob, které nejsou na poskytování zdravotních služeb přímo zúčastněny nebo osob připravujících se na výkon povolání zdravotnického pracovníka (tzn. medici).

Co je to informovaný souhlas?

Informovaný souhlas je na základě čl. 5 Úmluvy o biomedicíně a dle § 28 zákona o zdravotních službách jeden z nástrojů, pomocí kterého při poskytování zdravotní péče pacient rozhoduje o svém těle. Pacient souhlasem vyjadřuje svou svobodnou vůli zákrok podstoupit. Může si ale vybrat také alternativu k navrhovanému léčebnému postupu nebo léčbu zcela odmítnout (tzv. negativní revers). Součástí informovaného souhlasu je, že lékař pacienta řádně poučí o povaze, důsledcích, alternativách a rizicích navrhované léčby. 

Zakotvení institutu informovaného souhlasu představuje opuštění paternalistického modelu péče a přechod k partnerskému vztahu. Pacienti mohou díky této změně při volbě zdravotní péče zohlednit své individuální potřeby a hodnoty.

Součástí práva rozhodovat o svém těle je i možnost zvolit si variantu, která je z pohledu jiných vnímána jako nerozumná. Udělený souhlas pacient také může odvolat, a to až do chvíle, kdy by mu přerušení zákroku způsobilo vážnou újmu.

Informovaný souhlas je mnohdy mylně vnímán jako dokument, který po přečtení pacient jen podepíše. K jeho platnosti je ale potřeba, aby byl výsledkem dialogu mezi pacientem a poskytovatelem zdravotních služeb. Oba se mohou vzájemně doptávat na relevantní informace týkající se léčebného postupu. Pokud pacient podepíše souhlas bez tohoto postupu, nejde o platný informovaný souhlas. Stejně tak, pokud by došlo k nátlaku a souhlas nebyl svobodný.

Kdy je možné člověka hospitalizovat nebo mu poskytnout zdravotní služby bez jeho souhlasu?

Pacienta je možné hospitalizovat či mu poskytnout neodkladnou péči bez jeho souhlasu jen za splnění všech podmínek, které stanoví zákon (§ 38 zákona o zdravotních službách). Hospitalizaci a poskytnutí zdravotní péče je přitom potřeba od sebe odlišovat. Splnění zákonných podmínek pro hospitalizaci bez souhlasu neznamená automatické splnění podmínek pro poskytnutí zdravotních služeb bez souhlasu pacienta.

Kdy je tedy možné člověka nedobrovolně hospitalizovat?

  1. když mu soud nařídí ochranné léčení formou lůžkové péče, 
  2. když je mu nařízena izolace, karanténa nebo léčení podle zákona o ochraně veřejného zdraví
  3. když je mu podle trestního řádu nebo zákona o zvláštních řízeních soudních nařízeno vyšetření zdravotního stavu
  4. když bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje sebe nebo své okolí a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak a jeví alespoň známky duševní poruchy nebo je pod vlivem návykové látky (typicky nedobrovolné hospitalizace v psychiatrických nemocnicích)
  5. když jeho zdravotní stav vyžaduje poskytnutí neodkladné péče a zároveň neumožňuje, aby s ní vyslovil souhlas (např. když je v bezvědomí).

Nezletilého pacienta nebo pacienta s omezenou svéprávností lze bez souhlasu zákonného zástupce nebo opatrovníka hospitalizovat též v případě, jde-li o podezření na týrání, zneužívání nebo zanedbávání.

Kdy je možné poskytnout člověku zdravotní službu bez jeho souhlasu?

Člověku je možné bez jeho souhlasu poskytnout pouze neodkladnou péči. Půjde o případ, kdy mu jeho zdravotní stav neumožňuje souhlas vyslovit (je v bezvědomí) nebo kdyby v důsledku neléčení vážné duševní poruchy pravděpodobně došlo k vážnému poškození jeho zdraví (např. u akutní psychózy, těžkých depresivních stavů apod.). 

Nezletilému nebo člověku s omezenou svéprávností lze bez jeho souhlasu poskytnout neodkladnou péči, pokud mu jeho zdravotní stav neumožňuje souhlas vyslovit nebo v případě záchrany života nebo zamezení vážného poškození zdraví, příp. při podezření na týrání, zneužívání nebo zanedbávání.

V každém případě je však třeba postupovat individuálně s ohledem na všechny okolnosti daného případu.

Má pacient vůči poskytovateli zdravotních služeb i nějaké povinnosti?

Pacient má při poskytování zdravotních služeb podle § 41 zákona o zdravotních službách následující povinnosti: 

  1. dodržovat individuální léčebný postup, pokud s poskytováním zdravotních služeb vyslovil souhlas,
  2. řídit se vnitřním řádem poskytovatele zdravotních služeb,
  3. uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb, které nejsou plně hrazeny z veřejného zdravotního pojištění a které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem (např. některé úkony stomatologa)
  4. pravdivě informovat ošetřujícího zdravotnického pracovníka o dosavadním vývoji zdravotního stavu, včetně informací o infekčních nemocech, o zdravotních službách poskytovaných jinými poskytovateli, o užívání léčivých přípravků, včetně užívání návykových látek, a dalších skutečnostech podstatných pro poskytování zdravotních služeb,
  5. nepožívat během hospitalizace alkohol nebo jiné návykové látky a podrobit se na základě rozhodnutí ošetřujícího lékaře v odůvodněných případech vyšetřením za účelem prokázání, zda je nebo není pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek.

Pokud má pacient zákonného zástupce nebo opatrovníka, pak povinnosti v bodech c) a d) náleží zákonnému zástupci nebo opatrovníkovi. Zákonný zástupce nebo opatrovník pacienta je zároveň povinen vytvořit pacientovi podmínky pro splnění povinností dle bodů a), b) a e). Povinnosti uvedené v bodech b), c) a e) platí i pro zákonného zástupce. 

Pacient, jeho zákonný zástupce nebo opatrovník, příp. osoba určená pacientem, osoba blízká pacientovi nebo osoba ze společné domácnosti, jsou povinni prokázat svou totožnost občanským průkazem, když o to poskytovatel zdravotních služeb požádá. Když pacient, zákonný zástupce nebo opatrovník pacienta odmítne, může poskytovatel odmítnout poskytnutí zdravotní služby, pokud není pacientovi třeba poskytnout neodkladnou péči.

Co dělat, když má člověk pocit, že došlo k zanedbání zdravotní péče?
  1. Zachovat chladnou hlavu
  2. Rozmyslet si, čeho chci dosáhnout – Chci prokázat, že poskytovatel skutečně pochybil? Chci omluvu či finanční kompenzaci? Chci, aby poskytovatel přijal opatření, aby se podobné jednání v budoucnu již neopakovalo? Podle našeho cíle je třeba zvolit další právní kroky…
  3. Zkusit se na řešení domluvit – kontaktovat dotyčnou osobu, která se měla pochybení dopustit, jeho či jejího vedoucího, primáře, ředitele apod. a snažit se situaci probrat a domluvit se na řešení.
  4. Dalším krokem může být mediace – Jde o nenásilný způsob řešení sporů za přítomnosti nestranného odborníka (tzv. mediátora), který stranám pomůže spor rozklíčovat a dojít k dohodě a spokojenosti. Více o mediaci zde.
  5. Pokud nevyjde domluva ani mediace, je vhodné shromáždit si důkazy na podporu svých tvrzení (zdravotní dokumentace, posudek nezávislého odborníka, audiovizuální nahrávky, svědectví apod..) a přistoupit ke stížnosti, případně žalobě. O důkazních prostředcích, stížnosti a žalobě více níže.
Jak prokázat, že došlo k zanedbání lékařské péče?

Prokázat zanedbání lékařské péče může být mnohdy náročné. Může jít například o odborně-technické nesprávnosti v provedení zákroku. Doporučujeme si proto od daného poskytovatele zdravotních služeb vyžádat kopii relevantní zdravotnické dokumentace. Poskytovatel je povinen veškerý postup léčby pacienta do jeho zdravotnické dokumentace zaznamenat (co konkrétně má obsahovat, najdete ve vyhlášce o zdravotnické dokumentaci). Za vytvoření kopie zdravotnické dokumentace poskytovatel může chtít drobný poplatek (např. za papír, tisk apod.). Další možností je objednat se k nahlédnutí do zdravotnické dokumentace (telefonicky či písemně), a tu si zdarma nafotit např. vlastním telefonem. Nahlédnout do zdravotnické dokumentace může sám pacient, jeho zákonný zástupce, opatrovník či jiná osoba, kterou pacient určí.

Se získanou zdravotnickou dokumentací doporučujeme oslovit nezávislého odborníka (tzn. typicky jiného lékaře), který by byl schopný a ochotný postup zaznamenaný ve zdravotnické dokumentaci přezkoumat a zaujmout k němu své odborné stanovisko. I to může sloužit jako důkazní prostředek.

Mimo výše uvedené může být důkazním prostředkem audiovizuální nahrávka jednání poskytovatele zdravotních služeb či výpověď svědků. K pořízení nahrávky přitom není potřeba poskytovatelův souhlas, když nahrávkou chrání jiná práva (např. právě práva pacienta – vizte § 88 odst. 1 občanského zákoníku).

Kdy začít zanedbání lékařské péče řešit?

Co nejdříve! 

Pokud má člověk za to, že došlo k zanedbání lékařské péče a chce nastalou situaci řešit, je vhodné s tím neotálet. Co se týče lhůt, chce-li pacient podat stížnost k České lékařské komoře pro neodborné a neetické jednání lékaře, musí to udělat do 1 roku od okamžiku pochybení lékaře. Když se rozhodne podat stížnost přímo k poskytovateli zdravotních služeb dle § 93 zákona o zdravotních službách, nejsou zákonem stanoveny lhůty, do kdy je zapotřebí stížnost podat. Stížnost nicméně doporučujeme podat co nejdříve poté, co došlo k zanedbání péče.

Pokud se člověk rozhodne podat žaloby na náhradu újmy, je důležité ji soudu předložit do tří let od chvíle, kdy se dozvěděl o vzniklé újmě a o tom, kdo za ni odpovídá. Po uplynutí této doby je nárok na náhradu újmy již tzv. promlčen. To znamená, že by žalovaná strana (např. nemocnice nebo lékař) mohla u soudu úspěšně namítat, že od vzniku újmy uplynulo již dost času na to, aby byla podána žaloba na náhradu újmy. Soud by proto v takovém případě žalobu zamítl.

Je důležité si pohlídat promlčecí lhůtu, která v případě nároků ze zanedbání povinné lékařské péče činí 3 roky od chvíle, kdy se pacient dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, maximálně však za 10 let od vzniku újmy.

Co je možné požadovat u jednotlivých způsobů řešení vzniklé situace?

Záleží na tom, jakým způsobem vzniklou situaci pacient řeší. Pokud se rozhodl podat stížnost, může žádat o prošetření situace, vydání potvrzení o pochybení a přijetí efektivních opatření k nápravě, aby k podobným případům již nedocházelo. Pokud se pacient, který v důsledku pochybení poskytovatele zdravotních služeb přišel k újmě, rozhodne řešit situaci soudní cestou, může požadovat například náhradu za bolest, ale také za ztížení společenského uplatnění, náklady spojené s léčením a ztrátu na výdělku.

Jak postupovat, když chce pacient podat stížnost?

Pokud máte pacient pochybnosti o postupu lékaře při poskytování zdravotních služeb či související činnosti, může podat stížnost podle § 93 zákona o zdravotních službách. Stížnost může podat nejen samotný pacient, ale i jeho zákonný zástupce nebo opatrovník či osoba zmocněná pacientem. V případě, že pacient zemřel nebo mu to zdravotní stav neumožňuje, stížnost může podat osoba blízká (například manžel/ka).

Stížnost by měla obsahova především tyto informace: 

  • kdo ji podává, 
  • označení poskytovatele zdravotních služeb, 
  • o jakou věc jde, 
  • co dotyčný navrhuje, 
  • větu o tom, že chce být informován o způsobu vyřízení věci, 
  • datum a podpis.

Podáním stížnosti nevzniká nárok na finanční kompenzaci.

Více o podávání stížnosti naleznete zde.

Jak postupovat, když chce pacient podat žalobu?

Utrpěl-li pacient v důsledku pochybení lékaře či jiného zdravotníka určitou újmu, může žaloba na její náhradu. Často jsou tyto případy spojeny také se zásahem do některého z tzv. osobnostních práv (právo na ochranu života a zdraví, soukromí, důstojnosti, celistvosti člověka apod.). Je proto možné žaloba také na ochranu osobnosti. V každém případě doporučujeme konzultovat podání žaloby s advokátem, protože vždy je potřeba postupovat individuálně s ohledem na okolnosti konkrétního případu. Advokáta je možné si najít zde, případně doporučujeme využít některou z možností nabízených v letáku veřejného ochránce práv, kde mimo jiné popisuje, jak si zajistit bezplatnou právní pomoc.

Co když jde o skutečně velmi závažné pochybení poskytovatele zdravotních služeb?

V případě velmi závažného pochybení lékaře, například neposkytnutí pomoci nebo ublížení na zdraví, je možné podat trestní oznámení. Trestní oznámení může podat kdokoliv na služebně Policie České republiky nebo u státního zastupitelství. Pozor však na ochranu před zneužitím práva podat trestní oznámení – pokud by se ukázalo, že je nařknutí ze spáchání trestného činu záměrně klamavé, mohl by být dotyčný oznamovatel sám stíhán pro trestný čin křivého obvinění.

Jak si nenechat líbit neprofesionální jednání úřednice při vyřizování stížnosti proti nemocnici

Právnička Ligy lidských práv nedávno doprovodila klientku na ústní projednání její stížnosti proti nemocnici kvůli porušení práva na nepřetržitý kontakt dítěte s rodičem. Stížnost byla podána k odboru zdravotnictví Krajského úřadu Jihomoravského kraje, kde jednání proběhlo. S ohledem na naprosto neprofesionální jednání úřednice a porušování práv klientky jsme se rozhodli tímto příspěvkem informovat o tomto jednání jako o příkladu špatné praxe a zároveň veřejnost informovat, jaká má práva při vyřizování stížnosti krajským úřadem a jak si nenechat líbit porušování práv ze strany nekompetentních úředníků.

Šlo o případ matky s dnes již osmiletou dcerou, kterou po úrazu oka na začátku dubna 2020 doprovodila do Dětské nemocnice v Brně. Tamější lékaři matce sdělili, že by její dcera měla být na pár dní hospitalizována. Matka se proto vrátila domů sbalit dceři nějaké oblečení a další osobní věci. Když se do nemocnice vrátila, zdravotnický personál ji již k dceři nechtěl pustit s odkazem na nebezpečí nákazy virem covid-19. Matka si pohotově začala celou situaci nahrávat na diktafon a v klidu se snažila s personálem nemocnice domluvit a vysvětlit, že má právo být se svým dítětem. To bohužel k ničemu nevedlo, proto zavolala na Policii ČR, která jí potvrdila, že nemocnice nesmí bránit rodiči ve styku s jeho dítětem. V tu chvíli k matce přistoupili strážníci městské policie, které přivolala vrchní sestra, aby ji z nemocnice vyvedli. Nakonec se matce podařilo domluvit se se zdravotní sestrou a strážníky tak, že dceři mohla zdálky alespoň zamávat a pozdravit ji. Poté nemocnici opustila.

Po stížnosti se nemocnice omluvila, ale chybu nepřiznala

Matka proti postupu nemocnice podala stížnost ve smyslu § 93 a násl. ZZS, kterou adresovala přímo nemocnici (více ke stížnostem ve zdravotnictví zde). Ta se matce sice omluvila, avšak svou chybu nepřiznala. Postup svých zaměstnanců odůvodnila mimořádným protiepidemiologickým opatřením. Tato opatření však nikdy nezasahovala do práva dítěte na nepřetržitý kontakt (§ 28 odst. 3 písm. e) bod 1 zákona o zdravotních službách – dále jen „ZZS“), naopak Ministerstvo zdravotnictví vydalo metodiku, která nepřetržitý kontakt dětí a rodičů i v době nouzového stavu plně podporuje. Postup nemocnice byl proto v rozporu se zákonem. K právu dítěte na nepřetržitý kontakt se svým zákonným zástupcem více v našem článku zde.

Matka se proto s novou stížností obrátila na Krajský úřad Jihomoravského kraje, který požádala o uložení povinnosti nemocnici přijmout nápravná opatření k tomu, aby se podobné situace již nestávaly. Pro účely doplnění informací ke stížnosti a vyjasnění některých nesrovnalostí svolala vedoucí oddělení správních činností odboru zdravotnictví Krajského úřadu Jihomoravského kraje PhDr. Jarmila Pavlíková s matkou a zdravotní sestrou příslušné nemocnice, která byla u incidentu přítomna, osobní setkání.

Způsob, jakým pracovnice krajského úřadu jednání vedla a jak komunikovala se stranami, byl naprosto neprofesionální a v rozporu s principy správního řízení:

1. Bránění právnímu zastoupení stěžovatelky

Úřednice se hned v úvodu rozhořčila nad tím, že naše klientka nepřišla sama, ale se svou právní zástupkyní (právničkou Ligy lidských práv). Tu třikrát za sebou vyzvala, aby “zůstala za dveřmi”, a až když chtěla právní zástupkyně písemné potvrzení o odmítnutí její přítomnosti na jednání, úřednice ustoupila. Klientce přitom vyčetla, že doteď právního zástupce neměla a nyní chce prostřednictvím tohoto zastoupení vyvolávat konflikt. Jde přitom o manipulaci, kterou se úřednice snažila odradit klientku od využití svého ústavně zaručeného práva na právní pomoc (čl. 37 Listiny základních práv a svobod, § 33 správního řádu). Účelem právního zastoupení je efektivně chránit práva a zájmy zastoupeného (tj. klientky), nikoli vyvolávat konflikty. Jediný, kdo hned na začátku vyvolával konflikt, byla úřednice.

2. Zaujaté vedení celého jednání

Úřednice několikrát během jednání zmínila, že je v roli mediátora celého sporu a chce dát stranám prostor vyjádřit se k němu. Mediátor je nestranným profesionálem, který dá oběma stranám sporu prostor se vyjádřit, vyslechne je, pracuje s jejich emocemi, pojmenovává vzniklé problémy, ale nehodnotí je a nenabízí stranám řešení (viz Asociace mediátorů ČR). V tomto případě však úřednice nebyla nestranná. Zcela očividně favorizovala zdravotní sestru, která se schůzky účastnila za nemocnici. Dala jí dostatečný prostor k vyjádření, dávala najevo souhlas s ní a vyzdvihovala náročnost práce zdravotníků v této krizové době. Naopak naší klientce a její právní zástupkyni mnohdy nechtěla dát vůbec prostor k vyjádření, nenechala klientku dokončit myšlenku, skákala jí do řeči, výpověď klientky zlehčovala a negativně hodnotila. Úřednice už na první pohled neměla nestranný přístup a jednala neprofesionálně.

3. Nepravdivé informace ohledně procesních práv klientky

Úřednice opakovaně klientce sdělovala informace, které neměly oporu v právním řádu, případně s ním byly přímo v rozporu. Kromě toho, že na jednání nejprve nechtěla vpustit právní zástupkyni klientky, nechtěla ani uznat sepsanou plnou moc, kterou klientka zmocnila právničku Ligy k zastupování. Když chtěla právnička nechat do spisu zaprotokolovat, že ji úřednice nechtěla na jednání vpustit, bylo jí řečeno, že žádný spis neexistuje, protože pro tyto věci se spisy nezakládají. Toto tvrzení se nezakládá na pravdě, protože přímo ze zákona o zdravotních službách vyplývá právo stěžovatele nahlížet do stížnostního spisu a pořizovat z něj kopie, z čehož logicky vyplývá, že se spis musí vždy založit (§ 94 odst. 1 písm. e) ZZS).

Dále bylo klientce řečeno, že krajský úřad nemá pravomoc nemocnici cokoli přikazovat a zakazovat, proto úřednice chtěla od klientky vědět, co vlastně po krajském úřadu požaduje. Zákon přitom výslovně stanoví, že pokud krajský úřad při šetření stížnosti zjistí, že došlo k porušení práv či zájmů pacienta, uloží nemocnici nápravná opatření a stanoví lhůtu pro jejich splnění, popřípadě podá podnět jinému orgánu (např. České lékařské komoře) a o uložených nápravných opatřeních nebo podnětu informuje zdravotní pojišťovnu pacienta (§ 96 ZZS).

Doporučení pro jednání o stížnosti

Způsob, jakým úřednice krajského úřadu jednání vedla, je učebnicovým příkladem špatné praxe, kterou je potřeba změnit. Pokud se tedy s podobným jednáním setkáte, nenechte si ho líbit. Po přečtení tohoto textu a našich dalších článků (např. k právu na nepřetržitý kontakt nebo k tomu, jak správně podávat stížnosti ve zdravotnictví) budete vědět, na co si dát pozor. Nyní jen pár bodů k připomenutí:

 

  • Vždy jednejte v klidu, slušně a s respektem, a to i když s vámi druhá strana komunikuje způsobem zcela opačným.
  • Rozhovory se zdravotníky a posléze s pracovníky krajského úřadu si nahrávejte na diktafon. Nemusíte se ptát, zda můžete zapnout nahrávání a nemusíte to ani oznamovat. Na pořizování zvukového záznamu pro ochranu svých práv máte právo (§ 88 odst. 1 občanského zákoníku).
  • Do stížnosti nezapomeňte uvést, co po nemocnici, případně po krajském úřadu, požadujete. Pokud nemocnice či konkrétní lékař udělali chybu, požadujte nápravu a přijetí opatření, která zaručí, že se podobná situace nebude opakovat (například proškolení zaměstnanců). Po nemocnici můžete také požadovat omluvu. Do stížnosti také uveďte, že si přejete být vyrozuměni o způsobu vyřízení stížnosti a o přijatých nápravných opatřeních. Vše pište srozumitelně a výstižně.
  • Nebudete-li spokojeni se způsobem vyřízení stížnosti směřované poskytovateli zdravotních služeb, podejte druhou stížnost krajskému úřadu. Nebudete-li spokojeni ani s vyřízením stížnosti krajským úřadem, můžete si na postup krajského úřadu stěžovat u veřejného ochránce práv (víc v letáku ombudsmana Stížnosti ve zdravotnictví).

Městská policie Brno uznala pochybení – nelze bránit rodičům navštívit dítě v nemocnici

Minulý týden jsme informovali o tom, že Dětská nemocnice v Brně protiprávně znemožňuje rodičům navštívit hospitalizované děti za součinnosti se strážníky Městské policie Brno. Zatímco ředitel městské policie na základě stížnosti uznal pochybení a zjednal nápravu, Fakultní nemocnice Brno, pod kterou Dětská nemocnice spadá, se nepoučila a trvá na protiprávních podmínkách pro návštěvy dětských pacientů.

Na Ligu lidských práv se obrátila matka jednoho z hospitalizovaných dětí s prosbou o konzultaci ke svým stížnostem, a to jak proti postupu zdravotnického personálu, tak i strážníků městské policie. Ve stížnosti na strážníky namítala, že porušují práva rodičů a nezletilých pacientů tím, že rodičům zamezují ve vstupu do areálu nemocnice. Upozornila jak na zákonnou úpravu, tak i na mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví, které návštěvy nezletilých výslovně umožňují.

Nešlo o ojedinělý případ, jak upozornil Deník N a zpravodajský web Brněnská Drbna.

Ředitel Městské policie Brno Luboš Prchal stížnost velice rychle prošetřil a konstatoval, že názor prezentovaný strážníkem „byl špatný a v rozporu s platnou legislativou“ a ztotožnil se se stěžovatelkou, že není možné zakazovat návštěvy ve zdravotnických zařízeních u nezletilých pacientů. Dále dodal, že na to byli vedoucí revírů upozorněni, takže by se rodiče s tímto postojem již neměli setkat.

Naopak Dětská nemocnice zveřejnila prohlášení o umožnění návštěv nezletilých pacientů, z kterého ale vyplývá nepochopení práv dětí a rodičů a represivní přístup. Nejabsurdnější ze zveřejněných podmínek je možnost ošetřujícího lékaře „rozhodnout o zamítnutí návštěvy“, pokud pro zdraví a psychickou pohodu dítěte není vyžadován kontakt s blízkými osobami. Zákon přitom žádnou rozhodovací pravomoc lékařům nedává, naopak občanský zákoník svěřuje rozhodování o dítěti rodičům. Stejně tak jsou problematická další omezení rodičovských práv, která nemocnice zahrnula do podmínek.

Pokud se na nás obrátí další rodiče hospitalizovaných dětí, jejichž práva jsou porušována, jsme připraveni jim poskytnout právní pomoc. Naše poradna funguje i v dobách koronaviru.

ÚOOÚ obdržel stížnost na nezákonné metody v online reklamě

Liga lidských práv dnes podala stížnost Úřadu pro ochranu osobních údajů na nezákonné metody využívané v reklamním průmyslu. Bez souhlasu uživatelů internetu jsou sdíleny informace o historii prohlížení, poloze, ale i sexuální orientaci. Podobné stížnosti dnes v rámci kampaně #StopSpyingOnUs podalo 14 organizací v devíti zemích EU koordinovaných sítí Liberties – kromě Česka také v Německu, Belgii, Francii, Itálii, Estonsku, Bulharsku, Maďarsku a Slovinsku.

Kampaň žádá evropské a národní orgány pro ochranu údajů, aby zahájily vyšetřování probíhajícího masivního narušení dat, ke kterému dochází v počtu stovek milionů denně, a může ovlivnit každého, kdo navštíví webovou stránku.

„Tato kampaň spojí síly organizací a jednotlivců k ochraně osobních informací, které mohou být sdíleny bez našeho souhlasu, jako je historie prohlížení a poloha, ale také sexuální orientace a jedinečné identifikační kódy. Stížnosti předložené orgánům pro ochranu údajů poukazují na to, že reklama reálném čase může sdílet osobní údaje uživatelů stovkám nebo tisícům společností. Tato reklamní metoda jasně porušuje nařízení EU o ochraně údajů (GDPR),“ říká právní expertka sítě Liberties Eva Simon.

Kromě oficiálních stížností podaných organizacemi pro lidská práva a digitální práva připravila Liberties a její partneři stížnosti ve více jazycích pro jednotlivce, kteří se chtějí zapojit do kampaně #StopSpyingOnUs. V některých zemích mohou jednotlivci tuto snahu podpořit pouhým odesláním stížnosti vnitrostátním orgánům pro ochranu údajů pomocí vzorového dopisu, který je k dispozici na stránkách Liberties.eu.

„Chceme, aby byl hlas lidí slyšet, a proto jim poskytujeme všechny nástroje, které potřebují, aby pomohli zastavit porušování svých práv v online reklamním ekosystému. Pokud někdo sdílí naše osobní údaje bez svolení, měli bychom jim být schopni říci, že o to nestojíme a zastavit to,“ říká advokační obhájkyně Liberties Orsolya Reich.

Tato online reklamní metoda je využívána mnoha klíčovými hráči v digitální sféře, jako je Google, což vede k vysokému počtu lidí vystavených sdílení dat. Například služba DoubleClick od společnosti Google (nedávno přejmenovaná na „autorizovaný kupující“) je aktivní na 8,4 milionu webových stránek a vysílá osobní údaje o návštěvnících těchto stránek více než 2000 společnostem.

Pro vice detailů o kampani kontaktujte:

Éva Simoneva.simon@liberties.eu
Advokační obhájkyně pro soukromí a svobodu projevu – Liberties

Pro další dotazy týkající se Liberties, prosím kontaktujte:
Vanja Prokicv.prokic@liberties.eu
Vedoucí komunikace – Liberties

Oznámení kampaně #StopSpyingOnUs

V úterý 4. června 2019 bude dvanáct organizací působících v oblasti lidských práv a digitálních práv koordinovaných sítí Liberties současně podávat v devíti zemích EU svým příslušným vnitrostátním orgánům stížnosti na nezákonné techniky používané v odvětví behaviorální reklamy. V Česku stížnost podá Liga lidských práv.

Stížnosti předznamenávají zahájení kampaně Liberties a jejích partnerů #StopSpyingOnUs. Cílem kampaně je upozornit evropské orgány pro ochranu údajů na pokračující, masivní narušení dat, které postihuje každého, kdo používá internet.

Právní expertka Liberties, Eva Simon, vysvětluje: „Pokaždé, když někdo navštíví webovou stránku a zobrazí se mu „behaviorální“ reklama, jeho osobní údaje, jako je historie procházení nebo poloha, ale také sexuální orientace nebo dokonce jedinečné identifikační kódy, jsou v reálném čase sdíleny s tisíci společnostmi. Digitální reklamní společnosti mohou tyto údaje vysílat prostřednictvím „požadavku“, na prodej reklamního prostoru na webové stránce, kterou navštěvujete. Tato reklamní metoda jasně porušuje nařízení EU o ochraně údajů (GDPR).“

Součástí kampaňě #StopSpyingOnUs je i výzva všem občanům EU, aby se připojili se svou vlastní individuální stížností na ochranů svých online údajů. Na internetových stránkách Liberties budou připraveny ke stažení stížnosti přeložené do děvíti jazyků. „Chtěli bychom lidem umožnit, aby mohli zastavit porušování svých práv v online reklamním ekosystému, kde existuje jen několik málo nástrojů na ochranu,“ říká Orsolya Reich, advokační obhájkyně Liberties.

Nadcházející vlna stížností bude od září již třetí. První stížnosti inicioval Dr. Johnny Ryan z Brave, soukromého webového prohlížeče, Jim Killock, výkonný ředitel Open Rights Group a Michael Veale z University College London.

Pro vice detailů o kampani, prosím kontaktujte:
Éva Simoneva.simon@liberties.eu
Advokační obhájkyně pro soukromí a svobodu projevu – Liberties

Pro další dotazy týkající se Liberties, prosím kontaktujte:
Vanja Prokicv.prokic@liberties.eu
Vedoucí komunikace – Liberties