Ženám, které Liga zastupuje v případech protiprávních sterilizací, svitla nová naděje. Nejvyšší soud prohlásil v případě paní Ivety z Ostravy, že nedobrovolná sterilizace nemůže být promlčena. Díky tomu mají šanci získat odškodnění. Rozhodnutí soudu je důkazem, že pouhá omluva vlády nestačí.
Pro Ivetu z Ostravy to bylo druhé těhotenství. A opět musela rodit císařským řezem. V červenci 1997 se jí narodila dcera Kristýna. Jenže žena si to datum pamatuje ještě silněji kvůli jiné věci: jako den, kdy ztratila možnost mít další děti.
Zároveň s císařským řezem jí totiž doktoři provedli i podvaz vaječníků. Aniž by o tom věděla, sterilizaci přitom povolila sama Iveta. „Souhlas“ se zákrokem dala lékařům při odjezdu na operační sál. V 19 letech, pod vlivem prášků. „Ani jsem nevěděla, co to znamená. Prostě říkali, že bych to měla podepsat,“ tvrdí nyní žena.
Myslela prý, že jde jen o jakousi formu antikoncepce. Pravdu zjistila o sedm let později: chtěla otěhotnět, to se jí už ale nepodařilo. Opakovaně neuspěla ani s umělým oplodněním.
Za nezvratitelný zákrok proti její vůli chtěla Iveta po Městské nemocnici v Ostravě jeden milion korun.
Jenže Vrchní soud v Olomouci byl proti. V rozsudku z roku 2008 nařídil nemocnici, aby se ženě omluvila. Odškodné však zamítl s tím, že žaloba přišla již pozdě.
Nyní získala Iveta novou naději: aktuální verdikt Nejvyššího soudu tvrdí, že v daném případě nelze nárok na odškodné považovat za promlčený. „Jak vyplývá z rozsudku odvolacího soudu, z vyložených zásad v tomto ohledu plně nevychází. Proto jej nelze pokládat za správný,“ argumentoval senát v čele s předsedou Pavlem Pavlíkem.
Přeloženo: soudy mají přihlížet, zda šlo žalobu podat dřív. Pokud ne, nemají se omezovat tříletou promlčecí dobou. „Korektiv dobrých mravů v odůvodněných případech dovoluje zmírňovat tvrdost zákona a dává soudci prostor pro uplatnění pravidel slušnosti,“ stojí ve verdiktu. Vedení ostravské nemocnice se nechce vyjadřovat.
„Rozhodnutí nemáme. Zjišťujeme, co obnáší. Verdikt budeme respektovat,“ vzkázal mluvčí nemocnice Jiří Maléř. O náhradu škody by tak nyní spolu s paní Ivetou mohly žádat další desítky převážně romských žen, které si na nedobrovolnou sterilizaci v minulosti stěžovaly.
Jednou z nich je například i Helena, která pochází rovněž z Ostravy. „Těsně před odjezdem na sál mi dali podepsat nějaký papír. Měla jsem stahy, nezajímala jsem se pořádně, co tam stojí,“ popsala LN žena, která svůj případ dohnala až před Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.
„Stát už mi ale přes právníka nabídl mimosoudní vyrovnání. Činilo by zřejmě deset tisíc eur, zvažuji, že na to kývnu. Přece jen už ty tahanice trvají dlouho, od roku 2001,“ dodala paní Helena.
Lékaři jim vzali právo mít děti. Musí za to platit
Psal se rok 2004, když tehdejší ombudsman Otakar Motejl dostal první desítku stížností, které naznačovaly, že v tuzemsku existují snahy řídit porodnost. Autorkami byly ženy – převážně Romky – které v nemocnici podstoupily nedobrovolnou sterilizaci.
Stěžovatelky shodně tvrdily, že lékařům vůbec nedaly souhlas, aby zákrok znemožňující otěhotnět provedli. Potažmo jim zdravotníci dostatečně nevysvětlili, jaké důsledky bude operace mít.
Postupně se na ombudsmana obrátilo asi osm desítek převážně romských žen. Zpočátku nenápadný případ lékařského šlendriánu náhle získal rozměry skandálu, o který se začaly zajímat zahraniční lidskoprávní organizace. Kvůli nechtěným sterilizacím navštívil tehdejšího veřejného ochránce práv dokonce rada velvyslanectví USA pro politické a ekonomické záležitosti.
Po pěti letech omluva
Veřejný ochránce práv záhy do věci zaangažoval policii. A do řešení problému se zapojila i vláda. Komise ministerstva zdravotnictví začala mapovat, kolik žen zákrok nevědomě podstoupilo. Lidskoprávní sekce Úřadu vlády v roce 2007 vypracovala návrh, aby stát poškozené odškodnil.
Bolestné mělo činit 200 tisíc. Ani se čtyřletým odstupem se však ženy, kterým lékaři vzali možnost mít děti, žádné satisfakce nedočkaly. Návrh totiž vláda neschválila. „Bohužel to není pro žádnou vládu priorita, nikdo to vážně neřeší,“ stěžuje si šéfka Spolku žen postižených neoprávněnou sterilizací Elena Gorolová, již lékaři sterilizovali, když jí bylo 21 let.
„Dokonce se ani doposud nepodařilo pořádně upravit legislativu tak, aby se podobné případy neopakovaly,“ říká předseda Ligy lidských práv David Zahumenský.
Stěžovatelkám se podařilo stát přimět zatím k jedinému, spíše symbolickému kroku: v listopadu 2009 se vláda premiéra Jana Fischera za protiprávní sterilizace omluvila. Nápad odškodnit ženy alespoň příspěvkem na umělé oplodnění však neprošel.
Nyní se pod křídly Rady vlády pro lidská práva rodí nový podnět. I tentokrát jeho autoři požadují, aby se zalepily díry v současné právní úpravě a nevzdávají se ani ambice navrhnout ministrům, aby přiznali obětem protiprávních sterilizací odškodnění. „Je nezbytné, aby vláda provedla důkladné šetření provádění sterilizací v rozporu s právem a zavedla účinný odškodňovací mechanismus,“ stojí v materiálu, který mají LN k dispozici.
„Mám pocit, že řada lidí je nakloněna odškodnému. Ale to nestačí: zatím se žádné usnesení v tomto smyslu nepřijalo,“ popisuje Anna Šabatová z Českého helsinského výboru.
Přesné statistiky počtu žen, které byly sterilizací poškozeny, neexistují. Stále se ale objevují nové případy. „V loňském roce se nám přihlásilo několik žen, které v období komunismu zákrok podstoupilo,“ říká Elena Gorolová.
—
Na protiprávní sterilizace si v Česku stěžovalo několik desítek převážně romských žen
Jedna z nich, Iveta z Ostravy, nyní uspěla u Nejvyššího soudu. Aktuální verdikt jí přiznává nárok na odškodnění za lékařský zákrok.
V roce 1997 lékaři z Městské nemocnice v Ostravě provedli paní Ivetě podvaz vaječníků. Žena sice podepsala souhlas se zákrokem, soud ale rozhodl, že nebyla řádně poučena o následcích.
Deset let nato ostravský krajský soud přiznal ženě půlmilionové odškodné. Vrchní soud však v roce 2008 verdikt upravil: nemocnice se musí omluvit, nárok na odškodnění však prohlásil za promlčený.
Právníci paní Ivety si proto stěžují u Evropského soudu pro lidská práva. Nejvyšší soud navíc nyní vyhověl i dovolání a vrátil případ Vrchnímu soudu.
Článek byl publikován dne 8. 8. 2011 na www.tribune.cz a naleznete jej zde.
Autory článku jsou JARKA SYNÁČOVÁ, VLADIMÍR KŘIVKA Lidové noviny
Nejvyšší soud vynesl průlomové rozhodnutí v případu paní Ivety z Ostravy, které lékaři v roce 1997 provedli sterilizaci. Bez informovaného souhlasu tak přišla o možnost mít další děti. V následujícím řízení jí bylo přiznáno odškodnění, Vrchní soud v Olomouci ale prohlásil případ za promlčený. Nejvyšší soud nyní tvrdí, že tak závažnou záležitost není možné promlčet.
Paní Iveta z Ostravy podstoupila sterilizaci po druhém porodu císařským řezem, aniž by tušila, že se jedná o nevratnou operaci. Protože další děti mít chtěla, snažila se dokonce o umělé oplodnění. Když odhalila skutečnou příčinu své „neplodnosti“, obrátila se na soud.
Paní Ivetu před soudem zastupoval David Zahumenský, předseda a právník Ligy lidských práv. Ačkoliv Vrchní soud v Olomouci uznal protiprávnost sterilizačního zákroku, zamítl vyplacení odškodného, protože případ byl dle něj promlčený. Poslední verdikt Nejvyššího soudu ale tvrdí, že sterilizaci není možné promlčet. Paní Ivetě se tak otvírá cesta k odškodnění, jež jí původně Krajský soud v Ostravě přiznal.
Bližší informace poskytne:
David Zahumenský, předseda Ligy lidských práv, tel. 608 719 535
Kateřina Červená, právnička projektu Férová nemocnice, tel. 545 210 446
Nález Nejvyššího soudu je k dispozici zde.
Shrnující tiskovou zprávu věnovanou případům sterilizace u nás najdete zde.
Stanovisko ombudsmana k nuceným sterilizacím romských žen.
Liga lidských práv již dříve zpracovala publikaci „Právní protiopatření proti protiprávní sterilizaci“, která je volně k dispozici zde.
Ve dnech 17. – 19. listopadu navštívil Českou republiku komisař pro lidská práva Rady Evropy Thomas Hammarberg. Zajímala ho především situace Romů a otázky související s extremismem a potíráním rasismu. Rozhovorů s komisařem se účastnila také Liga lidských práv.
Thomas Hammarberg po návštěvě konstatoval, že v oblasti školství nedošlo od vydání rozsudku D.H. a ostatní versus Česká republika prakticky k žádným změnám. Nejenže nedošlo k implementaci tohoto rozsudku Evropského soudu pro lidská práva, který u nás zjistil diskriminaci Romů v přístupu ke vzdělání, ale ani vláda a Ministerstvo školství nepředložily za uplynulé tři roky žádný návrh řešení.
Komisař důrazně doporučuje, aby vláda přijala konkrétní cíle a stanovila způsob ověření jejich naplnění. Zejména však upozorňuje, že je třeba okamžitě začít s reintegrací dětí ze škol speciálních do běžných vzdělávacích zařízení. Dalším krokem by mělo být přijetí nezbytných opatření, aby nástup do prvních tříd v září roku 2011 proběhl již bez diskriminace. Návštěva ze Štrasburku se zaměřila také na rasisticky motivované útoky – komisař vyjádřil uspokojení nad vývojem vyšetřování, stíhání a trestání pachatelů.
Velkým tématem rozhovorů se stala ilegální sterilizace bez informovaného souhlasu, jež se u nás týká hlavně romských žen. V současnosti se česká vláda za tento stav omluvila, avšak pouze jedna žena byla finančně odškodněna. Proto je nezbytné odstranit právní překážky bránící obdržení lékařské dokumentace a zavést možnost řešení sporů mimosoudní cestou.
Zpráva v závěru kritizuje narůstající počet romských dětí v ústavech a obecnou proti-romskou náladu české společnosti. Komisař Hammarberg se vyjádřil k situaci našich Romů jednoznačně kritičtěji nežli zpráva Výboru ministrů Rady Evropy ze dne 24. listopadu 2010, která implementaci rozsudku D.H. komentuje poněkud zdráhavě.
Přečtěte si plnou verzi zprávy komisaře.
Výbor pro odstranění diskriminace žen při OSN zveřejnil minulý týden výsledky hodnocení přístupu České republiky k dodržování ženských práv, které zpracoval na základě říjnových rozhovorů se zástupci vlády i nevládních organizací. Za nejnaléhavější považuje Výbor OSN zejména problém nedostatečného řešení případů protiprávních sterilizací a domácího násilí. O pokroku v těchto oblastech musí česká vláda předat Výboru zprávu již za dva roky. V závěrečné zprávě kritizuje Výbor také nedostatečnou ochranu práv žen při porodech. Na nutnost zabývat se těmito problémy upozorňuje Liga lidských práv již řadu let.
Nezákonné sterilizace (odstavec 34 a 35 Závěrečných doporučení Výboru)
Už ve své zprávě z roku 2006 Výbor doporučil české vládě, aby praxi protiprávních sterilizací odsoudila a odškodnila její oběti. Výbor vzal na vědomí, že vláda Jana Fišera vyjádřila v listopadu 2009 opatrné politování nad tím, že k případům provádění nezákonných sterilizací docházelo, zároveň ale poukázal na to, že stále nebyla realizována doporučení veřejného ochránce práv z roku 2005. „Výbor dal české vládě jasně najevo, že nemůže otázku protiprávních sterilizací považovat za uzavřenou, zejména proto, že nelegální sterilizace nebyly řádně prošetřeny a nikdo nebyl potrestán. Je také potřeba, aby Česká republika takto postižené ženy řádně odškodnila.“ Říká právnička Ligy Kateřina Červená, která se zasedání Výboru v Ženevě účastnila.
Péče o rodící ženy (odstavec 36 a 37 Závěrečných doporučení Výboru)
Také v oblasti péče o rodičky dal Výbor za pravdu Lize. „Vzal sice v potaz, že se České republice daří dosahovat velmi nízké novorozenecké úmrtnosti, zároveň však poukázal na to, že nízkou novorozeneckou úmrtností nelze ospravedlňovat nerespektování informovaného souhlasu žen a provádění lékařských zákroků bez řádného poučení.“ Komentuje zprávu Výboru právnička Ligy Zuzana Candigliota. Výbor dále navrhl, aby bylo ženám umožněno rodit mimo porodnici za pomocí porodních asistentek.
V souvislosti s tímto tématem Liga zpracovala analýzu, z níž vyplývá, že Česká republika by se v péči o ženy při porodu mohla inspirovat například systémy v Nizozemí či Německu, kde je péče porodních asistentek mimo porodnice běžná. Současná právní úprava sice porodním asistentkám přímo nezakazuje pomáhat ženám rodit mimo porodnici, prakticky stejného výsledku je však dosaženo tím, že nová vyhláška nastavuje pro výkon profese samostatné porodní asistentky nesplnitelné podmínky. „Stejně jako v jiných evropských zemích, i v České republice se určitá část žen rozhodne pro porod mimo porodnici. Ministerstvo zdravotnictví by mělo zajistit, aby tyto ženy měly k dispozici péči porodní asistentky. Tato péče by také měla být proplácená zdravotními pojišťovnami,“ doplňuje Zuzana Candigliota.
Domácí násilí (odstavec 22 a 23 Závěrečných doporučení Výboru)
Ve svých závěrečných doporučeních Výbor rovněž zdůraznil, že Česká republika neposkytuje dostatečnou ochranu a pomoc obětem domácího násilí. Liga společně s organizací Persefona, která se na pomoc obětem domácího násilí specializuje, před Výborem kritizovaly, že oběti domácího násilí jsou často ponechávány bez odborné pomoci a zázemí potřebného pro zajištění ochrany před násilníkem.
Závěrečná doporučení Výboru pro odstranění diskriminace žen pro Českou republiku naleznete v příloze nebo zde:
• originál v angličtině
Bližší informace poskytnou:
Kateřina Červená, právnička Ligy lidských práv: +420 777 18 99 26, kcervena@llp.cz
Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv: +420 777 893 871, zcandigliota@llp.cz
Výbor pro odstranění diskriminace žen
Výbor je zvláštním orgánem při OSN, který kontroluje, jak státy plní své závazky vyplývající z Úmluvy pro odstranění všech forem diskriminace žen. Státy, které úmluvu podepsaly, mají povinnost v pravidelných intervalech zasílat Výboru zprávu o dodržování svých závazků. Výbor však vedle oficiálních představitelů vlády naslouchá také neziskovým organizacím, které tak mají možnost upozornit OSN na porušování lidských práv ve svých zemích.
Související zprávy
Průběh jednání s Výborem OSN
12. 10. 2010 Česká republika si vysloužila kritiku za svůj přístup k ženám
Protiprávní sterilizace:
23. 11. 2009 Za protiprávní sterilizace se vláda pouze omluvila
5. 11. 2008 Nárok na odškodnění za protiprávní sterilizaci označil soud za promlčený
Péče o rodičky: