Pro Ivetu z Ostravy to bylo druhé těhotenství. A opět musela rodit císařským řezem. V červenci 1997 se jí narodila dcera Kristýna. Jenže žena si to datum pamatuje ještě silněji kvůli jiné věci: jako den, kdy ztratila možnost mít další děti.

Zároveň s císařským řezem jí totiž doktoři provedli i podvaz vaječníků. Aniž by o tom věděla, sterilizaci přitom povolila sama Iveta. „Souhlas“ se zákrokem dala lékařům při odjezdu na operační sál. V 19 letech, pod vlivem prášků. „Ani jsem nevěděla, co to znamená. Prostě říkali, že bych to měla podepsat,“ tvrdí nyní žena.

Myslela prý, že jde jen o jakousi formu antikoncepce. Pravdu zjistila o sedm let později: chtěla otěhotnět, to se jí už ale nepodařilo. Opakovaně neuspěla ani s umělým oplodněním.

Za nezvratitelný zákrok proti její vůli chtěla Iveta po Městské nemocnici v Ostravě jeden milion korun.
Jenže Vrchní soud v Olomouci byl proti. V rozsudku z roku 2008 nařídil nemocnici, aby se ženě omluvila. Odškodné však zamítl s tím, že žaloba přišla již pozdě.

Nyní získala Iveta novou naději: aktuální verdikt Nejvyššího soudu tvrdí, že v daném případě nelze nárok na odškodné považovat za promlčený. „Jak vyplývá z rozsudku odvolacího soudu, z vyložených zásad v tomto ohledu plně nevychází. Proto jej nelze pokládat za správný,“ argumentoval senát v čele s předsedou Pavlem Pavlíkem.

Přeloženo: soudy mají přihlížet, zda šlo žalobu podat dřív. Pokud ne, nemají se omezovat tříletou promlčecí dobou. „Korektiv dobrých mravů v odůvodněných případech dovoluje zmírňovat tvrdost zákona a dává soudci prostor pro uplatnění pravidel slušnosti,“ stojí ve verdiktu. Vedení ostravské nemocnice se nechce vyjadřovat.

„Rozhodnutí nemáme. Zjišťujeme, co obnáší. Verdikt budeme respektovat,“ vzkázal mluvčí nemocnice Jiří Maléř. O náhradu škody by tak nyní spolu s paní Ivetou mohly žádat další desítky převážně romských žen, které si na nedobrovolnou sterilizaci v minulosti stěžovaly.

Jednou z nich je například i Helena, která pochází rovněž z Ostravy. „Těsně před odjezdem na sál mi dali podepsat nějaký papír. Měla jsem stahy, nezajímala jsem se pořádně, co tam stojí,“ popsala LN žena, která svůj případ dohnala až před Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.

„Stát už mi ale přes právníka nabídl mimosoudní vyrovnání. Činilo by zřejmě deset tisíc eur, zvažuji, že na to kývnu. Přece jen už ty tahanice trvají dlouho, od roku 2001,“ dodala paní Helena.

Lékaři jim vzali právo mít děti. Musí za to platit

Psal se rok 2004, když tehdejší ombudsman Otakar Motejl dostal první desítku stížností, které naznačovaly, že v tuzemsku existují snahy řídit porodnost. Autorkami byly ženy – převážně Romky – které v nemocnici podstoupily nedobrovolnou sterilizaci.

Stěžovatelky shodně tvrdily, že lékařům vůbec nedaly souhlas, aby zákrok znemožňující otěhotnět provedli. Potažmo jim zdravotníci dostatečně nevysvětlili, jaké důsledky bude operace mít.

Postupně se na ombudsmana obrátilo asi osm desítek převážně romských žen. Zpočátku nenápadný případ lékařského šlendriánu náhle získal rozměry skandálu, o který se začaly zajímat zahraniční lidskoprávní organizace. Kvůli nechtěným sterilizacím navštívil tehdejšího veřejného ochránce práv dokonce rada velvyslanectví USA pro politické a ekonomické záležitosti.

Po pěti letech omluva

Veřejný ochránce práv záhy do věci zaangažoval policii. A do řešení problému se zapojila i vláda. Komise ministerstva zdravotnictví začala mapovat, kolik žen zákrok nevědomě podstoupilo. Lidskoprávní sekce Úřadu vlády v roce 2007 vypracovala návrh, aby stát poškozené odškodnil.

Bolestné mělo činit 200 tisíc. Ani se čtyřletým odstupem se však ženy, kterým lékaři vzali možnost mít děti, žádné satisfakce nedočkaly. Návrh totiž vláda neschválila. „Bohužel to není pro žádnou vládu priorita, nikdo to vážně neřeší,“ stěžuje si šéfka Spolku žen postižených neoprávněnou sterilizací Elena Gorolová, již lékaři sterilizovali, když jí bylo 21 let.

„Dokonce se ani doposud nepodařilo pořádně upravit legislativu tak, aby se podobné případy neopakovaly,“ říká předseda Ligy lidských práv David Zahumenský.

Stěžovatelkám se podařilo stát přimět zatím k jedinému, spíše symbolickému kroku: v listopadu 2009 se vláda premiéra Jana Fischera za protiprávní sterilizace omluvila. Nápad odškodnit ženy alespoň příspěvkem na umělé oplodnění však neprošel.

Nyní se pod křídly Rady vlády pro lidská práva rodí nový podnět. I tentokrát jeho autoři požadují, aby se zalepily díry v současné právní úpravě a nevzdávají se ani ambice navrhnout ministrům, aby přiznali obětem protiprávních sterilizací odškodnění. „Je nezbytné, aby vláda provedla důkladné šetření provádění sterilizací v rozporu s právem a zavedla účinný odškodňovací mechanismus,“ stojí v materiálu, který mají LN k dispozici.

„Mám pocit, že řada lidí je nakloněna odškodnému. Ale to nestačí: zatím se žádné usnesení v tomto smyslu nepřijalo,“ popisuje Anna Šabatová z Českého helsinského výboru.

Přesné statistiky počtu žen, které byly sterilizací poškozeny, neexistují. Stále se ale objevují nové případy. „V loňském roce se nám přihlásilo několik žen, které v období komunismu zákrok podstoupilo,“ říká Elena Gorolová.



Na protiprávní sterilizace si v Česku stěžovalo několik desítek převážně romských žen

Jedna z nich, Iveta z Ostravy, nyní uspěla u Nejvyššího soudu. Aktuální verdikt jí přiznává nárok na odškodnění za lékařský zákrok.

V roce 1997 lékaři z Městské nemocnice v Ostravě provedli paní Ivetě podvaz vaječníků. Žena sice podepsala souhlas se zákrokem, soud ale rozhodl, že nebyla řádně poučena o následcích.

Deset let nato ostravský krajský soud přiznal ženě půlmilionové odškodné. Vrchní soud však v roce 2008 verdikt upravil: nemocnice se musí omluvit, nárok na odškodnění však prohlásil za promlčený.

Právníci paní Ivety si proto stěžují u Evropského soudu pro lidská práva. Nejvyšší soud navíc nyní vyhověl i dovolání a vrátil případ Vrchnímu soudu.

Článek byl publikován dne 8. 8. 2011 na www.tribune.cz a naleznete jej zde.

Autory článku jsou JARKA SYNÁČOVÁ, VLADIMÍR KŘIVKA Lidové noviny

děti, lékař, nemocnice, porod, právo, sterilizace, zdravotnictví