Pondělí, 7. ledna 2008Aktuality
Liga lidských práv pořádá sérii kulatých stolů pod záštitou ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila. První uspořádalá v prosinci 2007 na téma Legislativní ochrana před druhotnou viktimizací během trestního řízení a práva obětí na soukromí. Diskuse u kulatého stolu se zúčastnili zástupci Ministerstva spravedlnosti, akademické obce a nevládních organizací zabývající se problematikou obětí trestných činů.
Liga na kulatém stole prezentovala svoji legislativní analýzu a doporučení k posílení legislativní ochrany obětí trestných činů před sekundární viktimizací a ochrany jejich soukromí. Diskuse se věnovala následujícím tématům: pojem zvlášť ohrožených obětí v zahraničních právních řádech, konkrétní doporučení k přijetí legislativních opatření na ochranu obětí trestných činů před druhotnou viktimizací a ochrany práva na soukromí, zvláštní zákony na ochranu obětí v zahraničí a vhodnost přijetí takového zvláštního zákona v ČR. Celý text analýzy je k dispozici zde.
Druhý kulatý stůl proběhne dne 13. 2. 2008 v prostorách Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy a bude se věnovat následujícím tématům: bezplatná právní pomoc obětem trestných činů, zajištění informovanosti obětí o jejich právech, odškodňování nemajetkové újmy obětí a finanční pomoci od státu. Všechna tato témata jsou aktuálně pro ochranu obětí velice důležitá také vzhledem k rekodifikaci trestního řádu. Liga usiluje o co nejkvalitnější podobu této důležité právní normy za pomoci otevřené odborné diskuse i legislativních připomínek.
Partnerem projektu podílejícím se na organizačním zajištění kulatých stolů je Public Interest Lawyers Association (PILA).
Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti.
Neděle, 9. prosince 2007Tiskové zprávy
Mezinárodní federace lidských práv (FIDH)
Liga lidských práv
Tisková zpráva v předvečer Mezinárodního dne lidských práv (podrobné české shrnutí)
Paříž, Brno, Praha – 9. prosince 2007 – V lednu tohoto roku se česká vláda ve svém programovém prohlášení přihlásila „k respektování svobod, ochraně lidských práv a práv menšin. Cílem je, aby základní práva a svobody byly účinně chráněny v praxi…“. S nástupem nového ministra školství na počátku právě uplynulého týdne a zasedáním Rady vlády ČR pro lidská práva v týdnu nastávajícím jsou vládní orgány symbolicky právě v období, kdy se celosvětově slaví Mezinárodní den lidských práv postaveny před řešení dvou závažných dlouhodobých problémů v oblasti jejich ochrany: nucené sterilizace romských žen a segregace romských dětí v oddělených třídách a školách.
Na podzim nově jmenovaní členové Rady vlády pro lidská práva budou ve čtvrtek 13. prosince hlasovat o podnětu Výboru pro lidská práva a biomedicínu, podle nějž se má vláda veřejně omluvit romským ženám nuceně sterilizovaným v době komunistického Československa i po vzniku demokratické České republiky. Je to již třetí pokus podnět schválit. V červenci 2006 podnět nebyl o jeden hlas schválen předchozím osazenstvem poté, co se dva občanští členové tohoto poradního orgánu vlády vzdali před hlasováním právě o tomto podnětu členství na protest proti diskriminačnímu postupu ministerstva školství vůči obhájci případu, který Velký senát Evropského soudu pro lidská práva později jednoznačně prohlásil za diskriminaci romských dětí. Po tomto extempore byl podruhé podnět podobného znění schválen z iniciativy samotných romských žen Radou vlády pro záležitosti romské komunity (jiného poradního orgánu vlády) v únoru 2007, po němž mělo následovat jeho předložení vládě. Vzhledem k tomu, že byl tento podnět z nikdy uspokojivě nevysvětlených důvodů ze strany Ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny Džamily Stehlíkové „pozdržen“ a nikdy se nedostal do vlády, představuje současné jednání Rady vlády pro lidská práva zatím poslední možnost, jak se podnět požadující omluvu a odškodnění všech obětí zásahů do reprodukčních práv může ocitnout ve vládě.
Tento podnět je o to důležitější, že i ty nemnohé oběti protiprávní sterilizace, kterým se podařilo opatřit právní zastupování, nově čelí dalším překážkám. Navzdory ustálené judikatuře senátu Nejvyššího soudu, který poprvé v roce 2003 a opakovaně v roce 2007 rozhodl, že nárok na finanční odškodnění za zásah do ochrany osobnosti se nepromlčuje, se kolegium Nejvyššího soudu v rozporu s principem právní jistoty rozhodlo, že na počátku roku 2008 zveřejní ve svojí „zelené sbírce“ nejdůležitějších rozhodnutí nikoli jeden z vlastních rozsudků(!), nýbrž rozsudek nižší soudní instance – Vrchního soudu v Olomouci. Podle rozsudku tohoto soudu se tento nárok promlčuje. To znamená, že senát „tří P. (soudci Pavlík, Puškinová a Podolka)“ Nejvyššího soudu je tímto novým rozhodnutím kolegia nucen rozhodovat do budoucna v rozporu se svojí vlastní judikaturou, která vzbudila u řady žalobců – v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva – legitimní očekávání. Vzhledem k rozhodnutí kolegia Nejvyššího soudu budou zřejmě muset být tyto případy, včetně případů protiprávních sterilizací, v nichž nebudou naplněna „legitimní očekávání na finanční odškodnění za zásahy do ochrany osobnosti“ vyplývající z judikatury jeho vlastního specializovaného senátu, předloženy k posouzení Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
Jak skončit se segregací romských dětí ve vzdělávání?
FIDH a Liga věří, že jmenování nového ministra školství Ondřeje Lišky bude spojeno s více veřejně viditelnou změnou ve vládní politice vůči vzdělávání romských dětí a že nový ministr prosadí do praxe závěry vyplývající ze závazného rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci D.H. a další proti České republice, který byl již v Česku podroben v minulých týdnech veřejné diskusi.
Jedním z hlavních problémů, na který upozornila FIDH i ve svém písemném vyjádření podaném štrasburskému soudu v roce 2006[1], je problematika informovaného souhlasu rodičů v takovýchto případech, kdy někdy i sami nakonec zvolí pro své dítě segregovanou výuku. Tímto přístupem, který ovšem není zdaleka jedinou příčinnou přetrvávající segregace, se neúspěšně po léta snažila argumentovat česká vláda, která veškerou vinu za současný neblahý stav v základním školství svalovala na zahraniční úrovni právě na takovéto rodiče. Tento problém stále zůstává jednou z hlavních překážek pro úspěšnou desegregaci. Změna si vyžaduje průběžnou komunikaci, která založí vzájemnou důvěru mezi romskými rodičemi, společenstvími a školskými institucemi. V tomto ohledu je důležité nastartovat dlouhodobou důkladnou informační kampaň zaměřenou na všechny subjekty ve školském systému tak, aby romští rodiče měly v budoucnu skutečnou možnost umístit svoje děti do takového prostředí, které jim umožní získat vyšší vzdělání bez ostrakizování a diskriminace, která je jedním z problémů při navštěvování majoritních tříd.
Mezinárodní federace lidských práv (FIDH), založená v roce 1922 v Paříži, je nejstarší mezinárodní organizací bránící lidská práva. Během své historie uskutečnila více než 1 500 vyšetřovacích misí ve státech všech kontinentů. Má poradní či pozorovatelský status při Ekonomické a sociální radě OSN, Radě Evropy, Africké unii a svoje stálé delegáty při Evropské unii v Bruselu, Mezinárodním trestním soudu v Haagu, OSN v Ženevě a New Yorku, Lize arabských států v Káhiře a zástupce pro Afriku v Nairobi. Liga lidských práv byla přijata za člena FIDH v roce 2004.
Více informací:
Jiří Kopal, zastupující generální tajemník FIDH, předseda Ligy lidských práv
[1] Podle čl. 36 odst. 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod „Předseda Soudu může v zájmu řádného výkonu spravedlnosti vyzvat každou … dotčenou osobu, která není stěžovatelem, aby předložily písemná vyjádření nebo se účastnily slyšení.“ FIDH tohoto práva využila právě v případu D.H. a ostatní proti České republice“ viz Observations presentees par la Féderation Internationale des Ligues des Droits de l´Homme conformement a l´article 44 § 2 du Reglement de la Cour dans l´affaire D.H. et autres c. République tchéque (req. No 57325/00), le 12 octobre 2006. Pro argumenty Evropského soudu k informovanému souhlasu rodičů, kterými potvrdil poznatky prezentované FIDH, srovnej body 202-204 rozsudku Velkého senátu z 13. listopadu 2007.
Středa, 5. prosince 2007Zprávy z médií
Ročně je u nás orgány sociálně-právní ochrany dětí registrováni asi 1500-2000 případů týraných a sexuálně zneužívaných dětí. Odborníci odhadují, že počet odhalených případů je pouze špička ledovce.
Odhalením týrání nebo sexuálního zneužívání dítěte utrpení dítěte nekončí, To, co následuje potom, často prohlubuje psychickou deprivaci dítěte, vede k sekundární viktimizaci a mnohdy až k systémovému týrání dítěte. Tato forma týrání je způsobena systémem, který byl založen na pomoc a ochranu dětí, a kterému jsou dětské oběti vystaveny.
Příkladem systémového týrání jsou případy, kdy se dítě poprvé svěří odborníkovi s týráním či zneužíváním a jeho výpověď je zpochybněna, dítě je opakovaně vyslýcháno a tím se mu opětovně vybavují traumatické zážitky z minulosti, či je traumatizováno opakovanými lékařskými prohlídkami, které se provádějí nadbytečně. Dále může jít o případy, kdy dítě úzkostlivě prožívá opakovaný policejní výslech, či je-li prováděn výslech u soudu za přítomnosti pachatele. K sekundární viktimizace může dále docházet zveřejněním identity nebo údajů, které vedou k identifi kaci oběti v médiích, neadekvátní přístup sociálního okolí k dítěti, třeba ve škole, oddělení dítěte od rodiny a rozhodování o osudu dítěte bez objektivního zhodnocení situace, nedostatečná informovanost nebo srozumitelnost informací pro dítě ohledně procesu trestního řízení a dalších opatření, která následují po odhalení týrání.
Trápení dětí u výslechů
Sekundární viktimizace dětí jako obětí násilné trestné činnosti a jejich další poškozování v trestním řízení by mělo být eliminováno a sníženo na nejnižší možnou míru. Problém násilí na dětech spadá do kompetencí ministerstva vnitra, ministerstva práce a sociálních věcí, ministerstva zdravotnictví, ministerstva spravedlnosti a ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Důsledkem je špatná koordinace systému, nedostatek jednotných a propojených statistických údajů, nejednotný monitoring a nejednotné metodické vedení. Přestože došlo k určitému zlepšení situace, nadále dochází v mnoha případech k sekundární viktimizaci dítěte v průběhu trestního řízení.
Současná právní úprava postavení dětské oběti v trestním řízení má mnoho nedostatků z hlediska prevence sekundární viktimizace. Specifi ka výslechu osoby mladší 15 let jsou stanovena v § 101 a 102 trestního řádu. Podle § 102 odst. 1 trestního řádu je třeba provádět výslech o okolnostech, jejichž oživování v paměti by vzhledem k věku mohlo nepříznivě ovlivňovat duševní a mravní vývoj dítěte, zvlášť šetrně a vyčerpávajícím způsobem tak, aby výslech v dalším řízení už nebylo třeba opakovat. V dalším řízení má být dítě vyslechnuto znovu jen v nutných případech. Obligatorní při výslechu dítěte mladšího 15 let jako svědka je přibrání pedagoga nebo osoby mající zkušenosti s výchovou mládeže (sociální pracovník, dětský psycholog, psychiatr).
Rodiče dítěte mohou být přibráni k výslechu, pokud to přispěje ke správnému provedení. Jde-li o výslech osoby mladší patnácti let a lze předpokládat, že přípravné řízení bude trvat delší dobu, může být dítě vyslechnuto v procesním postavení svědka již v přípravném řízení, bez nutnosti výslech opakovat po zahájení trestního stíhání. Pokud je tedy výslech dítěte proveden kvalifi kovaně, není třeba jej v průběhu trestního řízení znovu opakovat. Vysoké nároky na profesionalitu profesí přicházejících do styku s týranými a zneužívanými dětmi, na jejich osobnost, bohužel nejsou v praxi často splněny.
I přes výukové programy stále přetrvává nevhodné chování některých policistů, soudců a dalších profesionálů a jejich neporozumění pro základní aspekty chování obětí a pachatelů týrání a zneužívání.
Byť právní úprava týkající se výslechu dítěte je poměrně kvalitní a přestože je v § 102 trestního řádu stanoveno, že v dalším řízení má být dítě mladší 15 let vyslechnuto jen v nejnutnějším případě, setkáváme se s opakovanými výslechy dítěte často, standardně vypovídá až třikrát – před sdělením obvinění, během vyšetřování v trestním řízení před psychologem, který posuzuje věrohodnost a pak před soudcem při hlavním líčení. Velkou roli hraje i materiální vybavení policejních služeben. U výslechu dítěte má právo být přítomen obhájce i státní zástupce, kteří mohou v závěru výslechu položit dítěti otázky, dále musí být přítomen vyšetřovatel, přibraná osoba, opatrovník dítěte a v případě, že je výslech dítěte prováděn jako neodkladný a neopakovatelný úkon (§ 158a), musí být přítomen i soudce. Množství cizích osob přítomných u výslechu může být pro dítě velmi zatěžující. Výslech dítěte by měl proto probíhat prostřednictvím jednocestného zrcadla, které odděluje dítě a vyslýchajícího od ostatních přítomných, kteří mají možnost klást otázky prostřednictvím zvukového spojení. Výslech by se měl zdokumentovat na videozáznam, což snižuje nutnost jeho opakování. Vybavenost policejních služeben jednocestnými zrcadli a audio-video nahrávacími zařízeními je však velmi nedostatečná a není zákonem stanovena povinnost provádět výslech touto formou.
Dítě bez advokáta
Postavení dítěte jako poškozeného v trestním řízení je dáno § 43 odst. 1 trestního řádu. Dochází k němu v případě, bylo-li mu trestným činem ublíženo na zdraví či způsobena majetková, morální nebo jiná škoda. Práva dítěte jako poškozeného v trestním řízení uplatňuje jeho zákonný zástupce, tedy zpravidla rodič. V případě, že pro střet zájmů nemůže zákonný zástupce dítě zastoupit, ustanoví se dítěti podle § 37 odst. 2 zákona o rodině opatrovník, kterým je zpravidla orgán sociálněprávní ochrany dětí. Dítě jako poškozený v trestním řízení může být zastoupeno nejen zákonným zástupcem či opatrovníkem, ale také zmocněncem, kterého je oprávněn zákonný zástupce dítěti zvolit.
Pro účinnou ochranu práv nezletilého dítěte včetně ochrany před sekundární viktimizací v průběhu řízení by bylo nanejvýš vhodné, aby jeho práva háji v trestním řízení právník, popřípadě advokát. I v případech, kdy dítě zastupuje v trestním řízení opatrovník – pracovník orgánů sociálně-právní ochrany dětí, nemusí být ochrana zájmů dítěte efektivní pro nedostatečnou znalost hmotně právní i procesně-právní úpravy. Důvodem proč děti nebývají v trestním řízení zastupovány zmocněnci, jsou náklady na finanční odměnu zmocněnce. Pokud to odůvodňují majetkové poměry poškozeného a uplatnil nárok na náhradu škody, má právo na bezplatné zastoupení zmocněncem.
V případech, o kterých pojednáváme níže, kdy vznikla pouze morální újma, kterou není možné odškodnit, však nelze o bezplatné ustanovení zmocněnce žádat.
Z hlediska de lege ferenda by bylo vhodné zakotvit automatické právo na bezplatné zastoupení zmocněncem minimálně ve všech případech, kdy poškozeným je dítě a jedná se o násilný trestný čin. Zastoupení advokátem může mít zásadní význam při ochraně dítěte před sekundární viktimizací v průběhu trestního řízení, například v případě výslechu dítěte mladšího 15 let nemusí být umožněna ani přítomnost rodičům dítěte.
Dalším vážným nedostatkem současné právní úpravy je nemožnost odškodnění nemateriální újmy (morální škody) v rámci adhezního řízení. Morální újma je v mnoha případech jediná újma způsobená týraným a zneužívaným dětem, která je však mnohem závažnější než újma fyzická. Nemateriální újmu je možné odškodnit pouze v občanském řízení s využitím institutu ochrany osobnosti. Toho se v praxi téměř nevyužívá, neboť s sebou nese značné finanční náklady a riziko dalšího znaleckého zkoumání a traumatizace dítěte.
Ochrana soukromí
Informování médií o kauze Kuřim jasně ukázalo i nezasvěceným, jak nedostatečná je ochrana soukromí obětí trestných činů v trestním řízení. V českém prostředí je poskytování informací o trestním řízení médiím upraveno § 8a trestního řádu.
Dotčené ustanovení neklade patřičný důraz na oprávněné zájmy poškozených, svědků a pozůstalých. Z jeho dikce nelze dovodit úplný zákaz poskytnutí jejich osobních údajů. Stávající ustanovení by proto mělo být novelizováno tak, aby byl výslovně zaveden zákaz zveřejňování informací vedoucích k odhalení identity poškozeného, svědka nebo pozůstalých, a to nejen v případě dětských obětí. Možnost orgánu činného v trestním řízení odepřít poskytnutí informace o poškozeném, svědkovi nebo pozůstalém po oběti nemusí vždy zajistit, že tyto osoby budou ušetřeny nechtěného zájmu médií. Jedinou ochranou, kterou právní řád v této situaci jednotlivci poskytuje, je soudní ochrana osobnosti podle § 12 občanského zákoníku, ke které lze přistoupit až po té, co byly citlivé údaje zveřejněny. Ministerstvo spravedlnosti předpokládá předložení samostatné novely trestního řádu do parlamentu, která bude obsahovat zákaz zveřejňování informací umožňující identifikování dětské oběti a také stanovení tohoto zákazu v občanskoprávním řízením, pokud toto řízení souvisí s řízením trestním. Úprava má odpovídat úpravě zákazu zveřejňování informací o mladistvém v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže. Sankci za porušení tohoto zákazu, pokutu, stanoví přestupkový zákon. Je třeba podotknout, že zákaz zveřejňování informací vedoucích k identifikaci poškozeného by se měl vztahovat nejen na děti, ale i na další skupiny obětí trestných činů, minimálně těch zvláště ohrožených sekundární viktimizací v průběhu trestního řízení (jako např. oběti sexuálních deliktů, ublížení na zdraví, rasových útoků, obchodování s lidmi apod.).
Rehabilitace a reintegrace dítěte
Velké nedostatky lze shledat i v otázce terapie (rodiny i dítěte-oběti) a rehabilitace dítěte – v tomto směru státní sektor stále selhává. Pokud jsou tyto činnosti zajišťovány, tak především neziskovým sektorem, tedy nutně jen ve velmi omezeném rozsahu. Ze strany státu zůstává stále převládající reakcí na násilí vůči dítěti jeho umístění do ústavního zařízení, kde se dále prohlubuje jeho deprivace, a to i v případě, kdy vztah jednoho z rodičů k dítěti je dobrý. Tato praxe je poměrně běžná, do povědomí veřejnosti se opět dostala až díky medializované kauze Kuřim a marného boje otce o předběžné svěření dětí do jeho péče. Umístěním dítěte do ústavního zařízení je v těchto případech porušována Úmluva o právech dítěte, která stanoví, že dítě nesmí být odděleno od rodičů proti jejich vůli. Úmluva umožňuje výslovně omezení nebo zákaz styku s rodičem v případě ohrožení zdravého vývoje dítěte, třeba v případech zneužívání či zanedbání, to se právě ale nevztahuje na nezneužívajícího rodiče nebo širší rodinu (např. prarodiče či jiné bližší příbuzné), kteří jsou schopni poskytnout dětem rodinné zázemí. Úmluva také zaručuje právo na kontakt s rodiči a blízkými osobami, v případě, že je od nich odtrženo. Dále je třeba zdůraznit, že neexistují specializovaná dětská zařízení pro děti se syndromem CAN a stávající ústavní zařízení nejsou schopna dětem poskytnout potřebnou terapeutickou péči.
Systém zotavení a reintegrace dětských obětí nezákonného jednání, který by byl garantovaný a financovaný státem, v České republice stále neexistuje. Propojený systém služeb, který by umožňoval rychlou a efektivní reakci na jednotlivé případy a umožnil by tak systematické a komplexní zpracování dat nutných pro monitorování a analýzu, chybí. V případech násilí páchaného na dětech stále přetrvává trend nasazování ex post represivních opatření a podceňování významu prevence. Přitom prioritní by měla být prevence v samotné rodině či pomoc při překonávání problému v co nejranějším stadiu, nezabrání-li se již jeho vzniku.
V tomto ohledu je nezastupitelná role orgánů sociálně-právní ochrany dětí. Tyto orgány ovšem stále v některých případech své zákonné povinnosti neplní tak, jak by měly, a někdy se proti nim dokonce hrubě proviňují, nevystupují dostatečně aktivně jak v prostředí rodiny, tak v příslušných řízeních týkajících se dětí. Počet pracovníků sociálně-právní ochrany je ve většině oblastí nedostatečný, preventivní činnost není v jejich kapacitě a ve většině případů chybí specializovaný pracovník na problematiku CAN.
Výbor pro práva dítěte OSN ve svých posledních Závěrečných doporučeních z roku 2003 kritizoval Českou republiku za přístup k týraným a sexuálně zneužívaným dětem. V roce 2008 bude vláda opět Výboru předkládat periodickou zprávu o plnění závazků vyplývajících z Úmluvy o právech dítěte. Bohužel nezbývá než konstatovat, že v implementaci Úmluvy v oblasti péče o týrané a sexuálně zneužívané děti nedošlo v ČR od roku 2003 prakticky k žádnému pokroku.
Mgr. Veronika Kristková, Liga lidských práv
Parlamentní zpravodaj, 5.12.2007 (str. 32, Děti jako politikum)
Středa, 14. listopadu 2007Tiskové zprávy
Liga lidských práv přivítala argumenty Evropského soudu pro lidská práva v rozhodnutí ve věci D.H. proti České republice. Soud prohlásil umísťování romských dětí do oddělených škol a tříd za diskriminaci odporující závazkům Česka vyplývajícím z Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Soud ve vyčerpávajícím odůvodnění autoritativně potvrdil právní i faktické argumenty, které Liga uváděla mnohokrát v minulosti české vládě. Ta tak mohla zavčas tomuto rozsudku zabránit.
Navzdory významnému rozhodnutí v konkrétním případě 18 dětí z konce devadesátých let je již teď nasnadě, že bez komplexního přístupu na úrovni jednotlivých základních škol a regionů nebude v praxi problém segregace ve školství uspokojivě vyřešen kvůli vážnému zanedbání situace ani v následujícím období. Liga lidských práv se ani v případě diskriminace romských dětí nezaměřuje jen na kritiku, nýbrž stejně jako v jiných oblastech, kde stát zcela zásadně selhává, sama přichází s kreativními řešeními. Proto pilotně na úrovni Jihomoravského kraje bez ohledu na výsledek soudního sporu na mezinárodní úrovni začala v minulém roce realizovat projekt začleňování romských dětí do běžných tříd a škol. K tomuto tématu pak pořádá i sérii kulatých stolů s řediteli běžných i speciálních škol na jižní Moravě a průběžně konzultuje možnosti zlepšení současné situace na základě zahraničních příkladů dobré praxe s experty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity i ministerstva školství. Vedle toho vzdělává ředitele, pedagogy i pracovníky České školní inspekce v oblasti diskriminace.
Liga také vyvinula ve spolupráci s pedagogickými experty certifikát Férová škola. Tento certifikát může v budoucnosti získat pouze taková základní škola, která splňuje kritéria rovného zacházení, integrace a dodržování lidských práv žáků, včetně všech dětí, kteří se nějakým způsobem odlišují. Splnění podmínek certifikátu ze strany většiny základních škol by mohlo být zásadním krokem k odstranění převládající diskriminace romských dětí. Je ovšem třeba zdůraznit, že se certifikát Ligy zaměřuje na integraci všech dětí, které se nějakým způsobem z pohledu majority odlišují, nikoli jen romských.
Liga se vzhledem k naléhavosti problému opakovaně snažila otázku převládající diskriminace Romů v základním školství začlenit do vládní zprávy o lidských právech, zejména pak v posledních dvou letech. Vláda však odmítala tuto věc do svých zpráv – narozdíl od nezávislých mezinárodních institucí – zařadit. Dlouhodobá cenzura a odmítání problému se tak vládě nevyplatily a Česká republika v tomto ohledu zaznamenala díky významnému rozhodnutí značnou mezinárodní ostudu. Stejně jako státy na jihu Spojených států v případě slavného rozsudku Brown v. Board of Education, kterým Nejvyšší soud USA odstartoval v padesátých letech rasovou desegregaci, bude Česká republika v budoucnosti díky „ostravskému rozsudku Evropského soudu“ mezinárodně známá jako území, kde byla léta popírána a neřešena diskriminace romských dětí v základním školství. Připomeňme, že v minulých měsících tuto otázku bagatelizovala i ministryně specializovaná na lidská práva ze strany, která se snažila získat část veřejnosti na svou stranu svým zaměřením na ochranu lidských práv. V oblastech nejzávažnějšího, hromadného a dlouhodobého porušování lidských práv, kde je důsledná ochrana spojena se ztrátou politických bodů – odškodnění sterilizovaných romských žen, skončení segregace romských dětí – ovšem tato strana od počátku spoluvládnutí, stejně jako její koaliční partneři a vláda předešlá, zatím selhává. Liga tímto apeluje na vládní představitele odpovědné za situaci v oblasti lidských práv, aby nepodceňovali situace na něž dlouhodobě preventivně upozorňují nevládní organizace na vnitrostátní úrovni a tím zavčas zabránili mezinárodním soudním skandálům a zejména porušování lidských práv nejbezbranějších skupin obyvatel.
Liga vydala v tomto roce k problematice v češtině:
– dvě systémová doporučení (policy papers)
http://www.llp.cz/cz/systemova-doporuceni/systemove-doporuceni-c-2-p2
http://www.llp.cz/cz/systemova-doporuceni/systemove-doporuceni-c-4-p4
– odbornou publikaci Stigmata – segregovaná výuka Romů ve školách střední a východní Evropy ve spolupráci s Evropským centrem pro práva Romů
http://www.llp.cz/cz/publikace/manualy-a-studie/stigmata-p13
– příručku pro ředitele základních škol s názvem Férová škola nediskriminuje
http://www.llp.cz/cz/publikace/prava-v-souvislostech/ferova-skola-nediskriminuje-p105
– zjednodušené „patero“ základních problémů vycházející z výše uvedených dokumentů, které Liga zpracovala pro členy Rady vlády pro záležitosti romské komunity v srpnu tohoto roku naleznete v příloze
Aktivity Ligy v této oblasti byly podpořeny nadací NROS z prostředků Evropské unie a českou vzdělávací společností Tutor. Záštitu nad kulatými stoly s názvem „Férová škola“ pro ředitele škol převzalo velvyslanectví USA v Praze.
.gif)
