Za upozornění na nepravosti v ústavech hrozí v Česku vězení

Brno/Ostrava – 8. ledna 2009 – V dubnu loňského roku zveřejnila Česká televize a Lidové noviny informace o násilí páchaném na dětech v dětském domově v Novém Jičíně. Dvě děti z domova se tehdy odvážily veřejně promluvit o tom, že je zástupce ředitelky Michal Pokorný bil. Kauza se na světlo dostala jen díky manželovi bývalé vychovatelky z dětského domova Ing. Miroslavu Ľubovi, který v době od října 2007 do února 2008 sdělil některým úřadům a médiím informace o nepřiměřeném chování zástupce ředitelky. Ten však označil veškerá tvrzení za nepravdivá a podal na pana Ľubu i jeho manželku trestní oznámení. Oba jsou tak trestně stíháni za pomluvu.
S trestním stíháním v tomto případě je spojeno mnoho zvláštností. Dosud nebylo prokázáno, že tvrzení pana Ľuby a jeho manželky byla nepravdivá. Navíc týraní svěřené osoby je trestným činem a všechny osoby, které se o takové skutečnosti dozví, mají zákonnou povinnost tuto věc oznámit.
Naopak jsou známy příbuzenské vazby mezi zástupcem ředitelky ústavu a příslušníkem policie v Novém Jičíně! Je pak nasnadě, že zástupce ředitelky ústavu zvolil způsob obrany, který je vzhledem k výlohám na právní zastupování pro obě trestně stíhané osoby finančně velice nákladný. Úlohou státních orgánů v právním státě je, aby obdobným případům umlčení veřejných kritiků rozumně bránily, nejlépe okamžitým odložením věci, a v případě nutnosti odkázali na možnosti obrany před civilními soudy. Vedle toho je třeba přihlížet i k financím státu vynaloženým na práci policie a státních zástupců, kteří místo aby případ ihned odložili, na něm již strávili desítky hodin. Celé přípravné řízení i případný následný soudní proces, tak vedle šikanózní aplikace práva představuje nehorázné plýtvání veřejnými prostředky.
Navíc je řízení poznamenáno dalšími závažnými procesními nedostatky. Policie se snaží fakticky znemožnit účast právní zástupkyně obviněných při jednotlivých výsleších, záměrně ji o nich informuje jen několik hodin před jejich uskutečněním. Okresní státní zástupkyně, u které si pak advokátka na tuto praxi stěžovala, v postupu policie žádné pochybení neshledala. Advokátka pana Ľuby Lucie Koupilová proto byla nucena využít jediného možného prostředku a podala na Krajské státní zastupitelství v Ostravě žádost o dohled nad postupem Okresní státní zástupkyně v Novém Jičíně.
Podle předsedy Ligy lidských práv Jiřího Kopala bývá nařčení z pomluvy stále překvapivě často zneužíváno proti občanům, kteří si dovolí veřejně kritizovat zástupce rozličných institucí. Liga je nucena na tento závažný případ upozornit v kontextu rozumné praxe v demokratických zemích, kde je trestní stíhání za pomluvu považováno za absolutně extrémní prostředek řešení společenských problémů. Místo prokazování údajného poškození dobrého jména před civilním soudem spojeného se slušným odškodněním a omluvou, dochází stále i ve zcela banálních případech, nebo dokonce z pomsty, k podávání trestního oznámení a horečnatému aktivismu policistů a státních zástupkyň s podivně motivovanou snahou někoho trestně stíhat. A stále i k odsuzování ze strany trestních soudců. Jen v roce 2007 bylo za trestný čin pomluvy odsouzeno 12 občanů. Což je o to absurdnější v době proslulé tím, že daleko společensky závažnější, zejména politicky citlivé trestní kauzy, čeští státní zástupci bez dalšího odkládají.
Změny přístupu se však bohužel jen tak v Česku nedočkáme. I v právě senátem projednávaném novém trestním zákoníku totiž nadále zůstává pomluva bez jakéhokoli odůvodnění ze strany ministerstva spravedlnosti trestným činem.

Starší informace k aktuálnímu případu:

http://www.lidovky.cz/ln-urady-neresi-nasili-v-detskych-domovech-fjb-/ln_domov.asp?c=A080427_201045_ln_domov_nev
http://www.lidovky.cz/prastil-me-do-zeber-pak-kopl-dpz-/ln_noviny.asp?c=A080428_000014_ln_noviny_sko&klic=225163&mes=080428_0

Další případy společensky nebezpečného stíhání občanů za údajnou pomluvu:
http://ihned.cz/c4-10076520-23225460-000K00_d-zeme-kde-se-zavira-za-pomluvu

Bližší informace poskytne:
Mgr. Lucie Koupilová, advokátka pana Ľuby, mobil: 608 877 671
Mgr. Jiří Kopal, předseda Ligy lidských práv, mobil: 776 234 446

Leden 2009: Policie jako ochranka na fotbale končí

Ze zásahů černých šerifů mají strach ochránci lidských práv

Praha – Plán Ivana Langera, jak policii vysvobodit z role „holky pro všechno“, bude mít od prvního ledna konkrétní dopady.

Policisté nebudou doručovat soudní předvolání, nebudou asistovat exekutorům ani nebudou ochrankám pomáhat pacifikovat rozvášněné fanoušky na fotbalových stadionech.

„Fotbalový zápas je výnosná akce, podnikání jako každé jiné, ostatně koncerty popových hvězd spočívají také na bedrech pořadatelů bez policejní asistence. A zase platí, že v době, kdy od sebe policisté odtrhávají rozvášněné fanoušky, kteří přišli na fotbal programově ničit, rozbíjet a prát se, mohou být prospěšní jinde, kde potřebují pomoct jiní lidé,“ komentoval své rozhodnutí v blogu na Aktuálně.cz ministr vnitra Ivan Langer.

Šéfové pořádkových policií ale plánují, že alespoň zpočátku bude policie připravena v okolí stadionů, aby mohla včas zasáhnout, pokud by se pořadatelům chuligáni vymkli z rukou.

Černí šerifové mají střežit stadiony podle pravidel „pána domu“, ochránci lidských práv z toho mají strach.

„Už teď se setkáváme s případy, kdy ochranka někoho brutálně napadne například v hypermarketu. Mám obavy z toho, že omezování osobní svobody lidí se dostává do rukou privátní sféry,“ říká předseda Ligy lidských práv Jiří Kopal.

Ozval se i Úřad na ochranu osobních údajů. Vyšetřuje jeden z kubů kvůli tomu, že ochranka divákům při vstupu na stadion kopírovala občanské průkazy.

Předseda úřadu Igor Němec kritizoval i příručku, kterou pro kluby vydalo ministerstvo vnitra. „Je tam napsáno pouze postupujte v souladu se zákonem na ochranu osobních údajů, ale už ne, jak přesně,“ nechal se slyšet Němec.
Ovládne policie média?

Jako ohrožení svobody slova zase nevládní organizace vnímají fakt, že policie může podle nového zákona o policii zabrat prostor v televizi či novinách a uveřejňovat tam vlastní informace.

„To je obvyklý případ. Ta pravomoc policie vstupovat do médií má smysl, ale jen při řešení živelných pohrom či v případě ohrožení národní bezpečnosti. V zákoně o policii je to ale formulováno tak vágně, že se to vztahuje vlastně na jakýkoli trestný čin,“ řekl právník Miroslav Krutina na tiskové konferenci Českého helsinského výboru. „My neříkáme, že policie bude ty pravomoci v každém případě zneužívat, ale zákon by jí neměl dávat tu možnost,“ dodal.

Ministr Langer si nemyslí, že policie obsah médií ovládne. „To bylo využíváno jen ve výjimečných případech, například při pátrání po velmi nebezpečném pachateli,“ řekl Aktuálně.cz.

Článek byl publikován dne 29. 12. 2008 na www.aktualne.cz, nalezenete jej zde.

Inspekce ministra vnitra se od Nového roku změní na Inspekci Policie České republiky

Světlana ZÁRUBOVÁ, moderátorka
——————–
Inspekce ministra vnitra se od Nového roku změní na Inspekci Policie České republiky. To, co kritizovali mnozí politici i odbornici, ale zůstává. Trestné činy policistů budou i nadále vyšetřoval zase jenom jejich kolegové.

Kateřina GREGOROVÁ, redaktorka
——————–
Inspekce ministra vnitra šetří trestné činy policistů. 15 let spadala pod ministerstvo vnitra, což znamenalo, že vyšetřování trestného činu policisty šetřil jiný policista.

Zdeněk PELC, ředitel inspekce ministra vnitra
——————–
Je to nastaveno tak, že i my máme svůj vlastní vnitřní inspekční orgán. Pokavaď se někdo dopustí nějakého nestandardního jednání, tak i ten člověk je samozřejmě prověřován.

Jiří KOPAL, předseda Ligy lidských práv, Brno
——————–
Měly by jak trestné činy, tak stížnosti, které jdou na policii, být šetřeny nezávislým orgánem.

Kateřina GREGOROVÁ, redaktorka
——————–
A to zřejmě chtěli i naši zákonodárci, když navrhovali, aby inspekce přešla pod ministerstvo spravedlnosti nebo byla nezávislou institucí. Jiří Pospíšil před 2-ma lety říkal:

redaktor /citace: Jiří Pospíšil, ministr spravedlnosti /ODS//
——————–
„Přesun má zajistit větší nezávislost tohoto orgánu.“

Kateřina GREGOROVÁ, redaktorka
——————–
Dnes už nás posílal za Ivanem Langerem.

Jiří POSPÍŠIL, ministr spravedlnosti /ODS/
——————–
Tato otázka by měla mířit na ministra vnitra.

Kateřina GREGOROVÁ, redaktorka
——————–
Také Ivan Langer ještě loni požadoval odtržení inspekce od ministerstva vnitra.

redaktor /citace: Ivan Langer, ministr vnitra /ODS//
——————–
„Chceme vymanit kontrolní orgán dohlížející na práci policistů z řízení ministerstva vnitra.“

Kateřina GREGOROVÁ, redaktorka
——————–
Dnes nám Ivan Langer na dotaz, zda je v pořádku, že inspekce ministra vnitra zůstala, jak se říká, v rukou policie, odpověděl:

redaktor /citace: Ivan Langer, ministr vnitra /ODS//
——————–
„Od Nového roku bude šéfa inspekce jmenovat vláda, už ne ministr vnitra. Navíc vládě byl předložen zákon o generální inspekci, který by měl platit od 1. ledna 2010.“

Kateřina GREGOROVÁ, redaktorka
——————–
Právě tento zákon by pak měl definitivně inspekci způsobnosti ministerstva vyjmout, problém je v tom, že začne platit až za další rok. Tedy nejméně 2 roky od chvíle, kdy se celá diskuse začala vést.

Jiří KOPAL, předseda Ligy lidských práv, Brno
——————–
Dá se říci, že ta reforma policie je v tomhle dosti pomalá.

Kateřina GREGOROVÁ, redaktorka
——————–
Inspekci v minulosti kritizovali například za to, že odložila případ policistů, kteří zbili ležícího mladíka na technopárty CzechTek na Tachovsku v roce 2005. Pro televizi Prima Kateřina Gregorová.

Textový záznam televizní reportáže z pořadu Zprávy TV Prima z 19. 12. 2008.

Kolik „stojí“ napadení

Dne 16. 9. 2008 rozhodl Vrchní soud v Praze, že bývalí policisté Marek Vraštil a Karel Berousek se musí omluvit rodině Danišových (matce a synovi) za to, že v květnu roku 2003 kolem půlnoci vnikli protiprávně do jejich bytu. Vraštil se jim musí omluvit také za to, že je napadl, a zaplatit třem členům jejich rodiny náhradu nemajetkové újmy v celkové výši 110 000 Kč.
Marek Vraštil se navíc musí omluvit paní Danišové za to, že ji v bytě napadl, udeřil ji pěstí, strkal do ní atd.
Po jeho útoku byla čtrnáct dní v pracovní neschopnosti.
Kromě fyzického násilí častoval Vraštil paní Danišovou vulgárními výrazy, z nichž některé měly rasistický podtext – za to se jí musí též omluvit. Synovi náleží Vraštilova omluva dále také za to, že ho napadl, škrtil a nadával mu, v důsledku tohoto napadení byl týden v pracovní neschopnosti. V trestním řízení byli oba útočníci odsouzeni ze trestný čin porušování domovní svobody pouze k podmíněným trestům. Orgány činné v trestním řízení z nevysvětlitelných důvodů vůbec neprověřovaly indicie o možném rasovém motivu útoku, ačkoli hned od počátku šetření věděly o rasistických nadávkách, které Vraštil použil. Z letargie neprobudilo vyšetřující orgány ani to, že je na jejich pochybení v trestním řízení upozorňovali právníci Ligy lidských práv, kteří rodinu po celou dobu zastupovali. Stejně tak neteční byli i k celkem jasnému podezření, že zejména Marek Vraštil mohl svým jednáním spáchat i další trestné činy např. ublížení na zdraví či násilí proti skupině či jednotlivci. České soudy bývají podle mne často přehnaně opatrné ve svém rozhodování a též značně skoupé, pokud jde o náhradu nemajetkové újmy v penězích. Z těchto důvodů je zmíněné rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, který nejenže správně odhalil a odsoudil rasistický podtext nadávek, ale přiznal obětem útoku i náhradu nemajetkové újmy, jednoznačným úspěchem.
Potud je vše dobré. Podívejme se však na celý příběh ještě jednou z jiného úhlu a zamysleme se nad tím, jaký signál vysílá zmíněný rozsudek Vrchního soudu v Praze. Představte si, že se něco podobného stane vám. V noci, když spíte, vtrhnou do vašeho bytu cizí násilníci, které jste nikdy neviděli, napadnou vás a ostatní členy vaší rodiny, budou vám nadávat a vyhrožovat. „Cikáni zkurvení, vás by bylo nejlepší vystřílet!“ – mimo jiné i to křičel bývalý policista Vraštil, jak potvrdily oběti jeho útoku. Jak byste se cítili? Jakou náhradu za vytrpěnou újmu byste požadovali? Jednotlivým členům rodiny Danišových soud přiznal jako náhradu nemajetkové újmy v penězích 50 tis., 20 tis. a 40 tis. korun. Zda toto zadostiučinění vnímají jako dostačující také Danišovi, to mohou posoudit jen oni sami.
Přiměřené zadostiučinění např. ve formě omluvy nebo i v penězích musí plnit několik základních funkcí. Předně musí představovat satisfakci za to, co museli prožít.
Další významnou funkcí náhrady nemajetkové újmy, kterou dle mého názoru české soudy podceňují, je funkce preventivní. Rozsudek má protiprávní jednání jasně odsoudit a odradit potenciální následovníky, kteří by snad chtěli provést něco podobného. Rozsudek soudu v sobě odráží taktéž hodnoty, na nichž je tato společnost vystavěna a jichž si váží. Úcta k hodnotám, jako je lidské zdraví, život, soukromí či nedotknutelnost lidské osobnosti, se musí zrcadlit v normách, kterými se naše společnost řídí. Jak ve světle těchto kriterií obstál rozsudek Vrchního soudu v Praze? Odsouzení rasově motivovaných nadávek, stanovení povinnosti obou žalovaných omluvit se příslušným členům rodiny Danišových a povinnost žalovaného Vraštila zaplatit na náhradě nemajetkové újmy 110 000 Kč patří k jednoznačným pozitivům tohoto rozhodnutí, ačkoli přiznaná náhrada měla být podle mého názoru výrazně vyšší.
Kde však rozsudek kulhá daleko za tím, že by plnil výše popsané funkce? Soud nestanovil druhému žalovanému – Berouskovi – žádnou povinnost nahradit rodině Danišových nemajetkovou újmu. Zřejmě se mu zdálo, že když v noci někomu protiprávně vnikne do bytu a přihlíží tomu, jak jeho „kamarád“ policista bije jeho obyvatele a nadává jim, postačí, když se jim za to písemně omluví. Nejsem si jist, do jaké míry je v tomto případě doporučený dopis satisfakcí pro poškozené či jak moc odradí někoho od toho, aby jen přihlížel násilí, kterého je svědkem. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze v této části jistě neplní svou funkci satisfakční ani preventivní. Co je ovšem nejsmutnější, vyjadřuje postoj příslušných soudců k hodnotám, jako je soukromí či lidská důstojnost. Rozsudek ve vztahu k žalovanému Berouskovi připomíná spíše napomenutí malého dítěte ve smyslu, že něco takového se přece nedělá. Jenže Berousek není malé dítě, ale bývalý policista, který spáchal trestný čin. Pouhá omluva za jeho jednání je tedy málo.
Článek vyšel dne 24. 10. 2008 v časopise Romano vod’i.

Jak se řeší problémy s duševně nemocnými? Zbavují se svéprávnosti

V Česku nyní žije více než 24 tisíc lidí zbavených způsobilosti k právním úkonům. Nemohou volit, uzavírat manželství a de facto ani pracovat. Za poslední rok jejich počet vzrostl o více než 1 800. Podle některých se toho leckdy zneužívá, podle jiných se často jedná o jedinou možnost.
Zbaven způsobilosti může být psychicky nemocný člověk, jehož porucha není přechodná. Jedná se tedy třeba o schizofreniky, lidi s maniodepresivní psychózou, stařeckou demencí nebo mentálním postižením.
Podle právníků Centra advokacie duševně postižených (MDAC) je ale někdy zbavení způsobilosti zbytečné.
Časté jsou podle nich případy, že u sebe člověk hromadí věci, někdy i odpadky, a obce to řeší tím, že podají soudu návrh na zbavení způsobilosti. „Neví, jak se jinak s tím člověkem domluvit. Přitom se opravdu někdy jedná jen o to, že hromadí věci,“ posteskla si právnička MDAC a Ligy lidských práv Jana Marečková.
Podle Marečkové například jedna z klientek MDAC ve svém bytě na Praze 13 hromadila různé věci, včetně těch, které našla na ulici. V bytě se množil hmyz a úřad městské části se tedy rozhodl nechat byt vyklidit a paní byla hospitalizována v psychiatrické léčebně v Bohnicích.
„Obvodní soud ji pak zcela zbavil způsobilosti k právním úkonům, ačkoliv je schopná se o sebe postarat a samostatně jednat. Soud rozhodl, aniž by ji přizval k jednání a vyslechl,“ popsala Marečková.
Psychiatr a bývalý ředitel bohnické léčebny Ivan David má ale na případ odlišný pohled. „Na paní si stěžovali sousedi, v paneláku vadilo, že shromažďovala věci i odpadky, smrdělo to tam,“ popsal David. Hlavním problémem bylo podle něj, že žena neplatila účty za elektřinu a byla tedy odpojena. „Mezi těmi všemi věcmi si svítila svíčkou. Řada takových bytů v poslední době vyhořela. Je to nebezpečné, okolí obtěžují zápachem, v bytech se množí hmyz, navíc hrozí i požáry,“ vysvětlil psychiatr.
Policie odvezla ženu do léčebny v Bohnicích, kde byla hospitalizována na základě právního rozhodnutí. Nyní se soudy přou o to, zda byla hospitalizace a zbavení svéprávnosti nutné.
Posudek napíše i známý, tvrdí MDAC Soudy při rozhodování o zbavení způsobilosti berou v úvahu hlavně psychiatrický posudek. „Je to snadno zneužitelné. Pokud chce někdo zbavit člověka způsobilosti, může mu napsat posudek známý psychiatr a dotyčný má velmi malou šanci se bránit,“ konstatovala Marečková. „Právě na tohle doplatil další z našich klientů,“ uvedla.
Muž s psychiatrickým onemocněním se dostal do konfliktu s nevlastní dcerou kvůli dědictví po její matce. „Dcera měla známého psychiatra, který napsal nepřiměřený posudek v mužův neprospěch. A nakonec byl opravdu způsobilosti zbaven,“ uvedla právnička.
Přitom se podle ní jedná o fyzicky zdravého muže, který je vzdělaný a dokáže se rozhodovat sám za sebe.
Podle Davida se ale způsobilost k právním úkonům posuzuje přesně danými metodami, kromě psychiatrických posudků se často využívá i posudků psychologických.
Systém opatrovnictví potřebuje změnu, míní právníci V Česku je podle údajů ministerstva vnitra zbaveno způsobilosti k právním úkonům přes 24 tisíc lidí. Těch, co mají omezenou způsobilost je více než čtyři tisíce. Za poslední rok přibylo více než 1 800 osob zbavených způsobilosti úplně, dalších čtyři sta částečně.
„Nesvědčí to o tom, že by byla více omezována práva lidí. Svědčí to spíše o tom, že stále více osob se dožívá stařecké demence. Žijí tak dlouho, že mozek už nepracuje správným způsobem a jejich rozhodnutí mohou být zpochybněna,“ je přesvědčen Ivan David.
Podle MDAC se však zbavení způsobilosti zneužívá, protože se jedná o poměrně snadnou proceduru u soudu. „Čísla dokazují, že je potřeba reformovat systém opatrovnictví. Stávající model vůbec nevyhovuje a prohlubuje sociální vyloučení lidí s postižením,“ konstatoval právník MDAC a Ligy lidských práv Maroš Matiaško.
Nyní se připravuje novela občanského zákoníku, nevládní organizace se proto snaží zapracovat připomínky, které by měly pomoci snížit počty lidí zbavených způsobilosti.
Požadují například, aby měl člověk možnost podepsat předběžné právní opatření. Pokud by očekával, že se v budoucnu jeho psychický stav zhorší, mohl by předem říct, co si přeje a nepřeje. Až by nebyl schopen za sebe rozhodovat, řídilo by se jeho opatrování těmito přáními.
Dalším požadavkem je, aby existovalo takzvané podporované rozhodování. To znamená, že člověk by za sebe mohl rozhodovat sám, ale zároveň by si vybral někoho, ke komu má důvěru a kdo by mu v rozhodování pomáhal.
O připomínkách se nyní jedná s ministerstvem spravedlnosti. „V tuto chvíli považujeme za předčasné připomínky blíže komentovat, neboť jejich vypořádání potrvá pravděpodobně až do konce listopadu,“ sdělila iDNES.cz mluvčí Zuzana Steinerová. Návrh občanského zákoníku by se do vlády měl dostat do konce roku.
Podle Davida je ale stávající systém v pořádku. „Řada lidí je v takovém stavu, že nejsou schopni jednat ve svůj prospěch. Právní úkony, které by provedli, by byly zpochybnitelné,“ řekl David. „Pokud je někdo způsobilosti zbaven, je mu ustanoven ze zákona opatrovník. Ten ale může provádět jen ty úkony, které jsou ve prospěch jeho klienta a nese za ně odpovědnost,“ zdůraznil.

Článek vyšel dne 4. 10. 2008 na www.idnes.cz, naleznete jej zde.